o zaplacení 288 990 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvoláních žalovaných 1. a 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2024, č. j. 49 Cm 167/2023-67, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2024, č. j. 49 Cm 167/2023-112

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 7. 9. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 288 990 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 27. 6. 2023 do zaplacení a s odměnou ve výši 963 Kč. Jak žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky vlastní vystavené v Praze dne 23. 7. 2020 společností [právnická osoba], IČO [IČO]. Směnka zní na částku 288 990 Kč a splatnou se stala v Praze dne 26. 6. 2023. Žalovaní převzali svým podpisem aval za výstavce směnky. Vyzváni byli k úhradě pohledávky dne 27. 6. 2023, na směnku však ničeho neuhradili.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 22. 9. 2023, č. j. 49 Cm 167/2023-14, proti kterému podali žalovaní včasné námitky.

3. Žalovaná 1. v námitkách uvedla, že ve sporu není pasivně legitimována, neboť není osobou zavázanou z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 18. 12. 2019 (dále jen „Úvěrová smlouva“) ani ze směnky z titulu směnečného rukojemství. Ručitelkou se stala v době, kdy byla společnicí a jednatelkou společnosti [právnická osoba] V březnu 2020 však podíl ve společnosti převedla na žalovaného 2. Společně se smlouvou o převodu podílu byla mezi společností a žalovaným 2. uzavřena kupní smlouva o převodu nemovitých věcí. Touto smlouvou žalovaný 2.mimo jiné převzal závazky vůči žalobkyni z Úvěrové smlouvy, a tedy i závazky z pohledávek ze zajišťovací směnky, čímž vstoupil do práv a povinností žalované 1. coby směnečné rukojmí ze směnky, na jejímž základě byl vydán směnečný platební rozkaz. Podle dodatku č. 1 k Úvěrové smlouvě ze dne 23. 7. 2020 (dále jen „Dodatek č. 1“) došlo k zániku směnečného rukojemství žalované 1. ke dni 23. 7. 2021. Žalovaná 1. dále namítla, že směnečná suma byla do směnky vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Úvěr z Úvěrové smlouvy byl ještě minimálně v průběhu března 2023 ze strany společnosti [právnická osoba] a žalovaného 2. splácen a částka doplněná do blankosměnky není správná, neboť nezohledňuje všechny uhrazené splátky úvěru. Na směnku byla vyplněna částka vyšší, než která odpovídá dohodě o vyplňovacím právu směnečném, což činí směnku neplatnou. Žalovaná 1. ve snaze přesně konkretizovat uvedenou směnečnou námitku vyžadovala po žalobkyni předložení aktuálního stavu splátek úvěru, resp. sdělení výše nesplacené částky úvěru, tyto informace jí však nebyly žalobkyní poskytnuty z důvodu, že žalovaná 1. již není jednatelkou společnosti [právnická osoba] Jak žalovaná 1. uvedla, žalobkyně porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když řádně neuplatňovala nároky proti výstavci směnky, a jednala tak ke škodě žalované 1.

4. Žalovaný 2. namítl, že podpis na směnce u jeho jména jako avala není jeho pravým podpisem, směnka není pravá. Uvedl, že se nechal přesvědčit, aby pro partnera své dcery [Anonymizováno] podepisoval různé listiny, aniž by rozuměl, co je jejich obsahem. Po čase zjistil, že se stal jednatelem společnosti [právnická osoba], což se mu nelíbilo, a proto zaplatil „nějaké firmě“, aby ze společnosti mohl vystoupit. V průběhu roku 2021 mu žalobkyně sdělila, že nesplácí úvěr za výstavce, a v roce 2023 po něm žádala prostřednictvím avalu směnky zaplacení částky 281 000 Kč. Podpis u jména žalovaného 2. jako avala mohl padělat [Anonymizováno]. Žalovaný 2. dále uvedl, že předložená směnka je zajišťovací blankosměnkou, přičemž žalobkyně neprokázala právo ji vyplnit, nepředložila směnečné vyplňovací prohlášení a není zřejmé, proč směnku vyplnila na částku 288 900 Kč se splatností dne 26. 6. 2023. Žalovaný 2. žádné směnečné vyplňovací prohlášení nikdy neviděl a nepodepsal.

5. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám žalované 1. uvedla, že skutečnosti žalovanou 1. tvrzené ohledně jí namítaného nedostatku pasivní věcné legitimace mohou mít vztah k úvěrovému závazku, nemají však žádný vliv na existenci směnečného závazku žalované 1., tudíž ani na její pasivní legitimaci v řízení. K tvrzenému nesprávnému vyplnění blankosměnky žalobkyně uvedla, že pokud žalovaná 1. rozporuje správnost vyplnění směnky, musí nejen lapidárně prohlásit, že směnka měla být vyplněna jinak, ale musí konkrétně uvést, jak, proč a v čem byla vyplňovací dohoda porušena, a toto vše musí prokázat. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 299/2015 a sp. zn. 29 Cdo 5884/2017. Podle žalobkyně je nepřípustné přenášet důkazní břemeno ze žalované 1. na žalobkyni, v důsledku čehož nelze žalobkyni uložit, aby předložila doklady tak, jak žalovaná 1. navrhuje.

6. K námitkám žalovaného 2. žalobkyně uvedla, že žalovaný 2. podepsal dodatek č. 1 k Úvěrové smlouvě, na němž byla jeho totožnost ověřena žalobkyní dle občanského průkazu žalovaného 2. Žalovaný 2. dále podepsal zápis ze shromáždění schůze [právnická osoba] ze dne 15. 9. 2019. Podpisy na těchto listinách zcela odpovídají podpisu žalovaného 2. na směnce a nevykazují žádné grafické odlišnosti. K námitce nesprávného vyplnění blankosměnky žalobkyně odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 556/2000, ze kterého citovala podstatné závěry. Stejně jako ve vztahu k žalované 1. zdůraznila povinnost žalovaného 2. konkrétně uvést jak, proč a v čem byla vyplňovací dohoda porušena, a dále jeho povinnost toto prokázat.

7. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalovaným v platnosti (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 900 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že dne 18. 1. 2019 byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uzavřena Úvěrová smlouva, která byla mimo jiné zajištěna blankosměnkou avalovanou žalovanou 1. V kupní smlouvě z 6. 3. 2020, která nebyla žalovaným 2. zpochybněna, bylo mezi výstavcem směnky a žalovaným 2. jako nabyvatelem obchodního podílu dohodnuto převzetí úvěru ve výši 400 000 Kč a jeho splácení. Následně byl dne 23. 7. 2020 mezi žalobkyní a žalovanými uzavřen Dodatek č. 1, kterým bylo dohodnuto dozajištění vystavenou blankosměnkou avalovanou žalovanými, kteří prohlásili, že se seznámili s obsahem celého dodatku a že bez výhrad s ním i se zřízením zajištění ve formě blankosměnky souhlasí. Vzhledem k tomu, že uvedené listiny na sebe číselně i časově navazují, vzal soud prvního stupně za prokázané, že oba žalovaní jsou avalisté směnky, přičemž žalovaná 1. nebyla ani Dodatkem č. 1 z rukojemství vyvázána a je tak ve věci pasivně legitimována. Soud prvního stupně dále uvedl, že převod obchodního podílu mezi žalovanými nemá vliv na existenci směnečné závazku, stejně jako na jeho existenci nemá vliv to, že žalovaný 2. bez rozumné úvahy a potřebné obezřetnosti podepisoval údajně pod vlivem další osoby listiny, jejichž obsahu nerozuměl. Žalovaná 1. nezpochybnila podpis celé dokumentace. O jejím vyvázání ze směnečného rukojemství jednáno se žalobkyní bylo, avšak ani Dodatkem č. 1 k tomu nedošlo. Žalobkyně si poskytnutý úvěr zajistila mimo jiné vystavenou blankosměnkou a jistě by úvěr neposkytla, pokud by neměla dohodnuté zajištění, které bylo v Dodatku č. 1 ještě rozšířeno o aval žalovaného 2. Dokazování znaleckým posudkem ohledně pravosti podpisu žalovaného 2. jako avala na směnce soud prvního stupně neprováděl s odůvodněním, že z dalších listin vyplývá, že směnečné rukojemství převzal žalovaný 2. ke dni uzavření Dodatku č. 1 a vystavení směnky. Ohledně námitky žalovaných, že směnečná suma nebyla správně vyplněna, soud prvního stupně konstatoval, že se jedná o námitky neurčité, neboť žalovaní neuvedli, jaká má být správná výše směnečné sumy. Směnečný platební rozkaz byl proto ponechán v platnosti vůči oběma žalovaným a žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti rozsudku podali žalovaní včasná odvolání, v nichž navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná 1. zopakovala svá námitková tvrzení a namítla, že byť tato tvrzení byla bezpečně prokázána, soud prvního stupně je nesprávně posoudil, když ve velmi strohém a nepřezkoumatelném odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že oba žalovaní jsou avalisté ze směnky a že žalovaná 1. nebyla z rukojemství vyvázána. Setrvala na tom, že důvodem jejího vyvázání ze směnečného rukojemství byla dohoda se žalobkyní a následný podpis Dodatku k Úvěrové smlouvě. Pokud tvrzení žalované 1. nebyla dostatečná, bylo povinností soudu prvního stupně žalovanou 1. poučit tak, aby je mohla náležitě doplnit. Žalovaná 1. vyjádřila nesouhlas s hodnocením její námitky o nesprávnosti směnečné sumy žalobkyní doplněné do blankosměnky. Podle žalované 1. je námitka, jak jí byla v tomto směru formulována, námitkou řádně odůvodněnou, a tedy námitkou určitou a projednatelnou. Výklad soudu prvního stupně o tom, že k řádnému odůvodnění uvedené námitky je třeba přesného vyčíslení částek, o které se námitka opírá, nemůže obstát, neboť v takovém případě by byla zcela odepřena možnost obrany subjektům, které bez svého zavinění nemají informace, prostředky a materiály k tomu, aby uvedly přesné vyčíslení dlužných částek. V průběhu řízení bylo přitom možno vyžádat předložení kompletní evidence plateb a bylo by tak možno dokazováním námitku nesprávného vyplnění blankosměnky v údaji směnečného peníze zcela precizovat. To však soud prvního stupně odmítnutím dokazování v tomto směru zmařil.

