o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2025, č. j. 79 Cm 68/2024-119

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žádost žalované o osvobození od soudního poplatku za odvolání, které podala proti rozsudku ve věci vydanému. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a dále na judikaturu a komentářovou literaturu týkající se institutu osvobození od soudních poplatků. Konstatoval, že žalovaná předložila soudu částečně vyplněné prohlášení o jejích poměrech, ze kterého vyplývá pouze to, že je svobodná, žije se čtyřmi osobami v domácnosti, které jsou na ní finanční závislé, má příjmy z podnikání ve výši cca 25 000 Kč, aniž by doložila pravomocný platební výměr, pobírá přídavek na dítě ve výši 2 900 Kč měsíčně, nemá žádné další příjmy ani žádný majetek vyšší hodnoty. Partner žalované je na rodičovské dovolené, měsíční výdaje činí 4 800 Kč a představují sociální pojištění. Z prohlášení rovněž vyplývá, že v září roku 2024 byli zasaženi povodněmi. Žalovanou byl předložen výpis z účtu za období 06/2025, ze kterého vyplývá konečný zůstatek ve výši 1 163,63 Kč. Soud prvního stupně poukázal na to, že z veřejně dostupných informací zjistil, že žalovaná je jednatelkou a společníkem obchodní společnosti [Jméno žalované] a dcery, s.r.o., IČO [IČO]. Vzhledem k tomu, že žalovaná přes opakovanou výzvu soudu prvního stupně nedoplnila prohlášení o jejích poměrech, jak k tomu byla vyzvána usnesením ze dne 8. 7. 2025, č. j. 79 Cm 68/204-117, byla její žádost o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání zamítnuta.

2. Žalovaná se proti usnesení včas odvolala. Uvedla, že prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vyplnila celé, dokonale a přesně, přičemž žádné skutečnosti nezamlčela. Konstatovala, že její aktuální situace je důsledkem povodní a předchozího období pandemie COVID-19, které měly dopad na její podnikání. V rámci společnosti [Jméno žalované] a dcery s.r.o. investovala do objektu žalobce s cílem otevřít „minihotel“. Nemožnost podnikání v důsledku covidové uzávěry ji však přivedla ke krachu, kdy musela prostor žalobce opustit, přišla o automobily a dlužnou částku, kterou zajišťovala směnkou, si žalobce vymohl soudně a exekucí, která její společnost paralyzovala. Společnost od té doby roky nefunguje, nic neprovozuje, nevlastní, negeneruje. Proto ji nezmiňovala, a navíc soud se na ni neptal. Požadavek na zaplacení soudního poplatku by jí znemožnil uplatnit právo na soudní ochranu a právní pomoc. Žalovaná vyjádřila rozhořčení nad tím, že stát jí po povodních neposkytl žádnou pomoc, přestože se její prací veřejně chlubil. Žalovaná poukázala na to, že má tři malé děti, které jsou rovněž negativně ovlivněny jednáním žalobce. Závěrem vyjádřila frustraci z nutnosti opakovaně vysvětlovat svou situaci a apelovala na lidský přístup ze strany soudu.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalované nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).

4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

5. Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Přitom nerozlišuje potenciální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl spor, který je předmětem řízení, ani účastníka podle toho, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou. Zkoumání poměrů účastníka směřuje do celé jeho majetkové sféry a celkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k dalším okolnostem tak, aby účastník nebyl, není-li schopen soudní poplatek uhradit, zkrácen ve svém právu na soudní ochranu. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Na žadateli o osvobození od soudních poplatků přitom je, aby vůči soudu úplně a pravdivě vyjevil své celkové poměry. Účastník, který o osvobození žádá, tak musí nejen uvést všechny rozhodné skutečnosti stran svých poměrů, ale tyto současně prokázat předložením vhodných důkazních prostředků, a to především listin existenci těchto skutečností osvědčujících. Nevyjeví-li účastník všechny okolnosti směrodatné pro úvahu soudu, popř. nedoloží-li potřebné důkazy (listiny), nelze mu požadované osvobození přiznat.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná napadla včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. 3. 2025, č. j. 79 Cm 68/2024-89, kterým byl ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 17 307 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalované se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

