o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka], ve znění opravného rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka], o odvolání účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. února 2021, č.j. 38C 102/2016-149,

1. Žalobce podal dne 18.3.2016 k soudu prvního stupně žalobu podle části páté o. s. ř. a navrhoval, aby soud znovu projednal věc rozhodnutou správním orgánem. Podle žalobce nebyla dána překážka k vydání předmětných pozemků dle § 8 odst. 1 písm. a) a f) z. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“ nebo„ zákon“). Navrhoval, aby soud rozhodl rozsudkem tak, že žalobě vyhoví a současně nahradí žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu.

2. Účastník byl srozuměn s rozhodnutím správního orgánu, které považoval za věcně správné. Navrhoval, aby soud žalobu zamítl a účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení.

3. Rozsudkem ze dne 29.5.2018, č.j. 38C 102/2016-95 soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení shora uvedeného správního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto podle zákona o majetkovém vyrovnání, o návrhu žalobce na vydání zemědělských nemovitostí v k. ú. [obec], zamítl (výrok I.), žalobci vydal poz. parc. [číslo] poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále též„ předmětné pozemky“), v rozsahu výroku II. nahradil rozhodnutí správního orgánu (výroky II. a III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

4. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28.5.2020, č.j. 4Co 229/2018-133 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. jako věcně správný potvrdil (výrok I.) a ve výrocích I. a IV. rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu se závazným právním názorem k dalšímu řízení (výrok II.).

5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce formou primárního petitu domáhal vydání poz. parc. [číslo] poz. parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], zamítl (výrok I.) a vyhověl žalobě v rozsahu eventuálního petitu, pokud jde o geometrickými oddělovacími plány nově vytvořené poz. parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí správního orgánu (výroky II. a III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

6. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí ve věci samé tím, že u předmětných pozemků shledal splnění obecných podmínek pro jejich vydání ve smyslu § 6 zákona o majetkovém vyrovnání, přičemž se soustředil na spornou otázku týkající se naplnění výluky podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání.

7. Vyšel ze zjištění, že poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] představují pozemky, které byly uvedeny v obecně závazné vyhlášce [číslo] [města XY] ze dne [datum] o umístění stavby [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a v územním plánu [města XY] a byly určeny pro vybudování veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – místní komunikace pro dopravní obsluhu.

8. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] požadované formou primárního petitu vydat nelze s ohledem na plánovanou zastavěnost veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury s tím, že byly splněny podmínky pro jejich nevydání podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání, neboť se jedná o pozemky, které jsou zasaženy dle schváleného a platného územního plánu [města XY] veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury – místní komunikací pro dopravní obsluhu. Naopak shledal opodstatněným požadavek na vydání geometrickými oddělovacími plány nově vytvořené poz. parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], když tyto plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, zasaženy nebudou.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky odůvodnil soud prvního stupně § 142 odst. 1 a § 245 o.s.ř. a s ohledem na pouze nepatrný neúspěch žalobce ve věci mu přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

10. Proti tomuto rozsudku, výrokům II., III. a IV., podal včas odvolání účastník řízení, který uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o.s.ř., tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že soud prvního stupně věc po právní stránce nesprávně posoudil. Namítal, že všechny pozemky, které byly vydány žalobci, jsou na základě závazné části územního plánu [města XY] a obecně závazné vyhlášky [číslo] nezbytně nutné pro uskutečnění plánované výstavby veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – místní komunikace, k jejíž realizaci nepostačuje zřízení věcného břemene. Dále odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 5.1.2021, sp. zn. III. ÚS 3804/19, dle jehož závěru je třeba vždy při dělení pozemku v rámci restituce vyžádat stanovisko příslušného správního orgánu. Dále účastník nebyl srozuměn se způsobem stanovení náhrady nákladů řízení, když žalobce rozhodně neměl plný úspěch ve věci. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených meritorních výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a účastníkovi přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání účastníka poukazoval na to, že odvolání je nedůvodné, neboť z provedeného dokazování lze dospět k závěru, že geometrickým plánem nově vytvořené pozemky plánovanou veřejněprospěšnou stavbou dopravní infrastruktury zasaženy nebudou, a proto výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání není dán. Pokud účastník odkazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/2019, ten nelze na danou věc aplikovat, neboť se týká odlišného předmětu řízení. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal k odvolání účastníka rozsudek soudu prvního stupně v napadených meritorních výrocích II. a III. a v odvozeném výroku IV. dle § 212 a § 212a odst. 2, 3 a 5 o.s.ř., podle § 214 odst. 1 o.s.ř. k projednání odvolání nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání účastníka pokud jde o meritorní výroky II. a III. není důvodné. Opodstatněným bylo shledáno pouze odvolání proti odvozenému výroku IV. o nákladech řízení. Předmětem přezkumného řízení se nestal výrok I. rozsudku, který nebyl odvoláním účastníků napaden, a proto již dříve dle § 206 odst. 2 o.s.ř. samostatně nabyl právní moci.

