o zaplacení 8 924 460 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. června 2024, č. j. 20 Cm 68/2024-39, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. října 2024, č. j. 20 Cm 68/2024-57

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému 1. zakázal do právní moci rozhodnutí ve věci samé prodat, darovat, směnit, přenechat jinému do nájmu, zatížit zástavním právem, zatížit věcným břemenem nebo zatížit zajišťovacím převodem vlastnického práva všem třetím osobám kromě žalobkyně pozemek parc. č. [Anonymizováno] (ostatní plocha) zapsaný v katastrálním území [adresa] II, obec [adresa], Katastrálním úřadem [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] (výrok I.). Výrokem II. usnesení soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo žalovanému 1. do právní moci rozhodnutí ve věci samé zakázáno prodat, darovat, směnit, přenechat jinému do nájmu, zatížit zástavním právem, zatížit věcným břemenem nebo zatížit zajišťovacím převodem vlastnického práva všem třetím osobám kromě žalobkyně nemovitosti a obchodní podíly, jak jsou v tomto výroku usnesení konkretizovány. Soud prvního stupně dále zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo žalované 2. do právní moci rozhodnutí ve věci samé zakázáno prodat, darovat, směnit, přenechat jinému do nájmu, zatížit zástavním právem, zatížit věcným břemenem nebo zatížit zajišťovacím převodem vlastnického práva všem třetím osobám kromě žalobkyně obchodní podíly konkretizované ve výroku III. usnesení (výrok III.) a kterým by bylo společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], zakázáno do právní moci rozhodnutí ve věci samé prodat, darovat, směnit, přenechat jinému do nájmu, zatížit zástavním právem, zatížit věcným břemenem nebo zatížit zajišťovacím převodem vlastnického práva všem třetím osobám kromě žalobkyně pozemek konkretizovaný ve výroku IV. napadeného usnesení (výrok IV.). Soud prvního stupně takto rozhodl o návrhu žalobkyně, který byl podán v rámci řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 8 924 460 Kč s příslušenstvím a odměnou. V odůvodnění usnesení uvedl, že vůči žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) má za osvědčený nárok ve věci samé, když žalobkyně předložila soudu originál platné směnky vlastní vystavené žalovaným 1. na řad žalobkyně a avalované žalovanou 2. Pokud jde o obavu, že by výkon směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného byl ohrožen, tuto vzal soud prvního stupně za prokázanou pouze ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastrálním území [adresa] II., neboť žalovaný 1. tento pozemek nabízí k prodeji za kupní cenu ve výši 999 000 Kč. Z toho důvodu bylo návrhu na nařízení předběžného opatření ve vztahu k tomuto pozemku vyhověno výrokem I. napadeného usnesení. Naopak neměl soud prvního stupně za prokázanou obavu, že by výkon směnečného platebního rozkazu byl ohrožen ve vztahu k pozemkům a obchodním podílům specifikovaným ve výrocích II. a III. napadeného usnesení. Pokud by žalovaným bylo zakázáno s těmito disponovat v situaci, kdy není prokázáno, že by zvažovali dispozici s nimi, a kdy není ničeho známo o hodnotě těchto věcí, šlo by podle soudu prvního stupně o zásah natolik intenzivní, že by byl v nepoměru k žalobkyní tvrzené újmě v podobě nezaplacení směnečné sumy. Soud prvního stupně vzal též v úvahu, že dluh žalovaných je splatný teprve od 31. 5. 2024, tzn. cca „jen“ měsíc. Výroky II. a III. napadeného usnesení byl proto návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření v rozsahu v těchto výrocích uvedeném zamítnut. Ve vztahu k požadavku žalobkyně na uložení povinnosti společnosti [právnická osoba] soud prvního stupně konstatoval, že předběžným opatřením může být sice povinnost uložena třetím osobám (např. bance), které nejsou účastníky řízení, ale pouze tehdy, je-li to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku a lze-li to po nich spravedlivě žádat. Navržené předběžné opatření ve vztahu k uvedené společnosti však nesplňuje podmínky podle ustanovení § 76 odst. 1 a 2 o. s. ř., a proto návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut rovněž v rozsahu, jak je vymezen ve výroku IV. napadeného usnesení.

