o zrušení rozhodčího nálezu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, č. j. 2 Cm 23/2024 – 130,

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne ze dne 16. 6. 2025, č. j. 2 Cm 23/2024 – 130, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 24. 7. 2024 (výrok I). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované 26 479,39 Kč (výrok II).

2. Napadeným rozhodčím nálezem bylo uloženo žalobkyni uhradit žalované částku 13 483 333 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 3 252 881 Kč. Protižaloba žalobkyně na zaplacení částky 16 179 715,63 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta. Předmětný nárok byl uplatněn jako bezdůvodné obohacení spočívající v plnění na leasingovou smlouvu, která byla od počátku neplatná. Titulem protižaloby bylo bezdůvodné obohacení za užívání technologie FVE, které bylo poskytnuto na základě neplatné leasingové smlouvy.

3. Žalobkyně ve své žalobě ze dne 25. 8. 2024 požadovala zrušení rozhodčího nálezu z důvodů podle § 31 písm. b), c) a e) zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“). Žalobkyně namítala, že rozhodčí doložka se na věc nevztahuje, neboť jde o směnečné nároky žalobkyně. Zbývající důvody popsala žalobkyně především jako podjatost rozhodců [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], předsedy senátu, a [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], [tituly za jménem], s tím, že tito rozhodci uplatňovali v řízení informace získané mimo rozhodčí řízení (neboť si sami o své vůli ověřovali přihlášku žalobkyně do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba]), nezabránili právnímu zástupci žalované, aby napovídal v řízení vyslýchaným osobám (výslechy svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]) a předkládal jim k nahlédnutí listiny, které nejsou součástí spisu (výslechy svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Dále rozhodci upravili protokol z jednání a zásadní skutečnosti nebyly protokolovány. Rozhodčí senát neumožnil právnímu zástupci žalobkyně výslech svědka k okolnostem, které vyplynuly z [tituly před jménem] [Anonymizováno] tomuto svědkovi předložených písemností. Písemnosti navíc nebyly provedeny k důkazu a nebyly založeny do spisu. S ohledem na záměrný postup rozhodců v rozhodčím řízení nebyla dána žalobkyni možnost věc před rozhodci projednat. Dne 6. 5. 2024 rozhodčí soud vydal mezitímní rozhodčí nález, kterým fakticky vyloučil žalobkyni z možnosti reagovat ve věci. Žalobkyně se v samostatném řízení domáhala zrušení i tohoto rozhodčího nálezu.

4. Podáním ze dne 11. 6. 2025 dále žalobkyně namítla nesprávnost rozhodčího nálezu v části o náhradě nákladů řízení s tím, že náhrada byla nesprávně vyčíslena.

5. Žalovaná uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou. O námitce podjatosti rozhodoval rozhodčí soud celkem třikrát a tuto námitku pokaždé zamítl. Námitka podjatosti se navíc váže k procesnímu postupu rozhodčího soudu, nikoli k osobám rozhodců. K tvrzení žalobkyně, že jí nebyla dána možnost věc projednat, žalovaná uvádí, že se ve věci konalo celkem 8 ústních jednání, žalobkyně učinila 27 písemných podání, rozhodčí senát ji desetkrát vyzval, aby doplnila rozhodné skutečnosti a označila důkazy, popřípadě, aby se vyjádřila k tvrzením žalované. Žalobkyně v řadě případů reagovala nedostatečně. Rozhodčí senát pravidelně sděloval účastníkům své právní názory na probíhající spor. Procesního pochybení se nedopustil.

6. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že žaloba byla podána včas v souladu s § 32 odst. 1 z. r. ř., neboť rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 27. 6. 2024, žaloba byla podána dne 25. 8. 2024.

7. K vlastnímu přezkumu rozhodčího nálezu soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně jako důvody pro zrušení primárně uvedla podjatost rozhodců, neexistenci doložky pro směnečné nároky a nemožnost věc řádně projednat.

8. Pokud jde o námitku, že neexistovala rozhodčí doložka pro směnečné nároky, pak tato se týkala pouze kompenzačních námitek vznesených v řízení žalobkyní, která je později vzala zpět. Rozhodčí senát shledal námitku nedůvodnou a nemající vliv na výsledek řízení. Důvod pro zrušení nálezu dle § 31 písm. b) z. r. ř. tedy není dán.

9. Žalobkyně v posuzovaném rozhodčím řízení opakovaně uplatňovala námitky podjatosti rozhodců, které byly zamítány. Námitky byly uplatněny z důvodů spočívajících zejména v pochybeních v procesním postupu (neumožnění dostatečného výslechu svědka, připuštění listinných důkazů nezaložených ve spise, možnost „našeptávání“ svědku právním zástupcem žalované apod.). Podjatost rozhodce (soudce) však nelze dovodit z prostého nesouhlasu s tím, jak daný rozhodce (soudce) v řízení postupuje, neboť v opačném případě by každé jedno nepřipuštění důkazního prostředku, či jiný způsob vedení řízení mohl odůvodnit podjatost a způsobit vyloučení rozhodce, čímž by řízení bylo prakticky paralyzováno. Postup rozhodce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech být důvodem k vyloučení nemůže (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96).

10. Podle § 24 odst. 1 řádu rozhodčího soudu dále má být námitka podjatosti uplatněna nejpozději při zahájení ústního jednání; později jen tehdy, pokud k opožděnému uplatnění vedly důvody zvláštního zřetele hodné. Ze zápisů z ústních jednání přitom vyplynulo, že žalobkyně námitku podjatosti uplatnila až s několikadenním odstupem a námitky tak byly také opožděné.

11. Pro zrušení rozhodčího nálezu byl uplatněn pro závažná (procesní) pochybení zrušovací důvod podle § 31 písm. e) z. r. ř. Tento zrušovací důvod je však vyhrazen pro nejzávažnější pochybení rozhodčího soudu, kterými by byl zásadně narušen princip spravedlnosti a rovného postavení účastníků. Žalobkyně byla poučena soudem prvního stupně při ústním jednání, aby označila konkrétní důkazní prostředky prokazující jí tvrzené vady postupu rozhodčího soudu a ohledně navrhovaných záznamů z ústních jednání jí bylo uloženo označit konkrétní časovou stopu záznamu. Žalobkyně výzvě nevyhověla. Soud prvního stupně provedl dále výslech svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno], který ve své výpovědi uvedl, že i kdyby měl více času na prostudování předkládaných listin, tak by v rozhodčím řízení odpovídal fakticky stejně. Rozhodkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] se z výslechu před soudem prvního stupně omluvila, nicméně zaslala soudu čestné prohlášení, podle něhož k žádným pochybením rozhodčího senátu v předmětné věci nedošlo a oběma účastníkům byla poskytnuta (až nadstandardní) možnost se ve věci vyjádřit a uplatnit svá procesní práva. Soud prvního stupně tak nenalezl jediného důkazu, ze kterého by vyplýval zásah do procesních práv žalobkyně.

12. Pro úplnost soud prvního stupně provedl k důkazu všechny záznamy z ústních jednání, v nichž procesní pochybení nezjistil. Naopak, rozhodčí senát pravidelně informoval žalobkyni o odlišném právním názoru a dával jí možnost doplnit svá tvrzení a označit důkazní prostředky. Žalobu tak jako nedůvodnou zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná byla ve sporu plně úspěšná. Náklady řízení žalované představuje částka 26 479,39 Kč odpovídající nákladům právního zastoupení, tj. odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), /dále jen „advokátní tarif“/, ve znění do 31. 12. 2024, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 2. 9. 2024 a 12. 12. 2024 a účast na jednání dne 25. 11. 2024) po 1 500 Kč za úkon, paušální náhrada 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Za 4 úkony učiněné po 1. 1. 2025 (vyjádření ze dne 12. 3. 2025, 10. 4. 2025 a účast u jednání dne 14. 4. 2025 a 16. 6. 2025) dále náleží za každý 2 300 Kč a 4 paušální náhrady po 450 Kč. Žalované bylo přiznáno také cestovné za účast na jednání dne 25. 11. 2024 ve výši 828,03 Kč (94 km, spotřeba 8,4 l/100 km, 38,20 Kč/l, 5,6 Kč/km), náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny po 100 Kč; za účast na jednání dne 14. 4. 2025 ve výši 827,88 Kč (94 km, spotřeba 8,4 l/100 km, 35,80 Kč/l, 5,8 Kč/km), náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny po 150 Kč a dne 16. 6. 2025 cestovné ve výši 827,88 Kč (94 km, spotřeba 8,4 l/100 km, 35,80 Kč/l, 5,8 Kč/km) a náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny po 150 Kč. Nakonec žalované náleží DPH ve výši 21 % z částky 21 883,79 Kč, tj. 4 595,60 Kč.

14. Žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání a navrhla, aby byl změněn tak, že se rozhodčí nález ruší a aby byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že rozhodčí senát rezignoval na svou povinnost rozhodovat nezávisle a nestranně. Rozhodčí řízení v tomto případě bylo pouhým nástrojem k vytvoření platební povinnosti žalobkyně. Libovůle rozhodování je prokazována postupem v řízení, v němž bylo schvalováno našeptávání vyslýchané osobě právním zástupcem žalované, a to v odpovědích na jeho otázky i otázky právního zástupce žalobkyně. Navíc byl výslech svědka v rozhodčím řízení ukončen předsedou rozhodčího senátu, aniž byl poskytnut prostor k otázkám žalobkyně. Při výslechu [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byly předkládány listiny, na jejichž prostudování nebyl svědkovi poskytnut dostatek času a právnímu zástupci žalobkyně poté nebyly umožněny otázky na svědka. Rozhodčí senát předložil jinou verzi zápisu z jednání. Tyto skutečnosti navrhovala žalovaná prokázat výslechem rozhodkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], který jí nebyl umožněn před soudem prvního stupně a obdobně soud prvního stupně zamítl návrh na provedení důkazu audiozáznamem z jednání rozhodčího soudu.

15. Dále žalobkyně namítla, že důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu je také výsledek řízení vedeného u Městského soudu v Praze, v němž byl pravomocně zrušen mezitímní rozhodčí nález vydaný ve věci rozhodčím soudem dne 18. 3. 2025 pod č. j. 10 Cm 14/2024-114.

16. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a zdůraznila, že rozhodčí senát stanoví pravidla pro výslech svědků, který také usměrňuje. Svědek [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl vyslechnut nejprve zástupcem žalobkyně, poté zástupcem žalované. O jednání rozhodčího soudu jsou do spisu založeny protokoly, originály zápisu byly podepsané předsedou rozhodčího senátu, a navíc byly vždy předloženy také k podpisu právním zástupcům obou účastníků. Podpisem je stvrdil i sám zástupce žalobkyně. Námitky žalobkyně tak nemohou být důvodné. Je pravdou, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. 10 Cm 14/2024-114, byl zrušen mezitímní rozhodčí nález ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a odvolací řízení k němu vedené bylo poté zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Rozhodnutí bylo vydáno s odůvodněním, že rozhodčí soud odňal možnost účastníkovi projednat věc tím, že nepřihlížel ke zpětvzetí námitky započtení, ničím jiným se soud v řízení o tomto nálezu nezabýval.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek. Po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

18. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba byla v této věci podána včas v souladu s § 32 odst. 1 z. r. ř., neboť rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 27. 6. 2024, a žaloba byla podána dne 25. 8. 2024.

19. Podle § 31 z. r. ř. soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.

20. Podle obsahu spisu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]

- Řízení bylo zahájeno 14. 11. 2019 žalobou na zaplacení částky 13 483 333 Kč s příslušenstvím.

- Rozhodčí soud vydal ve věci mezitímní rozhodčí nález dne 30. 9. 2020, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, č. j. 2 Cm 36/2020-112 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, č. j 4 Cmo 163/2022-159. Důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu byl dle obsahu rozhodnutí výhradně nedostatek poučovací povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř., protože rozhodčí soud projednal věc pouze při jednom jednání, při němž provedl listinné důkazy.

- V rozhodčím řízení, které předcházelo vydání přezkoumávaného nálezu, bylo provedeno několik ústních jednání dne 20. 11. 2023, 4. 12. 2023, 5. 2. 2024, 4. 3. 2024 a 4. 6. 2024. Při jednání konaném dne 4. 12. 2023 bylo žalobkyni dáno poučení a výzva k doplnění tvrzení a důkazů. Při jednáních konaných dne 4. 3. 2024 a 4. 6. 2024 byl účastníkům sdělen předběžný názor rozhodčího senátu ve věci.

- Rozhodčím nálezem ze dne 16. 6. 2025, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]–[Anonymizováno], bylo uloženo žalobkyni uhradit žalované částku 13 483 333 Kč s příslušenstvím a byla zamítnuta protižaloba žalobkyně na zaplacení částky 16 179 715,63 Kč.

21. Pokud jde o řízení vedené před soudem prvního stupně

- Řízení bylo zahájeno podanou žalobou dne 25. 8. 2024.

- Dne 25. 11. 2024 bylo konáno ve věci jednání, při kterém soud prvního stupně poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že je třeba označit důkazy k tvrzeným důvodům neplatnosti rozhodčího nálezu, a to zejména našeptávání svědkům. Pokud je tvrzeno vadné předkládání listin svědkovi [tituly před jménem] [Anonymizováno], je třeba listiny označit. Žalobkyně byla výslovně poučena, že ohledně návrhu na provedení důkazu audiozáznamem jednání rozhodčího soudu, je nutné označit konkrétní část záznamu. Po poučení byla stanovena lhůta v délce třiceti dnů. Ve lhůtě žalobkyně nic nedoplnila.

- Při jednání konaném dne 14. 4. 2025 byl slyšen jako svědek [Anonymizováno] [Anonymizováno], který mimo jiné uvedl, že při výslechu v rozhodčím řízení vypovídal podle svého nejlepšího svědomí a to, co odpověděl, je pravda. Kdyby měl svědek na odpovědi více času, odpovídal by fakticky stejně.

- V řízení před soudem prvního stupně byla dvakrát předvolána jako svědkyně rozhodkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], která se z jednání omlouvala a dodala čestné prohlášení ze dne 14. 6. 2025, dle něhož v přezkoumávaném rozhodčím řízení nedošlo k ničemu nestandartnímu a žádná ze stran nebyla na svých právech krácena.

22. Ohledně důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu uplatněného podle § 31 písm. b) z. r. ř. uplatněného s odůvodněním, že rozhodčí doložka neplatila pro směnečné nároky, odvolací soud zjistil, že směnečné nároky nebyly předmětem přezkoumávaného rozhodčího nálezu.

23. Žalobkyně ve svém odvolání setrvala na popisu důvodů pro zrušení nálezu dle § 31 písm. c) a e) z. r. ř.

24. Žalobkyně namítala podjatost rozhodců s tím, že použili informace získané mimo rozhodčí řízení, neboť si sami zjistili informace z insolvenčního řízení. Odvolací soud v takovém postupu (aniž by činil závěr, zda k popsanému jednání skutečně došlo) však vadu řízení neshledal. Ani v občanském soudním řízení není doplnění dokazování ze strany soudu zapovězeno (§ 120 odst. 2 o. s. ř.) a sama žalobkyně popisuje získání informací pouze jako ověření informací veřejně dostupných v insolvenčním rejstříku.

25. Žalobkyně dále rozsáhle namítá postup rozhodčího senátu při vedení jednání ve věci, a to při provádění dokazování svědeckými výpověďmi, při nichž měla být žalobkyni upírána možnost klást otázky, mělo být umožňováno našeptávání ze strany zástupce žalované i předkládání neznámých listin, výslech měl být předčasně ukončen bez poskytnutí možnosti položit otázky ze strany žalobkyně.

26. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Postup soudce nemůže být důvodem pro jeho vyloučení ve věci podle § 14 odst. 4 o. s. ř. Podle závěrů Nejvyššího správního soudu přijatých v jeho usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. Nao 62/2015, při posuzování námitky podjatosti je třeba zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto již ze zákona nemůže vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný. Soudce může být proto vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Žalobkyně tedy nepopsala důvody, které by odůvodnily závěr o vyloučení rozhodců z rozhodování předmětné věci a není tak ani důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. c) z. r. ř.

