o ochranu autorského práva, částečně mezitímním rozsudkem, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2022, č. j. 16 C 31/2010-605,

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce je společně se žalovaným spoluautorem, každý rovným dílem počítačových programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno] (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zdržet se zásahů do počítačových programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno] jejich úpravou, aktualizací, upgradem, napodobeninou nebo obdobným způsobem, provedených bez písemného souhlasu žalobce (výrok II.) a povinnost předat žalobci vždy do 31. března každého kalendářního roku údaje o způsobu užití počítačových programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno] za předchozí kalendářní rok v rozsahu: počet licencí udělených k užití těchto počítačových programů včetně jmenného seznamu nabyvatelů a držitelů licencí, kopií licenčních smluv a vyčíslení výnosů z poskytnutých, prodloužených či upravených nebo změněných licencí (výrok III.), v části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu podíl ve výši 2 400 000 Kč jako jedné poloviny na výnosech z autorských práv k počítačovým programům [anonymizována čtyři slova] a [jméno] za období od [datum] do [datum] spolu se zákonným úrokem z prodlení

- z částky 500 000 Kč od [datum] do zaplacení,

- z částky 500 000 Kč od [datum] do zaplacení,

- z částky 300 000 Kč od [datum] do zaplacení,

- z částky 300 000 Kč od [datum] do zaplacení,

- z částky 200 000 Kč od [datum] do zaplacení,

- z částky 200 000 Kč od [datum] do zaplacení,

- z částky 200 000 Kč od [datum] do zaplacení,

- z částky 200 000 Kč od [datum] do zaplacení,

žalobu zamítl. (výrok IV.), konečně rozhodl, že právní základ žalobcem uplatněného nároku, aby mu žalovaný zaplatil podíl ve výši jedné poloviny na výnosech z autorských práv k počítačovým programům [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a [jméno] za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] spolu se zákonným úrokem z prodlení, je opodstatněný s tím, že o výši tohoto nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku ve věci samé (výrok V.).

2. Soud prvního stupně při rozhodování vyšel ze žaloby podané dne [datum], kterou se žalobce domáhal ochrany svých spoluautorských práv, když tvrdil, že spolu se žalovaným v letech 1992 až 2007 vytvořili počítačové programy [anonymizována čtyři slova] a [jméno], ale i další programy. Jednalo se o společné dílo, žalobce a žalovaný jsou tedy spoluautory předmětných programů. Dále uvedl, že za účelem společného výkonu autorských práv v roce 1992 uzavřeli ústní formou smlouvu o sdružení, které vystupovalo pod označením [anonymizováno], přičemž podíly obou spoluautorů na výnosech sdružení a výnosech z autorských práv měly být stejné. Licenční smlouvy s obchodními partnery (zákazníky) byly uzavírány na [právnická osoba], avšak peníze byly zasílány na účet žalovaného, ke kterému měl žalobce přístup. Žalobce dále popsal, že žalovaný s ním na konci roku 2007 přestal komunikovat, znemožnil mu účast na činnosti sdružení a odmítl mu poskytnout informace o výkonu autorských práv a povinností. Žalobce proto vystoupil ze sdružení a žádal vypořádání svého podílu. Pokud jde o předmětné programy, žalobce měl za to, že jde o autorská díla, přičemž autorská práva svědčí oběma spoluautorům společně a nerozdílně. Žalovaný v rozporu se zákonem užíval autorská díla výlučně sám a nevyplácel žalobci podíl na autorských odměnách.

3. Žalovaný po celou dobu řízení popíral, že žalobce je spoluautorem předmětných programů. Připustil, že žalovaný s ním spolupracoval v rámci sdružení [anonymizováno] a podílel se na distribuci a servisu předmětných programů. Nikdy však nebyl autorem v tom smyslu, že by předmětné programy vymyslel a naprogramoval, vklad žalobce do podnikání nepovažoval za autorský. Žalovaný dále potvrdil, že koncem roku 2007 se mezi účastníky objevily neshody a žalovaný dokonce zjistil, že žalobce začal sám prodávat předmětné programy třetím osobám. Fakticky proto spolu od začátku roku 2008 nespolupracují. Žalovaný měl žalobu za zcela nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.

