o zaplacení částky 1 512 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2025, č. j. 80 Cm 31/2016-615,

[právnická osoba] soud v Praze jako soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 512 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 2. 2016 do zaplacení a náhradu nákladů řízení 837 352,60 Kč.

2. Žalobou ze dne 4. 5. 2016 se žalobce jako společník společnosti [právnická osoba] (dále také „Společnost“) domáhal na žalované zaplacení žalované částky jako tzv. reflexní škody ve smyslu § 213 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že žalovaná jako jediná jednatelka Společnosti porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře způsobila jí, potažmo žalobci jako jejímu 50 % společníkovi škodu spočívající v úplném znehodnocení jeho obchodního podílu. Žalobce doplnil, že žalovaná je rovněž 50 % společnicí Společnosti a neuplatnil tak nárok za Společnost, tedy vlastně i za žalovanou, ale zvolil žalobu pouze ve svůj prospěch.

3. Žalobce škodné jednání žalované popsal tak, že několika právními jednáními k 1. 3. 2015 vyvedla ze Společnosti pod cenou celý její majetek a podnikání převedla na společnost [právnická osoba], včetně prostor jediné prodejny ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Takto žalovaná ze společnosti vyvedla veškerý majetek (její veškerou hodnotu), což učinila hluboko pod cenou (například zásoby převedla za částku 434 693 Kč, zatímco jejich hodnota podle inventurního seznamu k 15. 7. 2014 činila jenom v nákupních cenách 2 805 225 Kč). Žalovaná popsaný převod připravovala dopředu, a proto již na podzim 2014 neobjednávala žádné zboží na sezonu jaro/léto 2015, nezaplatila zálohu nebo zrušila objednávky učiněné žalovaným, bezdůvodně zrušila kontokorentní účet [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaná vyvedla také finanční prostředky z tržeb Společnosti v roce 2014 a v prvním čtvrtletí 2015 tak, že prováděla úhrady faktur za nedoložené poskytnuté služby, a sama sobě si za organizační poradenství vyplatila z pokladny částky celkem ve výši 269 000 Kč. Společnost již není revitalizovatelná, nemůže obnovit vztahy s dodavateli, zákaznickou základnu, nemůže získat zpět prodejnu ani pozici na trhu, neboť by to trvalo několik let.

4. Ve své žalobě žalobce také uvedl, že „poskytl Společnosti půjčku ve výši 1 500 000 Kč dne 28. 6. 2022, na niž obdržel pouze splátku 388 000 Kč a zbývající částka 1 112 000 Kč žalobci definitivně ušla.“

5. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu s tím, že nejsou splněny předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody. Žalovaná žádnou svoji povinnosti jednatelky jednat s péčí řádného hospodáře neporušila a není dána příčinná souvislost mezi jejím tvrzeným jednáním a vznikem škody. Nejednalo o převod závodu, ale pouze o převod jednotlivých věcí čtyřmi jednotlivými smlouvami (změna v osobě nájemce, kupní smlouva ohledně vybavení prodejny, kupní smlouva ohledně konkrétních kusů zboží a smlouva o převodu internetové domény). Žalovaná v řízení také později namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce, který se jako společník sám za sebe nemůže takto domáhat náhrady reflexní škody.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí uvedl, že žalovaná jako jediná jednatelka Společnosti čtyřmi samostatnými smlouvami (změna nájemní smlouvy, dvě kupní smlouvy – o prodeji zásob zboží a vybavení prodejny a smlouva o převodu webhostingové domény) uzavřenými bez souhlasu valné hromady převedla její veškeré podnikání na společnost [právnická osoba]. Fakticky tím Společnost zbavila možnosti pokračovat v podnikání. Poklesla tím hodnota Společnosti a tedy i hodnoty žalobcovy majetkové účasti na ní. Žalovaná tak jednala s úmyslem profitovat z podnikání nové společnosti [právnická osoba] prostřednictvím její majitelky [Anonymizováno], svojí známé. Společnost před popsaným jednáním žalované nebyla ve špatném hospodářském stavu, což vyplývá z jejích kladných hospodářských výsledků v letech 2013, 2014. Podle závěrů znaleckého posudku [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa]/[Anonymizováno] (dále jen „posudek [Anonymizováno]“) Společnost si od roku 2009 budovala klientelu a místo na relevantním trhu, ztrátu vykázanou v roce 2009 a 2010 se jí podařilo v následujících letech podstatně snížit. V roce 2013 bylo dosaženo zisku ve výši asi 1 milion Kč, v letech 2013 a 2014 se Společnost nacházela ve fázi stabilizace. Hodnota 50% podílu žalobce ve Společnosti byla ke dni 6. 10. 2014 stanovena částkou 1 570 500 Kč, ke dni 31. 1. 2015 částkou 1 556 000 Kč a ke dni 22. 2. 2015 (těsně před uzavřením předmětných čtyř smluv) částkou 1 572 500 Kč. Dále podle závěrů znaleckého posudku znalkyně přibrané v trestním řízení [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno], žalovaná realizovala převody majetku pod cenou obvyklou. Společnosti tak vznikla jednáním žalované škoda spočívající ve snížení její hodnoty na nulu. Soud prvního stupně z uvedených důvodů a s odkazem na § 213 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) žalobě vyhověl s tím, že přiznal také úroky z prodlení ode dne 16. 2. 2016.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) podle úspěchu ve věci, takže jejich náhrada byla přiznána úspěšnému žalobci, a to v rozsahu nákladů právního zastoupení za 37 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „advokátní tarif“/. Dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, zaplacený soudní poplatek ve výši 75 600 Kč, částka za zpracovaný znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] ve výši 37 762,50 Kč, dále zaplacená záloha na znalečné [tituly před jménem] ve výši 5 000 Kč, záloha na znalečné [tituly před jménem] ve výši 15 000 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku v plném rozsahu se včas odvolala žalovaná. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že bude žaloba zamítnuta. Žalovaná namítla, že soud prvního stupně v řízení nepostupoval nestranně a nezávisle, neboť byla žalovaná v průběhu řízení opakovaně vyzývána ke sdělení preferovaných svědků, byla jí uložena záloha na svědečné, ale výslechy navržených svědků nebyly provedeny, zejména výslech svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], autora předmětných smluv. Soud prvního stupně nesprávně nezohlednil judikaturu Nejvyššího soudu ohledně legitimace k podání žaloby společníka, tedy žalobce. Navíc žalobce nikdy řádně v řízení netvrdil, jakou škodu měla žalovaná tvrzeným jednáním způsobit a výpočet nároku provedený soudem prvního stupně je zkratkovitý a nesprávný. Nesprávně soud prvního stupně také posoudil otázku porušení péče řádného hospodáře. Odvolatelka zpochybnila znalecký posudek [Anonymizováno] a namítla, že hodnotu Společnosti soud prvního stupně nesprávně hodnotil sám, ačkoli jde o otázku odbornou. Rovněž v rozsudku popsaný úmysl žalované profitovat z podnikání společnosti [právnická osoba] neodpovídá provedenému dokazování. Žalovaná se stala jednatelkou Společnosti v situaci, kdy ta neměla zadané objednávky pro novou sezónu a současně došlo ke zvýšení nájemného za její prodejnu. Navíc vedení společnosti v rozhodné době fakticky nevykonávala žalovaná, ale [Anonymizováno] [Anonymizováno], manželka žalobce. Situace, do níž takto žalobce a jeho žena žalovanou dostali, byla velmi složitá, k čemuž žalovaná navrhla řadu svědků, které soud prvního stupně nevyslechl a touto argumentací se nezabýval.

9. Žalobce s odvoláním žalované nesouhlasil, odmítl tvrzení o nerovném přístupu k účastníkům. Pokud jde o zpochybněnou aktivní legitimaci žalobce, ani před rekodifikací nebyla vyloučena možnost společníka domáhat se náhrady škody v obdobném případě přímo. Zde vzhledem ke stavu Společnosti jakákoli náhrada jí zaplacená nemůže nikdy opět zhodnotit podíl žalobce na původní výši, neboť Společnost není revitalizovatelná a situace je obdobná případu, kdy by společnost zanikla. Žalobce připomněl, že svůj nárok uplatnil také z titulu ušlého zisku, protože mu Společnost nevrátila jím poskytnutou půjčku. Žalobce odkázal na dikci ustanovení § 213 o. z. a namítl, že toto ustanovení stírá dosud používaný argument, že by nahrazení reflexní škody přímo společníkovi mohlo poškodit ostatní společníky či věřitele, a to i s tím, že zde je věřitelem jen žalobce. Hodnota Společnosti byla soudem prvního stupně stanovena správně a správně bylo provedeno i hodnocení znaleckých posudků.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 o. s. ř., a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a přihlížel i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. V odvolacím řízení nebylo sporné, že žalobce je společníkem Společnosti, jejíž jednatelkou byla v rozhodném období žalovaná. Nebylo sporné také, že žalovaná za Společnost uzavřela čtyři smlouvy (změna nájemní smlouvy, dvě kupní smlouvy – o prodeji zásob zboží a vybavení prodejny a smlouva o převodu webhostingové domény), kterými bez souhlasu valné hromady převedla doménu, prodejnu a zásoby Společnosti na společnost [právnická osoba].

12. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou nedostatečné aktivní legitimace žalobce.

13. Podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3333/2022, společník společnosti s ručením omezeným není oprávněn vlastním jménem uplatňovat nárok na náhradu tzv. reflexní škody odvozené od újmy vzniklé společnosti. Nejvyšší soud výslovně uzavřel, že „Společník (…) společnosti s ručením omezeným není oprávněn domáhat se náhrady újmy, jež vznikla společnosti a projevila se jen snížením hodnoty jeho podílu (tzv. reflexní škoda). Takový nárok náleží výlučně společnosti, případně jej může společník uplatnit jménem společnosti cestou tzv. společnické (derivativní) žaloby.“ Současně zdůraznil, že „je-li jednatel nečinný a nevymáhá za společnost jí způsobenou škodu, je nástrojem ochrany práv společníka (a společnosti) (…) právě společnická (derivativní) žaloba“, a že „nahrazení reflexní škody přímo společníkovi by naopak mohlo způsobit poškození ostatních společníků či věřitelů společnosti.“ Současně zdůraznil skutečnost, že „zatímco nahrazením skutečné škody způsobené společnosti je v rozsahu úhrady nahrazena též reflexní škoda způsobena společníkovi, tak nahrazením (pouze) reflexní škody společníkovi se nenahrazuje skutečná škoda způsobená společnosti“. Závěrem Nejvyšší soud uvedl, že tyto závěry, které byly v otázce tzv. reflexní škody konstantně přijímány za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, se obdobně prosadí i při výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.

14. Tyto závěry Nejvyššího soudu nejsou v rozhodovací praxi ojedinělé; ale i za současné právní úpravy obsahující odkazovaný § 213 o. z. lze odkázat na zcela obdobnou judikaturu Nejvyššího soudu, například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3180/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 862/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2738/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3337/2021 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1948/2022. Dále na již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3333/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] či rozsudek Nejvyššího soudu ze 29. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1711/2024. V posledně jmenovaném rozhodnutí Nejvyšší soud na uvedenou judikaturu navázal a shrnul, že společníkovi nesvědčí právo domáhat se náhrady (odvozené) škody na jeho podílu, může-li se odstranění této újmy domoci tím, že jménem společnosti uplatní (její) nárok na náhradu škody. Současně však dovodil, že možnost náhrady reflexní škody společníka prostřednictvím náhrady škody, jež vznikla přímo obchodní společnosti, je limitována existencí této společnosti. Připustil proto, že po jejím zániku a skončení likvidace, kdy společnost již uplatnit vlastní nárok nemůže, mohou vzniknout výjimečné situace, v nichž je třeba posoudit, zda společníkům nenáleží ochrana jiným způsobem. Rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. IV. ÚS 967/25, (v němž na rozdíl od výše citované judikatury Nejvyššího soudu výslovně zmiňuje ustanovení § 213 o. z.), k institutu tzv. reflexní škody uvedl, že „sleduje nejen ochranu společníka, který se náhrady reflexní škoda domáhá, ale i ochranu společnosti, věřitelů společnosti a ostatních společníků. Pokud by totiž došlo jen k uhrazení reflexní škody na obchodním podílu jednoho ze společníků, zůstala by škoda vzniklá společnosti, věřitelům společnosti a ostatním společníkům neuhrazena. Jednatel společnosti (…) by byl navíc v důsledku toho potenciálně nucen zaplatit dvakrát stejnou škodu, jelikož pokud by zaplatil reflexní škodu společníkům, dále by odpovídal za škodu způsobenou společnosti. Věřitelům by kromě toho též ručil za závazky společnosti do výše neuhrazené škody. (…) Tyto závěry mutatis mutandis vyplývají i z právní úpravy účinné po 1. 1. 2014 (která reflexní náhradu škody na rozdíl od staré právní úpravy umožňuje), neboť zákonodárce v § 213 nového občanského zákoníku výslovně zakotvil pravidlo, že se primárně má nahrazovat škoda způsobená korporaci, neboť tím se zároveň vyrovná i škoda na znehodnocené účasti. Na této teorii není nic neústavního, dle Ústavního soudu naopak dobře chrání práva všech zúčastněných osob. V sázce totiž nejsou jen ústavně zaručená práva stěžovatele, ale i ústavně zaručená práva ostatních osob.“

