o náhradu škody ve výši 175 311 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 32 C 157/2015-345,

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě ohledně částky 110 540 Kč (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 64 771 Kč (výrok II.), přiznal žalobci proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 114 165,12 Kč (výrok III.), přiznal státu vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 730 Kč (výrok IV.) a vůči žalovanému ve výši 6 920 Kč (výrok V.).

2. Soud prvního stupně při rozhodování vycházel ze žaloby podané [datum] původně u Obvodního soudu pro Prahu 1, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uhradit mu částku ve výši 175 311 Kč (poznámka odvolacího soudu: původně bylo žalobou žádáno zaplacení částky 344 271 Kč, ohledně částky 168 960 Kč byla žaloba podáním ze dne [datum] / č. l. 276 spisu/ vzata zpět a řízení ohledně ní bylo usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], zastaveno) s odůvodněním, že dne [datum] utrpěl úraz v důsledku toho, že se pod ním propadl poklop šachty na chodníku v [anonymizováno] [číslo] v [obec a číslo] před budovou velvyslanectví žalovaného. Dále tvrdil, že zmíněná šachta je součástí budovy velvyslanectví, a je tedy majetkem žalovaného. U žalobce došlo následkem pádu k rozdrcení loketního kloubu na levé ruce, po nehodě byl ošetřen a následně dne [datum] podstoupil operaci ve [anonymizováno] nemocnici v [část obce], kde mu byla implantována umělá část kloubu. Poté byl žalobce hospitalizován a rehabilitován v nemocnici [anonymizováno]. Dodnes má žalobce trvalé následky spočívající v omezené pohyblivosti, ztížení možnosti sportovního vyžití a vyřazení z dřívější pracovní činnosti. Před úrazem žalobce vlastnil v centru [obec] knihkupectví, kde pracoval jen on a dvě prodavačky, musel manipulovat s těžkými bednami, což po zranění již nebyl schopen. Proto žalobce využil toho, že se přiblížil důchodovému věku, knihkupeckou činnost ukončil a začal pobírat důchod. Dále začal také obchodovat s mapami, nicméně jeho příjmy už nedosahují takových částek jako před nehodou. Došlo u něj ke zhoršení běžného života a psychického stavu s fatálními následky na jeho rodinný život. Soud prvního stupně dále uvedl, že dne [datum] byl MUDr. [jméno] [příjmení] vypracován posudek na zhodnocení žalobcova ztížení společenského uplatnění, který obodoval poškození horní levé končetiny na 550 bodů (250 za omezení hybnosti lokte a 300 za omezení pronosupinace předloktí), následně bylo toto bodové hodnocení dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění zvýšeno o 50 %. Dne [datum] byl stejným znalcem vypracován posudek na zhodnocení žalobcova bolestného, který obodoval poškození horní končetiny žalobce na 308 bodů. Hodnota každého bodu činí dle § 7 odst. 2 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví o odškodnění bolesti a ztížení společenského 120 Kč, takže žalobce uplatnil žalobou nárok na 99 000 Kč z titulu náhrady škody za ztížení společenského uplatnění a 36 960 Kč za náhradu škody za bolestné. Dále žalobce uplatnil žalobou nárok na náhradu hotových výdajů, které mu vznikly v souvislosti s úrazem a následnou léčbou, ve výši 39 351 Kč (regulační poplatek za dobu 21 měsíců v [anonymizováno] lázních - 2 100 Kč, pobyt v [anonymizováno] lázních - 23 268 Kč, parkování v [anonymizováno] lázních - 1 440 Kč, hospitalizace v nemocnici na [anonymizováno] - 5 570 Kč, hospitalizace v [část obce] - 300 Kč, hospitalizace v [příjmení] [jméno] - 1 020 Kč, regulační poplatek [ulice] - 60 Kč, vyplnění 2 formulářů pro pojišťovnu v [část obce] - 250 Kč, hospitalizace v nemocnici u sv. [jméno] [příjmení] - 180 Kč, regulační poplatek za návštěvu tamtéž - 30 Kč, ortopedické pomůcky a cestovné - 316 Kč, ošetření v [část obce] - 30 Kč, úřední ověření dokumentu - 90 Kč a cestovné z [obec] do [anonymizováno] lázní a zpět - 2 597 Kč).

3. Obranu žalovaného, který žalobu neuznal, shrnul soud prvního stupně tak, že podle něj žalobce neprokázal, že předmětný poklop je ve vlastnictví žalovaného, takže není prokázáno, že by se žalovaný dopustil porušení právní povinnosti jako předpokladu pro odpovědnost za škodu. Dále podle žalovaného žaloba postrádá také prokázání příčinné souvislosti mezi vnikem škody a protiprávním jednání žalovaného. I kdyby totiž bylo prokázáno, že se žalobce zranil došlapem na předmětný poklop, pak žalovaný za tuto škodu neodpovídá, neboť si při údržbě nemovitosti počíná s péčí řádného hospodáře. Nadto žalovaný poukazuje na skutečnost, že je případně i třeba se zabývat možným zaviněním žalobce ve vztahu k pádu, tedy zdali si žalobce při chůzi počínal dostatečně obezřetně. Ohledně výpočtu žalobcových nároků poukazuje žalovaný zejména na skutečnost, že z lékařských zpráv přiložených k žalobě je patrno, že žalobce byl na levém lokti zraněn již v mládí, což nelze zahrnovat do jeho současných nároků. Ohledně zvláštního navýšení pak žalovaný zdůrazňuje, že žalobce nedoložil„ výjimečné okolnosti hodné zvláštního zřetele,“ které by toto odůvodňovaly. Ohledně nákladů léčby pak žalovaný odkazuje na praxi soudů, podle níž není pobyt v lázních účelně vynaloženým nákladem.

4. Dále soud prvního stupně připomněl, že věc byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2015, č. j. Ncp 1007/2015-65 postoupena k vyřízení Městskému soudu v Praze, neboť odvolací soud dovodil jeho věcnou příslušnost podle § 9 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když se jedná o spor týkající se cizího státu a že poprvé soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13. 9. 2017, č. j. 32 C 157/2015-165, kterým žalobu v celé rozsahu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl předmětný poklop ve vlastnictví žalovaného. Tento rozsudek byl ale usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 2. 2018, č. j. 1 Co 58/2017-200 zrušen a věc vrácena zpět k dalšímu řízení soudu prvního stupně, protože Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že byl vydán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

5. V další části odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že žalobce prokázal, že poslal žalovanému řádné předžalobní výzvy dle §142a odst. 1 o. s. ř.

6. Dále soud prvního stupně shrnul, že z provedených důkazů má za prokázaný skutkový děj tak, že dne [datum] žalobce procházel [příjmení] ulicí v [obec a číslo], když byl u budovy velvyslanectví žalovaného na adrese [adresa], propadla se mu noha poklopem v chodníku, zaklesla se v něm a žalobce upadl na chodník. Následkem pádu došlo k mnohočetné zlomenině jeho levého lokte. V poklopu, který jinak vypadal jako běžný poklop, mírně zarudlý od rzi, po nehodě zůstal znatelný otvor. Při bližším ohledání poklopu byly kolem hlavní díry patrny další dírky, u nichž se nepodařilo zjistit, zda se tam nacházely již před žalobcovým zraněním. Tyto dírky byly z pohledu stojícího muže oproti tmavému poklopu téměř neznatelné. Poklop byl pak odstraněn a prostor pod ním zasypán, zabetonován a zadlážděn, a to, jak tvrdil žalovaný, zaměstnancem žalovaného na ústní pokyn policie. Jelikož žalovaný netvrdil, kdy a kým přesně byl pokyn k zasypání poklopu vydán a kdy a kdo přesně ho vykonal, ani z jakého titulu byl tento pokyn dán právě žalovanému, soud prvního stupně uzavřel, že okolnosti zasypání prostoru pod poklopem se v řízení prokázat nepodařilo. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že bezprostředně po zranění byl žalobce hospitalizován 3 dny v nemocnici [anonymizována tři slova]. [jméno] [příjmení], na regulačních poplatcích uhradil 180 Kč, dne [datum] zde byl na ambulantní návštěvě a zaplatil regulační poplatek 30 Kč. Poté byl žalobce 5 dní hospitalizován ve fakultní nemocnici v [část obce], kde zaplatil poplatek 300 Kč. Žalobce pak absolvoval 24 denní rehabilitační péči v Rehabilitační klinice [anonymizováno], sídlící na adrese [adresa], za níž zaplatil 5 570 Kč a regulační poplatek ve výši 1 440 Kč. Pobyt byl hrazen pojišťovnou, žalobce si však připlácel za internet a za dvoulůžkový pokoj. U zjištění týkajících se rehabilitační péče soud prvního stupně upozornil na rozpor mezi tvrzením žalobce a provedeným důkazem (v rámci účastnického výslechu žalobce uváděl příplatek za třílůžkový pokoj, ale z jím předloženého potvrzení o úhradě péče vyplývá, že se jednalo o pokoj dvoulůžkový), při hodnocení provedených důkazů se soud, s ohledem zejména na uplynulou dobu 9 let, přiklonil k písemnému důkazu, konstatoval však také, že žalobce nedokázal odpovědět na dotaz soudu, proč byl rehabilitační léčebně ubytován, když se tato se nachází ve stejném městě jako jeho bydliště. Za prokázané měl soud prvního stupně rovněž žalobcovo tvrzení o úhradě 100 Kč za ortopedické pomůcky, úhradě ([datum]) 30 Kč poplatku za vyšetření v [nemocnice] a podstoupení operace téhož dne ve [anonymizováno] nemocnici v [část obce], z níž byl propuštěn [datum]. V období od října do listopadu 2011 absolvoval žalobce čtyřikrát rehabilitaci ve středisku [právnická osoba], za každou z těchto návštěv zaplatil 255 Kč [datum] žalobce uhradil 30 Kč za regulační poplatek za vyšetření v nemocnici [ulice], [datum] zaplatil 250 Kč za vyplnění formuláře pro pojišťovnu a následné vypracování posudku o bolestném, kterým byl jeho úraz bodově ohodnocen na 308 bodů, zdůvodněných tím, že následkem zranění došlo k nitrokloubní zlomenině horního konce loketní kosti, nitrokloubní zlomenině horního konce vřetení kosti, vymknutí lokte a následně byla nezbytná operace (rána celkem 26 cm).

7. Za prokázané označil soud prvního stupně i žalobcovo tvrzení, že MUDr. [jméno] [příjmení] mu předepsal dne [datum] na doporučení předchozích lékařů další lázeňskou péči, kterou žalobce absolvoval po 21 dní počínaje [datum] v [anonymizováno] lázních, kde zaplatil 2 100 Kč za parkovné, 2 100 Kč za regulační poplatky a 23 268 Kč za pobyt. Samotnou lázeňskou péči hradila pojišťovna, žalobce si připlácel za masáže navíc, pokud měl pocit, že mu dělají dobře. Cena jedné masáže navíc se pohybovala okolo 700 Kč. Použití osobního automobilu pro cestu do lázní žalobce k dotazu soudu zdůvodnil tím, že hromadná doprava nepřicházela pro něj v úvahu kvůli zavazadlům a užití taxislužby by vyšlo ještě dráž, žalobce však nečekal, že bude nucen platit parkovné. K uplatněnému cestovnému soud prvního stupně konstatoval, že k prokázání nákladů za cestu na trase [obec] - [anonymizováno] lázně a zpět (uplatněno 2 597 Kč) žalobce nenavrhl žádné důkazy.

8. Prokázaným měl soud prvního stupně i tvrzení, že dne [datum] žalobce uhradil 250 Kč za vyplnění formuláře pro pojišťovnu a následné vypracování posudku o ztížení společenského uplatnění a že dle posudku o bolestném byl žalobcův úraz ohodnocen na 550 bodů plus 50 % zvýšení, když u žalobce byla zjištěna omezená hybnost loketního kloubu a pronosupinace předloktí, 50 % zvýšení bylo odůvodněno„ nutností změnit zaměstnání“.

9. Ze tří daňových dokladů, předložených žalobcem, nezjistil soud prvního stupně žádné pro rozhodnutí významné skutečnosti, protože na nich byly uvedeny jen částky (216 Kč – účtenka z taxametru, 90 Kč - účtenka Úřadu MČ [obec a číslo] a 30 Kč - doklad z nemocnice v [část obce]), ale není z nich patrno, co jimi bylo uhrazeno.

10. Soud prvního stupně dále konstatoval, že na jeho výzvu z jednání [datum], aby sumarizoval jednotlivé výdaje spojené s léčením a k nim konkrétně označil již založené důkazy, a aby specifikoval, v jakém rozsahu byly hrazeny pojišťovnou, žalobce reagoval sdělením, že v tomto ohledu svá tvrzení doplňovat nebude.

11. Podle soudu prvního stupně bylo v řízení také prokázáno, že žalobce je jednatelem a jediným společníkem společnosti s ručením omezeným, která před zraněním žalobce provozovala knihkupectví, jeho příjmy s tím spojené se pohybovaly mezi 20 000 až 30 000 Kč měsíčně s tím, že se dlouhodobě postupně snižovaly. V prodejně byly zaměstnány dvě prodavačky, žalobce, mimo jiné práce, přenášel také těžké krabice s knihami do druhého patra přibližně přes 60 metrů, čehož po úrazu již nebyl schopen, přičemž z finančních důvodů nebylo výhodné, aby společnost zaměstnala další osobu. V době po zranění končila nájemní smlouva prostor knihkupectví a žalobce se také přiblížil důchodovému věku, takže společnost se rozhodla provozování knihkupectví ukončit. Žalobce v červenci 2012 nastoupil do důchodu, i v něm si přivydělává, prodává mapy on-line. Jeho příjmy tvoří starobní důchod ve výši přibližně 10 000 Kč a dále příjmy z prodeje map ve výši rovněž asi 10 000 Kč. Žalobce má dodnes omezenou pohyblivost na poraněné ruce.

12. Žalobcovo tvrzení o tom, že v důsledku nemožnosti po zranění sportovat přibral na váze, podle soudu prvního stupně prokázáno nebylo, protože již bezprostředně po úrazu žalobce vážil 97 kg (tj. tolik, kolik podle jeho tvrzení vážil po přibrání), nikoliv jím tvrzených 70 - 75 kg. Skutečnost, že v řízení vyšlo najevo, že žalobce měl již v mládí zranění na levém lokti, zhodnotil soud jako pro rozhodnutí nevýznamnou, protože nebylo prokázáno, že by toto zranění z minulosti mělo jakékoliv následky dodnes nebo že by ovlivnilo předmětné zranění či následnou rehabilitaci. Ohledně tvrzení žalobce o dalším zhoršení běžného života, psychického stavu a fatálních následků v rodinném životě, soud prvního stupně uzavřel, že jelikož nebyly žalobcem nijak blíže tvrzeny, natož prokazovány, nelze je mít za prokázaná.

13. Soud prvního stupně dále popsal, jak probíhalo zjišťování podle něj klíčové otázky ohledně povahy předmětného poklopu, tedy jak vznikl a za jakým účelem. Podle něj bylo z provedených důkazů prokázáno, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], na kterém stojí budova velvyslanectví žalovaného, je ve vlastnictví žalovaného, zatímco pozemek před touto budovou parc. [číslo] je ve vlastnictví [územní celek], které však předmětný poklop a prostor pod ním nespravuje. Ze znaleckého posudku [anonymizováno]. Ing. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne [datum], soud prvního stupně zjistil, že znalec v něm dospěl k závěru, že„ ostění šachtice s poklopem, na který měl žalobce šlápnout a způsobit si zranění, bylo z vnějšku přizděno pod úrovní chodníku k líci uliční stěny budovy, nebylo s ní stavebně svázáno. [ulice] část šachtice byla prostupem v rohu poslední západní suterénní místnosti funkčně propojena s vnitřním prostorem budovy. Lze dovodit, že v šachtici se muselo nacházet plnící potrubí pro nádrž mazutu instalovanou v roce 1964 v suterénu žalovaného“. Z dalších důkazů soud prvního stupně zjistil, že v místě poklopu se nenachází žádné inženýrské sítě a že v roce 1964 nechal žalovaný v rámci stavebních úprav vytvořit potrubí vedoucí mezi palivovou nádrží v suterénu budovy žalovaného a chodníkem a že podle Policie ČR je předmětný poklop součástí budovy velvyslanectví žalovaného, a je tedy jeho majetkem, ačkoliv v řízení slyšení policisté nedokázali vysvětlit, jak k tomuto závěru Policie ČR došla a policejní spis o předmětné události byl již v době dokazování před soudem prvního stupně skartován. Neprovedení žalobcem navrženého důkazu důsledným obnažením poklopu a prostoru pod ním (resp. oblasti, kde poklop a prostor pod ním bývaly), aby mohlo být postaveno najisto, zdali byla tato instalace někdy napojena na budovu velvyslanectví, soud prvního stupně zdůvodnil tak, že jelikož toto zkoumání by se neobešlo bez částečné uzávěry ulice, nacházející se v historickém centru města, a nutnosti provedení výkopu o šířce i hloubce několika metrů, jednalo by se o postup natolik administrativně, technicky, časově a finančně náročný, že by se jednalo o postup v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, když přitom z ostatních provedených důkazů má soud za prokázané, že předmětný poklop přináležel k budově žalovaného, když navíc žalovaný na provedení znaleckého posudku netrval. Ohledně vlastnictví poklopu tedy soud prvního stupně uzavřel, že jelikož bylo prokázáno, že tento poklop a prostor pod ním v minulosti sloužily k plnění nádrže, která byla součástí topného systému budovy velvyslanectví, jejímž vlastníkem v době nehody byl žalovaný, mazutem, byl žalovaný i jeho vlastníkem.

14. Soud prvního stupně dále, po uvedení konkrétních aplikovaných zákonných ustanovení (§§ 120 odst. 1, 415, 420 odst. 1 a 449 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník /dále jen„ obč. zák.“ /, §§ 6 odst. 1 písm. c/ a 7 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a jejích příloh /dále jen„ odškodňovací vyhláška“ /) připomněl, že v řízeních o náhradě újmy na zdraví je nezbytné zabývat se otázkou, zda byly splněny tři nutné předpoklady odpovědnosti za ní, tj. zjistit, zda žalobci újma vznikla, zda se žalovaný dopustil protiprávního jednání a zda je toto protiprávní jednání v příčinné souvislosti s újmou vzniklou žalobci.

15. Otázku, zda žalobci újma vznikla, odpověděl soud prvního stupně kladně, když má za dostatečně prokázaný skutkový stav, že došlo k poranění žalobce v souvislosti s pádem před budovou velvyslanectví žalovaného, které spočívalo v mnohočetné zlomenině levého lokte a jehož následkem byl žalobce nucen podstoupit operaci a dodnes má v levém lokti sníženou hybnost. Dále soud uzavřel, že zmíněné zranění bylo jedním z faktorů (dalšími faktory byly dlouhodobě se snižující příjmy, končící nájemní smlouva a rozhodnutí nezaměstnávat další osobu), proč se společnost, v níž byl žalobce jednatelem a jediným společníkem, rozhodla ukončit provoz knihkupectví. Přitom soud prvního stupně zdůraznil, že při účastnickém výslechu žalobce vyšlo najevo, že jeho příjmy z knihkupectví jsou srovnatelné s jeho dnešními příjmy (oboje cca 20 000 Kč).

16. Rovněž otázku, zda žalovaný porušil svou právní povinnost, vyřešil soud prvního stupně kladně, když žalovaný jako vlastník poklopu a prostoru pod ním (které byly součástí topného systému budovy velvyslanectví jako věci hlavní / § 120 odst. 1 obč. zák., s níž tvořily jeden funkční celek, jejich oddělením od budovy by byla znehodnocena, přičemž je právně nevýznamné, zda v současné době je potrubí k budově připojeno a poklop používán) byl odpovědný za jeho stav, tj. poklop a prostor pod ním byl povinen udržovat v takovém stavu, aby se po něm dalo bezpečně procházet bez ohrožení kohokoliv na zdraví (§ 415 obč. zák.), nebo tento poklop odstranit a chodník uvést do původního stavu, pokud jeho údržby nebyl schopen či pokud již nebyl používán (jak k tomu došlo po způsobení újmy žalobci).

17. I otázku existence příčinné souvislosti mezi v předchozím bodě odůvodnění popsaným porušením právní povinnosti a způsobenou újmou odpověděl soud prvního stupně kladně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobci vznikla újma na zdraví právě v důsledku pádu, který byl zapříčiněn prošlápnutím předmětného poklopu.

18. K námitce žalovaného se soud prvního stupně zabýval též otázkou, zda i žalobce neporušil svou obecnou prevenční povinnost počínat si tak, aby nedošlo k újmě na jeho zdraví dle § 415 obč. zák. tím, že neobezřetně došlápl na zcela evidentně nebezpečný poklop a uzavřel k ní, že se žalovanému v řízení nepodařilo prokázat, že by bylo již na první pohled patrné, že předmětný poklop působí natolik nebezpečně, že se po něm nedá přejít. Podle soudu je naopak z fotodokumentace místa nehody zřejmé, že předmětný poklop vypadal zcela obvykle, tedy jako kterýkoliv jiný chodníkový poklop, přes který běžně přechází každý chodec ve městě. I kdyby se však poklop při bližším zkoumání jevil nebezpečným, není porušením žalobcovy prevenční povinnosti, pokud takto detailně předmětný poklop nezkoumal před tím, než přes něj přešel, když podstatnou okolností je též to, že tento poklop nebyl nijak označen a ani před ním nebylo žádné upozornění na nebezpečí úrazu. Soud prvního stupně proto shrnul, že žalobce svou prevenční povinnost neporušil, když na předmětný poklop došlápl v dobré víře, že po něm lze bezpečně přejít.

19. Po přijetí závěru, že žalovaný za žalobci vzniklou újmu odpovídá, se soud prvního stupně zabýval její výší v jednotlivých částech - ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poškozením levé horní končetiny 99 000 Kč (66 000 Kč dle bodového hodnocení + 50 %), bolestné 36 960 Kč a náklady spojené s léčbou 39 351 Kč.

20. Ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění soud prvního stupně konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalobcovo zranění má v tomto ohledu hodnotu 550 bodů. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že předmětné zranění bylo jedním z faktorů, proč se společnost žalobce rozhodla ukončit provoz knihkupectví, soud uzavřel, že v důsledku předmětného zranění došlo ke ztížení společenského uplatnění, takže žalobcův nárok v tomto ohledu co do základního bodového hodnocení je dán. Avšak s ohledem na skutečnost, že naproti výše uvedenému bylo prokázáno také to, že příjmy žalobce před a po zranění jsou de facto srovnatelné, když začal pobírat starobní důchod a začal se věnovat jinému podnikání, nedosáhlo ztížení jeho společenského uplatnění takové intenzity, aby bylo namístě aplikovat mimořádné navýšení odškodnění podle § 6 odst. 1 písm. c) odškodňovací vyhlášky, protože u žalobce nenastala situace, že by škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům (jako by tomu bylo např. u studenta, který se teprve připravuje na budoucí profesi, kterou by pak nemohl vykonávat, nebo v případě, že by žalobce měl vyživovací povinnost vůči dalším osobám). Za ztížení společenského uplatnění tedy byla soudem prvního stupně žalobci přiznána částka 66 000 Kč, odpovídající 550 bodům á 120 Kč.

21. Ohledně náhrady za bolestné soud prvního stupně konstatoval, že neshledal žádné pochybení v posudku MUDr. [příjmení], který je ohodnotil na 308 bodů, když tuto bodovou hodnotu odůvodnil tím, že následkem zranění došlo u žalobce k nitrokloubní zlomenině horního konce loketní kosti, nitrokloubní zlomenině horního konce vřetení kosti, vymknutí lokte a následně byla nezbytná operace. I soud toto hodnocení považuje za přiměřené s ohledem na komplikovanost zranění a fakt, že se žalobcova levá ruka dosud nezhojila a nadále v ní má omezenou pohyblivost. Za bolestné tedy byla soudem prvního stupně žalobci přiznána částka 36 960 Kč, odpovídající 308 bodům á 120 Kč.

22. Konečně ohledně náhrady nákladů spojených s léčením podle § 449 odst. 1 obč. zák. soud prvního stupně uvedl, že přezkoumal všechny žalobcem předložené doklady. U tří z nich (viz bod 9. tohoto odůvodnění) uzavřel, že z nich není zřejmé, na co byly částky na nich uvedené vynaloženy a že se tak stalo v souvislosti s předmětným úrazem. Proto souhrn částek na nich uvedených (336 Kč) žalobci nepřiznal, stejně jako částku, představující cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 597 Kč, k níž žalobce nenavrhl žádné důkazy. K dalším žalobcem uplatněným nákladům soud prvního stupně konstatoval, že„ uznatelnými“ náklady spojenými s léčením podle § 449 odst. 1 obč. zák. mohou být jen takové, které nejsou kryty všeobecným zdravotním pojištění, takže náklady obou rehabilitačních pobytů ([anonymizováno] a [anonymizováno] lázně) takovými náklady nejsou. Oba tyto pobyty totiž byly hrazeny pojišťovnou s tím, že žalobce si v rámci pobytu v [anonymizováno] připlatil jen na nadstandardní péči (menší pokoj a internet) a v [obec] si dále připlácel jen za masáže navíc, avšak takové příplatky za účelně vynaložené náklady ve smyslu zákona považovat nelze. K pobytu v [anonymizováno] ještě soud prvního stupně dodal, že žalobce nebyl k výzvě soudu schopen vysvětlit, proč musel být v této léčebně ubytován, když tato se nachází nedaleko jeho bydliště. Z uvedených důvodů soud prvního stupně částky 5 570 Kč a 23 268 Kč, představující cenu léčebných pobytů nepřiznal. Žalobci však byla přiznána náhrada dalších nákladů spojených s léčením, které lze považovat za účelně vynaložené a z ničeho nevyplývá, že by byly hrazeny pojišťovnou, a to konkrétně těchto:

- 180 Kč za třídenní hospitalizaci v nemocnici [anonymizována tři slova]. [jméno] [příjmení]

- 30 Kč za regulační poplatek za vyšetření v téže nemocnici

- 300 Kč za pětidenní hospitalizaci ve [anonymizováno] nemocnici v [část obce]

- 1 440 regulační poplatek v Rehabilitační klinice [anonymizováno]

- 100 Kč za ortopedické pomůcky

- 60 Kč regulační poplatek za dvě vyšetření v [nemocnice]

- 1 020 Kč za čtyři návštěvy na rehabilitaci ve středisku [právnická osoba]

- 250 Kč za vypracování posudku o bolestném

- 2 100 Kč za parkovné

- 2 100 Kč regulační poplatek za pobyt v [anonymizováno] lázních,

tj. dohromady byla žalobci přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 7 580 Kč.

23. Soud prvního stupně nakonec shrnul, že žalobci byla přiznána celkem náhrada ve výši 110 540 Kč a ve zbývajícím rozsahu (64 771 Kč) byla žaloba zamítnuta.

24. Rozhodnutí o vzájemné náhradě nákladů řízení soud prvního stupně s odkazem na úpravu § 146 odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř. odůvodnil tak, že zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby žalobce nezavinil, protože tento úkon učinil na základě názoru soudu, který uvážením dospěl k závěru, že násobky náhrady ztížení společenského uplatnění a bolestného, uplatněné původní žalobou, nejsou důvodné. V dalších částech předmětu řízení byl žalobce 100% úspěšný ohledně základu náhrady za ztížení společenského uplatnění (když nepřiznání 50% navýšení záleželo na úvaze soudu) a také ohledně celého nároku na bolestné, s tím, že pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení bylo nutné u těchto dvou nároků považovat za tarifní hodnotu věci pouze částku, která byla žalobci přiznána, tj. částku 102 960 Kč. Dále ohledně náhrady nákladů spojených s léčením byl žalobce úspěšný jen ohledně částky 7 580 Kč, zatímco neúspěšný byl ohledně částky 28 371 Kč, zde by tedy náhrada měla podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náležet úspěšnějšímu žalovanému. Pro zjištění celkového poměru úspěchů obou účastníků soud prvního stupně vycházel z merita 138 911 Kč (102 960 Kč plus celkově uplatněná částka nákladů spojených s léčením 35 951 Kč), z níž zjistil, že úspěch žalobce (102 960 plus 7 580) představuje 80 % a žalovaného 20 %, tj. žalobce má nárok na náhradu nákladů do výše rozdílu úspěchů, tj. 60 %. Dále soud prvního stupně podrobně odůvodnil a vyčíslil, které náklady žalobce považuje za účelně vynaložené a popsal i výpočet, kterým dospěl k závěru, že celkem žalobce vynaložil náklady ve výši 190 275,20 Kč, z nichž 60 % činí žalobci přiznaných 114 165,12 Kč.

25. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu bylo odůvodněno úpravou § 148 odst. 1 o. s. ř., když podle úspěchů ve věci je z nákladů státu, které nebyly uhrazeny ve výši 8 650 Kč (znalečné 13 650 Kč, které bylo z části 5 000 Kč kryto zálohou, složenou žalobcem), žalobce povinen uhradit 20 %, tj. částku 1 730 Kč, a žalovaný 80 %, tj. částku 6 920 Kč.

26. Rozsudek ve výrocích I., III. a V. napadl včasným odvoláním žalovaný. Soudu prvního stupně vytýká zejména, že v řízení dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení, když podle něj v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný odpovídal za stav poklopu, na který měl žalobce došlápnout a způsobit si tak zranění. Podle žalovaného z provedených listinných důkazů (žádost správy diplomatického sboru o povolení montáže palivové nádrže na kapalné palivo v suterénu budovy velvyslanectví [země] z [datum] včetně zdůvodňující zprávy a plánku) vyplývá, že nádrž na mazut byla umístěna v předposlední suterénní místnosti v západní části budovy velvyslanectví. Odvzdušňovací i plnící potrubí bylo vyvedeno přímo z této místnosti ven z budovy na úroveň chodníku v ulici [ulice], nikoliv nejprve vnitřním prostorem budovy do rohu poslední suterénní místnosti a teprve následně z budovy ven do místa, na kterém mělo k pádu žalobce dojít. Znalec [příjmení]. Ing. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ve svém posudku uvedl, že v místnosti, kde se nacházela nádrž na mazut, je patrný zazděný prostup z uliční (fasádní) zdi, avšak přesto dovodil, že plnící potrubí nádrže se muselo nacházet pod předmětným poklopem a vedlo do poslední suterénní místnosti budovy velvyslanectví, i když ve skutečnosti se v dané poslední místnosti nádrž na mazut nikdy nenacházela a i znalec uvedl, že přímý vstup obou potrubí existujícím prostupem by byl logičtější a konstatoval také, že na ulici přímo před předposlední suterénní místností s nádrží se nachází jiný poklop a že předmětný poklop, na který měl žalobce došlápnout, není s budovou velvyslanectví stavebně svázán. Dodatečné sdělení soudního znalce ze dne [datum], v němž vyslovil domněnku, že poklop před předposlední suterénní místností budovy velvyslanectví je součástí veřejného osvětlení, nemůže podle žalovaného na neprokázání skutečnosti, že poklop, na který žalobce měl došlápnout, není ve vlastnictví žalovaného, nic změnit, protože nejde o důkaz, který by měl váhu znaleckého posudku podle § 127 o. s. ř., neboť z něj není patrné, jak znalec k tomuto závěru došel a nevyplývá ani z jiných provedených důkazů. V tomto ohledu nemá pro věc žádnou podstatnou hodnotu ani přípis Policie ČR ze dne [datum], neboť jde jen o přepis toho, co policistům sdělil žalobce, určitě z něj nevyplývá, že by policie prováděla ohledně vlastnictví poklopu nějaké vlastní šetření. Jelikož tedy žalovaný není vlastníkem předmětného poklopu, neměl povinnost udržovat jej ve stavu, aby se po něm dalo bezpečně procházet, a nejsou tedy dány předpoklady jeho odpovědnosti za újmu na zdraví žalobce.

27. Žalovaný rovněž zpochybňuje posouzení důkazu výslechem svědka [jméno] [příjmení] ohledně skutkového děje předcházejícího zranění žalobce, když tento svědek, který šel po chodníku na druhé straně ulice, samotný pád neviděl, žalobce viděl až, jak leží. Žalovaný upozorňuje v této souvislosti na to, že v daném místě je pravidelně hustý provoz vozidel i chodců, a svědek proto pád žalobce ani vidět nemohl. Z těchto důvodů nelze ze svědecké výpovědi p. [příjmení] dovodit, co bylo příčinou žalobcova pádu a zda předmětný poklop v něm hrál nějakou roli.

28. Žalovaný nesouhlasí také s tím, jak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, když nezohlednil, že žalobce se proti němu původně domáhal částky 344 271 Kč (nikoliv pouze 175 311 Kč, jak uvádí soud prvního stupně v bodu 1. odůvodnění svého rozsudku), přičemž pro domáhání se této částky neměl od počátku jakékoliv opodstatnění, neboť z bodového ohodnocení, zjištěného znalcem MUDr. [příjmení] v jeho posudcích, vyplývá nárok na finanční náhradu nejvýše ve výši 135 960 Kč. Žalobce svůj nárok bez relevantních důvodů excesivně nadhodnotil a teprve podáním z [datum] vzal s ohledem na výsledky dokazování žalobu ohledně částky 168 960 Kč zpět, v důsledku čehož bylo řízení usnesením z [datum] zastaveno. Žalovaný tak byl nucen se po téměř 7 let bránit extrémně nadhodnocenému nároku, což soud prvního stupně v rozhodnutí o nákladech řízení nezohlednil, když namísto § 146 odst. 2 o. s. ř. při procesním zavinění zastavení řízení ohledně zmíněné části na straně žalobce, aplikoval § 146 odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že:„ zpětvzetí řízení se týkalo pouze rozsahu předmětu řízení, který závisel výlučně na úvaze soudu či znaleckém zkoumání“. S tímto závěrem žalovaný kategoricky nesouhlasí, protože znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení] měl žalobce již před podáním žaloby, takže rozhodnutí soudu na znaleckém zkoumání nezáviselo, v řízení žádné další znalecké dokazování ohledně bodového ohodnocení následků zranění neprobíhalo.

29. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil, žalobu v celém rozsahu zamítl, přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 222 350 Kč, zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení státu v celé výši a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.

30. Žalobce ve svých vyjádřeních k odvolání (z [datum] a [datum]) uvedl, že ačkoliv i on by v napadeném rozsudku mohl najít skutečnosti, s nimiž ne zcela souhlasí, když má za to, že jeho žaloba neměla být do částky 64 771 Kč zamítnuta, i s ohledem na to, že řízení trvá již velmi dlouhou dobu, oběma účastníkům s tím vznikají vysoké náklady a jeho vleklý průběh je pro ně velmi náročný, až vyčerpávající, se závěry v něm vyslovenými souhlasí a sám proti němu odvolání nepodal. Žalobce by byl rád, kdyby již byla věc pravomocně skončena a nemuselo docházet k dalšímu neekonomickému a nesmyslnému prodlužování řízení dalším soudním kolečkem, tak jak se to už stalo po prvním rozsudku, kdy odvolací soud celou věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Žalobce je přesvědčen, že odůvodnění napadeného rozsudku je logické a celistvé, podle jeho názoru na něm po formální stránce nelze shledat žádné nedostatky. To platí i o výroku o náhradě nákladů řízení, který je správně a logicky odůvodněn s odkazem na ustálenou judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2992/2016), přičemž v jeho případě se určitě nejednalo o požadavek excesivního nadhodnocení plnění, jestliže žádal trojnásobek později přisouzené částky, neboť záleží pouze na úvaze soudu, zda přiznanou částku navýší oproti bodovému ohodnocení znalce. Podle žalobce závěry soudu prvního stupně představují též důkladně zhodnocený kompromis pro obě strany. Přitom postup žalovaného, který ve svém odvolání napadá veškeré, i elementární skutečnosti (např. ohledně vlastnictví poklopu), nesvědčí o jeho konstruktivním přístupu k řešení sporu, žalovaný jím zřejmě sleduje jen možné budoucí komplikace vzniklé opětovným prokazováním této skutečnosti. Závěry soudu prvního stupně ohledně této pro posouzení věci stěžejní otázky jsou podle žalobce důkladně odůvodněny a vysvětleny a byly prokázány provedenými důkazy. Žalobce proto navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadených výrocích potvrzen a žalobci přiznána náhrada odvolacího řízení.

31. Odvolací soud podle § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu výroků I., III. a V., jakož i souvisejícího výroku IV., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

32. Předně je třeba uvést, že podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění v dostatečném rozsahu, odvolací soud z nich proto zcela vycházel a pro stručnost na ně, jak jsou podrobně uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje. K námitkám žalovaného ke zjištění pro rozhodnutí klíčové otázky jeho vlastnictví předmětného poklopu, odvolací soud uvádí, že souhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že z provedených důkazů (popsaných v bodě 20. rozsudku soudu prvního stupně) bylo dostatečně prokázáno (a další velmi nákladné a neúměrně zatěžující dokazování obnažením prostoru v historickém centru města, na kterém nakonec žalovaný ani netrval, bylo již nadbytečné), že tento poklop zakrýval vstupní otvor potrubí, které bylo od roku 1964 součástí topného systému na mazut (sloužilo k plnění nádrže mazutem) k vytápění budovy velvyslanectví žalovaného a bylo (v té době) propojeno v poslední místnosti suterénu s budovou velvyslanectví, takže bylo její součástí. Námitka žalovaného o nepoužitelnosti dodatečného vyjádření znalce [příjmení]. [příjmení] ze dne [datum] (následující den po jednání, na kterém byl znalec vyslechnut a na němž žalovaný poukázal na jiný poklop, umístěný asi 6 m od poklopu, na němž došlo ke zranění žalobce s tím, že právě tento jiný poklop měl být tím, který dříve zakrýval otvor plnícího potrubí na mazut, ústícího do druhé suterénní místnosti, kde byla nádrž) z důvodu, že toto vyjádření neobsahuje doložku podle § 127 o. s. ř., není podle odvolacího soudu rovněž důvodná. Jde totiž o vyjádření znalce, který byl ustanoven soudem, vypracoval znalecký posudek (č. l. 220 spisu), jenž doložku o vědomosti následků nepravdivého znaleckého posudku obsahuje, z čehož rovněž plyne, že se jednalo o odborníka, který byl s danou problematikou podrobně seznámen a kterému na jednání dne [datum], na němž byl k závěrům svého znaleckého posudku vyslechnut, byl připomenut znalecký slib. S ohledem na výše uvedené je podle odvolacího soudu zřejmé, že (další) znalecké doložky podle § 127 o. s. ř. na vyjádření z [datum] již třeba nebylo a toto vyjádření je možné považovat za součást znaleckého posudku. Konečně důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku k tomu, že zmíněné vyjádření Prof. [příjmení] je nepoužitelné proto, že v něm znalec neuvedl, jak ke svému závěru o tom, že žalovaným poukazovaný poklop patří k veřejnému osvětlení (a není v žádném případě alternativou přístupové šachtice do místnosti s někdejší nádrží na mazut), dospěl, když tento závěr znalec uspokojivě vysvětlil:„ Každý z historizujících sloupů veřejného osvětlení v [anonymizováno] ulici má ve své blízkosti ocelolitinový poklop stejného typu“. K výše uvedenému ještě odvolací soud uvádí, že zmíněné vyjádření znalce [příjmení] bylo pouze jedním z více důkazů, kterými bylo vlastnictví žalovaného k poklopu, na němž došlo ke zranění žalobce, dostatečně prokázáno.

33. Dále odvolací soud uvádí, že se ztotožnil také s výsledným právním hodnocením (za použití odpovídajících ustanovení obč. zák. a odškodňovací vyhlášky) soudu prvního stupně o tom, že žaloba je co do základu důvodná, protože byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za újmu, která žalobci vznikla, že spoluodpovědnost žalobce v důsledku tvrzeného nesplnění prevenční povinnosti dána není a souhlasí také s tím, do jaké výše byly její jednotlivé složky shledány důvodnými (a naopak nedůvodnými), takže ohledně nich (částka v celkové výši 110 540 Kč) bylo žalobě vyhověno, k čemuž odvolací soud poznamenává, že proti výši přiznané částky odvolací námitky žalovaného ani nesměřovaly. I v tomto ohledu proto odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku plně odkazuje.

34. Správnými byly shledány i všechny nákladové výroky, tj. jak rozhodnutí o vzájemné náhradě nákladů řízení mezi účastníky, tak vůči státu. Z obsahu spisu sice, jak tvrdí žalovaný, vyplývá, že žaloba byla původně podána pro částku 344 271 Kč, z níž částka 168 960 Kč představovala navýšení znaleckými posudky zjištěného odškodnění bolesti (o jednonásobek) a ztížení společenského uplatnění (o dvojnásobek), jakož i to, že žaloba byla o částku 168 960 Kč vzata zpět, avšak vyplývá z něj i to, že k tomuto zpětvzetí došlo po poučení soudem, že s ohledem na v řízení již zjištěné okolnosti zřejmě nebude pro takové navýšení odškodnění důvod. Podle odvolacího soudu je nepochybné, že k uvedenému závěru, který žalobci předestřel, dospěl soud prvního stupně svou úvahou (§ 136 o. s. ř), takže pro účely rozhodnutí o vzájemné náhradě nákladů řízení (ohledně prvých dvou složek žalované nároku) je třeba i přesto, že žalobce vzal svou žalobu ohledně částky 168 960 Kč zpět bez toho, aby mu byla žalovaným zaplacena, považovat žalobce ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. za plně úspěšného, podobně jako je tomu u 50% navýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění, na němž žalobce setrval a které soud na základě své úvahy nepřiznal, ačkoliv znalec je shledal případným. I kdyby totiž žalobce„ výzvy“ soudu neuposlechl a nadále by trval na žalobě ohledně této její části v plném původním rozsahu (304 920 Kč), a byla mu přiznána v této části (bolestní a ztížení společenského uplatnění) stejná částka jako nakonec byla (102 960 Kč) a zamítnuta by byla ohledně částky 201 960 Kč (33 000 + 168 960), bylo by ho třeba s ohledem na závěr o důvodnosti žaloby co do základu nároku považovat za plně úspěšného s tím ovšem, že za tarifní hodnotu by bylo třeba považovat (což soud prvního stupně respektoval) jen částku přisouzenou (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 941/2017-482). V závislosti na výše uvedeném byl správný závěr soudu prvního stupně o tom, že celková tarifní hodnota sporu činila 138 911 Kč (102 960 přiznaná částka za bolestné a ztížení společenského uplatnění plus 35 951 Kč žádaných nákladů spojených s léčením), z níž byl žalobce úspěšný ohledně 110 540 Kč (102 960 + 7 580), představujících 80% úspěch a žalovaný ohledně 28 371 Kč, představujících 20 % úspěch, takže podle § 142 odst. 2 o. s. ř. má úspěšnější žalobce nárok na náhradu nákladů řízení co do 60 %. V dalším již odvolací soud odkazuje na podrobné zdůvodnění výpočtu přiznané částky, které je správné. Poměru úspěchů 80: 20 odpovídá i rozhodnutí o náhradě nákladů státu, jejichž výpočet je také správný, stejně jako použité zákonné ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

35. Jelikož tedy odvolací soud shledal napadený rozsudek po všech stránkách správným, byl tento v odvoláním napadených výrocích I., III. a V., včetně závislého výroku IV., podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Výrok II. zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada byla přiznána zcela úspěšnému žalobci, jehož náklady tvoří odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání) podle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu à 5 540 Kč (z tarifní hodnoty 110 540 Kč), dva režijní paušály à 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, se zvýšením o 21% DPH ve výši 2 452,80 Kč podle § 137 odst. 3 a 151 odst. 2 o. s. ř. Náhradu nákladů je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě určené dle § 160 odst. 1 o. s. ř k rukám jeho zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.