o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. července 2024, č. j. 16 C 28/2024-9

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl podání žalovaného, které mu bylo doručeno dne 15. 5. 2024 a které bylo označeno jako žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21 (výrok I.). Soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že u něj byl veden spis sp. zn. 16 C 37/2021 o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. 3 Co 58/2020-229, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 12. 2023, č. j. 16 C 37/2021-14, byla žaloba pro zmatečnost odmítnuta a že usnesením ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21, Vrchní soud v Praze uvedené usnesení krajského soudu potvrdil. Usnesení posledně uvedené nabylo právní moci 15. 3. 2024. Soud prvního stupně dále uvedl, že proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21 podal žalovaný „žalobu na obnovu řízení podle § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř.“ a „žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. b), e), f), g) a odst. 3 a 4 o. s. ř.“ V podání je uveden odkaz pouze na zákonná ustanovení, aniž by k žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení byla učiněna konkrétní žalobní tvrzení. V podání dále žalovaný vznesl ničím neodůvodněnou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze i soudců soudu prvního stupně. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že z jeho úřední činnosti je mu známo, že žalovaný vystupuje jako účastník občanského soudního řízení opakovaně a opakovaně podává do všech soudních rozhodnutí žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, aniž by tyto žaloby blíže konkretizoval. Jako účastník řízení byl soudy opakovaně poučován o náležitostech žalob, o vadách podání i o náležitostech námitky podjatosti, kterou do svých podání též zahrnuje. Vady podání ani námitky podjatosti nikdy neodstraňuje a řízení obvykle končí zastavením pro nezaplacení soudního poplatku nebo odmítnutím podání. Podle soudu prvního stupně tento postup žalovaného neodpovídá vážnému úmyslu bránit a hájit jeho práva, nýbrž vykazuje znaky obstrukce a sudičského jednání. Jde tak ze strany žalovaného o svévolné zneužití práva, kterému nelze poskytnout ochranu v podobě dalšího poučování o vadách podání. Z toho důvodu nebyl žalovaný o vadách podání a o vadě námitky podjatosti poučován a jeho podání bylo bez dalšího podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuto, neboť pro nedostatek konkrétních důvodů není projednatelné.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně, případně žádal „zjistit a prohlásit jeho nicotnost (paakt)“. Jak žalovaný uvedl, setrvává na řádnosti, důvodnosti a včasnosti všech svých předchozích podání, neboť tato měla a mají všechny nezbytné náležitosti. Žalovaný vznesl námitku podjatosti samosoudkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] a všech soudců i „nesoudců“ soudu prvního stupně, soudu vrchního i okresního a navrhl jejich neprodlené vyloučení a předložení věci k rozhodnutí podle § 12 odst. 1 o. s. ř.

3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.

4. Pokud jde o žalovaným vznesenou námitku podjatosti, je třeba uvést, že odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání procesních návrhů, jak v řízení byly učiněny. Argumentace v těchto podáních obsažená zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, právně relevantní. Takové jednání je třeba kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017, a ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3624/2021). Odvolací soud proto k žalovaným uplatněné, a navíc zcela neurčité námitce podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], která napadené usnesení vydala, nepřihlížel. Z týchž důvodů nepřihlížel k námitce podjatosti „všech soudců i nesoudců zdejšího krajského, vrchního i okresního soudu“.

5. K návrhu žalovaného na postup podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že přikázat věc jinému soudu podle uvedeného ustanovení lze toliko tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu, že jeho soudci jsou vyloučeni. Okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem podle § 14 až § 16b o. s. ř. a nelze ji zkoumat jako předběžnou otázku v rámci vlastního řízení o delegaci nutné. Vzhledem k tomu, že k námitce podjatosti, jak žalovaným byla v odvolacím řízení vznesena, nebylo z důvodů výše vyložených přihlíženo, nelze o delegaci nutné uvažovat.

6. Co se týče podání doručeného soudu prvního stupně dne 15. 5. 2024, jímž žalovaný mimo jiné napadl žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21 (žalovaným nesprávně uvedeno „4 Cmo 30/2024-28“), lze ve shodě se soudem prvního stupně konstatovat, že náležitosti těchto mimořádných opravných prostředků nesplňuje. Správně přitom soud prvního stupně nevyzýval žalovaného k odstranění vad uvedeného podání postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř., neboť rovněž odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, jakým způsobem žalovaný v řízeních, kterých se účastní, postupuje. Konkrétně se jedná o „automatické“ podávání všech mimořádných opravných prostředků, které občanský soudní řád předpokládá, a to proti jakémukoli soudnímu rozhodnutí. Tato podání jsou přitom nedostatečná, když z náležitostí občanským soudním řádem požadovaných splňují pouze označení rozhodnutí, které je napadeno, a mechanické vyjmenování ustanovení občanského soudního řádu, jimiž jsou upraveny důvody pro podání těchto opravných prostředků bez toho, že by žalovaným byly zejména skutkově vylíčeny konkrétní důvody pro jejich podání.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v minulosti soudy opakovaně poučován o tom, jak mají být vady žalob odstraněny, přičemž poučován byl též o následcích nesplnění výzev k odstranění vad, tedy o tom, že podání budou odmítnuta, nemá ani odvolací soud pochybnosti o tom, že žalovaný je dostatečně obeznámen s tím, jaké náležitosti jím podávané opravné prostředky mají obsahovat. Poučení žalovaného o nutnosti odstranit vady podané žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení tak nebylo nutné (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3112/21). Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud i bez poskytnutí takového poučení podání žalovaného, nakolik jeho obsahem je žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21, odmítl postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. Správně rozhodl též o nákladech řízení, když právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyni, které by toto právo s ohledem na odmítnutí podání žalovaného náleželo, žádné takové náklady nevznikly.

8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný a byl by tak povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení. Podle obsahu spisu však žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení na jejich náhradu právo nemá.