o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp.zn. [spisová značka], o odvolání účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2021, č.j. 38C 47/2016-195

1. Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví označeným vydal žalobci pozemky v k. ú. a obci [obec] parc. [číslo] dále geometrickým plánem oddělené pozemky parc. [číslo] v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp.zn. [spisová značka] (výroky I., II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že pozemky lze žalobci vydat, neboť u nich není dán výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“), když v dané věci se se jedná se o„ volné“ spojení budov s okolními pozemky využívané různými subjekty k různým činnostem, takže se nejedná o areál. Pozemky, které byly odděleny geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], tak nebudou mít vliv na užívání budov nacházejících se na pozemcích parc. [číslo] když je k nim zajištěn přístup a dostatečný prostor okolo těchto budov. Soud prvního stupně proto nahradil v uvedeném rozsahu správní rozhodnutí a nárokované pozemky žalobci vydal s tím, že byly splněny všechny podmínky pro jejich vydání dané zákonem o majetkovém vyrovnání. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

3. Proti rozsudku podal účastník v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání namítal, že vydané pozemky jsou součástí nedělitelného areálu. Stavby v areálu jsou ve vlastnictví třetích osob a všechny pozemky jsou potřebné pro přístup ke stavbám, skladování materiálu, k opravám budov apod., nachází se zde také potřebná infrastruktura. Tato skutečnost byla prokázána místním ohledáním, fotodokumentací a výslechy svědků, statutárních orgánů [právnická osoba] s.r.o. a [právnická osoba] Pozemky, které byly žalobci vydány, nejsou okrajovými pozemky, ale pozemky uvnitř oploceného areálu a jejich vydáním bude značně ztíženo užívání areálu vlastníky budov, zejména pro vjezd vozů zemědělské techniky a jejich otáčení v areálu. Rovněž pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nelze žalobci vydat, neboť jsou uvnitř zemědělského areálu. K pozemku parc. [číslo] uvedl, že je na něm silnice, takže ani tento pozemek, či jeho části oddělené geometrickým plánem, nelze žalobci vydat. Účastník navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popř. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že výslechy svědků bylo prokázáno, že v areálu jsou budovy ve vlastnictví dvou rozdílných právnických osob, jejichž podnikání spolu nesouvisí a které spolu ani nespolupracují. S ohledem na výslechy statutárních orgánů společností a způsobu využívání pozemků okolo staveb nechal vypracovat nový oddělovací geometrický plán a změnil žalobu, čímž podstatně rozšířil rozsah pozemků, které nepožaduje vydat. Soud prvního stupně po připuštění změny žaloby rozhodl v souladu s relevantní judikaturou, kterou aplikoval na konkrétní skutková zjištění a dospěl ke správnému závěru, že v dané věci se nejedná o funkční areál, ale o volné uspořádání budov, které nejsou překážkou vydání nárokovaných pozemků. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. V dalším podání z [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v k. ú. [obec]. U zbývajících pozemků trval na jejich vydání s tím, že nejsou součástí areálu ve smyslu konstantní judikatury a není tak dána překážka jejich vydání podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání.

6. Účastník v reakci na doplňující podání žalobce setrval na svých závěrech učiněných v odvolání.

7. Protože žalobce vzal žalobu částečně zpět, odvolací soud v rozsahu zpětvzetí žaloby (týkající se pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec]) napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zrušil a řízení zastavil podle § 222a odst. 1 o.s.ř., když účastník souhlasil se zpětvzetím žaloby (§ 222a odst. 2 o.s.ř.).

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl k odvolání účastníka a k vyjádření žalobce a po doplnění dokazování místním ohledáním, dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

9. Soud prvního stupně ve věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 29.5.2018, č.j. 38C 47/2016-134, který byl k odvolání účastníka odvolacím soudem zrušen ve výrocích II., III. a IV.

a věc v uvedeném rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (zamítnutí nároku žalobce) zůstal odvoláním nedotčen.

10. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem5) a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

11. Podstatné pro posouzení věci je, zda předmětné pozemky, jichž se žalobce domáhá vydat podle zákona o majetkovém vyrovnání, jsou součástí zemědělského areálu či nikoliv, tj. v jakém rozsahu je dán výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání.

