o zaplacení 27 414 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 25. 8. 2022, č. j. 54 Cm 45/2021-95

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 24. 3. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 27 414 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovaným dne 13. 2. 2007 na výše uvedenou částku splatnou dne 1. 3. 2021.

2. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž žalobě bylo vyhověno, v zákonné lhůtě námitky, ve kterých zpochybnil pravost svého podpisu na směnce, kterou nikdy nepodepsal. Ujednání o zajištovací směnce zjistil již z obsahu čl. 7 Dohody o uznání dluhu č. [Anonymizováno] (dále jen Dohody) ze dne 13. 12. 2007, ale žalobkyní byl ujištěn, že se jedná o pouhý formulářový vzor a toto ustanovení je navíc, a proto je neplatné. Dále uvedl, že směnka měla být původně blankosměnkou zajišťující konkrétní závazek plynoucí z výše uvedené Dohody, který je již exekučně vypořádaný. Současně uzavřená Dohoda je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný v námitkách uvedl, že čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 98 028 Kč poskytnutý na základě smlouvy č. [Anonymizováno], který splatil pouze zčásti, a žalobkyně uplatnila pohledávku ve výši 61 167 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 53 096 Kč za opožděné splacení úvěru, kterou po žalovaném vymáhala v rámci exekučního řízení. Dne 13. 12. 2007 byla mezi žalobkyní a žalovaným sepsána Dohoda, v níž byla žalovanému vyúčtována další smluvní pokuta ve výši 27 414 Kč za nedodržení lhůty tří pracovních dnů pro splacení finančního závazku. Celková výše smluvních pokut tak dosáhla výše 80 510 Kč sestávající z částky 53 096 Kč a z částky 27 414 Kč. Žalovaný by měl být zproštěn zaplacení směnky, když hlavní závazek v podobě jistiny byl v plné výši uhrazen.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 23. 6. 2021 zejména uvedla, že podpis na směnce je pravým podpisem žalovaného. V Dohodě ze dne 13. 12. 2007 žalovaný uznal svůj dluh ze smlouvy č. [Anonymizováno] a zavázal se jej uhradit ve lhůtě tří dnů pod sankcí smluvní pokuty ve výši 27 414 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý závazek nesplnil, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty, která nebyla vymáhána v rámci exekuce, a kterou bylo možné zaplatit v 36 splátkách.

4. Žalovaný v rámci projednání námitek dne 25. 8. 2022 uvedl, že s ohledem na závěry znaleckého posudku (z oboru písmoznalectví) již nebude sporovat pravost svého podpisu na směnce s tím, že nadále trvá na svých námitkách ohledně vymáhání směnečné pohledávky v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný zaplatil žalobkyni celý dluh v rámci exekuce a rozhodčí řízení bylo netransparentní a neplatné. Žalovaný již netrval na projednání námitky, že uplatněná pohledávka byla zaplacena v rámci exekuce.

5. Rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č. j. 54 Cm 45/2021-95 soud prvního stupně ve výroku I. směnečný platební rozkaz ze dne 7. 4. 2021, č. j. 54 Cm 45/2021-9 ponechal v platnosti, ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 5 000 Kč a ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice - Krajskému soudu v Hradci Králové náhradu nákladů řízení ve výši 5 560 Kč. Soud prvního stupně na základě výsledků provedeného dokazování, zejména směnkou vlastní ze dne 13. 12. 2007, Dohodou a znaleckým posudkem z [Anonymizováno] ze dne 28. 3. 2022 dospěl k závěru, že žalovaný vystavil dne 13. 12. 2007 směnku vlastní, která splňuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a je směnkou platnou, na jejímž základě se zavázal zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 27 414 Kč. Směnka plnila zajišťovací funkci ke splnění závazku žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 27 414 Kč v případě nesplnění finančního závazku ve výši 109 656 Kč vyplývajícího z výše uvedené Dohody. Soud prvního stupně v rámci projednání námitek vyšel z doplňujícího vyjádření žalovaného, který netrval na námitce týkající se sporného podpisu na směnce a na námitce, že uplatněná pohledávka ze směnky byla zaplacena v rámci exekuce. Předmětem projednání proto zůstala námitka, že vymáhání pohledávky je v rozporu s dobrými mravy, když celý dluh (z čerpaného úvěru) byl zaplacen v rámci exekuce s tím, že rozhodčí řízení bylo neplatné a žalovaným bylo na dluh zaplaceno více. Při posouzení námitky, že vymáhání směnečné pohledávky je v rozporu s dobrými mravy, vyšel soud prvního stupně z obsahu Dohody a nedospěl k závěru, že by tato byla v rozporu s dobrými mravy, a proto směnku jako takovou vyhodnotil za platnou a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a rozhodl dle úspěchu stran ve sporu o náhradě nákladů řízení, jak výše uvedeno.

6. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém zejména uvedl, že rozhodčí řízení nadále považuje za netransparentní a neplatné s tím, že na základě Dohody byla žalovanému vyúčtována další smluvní pokuta za nedodržení lhůty tří pracovních dnů pro splacení finančního závazku z revolvingové smlouvy specifikované v Dohodě. Žalovaný ve svém odvolání specifikoval jednotlivé pohledávky, které žalobkyni uhradil a to i na základě nařízené exekuce. Žalovaný by měl být zproštěn povinnosti pohledávku zaplatit, neboť směnka sloužila k zajištění závazků z úvěrového vztahu č. [Anonymizováno] (jistina, úroky z prodlení, smluvní pokuta) a žalovaný veškeré pohledávky v plné výši již uhradil. Žalovaný má postavení spotřebitele a žalobkyně využila jeho neznalosti a účelově mu účtovala další smluvní pokuty. Žalovaný proto navrhl přezkoumání vydaného rozsudku a jeho zrušení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 26. 10. 2022 k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný směšuje nároky ze smlouvy o úvěru, které byly vymoženy na základě jiné zajišťovací směnky v exekuci a nároky z předmětné směnky, která nezajišťuje nároky ze smlouvy o úvěru. Dohoda je platným právním úkonem a není v rozporu s dobrými mravy. Nebylo povinností žalovaného uzavírat tuto Dohodu, v níž žalovaný uznal svůj závazek s možností jej uhradit ve splátkách. Žalobkyně proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

9. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a stala se tak spolehlivým základem pro uplatnění nároku na zaplacení směnečného penízu. Z obsahu spisu (č. l. 2) plyne, že žalobkyně spolu se žalobou předložila soudu originál směnky (založen v úschově soudu), na jejímž základě soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz. Vzhledem k tomu, že žalovaný již netrval na projednání námitky nepravosti podpisu na směnce a na námitce zaplacení směnečné pohledávky v rámci exekuce (vzal tyto námitky zpět), postupoval soud prvního stupně správně, pokud se tyto původně uplatněné námitky nestaly předmětem posouzení. Předmětem projednání tak zůstala námitka, že žalobkyně při vymáhání pohledávky postupovala v rozporu s dobrými mravy, pokud bylo plnění poskytnuto již v rámci exekuce a žalobkyně vymáhá pohledávku ze směnky, kterou zajistila zaplacení další smluvní pokuty (27 414 Kč) spolu s finančním plněním, jež zahrnuje nesplacený úvěr (61 187 Kč), smluvní pokutu (53 096 Kč) a ostatní náklady související s rozhodčím řízením (1 600 Kč), pokud nebude uhrazeno ve lhůtě tří pracovním dnů, to vše s odkazem na Dohodu uzavřenou dne 13. 12. 2007.

10. Předmětem posouzení v rámci odvolacího řízení bylo, zda uplatněná „další smluvní pokuta“ ve výši 27 414 Kč, jež se stala součástí Dohody, a jejíž zaplacení bylo zajištěno směnkou, je v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný je fyzickou osobou (nepodnikatelem), který zajišťovací směnku vystavil dne 13. 12. 2007. Mezi účastníky není sporným, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 52 935 Kč, který s příslušným smluvním úrokem představoval částku 98 028 Kč splatnou v 36 splátkách po 2 723 Kč. Vzhledem k tomu, že ke dni sepsání Dohody (13. 12. 2007) z celkového úvěru (včetně úroků) zůstalo nesplaceno 61 187 Kč, uplatnila žalobkyně vůči žalovanému smluvní pokutu ve výši 53 096 Kč, která spolu s platbou 1 600 Kč (náklady rozhodčího poplatku) se stala základem uznaného dluhu ve výši 109 656 Kč (po částečném zaplacení částky 6 227 Kč) dle Dohody ze dne 13. 12. 2007, ve které se žalovaný zavázal jej uhradit ve lhůtě tří pracovních dní pod sankcí další smluvní pokuty ve výši 27 414 Kč.

11. Odvolací soud provedl důkaz Dohodou (dohodou o uznání dluhu ze dne 13. 12. 2007) a z obsahu zjistil, že z poskytnutého úvěru ve výši 98 028 Kč zůstalo nesplaceno 61 187 Kč a spolu s vyúčtovanou smluvní pokutou ve výši 53 096 Kč a soudním poplatkem za rozhodčí řízení ve výši 1 600 Kč (po částečném zaplacení dluhu ve výši 6 227) představuje závazek žalovaného, jež se stal předmětem uznání, částku 109 656 Kč. Dle čl. 3.1 smluvních ujednání Dohody byl žalovaný povinen tuto částku zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří pracovních dní. V případě porušení této povinnosti se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 27 414 Kč (čl. 4.1), jejíž zaplacení bylo zajištěno blankosměnkou (čl. 7.3). Konečný závazek tak představoval součet „závazku“ ve výši 109 656 Kč a smluvní pokuty ve výši 27 414 Kč, tj. 137 070 Kč. Žalovaný byl oprávněn konečný závazek ve výši 137 070 Kč zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 3 808 Kč.