15. Žalobce odkazoval na opačný názor zastávaný v odborné komentářové literatuře [viz zejména HRABÁNEK, Dušan. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 213], podle něhož „aktivní legitimace člena zanikne až tím, že je korporaci přiznána na základě jí podané [Anonymizováno] náhrada (případně je vyplacena dobrovolně), nikoliv že aktivní legitimace členovi chybí po dobu trvání sporu mezi korporací a škůdcem“, ale ten se již nemůže prosadit ve světle současné rozhodovací praxe podrobně rozvedené výše.

16. Odvolací soud v návaznosti na výše citované zcela ustálené závěry Nejvyššího a Ústavního soudu konstatuje, že žalobce si nemůže vybrat, zda nárok na náhradu škody uplatní sám v rámci společnické žaloby za obchodní korporaci, nebo samostatně postupem podle § 213 o. z. Judikatura Nejvyššího soudu nevyslovila obecný závěr, že by ustanovení § 213 o. z. bylo zcela bez praktického významu. Judikatura připouští jeho výjimečné užití po zániku společnosti, která již nemůže uplatnit vlastní nárok; o takový případ zde však nejde.

17. Žalobce v odvolacím řízení zdůrazňoval, že je Společnost „nerevitalizovatelná“ a jeho legitimace je dána z důvodu obdobných případu společnosti zaniklé. Shora popsaná judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu výjimku ze závěrů o aktivní legitimaci připouští výlučně pro případ, kdy společnost zanikla. V daném případě však nebyla zahájena ani likvidace Společnosti, což žalobce potvrdil k dotazu odvolacího soudu. Odvolací soud pak dodává, že žalobce jako nerevitalizovatelnou popisuje společnost nečinnou, aniž by konkrétně odůvodnil a prokázal, že by obchodní činnost Společnosti nebylo možné obnovit například v jiných prostorách a s novou klientelou.

18. Dále žalobce v odvolacím řízení poukazoval na to, že nárok uplatnil také z důvodu, že poskytl Společnosti půjčku ve výši 1 500 000 Kč dne 28. 6. 2022, na niž obdržel pouze splátku 388 000 Kč, když zbývající částku 1 112 000 Kč žalobci definitivně ušla a přišel tak o svůj zisk v důsledku ukončení obchodní činnosti společnosti. Ve své žalobě však žalobce svůj nárok odůvodnil výhradně odpovědností žalované za snížení jeho obchodního podílu, půjčku popsal jen jako okolnost, která předcházela předmětnému jednání žalované. Během řízení žalobce neuplatnil návrh na změnu žaloby, kterou by upravil vymezení skutku a nárok žalobce z takového titulu nebyl tedy předmětem řízení. Odvolací soud nad rámec uvedeného doplňuje, že pokud by byl takový nárok uplatněn, pak pro další nárok na náhradu částky poskytnuté takto Společnosti z důvodu podle § 213 o. z. platí závěry o nedostatku aktivní legitimace, neboť by šlo stále o nárok na zaplacení reflexní škody. Případný nárok z titulu ručení podle § 159 odst. 3 o. z. je nárokem již zcela odlišným založeným na jiných tvrzeních, která popsána nebyla.

19. Zabývat se dále námitkami žalované spočívajícími v nesprávném procesním postupu a opomenutých důkazech se s ohledem na závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobce bylo nadbytečné.

20. Odvolací soud tak rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu pro nedostatek aktivní legitimace žalobce zamítl.

21. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byly v řízení zcela úspěšná, proto jí byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši.

22. K aplikaci § 150 o. s. ř. nebyly v řízení dány důvody zvláštního zřetele hodné, které nelze spatřovat pouze v tom, že docházelo k ustálení judikatury, jak žalobce namítal v odvolacím řízení. Judikatura se navíc ustálila nejpozději vydáním shora citovaného usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. IV. ÚS 967/25, tedy časově rozhodně dříve, než odvolací soud vydal toto rozhodnutí. Žalobce přitom trval na předmětné žalobě právě i po tomto datu.