4. Soud prvního stupně o žalobě již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 22. 12. 2016, č. j. 16 C 31/2010-302, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl s odůvodněním, že žalobci se nepodařilo prokázat, že je spoluautorem předmětných programů. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2018, č. j. 5 Co 50/2017-339. Na základě dovolání žalobce byl ale rozsudek vrchního soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, č. j. 27 Cdo 3670/2018-364, s odůvodněním, že předchozí soudy se opomněly vypořádat s důkazem, který navrhl žalobce k prokázání svého spoluautorství a který spočíval ve znaleckém zkoumání shody zdrojových kódů programů [jméno] a [anonymizováno]. V návaznosti na tento rozsudek Nejvyššího soudu zrušil Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 5 Co 50/2017-377, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 12. 2016 a uložil tomuto soudu doplnit dokazování.

5. Žalobce následně změnil žalobu ohledně formulace požadavku na předávání informací o užívání počítačových programů a také rozšířil požadavek na zaplacení podílu žalobce na výnosech užívání předmětných programů na částku 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení, tuto změnu žaloby soud prvního stupně připustil usnesením ze dne 29. 12. 2021, č. j. 16 C 31/2010-517.

6. O takto změněném předmětu řízení následně soud prvního stupně rozhodl rozsudkem z 18. února 2022, č. j. 16 C 31/2010-605, který je částečně (ve výroku V.) rozsudkem mezitímním, neboť rozhodnuto bylo pouze o základu nároku žalobce na zaplacení podílu na výnosech užívání předmětných programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno] za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] spolu se zákonným úrokem z prodlení, s tím, že o výši tohoto nároku a o náhradě nákladů řízení mělo být rozhodnuto až v konečném rozsudku ve věci (§ 152 odst. 2 o. s. ř.).

7. Soud po zjištění, že žaloba byla podána k věcně i místně příslušnému soudu, provedl ve věci již v první fázi řízení rozsáhlé dokazování, které směřovalo především k prokázání, zda je žalobce (spolu) autorem předmětných programů. V řízení je totiž aktivně věcně legitimován jen skutečný spoluautor předmětných programů. Že je takovou osobou právě žalobce, bylo mezi účastníky sporné od samého počátku řízení a bylo tedy na žalobci, aby soudu své spoluautorství doložil. Žalobce proto (i k výzvám soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.) předložil řadu listin a navrhl svědky k prokázání svého tvrzení o spoluautorství k předmětným programům, žalovaný pak navrhoval důkazy zpochybňující žalobcovo spoluautorství.

8. Před vyhlášením rozsudku ze dne 22. 12. 2016 soud prvního stupně zjistil z provedených důkazů tyto skutečnosti: Podle přiznání k dani z příjmu fyzických osob za roky 2000 až 2007 žalobce v těchto letech vykazoval příjmy ve výši od 104 670 Kč (rok 2000) do 3 683 033 Kč (rok 2002), kdy šlo o podíl žalobce na výtěžcích sdružení. Žalobce v příslušných přílohách přiznání uváděl údaje o ostatních účastnících sdružení, kterými měli být [jméno] [příjmení] (žalovaný) s podílem 44 % a [jméno] [příjmení] s podílem 6 %. Jako předmět své činnosti žalobce ve formuláři uváděl tvorbu software. K jednotlivým daňovým přiznáním pak žalobce dokládal příjmové doklady prokazující zaplacení daně Finančnímu úřadu v [obec].

9. Žalobce doložil přípis ze dne 9. 6. 2008, kterým oznamuje žalovanému, že vystupuje ze sdružení„ [anonymizována dvě slova]“, které mělo vzniknout podle § 829 a násl. občanského zákoníku za účelem společné činnosti při vývoji, tvorbě a prodeji softwaru podle autorského zákona. Podle dopisu ze dne [datum] žalovaný žalobci odpověděl, že ho mrzí, že žalobce odchází ze sdružení, a sliboval, že poskytne podklady pro vypořádání vzájemných majetkových vztahů. Podle dopisu ze dne 19. 5. 2009, který žalovanému adresovala zástupkyně žalobce, byl žalovaný znovu žádán o vypořádání vzájemných vztahů týkajících se společné účasti v občanském sdružení [anonymizováno] a ve sdružení„ [právnická osoba]“. Žalovaný zástupkyni žalobce sdělil dopisem ze dne 28. 5. 2009, že žalobce byl skutečně jedním ze zakladatelů sdružení [anonymizováno] a že je možné jeho členství ukončit. Na to zástupkyně reagovala dopisem ze dne 16. 6. 2009 s tím, že je připravena jednat o majetkovém vypořádání sdružení [anonymizována dvě slova] založeného podle § 829 občanského zákoníku. Žalobce dále předložil soudu několik CD a flashdisk, na kterém jsou uloženy různé verze programu [anonymizováno]. Tato data byla následně přezkoumána soudním znalcem i znaleckým ústavem.

