Rozhodnutí 4 CO 6/2022-315

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu na povolení vkladu vlastnického práva k podílu o velikosti ⅙ ve prospěch žalobkyně a), podílu o velikosti ⅙ ve prospěch žalobkyně b) a podílu o velikosti ⅙ ve prospěch žalobkyně c) do katastru nemovitostí ohledně pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], a nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (výrok I.) a zavázal žalobkyni c) zaplatit žalovanému (správně účastníkovi) náhradu nákladů řízení 980 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovaným (správně účastníkem) nebyla účastníkovi náhrada nákladů řízení přiznána (výrok II.).

2. Soud prvního stupně uvedl, že žaloba byla podána včas, ale není důvodná, a proto ji zamítl dle § 250i odst. 1 o.s.ř. Návrh na vklad byl zamítnut, neboť nebyly splněny podmínky podle § 17 odst. 1 písm. d/ zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen„ ZKN“), neboť v době podání návrhu na povolení vkladu byl jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán dlužník [právnická osoba], přičemž v důsledku prohlášení konkursu pozbyl oprávnění nakládat se svým majetkem, když toto oprávnění přešlo podle § 229 odst. 3 písm. c/ IZ na insolvenčního správce. Případný souhlas insolvenčního správce s převodem předmětných nemovitostí nebyl dán a ani žalobkyně takovou skutečnost vůbec netvrdily. Naopak insolvenční správce s návrhem na povolení vkladu ani se žalobou nesouhlasil. O nákladech řízení ve vztahu k žalobkyni c) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., ve vztahu k žalobkyním a) a b) pak soud prvního stupně postupoval podle § 150 o.s.ř.

3. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně včasné odvolání a navrhly tento rozsudek změnit tak, že bude v celém rozsahu nahrazeno rozhodnutí katastrálního úřadu a bude povolen vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem, případně bude rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Uvedly, že dne [XY 2009] byla uzavřena kupní smlouva k podílu o velikosti ½ na nemovitostech mezi [jméno] [příjmení] jako kupující a [právnická osoba] [anonymizováno] jako prodávajícím. Kupující dne [XY 2012] zemřela, žalobkyně se staly jejími dědičkami a následně podaly návrh na vklad vlastnického práva týkající se 1/6 podílu na nemovitostech ke každé ze žalobkyň. Oprávnění nakládat se spornými nemovitostmi přešlo v důsledku § 229 odst. 3 písm. c/ IZ na účastníka, který však souhlas se zavkladováním nedal, když nemovitost zapsal do soupisu majetkové podstaty. Podle mínění žalobkyň prohlášení konkursu nečiní kupní smlouvu neplatnou a dále trvají její obligační účinky; v této souvislosti odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2006, sp.zn. 29Odo 312/2003. Dále je soudu vytýkáno neprovedení důkazu výslechem jednatele dlužníka, výslechem matky žalobkyň a účastnickým výslechem žalobkyně a). Pokud by odvolacímu návrhu nebylo vyhověno, pak odvolatelky navrhují o náhradě nákladů řízení rozhodnout tak, že jejich náhrada nebude účastníkovi přiznána, když jsou zde důvody dané § 150 o.s.ř.

4. Účastník se k odvolání žalobkyň vyjádřil tak, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, navrhl jeho potvrzení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Nejprve se soud zabýval důvodností návrhu žalobkyň na přerušení řízení a dospěl k závěru, že zde důvody pro přerušení odvolacího řízení nejsou dány.

7. Podle § 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

8. V daném případě žalobkyně pouze odkázaly na trestní řízení pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] probíhající u Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, v němž má být řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, avšak žalobkyně nijak blíže nespecifikovaly, o jakou otázku se má jednat, tedy není zřejmé, jaká otázka, jež by mohla mít význam pro toto řízení, je (snad) v uvedeném trestním řízení řešena. Za této procesní situace odvolacímu soudu nezbylo, než návrh žalobkyň na přerušení řízení zamítnout.

9. Odvolací soud považuje dokazování provedené soudem prvního stupně za dostatečné, neshledal potřebu dokazování doplňovat důkazy navrženými žalobkyněmi již před soudem prvního stupně, skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně považuje za správná, proto na ně pro krátkost odkazuje.

10. Podle ustálené judikatury platí, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu vlastnického práva zkoumá vkladovou listinu, jež je listinou soukromou, pouze z hledisek uvedených v § 17 ZKN. Katastrální úřad a potažmo soud v řízení podle části páté o.s.ř. zkoumá takovou listinu nikoliv z hlediska platnosti právního úkonu jako takového, ale jen z hlediska některých atributů platnosti, a to formy právního úkonu, určitosti a srozumitelnosti smluvního projevu, smluvní volnosti a oprávnění účastníků nakládat s předmětem smlouvy; ostatní atributy, které by případně mohly způsobit neplatnost smlouvy, katastrální úřad a stejně tak soud v řízení podle části páté o.s.ř. není oprávněn v tomto řízení řešit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2019, sp.zn. 24Cdo 3293/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.11.2012, sp.zn. 21Cdo 3945/2011).