2. Žalobkyně podala proti usnesení včasné odvolání, a to v rozsahu jeho výroků II., III. a IV. Namítla, že důvodnou obavu z budoucího ohrožení výkonu soudního rozhodnutí osvědčila více než dostatečně, a to nejen ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsanému v katastrálním území [adresa] II. Právě ze skutečnosti, že žalovaný 1. pár týdnů po splatnosti směnky místo toho, aby dluh splatil, inzeruje k prodeji jednu ze svých nemovitých věcí, se dá podle žalobkyně usuzovat na to, že se snaží zbavit svého majetku tak, aby žalobkyně svou pohledávku uspokojit nemohla. Není přitom relevantní argument soudu prvního stupně, že dluh je splatný pouze měsíc. Časová souvislost naopak prokazuje, že žalovaný 1. nemá úmysl dluh splatit. To, že se zatím nikde veřejně nepokusil prodat i ostatní věci, neznamená, že důvodná obava žalobkyně není osvědčena. K tomu žalobkyně dodala, že osvědčit důvodnou obavu znamená, aby tato se jevila alespoň jako pravděpodobná. Žalobkyně poukázala na možnou délku směnečného řízení a na to, že během jeho trvání budou mít žalovaní dostatek času k tomu, aby rozprodali či ukryli svůj majetek a žalobkyni tak připravili o možnost uspokojení její pohledávky. Soud fakticky chrání dlužníky před přílišným zásahem do jejich práv, ačkoli je zcela zjevné, že snahou zbavit se majetku před vydáním vykonatelného exekučního titulu zasahují do práv věřitele. Pokud jde o obchodní podíly, žalobkyně se sice může z obchodního rejstříku dozvědět, že došlo k jejich převodu, takový převod však bude muset případně napadnout žalobou. Napadeným usnesením tak došlo k intenzivnímu zásahu do práv žalobkyně, a to zcela v nepoměru k újmě žalovaných, neboť žalovaný 1. byl omezen v dispozici pouze s nemovitostí v hodnotě cca 1 milion Kč, zatímco pohledávka žalobkyně činí bezmála 9 milionů Kč. Žalobkyně zdůraznila, že rozhodujícím kritériem při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření by neměla být pouhá hodnota majetku. Klíčovými jsou naopak celková povaha, smysl a účel konkrétního právního jednání, tedy zhodnocení toho, zda v jeho důsledku dojde k významné změně hodnoty majetku žalovaných či postavení žalobkyně jako věřitelky. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla změnu výroků II., III. a IV. tak, že i v rozsahu zákazů ohledně nemovitostí a obchodních podílů v nich uvedených, bude návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno.

3. Usnesením ze dne 21. 10. 2024, č. j. 20 Cm 68/2024-57, opravil soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 164 o. s. ř. záhlaví usnesení shora uvedeného, pokud jde o příjmení žalobkyně, kdy nesprávně vypsané příjmení Rindlová bylo opraveno na správné příjmení Rendlová.

4. Žalovaní se k odvolání žalobkyně nevyjádřili.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výrocích II., III. a IV., a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně navrhla podáním ze dne 21. 6. 2024 nařízení předběžného opatření vůči žalovaným a dále vůči společnosti [právnická osoba] v rámci řízení o žalobě ze dne 18. 6. 2024, kterou se proti žalovaným domáhá zaplacení směnečné pohledávky ve výši 8 924 460 Kč s příslušenstvím a odměnou. Jedná se tedy o předběžné opatření navržené podle ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř., které může soud nařídit v případě, že po zahájení řízení je třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Podmínky nařízení předběžného opatření podle citovaného ustanovení jsou přitom v zásadě totožné s podmínkami, které zákon stanoví pro nařízení předběžného opatření před zahájením řízení (§ 74 až 77 o. s. ř.). Předpokladem pro nařízení předběžného opatření je jednak osvědčení nároku, který žalobce uplatňuje ve věci samé, a dále obava, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí mohl být ohrožen. Tato obava musí vždy existovat objektivně, nepostačuje jen obava subjektivně pociťovaná. Předběžné opatření lze tedy nařídit v těch případech, kdy nastala určitá situace osvědčující reálnost takové obavy.

7. Z žalobkyní předloženého prvopisu směnky lze mít za osvědčené její tvrzení o existenci směnečné pohledávky ve výši 8 924 460 Kč s příslušenstvím a odměnou vůči žalovanému 1. jako jejímu výstavci a vůči žalované 2. jako rukojmí za závazek žalovaného 1. Nárok ve věci samé je tedy pro potřeby předběžného opatření osvědčen, neboť se jeví pravděpodobným. V této souvislosti je třeba připomenout, že při rozhodování o předběžném opatření není soud povinen provádět dokazování a že vychází výlučně ze skutečností prokázaných či osvědčených navrhovatelem. Nelze proto v tomto stadiu řízení vést dokazování ke skutečnostem, jimiž strana žalovaná nárok proti ní v soudním řízení uplatněný případně zpochybňuje, a na základě výsledků takového dokazování hodnotit, zda obrana proti tomuto nároku uplatněná je či není důvodná.

8. Pokud jde o druhý předpoklad pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, tedy osvědčení důvodnosti obavy žalobkyně z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí v řízení posléze vydaného, i tento považuje odvolací soud za splněný, avšak pouze vůči žalovanému 1.