12. Místním ohledáním provedeným odvolacím soudem bylo zjištěno, že bývalý zemědělský areál je oplocen, stavby v tomto komplexu postavené jsou ve vlastnictví dvou právnických osob, a to [právnická osoba] s.r.o. a [právnická osoba] Stavby těchto dvou společností jsou oddělené plotem, takže každá z těchto dvou společností má vymezený prostor pro své podnikání. Uvedené společnosti mají rozdílný předmět činnosti a nijak, jak správně podotkl žalobce, spolu nespolupracují; každá společnost využívá jen pozemky, které souvisí se stavbami v jejich vlastnictví, společně pak užívají příjezdovou (boční) cestu, když druhý (hlavní) vjezd není nikým užíván pro nevhodný sjezd z pozemní komunikace. Lze tedy ve shodě se soudem prvního stupně dospět k závěru, že v přezkoumávané věci se nejedná o areál definovaný ustálenou judikaturou v restitučních věcech, na kterou bylo odvolacím soudem poukazováno v jeho zrušovacím usnesení ze dne 18.6.2020,

č.j. 4Co 232/2018-161 (body 8. – 10.).

13. Ve shodě s názorem soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že lze proto vydat žalobci pozemek parc. [číslo] který není zastavěn a který není potřebný pro přístup ke stavbě, resp. pro vjezd zemědělské techniky ke stavbě postavené na pozemku parc. [číslo] jež vlastní [právnická osoba], a. s . Místním ohledáním provedeným odvolacím soudem bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] (tedy ani jeho oddělené části) není součástí pozemní komunikace a lze proto žalobci vydat oddělený pozemek parc. [číslo] který se sice nalézá před vraty původního hlavního vjezdu do areálu, ale ten, jak bylo shora uvedeno, užíván není v důsledku zvýšení pozemní komunikace (silnice) asfaltovým povrchem. Ani oddělený pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] není nezbytně nutný k užívání stavby ve vlastnictví [právnická osoba] s . postavené na pozemku parc. [číslo] Odvolací soud proto napadený rozsudek v uvedeném rozsahu jako věcně správný podle

§ 219 o.s.ř. potvrdil.

14. Naproti tomu nemá odvolací soud za to, že lze žalobci vydat geometrickým plánem oddělený pozemek parc. [číslo]; předmětný pozemek sice není součástí silničního tělesa, ale je součástí vjezdu ke stavbám, který je jako jediný vlastníky staveb užíván; ke vjezdu ke stavbám nelze použít toliko oddělený pozemek parc. [číslo] protože ke stavbám jezdí zemědělská technika a nákladní vozidla a šíře uvedeného pozemku parc. [číslo] je pro současný vjezd a výjezd těchto vozidel nedostačující. Co se týká odděleného pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], ten v celé požadované rozloze nelze žalobci vydat, když pro vlastníky staveb je třeba zachovat nezbytný prostor pro příjezd nákladních vozidel ke stavbám a jejich otáčení před stavbami postavenými na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo]. Otáčení rozměrných motorových vozidel před stavbou postavenou na pozemku parc. [číslo] by také bránilo, pokud by byl vydán oddělený pozemek parc. [číslo] Odvolací soud proto napadený rozsudek, co se týká uvedených pozemků, změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a žalobu zamítl, protože uvedené pozemky jsou nezbytně nutné pro užívání staveb postavených na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] takže správní orgán nepochybil, pokud žalobci pozemky nevydal pro překážku uvedenou v § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání.

15. Protože odvolací soud změnil napadený rozsudek, musel znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Účastník řízení byl neúspěšný pouze v nepatrné části, proto mu byla podle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představují náhradu hotových výdajů účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. v celkové výši 3.900, a to za 13 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě z [XY 2016], účast na jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] včetně přípravy na jednání, účast na místním ohledání dne [datum], odvolání z [datum], účast na odvolacím jednání dne [datum], účast na jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]). Náhrada cestovních výdajů za použití motorového vozidla na místní ohledání nebyla přiznána, neboť účastníkovi nebyl dán soudem prvního stupně souhlas k jeho použití (§ 30 odst. 2 vyhl. č. 37/1992 Sb.).

16. Stejně bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů odvolacího řízení a účastníkovi byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 1.775,70 Kč, která zahrnuje náhradu hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony po 300 Kč (odvolání z [datum], účast na odvolacím jednání ve dnech [datum] a [datum] a účast na místním ohledání dne [datum]) a náhradu cestovních výdajů ve výši 575,70 Kč za použití motorového vozidla zn. Volkswagen k místnímu ohledání (celkem

[anonymizováno] km, při průměrné spotřebě motorové nafty dle technického průkazu vozidla 5,3 l [číslo] km, ceně motorové nafty 47,10 Kč l a sazbě základní náhrady za použití vozidla 4,70 Kč km jízdy dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v platném znění).

17. Žalobce je povinen náhradu nákladů zaplatit účastníkovi do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.