o zaplacení 1 115 574 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 13 Cm 217/2023-31

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalované (původně žalovaná 1.) proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 13 Cm 217/2023-21 (výrok I.), a rozhodl, že žalobkyně a žalovaná nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů námitkového řízení (výrok II.).

2. Usnesení bylo vydáno v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 13 Cm 217/2023, v němž žalovaná byla označena jako žalovaná 1. a jako žalovaná 2. byla označena [tituly před jménem] [právnická osoba], narozená dne [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 13 Cm 217/2023-46, byla věc projednávaná ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou vyloučena postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. k samostatnému projednání a rozhodnutí (řízení u soudu prvního stupně po tomto vyloučení vedeno pod sp. zn. 13 Cm 114/2024), uvedl odvolací soud v záhlaví svého usnesení na straně žalované pouze žalovanou, neboť původně žalované 2. se toto řízení již netýká.

3. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému uvedla, že ji vývoj projednávané věci mrzí a je připravena své závazky plnit, k čemuž navrhla placení formou měsíčních splátek ve výši 12 000 Kč. Proti směnce či dluhu nenamítala ničeho, když naopak uvedla, že své povinnosti chce a bude plnit. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 175 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř., připomněl zásadu koncentrace řízení, kterou je ovládáno námitkové řízení, a uzavřel, že námitky žalovanou formulované nelze považovat za odůvodněné ve smyslu ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. byly proto námitky odmítnuty jako neodůvodněné. Výrok o nákladech námitkového řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobkyni, která by na jejich náhradu měla právo s ohledem na odmítnutí námitek žalované, žádné náklady nevznikly. Soud prvního stupně dodal, že účastnicím řízení nic nebrání v tom, aby spolu uzavřely dohodu o splátkovém kalendáři či dohodu obdobnou. Konstatoval zároveň, že tuto záležitost není možné řešit v rámci námitkového řízení.

4. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém namítla, že v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. není nikterak specifikováno, která námitka je „odůvodnitelná“ a která není „odůvodnitelná“. Žalovaná svou námitku jednoznačně definovala a dokonce i uvedla, že chce plnit ve splátkách. V té souvislosti žalovaná poukázala na ustanovení § 160 o. s. ř., které soudu umožňuje určit lhůtu delší než tři dny, případně stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud prvního stupně tak pochybil, pokud směnečný platební rozkaz nezrušil a pokud nenařídil projednání věci, jak je uvedeno v § 174 odst. 4 o. s. ř. Z těchto důvodů žalovaná navrhla zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplnění odvolání žalovaná namítla neplatnost směnky s odůvodněním, že tato postrádá údaj místa, kde má být placeno.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).

6. Podle ustanovení § 175 odst. 1, první věta o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle § 175 odst. 3 o. s. ř., nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.

7. Podle ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

8. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

9. Z obsahu spisu se podává, že směnečný platební rozkaz ze dne 30. 11. 2023, č. j. 13 Cm 217/2023-21, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 115 574 Kč s příslušenstvím a odměnou, byl doručen žalované dne 12. 12. 2023. Dne 15. 12. 2023 obdržel soud prvního stupně z datové schránky žalované podání datované 11. 12. 2023 a nazvané „Žádost“. Žalovaná v tomto podání popsala důvody, pro které nebyly žalobou uplatněné nároky dosud uhrazeny, a navrhla plnění ve splátkách 12 000 Kč měsíčně.

10. Tvrzení žalované v podání shora uvedeném jsou tedy vybudována pouze na tom, že není schopna nárok žalobkyně, jak jí byl směnečným platebním rozkazem přiznán, uspokojit v soudem stanovené lhůtě, v důsledku čehož se nejedná o námitky ve smyslu ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná v tomto podání ničeho proti směnce či proti důvodu směnky nenamítla, ba naopak výslovně navrhla plnění směnečného dluhu v pravidelných splátkách. Podle obsahu podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) se proto jedná o odvolání žalované do výroku směnečného platebního rozkazu o lhůtě k plnění, v důsledku čehož postup podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nebyl v daném případě namístě.

11. K otázce aplikace ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o lhůtu k plnění stanovenou směnečným platebním rozkazem, odvolací soud pro úplnost odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, v němž tento přijal a odůvodnil právní závěr, že i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Učiní-li tak, stane se směnečný platební rozkaz vykonatelným až uplynutím nově stanovené lhůty, případně – ve vztahu k jednotlivým splátkám – okamžikem, kdy nastane jejich splatnost.

12. Vzhledem k tomu, že usnesení soudu prvního stupně nemělo být s odkazem na závěry shora uvedené vůči žalované vůbec vydáno, neboť její podání ze dne 11. 12. 2023 nelze považovat za námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, rozhodl odvolací soud o změně usnesení postupem podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že se nevydává.

13. Na soudu prvního stupně bude, aby po právní moci usnesení předložil spis k rozhodnutí o odvolání žalované proti výroku směnečného platebního rozkazu o lhůtě k plnění odvolacímu soudu, když ten je soudem k jeho projednání a rozhodnutí funkčně příslušným. V rozhodnutí o uvedeném odvolání bude též rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

14. Pro úplnost se dodává, že tvrzení žalované v doplnění odvolání o neplatnosti směnky z důvodu absence údaje platebního místa směnky je opožděné, když uplatnit ho bylo třeba nejpozději do uplynutí patnáctidenní lhůty běžící ode dne doručení směnečného platebního rozkazu žalované (§ 175 odst. 1 o. s. ř.).