10. Žalovaný 2. setrval na námitce nepravosti podpisu u jeho jména jako avala. Soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, když uzavřel, že směnka navazuje na Úvěrovou smlouvu a Dodatek č. 1 k ní uzavřený. Namítl, že neměl důvod namítat uzavření Úvěrové smlouvy, resp. Dodatku č. 1, neboť předmětem řízení je výlučně směnka. K podpisům na Dodatku č. 1 se žalovaný 2. nijak nevyjadřoval (ani tento podpis nepopíral ani ho neuznával), neboť otázka pravosti podpisů na něm je irelevantní pro dané směnečné řízení. Ani soud prvního stupně se na tuto otázku žalovaného 2. výslovně nedotazoval. Že pravost podpisu žalovaného 2. na směnce soud prvního stupně dovodil z nepopírání uzavření Dodatku č. 1, se žalovaný 2. dozvěděl až z odůvodnění napadeného rozsudku. Žalovaný 2. poukázal na to, že otázka pravosti podpisu na směnce je otázkou odbornou, a tedy soud nemůže pravost podpisu hodnotit čistě z časové návaznosti směnky na smluvní dokumentaci. Připomněl, že vypracování znaleckého posudku navrhoval nejen on, ale též žalobkyně. Pokud soud prvního stupně tento důkaz neprovedl, zatížil řízení vadou. Pochybil též v tom, že nijak nerozhodl o uložení vysvětlovací povinnosti žalobkyni v souvislosti s namítaným nesprávným vyplněním blankosměnky v údaji směnečného peníze. V řízení přitom žalovaný 2. namítal, že neměl a nemá žádnou možnost prověřit uskutečněné platby ze společnosti [právnická osoba] žalobkyni, že od roku 2020 nemá přístup do účetnictví této společnosti, že tento přístup neměl nikdy a že žalobkyně mu tyto skutečnosti odmítla sdělit. Objektivně tak není v možnostech žalovaného 2. formulovat správnou výši směnečné sumy.

11. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. K námitce nedostatku pasivní legitimace žalované 1. uvedla, že jí tvrzené skutečnosti mohou mít vztah k úvěrovému závazku, nemají však žádný vliv na existenci směnečného závazku žalované 1., tudíž ani na její pasivní legitimaci. Pokud žalovaná 1. rozporuje správnost vyplnění směnky, musí konkrétně uvést, jak, proč a v čem konkrétně byla vyplňovací dohoda porušena. Toto vše pak musí též prokázat. Pokud se tak nestane, je taková námitka pro svou obecnost neprojednatelná. Nelze přitom žalobkyni uložit, aby předložila dohody, jak žalovaná 1. navrhuje. Co se týče žalovaným 2. namítané nepravosti podpisu na směnce u jeho jména jako avala, poukázala žalobkyně na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 12 Cmo 47/2022, ze kterého citovala podstatné závěry. Se žalovaným 2. nelze souhlasit v tom, že znalecký posudek je jediným důkazem, kterým může být prokázána pravost podpisu na listině. K námitce žalovaného 2., že předložená směnka je blankosměnkou, přičemž žalobkyně neprokázala právo ji vyplnit, nepředložila „směnečné vyplňovací právo“ a není zřejmé, proč směnku vyplnila na částku 288 900 Kč se splatností 26. 6. 2023, žalobkyně odkázala na své vyjádření ze dne 30. 10. 2023. Zdůraznila, že své procesní povinnosti splnila již tím, že navrhla vydání směnečného platebního rozkazu a předložila originál směnečné listiny, ze které se podávají jí uváděná skutková tvrzení. Směnka je abstraktním cenným papírem a žalobkyně v tomto ohledu nic dalšího dokládat nemusí. Žalobkyně zároveň citovala z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 556/2000. Ohledně námitky žalovaného 2., že směnka byla vyplněna nesprávně, se vyjádřila shodně jako ve vztahu k téže námitce, jak vznesena byla žalovanou 1.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podanými odvoláními i z důvodů, které nebyly v odvoláních výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaných a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

13. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“), může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. Konstatuje, že směnka k důkazu předložená žalobkyní je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejímž podpisem založili žalovaní jako směneční rukojmí za společnost [právnická osoba], která je na směnce v pozici jejího výstavce, svůj směnečný závazek vůči žalobkyni coby jejímu remitentovi (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ).

15. Směnka byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněným údajem směnečné sumy a data splatnosti, přičemž důvodem jejího vystavení bylo zajištění závazků společnosti [právnická osoba] z Úvěrové smlouvy. Prokazuje to Dodatek č. 1, v jehož čl. I. bod 2. bylo smluvními stranami dohodnuto sjednání nového zajištění dluhů [právnická osoba] z Úvěrové smlouvy ve formě blankosměnky vlastní vystavené společností [právnická osoba] na řad žalobkyně a avalované žalovanými bez vyplněného údaje směnečné sumy, měny a data splatnosti. V témže článku bylo žalobkyni uděleno právo blankosměnku v těchto chybějících údajích vyplnit způsobem zde konkretizovaným. Dodatek č. 1 je podepsán žalobkyní a společností [právnická osoba], za kterou při uzavření dodatku jednal žalovaný 2., jak vyplývá z údajů připojených v rubrice určené pro jeho podpis (konkrétně se jedná o údaj rodného čísla, čísla občanského průkazu, trvalého pobytu a označení funkce žalovaného 2. v uvedené společnosti).

16. Za situace, kdy žalovaný 2. pravost svých podpisů na Dodatku č. 1 v průběhu řízení nijak nezpochybnil, přičemž jeho podpis byl připojen nejen k údaji společnosti [právnická osoba], ale též pod prohlášení, že jako avalista se seznámil s celým obsahem Dodatku č. 1, bez výhrad souhlasí s jeho uzavřením a plněním, se zřízením zajištění ve formě blankosměnky vystavené podle čl. I. bod 2. Dodatku č. 1, s vyplněním blankosměnky žalobkyní za podmínek v tomto článku stanovených a se všemi dluhy a povinnostmi, které z tohoto dodatku plynou, nemůže obstát námitka žalovaného 2. o nepravosti jeho podpisu na směnce jako směnečného rukojmího, a tedy ani jeho úvaha o tom, že tento podpis mohl padělat [Anonymizováno]. Tímto prohlášením totiž žalovaný 2. stvrdil, že se zaručil za zaplacení sporné směnky za jejího výstavce, a zároveň akceptoval veškerá ujednání mezi žalobkyní a [právnická osoba], co se povahy směnky jako zajišťovacího instrumentu týče a rovněž co se týče podmínek jejího vyplnění, když směnka byla vystavena jako směnka neúplná (blankosměnka). Vzhledem k tomu, že směnka, ze které žalobkyně právo v soudním řízení uplatnila, je opatřena vedlejší hodnotovou doložkou „Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno]“, nemůže být žádných pochyb o tom, že se jedná o směnku, o které Dodatek č. 1 pojednává, když uzavřen byl právě ke smlouvě čísla totožného s číslem Úvěrové smlouvy.