11. Podle § 17 odst. 1 písm. d/ ZKN ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí.

12. Podle § 229 odst. 3 písm. c/ IZ nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu.

13. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně podaly dne [datum] návrh na povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem v podílu ⅙ ve vztahu ke každé z nich. K návrhu doložily kupní smlouvu ze dne [XY 2009], smlouvu o zápůjčce ze dne [XY 2007], směnku a rozhodnutí o nabytí dědictví – usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Na majetek dlužníka [právnická osoba] byl prohlášen konkurs s účinky ke dni [XY 2013]; k tomuto datu byl dlužník zapsán v katastru nemovitostí coby vlastník předmětných nemovitostí, jež byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Insolvenční správce zpochybnil pravost podpisu zůstavitelky [anonymizováno]. [příjmení] na kupní smlouvě, výslovně nesouhlasil s návrhem žalobkyň na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí v jejich prospěch, když žaloba na vyloučení podílu o velikosti ½ na předmětných nemovitostech byla zamítnuta, přičemž příslušné rozhodnutí nabylo právní moci ve vztahu k žalobkyním a) a b) dne [XY 2018], ve vztahu k žalobkyni c) dne [XY 2016]; dovolání i ústavní stížnost žalobkyň a) a b) byly odmítnuty, tedy předmětné nemovitosti zůstaly zahrnuty v majetkové podstatě dlužníka [právnická osoba]

14. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zamítl návrh žalobkyň na povolení vkladu vlastnického práva s odůvodněním, že dlužník, jenž byl účastníkem vkladového řízení, byl v době vydání správního rozhodnutí ve smyslu § 17 odst. 1 písm. d/ ZKN omezen v oprávnění nakládat s předmětnými nemovitostmi a bez souhlasu insolvenčního správce nemohl s nimi nadále nakládat. Takový souhlas však katastrálnímu úřadu nebyl doložen a žalobkyně ani netvrdily, že byl dán. Naopak insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] jako účastník tohoto řízení s návrhem na povolení vkladu výslovně nesouhlasil.

15. Za popsaného stavu věci lze uzavřít, že ve smyslu § 17 odst. 1 písm. d/ ZKN nebyl splněn základní předpoklad pro povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobkyň, neboť dlužník [právnická osoba] byl skutečně omezen v nakládání s předmětnými nemovitostmi, přičemž důvody pro vyloučení těchto nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka nebyly v rámci tzv. incidenčního sporu shledány.

16. Po zhodnocení všech uvedených skutečností odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

17. Výrok II. napadeného rozsudku však správný není, neboť JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], v tomto řízení vystupuje v pozici insolvenčního správce, tedy jako účastník řízení, nikoli jako advokát, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení podle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 89a exekučního řádu, bez připočtení DPH. V intencích této vyhlášky nelze náhradu nákladů zvýšit o náhradu DPH, neboť ta přísluší pouze zástupcům vyjmenovaným v § 137 odst. 3 o.s.ř., nikoliv účastníku samotnému. JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], v řízení učinil celkem osm úkonů podle vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč a zaplatil parkovné ve výši 35 Kč. Celková výše nákladů řízení účastníka tudíž činí 2 435 Kč, z níž jedna třetina představuje 812 Kč. Z těchto důvodů odvolací soud, výrok II. napadeného rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil pouze co do výše přiznané odměny, jež činí 812 Kč. Pokud se týká soudem prvního stupně aplikovaného § 150 o.s.ř. ve vztahu mezi účastníkem a žalobkyněmi a) a b), zde účastník uvedl, že nemá výhrady k jeho použití a náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně se navíc vůči žalobkyním a) a b) výslovně vzdal.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., s tím, že nebyly shledány podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř. a v odvolacím řízení procesně úspěšnému účastníkovi vznikly náklady odvolacího řízení za tři úkony po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za písemné vyjádření k odvolání žalobkyň, vyjádření k podanému návrhu na přerušení řízení a za účast na nařízeném jednání konaném dne 26.5.2022, tedy celkem 900 Kč.

19. Pouze na doplnění odvolací soud uvádí, že žaloba směřovala i vůči společnosti [právnická osoba] jako dlužníkovi. Soud prvního stupně přestal s dlužníkem v tomto řízení jednat, neboť do práv a povinností společnosti [právnická osoba] vstoupil podle § 229 odst. 3 písm. c/ IZ insolvenční správce. Judikatura Nejvyššího soudu doposud není ve vztahu k této otázce jednotná, neboť v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2022, sp.zn. 24Cdo 1039/2022, dovolací soud uvedl, že dlužník již není účastníkem tohoto řízení, neboť jím je výlučně insolvenční správce, zatímco v usnesení ze dne 30.12.2019, sp.zn. 29Cdo 3481/2017, dovolací soud výslovně uvedl, že dlužník je spolu s insolvenčním správcem nadále účastníkem řízení podle části páté o.s.ř., jestliže byl jako účastník v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu uveden. Za této situace tak nelze žádný z procesních postupů označit za jistě nesprávný.