13. Odvolací soud považuje skutková zjištění a skutkové závěry provedené soudem prvního stupně za dostačující pro vydání meritorního rozhodnutí a zcela se ztotožňuje i s právním posouzením věci. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o jeho meritorní část, když pouze částečně zastává jiný názor, pokud jde o výši nákladů řízení.

14. Nutno uvést, že bylo věcí zákonodárce, aby restituční výluku z důvodu budoucí výstavby veřejně prospěšné stavby dopravní či technické infrastruktury případně vázal v zákoně o majetkovém vyrovnání až kupříkladu k okamžiku vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Tím by ostatně byla situace ohledně vydávání pozemků oprávněným osobám z hlediska samotné rozhodovací praxe přehlednější a jednodušší. Avšak pokud tomu tak není, je třeba respektovat v každé jednotlivé věci takové podmínky, které vyžaduje § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání.

15. Odvolací soud již opakovaně ve svých předchozích rozhodnutích uvedl, že pro posouzení existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání je rozhodující stav územně plánovací dokumentace k okamžiku podání výzvy oprávněnou osobou (srov. např. rozsudky ze dne 8.9.2016, sp. zn. 4Co 135/2015, ze dne 1.6.2017, sp. zn. 4Co 196/2016, ze dne 10.1.2019, sp. zn. 4Co 307/2016 či ze dne 26.9.2019, č.j. 4 Co 111/2018-236 a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2017, č.j. 28Cdo 349/2017-120 a ze dne 25.3.2020, sp. zn. 28Cdo 164/2020); tento názor se uplatní i v poměrech projednávané věci. K tomu lze doplnit, že pozdější změny územního plánu, případně vydání územního rozhodnutí o umístění veřejně prospěšné stavby dopravní či technické infrastruktury, mohou být pouze podkladem pro závěr, že předmětné pozemky nemají být zasaženy veřejně prospěšnou stavbou, jinými slovy pozdější úpravy územního plánu mohou být použity pouze v případě, pokud z nich lze ve prospěch oprávněné osoby zjistit, že zde již výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona není dán, resp. že tento výlukový důvod v průběhu řízení odpadl.

16. V dané věci bylo z provedených důkazů, zejména z obecně závazné vyhlášky [číslo] [města XY] ze dne 8.6.2006, územního plánu města a sdělení vedoucího stavebního úřadu a životního prostředí [stát. instituce] ze dne [datum], postaveno na jisto, že na části poz. parc. [číslo] v k. ú. [obec] je plánována veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] – místní komunikace pro dopravní obsluhu a koridor pro umístění stavby [anonymizováno] – silnice [spisová značka]. Přesné umístění pak vyplynulo z územního plánu města, které bylo promítnuto do geometrických oddělovacích plánů, jež jsou nedílnou součástí rozsudku. Proto lze dospět k závěru, že pouze dva nově vytvořené pozemky, a to poz. parc. [číslo] o výměře 2.189 m² a poz. parc. [číslo] o výměře 1.514 m², oba v k. ú. [obec] jsou potřebné pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit. Tedy pouze na tyto pozemky tedy lze aplikovat výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání.

17. Pokud účastník v obraně proti žalobě namítal, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 5.1.2021, sp. zn. III. ÚS 3804/19 k tomu odvolací soud poznamenává, že tato námitka není důvodná, neboť uvedený nález se týkal zcela jiné právní problematiky, a to nahrazení projevu vůle povinné osoby dle § 161 odst. 3 o.s.ř. a § 11a odst. 1 z. č. 229/1991 Sb., o půdě v platném znění. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2021, č.j. 28Cdo 1225/2021-126.

18. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených meritorních výrocích II. a III. a dále v odvozeném výroku IV. o nákladech řízení, pokud jde o platební místo a lhůtu k plnění, jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

19. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neprávně rozhodl odvozeným výrokem IV. o nákladech řízení, když sice správně stanovil počet úkonů právní služby a hotové výdaje i cestovné, odvolací soud tento výrok dle § 220 odst. 1 písm. a) a § 142 odst. 2 a o.s.ř. změnil, pokud jde o výši těchto nákladů řízení. Vyšel přitom z názoru, že je třeba při rozhodování o nákladech řízení vycházet z celkové výměry sporného pozemku s přihlédnutím k úspěchu účastníků řízení v dané věci. V tomto případě činila celková výměra původního předmětu řízení 39.366 m² a žalobce měl čistý úspěch 81,27%. Z celkové částky 91.374 Kč (43.579 Kč náklady právního zastoupení + 47.795 Kč faktura za vypracované geometrické oddělovací plány) činí 81,27% částku 74.259 Kč, kterou je poměrně neúspěšný účastník povinen zaplatit žalobci (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal náklady řízení, které mu v souvislosti s procesní obranou v odvolacím řízení vznikly. Jedná se o 2 úkony právní služby dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3.100 Kč za jeden úkon, 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 1.322,38 Kč, to vše zvýšeno dle § 14a odst. 1 advokátního tarifu a § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o.s.ř. o 21% DPH ve výši 1.832 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem činí náklady odvolacího řízení 10.554 Kč a v odvolacím řízení procesně zcela neúspěšný účastník je povinen plnit do platebního místa a ve lhůtě dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.