17. Pakliže žalovaný 2. v průběhu řízení pravost svých podpisů na Dodatku č. 1 nijak nerozporoval, lze ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že žalobkyně své důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu žalovaného 2. jako směnečného rukojmího na směnce unesla, neboť uvedený dodatek hodnocený ve vzájemných souvislostech se směnkou a rovněž s Úvěrovou smlouvou (§ 132 o. s. ř.) zcela vyvrací námitku žalovaného 2., že jeho podpisy na směnce nejsou pravé a že z toho důvodu nemůže být k plnění ze směnky vůči žalobkyni zavázán. Nebylo tak žádného důvodu podrobovat podpisy žalovaného 2. na směnce znaleckému zkoumání, neboť takový postup by byl s ohledem na bezpečně zjištěný skutkový stav v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti občanského soudního řízení.

18. Pokud žalovaný 2. v odvolání poukázal na to, že předmětem řízení je výlučně směnka a že tak neměl důvod „namítat uzavření smlouvy o úvěru, resp. dodatek č. 1“, pomíjí, že Úvěrová smlouva, ve znění Dodatku č. 1 se směnkou bezprostředně souvisí, když směnka byla vystavena k zajištění závazků [právnická osoba] z uvedené smlouvy, jak výslovně prohlášeno v čl. I. bod 2. Dodatku č. 1. Při výslovném odkazu směnky na Úvěrovou smlouvu nelze proto při hodnocení skutkového stavu pominout zjištění z těchto listin učiněná. Žalovanému 2., který byl přítomen provedení důkazu Úvěrovou smlouvou i Dodatkem č. 1 při jednání soudu prvního stupně konaném dne 20. 3. 2024, přitom ničeho nebránilo v tom, aby v rámci svého vyjádření k těmto důkazům (§ 123 o. s. ř.) pravost podpisů žalovaného 2. na uvedených listinách rozporoval.

19. Stran námitky žalovaného 2., že žalobkyně neprokázala právo blankosměnku vyplnit a nepředložila směnečné vyplňovací prohlášení, odvolací soud odkazuje na výše již zmiňovaný čl. I. bod 2. Dodatku č. 1., jehož obsahem je ujednání o vyplňovacím právu, které žalobkyni bylo k předmětné směnce vystavené jako blankosměnka uděleno, tedy ujednání o způsobu, jakým žalobkyně může blankosměnku v údaji směnečné sumy, měny a data splatnosti vyplnit.

20. Z pohledu věcné správnosti napadeného rozsudku shledává odvolací soud neopodstatněnou rovněž námitku žalovaného 2., že není zřejmé, proč žalobkyně vyplnila směnku na částku 288 900 Kč se splatností 26. 6. 2023. Soud prvního stupně tuto námitku správně vyhodnotil jako námitku nedostatečně konkrétní, a tedy námitku neprojednatelnou, neboť žalovaný 2. neuvedl, jaká částka a jaké datum splatnosti mohly být podle něj do blankosměnky vyplněny. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že břemeno tvrzení v námitkovém řízení vždy tíží žalovaného, jak vyplývá z § 175 odst. 1, věta první o. s. ř., který žalovanému ukládá v jím podaných námitkách uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Z podaných námitek tak musí být jasně a nezaměnitelně patrno, která konkrétní skutečnost je namítána. Námitky uplatněné v obecných rysech nelze považovat za námitky projednatelné, neboť z tvrzení žalovaným formulovaných pouze v rovině obecné nelze vyvodit jednoznačná skutková tvrzení. Důsledkem přezkumu takových námitek by bylo, že k nekonkrétním skutkovým tvrzením by bylo možno následně přiřazovat či podřazovat skutková tvrzení nová a zcela odlišná, což by znamenalo nepřípustné a nedovolené obcházení zásady koncentrace námitkového řízení vyjádřené v ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovanému by bylo umožněno vznést konkrétní námitky i po uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty. Z námitek musí být navíc zřejmé a nepochybné, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán, což je nezbytné pro posouzení toho, v jakém rozsahu již tento případně nabyl účinků pravomocného rozhodnutí a splnění které zbývající části směnečného platebního rozkazu je předmětem námitkového řízení. Za stavu, kdy námitka porušení vyplňovacího práva byla žalovaným 2. formulována způsobem výše uvedeným, nelze než konstatovat, že žalovaný 2. neurčil meze námitkové obrany, v důsledku čehož nebylo možno tuto námitku podrobit přezkumu s ohledem na nejasnost, co by mělo být v řízení vlastně prokazováno. Z námitky není navíc ani seznatelné, v jakém rozsahu byl směnečný platební rozkaz žalovaným 2. napaden. Za této situace pak bylo třeba vycházet z již zmiňovaného abstraktního charakteru směnky s tím, že povinností žalobkyně jako řádné majitelky směnky nebylo tvrdit a prokazovat, jakým způsobem a ve kterých údajích byla oprávněna blankosměnku vyplnit a že k jejímu vyplnění došlo v souladu s uděleným vyplňovacím právem.