27. Odvolací soud k průběhu posuzovaného rozhodčího řízení konstatuje, že obě účastnice v něm podaly řadu obsáhlých písemných podání a účastnily se několika ústních jednání. Poučení podle § 118a o. s. ř. a o předběžném názoru rozhodčího soudu bylo v rozhodčím řízení vůči žalobkyni učiněno nejméně třikrát. Důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení, který žalobkyně uplatňuje, míří ovšem na situace, kdy je účastník rozhodčího řízení zkrácen na svých základních procesních právech vycházejících ze zásady rovnosti účastníků rozhodčího řízení (§ 18 z. r. ř.). Při posuzování této otázky soud zkoumá, zda v konkrétním rozhodčím řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem případu byla straně rozhodčího řízení poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění jejích procesních práv a zda se procesním postupem rozhodčího soudu jedna ze stran nedostala do nerovného postavení vůči straně druhé.

28. Žalobkyně popsala narušení rovnosti účastnic rozhodčího řízení v podobě upření prostoru právního zástupce žalobkyně při ústních jednáních, nesprávně prováděném dokazování a protokolaci. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla ohledně těchto tvrzení důkazní břemeno.

29. V rozhodčím řízení proběhly ve dnech 20. 11. 2023, 4. 12. 2023, 5. 2. 2024, 4. 3. 2024 a 4. 6. 2024 ústní jednání, u kterých byl vždy přítomen právní zástupce žalobkyně, jenž také ve všech případech stvrdil vyhotovený písemný protokol svým podpisem (což žalobkyně k dotazu odvolacího soudu potvrdila). V žádném z protokolů není uvedeno, že by byly vzneseny proti jejich obsahu jakékoli námitky. Rovněž nejsou v protokolech zaznamenány údaje o našeptávání při prováděných výsleších svědků. Našeptávání ostatně nepotvrdil ani svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] slyšený soudem prvního stupně.

30. V rozhodčím řízení bylo slyšeno několik svědků a dle protokolů vždy bylo umožněno zástupci žalobkyně jim klást otázky, kterých byly vždy spíše desítky. Je pravdou, že výslechy svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] byly ukončeny za situace, kdy nebyly všechny otázky právních zástupců účastníků zcela vyčerpány, ale v obou případech až poté, kdy byla oběma zástupcům řada otázek na svědky umožněna. [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl jako svědek slyšen opětovně soudem prvního stupně a výslovně uvedl, že vypovídal v rozhodčím řízení pravdivě a rozhodně neuvedl pro věc nic nového.

31. Žalobkyně byla ohledně svých důkazních návrhů vyzvána soudem prvního stupně k jejich konkretizaci tak, že označí přesně listiny, které měly být vadně předkládány svědkovi a zejména k upřesnění jejího návrhu na provedení důkazu nahrávkou jednání rozhodčího soudu konaného dne 4. 3. 2024 o čas zvukové stopy. Stanovenou lhůtu ponechala žalobkyně bez doplnění marně uběhnout.

32. Je-li navrhován důkaz zvukovým záznamem o jednání, je třeba označit konkrétní část záznamu, která má být k důkazu provedena. Podle ustálené praxe Nejvyššího soudu není obdobně správné provádět důkaz celým spisem (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2002, sp. zn. 30 Cdo 222/2001, ze dne 18. 2. 2010, 30 Cdo 1606/2008 nebo ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2101/2024), neboť takto „nelze posoudit, který z konkrétních důkazních prostředků z trestního, případně jiného spisu, soud využil“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1454/2020). Takový přístup je třeba přijmout i ohledně několik hodin trvajícího záznamu z jednání. Žalobkyně přes výzvu soudu prvního stupně svůj důkazní návrh nekonkretizovala, časovým údajem neoznačila, ani jinak nepopsala příslušnou část jednání, jíž měly být prokázány důvody podjatosti rozhodců. Svůj důkazní návrh navíc označila ke zcela obecnému skutkovému tvrzení o podjatosti rozhodců s tím, že vše vyjde najevo ze zvukového záznamu. Účastník je však v občanském soudním řízení povinen nejprve uvést rozhodné skutečnosti, které mají být takovým listinným důkazem prokázány, nikoli naopak. Nelze nahrazovat chybějící skutková tvrzení tím, co vyjde najevo z provedených důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 214, sp. zn. 23 Cdo 496/2013).

