o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. SP [číslo] [rok] [číslo], o odvolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2021, č.j. 38C 93/2017-245,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vydal žalobci pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí správního orgánu, pokud jím bylo rozhodováno o tomto pozemku (výroky I. a II.) a uložil účastníkovi povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 39.264,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětný pozemek není zasažen výlukovým důvodem podle § 8 odst. 1 písm. f) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi

a náboženskými organizacemi (dále jen„ ZMV“), a proto nic nebrání jeho vydání. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na úspěch žalobce ve věci.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonem stanovené lhůtě odvolání žalobce i účastník řízení.

3. Žalobce napadl odvoláním pouze odvozený výrok III. o nákladech řízení a dále požadoval kromě již přiznaných nákladů řízení náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

4. Účastník v odvolání namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když sporný poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] je pozemkem, který je zasažen výlukovým důvodem dle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV. Soudu prvního stupně především vytýkal, z jakého důvodu při posuzování obsahu Zásad územního rozvoje Středočeského kraje vycházel vždy (ať už ve vztahu k Zásadám 2018, nebo implicitně Zásadám 2012) z výkresu„ Veřejně prospěšné stavby a opatření“ a nikoli„ Plochy a koridory nadmístního významu“, jak v průběhu řízení navrhoval účastník. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu na vydání poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] zamítne a přizná účastníkovi vůči žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání účastníka poukazoval na věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, který věc posoudil v souladu s judikaturou soudů vyšších stupňů. V té souvislosti zmínil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020 a nález Ústavního soudu ze dne 14.7.2004, sp.zn. IV. ÚS 176/03. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil a ve výroku III. změnil dle odvolání žalobce. Dále požadoval přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, zatímco odvolání účastníka nebylo shledáno opodstatněným.

7. Podstatou řízení o žalobě ve věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, podané podle části páté o.s.ř., je nové projednání sporu nebo jiné právní věci v oblasti soukromého práva u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno a zaručuje, že spor (nebo jiná právní věc) bude soudem definitivně projednán a rozhodnut, aniž by věc mohla být vrácena správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Nejedná se tedy o přezkum rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o řízení, ve kterém soudy v občanském soudním řízení znovu projednávají a meritorně (věcně) rozhodují spory a jiné věci soukromého práva, o nichž (jako výjimka z pravidla) rozhodly podle zákona již dříve správní orgány. Věc je soudem znovu v celém rozsahu projednána a posouzena jak po stránce skutkové, tak právní, přičemž soud není v tomto řízení vázán ani skutkovým stavem, jak byl v předchozím správním řízení zjištěn správním orgánem ani jeho právním hodnocením věci.

8. Podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

9. Podle § 9 odst. 2 ZMV povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání zemědělské nemovitosti do 6 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 11). V dohodě budou nemovitosti uvedeny údaji podle katastrálního zákona. Bude-li předmětem vydání pouze část pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v podobě parcely, musí být neoddělitelnou součástí dohody geometrický plán.

10. Podle § 9 odst. 6 ZMV nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2. Účastníky řízení jsou oprávněná osoba a povinná osoba. Zjistí-li pozemkový úřad, že se nejedná o zemědělskou nemovitost, návrh oprávněné osoby na vydání nemovité věci zamítne; v takovém případě se postupuje podle § 10 odst. 4.

11. Podle § 14 odst. 1 ZMV k dělení nebo scelení pozemku za účelem jeho vydání není třeba vydání rozhodnutí ani jiného opatření jiného orgánu veřejné správy než katastrálního úřadu.

12. Pro posouzení možnosti použití dané výluky z restitučního vydávání pozemků je vždy rozhodující zjištění konkrétní povahy a účelu tvrzeného záměru výstavby veřejně prospěné stavby dopravní nebo technické infrastruktury na daných pozemcích tak, aby bylo možno učinit závěr, zda účel této výstavby na základě její podoby vymezené v konkrétní schválené územně plánovací dokumentaci by mohl být případně způsobilým důvodem pro vyvlastnění tohoto pozemku či jeho části formou odnětí vlastnického práva ve smyslu § 1 písm. a) zák. č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění.