21. Závěry shora uvedené se plně uplatní též ve vztahu k žalované 1., která rovněž namítla vyplnění směnečné sumy do blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Ani žalovaná 1. neuvedla částku, která jako směnečný peníz mohla být do blankosměnky žalobkyní vyplněna, a tedy námitka jí v tomto směru vznesená je stejně jako v případě žalovaného 2. námitkou neprojednatelnou.

22. Námitka nedostatku pasivní legitimace žalované 2. ve sporu je vyvrácena samotnou směnkou, na které žalovaná 2. je v pozici směnečné rukojmí. Převzetím směnečného rukojemství se žalovaná 2. zaručila za zaplacení směnky, která byla vystavena jako blankosměnka k zajištění závazků společnosti [právnická osoba] z Úvěrové smlouvy, ve znění Dodatku č. 1. Sama okolnost, že žalovaná 2. není dlužníkem z Úvěrové smlouvy, nemá přitom na její závazek z titulu jejího rukojemství žádný vliv. Totéž platí, co se tvrzeného převzetí závazků uvedené společnosti žalovaným 2. týče, když rozhodně nelze uvažovat o tom, že by snad žalovaný 2. měl v důsledku uvedené skutečnosti vstoupit do práv a povinností žalované 1. coby směnečné rukojmí. Nezakládá se přitom na pravdě tvrzení žalované 1., že podle Dodatku č. 1 došlo k zániku jejího směnečného rukojemství, neboť jeho podpisem žalovaná 1. mimo jiné vyjádřila souhlas se zřízením zajištění závazků z Úvěrové smlouvy ve formě blankosměnky vystavené dle jeho čl. I. bod 2., přičemž v tomto článku je její pozice na směnce jako směnečné rukojmí jasně a nezaměnitelně definována. Pokud se žalovaná 2. dovolávala komunikace se žalobkyní dopisem z 25. 4. 2020, v němž požádala o vystavení nové blankosměnky, kterou podepíše nový majitel a jednatel [právnická osoba], a emailové komunikace z 10. 6. 2020, tato předcházela uzavření Dodatku č. 1, přičemž ze žádného z důkazů v řízení provedených nelze učinit závěr o tom, že by po vystavení sporné směnky došlo k jakémukoli právnímu jednání, které by mohlo vést k zániku směnečného rukojemství žalované 2.

23. Žalovanou 2. je tak třeba nadále považovat za jednoho ze směnečných dlužníků, přičemž právem žalobkyně bylo žádat plnění ze směnky vůči kterémukoli z nich, jak vyplývá z čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ, podle kterého majitel směnky může žádat plnění na každém ze směnečných dlužníků nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali. Nebylo tak povinností žalobkyně vymáhat nároky ze směnky nejprve proti výstavci a teprve pro případ, že by takové vymáhání bylo neúspěšné, proti rukojmím. Neobstojí proto ani námitka žalované 1., že žalobkyně porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když neuplatňovala nároky proti výstavci směnky, z čehož žalovaná 1. dovozovala porušení povinnosti žalobkyně jednat s péčí řádného hospodáře.

24. S odkazem na to, co výše bylo uvedeno, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud směnečný platební rozkaz ve věci vydaný ponechal vůči žalovaným v platnosti, neboť žádná z námitek jimi podaných je nemohla zprostit jejich povinnosti směnku žalobkyni v plném rozsahu zaplatit. Správně rozhodl též o nákladech námitkového řízení, když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v tomto řízení zcela úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

25. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř.

26. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšné žalobkyni přiznáno právo na jejich náhradu proti neúspěšným žalovaným. Žalobkyni, která v řízení nebyla zastoupena, náleží jí vyúčtované 2 paušální náhrady po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů (příprava k jednání odvolacího soudu konanému dne 1. 4. 2025 a účast při tomto jednání). Žalovaným byla proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč.