o zaplacení 20 723,67 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2024, č. j. 14 EC 1/2023-87,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení za den [datum] (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi účastnicemi řízení byla dne [datum] uzavřena servisní smlouva č. [hodnota], jejímž předmětem bylo poskytnutí licence k užití programového vybavení a zajištění poradenské a servisní služby. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum] s tím, že pokud jedna ze stran nesdělí nejméně 3 měsíce před uplynutím sjednané doby platnosti, že nemá zájem na dalším pokračování smlouvy, prodlužuje se smlouva o další 3 roky. Jelikož v předchozí větě popsaná situace nenastala, došlo k prodloužení smlouvy o další 3 roky, tj. do [datum] a žalobkyně podle smluvního ujednání vystavila dne [datum] fakturu č. [hodnota], kterou žalované vyúčtovala cenu na celé další smluvní období ve výši [částka] a jež byla splatná [datum]. Žalovaná fakturu neuhradila, což odůvodnila tím, že na smlouvu je třeba pohlížet jako na od počátku zrušenou, protože po zahrnutí případné prolongace překročila hodnota předmětu smlouvy [částka] bez DPH, takže smlouva podléhala registraci podle zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv; dále jen „z. r. s.“). Jelikož k jejímu uveřejnění v registru smluv nedošlo, dopadla na ní sankce podle § 7 odst. 1 z. r. s. (platí, že je smlouva zrušena od počátku). Žalobkyně s touto argumentací nesouhlasí, když dovozuje, že na předmětnou smlouvu je třeba pohlížet jako na smlouvu na dobu neurčitou, u níž se, v souladu s metodickým návodem aplikace zákona o registru smluv č. j. [Anonymizováno], který pro [právnická osoba] zpracoval autorský tým specialistů advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS na základě poznatků z praxe a který byl konzultován s odborem e-Govermentu a odborem legislativy Ministerstva vnitra, vychází při určení hodnoty plnění z období 5 let za podpůrného použití zákona o oceňování majetku jakožto obecného předpisu pro oceňování.

3. Z provedeného dokazování a tvrzení účastníků učinil soud prvního stupně závěr o skutkovém stavu, že účastnice uzavřely dne [datum] v předchozím bodě tohoto odůvodnění popsanou smlouvu. [Město XY] mělo v době uzavření smlouvy a má dosud 100% majetkovou účast v žalované společnosti. Žádná z účastnic nesdělila písemně druhé z nich nejméně 3 měsíce před uplynutím původně sjednané doby trvání smlouvy ([datum]), že v ní nechce pokračovat. Roční míra inflace dle indexu růstu spotřebitelských cen Českého statistického úřadu v roce 2021 činila 3,8 % a v roce 2022 činila 15,1 %. Fakturou č. [hodnota] žalobkyně žalované vyúčtovala úhradu dle smlouvy za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] se splatností [datum], kterou žalovaná přes opětovné výzvy neuhradila.

4. S odkazem na použitá ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“; §§ 513, 1746, 1970 a 2358), z. r. s. (§§ 2 odst. 1 písm. m/, 3 odst. 2 písm. h/ a 7 odst. 1), zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (§§ 1 a 3 odst. 1) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§§ 2 a 3) vyhodnotil soud prvního stupně žalobu jako v naprosto převažující části důvodnou. Ohledně otázky, zda měla být předmětná smlouva zveřejněna po jejím uzavření v registru smluv, soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na to, že město [adresa] jako územní samosprávný celek mělo 100% účast ve společnosti žalované, je předmětná smlouva soukromoprávní smlouvou, na kterou by se povinnost uveřejnění v registru smluv do tří měsíců od uzavření pod sankcí zrušení smlouvy od počátku vztahovala, pokud by výše hodnoty jejího předmětu byla vyšší než [částka] bez DPH, protože pro smlouvy s hodnotou nižší nebo rovnou [částka] bez DPH platí výjimka podle § 3 odst. 2 písm. h) z. r. s., tj. že být zveřejněny nemusí. V řízení bylo sporným, zda se má tato hodnota zjišťovat za celou dobu trvání smlouvy (tj. 6 let) nebo se má postupovat podobně, jako by šlo o smlouvu na dobu neurčitou (u níž též není v době jejího uzavření známo, jak dlouho bude trvat), tj. vycházet z pětinásobku ročního plnění ze smlouvy.