13. Odvolací soud již opakovaně ve svých předchozích rozhodnutích uvedl, že pro posouzení existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV je rozhodující stav územně plánovací dokumentace k okamžiku podání výzvy oprávněnou osobou (srov. např. rozsudky ze dne 8.9.2016, sp.zn. 4Co 135/2015, ze dne 1.6.2017, sp.zn. 4Co 196/2016, ze dne 10.1.2019, sp.zn. 4Co 307/2016 či ze dne 26.9.2019, č.j. 4Co 111/2018-236 a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2017, č.j. 28Cdo 349/2017-120 a ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020); tento názor se uplatní i v poměrech projednávané věci. K tomu lze doplnit, že pozdější změny územního plánu, případně vydání územního rozhodnutí o umístění veřejně prospěšné stavby dopravní či technické infrastruktury, mohou být pouze podkladem pro závěr, že předmětné pozemky nemají být zasaženy veřejně prospěšnou stavbou, jinými slovy pozdější úpravy územního plánu mohou být použity pouze v případě, pokud z nich lze ve prospěch oprávněné osoby zjistit, že zde již výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV není dán, resp. že tento výlukový důvod v průběhu řízení odpadl.

14. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že výzva k vydání poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] byla žalobcem doručena povinné osobě dne [datum]. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud se neztotožnil se závěrem správního orgánu o existenci výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV, který jej opřel o Zásady územního rozvoje Středočeského kraje ve znění jeho 1. aktualizace účinné ke dni [datum], přičemž zcela pominul skutečnost, že podle územního plánu [územní celek] z ledna 2009 tento pozemek nebyl zmíněnou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury dotčen, resp. nijak nezdůvodnil, proč tuto skutečnost při svém rozhodnutí nijak nezhodnotil. Z důvodů uvedených shora však ze Zásad územního rozvoje Středočeského kraje ve znění jeho 1. aktualizace účinné ke dni 26. 8. 2015 vycházet nelze. Soud prvního stupně proto správně vycházel z grafické části územního plánu [územní celek] z ledna 2009, z níž zjistil, že poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nad [jméno] neměl být ani zčásti veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury označenou jako [anonymizováno] zasažen.

15. V zájmu objektivního zjištění skutkového stavu soud prvního stupně při jednání konaném dne [datum] účastníka podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval k označení případných důkazů k tvrzení, že předmětný pozemek byl v rozhodné době v územním plánu [územní celek] vymezen jako potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, a to nejpozději ke dni podání výzvy, tj. k [datum] a současně jej poučil o případných následcích nesplnění této výzvy. Po tomto poučení (výzvě) účastník požádal soud prvního stupně, aby mu byla poskytnuta lhůta k reakci na uvedenou výzvu. Soud této žádosti vyhověl. Zde je třeba uvést, že důkazní břemeno ohledně existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV tíží povinnou osobou, v tomto případě tedy účastníka, který tudíž jeho existenci musí nejen tvrdit, ale i prokázat. Bylo tedy možno důvodně očekávat, že účastník bude schopen na výzvu soudu prvního stupně k doplnění dokazování ohledně územního plánu [územní celek] účinného nejpozději ke dni [datum] odpovídajícím způsobem reagovat. Účastník v podání ze dne 15.6.2021 navrhl, aby v případě, že nebude možno vyjít ze Zásad územního rozvoje Středočeského kraje z roku 2012 a sporný pozemek posuzovat tak, že se ve výkresu těchto zásad nachází v části„ Plochy a koridory nadmístního významu“, bude namístě vycházet ze Zásad územního rozvoje Středočeského kraje ve znění jeho 1. aktualizace účinné ke dni 26.8.2015 a rovněž z územního plánu [územní celek] z roku 2015, v nichž byl tento pozemek stavbou dálnice [anonymizováno] zasažen. Další důkazy na podporu svého tvrzení nenavrhl. Za dané situace nezbývá než uzavřít, že účastník břemeno důkazní ohledně existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV nejpozději ke dni doručení výzvy povinné osobě k vydání předmětného pozemku žalobci, tj. před [datum], neunesl.

16. Odvolací soud dospěl k závěru, že územní plán [územní celek] ze dne 7.2.2009 byl ke dni podání výzvy k vydání předmětného pozemku platnou a účinnou součástí územně plánovací dokumentace dle § 2 odst. 1 písm. p) z. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Byl rovněž schválenou územně plánovací dokumentací jak má na mysli § 8 odst. 1 písm. f) ZMV. Územní plán nebyl vydáním Zásad územního rozvoje z roku 2012 zrušen či pozastaven. Navíc termín„ překonaná územně plánovací dokumentace“ stavební zákon ani nezná. Územní plán ze dne 7.2.2009 dokonce není se Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje ze dne 22.2.2012 ve vztahu k dané lokalitě a veřejně prospěšné stavbě dopravní infrastruktury v nesouladu či v rozporu s nimi. Koridor veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury plánovaný územním plánem leží uvnitř prostoru, který pro tuto stavbu vymezují zásady územního rozvoje. Není tedy nikterak v nesouladu s ZMV či stavebním zákonem, aby při posouzení výlukového důvodu byla aplikována ta součást územně plánovací dokumentace, která vymezuje konkrétní veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury podrobněji.

