o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj, ze dne [XY 2015], [číslo jednací], o odvolání účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. července 2020, č.j. 19C 120/2015-509,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vydal žalobci pozemek parc. [číslo] který vznikl oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], dále pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce], které vznikly oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], a pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (výroky I. a II.), zamítl žalobu ohledně pozemku parc. [číslo] který vznikl oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které vznikly oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo] (výrok III.), rozhodl o nahrazení příslušného rozhodnutí správního orgánu (výrok IV.) a uložil účastníkovi povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok V.).

2. V odůvodnění uvedl, že stanovy spolku [anonymizována tři slova] stanovily, že ve všech případech zániku spolku je Biskupství [anonymizováno] právním nástupcem spolku a připadá mu veškerý spolkový majetek movitý i nemovitý. Zánik spolku je mezi stranami nespornou skutečností. K převodu majetku ze strany [anonymizováno] biskupství na [anonymizována dvě slova] charitu, potažmo k založení právního nástupnictví po spolku ve prospěch [obec] katolické charity, nedošlo, neboť přivolení ke smlouvě musí být projeveno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, jak vyžaduje ve svém § 870 tehdy platný a účinný občanský zákoník (ABGB). Žalobce je tedy oprávněnou osobou a jako právní nástupce spolku [anonymizována tři slova] se stal vlastníkem předmětných pozemků. Předmětné pozemky nacházejí v zemědělské krajině, jsou tudíž součástí zemědělského půdního fondu. O tom svědčí i zakládací listina účastníka ze dne [datum], v níž Ministerstvo zemědělství uvedlo, že základním předmětem jeho činnosti je provozování zemědělské výroby a racionální hospodaření na zemědělské půdě. V řízení bylo dostatečně prokázáno, a to zejména zápisem z jednání ze dne [datum] a stanovami spolku, že v rozhodném období nárokované pozemky sloužily k charitativním, vzdělávacím a zdravotnickým účelům. V řízení bylo prokázáno, že se na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] nacházejí remízky, jejichž existence a znovu obnovování tohoto krajinného prvku je pro obklopující polnosti blahodárné. Totéž platí i pro nerozorané meze. Soud prvního neměl pochybností o existenci funkčního celku ani ohledně dalších pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jež jsou svým charakterem zahradami, a parc. [číslo] v k. ú. [část obce] tvořící přístup k předmětným pozemkům, které spolu funkčně souvisí ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a/ ZMV. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

3. Proti výrokům I., II., IV. jakož i výroku V. tohoto rozsudku podal účastník včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně především vytýkal, že nesprávně o věci rozhodl, neboť žalobce není právním nástupcem spolku [anonymizována tři slova], jenž byl původním vlastníkem předmětných pozemků. Na základě usnesení valné hromady uvedeného spolku ze dne [datum] byl tento spolek v souladu s § 10 stanov začleněn do [obec] [anonymizováno] charity; toto usnesení bylo přijato se souhlasem tehdejšího biskupa [anonymizována tři slova]. ThDr. [jméno] [příjmení]), o čemž svědčí jeho dopis ze dne [datum]. Právním nástupcem spolku [anonymizována tři slova] je tudíž [ulice] [anonymizováno] charita, nikoliv žalobce. Dále účastník uvedl, že nebyla splněna podmínka funkční souvislosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a/ ZMV s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2017, sp.zn. 28Cdo 2546/2017. Vydání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nadto brání výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV, neboť se na těchto pozemcích nachází komunikace. Poukázal rovněž na rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [XY 2019], čj. [číslo] [číslo], podle něhož se na pozemky parc. [číslo]

a [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] nevztahuje zák. č. 229/91 Sb., o půdě, a proto tyto pozemky nejsou pozemky zemědělskými, proto měl účastník postupovat podle § 10 ZMV. Účastník proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a účastníkovi bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobce se k odvolání účastníka vyjádřil tak, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Usnesení valné hromady spolku [anonymizována tři slova] pouze odkazuje na souhlas biskupa, když vzhledem k praktikám totalitní moci lze důvodně pochybovat o tom, že tento souhlas byl vůbec dán a pokud ano, že byl učiněn dobrovolně a svobodně. Funkční souvislost plyne ze skutečnosti, že předmětné pozemky sloužily předchůdci žalobce k charitativním zdravotnickým a vzdělávacím účelům, čímž je tato podmínka naplněna ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b/ ZMV. Vydání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nebrání výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV, neboť žalobce nechal dotčené části těchto pozemků oddělit. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství nemusí být zcela respektováno, o čemž svědčí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2020, sp.zn. 28Cdo 1163/2020. Rozsudkem ze dne [XY 2021], čj. [číslo jednací], Krajský soud v Plzni mimo jiné vydal žalobci pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a pozemky parc. [číslo] (dle geometrického plánu [číslo]), [číslo], [číslo] (dle geometrického plánu [číslo]), [číslo] (dle geometrického plánu [číslo]), [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce]. Podmínka § 7 odst. 1 písm. a/ ZMV ve vztahu k předmětným pozemkům je naplněna, když tyto pozemky s předmětnými pozemky funkčně souvisí. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, načež dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Podle § 3 ZMV oprávněnou osobou je