5. Soud prvního stupně k této sporné otázce s odkazem na závěry komentářové literatury (Bouda, P., Fadrný, M., Franc, P., Mazel, F. Zákon o registru smluv, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, komentář k § 5 zákona o registru smluv, str. 256, marg. Č. 156 a 157) uzavřel, že je třeba vycházet z pětinásobku ročního plnění, odkazuje přitom na analogické použití § 17 odst. 3 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku nebo § 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích s tím, že stejný výklad podává pod bodem Q13 i již výše zmiňovaný metodický návod aplikace zákona o registru smluv. Použití pravidla zohledňujícího u smluv s automatickou prolongací výši plnění podle smlouvy za 5 let totiž zamezuje zneužití tohoto institutu spočívajícímu v uzavření takovéto smlouvy na tak krátkou dobu, že i poměrně vysoké plnění v tomto relativně krátkém časovém úseku limitu nedosáhne (např. uzavření smlouvy s automatickou prolongací po uplynutí každého týdne se sjednaným týdenním plněním [částka] bez DPH). Soud prvního stupně poté vypočetl hodnotu plnění za 5 let trvání smlouvy, sestávající ze vstupního poplatku za licenci ve výši [částka] a 5 ročních částek za poradenství a servis á [částka], dospěl k výsledku [částka] a uzavřel tedy, že se na předmětnou smlouvu výše popsaná výjimka vztahuje, takže její neuveřejnění v registru smluv nemělo za následek její zrušení od počátku a strany zavazuje.

6. Poté se soud věnoval otázce správnosti výše částky vyúčtované předem za období od [datum] do [datum], protože ve smlouvě byla sjednána inflační doložka, podle níž žalobkyně byla oprávněna cenu plnění pro prodloužení smlouvy zvýšit o roční míru inflace dle indexu růstu spotřebitelských cen Českého statistického úřadu. Jelikož k vyúčtování ceny za druhé tříleté období došlo v roce 2022, postupovala žalobkyně správně, pokud použila roční míru inflace za rok 2021 (za rok 2022 ještě v tu dobu nebyla známa), kdy dosáhla výše 3,8 %. Žalovaná částka, zahrnující 21% DPH, byla tedy podle soudu prvního stupně vyúčtována žalobkyní správně (3 x 5 500 = [částka] plus navýšení o 3,8 %, tj. o [částka], tj. [částka] bez DPH, plus 21% DPH ve výši [částka] = [částka]).

7. Jelikož soud prvního stupně zjistil, že žaloba je důvodná co do základu i výše, ohledně jistiny jí vyhověl, stejně jako ohledně příslušenství ve formě nákladů na vymáhání pohledávky podle § 513 o. z. a ve formě úroků z prodlení (výrok I.), s výjimkou úroků za den [datum], protože podle ujednání ve smlouvě byla účtovaná částka splatná do 8 dnů ode dne doručení faktury, ke kterému došlo [datum], takže faktura byla splatná [datum], nikoliv [datum], jak na ní bylo uvedeno. Prodlení žalované tedy nastalo až dne [datum] a na úrok z prodlení za den [datum] proto nárok nemá a žaloba ohledně něj proto byla zamítnuta (výrok II.).

8. Na závěr odůvodnění soud prvního stupně poznamenal, že i když může zápis do registru smluv provést kterákoliv ze smluvních stran, ze smyslu z. r. s. plyne, že primárně by tak měl učinit subjekt s veřejným prvkem, tj. v tomto případě žalovaná, jež také mohla smlouvu jednoduše ukončit sdělením ve sjednané lhůtě, že o další pokračování nemá zájem. Jestliže žalovaná smlouvu neregistrovala, poté ji dohodnutým způsobem neukončila a až po marném uplynutí lhůty k tomuto úkonu a vyúčtování ceny na nové tříleté období tuto odmítla plnit s tím, že smlouvu považuje za zrušenou od počátku, nelze její jednání považovat za souladné se zásadami poctivého obchodního styku.

9. Rozhodnutí o nákladech řízení zdůvodnil soud prvního stupně za použití § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že neúspěch žalobkyně byl nepatrný, a proto jí byla přiznána plná náhrada vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení ve struktuře popsané v bodě 41 odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Rozsudek byl napaden žalovanou včasným odvoláním. Vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci, pokud uzavřel, že u předmětné smlouvy je třeba postupovat při zjištění hodnoty plnění jako u smlouvy na dobu neurčitou, tj. z pětinásobku ročního plnění. Již v době, kdy byla smlouva uzavírána, totiž bylo známo, o jakou minimální dobu (3 roky) může být prodloužena, a tedy i to, jaké může být navýšení hodnoty jejího předmětu. K prodloužení o méně než 3 roky dojít v žádném případě v důsledku automatické prolongace nemohlo. Od počátku tedy bylo podle žalované jasné, že smlouva bude trvat alespoň (minimálně) 6 let. Postrádá proto logiku, aby pro výpočet hodnoty byl použit pouze pětinásobek ročního plnění. Jestliže sice není zcela jisté, ale je pravděpodobné, že k přesahu částky [částka] může dojít, jako v tomto případě, musí být smlouva uveřejněna, což vyplývá i z aktualizované verze 1.15 metodického návodu k aplikaci zákona o registru smluv, uveřejněného [právnická osoba] v únoru 2024. Za nepřiléhavou považuje žalobkyně argumentaci soudu, že se jedná o situaci obdobnou, jaká je u smluv uzavíraných na dobu neurčitou, u nichž také na skutečnosti v době uzavření smlouvy neznámé, tj. na tom, zda a kdy některá ze smluvních stran smlouvu vypoví, závisí doba, po kterou smluvní vztah potrvá, a tedy i celková hodnota předmětu smlouvy. Takto nazíráno by se musel závěr soudu prvního stupně týkat i smluv na dobu určitou, pokud by obsahovaly ujednání o možnosti ukončit smluvní vztah výpovědí či jinak smluvně umožnit jeho zánik. K analogickému použití úpravy zákona o oceňování majetku a zákona o soudních poplatcích žalobkyně uvádí, že ani jeden z nich se smluv obecně nedotýká a poplatkový zákon není určen pro soukromoprávní účely. Konečně je žalovaná přesvědčena, že poznámka soudu prvního stupně o jejím nepoctivém jednání je zcela irelevantní, protože povinnost uveřejnit smlouvu v registru smluv je povinností (obou stran smlouvy) objektivní, jejíž nesplnění je automaticky sankcionováno tím, že se smlouva považuje za zrušenou, a to bez ohledu na to, proč k uveřejnění nedošlo.

11. Žalovaná proto navrhla, aby byl napadený rozsudek odvolacím soudem změněn, žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Žalobkyně považuje napadený rozsudek za zcela správný. Poukazuje na to, že výklad žalované, že by měla být hodnota plnění smlouvy určena za 6 let (tj. první 3 roky a jedno prodloužení), který žalovaná nijak neodůvodňuje, je zcela v rozporu se zákonem o oceňování majetku a výše zmíněnou metodikou. Určení hodnoty předmětu plnění na dobu neurčitou ve výši pětinásobku ročního plnění přitom není pouze možností, kterou mohou strany využít, ale jde o zákonem stanovené pravidlo. Předmětná smlouva s neomezenou automatickou prolongací se přitom nepochybně blíží smlouvě na dobu neurčitou, protože pokud by ji strany sjednaným způsobem neukončily, mohla by trvat nekonečně dlouho v důsledku dalšího a dalšího prodlužování vždy o tři roky. Aby u takových smluv bylo postaveno najisto, jak má být určena hodnota plnění, zákon o oceňování majetku v obdobných případech počítá s oceňováním majetkových práv součtem plnění za 5 let. Není správný závěr žalované, že u předmětné smlouvy bylo při uzavření známo, jak dlouho bude smluvní vztah trvat, resp. že to bude minimálně 6 let. Kdyby totiž došlo k ukončení smlouvy sdělením kterékoliv ze stran, že o další pokračování nemá zájem, trvala by smlouva (jen) 3 roky a naopak, kdyby k takovému oznámení nedošlo opakovaně, mohla být prolongována několikrát za sebou. Proto je tedy zcela správný závěr soudu prvního stupně, že se předmětná smlouva podobá smlouvě na dobu neurčitou, takže se vychází z pětinásobku ročního plnění, známého v době uzavření smlouvy, který činil [částka] bez DPH, tj. částku pod zákonným limitem pro povinnou registraci smlouvy, takže smlouva je platná a účinná pro obě strany. Žalobkyně také vyjádřila názor, že i podle ní bylo jednání žalované v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, neboť až po prolongaci smlouvy (kterou mohla jednoduše zvrátit), z níž obě strany vzájemně plnily, namítla, že smlouva podléhá registraci, kterou ale sama mohla, a jako veřejný subjekt i měla, provést, pokud byla přesvědčena, že je to nutné. Skutečnost, že tak neučinila, jí podle žalobkyně nemůže být ku prospěchu.

13. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby byl odvoláním napadený rozsudek odvolacím soudem potvrzen a byla jí přiznána i náhrada nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud podle § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Předně je třeba uvést, že podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění v dostatečném rozsahu, odvolací soud z nich proto zcela vycházel a pro stručnost na ně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Ostatně nesprávnost skutkových zjištění odvolatelka ani nenapadá, když namítá pouze nesprávné právní posouzení věci. I to je však podle odvolacího soudu správné a jelikož bylo v rozsudku i dostatečně odůvodněné, lze i na něj pro stručnost odkázat. K argumentaci žalované, že již v době uzavření smlouvy (pozn. odvolacího soudu: den uzavření smlouvy, resp. 30 dnů od jejího uzavření, což je lhůta pro zveřejnění podle § 5 odst. 2 z. r. s., je rozhodný okamžik, ke kterému se dále popsaná vědomost stran posuzuje) bylo zřejmé, že tato bude (určitě) trvat nejméně 6 let, odvolací soud ve shodě se žalobkyní zdůrazňuje, že tato neodpovídá obsahu smlouvy, neboť v případě, že by došlo ke včasnému sdělení kterékoliv ze stran, že na dalším pokračování smlouvy nemá zájem, smlouva by skončila po uplynutí sjednané doby, tj. ke dni [datum] (po uplynutí 3 let a 18 dní). Na druhou stranu mohla smlouva v důsledku opakované automatické prolongace bez omezení počtu prolongací trvat také 6, 9, 12, 15 let nebo v podstatě neomezeně dlouho. Jelikož k výše popsanému rozhodnému okamžiku nebylo zřejmé, jak dlouho bude trvat a jednalo se o smlouvu na dobu určitou kratší než 5 let a s tzv. automatickou prolongací bez omezení jejich celkového počtu, je zcela správný závěr soudu prvního stupně o tom, že pro účely zjištění, zda je smlouvu nutno podle z. r. s. zveřejnit v registru, je na ni třeba pohlížet jako na smlouvu na dobu neurčitou, u níž se při zjišťování hodnoty předmětu plnění vychází z pětinásobku ročního plnění. Argument žalované, že by se podobně musely posuzovat i smlouvy na dobu určitou, v nichž by byla sjednána možnost ukončení výpovědí či jiného zániku před sjednanou dobou, nijak výše uvedeným závěrům neodporuje, a to právě s ohledem na to, že rozhodným okamžikem pro vědomost stran o délce celkového (budoucího) trvání smlouvy je okamžik jejího uzavření, když u žalovanou popsaných smluv strany při uzavření nutně předpokládají, že smlouva bude trvat právě sjednanou dobu (např. 6 let), protože proč by si jinak na ni smlouvu uzavíraly a nejisté může být pouze to, zda ji jedna či druhá strana předčasně neukončí (což ovšem pro povinnost registrace nemá už žádný význam). U takových smluv je pak rozhodnutí, zda podléhají registraci, závislé na tom, zda celková hodnota jejich předmětu (tj. za celou sjednanou dobu) je vyšší nebo nižší než zákonný limit [částka]. Ovšem u smluv uzavřených na dobu určitou kratší než 5 let s automatickou prolongací bez omezení jejich počtu není v okamžiku jejich uzavření vůbec jisté, zda budou trvat jen jedno sjednané období (zde 3 roky) nebo více (6, 9, 12 atd.), takže se u nich vychází (jak je stanoveno v soudem prvního stupně uvedených předpisech, nebo např. i v § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a jak vyplývá i z výše zmíněného metodického pokynu aplikace z. r. s.) z pětinásobku ročního plnění, mj. proto, aby se zamezilo zneužívání uzavírání smluv na dobu určitou pro obejití povinnosti smlouvu zveřejnit, jak o tom hovoří soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí.

16. Konečně s ohledem na základní účel zákona o registru smluv, kterým je princip transparentnosti nakládání s veřejnými prostředky a jenž (účel) je stejný jako u zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/17), podle jehož § 21 odst. 1 platí, že pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby, u které se nestanoví celková smluvní cena, je rozhodná předpokládaná výše úplaty a) za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší, b) za 48 měsíců u smlouvy na dobu neurčitou, nebo smlouvy s dobou trvání delší než 48 měsíců, bylo by možno uzavřít, že by hodnota předmětu souzené smlouvy měla vycházet (jen) ze čtyřnásobku ročního plnění (tj. s výsledkem [částka]), což by ovšem na právní posouzení klíčové otázky tohoto sporu nemělo význam, takže je nadbytečné tuto úvahu dále rozvádět.

17. Podobně je nadbytečné se v odvolacím řízení zabývat tím, zda jednání žalované (nezveřejnění smlouvy z její strany, pokud se domnívala, že smlouva být zveřejněna v registru smluv má, neukončení jejího trvání sjednaným postupem a vznesení námitky, že smlouva se považuje za zrušenou od počátku až tehdy, když jí došla faktura za automaticky prolongované další tříleté období) bylo či nebylo souladné se zásadami poctivého obchodního styku, ačkoliv i odvolací soud se, stejně jako soud prvního stupně, domnívá, že byť je povinnost zveřejnění dána vždy oběma (všem) stranám smlouvy, logicky stíhá zejména veřejný subjekt, který nakládá s veřejnými prostředky (k tomu viz výše o účelu z. r. s.), což vyplývá i z toho, že je v § 5 odst. 2 z. r. s. tento uveden na prvním místě mezi povinnými subjekty: „Osoba uvedená v § 2 odst. 1 nebo smluvní strana smlouvy zašle smlouvu správci registru smluv ….“).

18. Jelikož tedy odvolací soud shledal závěr soudu prvního stupně ohledně klíčové sporné otázky tohoto řízení, tj. závěr, že předmětná smlouva je platná a účinná, zcela správným, stejně jako jeho závěry o tom, že žalované byla pro další tříleté období trvání smlouvy vyúčtována správná částka v souladu s ujednáními této smlouvy (inflační doložka) a žaloba je tedy důvodná ohledně jistiny i příslušenství (náklady spojené s uplatněním pohledávky i úroky z prodlení s výjimkou jednoho dne u úroků z prodlení, neboť prvým dnem prodlení je až den [datum]), byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzen v celém rozsahu, tj. ohledně věcných výroků I. a II. i ohledně po všech stránkách správného závislého výroku III. o náhradě nákladů řízení.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána zcela úspěšné žalobkyni, jejíž náklady tvoří odměna za právní zastoupení, konkrétně za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem [datum]) á [částka] (§ 7 bod 5. a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif /dále jen „AT“/ ve znění účinném do [datum] i od [datum]), k prvnímu z nich režijní paušál á [částka] (§ 13 odst. 3 AT ve znění účinném do [datum]) a ke druhému z nich ve výši [částka] (§ 13 odst. 3 AT ve znění účinném od [datum]), cestovné za cestu zástupce žalobkyně k jednání před odvolacím soudem z [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km) automobilem Škoda Superb reg. zn. [SPZ] průměrnou spotřebou nafty 4l/100 km při vyhláškové ceně nafty [částka]/1l a náhradě za použití vozidla [částka]/1km, tj. celkem [částka], náhrada za 16 půlhodin promeškaného času á [částka], tj. [částka] (§ 14 odst. 3 AT ve znění účinném od [datum]), tj. celkem [částka] plus 21% DPH ze součtu všech výše uvedených položek ve výši [částka], tj. celkem [částka].

20. Náhradu nákladů je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě určené dle § 160 odst. 1 o. s. ř k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.