o zaplacení 488 971 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 1. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2022, č. j. 41 Cm 99/2020-130

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl dovolání žalovaného 1. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2022, č. j. 5 Cmo 11/2022-105 (dále jen „usnesení Vrchního soudu v Praze“). V odůvodnění usnesení konstatoval, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo žalovanému 1. doručeno dne 19. 7. 2022, že poslední den lhůty pro podání dovolání je 19. 9. 2022 a že dovolání bylo na poště podáno až dne 23. 9. 2022. S odkazem na úpravu obsaženou v ustanovení § 208 odst. 1 a § 57 odst. 3 o. s. ř. soud prvního stupně uzavřel, že dovolání žalovaného 1. bylo odmítnuto jako opožděně podané.

Žalovaný 1. podal proti usnesení včasné odvolání. Uvedl, že dne 23. 7. 2022 odjížděl na týden s dětmi k rodičům a usnesení Vrchního soudu v Praze našel ve schránce až po návratu dne 30. 7. 2022. Soudu prvního stupně vytkl, že nebere v potaz jeho aktuální ekonomickou situaci, kdy příjmy jsou stejné, ale náklady se neustále zvyšují.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1. je důvodné.

Podle ustanovení § 240 odst. 1, první věta o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 57 odst. 2, první věta o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.

Z obsahu spisu se podává, že usnesením Vrchního soudu v Praze byl potvrzen výrok I. usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 4. 2022, č. j. 41 Cm 99/2020-90, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku téhož soudu ze dne 7. 7. 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-43 (výrok I.). Potvrzen byl i výrok II. uvedeného usnesení soudu prvního stupně, a to ve znění, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok III.). Žalovaný 1. podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze odvolání, které soud prvního stupně správně posoudil podle jeho obsahu jako dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), neboť je z něj zřejmé a nepochybné, že žalovaný 1. se jím domáhá přezkumu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího. Dovolání bylo žalovaným 1. podáno na poštu dne 23. 9. 2022, jak prokazuje razítko pošty na obálce, v níž dovolání bylo soudu prvního stupně doručeno.

Soud prvního stupně konstatoval opožděné podání dovolání s odůvodněním, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo žalovanému 1. doručeno již dne 19. 9. 2022. Tento závěr odvolací soud nesdílí, neboť z doručenky vrácené poštou (připojena u čísla listu 106 spisu) takový údaj nelze dovodit, když prohlášení pošty jako doručujícího orgánu o tom, že by uvedeného dne byla písemnost žalovanému 1. dodána, není na ní připojeno. Připojeno na doručence není ani prohlášení pošty o tom, že by písemnost byla dne 19. 9. 2022 vložena do domovní či jiné žalovaným 1. užívané schránky, v důsledku čehož nelze uvažovat o náhradním doručení písemnosti postupem podle ustanovení § 50 odst. 1 o. s. ř., podle kterého se písemnost považuje za doručenou vhozením do schránky v případě, že doručující orgán nezastihl adresáta písemnosti, u které není vyžadováno doručení do jeho vlastních rukou. Pro tento případ však ustanovení § 50 odst. 1 o. s. ř. vyžaduje, aby datum vhození vyznačil doručující orgán na doručence a rovněž na písemnosti.

Pakliže z poštou vrácené doručenky nelze dovodit, kterého dne byla žalovanému 1. písemnost (usnesení Vrchního soudu v Praze) do jeho schránky vhozena, nezbývá, než vyjít z prohlášení žalovaného 1. v jím podaném odvolání, že písemnost mu byla doručena dne 30. 7. 2022, kdy si ji vyzvedl z domovní schránky (§ 50f odst. 5 o. s. ř.). Lhůta dvou měsíců od doručení usnesení Vrchního soudu v Praze tak žalovanému 1. skončila až dne 30. 9. 2022 (§ 240 odst. 1 ve spojení s § 57 odst. 2 o. s. ř.), v důsledku čehož je třeba dovolání jím podané na poštu dne 23. 9. 2022 považovat za včasné.

Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že dovolání žalovaného 1. proti usnesení Vrchního soudu v Praze se neodmítá, neboť se nejedná o dovolání opožděné.