a) registrovaná církev a náboženská společnost,

b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti,

c) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům,

d) Náboženská matice,

za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

7. Podle § 3 písm. a/ zák. č. 134/1867 ř.z., o právě spolčovacím, kromě toho nevztahuje se tento zákon k řádům a kongregacím duchovním, a ke společenstvům náboženským vůbec, jež uvažovati náleží dle zákonů a nařízení a příčině jich vydaných.

8. Podle § 4 písm. i/ zák. č. 134/1867 ř.z., o právě spolčovacím, kdo chce zříditi nějaký spolek tomuto zákonu poddaný, povinen jest, oznámiti to, prvé než spolek ve skutek vejde, písemně politickému řízení zemského a předložiti mu statuta. Ze statut budiž lze vyrozuměti, co se má státi, když se spolek rozejde.

9. Právní posouzení věci je i s ohledem na obsah odvolání účastníka zaměřeno výlučně na posouzení toho, zdali je žalobce právním nástupcem spolku [anonymizována tři slova], a zda jej tedy v tomto řízení lze považovat za osobou oprávněnou ve smyslu § 3 ZMV. Odvolací soud při posouzení důvodnosti projednávaného odvolání totiž považuje za primární právě tuto otázku, neboť podle § 10 odst. 4 za použití § 9 odst. 6 ZMV může žalobu na určení vlastnického práva podat pouze osoba oprávněná uvedená v § 3 ZMV. Teprve poté by bylo třeba zabývat se tím, zda se jedná o pozemky zemědělské a zda lze předmětné pozemky žalobci vydat.

10. Vzhledem k odlišnému právnímu názoru odvolacího soudu ohledně právního nástupnictví žalobce ve vztahu ke spolku [anonymizována tři slova] odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o.s.ř. zopakoval dokazování Stanovami spolku [anonymizována tři slova] ze dne [datum], opisem Úředního listu [anonymizováno] ze dne [datum], opisem rozhodnutí spolku [anonymizována tři slova] ze dne [datum] a dopisem [obec] biskupské konference ze dne [datum].

11. Odvolací soud ze spisu zjistil, že spolek [anonymizována tři slova] nebyl spolkem ve smyslu § 3 písm. a/ zák. č. 134/1867 ř.z., o právě spolčovacím, jenž byl účinný do 30.9.1951, neboť jeho účelem bylo podle § 2 spolkových stanov zejména„ zachraňovati osiřelou, opuštěnou, mravně

a nábožensky ohroženou mládež, (…) pomáhati chudým dětem i jiným mladistvým osobám k dosažení vhodného povolání životního a zůstati ve styku se svými svěřenci podle možnosti,

i když školu vychodili neb se vyučili“, proto lze na tento spolek úpravu zák. č. 134/1867 ř.z.,

o právě spolčovacím, aplikovat; tato skutečnost nebyla účastníky činěna spornou. Spolek [jméno] [anonymizována dvě slova] rozhodl dne [datum] o svém začlenění do [anonymizována tři slova] charity v [obec], o čemž svědčí opis zápisu o valné hromadě ze dne podepsaný předsedou tohoto spolku Msgr. [jméno] [příjmení], jednatelem spolku plk. v . v . Msgr. [anonymizováno]. [příjmení], místopředsedou spolku [jméno] [příjmení], pokladníkem [anonymizováno]. [příjmení] a členy výboru [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [jméno], [anonymizováno]. [příjmení] a M. [příjmení], čímž se, jak plyne z opisu Úředního listu [anonymizováno] ze dne [datum], spolek rozešel. Současně byl v tomto zápisu citován dopis biskupa [anonymizováno] ze dne [datum] ([anonymizována dvě slova]. ThDr. [jméno] [příjmení]), jímž dal biskup podle § 10 stanov spolku [anonymizována tři slova] souhlas, aby„ mohlo býti veškeré jmění [anonymizována tři slova] v [obec] -movité i nemovité- se všemi povinnostmi převedeno na Diecezní svaz katolické charity v [obec]“. Ve smyslu § 10 věty druhé stanov spolku [anonymizována tři slova] mělo veškeré jmění spolku připadnout biskupskému Ordinariátu sídla spolku, který s ním měl„ naložiti ve smyslu § 2 spolkových stanov“. Sídlem spolku byly podle § 1 spolkových stanov [obec], proto byl právě biskup [anonymizováno] oprávněn rozhodnout o osudu majetku spolku [anonymizována tři slova], a tedy i o tom, že jmění tohoto spolku bude vloženo do jiné právnické osoby nebo na ní převedeno. Podle názoru odvolacího soudu bylo rozhodnutí o tom, že jmění spolku [anonymizována tři slova] přechází na Diecezní svaz katolické charity v [obec] i rozhodnutí o jeho rozejití se bylo učiněno v souladu s § 4 písm. i/ zák. č. 134/1867 ř.z., o právě spolčovacím, jakož i se stanovami tohoto spolku. Další osud vlastnického práva ve vztahu k předmětným pozemkům již pro toto řízení není relevantní. Za popsané situace tedy lze uzavřít, že žalobce není právním nástupcem spolku [anonymizována tři slova], a jako takový proto není v řízení aktivně věcně legitimován.

12. Úvaha žalobce - opírající se zejména o dopis České biskupské konference ze dne [datum] - že [anonymizována dvě slova]. ThDr. [jméno] [příjmení], tehdejší biskup [anonymizováno], pravděpodobně nedal souhlas se začleněním spolku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] do Diecezního svazu katolické charity v [obec], resp. že tento souhlas mohl být vynucen tehdejšími bezpečnostními orgány státu, není být sama dostatečnou oporou pro přijetí závěru, že tento souhlas dán nebyl nebo že se případně jednalo o úkon nedobrovolný či nesvobodný. Proti této úvaze stojí skutečnost, že dopis [anonymizována dvě slova]. ThDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], v němž měl být zmíněný souhlas vyjádřen, byl výslovně uveden v zápisu o konání valné hromady spolku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], přičemž si lze jen těžko představit, že by zmíněný dopis neexistoval a byl tak citován neexistující dokument. Nelze přitom vyloučit, že biskup [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. ThDr. [jméno] [příjmení] mohl být naopak veden snahou zachovat církevní vlastnictví předmětných pozemků jejich vložením prostřednictvím začlenění spolku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] do [obec] [anonymizováno] charity, resp. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] charity v [obec], než aby se tyto pozemky bez dalšího staly vlastnictvím státu, tehdy již zjevně nedemokratického.

13. Odvolací soud tedy nepovažuje názor soudu prvního stupně, že žalobce lze považovat za právního nástupce původního vlastníka předmětných pozemků [anonymizována tři slova], za správný, proto napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl

a současně rozhodl o tom, že se příslušné rozhodnutí správního orgánu nenahrazuje.

14. Vzhledem k tomu bylo třeba nově rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.) Odvolací soud proto v řízení před soudem prvního stupně nyní zcela procesně úspěšnému žalobci za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 43.378,50 Kč spočívajících v odměně za zastupování advokátem podle § 9 odst. 4 písm. d/ vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v souvislosti s 10 hlavními úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 14.5.2018 a 8.6.2020, účast při ústním jednání před soudem prvního stupně ve dnech [XY 2018], [XY 2019], [XY 2019], [XY 2019], [XY 2020], [XY 2020]

a [XY 2020]), po 3.100 Kč, jedním hlavním úkonem podle § 9 odst. 4 písm. d/ za použití § 11 odst. 2 písm. f/ téže vyhlášky ve výši jedné poloviny (účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne [XY 2020]), ve výši 1.550 Kč, 11 paušálními náhradami po 300 Kč a 21% DPH. Procesně neúspěšný žalobce je povinen plnit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.

a v odvolacím řízení procesně zcela úspěšnému účastníkovi byly přiznány náklady ve výši 10.228 Kč spočívající v odměně advokáta účastníka podle § 9 odst. 4 písm. d/ vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v souvislosti se 2 úkony právní služby po 3.100 Kč (sepis a podání odvolání

a účast při jednání odvolacího soudu), 2 paušálním náhradami podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, 21% DPH a zaplaceném soudním poplatku za odvolání v částce 2.000 Kč. Procesně neúspěšný žalobce je povinen plnit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).