o zaplacení 677 995,71 s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2023, č. j. 49 Cm 52/2022-95

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 13.4.2022 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 677 995,71 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 9.3.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 56 502,15 Kč a směnečné odměny ve výši 2 328,19 Kč. Žalobkyně uvedla, že [adresa], nar. 7.11.1978 vystavil dne 13.2.2015 směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit dne 2.11.2020 žalobkyni směnečnou sumu ve výši 698 458 Kč s tím, že žalovaná převzala směnečné rukojemství.

2. Soud prvního stupně vydal dne 28.4.2022 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 52/2022-13, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 677 995,71 Kč se 6% úrokem z částky 677 995,71 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 328,19 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 68 441,50 Kč.

3. Písemným podáním ze dne 13.6.2022 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět a to v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 127,98 Kč.

4. Doplňujícím směnečným platebním rozkazem ze dne 16.1.2023, č. j. 49 Cm 52/2022-69 uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 56 374,17 Kč.

5. Žalovaná podala v zákonné lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu č. j. 49 Cm 52/2022-13 námitky, ve kterých uvedla, že

- z insolvenčního rejstříku výstavce směnky [adresa] (úpadce) pod sp. zn. KSUL 85 INS 11958/2018 bylo zjištěno, že dluh zajištěný předmětnou směnkou byl zesplatněn dne 20.2.2018, úpadek výstavce byl zjištěn ke dni 1.11.2018 a dluh z úvěrové smlouvy byl v přihlášce vyčíslen na 409 838,26 Kč a později po doplnění ve výši 480 446,12 Kč. V rámci dalšího insolvenčního řízení sp. zn. KSUL 74 INS 13880/2020 bylo zjištěno, že dluh z úvěrové smlouvy byl v přihlášce ze dne 19.8.2020 vyčíslen na 476 312,57 Kč,

- vyplněná směnečná suma tak neodpovídá výši dluhu z úvěrové smlouvy, jež je specifikována v insolvenční přihlášce a jejím doplnění, případně v insolvenční přihlášce v následném insolvenčním řízení v roce 2020,

- směnečná suma byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném, neboť musela korespondovat s výší dluhu ze zajištěné úvěrové smlouvy k datu splatnosti směnky, tj. ke dni 22.3.2018, nejpozději k datu 1.11.2018,

- doplněné datum splatnosti 2.11.2020 je v rozporu s dohodou o vyplnění blankosměnky, neboť zajištěný dluh byl splatný ke dni 20.2.2018 a třicátý den po této splatnosti je 22.3.2018. Pokud byl zjištěn úpadek dne 1.11.2018, pak třicátý den po této právní skutečnosti je 1.12.2018. Excesivním vyplněním blankosměnky se žalobkyně snaží zmařit a zastřít právní důsledky uplatnění směnečných práv po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, když nárok byl uplatněn u soudu až dne 13.4.2022. Z tohoto důvodu vznesla žalovaná námitku promlčení,

- směnečná odměna neodpovídá 1/3 procenta uplatněného směnečného penízu.

6. Proti doplňujícímu směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 16.1.2023, č. j. 49 Cm 52/2022-69, kterým bylo vyhověno nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 56 374,17 Kč, podala žalovaná v zákonné lhůtě námitky, ve kterých zopakovala nesprávně uvedené datum splatnosti na směnce, nesprávné vyplnění směnečné sumy a to v rozporu s Dohodou o vyplňovacím právu směnečném, opětovně uplatnila námitku promlčení s tím, že uvedení pozdějšího data splatnosti představuje riziko a zhorší se její postavení důsledkem prodloužení promlčecí lhůty. Žalobkyně tímto postupem znemožnila žalované uplatnit námitku promlčení, čímž dochází ke krácení jejích práv.

7. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 27.6.2022 k námitce žalované ohledně vyplnění směnečné sumy uvedla, že byla oprávněna vyplnit směnečnou sumu do výše zajišťovaných dluhů včetně příslušenství i sankčních a odpovědnostních nároků. Směnečná suma tak v sobě zahrnuje nejen jistinu ale i příslušenství, které se v čase mění. Žalobkyně uvedla, že k datu 2.11.2020 směnečná suma ve výši 698 458 Kč v sobě zahrnovala dlužnou jistinu ve výši 380 908,73 Kč, poplatky ve výši 3 500 Kč, úroky vyčíslené v insolvenčním řízení ve výši 91 903,84 Kč, 8,9% úrok za období od 1.11.2018 do 2.11.2020 ve výši 68 411,69 Kč a úrok z prodlení v rozsahu 20 % p. a. za období od 1.11.2018 do 2.11.2020 ve výši 153 734,15 Kč. Ve vztahu k námitce týkající se nesprávného uvedení data splatnosti žalobkyně uvedla, že údaj splatnosti byla oprávněna vyplnit zpravidla 30.dnem po splatnosti jakéhokoliv zajišťovaného dluhu nebo 30.dnem po vydání rozhodnutí o úpadku, pokud soud vydal rozhodnutí o úpadku výstavce, popřípadě jiným dnem, který nastane do tří let ode dne splatnosti zajišťovaných dluhů. Žalobkyně tak vyplnila datum splatnosti ve shodě s vyplňovacím prohlášením dnem 2.11.2020 s tím, že nárok ze směnky není promlčený. Směnečná odměna ve výši 3 328,19 Kč pak odpovídá 1/3 procenta směnečného penízu ve výši 698 458 Kč, který nebyl ke dni splatnosti směnky uhrazen.

