o zaplacení částky 6 030 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2025, č. j. 41 Cm 36/2013-537,

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví a ve výroku tohoto rozsudku soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5 022 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (I. výrok), žalobu o zaplacení částky 1 008 000 Kč s příslušenstvím zamítl (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení (III. výrok).

2. Svým v pořadí již třetím rozsudkem takto rozhodl ve sporu o náhradu škody, která žalobci, jak tvrdí, vznikla tím, že žalovaný navzdory dohodě obsažené ve smlouvě o spolupráci při produkci magazínu ze dne 3. 9. 2011 nezadal právnímu předchůdci žalobce společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. v roce 2012 výrobu šesti vydání [Anonymizováno] [Anonymizováno], čímž této společnosti ušel zisk ve výši 6 030 000 Kč.

3. Soud prvního stupně provedl všechny účastníky navržené důkazy a zjistil z nich, že před rokem 2012 strany spolupracovaly, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. pro žalovaného opakovaně zajišťovala i vydání magazínu [Anonymizováno]; v roce 2011 byly na základě smluv ze dne 23. 3. 2011, 19. 7. 2011 a 28. 7. 2011 vydány tři verze magazínu v rozsahu 24, 28 a 32 stran. Na tuto kooperaci navázala Smlouva o spolupráci při produkci magazínu uzavřená 3. 9. 2011, vyjednaná zaměstnanci účastníků pány [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (za žalovaného). Žalovaný se zavázal objednat [Anonymizováno] 6 vydání magazínů s minimálním nákladem 150 000 kusů a minimálním rozsahem 24 stran, součástí dodávky byla i distribuce a další činnosti. Vůle stran při uzavírání smlouvy ve vztahu k cenovému ujednání ohledně ceny budoucích 6 vydání magazínů v roce 2012 směřovala k určení ceny podle jedné ze tří předchozích smluv o dílo z roku 2011, a to vždy konkrétně té, která bude svými parametry aktuální poptávce konkrétního vydání nejbližší, přičemž dominantním kritériem, které má na cenu nejzásadnější vliv, byl počet stran objednaného magazínu. Měly být zohledněny též další faktory, jako je možné navýšení nákladů, úprava počtu stran či změna ceny papíru. Realizaci magazínu [Anonymizováno] zajišťoval [Anonymizováno]., žalobcovy náklady odpovídaly výhradně ceně účtované tímto subdodavatelem, tj. 1,99 Kč bez DPH za kus. Nebylo sporu o tom, že žalovaný na základě smlouvy ze dne 3. 9. 2011 žádné z předpokládaných šesti vydání magazínu neobjednal. Minimálnímu dohodnutém rozsahu plnění (150 000 ks magazínu o 24 stranách) odpovídá předchozí smlouva o dílo z 23. 3. 2011, kterou se [Anonymizováno] zavázal dodat žalovanému magazín Douglas o rozsahu 24 stran za cenu 7,57 Kč bez DPH za kus.

4. Soud prvního stupně vysvětlil, že vůli stran Smlouvy vyložil podle § 266 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), považoval za podstatné ujednání pánů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v roce 2012 objednat 6 výtisků magazínu specifikovaných parametrů odpovídajících předchozí praxi stran; jestliže v roce 2011 strany uzavřely smlouvu na dodání tří výtisků magazínu, je logické, že chtěly ve spolupráci pokračovat závazkem dodat dalších 6 výtisků pro rok 2012. Ujednání o vrácení poskytnuté slevy (bonusu) v případě plnění v nižším rozsahu tento závěr nevylučuje. Žalovaný svůj závazek nesplnil, podle § 373 obch. zák. tudíž odpovídá za vzniklou škodu, protože jeho jednání bylo jedinou příčinou jejího vzniku; žádná objektivní okolnost mu ve splnění jeho závazku nebránila.

5. Soud prvního stupně proto zkoumal výši škody ve formě (skutečného) ušlého zisku, který žalobce požadoval. Vyšel ze žalobcem doplněných tvrzení (po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), že při rozsahu 24 stran magazínu by se při určení ceny vycházelo ze smlouvy ze dne 23. 3. 2011 jako smlouvy [Anonymizováno], cena za jeden kus magazínu by tudíž byla 9,10 Kč (zahrnující DPH). Žalovaná měla odebrat 6 vydání po 150 000 kusech, což žalobce mohl zajistit prostřednictvím společnosti [částka] dokládající cenu za realizaci magazínu v prosinci 2011.

6. Soud prvního stupně vzal z uvedených důkazů za prokázané, že ušlý zisk určený jako rozdíl mezi předpokládaným příjmem, který by poškozený získal, nebýt jednání žalovaného, a nutně vynaloženými náklady, odpovídá žalobcovu výpočtu, ovšem po odečtení daně z přidané hodnoty. Podle smlouvy ze dne 23. 3. 2011 týkající se magazínu o rozsahu 24 stran v počtu 100 000 kusů za celkovou cenu 757 000 Kč bez DPH připadá na 1 ks magazínu smluvní cena 7,57 Kč. Pokud by žalovaný neporušil smlouvu, inkasoval by [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [částka]

7. Výši nákladů měl prokázánu fakturou č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] r. o. z 17. 12. 2011 a výpovědí svědka [Anonymizováno]. Cena subdodávky ke[Anonymizováno]smlouvě o dílo ze dne 23. 3. 2011 byla 1,99 Kč bez DPH za kus (účtována byla částka 199 000 Kč bez DPH za 100 000 ks magazínu o 24 stranách). Tato cena odpovídá též nabídce ze 17. 12. 2011. Subdodávka zahrnovala přípravu, DTP práce, copywriting, produkci, tisk a distribuci. Také pro rok 2012 by činila 1,99 Kč bez DPH na 1 ks magazínu. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] o. by tak vynaložil náklady na 6 vydání magazínu po 24 stranách a 150 000 kusech v roce 2012 celkem 1 791 000 Kč bez DPH.

8. Soud prvního stupně doplnil, že závěr o výši nákladů nebyl relevantně zpochybněn jinými provedenými důkazy. V korespondenci účastníků se sice objevila zmínka o více subdodavatelích (ale hovořilo se v ní i o jediném subdodavateli), nicméně v řízení nikdo ani netvrdil, jaký jiný subjekt se na subdodávkách měl podílet. Komunikaci stran (včetně hrozby vzniku škody odpovídající smluvním pokutám ze strany subdodavatelů) proto soud prvního stupně hodnotil jen jako snahu donutit žalovaného k plnění jeho závazků. Žalovaným založené účetní rozvahy [Anonymizováno] (výsledovky) za roky 2010, 2011 a 2013 závěr o výši zisku podle soudu prvního stupně nevyvracejí, týkají se celkové činnosti [Anonymizováno]., v níž jsou zohledněny celkové její hospodářské výsledky, tedy nikoli pouze tvrzený zisk ze smluv na dodávku magazínů, ale i jiné (potencionálně nikoli úspěšné) projekty dodavatele, tyto účetní doklady tudíž nejsou způsobilé prokázat, že náklady [Anonymizováno] nutně musely být vyšší[Anonymizováno]

9. Soud prvního stupně rovněž nepřisvědčil argumentům žalované strany, že by vznik škody byl pro žalovaného nepředvídatelný ve smyslu § 379 obch. zák., jestliže znal obsah smlouvy, která měla být splněna, že by požadovaný ušlý zisk vycházející z velmi vysoké marže byl v rozporu s dobrými mravy, ani námitce, že [Anonymizováno]. mohla minimalizovat škody, když se o tom, že smlouva nebude splněna, dozvěděla včas; povinnost minimalizace škod nelze vykládat tak, že by společnost [Anonymizováno] měla aktivně vyhledávat jiné zakázky namísto zakázky nerealizované.

10. Proti tomuto rozsudku se včas odvolaly obě strany.

11. Žalobce, jehož odvolání směřovalo pouze proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně, vzal své odvolání zpět dříve, než o něm mohl odvolací soud rozhodnout, řízení o tomto odvolání proto bylo výrokem II tohoto rozsudku podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastaveno.

12. Odvolání žalovaného směřuje proti I. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Namítá nedostatečná skutková tvrzení i nesprávné právní hodnocení věci. Je totiž i nadále přesvědčen, že smlouva účastníky uzavřená byla pouze rámcovou smlouvou. Nesplnění této smlouvy mělo mít podle dohody účastníků jediný následek, totiž vrácení dříve žalovanému poskytnutého bonusu 50 000 Kč. Odpovídá to vůli pana Scepanského, který jediný byl oprávněn za žalovaného jednat a který také smlouvu podepsal. Žalovaný nesouhlasí s tím, že cena za jeden výtisk magazínu byla „matematickým“ výpočtem stanovena na částku 7,57 Kč. Pokud by tomu tak bylo, nebyl by důvod, proč takto jednoznačně určenou cenu konkrétně neuvést ve smlouvě. Smlouva nedefinuje, co je matematickým výpočtem, nejasnosti týkající se ujednání o ceně odstraněny nebyly. Za zásadní chybu soudu prvního stupně však považuje velmi zjednodušený výpočet ušlého zisku vycházející z minima důkazů označených žalobcem. Namítá, že žalobce nepředložil žádnou smlouvu mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] která by prokazovala skutečné plnění zahrnuté v ceně 1,99 Kč za jeden kus magazínu. Výpověď svědka [Anonymizováno] nemůže být dostatečným důkazem o této skutečnosti, a to tím spíše, že byl jednatelem [Anonymizováno] a jeho výpověď by měla být hodnocena spíše jako výpověď účastnická. Nadto je v rozporu s dřívějšími skutkovými tvrzeními předchozího jednatele [tituly před jménem] dodavatelů a zaměstnanců [Anonymizováno]

13. Žalovaný rovněž nesouhlasí s hodnocením jím předložených důkazů soudem prvního stupně, konkrétně výsledovek za roky 2010, 2011 a 2013. Výsledovky totiž podle něj prokazují výrazně nižší průměrnou míru zisku, který měla [Anonymizováno] v jednotlivých účetních obdobích a který neodpovídá tvrzené marži z předpokládaného obchodu (280%), a to ani v r. 2011, tedy v době úspěšné spolupráce účastníků. V r. 2010 byla obchodní marže [Anonymizováno] 15,66%, v roce 2011 7,07% a v období 2012 a 2013 to bylo 10,93%. Má zato, že výsledovkami jsou vyvrácena žalobcova tvrzení o výši ušlého zisku. Neprokázal, jakého zisku by dosahoval za obvyklých podmínek, tedy neunesl své důkazní břemeno týkající se zákonných předpokladů pro vznik nároku na náhradu takové škody. Žalovaný doplňuje, že výsledovkami je současně podpořen jeho argument, že nemohl očekávat škodu v této výši v době vzniku závazkového vztahu. Žalovaný totiž mohl rozumně předpokládat škodu maximálně ve výši odpovídající průměrné obchodní marži, které [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] o. dosahoval.

14. Žalobce považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhuje ho potvrdit. Připomíná, že žádný z účastníků přes poučení podle § 119a o. s. ř. nenamítal, že by zůstaly neprovedeny některé jimi navržené důkazy, argument, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, tudíž neobstojí. Otázka povahy uzavřené smlouvy a závazku v ní obsaženého, který žalovaný porušil, byla již najisto postavena předchozím rozhodnutím odvolacího soudu. Nové důkazy, které by mohly tento závěr zvrátit, žalovaný nenabídl. Obsah dohody o ceně byl prokázán důkazy označenými žalobcem, žalovaný žalobcovu skutkovou verzi zpochybnil, svou vlastní verzi však nenabídl. Připomíná, že žalobcova tvrzení o zamýšleném obsahu smlouvy podporují osoby, které smlouvu sjednávaly za obě strany. Žalobce je rovněž přesvědčen, že prokázal existenci smlouvy se svým subdodavatelem [právnická osoba]. a že prokázal též tu skutečnost, že platby tomuto subdodavateli byly jeho jedinými náklady souvisejícími s daným obchodem. Žalovaný musel počítat s tím, že v případě, že smlouvu nedodrží, žalobci vznikne újma minimálně ve výši ceny odpovídající počtu neodebraných magazínů.

15. Odvolací soud z podnětu žalovaným podaného odvolání a v jeho rozsahu věc projednal podle § 212 o. s. ř. Práva a povinnosti účastníků vzniklá do 31. 12. 2013 posuzoval, stejně jako soud I. stupně, v souladu s § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále opět jen „obch. zák.“), resp. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku jako předpisu obecného (dále „obč. zák.“). Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

16. Odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, č. j. 23 Cdo 505/2022-348, v němž vyjádřeným právním názorem je v této věci vázán a podle něhož smluvní ujednání o ceně obsažené ve smlouvě, resp. způsob jejího určení je určité. Ujednání o ceně vázané na neurčitou okolnost (cenu papíru) k určitému datu je tzv. cenovou doložkou. Dřívější závěr odvolacího soudu o tom, že předmětná smlouva kvůli absenci ujednání o ceně nezakládá závazkový vztah, proto označil za předčasný a uložil soudu, aby v dalším řízení zkoumal vůli stran, která byla v řízení sporná. Odvolací soud poté ve svém předchozím rozhodnutí (usnesení ze dne 14. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 41/2024) doplnil dokazování a dospěl k závěru, že cílem stran bylo sjednat, a to zcela závazně, minimální rozsah plnění, tedy dodávku minimálního počtu vydání výtisku magazínu v určitém období. V kontextu celé smlouvy byla pro smluvní strany podstatná především první část upravující podobu a rozsah plnění, zatímco poslední ujednání týkající se vrácení poskytnutého bonusu bylo až druhotné, stranami bylo míněno jen jako „pojistka“, nikoliv jako hlavní účel uzavření smlouvy. Ujednání o podmínkách vrácení bonusu tedy nezpůsobilo nezávaznost dohody o rozsahu plnění. Prosadila se skutková verze strany žalující, totiž že strany předpokládaly, že na základě smlouvy bude v minimálním sjednaném rozsahu plněno, přičemž mezi nimi nebylo pochyb o tom, jaké konkrétně určené věci mají být objednány a vyrobeny (nejméně 6 vydání výtisku magazínu specifikovaného názvem, formátem, druhem vazby, typem papíru, technickou úpravou atd. o minimálním rozsahu 24 stran a v minimálním nákladu 150 000 ks) a za jakou konkrétně určenou cenu.

17. Tento závěr o skutkovém stavu nebyl dalším dokazováním před soudem prvního stupně vyvrácen, odvolací soud z něj i nadále vychází. Pro upřesnění však považuje za potřebné dodat, že „konkrétní způsob určení jednotkové ceny magazínu“ jak podle výpovědi svědka Körnera, tak podle čestného prohlášení pana [Anonymizováno] (a nikoli v rozporu s obsahem smlouvy) vycházel z konkrétní objednávky daného magazínu s určitým počtem stran. Cena vypočtená jako cena za jednotku při magazínu o 24 stranách (7,57 Kč bez DPH) tedy nutně neodpovídala jednotkové ceně magazínu o 28 (6,62 Kč bez DPH), resp. 32 (6,99 Kč bez DPH) stranách, jak ostatně tvrdí sám žalobce ve svém podání z 6. 6. 2025, nebo ze dne 9. 2. 2016. Objednávkou magazínu s více než 24 stranami by přitom žalovaný neporušil závazek objednat magazín o „minimálním“ rozsahu 24 stran a jeho jednotková cena by byla (vzhledem k předchozí zavedené prokázané praxi stran) nepochybně nižší. Pro úvahu o ušlém zisku není tato skutečnost bez významu (viz dále).

18. Odvolací soud nemá ani nyní důvod měnit svůj předchozí závěr o tom, že účastníky uzavřená smlouva, bez ohledu na to, zda ji lze charakterizovat jako smlouvu rámcovou či nikoli, zakládá konkrétní práva a povinnosti smluvních stran. Není totiž automaticky vyloučeno, aby i rámcová smlouva upravovala vedle smluvních podmínek následně uzavíraných realizačních smluv i povinnost smluvní strany (zde žalovaného) tyto následné realizační smlouvy uzavřít (k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5105/2014). Touto smlouvou o spolupráci byl, jak z uvedené plyne, založen konkrétní závazek žalovaného objednat od žalobce v roce 2012 alespoň 6 vydání magazínu s minimálními stanovenými parametry, a to navzdory ujednání o vrácení poskytnuté slevy v případě plnění v nižším rozsahu.

19. S tímto závěrem je v souladu nyní napadený rozsudek soudu prvního stupně, na jehož odůvodnění lze v tomto rozsahu pro stručnost odůvodnění odkázat. Soud prvního stupně byl předchozím rozhodnutím odvolacího soudu (usnesením ze dne 14. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 41/2024-469) zavázán právním názorem, že žalovaný porušil svůj závazek ze smlouvy, když u žalovaného neobjednal magazín tak, jak bylo mezi stranami ujednáno, a naopak obdobný kontrakt uzavřel s třetí osobou, že tudíž není vyloučena jeho odpovědnost vycházející z porušení smlouvy podle § 373 obch. zák. za způsobenou škodu. Rozsudek soudu prvního stupně však tehdy vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že dosud nebyly provedeny důkazy, z nichž by bylo možné zjistit výši škody. Doplnil současně, že sdílí pochybnosti žalované strany o tom, zda výše ušlého zisku může být stanovena způsobem, který žalobce navrhl.

20. Podle judikatury Nejvyššího soudu je žalobce pánem sporu (tzv. dominus litis), o zahájení řízení a o obsahu žaloby rozhoduje on. Žalobce v žalobě i po poučení soudu prvního stupně ve svém vyjádření z 6. 6. 2025 jednoznačně vymezil uplatněný nárok na náhradu reálně ušlého zisku, nikoli na jeho obvyklou výši ve smyslu § 381 obch. zák. Bylo proto na žalobci, který ohledně výše škody nese důkazní břemeno, aby tvrdil a prokázal, že nebýt protiprávního jednání škůdce, jeho majetkový stav by se zvýšil (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4313/2008). O tom byl opakovaně poučen.

21. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že ušlý zisk jako druh majetkové újmy (škody) spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl. Ušlý zisk tedy znamená ztrátu očekávaného přínosu. Při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3629/2008, tj. judikaturu, k níž se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích hlásí i v současné době).

22. Žalobce od počátku tvrdí, že jeho předpokládaným ziskem je rozdíl mezi příjmy, jichž by dosáhl vydáním dohodnutého minimálního počtu magazínu o minimálním rozsahu stran, a náklady, které byl nucen na vydání magazínu vynaložit. Od počátku rovněž tvrdí, že výše těchto nákladů je 2,40 Kč, včetně DPH na vydání jednoho ks magazínu. V podání ze dne 9. 2. 2016 tyto náklady specifikoval. Tvrdil, že zahrnovaly pouze dopravu na distribuční místa a tisk magazínu, ovšem produkci (management výroby, komunikaci se žalovaným a tiskárnou), textaře (tj. korektury dodaných textů a tvorbu nových textů), DPT práce (zpracování dodaných materiálů pomocí počítačových programů) a práci grafika zajišťoval svými pracovníky. Jako důkaz o subdodávce předložil soudu fakturu č. [Anonymizováno] ze dne 29. 4. 2011 vystavenou společností [právnická osoba]. a dodací listy vztahující se, jak tvrdil, k obchodnímu případu ze smlouvy uzavřené se žalovaným 23. 3. 2011. Uvedenou fakturou byla vyúčtována částka 0 Kč po započtení dříve uhrazené zálohy 238 000 Kč za blíže nespecifikovaných „100 000 ks“. Nic dalšího ve faktuře uvedeno není.

23. Soudem prvního stupně byl vyslechnut při jednání dne 1. 9. 2023 svědek [Anonymizováno]. Uvedl mimo jiné, že marže byla „cca 7 Kč“, marži „počítali“ jako rozdíl částky, za kterou časopis prodávali (9,10 Kč) a částky, za kterou časopis kupovali (2,40 Kč), obojí včetně DPH. Na kalkulaci žalobní částky se však nepodílel, tudíž se přesně vyjádřit nemůže.

24. Po zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 14. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 41/2024-469, žalobce na základě výzvy soudu prvního stupně k doplnění tvrzení ke vzniku a rozsahu ušlého zisku začal tvrdit, že jedinými jeho náklady na vydání časopisu byla platba společnosti [právnická osoba]., od níž byl schopen si „díky svým obchodním dovednostem“ zajistit kompletní splnění celé zakázky. Náklady byly po celý rok 2011 shodné, tj. 2,40 Kč za jeden kus časopisu.

25. Jako důkaz na podporu tvrzení o výši nákladů předložil soudu výtisk obrazovky se zobrazením elektronické pošty z data, které je čitelné pouze v rozsahu „17. 12. 201“, není tedy jasné, v prosinci jakého roku email odešel. Odesilatelem emailu byl [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze společnosti [Anonymizováno], jako předmět emailu je označen: Magazín A5 – tisk 2011, a v textu je uvedeno: „[právnická osoba] pane [Anonymizováno]. Posílám dohodnuté i v písemné formě. Nabídka č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – tisk a zpracování magazínu Douglas vč. Dopravy, Dtp. grafiky a korektur, Náklad 150 000 ks, Formát A5, rozsah 24 str., [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], Vazba V1, Cena 1,99 Kč/ks bez DPH. …“.

26. Soud prvního stupně znovu vyslechl svědka [Anonymizováno], který k dotazu o výši nákladů na jednotlivý magazín uvedl, že „si vybavuje“, že při 24stránkovém magazínu a 100 000 kusech byly náklady 2,40 Kč včetně DPH. K emailu shora uvedenému uvedl, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] mu odpovídal na jeho email a důvodem tohoto emailu „pravděpodobně“ bylo, aby bylo podchyceno, jaké jsou náklady pro případ možného budoucího sporu, protože „situace v rámci spolupráce se žalovanou se hrotila“. K otázkám souvisejícím s průměrnou výší marže plynoucí z výsledovek společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], s[Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. za období předcházejí roku 2012 i období následující, svědek uvedl, že sporný obchod byl jeden z nejziskovějších obchodů, ale měli i ziskovější obchody, například výrobu samolepek, kde byla marže 1000 %. Spolu s jinými (míněno zjevně ztrátovými či méně ziskovými) obchody však průměr může vyjít tak, jak je uvedeno ve výsledovkách. Celková marže minus 385 000 Kč za rok 2011 sice vychází, ale společností byla za daný rok vygenerována přidaná hodnota 5 000 000 Kč přesto, že v daném roce měla společnost vysoké náklady.

27. Jiné důkazy k výši ušlého zisku žalobce neoznačil.

28. Prokazování budoucího možného zisku je z povahy věci založeno spíše na řetězci nepřímých důkazů. Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy, lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost). Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013).

29. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, jaké náklady by žalobci v souvislosti s výrobou magazínů v r. 2012 vznikly. Výši takových nákladů pro rok 2012 nelze totiž dovodit pouze z emailu, o němž žalobce tvrdí, že je datován 17. 12. 2011, ale z jeho obsahu taková skutečnost neplyne. Email mohl být napsán i v prosinci 2010 a potvrzovat objednávku na rok 2011, nebo mohl být napsán skutečně v prosinci 2011 a potvrzovat cenu, za kterou [právnická osoba]. jednu konkrétní (v emailu specifikovanou) objednávku realizoval. Z tohoto emailu, ale ani z jiných listinných důkazů, které žalobce předložil, však nelze mít za prokázané, že výše nákladů na další dva výtisky v r. 2011 byla zcela totožná, rozhodně však z nich nelze mít za prokázané, že by stejná byla i v r. 2012. Žalobce soudu nepředložil žádnou písemnou smlouvu uzavřenou se společností [právnická osoba]. pro rok 2012, z níž by bylo možné dovodit, že by tato společnost skutečně byla připravena tisknout dané magazíny pro právního předchůdce žalobce a že by k tomu byla připravena za totožnou cenu jako v případě oné jediné objednávky zmiňované v uvedeném emailu. Žalobce neoznačil žádný důkaz svědčící o tom, že se v letech 2011 a 2012 vůbec neproměňovala výše vstupů ovlivňujících cenu takové subdodávky, např. cena energií a zejména cena papíru. S proměnlivou cenou papíru (a v té souvislosti s valorizací celkové ceny) přitom počítala cenová doložka v samotné sporné smlouvě uzavřené mezi účastníky. Dodávala-li tiskárna zakázku na klíč, jak nyní tvrdí žalobce, pak se cena papíru v ceně dodávky musela rovněž projevit.

30. Objednávkou magazínu s více než 24 stranami by, jak uvedeno, žalovaný neporušil závazek objednat magazín o „minimálním“ rozsahu 24 stran. Z tohoto důvodu by při úvaze o ušlém zisku bylo třeba počítat se všemi obchody téhož typu učiněnými v předchozím období a různými jednotkovými cenami. Nelze proto dát za pravdu žalobci v tom, že by se jeho předpokládaný příjem nutně musel odvíjet jen od nejdražšího vydání magazínu o 24 stranách. Jednotková cena, za kterou dodával žalovanému, nebyla navíc přímo úměrná zvyšujícímu se počtu stran magazínu, musela být ovlivněna též jinými vlivy než jen počtem stran, například počtem výtisků, jinými vstupními náklady apod. (viz. 7,57 Kč bez DPH za magazín s 24 stranami, 6,62 Kč bez DPH za magazín s 28 stranami, ale 6,99 Kč bez DPH za magazín se 32 stranami). Důvody rozdílných jednotkových cen uspokojivě vysvětleny nebyly, neboť žalobce trval na tom, že pro stanovení ušlého zisku má význam pouze jediný, konkrétně právě nejdražší „referenční“ obchod uskutečněný v r. 2011.

31. Kromě absence konkrétních důkazů o předpokládané spolupráci se společností [právnická osoba]. v r. 2012 za zcela shodných podmínek jako v jednom případě v r. 2011 vzbuzují pochybnosti o pravdivosti žalobních tvrzení též proměnlivá skutková tvrzení a soudnímu sporu předcházející korespondence účastníků, v níž pan [Anonymizováno] za žalobce upozorňoval žalovaného na vznik škody odpovídající smluvním pokutám ze strany obchodních partnerů (subdodavatelů) právního předchůdce žalobce. Korespondence tohoto typu předpokládala v dané době uzavřenou písemnou smlouvu (smluvní pokutu bylo možné sjednat pouze písemně), taková smlouva však, jak uvedeno, předložena nebyla.

32. Další pochybnosti vzbuzuje žalovanou stranou namítaná průměrná výše marže společnosti [Anonymizováno] za roky 2010, 2011 a 2013. Svědek [Anonymizováno] vysvětloval možné příčiny nízké průměrné marže tím, že velmi výhodný obchod kompenzoval naopak obchody ztrátové. Takové vysvětlení je sice možné, vzhledem ke své obecnosti však rozhodně nemůže být důkazem o konkrétním předpokládaném zisku odpovídajícímu marži 280 %, jestliže se průměrná marže pohybuje okolo 10 %. Slovy shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu výsledky hodnocení důkazů připouštějí s velkou mírou pravděpodobnosti, že skutečný zisk z obchodů, které by podle uzavřené smlouvy strany realizovaly, by byl jiný, než žalobce tvrdí. Jeho konkrétní výši však neprokázal. Bylo by namístě uvažovat o obvyklém zisku podle § 381 obch. zák., takový nárok však žalobce výslovně odmítl, a proto ani neuvedl žádná skutková tvrzení jeho se týkající.

33. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku I změnil a žalobu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení úspěšnému žalovanému vznikly v řízení náklady za zastoupení advokátem a úhradou soudního poplatku za podané odvolání. Odměna advokáta byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 17 úkonů právní služby po 32 420 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 odst. 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a odst. 2 písm. c)], konkrétně za převzetí zastoupení, 8 písemných podání (vyjádření 4. 12. 2015, 7. 3. 2017, dovolání proti usnesení podle § 107a o. s. ř., vyjádření k žalobcovu dovolání ve věci a další vyjádření z 17. 5. 2023, 7. 5. 2025, 29. 6. 2025) a 10 jednání ve věci (12. 2. 2016, 7. 9. 2021, 31. 5. 2023, 1. 9. 2023, 18. 10. 2023, 14. 1. 2025, 14. 3. 2025, 7, 5. 2025, 2. 7. 2025), z nichž odvolání proti usnesení podle § 107a o. s. ř. je usnesením pouze procesní povahy, náleží za ně tudíž pouze polovina odměny. Dále žalovanému náleží za 2 úkony (odvolání proti poslednímu rozsudku a jednání odvolacího soudu dne 27. 1. 2025) odměna ve výši 2x 28 420 Kč vypočtená z tarifní hodnoty 5 022 000 Kč. K odměně byla připočtena podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada 11x po 300 Kč a 8x po 450 Kč (za úkony učiněné po 1. 1. 2025), a dále daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % ze součtu uvedených položek, tj. 122 316 Kč. Žalovaná zaplatila soudní poplatky 4 000 Kč a 251 100 Kč. Celková výše nákladů řízení je 976 086,60 Kč, z toho 720 986,60 Kč za zastoupení advokátem.