7. Co se týká poměrů žalované, je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu.

8. V daném případě soud prvního stupně poté, kdy obdržel žádost žalované ze dne 16. 6. 2025 o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání, vydal usnesení ze dne 19. 6. 2025, č. j. 79 Cm 68/2024-105, jímž žalované uložil předložit vyplněný a podepsaný formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, který byl přílohou usnesení, výpisy ze všech bankovních účtů žalované, včetně účtů stavebního spoření a penzijního připojištění vedených na její jméno za posledních šest měsíců, a dále ostatní listiny osvědčující žalovanou tvrzené skutečnosti (např. nájemní smlouvu, výpis z katastru nemovitostí, výpis z registru vozidel).

9. Žalovaná v reakci na toto usnesení zaslala soudu prvního stupně vyplněné prohlášení o jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrech datované dnem 3. 7. 2025. Podle tohoto prohlášení má žalovaná tři nezletilé děti a partnera ([Anonymizováno], narozený [rodné přijmení] [Anonymizováno]), přičemž všichni jsou na ní finančně závislí. Jako jediný příjem žalovaná vykázala částku „cca 25 000 Kč“ coby příjem z podnikání za poslední zdaňovací období, tedy za rok 2024. Pobírá přídavek na dítě ve výši 2 900 Kč měsíčně, nemá žádné vozidlo, nevlastní nemovitost, nemá výnosy a příjmy z majetku ani úspory na bankovních účtech či cennosti. Výdajem žalované je sociální pojištění ve výši 4 800 Kč měsíčně. Jiné výdaje žalovaná neuvedla. Dne 14. 9. 2024 byla při povodních vyplavena pronajatá chata, včetně vybavení, zařízení a osobních věcí. Během povodní přišla žalovaná rovněž o auto a dodnes je v náhradním ubytování. Žalovaná dále doložila výpis z účtu vedeného na její jméno u [právnická osoba]., a to za období od 1. 6. 2025 do 30. 6. 2025. Podle tohoto výpisu počáteční zůstatek činil 29 175,10 Kč, na účet byla připsána částka 8 056,66 Kč, z prostředků na účtu bylo zaplaceno celkem 36 068,13 Kč a konečný zůstatek účtu činil 1 163,63 Kč.

10. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.

11. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná své povinnosti prokázat tvrzení o tom, že není v jejích možnostech soudní poplatek za podané odvolání zaplatit, nedostála, neboť soudu prvního stupně nepředestřela úplný obraz o své finanční a majetkové situaci, v důsledku čehož poskytnutí úlevy od její poplatkové povinnosti v úvahu nepřichází. Nejasno totiž zůstalo ohledně výše zůstatků na bankovním účtu žalované a ohledně pohybů na tomto účtu za období posledních šesti měsíců před výzvou soudu prvního stupně ze dne 19. 6. 2025, kterou žalované bylo uloženo výpisy z bankovního účtu (účtů) za uvedené období předložit. Třebaže z hlediska posouzení poměrů žalované jde o důkaz zcela zásadní, žalovaná výzvě soudu nevyhověla a předložila mu výpis z účtu pouze za měsíc červen 2025.

12. Soudu prvního stupně nebyl dále doložen pravomocným platebním výměrem orgánu vykonávajícího správu daně základ daně za poslední zdaňovací období, třebaže o této povinnosti byla žalovaná poučena v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (položka V. prohlášení). Žalovaná tak neosvědčila, jaké výše dosahují, resp. v posledním zdaňovacím období dosahovaly, její příjmy. Nejasno zůstalo rovněž ohledně výše měsíčních výdajů žalované, co se týče nákladů na stravování, ošacení a další základní potřeby její a rovněž osob, které jsou podle prohlášení ze dne 3. 7. 2025 na ní finančně závislé. Ohledně těchto žalovaná ničeho neuvedla a ničeho v tomto směru soudu nedoložila. Při tvrzeném ročním příjmu z podnikání ve výši cca 25 000 Kč je přitom nepochybné, že tyto potřeby musí být uspokojovány z dalších zdrojů, které však žalovaná vůči soudu nevyjevila. K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014).

13. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalované podmínky pro její osvobození od soudního poplatku za podané odvolání splněny.

14. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.

15. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalované proti rozsudku ve věci vydanému.