8. Soud prvního stupně ve výroku I. rozsudku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 28.4.2022, č. j. 49 Cm 52/2022-13 ve znění doplňujícího směnečného platebního rozkazu ze dne 16.1.2023, č. j. 49 Cm 52/2022-69 a ve výroku II. rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 54 788,80 Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že námitky považuje za nedůvodné, když žalovaná nezpochybnila směnku jako takovou, jež splňuje zákonné náležitosti. Majitel směnky má právo na její zaplacení a není povinen tvrdit a prokazovat důvod jejího vystavení. Je rovněž zcela věcí majitele směnky, zda bude požadovat zaplacení směnky po výstavci nebo směnečných rukojmích společně nebo jednotlivě. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně postupovala správně, pokud datum splatnosti směnky dne 2.11.2020 vyplnila v rámci tří let od splatnosti zajišťovaných dluhů, tj. ode dne 20.10.2018. Žalobkyně postupovala rovněž správně, pokud směnečnou odměnu vypočetla z celé směnečné sumy. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, jaké konkrétní údaje měly být do směnky správně vyplněny, pak taková nekonkrétní námitka bez bližšího skutkového doplnění je neprojednatelná, přičemž je nepřípustné přenášet důkazní břemeno na žalobkyni. Soud prvního stupně dále konstatoval, že veškerá smluvní dokumentace, tj. úvěrová smlouva, vyplňovací dohoda i směnka na sebe číselně i časově navazují. Vzhledem k tomu, že směnka se stala splatnou dne 2.11.2020 a nárok byl u soudu uplatněn dne 13.4.2022, pak nemohlo dojít k promlčení nároku v rámci tříleté promlčecí lhůty. Na základě výše uvedeného shledal soud prvního stupně námitky žalované nedůvodné s tím, že námitky uplatněné v podání ze dne 23.3.2023 označil za opožděné.

9. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním ze dne 28.6.2023, ve kterém navrhla vydání rozsudku, který by vydané směnečné platební rozkazy zrušil. Žalovaná zejména setrvala na námitce, že vyplněné datum splatnosti 2.11.2020 na směnce je v rozporu s Dohodou o vyplňovacím právu směnečném s vědomím toho, že dluh byl splatný ke dni 20.2.2018 a třicátý den po této splatnosti byl 22.3.2018. Případně úpadek dlužníka – výstavce směnky byl zjištěn k datu 1.11.2018 a v takovém případě je třicátým dnem 11.12.2018. Pokud vyplňovací dohoda obsahuje formulaci, že „popř. jiný den, který nastane do tří (3) let ode dne splatnosti zajišťovaných dluhů“, pak touto formulací se rozumí zbytková působnost v případech, které nejsou vyjmenovány body (i) a (ii) téhož odstavce. V daném případě měla být proto splatnost vyplněna 30.dnem po splatnosti jakéhokoli zajišťovaného dluhu nebo 30.dnem po dni vydání rozhodnutí o úpadku. Žalobkyně se tímto excesivním vyplněním blankosměnky snaží zmařit a zastřít právní důsledky uplatnění směnečných práv po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

10. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 25.7.2023 k odvolání žalované předně uvedla, že právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje s tím, že blankosměnka byla vyplněna ve shodě s vyplňovací dohodou s odkazem na její výslovné znění.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

13. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že se žalobkyně domáhá svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), v níž žalovaná vystupuje jako směnečný rukojmí s tím, že listina byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti a žalovaná je ze směnky zavázána dle čl. I § 78 odst.1 ZSŠ ve spojení s čl. I § 28 odst.2 ZSŠ.

