o ochranu autorských práv a náhradu škody, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2025, č. j. 9 C 11/2025-19,

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobce ze dne 1. 9. 2025 na prominutí zmeškání lhůty určené žalobci jeho usnesením ze dne 3. 7. 2025, č. j. 9 C 11/2025-3, k zaplacení soudního poplatku ve výši 8 000 Kč nebo k podání návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a dále rozhodl, že se neprodlužuje lhůta určená žalobci ve výroku I. zmíněným usnesením k zaplacení soudního poplatku ve výši 8 000 Kč nebo k podání návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků (výrok II.)

2. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce se žalobou ze dne 2. 7. 2025 domáhá určení, že žalovaná neoprávněně užila autorské dílo žalobce - DVD s názvem [Anonymizováno], jakož i uložení povinnosti žalované se tohoto neoprávněného užívání zdržet a nahradit žalobci vzniklou škodu ve výši 160 000 Kč. Jelikož žalobce neuhradil soudní poplatek zároveň s podáním žaloby, soud jej usnesením ze dne 3. 7. 2025, č. j. 9 C 11/2025-3, vyzval, aby do 15 dní soudní poplatek ve výši 8 000 Kč zaplatil. Zároveň ho poučil, že neučiní-li tak, bude řízení zastaveno s tím, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Dále byl žalobce v tomto usnesení poučen, že má-li za to, že jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, může podat u soudu návrh, aby mu bylo osvobození přiznáno, a to i se zpětnou účinností, s tím, že takový návrh je nezbytné podat ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku. Žalobci byla výzva doručena 30. 7. 2025, lhůta daná soudem tedy uplynula 14. 8. 2025, a to marně, neboť soudní poplatek v ní zaplacen nebyl. Jelikož žalobce v této lhůtě nepodal ani návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, postupoval soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSOP“) a řízení usnesením ze dne 20. 8. 2025 zastavil. Podáním ze dne 1. 9. 2025 žalobce požádal o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku s odůvodněním, že ho nemohl zaplatit ve lhůtě v důsledku tíživé finanční situace, ve které se nachází a kterou doložil prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a doklady. Uvedl také, že jeho opomenutí podání žádosti o osvobození ve lhůtě nebylo úmyslné, ale vyplývalo z jeho neznalosti procesního postupu a z faktu, že se musel primárně vypořádat s existenčními důsledky podnikatelské ztráty. Požádal proto, aby jeho žádost byla projednána, jako kdyby byla lhůta dodržena.

3. Soud prvního stupně s odkazem na § 58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ů 9 odst. 1 ZSOP a blíže nespecifikovanou judikaturu Nejvyššího soudu a odbornou literaturu uvedl, že za omluvitelný důvod pro zmeškání lhůty lze považovat jen nenadálé a překvapivé situace (dočasná pracovní neschopnost advokáta, výpadek fungování datových schránek, šok z náhlého úmrtí blízké osoby apod.). Tíživá finanční situace, o níž hovoří žalobce, omluvitelný důvod za současného opomenutí podání návrhu na osvobození nepředstavuje, stejně jako to, že opomenutí bylo neúmyslné nebo to, že žalobce nezná procesní postupy, neboť žalobce byl v usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku řádně poučen, jak uvedeno výše v bodě 2, že má v 15 denní lhůtě buď zaplatit soudní poplatek nebo podat žádost o osvobození. Žalobce však tuto dostatečně dlouhou zákonnou lhůtu nevyužil a návrh na osvobození podal až po uplynutí dalších 17 dnů v návaznosti na doručení usnesení o zastavení řízení. Jiné omluvitelné důvody než výše uvedené (které jimi nejsou) žalobce ve své žádosti neuvedl, a proto soud prvního stupně jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl.

4. Následně soud prvního stupně vyslovil názor, že lhůta určená soudem podle § 9 odst. 1 ZSOP je lhůtou soudcovskou, nikoliv zákonnou, což znamená, že její zmeškání nelze vůbec prominout, ale lze ji jen prodloužit. Z uvedeného důvodu posoudil žalobcovo podání z 1. 9. 2025 též jako žádost o prodloužení soudem určené lhůty k zaplacení soudního poplatku nebo podání žádosti o osvobození podle § 55 o. s. ř., které však ze stejných důvodů jako shora uvedených rovněž nevyhověl.

5. Žalobce se včas odvolal proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně. Uvádí, že podle jeho názoru soud nesprávně kvalifikoval lhůtu k zaplacení soudního poplatku jako lhůtu soudcovskou podle § 55 o. s. ř., kterou nelze prominout a lze ji jen prodloužit podle § 58 o. s. ř. Takový výklad je podle žalobce v přímém rozporu nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2025/19 ze dne 21. 4. 2020, kde tento konstatoval, že tato lhůta je lhůtou procesní, jejíž zmeškání lze prominout podle § 58 o. s. ř., pokud existuje omluvitelný důvod. Žalobce je též přesvědčen, že u něj existuje omluvitelný důvod, pro který nemohl soudní poplatek zaplatit (tíživá finanční situace spojená s jednáním žalovaného, které je předmětem tohoto řízení) a nemohl podat včas ani žádost o osvobození (neznalost procesního postupu, navzdory poučení, vyplývající z psychického a finančního tlaku). Soud prvního stupně přehlédl, že opomenutí žalobce nebylo zaviněné, ale způsobené okolnostmi, které mu znemožnily včasný úkon. Navíc byl v osobních problémech, které vyvrcholily jeho zatčením, i právní poradce žalobce [tituly před jménem], který mu tak nemohl poskytovat poradenství, což také přispělo ke zmeškání lhůty. Žalobce dále namítá, že jelikož zamítnutí prominutí zmeškání lhůty vede k zastavení řízení bez meritorního projednání věci, je porušeno jeho právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces). Judikatura Ústavního soudu (I. ÚS 3106/13, III. ÚS 1136/20) opakovaně zdůrazňuje, že obecné soudy musí interpretovat procesní pravidla v souladu s ústavními principy, aby nedošlo k diskriminaci nemajetných osob. Rigidní aplikace lhůt bez zohlednění individuální situace vede k horšímu přístupu k právu pro ekonomicky znevýhodněné jedince, což je v rozporu s principem rovnosti před zákonem. Napadené usnesení je porušením ústavního pořádku. Konečně podle žalobce soud prvního stupně přehlédl, že žádost o osvobození od soudních poplatků podal ihned po doručení usnesení o zastavení řízení, tj. bez zbytečného prodlení, což svědčí o jeho dobrém úmyslu a absenci zavinění. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž mu bude přiznáno osvobození od soudních poplatků a jeho žaloba bude projednána.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a násl. o. s. ř., a to dle § 212a odst. 1 a 6 a § 205 odst. 2 o. s. ř. i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny, a podle § 212a odst. 5 o. s. ř. přihlížel i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Po projednání věci bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal (odeslal z jeho datové schránky do datové schránky soudu, kam byla dodána) u soudu prvního stupně žalobu v této věci dne 2. 7. 2025. Soudní poplatek, splatný podáním žaloby (§ 4 odst. 1 písm. a/ a § 7 odst. 1 ZSOP), neuhradil. Součástí žaloby není žádné vyjádření žalobce k úhradě soudního poplatku, neobsahuje tedy ani žádost o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně pak správně ve smyslu § 9 odst. 1 ZOSP žalobce usnesením ze dne 3. 7. 2025, č. j. 9 C 11/2025-3, vyzval, aby soudní poplatek v soudem určené výši 8 000 Kč (pozn. odvolacího soudu: vyměřen měl být zjevně poplatek ve vyšší výši, neboť jsou žalovány tři nároky - určovací, zdržovací a náhrada škody /majetkové újmy/; pro posouzení důvodnosti tohoto odvolání to však nemá relevanci) uhradil ve lhůtě 15 dnů a poučil ho, že nebude-li poplatek v této lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží a že má-li za to, že jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, může navrhnout, aby mu osvobození bylo přiznáno soudem s tím, že takový návrh je nezbytné podat ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku. Výzva byla žalobci doručena do datové schránky dne 30. 7. 2025, což znamená, že lhůta k zaplacení soudního poplatku (nebo podání žádosti o osvobození od soudních poplatků) skončila ve čtvrtek 14. 8. 2025 (§ 57 o. s. ř.). Jelikož žalobce do jejího skončení nezaplatil soudní poplatek a nepodal ani žádost o osvobození od soudních poplatků, soud prvního stupně postupem podle § 9 odst. 1 ZOSP usnesením ze dne 20. 8. 2025, č. j. 9 C 11/2025-4, řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Toto usnesení bylo žalobci doručeno 21. 8. 2025, dne 1. 9. 2025 podal návrh na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku a podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, kterou zároveň tímto podáním podal (č. l. 7 an. spisu) a tentýž den podal proti usnesení o zastavení řízení také odvolání (č. l. 13 an. spisu).

8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017), nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

9. Jinými slovy řečeno; podle nyní účinného ZSOP je dodatečně stanovená lhůta k zaplacení soudního poplatku (splatného řádně už spolu se žalobou), tj. lhůta určená v usnesení s výzvou k úhradě soudního poplatku (zde usnesení na č. l. 3 spisu), lhůtou propadnou. Nemůže-li soud přihlížet k poplatku zaplacenému po uplynutí této lhůty, pokud je zaplacen (což není tento případ, neboť žalobce soudní poplatek neuhradil), použitím argumentu a fortiori (a maiori ad minus) lze dovodit, že po uplynutí této lhůty nemůže přihlížet ani k (po lhůtě) podanému návrhu na osvobození od soudních poplatků a nelze vyhovět ani návrhu na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku. Je-li totiž lhůta k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 ZOSP propadná (tzn. že soud nemůže k zaplacení soudního poplatku po lhůtě přihlížet), nelze její zmeškání prominout dle § 58 odst. 1 o. s. ř., neboť má, jak správně, byť bez bližšího popisu důsledků této skutečnosti, uvedl soud prvního stupně, povahu procesní lhůty soudcovské, přičemž prominout lze pouze procesní lhůty zákonné (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017-19: „Lhůta dodatečně určená soudem k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, je propadná. Požádá-li proto stěžovatel o osvobození od soudních poplatků až po uplynutí této lhůty, soud tento návrh bez dalšího zamítne.“ a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 26 Co 40/2018: „Lhůta k zaplacení soudního poplatku určená podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění zákona č. 296/2017 Sb., má povahu lhůty soudcovské, a proto nelze prominout její zmeškání podle § 58 o. s. ř.“).

10. Na výše uvedených závěrech nemůže nic změnit (věcně správná) argumentace žalobce o tom, že lhůta k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 ZSOP je lhůtou procesní (tedy nikoliv hmotněprávní). Stejný (procesní) charakter mají totiž jak soudcovské, tak zákonné lhůty, zmíněné v procesním předpisu (o. s. ř.) a tento charakter znamená zejména to, že „Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno u orgánu, který je povinen je doručit.“ (§ 57 odst. 3 o. s. ř.). Se žalobcem lze souhlasit, že v jím odkazovaném judikátu (nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, č. j. I. ÚS 2025/19-1) byla řešena otázka charakteru lhůty k zaplacení soudního poplatku (jako lhůty procesní), a to v situaci, že tamní účastnice řízení, která podala odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, zaplatila soudní poplatek za odvolání v kolcích podáním, které podala u poštovního doručovatele v poslední den soudem určené lhůty a které tedy bylo soudu doručeno až několik dní po jejím uplynutí. Ústavní soud uzavřel, že uvedená lhůta je lhůtou procesní, takže pro její zachování postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě v její poslední den a jestliže tedy soud vyložil lhůtu k zaplacení soudního poplatku jako nikoliv procesní, porušil právo tamní odvolatelky na přístup k soudu a na spravedlivý proces.

11. K námitkám žalobce o odnětí v poslední větě uvedených práv dle Listiny základních práv svobod, resp. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, odvolací soud s odkazem na plenární nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. Pl. ÚS 9/20-1, uvádí, že: „Současná úprava ustanovení § 9 odst. 1 věta třetí zákona o soudních poplatcích (tj. ve znění zákona č. 296/2017 Sb.), je podle názoru Ústavního soudu legitimní, přiměřená i rozumná. „Stanovený postup“ upravený v napadeném ustanovení je sice přísný, avšak ústavně konformní a souladný s právem na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Je tomu tak (mimo další Ústavním soudem podrobně rozebrané důvody) proto, že „následkem marného uplynutí propadné lhůty k zaplacení soudního poplatku je zastavení řízení, které však nepředstavuje pro žalobce překážku věci pravomocně rozhodnuté (rozsouzené), takže mu nic nebrání, aby návrh podal znovu.“

12. Z výše uvedeného plyne, že soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl věcně správně, pokud návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl, pročež jeho rozhodnutí odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že jestliže návrhu nebylo ze shora uvedených (bod 9) důvodů (vůbec) možno vyhovět, lze konstatovat, že otázkou, zda důvody, uvedené žalobcem, představují omluvitelný důvod ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř. či nikoliv (jak uzavřel), se soud prvního stupně zabýval nadbytečně.

13. Po nabytí právní moci tohoto usnesení předloží soud prvního stupně odvolacímu soudu k vyřízení odvolání žalobce proti usnesení o zastavení řízení, bude-li na něm žalobce trvat.