9. V řízení bylo osvědčeno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (zapsán u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [Anonymizováno]), jehož vlastníkem je žalovaný 1., byl nabízen k prodeji na inzertním webu [Anonymizováno] v době, kdy žalovaný 1. již byl žalobkyní vyzýván k úhradě směnečného dluhu. Vzhledem k tomu, že dispozice s předmětnou nemovitostí v podobě nabídky k jejímu prodeji je zcela nepochybná, je namístě přijmout závěr, že žalovaný 1. v době před nařízením předběžného opatření činil kroky evidentně způsobilé ohrozit výkon budoucího soudního rozhodnutí, neboť tyto směřovaly k omezení dobytnosti pohledávky, kterou žalobkyně vůči němu v soudním řízení uplatňuje. Obava žalobkyně z ohrožení případného výkonu budoucího soudního rozhodnutí ve vztahu k žalovanému 1. tak byla v době podání návrhu na nařízení předběžného opatření a rovněž v době vydání napadeného usnesení zcela oprávněná. Tuto obavu však nelze vztahovat pouze a jenom k pozemku, kterého se nabídka prodeje týkala, jak učinil soud prvního stupně. Pakliže obava z ohrožení budoucího výkonu soudního rozhodnutí, co se žalovaného 1. týče, byla shledána, bylo namístě předběžným opatřením postihnout i jiný majetek žalovaného 1., neboť ani u něj nelze vyloučit, že žalovaný 1. s ním bude disponovat způsobem, kterým by žalobkyně mohla být v případě budoucího výkonu soudního rozhodnutí na svých právech dotčena. Právem tak žalobkyně namítá, že předběžné opatření nařízené výrokem I. napadeného usnesení je v nepoměru k výši pohledávky, jejíhož splnění se vůči žalovanému 1. v soudním řízení domáhá. Oproti soudu prvního stupně tak odvolací soud shledal důvody pro nařízení předběžného opatření v celém rozsahu, jak žalobkyní bylo vůči žalovanému 1. navrženo, když s ohledem na výši žalované částky je to zcela namístě.

10. Pokud jde o žalovanou 2., ve vztahu k ní nelze dovodit žádné skutečnosti, jež by nasvědčovaly její snaze zkrátit žalobkyni v uspokojení její směnečné pohledávky, pakliže jí bude vůči žalované 2. přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím. Žalobkyní zmiňované založení společnosti [právnická osoba] a nákup nemovitosti touto společností od žalovaného 1. žádným způsobem majetek žalované 2. nezmenšují, v důsledku čehož žalobkyní tvrzená obava z ohrožení budoucího výkonu soudního rozhodnutí není ve vztahu k této žalované důvodná.

11. Ohledně požadavku na nařízení předběžného opatření též vůči společnosti [právnická osoba] odvolací soud konstatuje, že v tomto rozsahu byl návrh žalobkyně soudem prvního stupně správně zamítnut. Jak vyplývá z ustanovení § 76 odst. 1 o. s. ř., předběžným opatřením lze uložit povinnosti v něm příkladmo vyjmenované jen účastníkům řízení. Pokud jde o třetí osoby, těm lze povinnost předběžným opatřením uložit jen tehdy, lze-li to na nich spravedlivě požadovat, jak vyplývá z ustanovení § 76 odst. 2 o. s. ř. Uvedené ustanovení přitom dopadá na případy, kdy pro splnění povinnosti předběžným opatřením uložené účastníku řízení je nutné uložit povinnost třetí osobě, tedy na případy, kdy bez tohoto uložení povinnosti by nebylo možné účelu nařízeného předběžného opatření dosáhnout, přičemž po této třetí osobě to lze spravedlivě žádat. Někomu jinému než účastníku řízení tak nelze předběžným opatřením uložit povinnost k plnění, nýbrž pouze povinnost, jež představuje součinnost při splnění povinnosti účastníka. Vzhledem k tomu, že společnost [právnická osoba] není účastníkem řízení o zaplacení směnečné pohledávky, není žádného důvodu ji omezovat způsobem žalobkyní navrhovaným. Že by bylo třeba jakékoli její součinnosti při splnění povinností žalovaného 1., jak mu předběžným opatřením byly uloženy, přitom ze spisu nevyplývá, neboť pozemek par. č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha), jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] v [adresa] (zapsáno u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [Anonymizováno]) není ve vlastnictví žalovaného 1., když jako jeho vlastník je v katastru nemovitostí zapsána uvedená společnost. Co se žalované 2. týče, ve vztahu k ní nebylo návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno, a proto žádné součinnosti není třeba ani vůči této žalované.

12. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že v době vydání napadeného usnesení byly zákonné podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny pouze vůči žalovanému 1., a to i v rozsahu zákazu dispozice s nemovitostmi a obchodními podíly, jak jsou konkretizovány ve výroku I. usnesení odvolacího soudu. Postupem podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. bylo proto napadené usnesení v jeho výroku II. změněno tak, že předběžné opatření bylo vůči žalovanému 1. nařízeno též ohledně těchto nemovitostí.

13. Ve výrocích II. a III. odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř., neboť předpoklady pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření vůči žalované 2. a vůči společnosti [právnická osoba] nebyly z důvodů výše vyložených shledány.

14. Ve smyslu ustanovení § 145 o. s. ř. rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů předběžného opatření včetně nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí, jímž se u něho skončí řízení ve věci samé.