14. K námitce žalované týkající se vyplnění směnečné sumy je třeba uvést, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí tuto námitku jako neodůvodněnou, neboť žalovaná neuvedla, v jaké konkrétní výši měla být směnečná suma vyplněna s tím, že důkazní břemeno tíží žalovanou. I když žalovaná v námitkách vyčíslila dluh úpadce (výstavce směnky) uvedený v insolvenční přihlášce ve výši 409 838,26 Kč, následně upřesněný ve výši 480 446,12 Kč a v dalším insolvenčním řízení (sp. zn. KSUL 74 INS 13880/2020) ve výši 476,312,57 Kč, nejedná se o specifikaci výše dluhu, který byla žalobkyně oprávněna doplnit do blankosměnky jako směnečnou sumu. Nepochybně se však jedná o základní položku, z které sestává směnečný dluh obsahující veškeré splatné zajištěné dluhy včetně příslušenství a sankční a odpovědností nároky výslovně uvedené ve směnečné dohodě. Nad rámec lze doplnit, že žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 27.6.2022 výslovně specifikovala, ač k tomu nebyla povinna, výši směnečného dluhu ve výši 698 458 Kč sestávajícího z jistiny, poplatků, úroků a úroků z prodlení. Lze proto uzavřít, že tuto námitku žalované jako neodůvodněnou je třeba odmítnout.

15. K námitce žalované týkající se vyplnění data splatnosti je třeba vycházet z obsahu směnečné dohody, dle níž je datum splatnosti 30.den po splatnosti jakéhokoli zajišťovaného dluhu nebo 30.den po dni vydání rozhodnutí o úpadku (pokud soud takové rozhodnutí o úpadku výstavce vydal), popřípadě jiný den, který nastane do tří let ode dne splatnosti zajišťovaných dluhů. Odvolací soud konstatuje, že výše uvedené tří případy možného stanovení data splatnosti jsou na roveň postavené a je zcela na vůli žalobkyně jako majitelky blankosměnky, jakou variantu pro vyplnění zvolí. Z jazykového vyjádření nelze dovodit, že první dvě varianty pro vyplnění jsou „nadřazeny“ třetí variantě a tu lze použít pouze v případech, kdy první dvě nenastanou. Pokud bylo vyplněno datum splatnosti 2.listopadu 2020 a pohledávka z úvěrové smlouvy se stala splatnou ke dni 20.2.2018, což nebylo účastníky zpochybněno, pak majitel blankosměnky postupoval v souladu s vyplňovací dohodou, pokud v rámci tříleté lhůty po datu splatnosti úvěru doplnil do směnky výše uvedené datum splatnosti. Na základě výše uvedeného lze proto tuto námitku vyhodnotit jako nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že nárok byl soudu uplatněn dne 13.4.2022 a směnka se stala splatnou dne 2.11.2020, nelze dovodit ani jeho promlčení (čl. I § 70 odst.1 ZSŠ).

16. K námitce nesprávné výše směnečné odměny je třeba uvést, že směnečná odměna uplatněná dle čl. I § 48 odst.1 bodu 4 ZSŠ ve výši 2 328,19 Kč představuje třetinu procenta směnečného penízu ve směnce ve výši 698 458 Kč bezu ohledu na skutečnost, že bylo uplatněno zaplacení jistiny v nižší částce. Odvolací soud proto i tuto námitku shledal za nedůvodnou.

17. Vzhledem tomu, že žalovaná jiné námitky neuplatnila, postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil s upřesněním, kdy oba vydané směnečné platební rozkazy byly rozsudkem ponechány v platnosti, včetně výroku o náhradě nákladů řízení o námitkách.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o. s. ř. a dle úspěchu stran ve věci přiznal žalobkyni dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. mimosmluvní odměnu v rozsahu 2 úkonů právní služby po 11 060 Kč za písemné vyjádření ze dne 25.7.2023 k odvolání žalované a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 10.1.2024, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst.1,4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 27 491,20 Kč.

19. Obecně platí, že náhradu sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, dle níž bylo v předmětné věci rozhodnuto, jak výše uvedeno. Pokud žalovaná navrhla rozhodnout o náhradě odvolacího řízení z výjimečných důvodů dle § 150 o. s. ř., pak je třeba uvést, že předmětné ustanovení neslouží ke zmírnění nebo odstranění majetkových rozdílů mezi stranami. Nepříznivá finanční a majetková situace na straně žalované přitom nemůže být sama o sobě důvodem pro moderaci náhrady nákladů řízení (viz Nález Ústavního soudu ze dne 5.11.2008, sp. zn. I.ÚS 2862/07), ale má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o výsledek soudního řízení. Jedná se proto o výjimku z pravidla pro přiznání náhrady nákladů řízení. Současně je třeba přihlédnout k právu žalobkyně jako úspěšné strany, z jakého důvodu by jí neměla být přiznána náhrada, když náklady řízení v důsledku podaných námitek a odvolání vznikly zaviněním žalované, která nepodala ani žádný návrh ke smírnému vyřešení věci, případně ani nepřistoupila k částečnému splnění závazku ze směnky.