10. Žalovaný ke svému tvrzení o existenci občanského sdružení [anonymizováno] doložil potvrzení Ministerstva vnitra ze dne 18. 1. 2011, které potvrzuje existenci tohoto sdružení se sídlem [adresa]. [anonymizována dvě slova], [IČO]. Z informací o doménovém jméně týkajících se domény [webová adresa] soud prvního stupně zjistil, že držitelem doménového jména je sdružení [anonymizováno] a jako administrativní kontakt je uveden žalovaný. Doména byla registrována od 8. 3. 1999.

11. Na webových stránkách pod adresou [webová adresa] bylo podle předloženého výtisku ke dni 23. 1. 2008 uvedeno, že [anonymizováno] je společnost autorů [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], založená v roce [rok] v [obec]. V kontaktních údajích je uvedeno též telefonní číslo, které užíval žalobce (tel. [tel. číslo]). Podle obdobného výtisku webových stránek ke dni 1. 11. 2008 byl na stránkách text„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Založeno v roce [rok] v [obec]. Jeho členové vlastní autorská práva v oblasti komerčního [anonymizováno] a poskytují licence k užívání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. Shodný text byl na stránkách [webová adresa] ke dni [datum]. Pod těmito texty se nacházejí aktuality týkající se programů [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Náhledy na webové stránky byly vytištěny z webového archivu [anonymizováno].

12. Soud důkazně zkoumal i tvrzení žalobce, že služby hot line pro programy zajišťovala společnost [právnická osoba] Žalobce doložil faktury, kde zmíněná společnost účtuje odběrateli označenému jako„ [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec]“ odměnu za zajištění hot line [anonymizováno] měsících červenec 1993 až říjen 1993.

13. Podle brožurky programu [anonymizováno] a též podle printscreenů bylo uživatelům sdělováno, že program [anonymizováno] je produktem autorské [právnická osoba], [adresa]. V programu se objevoval i odkaz na technickou a metodickou podporu na e-mailové adrese [webová adresa], dále telefonní čísla [tel. číslo] a [tel. číslo].

14. K návrhu žalobce soud vyslechl řadu svědků. Z výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zjistil, že svědek se seznámil se žalovaným, když [anonymizována dvě slova] [země] poptávala software pro lékárny. Svědek vypracovával vlastní počítačový program do lékáren a sdružení [anonymizováno] mu dodalo některé moduly pod názvem [jméno]. V rámci spolupráce se svědek několikrát sešel se žalobcem a žalovaným, konzultovali další postup a navrhli design. Svědka nezajímalo, kdo je autorem modulů, které potřeboval, nikdy nebyl přítomen přímo psaní programů žalobcem nebo žalovaným. Jeho obchodním partnerem bylo sdružení [anonymizováno]. Svědek znal i jiný software z produkce [anonymizována dvě slova] pod názvy [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno].

15. Soud dále vyslechl svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že zná oba účastníky ještě z doby, než v roce 1969 emigroval do [anonymizováno]. Svědek se po roce 1990 sešel s žalobcem a poradil mu, aby začal programovat v jazyce C, za tímto účelem mu poskytl také knihovnu a překladač zdrojového kódu. Při návštěvě u žalobce se seznámil se žalovaným a v roce 1992 nebo 1993 pro žalovaného zajistil ve [anonymizováno] koupi počítače. Žalobce a žalovaný potom začali vytvářet programy pro lékárny, svědek vícekrát viděl, jak žalobce a žalovaný seděli společně u počítače a psali kód. Naposledy je takto viděl pracovat v roce 2006 nebo 2007, oba uměli programovat v jazyce C., Pokud jde o programy [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] 32, svědek měl za to, že na jejich tvorbě se podíleli oba účastníci, u samotného programování ale nebyl. Pokud jednali se zákazníky, představovali se žalobce i žalovaný označením [anonymizováno], měli též webové stránky [webová adresa].

16. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v 90. letech zprostředkoval prodej několika licencí na program [anonymizováno], nevěděl ale, kdo byl jeho autorem. Ohledně zprostředkování jednal se žalovaným. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že účastníky řízení zná, bavili se spolu o programátorských věcech, ví také, že dělali programy pro zdravotní pojišťovnu, vzpomněl si na název [anonymizováno]. Svědek nebyl u tvorby programů a jen ze společné rozmluvy soudil, že autory programů jsou účastníci oba. Oba také komunikovali se zákazníky a byli schopni jim poradit. Svědek [jméno] [příjmení] také potvrdil, že účastníci spolupracovali při tvorbě programů, vzpomněl si na název [anonymizováno], další názvy neznal. Svědek uvedl, že nebyl nikdy přítomen samotnému programování, ale věděl, že se žalobce a žalovaný scházeli u jednoho nebo u druhého doma a pracovali společně. Činnost vyvíjeli pod hlavičkou [anonymizováno].

17. K žádosti žalobce soud ustanovil k podání posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalce z oboru kybernetika, specializace na vývoj software, aby posoudil, zda žalobce je autorem předmětných počítačových programů. Ustanovený znalec vyhotovil znalecký posudek [datum], [číslo] [rok], kdy po prostudování poskytnutých podkladů dospěl k závěru, že neexistuje žádná obecně uznávaná metoda nebo postup pro určení autorství programů. Pokud jde o zásahy do počítačových programů ve smyslu jejich úprav, aktualizace či rozvoje, ty může po technické stránce provádět každá osoba, která má k dispozici podklady, zejména zdrojové kódy, databáze, knihovny a další soubory a je znalá programování. Nemusí se tedy jednat jen o autora. Z programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno] a jejich zdrojových kódů znalec nebyl schopen určit, kolik autorů se na nich podílelo, neboť neshledal, že by se ve zdrojových kódech objevoval rozdílný„ rukopis“ v různých částech kódu. Naopak znalec dospěl k závěru, že srovnávací kód (vytvořený žalobcem pro účely soudního řízení) se liší od kódu jiných 38 souborů předmětných programů, zatímco oněch 38 souborů obsahuje obdobně uspořádaný kód. Znalec nebyl schopen zhodnotit programátorské znalosti a schopnosti žalobce v minulosti, pokud žalobce v rámci soudního řízení prováděl úpravy zdrojových kódů předmětných programů (čímž se snažil prokazovat, že je jako autor seznámen s těmito kódy), měl znalec tyto úpravy za jednoduché, na úrovni základních programátorských znalostí. Na druhé straně znalec uvedl, že žalobce je seznámen s postupem převodu zdrojového kódu do podoby distribuované zákazníkům, ale podle znalce žalobce k odborným otázkám argumentoval spíše z pozice poučeného uživatele než programátora. Znalec uzavřel, že žalobce nebyl schopen jednoznačně označit žádnou část programu, jejímž by byl autorem, proto i s ohledem na výše uvedené vyslovil domněnku, že žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti není autorem či spoluautorem zdrojových kódů předmětných programů. Na těchto svých závěrech znalec setrval i při svém výslechu, který se uskutečnil u soudu prvního stupně při jednání dne [datum].

18. Takto provedené dokazování bylo v dalším průběhu řízení doplněno, a to ve směru naznačeném ve zrušujících rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, č. j. 27 Cdo 3670/2018-364, a Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020, č. j. 5 Co 50/2017-377.

19. Soud prvního stupně především usnesením ze dne 11. 3. 2021, č. j. 16 C 31/2010-394, ustanovil pro řízení znaleckým ústavem v oboru kybernetika společnost [právnická osoba], které uložil přezkoumat věcnou správnost závěrů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a dále porovnat zdrojový kód programu [jméno] se zdrojovými kódy programu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Dále požádal o sdělení, zda z předmětných programů či jejich zdrojových kódů lze zjistit, zda byly sepsány jedním nebo více autory, pokud ano, zda jejich autory byli žalobce nebo žalovaný, případně v jakém rozsahu. Znalecký ústav zadání splnil a vypracoval znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne [datum], k závěrům znaleckého zkoumání pak byly zástupci znaleckého ústavu vyslechnuti při jednání u soudu dne [datum].