23. V řízení vznikly žalované náklady tvořené náklady právního zastoupení v řízení před soudem prvního stupně za úkony právní služby v podobě převzetí věci, vyjádření ze dnů 19. 1. 2017, 11. 9. 2017 a 11. 6. 2025; účast při jednáních soudu dne 14. 9. 2017, 1. 12. 2017, 2. 5. 2019, 8. 10. 2020, 24. 5. 2021, 20. 11. 2023, 8. 4. 2024, 27. 8. 2024 (delší dvou hodin), 5. 11. 2024 (delší dvou hodin), 22. 4. 2025 (delší dvou hodin), 13. 6. 2025 (delší dvou hodin) a 27. 6. 2025.

24. Polovina odměny náleží za odvolání proti rozhodnutí o přiznání znalečného odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu.

25. Odvolací soud nepřiznal odměnu za úkony v podobě vyjádření ze dnů 28. 11. 2017, podání ze dne 25. 2. 2020 obsahující návrh otázek pro znalce, vyjádření ze dne 24. 3. 2023 ke znaleckému posudku, vyjádření ze dnů 22. 8. 2024, 29.10. 2024 a 29. 5. 2025 obsahující návrhy důkazů, neboť nejde o úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, tedy o vyjádření ve věci, ale pouze o úkony procesní povahy.

26. Za nárokované úkony právní služby v podobě porad s klientem nebyla odměna přiznána za porady ze dnů 26. 9. 2017, 24. 2. 2020, 31. 3. 2023 a 26. 5. 2025, neboť dle popisu samotné žalované i dat jejích vyjádření v tomto řízení byly tyto porady vždy součástí jiných úkonů právní služby, a to časově následujících vyjádření.

27. Dále žalovaná uplatnila nárok na náhradu nákladů za konzultaci se znalcem ve výši 25 000 Kč, indikativní ocenění Společnosti v částkách 25 000 Kč a 35 500,01 Kč. Tyto náklady však odvolací soud nepovažuje za účelné, neboť žalovaná současně v řízení předložila znalecký posudek zpracovaný k její objednávce č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [Anonymizováno] a tak se další ocenění společnosti (které bylo právě provedeno také v označeném znaleckém posudku) již jeví jako nadbytečné. Částka účtovaná na konzultaci se znalcem musí být součástí vyúčtování předloženého znaleckého posudku. Za neúčelné považuje odvolací soud z obdobných důvodů také náklady na komentáře ke znaleckému posudku v částce 24 000 Kč. Částka 9 075 Kč za účast znalce u jednání soudu měla být případně účtována znalcem soudu prvního stupně. Odvolací soud dodává, že navíc žalovaná ani k jeho výzvě popsané náklady ničím dále nedoložila. Přiznána tak byla jen částka vynaložená na předložený znalecký posudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [Anonymizováno] ve výši 145 200 Kč doložená fakturou ústavu a dokladem o jejím proplacení.

28. Je pravdou, že žalovaná zaplatila k výzvě soudu prvního stupně částku 27 000 Kč na záloze na provedení nákladů svědečného, které však vůbec nevznikly a záloha nebyla na žádnou platbu nákladů státu vyúčtována. Bude tak na soudu prvního stupně, aby ji vrátil žalované zpět.

29. V odvolacím řízení vznikly žalované náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 75 600 Kč a náklady za zastoupení advokátem za úkony v podobě odvolání, vyjádření ze dne 2. 3. 2026 a účast při jednání dne 10. 3. 2026.

30. Nebyla přiznána odměna za úkon právní služby v podobě porady s klientem ze dne 5. 9. 2025, neboť porada dle popisu žalované i data jejího odvolání byla součástí právě úkonu právní služby odvolání ve věci.

31. Odměna advokáta byla ve výši 14 380 Kč za jeden úkon právní služby, k němuž náležela paušální sazba hotových nákladů podle § 13 advokátního tarifu ve výši 300 Kč do 31. 12. 2024 a po tomto datu ve výši 450 Kč. DPH náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

32. O náhradě nákladů státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v řízení neúspěšný a náklady státu jsou tvořeny proplaceným znalečným v celkové výši 89 011,23 Kč, na něž byly v průběhu řízení zaplaceny zálohy ve výši 20 000 Kč, odvolací soud tak žalobci uložil zaplatit rozdíl těchto částek ve výši uvedené ve výroku III. tohoto rozsudku.