33. Soud prvního stupně neprovedl navrhovaný výslech svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a spokojil se s jejím čestným prohlášením.

34. Soud však není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z nich, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1544/2012).

35. Odvolací soud tak uzavírá, že ani důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) z. r. ř. nebyl v řízení prokázán. Žalobkyně dostala při jednáních rozhodčího soudu dostatečný prostor a byla také řádně poučena podle § 118a o. s. ř.

36. Jestliže žalobkyně dále popsala, že jí byla odňata možnost se řádně účastnit rozhodčího řízení vadným prováděním důkazů v řízení, pak svá tvrzení neprokázala. Podle písemných protokolů o jednání bylo dokazování bez vad a práva žalobkyně v rozhodčím řízení nebyla porušena. Při výsleších svědků jí bylo umožněno klást dotazy a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by poskytnutí většího prostoru ovlivnilo výsledky dokazování, čemuž ostatně odpovídá i to, že dalším (soudem prvního stupně provedeným) výslechem svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebylo prokázáno pro věc nic nového.

37. Zásahy do obsahu protokolů o jednáních nebyly v řízení prokázány, všechny protokoly byly naopak zástupcem žalobkyně bez výhrad podepsány.

38. Návrh na provedení důkazu audiozáznamem nebyl učiněn řádně v konkrétní formě a po dostatečném vylíčení prokazovaných skutkových okolností.

39. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo třeba v řízení provádět výslech rozhodkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], když se spokojil s jejím čestným prohlášením. V tomto případě jej lze v situaci, kdy odkazuje na správný obsah rozhodčího spisu, který měl soud k dispozici, považovat za dostatečný.

40. Žalobkyně jako důvod pro zrušení rozhodčího nálezu označila také skutečnost, že mezitímní rozhodčí nález vydaný ve věci dne 30. 9. 2020, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, č. j. 2 Cm 36/2020-112 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, č. j 4 Cmo 163/2022-159. Odvolací soud však konstatuje, že předmětem v tomto řízení je rozhodčí nález vydaný jako konečné rozhodnutí, pro něž bylo takto odklizeno rozhodnutí o základu věci, což ovšem samo o sobě nemůže být vadou řízení. K tomu odvolací soud připomíná, že důvodem pro zrušení mezitímního rozhodčího nálezu byl výhradně nedostatek poučovací povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Té se však v přezkoumávaném rozhodčím řízení dostalo žalobkyni několikrát a také proto odkazovat na zrušující rozhodnutí nemůže mít významu.

41. Žalobkyně v řízení (po uplynutí lhůty podle § 32 odst. 1 z. r. ř.) namítla jako další důvod pro zrušení rozhodčího nálezu nesprávnost rozhodnutí v části o náhradě nákladů řízení, tedy nesprávné vyčíslení náhrady. Tato skutečnost však sama o sobě nemůže být důvodem podle § 31 z. r. ř. pro zrušení rozhodčího nálezu.

42. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalované náleží náhrada nákladů řízení náhrada nákladů jeho právního zastoupení, když právní zástupce žalované v odvolacím řízení vykonal dva úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 15. 9. 2025 a účast při jednání odvolacího soudu dne 10. 2. 2026, za každý z nich náleží odměna dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 advokátního tarifu ve výši 2 300 Kč, paušální náhrada hotových nákladů ve výši 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu a DPH dle § 137odst. 3 o. s. ř., celkem částka uvedená ve výroku II. tohoto rozsudku. Rozhodnutí je v části ohledně lhůty k plnění odůvodněno § 160 odst. 1 o. s. ř.