17. Pokud účastník v obraně proti žalobě namítal, že soud postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 5.1.2021, sp.zn. III. ÚS 3804/19 k tomu odvolací soud poznamenává, že tato námitka není důvodná, neboť uvedený nález se týkal zcela jiné právní problematiky, a to nahrazení projevu vůle povinné osoby dle § 161 odst. 3 o.s.ř. a § 11a odst. 1 z. č. 229/1991 Sb., o půdě v platném znění. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2021, č.j. 28Cdo 1225/2021-126.

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020 dovodil, že jednotlivé výlukové důvody je třeba vykládat spíše zužujícím než rozšiřujícím způsobem. Uvedenou interpretační a aplikační metodu výslovně zakotvil sám zákonodárce v ustanovení § 18 odst. 4 ZMV. Pozdější aplikační praxe již hovoří o zásadě„ ex favore restitutionis“.

19. Pokud účastník poukazoval na to, že předmětný pozemek je zahrnut v části„ plochy a koridory nadmístního významu“, a že pro zhodnocení § 8 odst. 1 písm. f) ZMV je rozhodující výkres„ plocha koridorů nadmístního významu“ a nikoliv výkres„ veřejně prospěšných staveb a opatření“, nemá toto tvrzení v uvedeném ustanovení žádnou oporu, neboť zákonodárce vyloučil z vydávání ty pozemky nebo stavby, které jsou potřebné pro„ uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury“. O plochách a koridorech nadmístního významu shora uvedené ustanovení nehovoří. I kdyby bylo možno„ plochy a koridory nadmístního významu“ zohledňovat, je zřejmé, že tento výkres zásad územního rozvoje by nebyl použit, když jejich součástí je výkres jiný – podrobnější a specializovanější (tj. výkres„ veřejně prospěšných staveb a opatření“). Pokud účastník namítal, že je třeba hodnotit výlukový důvod dle výkresu„ plochy a koridory nadmístního významu“, protože pro veřejně prospěšnou stavu dopravní či technické infrastruktury musí existovat územní rezerva, tato námitka není důvodná. Územní rezerva je definována v § 23b StavZ. Podle tohoto ustanovení je pro územní rezervu nutno do územněplánovací dokumentace zakreslit plochu nebo koridor, a to plochy nebo koridory územní rezervy a nikoliv„ plochy a koridory nadmístního významu“. Rovněž v tomto směru je tedy tvrzení účastníka liché.

20. S ohledem na shora uvedené důvody postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně v napadených meritorních výrocích I. a II. potvrdil a rovněž tak potvrdil i odvozený výrok o nákladech řízení III., pokud jde o platební místo a lhůtu k plnění.

21. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně stanovil nesprávnou výši nákladů řízení procesně úspěšného žalobce, postupoval odvolací soud v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a výši nákladů řízení změnil. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem prvního stupně v názoru, že zástupce žalobce učinil celkem 9,5 úkonů právní služby po 3.100 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d),

§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g), odst. 2 písm. c), 10 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Odvolací soud dále přiznal žalobci náhradu v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23.9.2005, sp. zn. IV. ÚS 215/05 za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tedy celkem částku 32.850 Kč, která byla zvýšena dle § 14a odst. 1 advokátního tarifu a § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. o daň z přidané hodnoty 21% ve výši 6.898,50 Kč, jíž je zástupce žalobce plátcem, což řádně osvědčil. Náklady řízení tak činí celkem 39.748,50 Kč.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s uplatňováním práva v odvolacím řízení vznikly. Účastník je tak povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení spočívající v odměně za zastupování žalobce advokátem se sazbou odměny podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2,5 úkonu právní služby po 3.100 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (podání odvolání proti výroku o nákladech řízení, sepis vyjádření k odvolání účastníka a účast při ústním jednání odvolacího soudu dne 20. 10. 2022), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhradě DPH ve výši 21% dle § 14a odst. 1 advokátního tarifu a § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Celkem tak náhrada nákladů odvolacího řízení činí 10.708,50 Kč, které je procesně neúspěšný účastník povinen plnit do platebního místa v souladu s § 149 odst. 1 ve lhůtě podle

§ 160 odst. 1 o.s.ř.