12. V souladu s § 544 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

13. V souladu s § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Při posouzení toho, zda určité jednání je v rozporu s dobrými mravy či nikoli, vychází soud vždy z konrétních okolností daného závazkového vztahu včetně důvodů, které ke sjednání smluvní pokuty vedly. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Zásadní se jeví i ta skutečnost, zda splnění závazku dlužníkem bylo v dohodnuté lhůtě reálné, a zda sjednaná výše smluvní pokuty mohla mít motivující charakter, nebo zda její ujednání bylo ryze formální s odkazem na sjednané podmínky „formulářového typu“ s cílem dosáhnout vyšší pohledávky.

15. Odvolací soud vychází ze stavu, kdy sjednaný smluvní úrok ve výši 45 093 Kč při úvěru ve výši 52 935 Kč splatném ve lhůtě tří let byl v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy již poměrně ve vysoké výši. V důsledku porušení smlouvy, a to prodlením s úhradou splátek, byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši 53 096 Kč, která v nominální výši je fakticky shodná s výši poskytnutého úvěru. Nesplacená jistina s úrokem a se smluvní pokutou tak tvoří základ dluhu ve výši 109 656 Kč, jež je vyčíslen v Dohodě ze dne 13. 12. 2007. Písemné uznání závazku žalovaným k tomuto datu bylo nepochybně vyhotoveno za situace, kdy žalovaný si byl vědom svého závazku vůči žalobkyni, který nebyl schopen splatit, v opačném případě by také nebyl dán důvod k vyhotovení této Dohody. K tomuto závěru lze ostatně dospět i v případě, pokud by žalovaný věrohodně osvědčil schopnost zaplatit dluh v řádu několika dnů. Pokud se žalovaný zavázal uhradit dluh ve lhůtě tří pracovních dnů s odkazem na smluvní podmínky „formulářového typu“, je třeba takovou lhůtu plnění vyhodnotit za ryze formální, neboť oběma smluvním stranám muselo být zřejmé, že dluh nebude splacen a žalobkyni vznikne nárok na „další smluvní pokutu“ uvedenou v Dohodě ve výši 27 414 Kč s tím, že konečný závazek ve výši 137 070 Kč bude splatný v 36 měsíčních splátkách po 3 808 Kč. Z výše uvedeného lze proto usoudit, že „další smluvní pokuta" zde nepředstavovala žádnou preventivní ani motivační funkci, aniž by žalovanému bylo umožněno v reálném čase se pokusit dluh ve výši 109 656 Kč zaplatit. Bez ohledu na skutečnost, že samotné vyúčtování „další smluvní pokuty“ je v rozporu s dobrými mravy, tak i žalobkyně v okamžiku uzavření Dohody „automaticky“ předpokládala nesplacení závazku ve stanovené lhůtě tří pracovních dnů s vyčíslením konečného závazku a se stanovením splátkového kalendáře. Jelikož takový postup nemůže požívat právní ochrany, lze učinit závěr, že žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 27 414 Kč v rozporu s dobrými mravy, a proto takový právní úkon dle § 39 obč. zák. je neplatný. Z výše uvedených důvodů zde proto neexistovaly podmínky pro vystavení zajišťovací blankosměnky a její následné vyplnění.

16. Lze proto konstatovat, že námitka žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu z důvodu neplatného ujednání o smluvní pokutě ve výši 27 414 Kč pro rozpor s dobrými mravy je důvodná, a proto odvolací soud postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vydaný směnečný platební rozkaz zrušil.

17. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl ve výroku II. dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci v rozsahu náhrady soudního poplatku za odvolání ve výši 1 371 Kč, v rozsahu náhrady cestovného za použití osobního vozidla zn. Huyndai i40 na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 718 km a průměrné spotřebě nafty dle [Anonymizováno] km postupoval dle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb. a při sazbě 5,20 Kč/1 km a ceně nafty 44,10 Kč/1 litr přiznal žalovanému náhradu ve výši 5 336 Kč, dále náhradu parkovného dne 12. 1. 2023 (v den jednání u odvolacího soudu) ve výši 60 Kč a náhradu poštovného ve výši 57 Kč v souvislosti se zasláním písemné specifikace náhrady nákladů řízení, tj. celkem 6 824 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení státu (v rozsahu vyplaceného znalečného, jež nebylo kryto zálohou) odvolací soud rozhodl ve výroku III. ve shodě s § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení.