o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp.zn. [spisová značka], o odvolání účastníka a žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2018, č. j. 38 C 84/2016-84,

1. Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví označeným zastavil řízení v části, jíž se žalobce domáhal vydání pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. a obci [obec], jenž vznikl oddělením provedeným geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba], č. plánu [číslo], který byl nedílnou součástí rozsudku (výrok I.). Žalobci vydal pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. a obci [obec], jenž vznikl oddělením provedeným geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba], č. plánu [číslo], který byl nedílnou součástí rozsudku (výrok II.) a v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp.zn. [spisová značka] (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce vzal ohledně vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] žalobu zpět, proto řízení v této části zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. V případě vydání pozemku parc. [číslo] (odděleného geometrickým plánem) v k.ú. a obci [obec] (dále též„ předmětný pozemek“) dospěl k závěru, že pozemek není nezbytný k užívání staveb – budov (obytných domů a garáží) postavených na pozemcích parc. č. st. [anonymizováno 9 slov] a [anonymizováno] podle § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“). Předmětný pozemek je dle platného územního plánu městyse [obec] veden jako obytná zóna, což není důvodem ani pro nevydání pozemku podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání. Soud zamítl návrh účastníka na doplnění dokazování vyžádáním aktuální zprávy městyse [obec] a provedením místního šetření, neboť je považoval za nadbytečné s tím, že sdělení městyse [obec] o existenci sídliště není ve věci relevantní a z ortofotomapy měl soud za dostatečně zjištěný stav věci. O náhradě nákladů účastníků řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

3. Proti rozsudku podal jak účastník, tak žalobce v zákonné lhůtě odvolání.

4. Účastník napadl odvoláním výroky II. – IV. rozsudku. V odvolání namítal, že předmětný pozemek se nachází v zástavbě bytových domů a tvoří neoddělitelné veřejné prostranství mezi domy a spolu s nimi jako komplex vytváří jedno sídliště a má tak význam i z hlediska veřejného zájmu. Uvedl, že si lze těžko představit realizaci vlastnického práva žalobce a užívání vydaného pozemku způsobem odpovídajícím účelu restituce, tj. k zemědělským účelům, když se jedná o území v platném územním plánu vedené jako obytné. Za účelem prokázání svého tvrzení ke splnění podmínky stanovené v § 8 odst. 1 písm. a) a k prokázání důvodu dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání navrhl místní šetření a vyžádání aktuálního vyjádření městyse [obec] k charakteru daného území, resp. funkčnosti a provázanosti předmětného pozemku s dalšími nemovitostmi tvořícími spolu s ním sídliště a k existenci místní komunikace na předmětném pozemku. Soudem prvního stupně však byly navrhované důkazy zamítnuty jako nadbytečné. Konstatoval, že sídliště je třeba posuzovat jako nedělitelný celek a nelze jeho část vydat, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28Cdo 3574/2014 a sp.zn. 28 Cdo 1831/2016. Účastník navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu na vydání předmětného pozemku zamítl. K nákladovému výroku uvedl, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení, protože byl ve věci úspěšný.

5. Žalobce v odvolání brojil proti výroku IV. o náhradě nákladů řízení s tím, že to byl účastník, kdo zavinil nutnost projednání věci soudem, neboť se k výzvě žalobce na vydání pozemku stavěl odmítavě. Je proto pochopitelné, že žalobce byl v takové situaci nucen vynaložit náklady k obraně svého práva (už kvůli tomu, že zde existovalo pravomocné správní rozhodnutí, kterým nebyl celý předmětný pozemek vydán), což měl soud prvního stupně zohlednit v přiznání náhrady nákladů řízení. Nadto zdůraznil, že mělo být zohledněno, že se jedná o restituční věc. Žalobce byl nucen vynaložit také náklady na geometrický plán a v té souvislosti bylo třeba aplikovat ustanovení § 14 odst. 2 zákona o majetkovém vyrovnání. Žalobce se domáhal změny nákladového výroku tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 36.058 Kč.

6. Ve vyjádření k odvolání účastníka žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku, když se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Dodal, že účastník v odvolání neuvedl, v čem spočívá bezprostřední souvislost předmětného pozemku s konkrétní stavbou a proč je předmětný pozemek nezbytně nutný k užívání stavby. Nedoložené je také tvrzení, že předmětný pozemek s bytovými domy tvoří sídliště. Stavby obklopující předmětný pozemek jsou v podílovém spoluvlastnictví fyzických osob, na předmětném pozemku se nenachází parkovací plochy, místa s klepadly, popelnicová stání, pískoviště pro děti atd. Účastník žádný konkrétní účel pro využívání předmětného pozemku v tomto smyslu netvrdil a nedokládal, jeho odkaz na veřejný zájem je obecný.

7. Účastník ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že žalobce nebyl v řízení úspěšný, když vydaný pozemek je menší výměry, než pozemek, pro nějž bylo řízení zastaveno. Geometrickým plánem, který nechal žalobce vypracovat, toliko odstranil vadu spočívající v neurčitosti svého žalobního petitu; odkaz na § 14 odst. 2 zákona o majetkovém vyrovnání považoval za nepřípadný, neboť ten je aplikován ve správním řízení a nikoliv v řízení soudním.

8. Odvolací soud již jednou o věci rozhodoval rozsudkem ze dne 30.4.2020, č.j. 4Co 205/2018-134, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2021, č.j. 28Cdo 108/2021-165. Nálezem Ústavního soudu ze dne 16.8.2021, sp.zn. II.ÚS 1697/21 byla citovaná rozhodnutí zrušena s tím, že existence trávníku a jednoho solitérního stromu nacházejícího se na předmětném pozemku může hrát pro obyvatele sídliště nějakou roli, ale samo paušální tvrzení, že je pozemek součástí sídliště a plní roli veřejné zeleně však v daném případě nemůže vyvrátit plausibilní námitky žalobce, že se jedná o rozsáhlý pozemek, který není v územním plánu určen jako veřejná zeleň, a že by jej případně mohl využít ke své činnosti například formou vybudování stavby, v níž by v souladu se záměry v území, vyjádřenými v územně plánovací dokumentaci, realizoval svou činnost, tj. že by mohl předmětného pozemku využít k vybudování stavby sociálního, zdravotnického či církevního charakteru. Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy žalobci dostatečně neodůvodnily, proč by v jeho případě měl panovat veřejný zájem na tom, aby na předmětném pozemku byl trávník spíše, než aby tam žalobce vybudoval například sakrální stavbu či stavbu se sociální funkcí, což by mu podle jeho názoru obecně územní plán umožňoval. Bude proto třeba pečlivě vážit a odůvodnit proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původního pozemku a prosazením konkrétního veřejného zájmu.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl k odvolání účastníka a žalobce, k jejich vyjádření a poté dospěl po doplnění dokazování k závěru, že pouze odvolání účastníka je důvodné.

10. Předmětný pozemek se nachází mezi bytovými domy v městysi [obec]. Podle územního plánu městyse se jedná o obytné území. Stavební [úřad obce XY] podle § 21 odst. 3 stavebního zákona sdělil, že v lokalitě, jejíž součástí je pozemek parc. [číslo] bude posilován výrazně obytný charakter; je možno připustit další doplňování nebytových funkcí, funkce bydlení musí být však zachována i nadále jako dominantní a nebytové funkce nesmí zhoršit obytný standard lokality. Bude kultivováno prostředí mezi jednotlivými bytovými domy s cílem zvýšit obytný standard parteru. Připuštěno je omezené doplňování nebytových funkcí ve stávajících bytových domech pro potřeby obyvatel lokality s tím, že stávající objem jednotlivých objektů již nebude dále zvyšován.

11. Odvolací soud doplnil dokazování také ohledáním předmětného pozemku. Po ohledání zjistil, že pozemek je užíván obyvateli bytových domů k relaxaci, když jsou na něm umístěny lavičky, okrasná zeleň, stromy, pískoviště pro děti, zčásti pozemek plní užitkovou funkci pro obyvatele bytových domů (sušáky na prádlo); předmětným pozemkem také vede betonový chodník, který slouží ke spojení jednotlivých naproti sobě stojících bytových domů. Místním ohledáním pozemku tak bylo zjištěno, že se skutečně jedná o veřejnou zeleň přístupnou veřejnosti, jak ostatně vyplývá i z vyjádření městyse [obec] ze dne [datum], byť jako veřejná zeleň není vymezena v územním plánu městyse [obec].

12. Ze shora uvedeného vyplývá, že předmětný pozemek, který je umístěn mezi bytovými domy v intravilánu městyse [obec] slouží jako veřejná zeleň pro veřejnost; na pozemku je zčásti odpočinková část a zčásti se jedná o užitnou část pro obyvatele okolních bytových domů. Přes předmětný pozemek vede chodník z betonových dílců spojující naproti sobě stojící bytové domy.

13. Lze tedy uzavřít, že předmětný pozemek nelze žalobci vydat, neboť bezprostředně souvisí s okolními obytnými domy, slouží jako odpočinková zóna pro obyvatele okolních bytových domů, část pozemku slouží i jako užitková zóna (věšáky na prádlo), nadto přes pozemek vede chodník. Travnatá část předmětného pozemku slouží jako zeleň, což bylo prokázáno nejen místním ohledáním, ale i zprávou městyse [obec] ze dne [datum]. Pozemek se nachází uvnitř zástavby bytových domů, jež tvoří sídliště. Pozemek není umístěn v okrajové části sídliště, ale v jeho centrální části.

14. Podle sdělení stavebního úřadu stávající objem jednotlivých objektů v dané lokalitě již nebude zvyšován, takže žalobce by nemohl na předmětném pozemku (či na jeho oddělené části) vybudovat stavbu sociálního, zdravotnického či církevního charakteru, jak původně zamýšlel. Žalobce po ohledání pozemku uvedl, že zamýšlí na pozemku vybudovat biblické hřiště. Biblické hřiště by přicházelo v úvahu pouze na nově oddělených částech pozemků parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra], mezi nimiž vede chodník; nelze však přehlédnout, že předmětná lokalita, jak vyplývá z územního plánu městyse [obec], je stabilizovaná a že se v ní nepočítá s žádnými dalšími stavbami, jak vyplývá z informace podané stavebním úřadem. Lze tedy uzavřít, že městys [obec] preferuje současné faktické užití pozemku jako veřejné zeleně.

15. Podle § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“), veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

16. Překážkou vydání pozemku v rámci majetkového vyrovnání s církvemi může být podle konkrétních okolností i skutečnost, že pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež neumožňuje oprávněné osobě realizovat kteroukoliv ze složek vlastnických oprávnění (např. v případě veřejného prostranství) přesto, že taková situace není přímo v § 8 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání mezi vypočtenými výlukami vydání výslovně uvedena (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2018, sp.zn. 28Cdo 3505/2018 a ze dne 14.11.2017, sp.zn. 28Cdo 4692/2017).

17. Na základě shora zjištěného skutkového stavu lze dovodit, že předmětný pozemek je veřejným prostranstvím, jak je definován v § 34 zákona o obcích. Veřejné prostranství nelze žalobci vydat, neboť by žalobce byl obecným užíváním předmětného pozemku omezen ve svém vlastnickém právu do takové míry, že by mu zbylo toliko tzv. holé vlastnictví. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce mohl na předmětném pozemku (či jeho oddělených částech) stavět a že by tímto způsobem mohl předmětný pozemek užívat.

18. Předmětný pozemek fakticky slouží jako veřejná zeleň. Veřejnou zeleň lze definovat jako souhrn veřejně přístupných rostlin, stromů, keřů. Veřejná zeleň slouží ke zlepšení kvality vzduchu, k zachytávání prachu apod. a má i estetickou funkci. Veřejná zeleň v obcích a městech může mít mnoho podob, nemusí se jednat jen o parky, sady, lesoparky, ale může se jednat jen o trávníky, jako je tomu v přezkoumávané věci.

19. Předmětný pozemek je součástí sídliště, jakožto„ obytného areálu“ v intravilánu obce, když pozemek je v zástavbě většího komplexu bytových domů postavených v padesátých letech minulého stolení. Pozemek (resp. oddělené pozemky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku) je obklopen bytovými domy a je užíván obyvateli bytových domů nejen k odpočinku, takže je dána souvislost bytových domů, s předmětným pozemkem (či jeho oddělenými částmi), neboť svou zatravněnou plochou plní významnou ekologickou funkci v obytné zóně, jak bylo shora uvedeno. Lze tedy hovořit o funkčním spojení pozemků s bytovými domy. Nadto bylo v řízení prokázáno, že se jedná nejen o travnatou část, ale pozemkem prochází chodník spojující protilehlé obytné domy, na pozemku jsou (využívané) sušáky na prádlo, upravená venkovní sezení, pískoviště pro děti.

20. V nálezu Ústavního soudu sp.zn. IV.ÚS 176/03 Ústavní soud dovodil, že při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba vždy mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů. Pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je proto třeba vykládat s ohledem na to, aby byl v maximální míře dosažen jejich účel, a rovněž s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávními vztahy. Je třeba v konkrétním případě volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Realizace vlastnického práva předpokládá možnost výkonu vlastnických oprávnění – práva věc užívat, požívat její eventuální plody, nepřetržitě ji držet a případně s ní disponovat (ius utendi et fruendi, possidendi, disponendi).

21. V daném případě koliduje restituce předmětného pozemku, event. jeho oddělených částí, s veřejným zájmem, jenž je představován možností permanentního využití pozemku jako součástí veřejného statku. Individuální užívání veřejně přístupné travnaté plochy s porostem, případně pozemku, na němž je chodník, nepřipadá v úvahu. Totéž platí o držbě pozemku – ta by byla vzhledem k veřejné přístupnosti pozemku permanentně rušena, takže by v případě vydání pozemku (event. jeho oddělených částí) žalobci došlo ke vzniku tzv. holého vlastnictví a takový stav by se ocitl v kontradikci s účelem restituce. Judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu se ustálila na názoru, že veřejná zeleň v intravilánu obce brání jejich vydání restituentovi (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17.2.2005, sp.zn. I.ÚS 159/03, nález ze dne 1.7.2014, sp.zn. I.ÚS 581/14, nález ze dne 21.1.2015, sp.zn. II.ÚS 536/14, nález Ústavního soudu ze dne 11.7.2017, sp.zn. III.ÚS 1961/15 s tím, že sice citovaná rozhodnutí Ústavního soudu se týkají výkladu zákona o půdě, ale jsou aplikovatelná i v případě církevních restitucí, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2018, č.j. 28Cdo 2873/2017).

22. Je ve veřejném zájmu, aby stávající využití předmětného pozemku (resp. geometrickým plánem oddělených pozemků dle eventuálního návrhu žalobce) zůstalo zachováno, když mezi bytovými domy na sídlišti je potřebná veřejná zeleň. Bylo prokázáno, že předmětný pozemek je součástí sídliště, je veřejně přístupný a slouží jako veřejná zeleň nejen obyvatelům okolních domů; předmětný pozemek není ani umístěn v okrajové části sídliště. Podle ustálené judikatury tak nelze předmětný pozemek (či jeho oddělené části) vydat podle 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. Ani případné spoluvlastnictví bytových domů fyzickými osobami, jak tvrdí žalobce v odvolání, uvedený závěr nevylučuje.

23. K námitce žalobce, že stát prodal pozemek mezi domy v [obec], dlužno dodat, že prodávaný pozemek nebyl zemědělským pozemkem a byl prodán jménem státu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, kdežto v dané věci je předmětný pozemek součástí zemědělského půdního fondu a příslušný s ním hospodařit je Státní pozemkový úřad.

24. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na vydání pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] zamítl a zamítl i eventuální návrh žalobce uvedený ve výroku II. tohoto rozsudku, protože správní orgán rozhodl správně, když předmětný pozemek žalobci podle zákona o majetkovém vyrovnání nevydal pro výlukový důvod uvedený v § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání.

25. Protože odvolací soud změnil napadený rozsudek, musel znovu rozhodnout i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o.s.ř.

26. Účastník byl v řízení úspěšný, a to i v té části, jíž bylo rozhodnuto o zastavení řízení (žalobce z procesního hlediska zavinil zastavení řízení podle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.), takže mu byla přiznána náhrada nákladů ve výši 1.200 Kč, a to náhrada hotových výdajů za čtyři úkony po 300 Kč - vyjádření k věci, příprava účasti na jednání a dvě jednání před soudem prvního stupně dle vyhl. č. 254/2015 Sb. K námitkám uvedeným žalobcem nutno uvést, že i v restitučních věcech, které jsou projednávány soudem, je třeba se při rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků řídit úspěchem ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníkovi by mohlo být odůvodněno toliko použitím ustanovení § 150 o.s.ř., které v dané věci aplikovat nelze, neboť podle názoru odvolacího soudu zde nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by výjimečně účastníkovi náhrada nákladů nebyla přiznána.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení a dovolacího řízení bylo rozhodnuto § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému účastníkovi byla přiznána náhrada nákladů. Náklady úspěšného účastníka činí 2.100 Kč a zahrnují sedm náhrad hotových výdajů po 300 Kč (odvolání, vyjádření k odvolání, účast na třech jednáních před odvolacím soudem, účast na místním ohledání, vyjádření k dovolání) dle téže vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náhrada cestovních výdajů za použití motorového vozidla na místní ohledání nebyla účastníkovi přiznána, neboť nebyl dán předchozí souhlas soudu k použití motorového vozidla (§ 30 odst. 2 vyhl. č. 37/1992 Sb.).

28. Lhůta splatnosti náhrady nákladů řízení byla stanovena do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.