20. Znalecký ústav ve svém písemném znaleckém posudku [číslo] [rok] popsal metody, které použil při porovnávání jednotlivých programů. Nesouhlasil se závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ohledně neexistence obecně uznávané metody nebo postupu pro určení autorství programů, neboť v odborné literatuře jsou uváděny postupy založené na analýze tzv. n-gramů, byť v nyní projednávané věci tento postup nelze použít pro nedostatek srovnávacího materiálu. Se znalcem [příjmení] se znalecký ústav ztotožnil v tom, že zásahů do počítačových programů a jejich zdrojových kódů je schopen nejen jejich autor, ale i jiná osoba znalá programování, avšak neztotožnil se se závěrem, že autorství žalobce k předmětným počítačovým programům je vysoce nepravděpodobné. Znalecký ústav totiž uzavřel, že ze zkoumaných počítačových programů nelze jednoznačně určit, zda byly sepsány jedním nebo více autory, na druhé straně lze však říci, že programy [anonymizována dvě slova] a [jméno] vykazují společné znaky svědčící o tom, že tyto programy vytvořil stejný autor nebo skupina autorů. Znalecký ústav přitom žalobce jako autora předmětných programů nevyloučil, neboť žalobce prokázal znalost systémového rozvoje zdrojového kódu programu [anonymizováno] a způsobu jeho kompilace a znalost minimálně části zdrojového kódu programu [anonymizována dvě slova]. Navíc znalecký ústav ve zdrojovém kódu programu [anonymizováno] a v dokumentaci verzí našel odkazy na osobu označenou jako [příjmení], touto přezdívkou byl v korespondenci účastníků označován žalobce. Znalecký ústav dále dovodil, že zdrojové kódy programu [jméno] vykazují shodné znaky jako zdrojové kódy programů [anonymizováno] a [anonymizováno] v podobě shodných částí kódu (12 % u programu [anonymizováno] a 14 % u programu [anonymizováno]), přičemž se nejednalo o pouhé překopírování části zdrojového kódu, ale docházelo k jeho úpravám, zmíněné programy také vykazují srovnatelnou míru výskytu zranitelností kódů a výskytu shodných zranitelností a vykazují též srovnatelné výsledky analýzy shody se standardy zápisu pro jazyk C/C++. Na základě toho znalecký ústav dovodil, že na vývoji programu [jméno] se podílela shodná osoba nebo osoby jako na vývoji programu [anonymizováno] a [anonymizováno]. Nelze však zjistit, zda se jednalo o jednoho či více autorů a zda autorem těchto programů byl žalobce či žalovaný a v jakém rozsahu se na vývoji podíleli. Autorství konkrétních částí kódu by bylo možné zjistit pouze při použití speciálního vývojového softwaru, který však v případě předmětných programů použit nebyl. Při svém výslechu u soudu dne [datum] zástupci znaleckého ústavu sdělili, že obsahem soudního spisu je větší množství verzí programu [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], přičemž podle znaleckého ústavu jde o vývojové verze stejných programů, zástupci znaleckého ústavu neměli žádné pochybnosti, jaké programy mají být předmětem jejich zkoumání.

21. Z výpisu ze spolkového rejstříku bylo zjištěno, že s identifikačním [číslo] je v něm zapsán spolek s názvem [anonymizováno], který má sídlo na adrese [adresa] (adresa žalovaného). Spolek byl zapsán do spolkového rejstříku ke dni [datum] a jako jeho předseda je s účinností od [datum] zapsán žalovaný.

22. Soud se na základě důkazního návrhu žalobce pokoušel získat u Finančního úřadu pro [územní celek] přiznání k dani z příjmů za roky 2008 - 2020 týkající se žalovaného, jeho manželky a spolku [anonymizováno]. Finanční úřad však požadované listiny soudu nezaslal s odkazem za povinnost mlčenlivosti stanovenou v zákoně č. 280/2009 Sb., daňovém řádu. K dotazu soudu uvedl [stát. instituce], obecní živnostenský úřad, že žalovaný není zapsán v živnostenském rejstříku ani v evidenci zemědělských podnikatelů. Žalovaný k tomu uvedl, že své příjmy danil jako autor, k čemuž nepotřeboval živnostenské oprávnění.

23. Soud prvního stupně dále provedl důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne 6. 1. 1999, č. j. 5 C 795/96-55, kterým byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy žalobce žádal vrácení částky 11 800 Kč zaplacené za licenci programu [anonymizováno]. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud předmětný program považoval za autorské dílo a žalovaného za jeho autora, v řízení se pak řešila otázka vad tohoto programu a nároku žalobce z vad vyplývajících. Otázka spoluautorství k programu [anonymizováno] v tomto řízení řešena nebyla.

24. K důkazu byly dále provedeny jako důkazy doklady o licencích na programy [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] obsahující licenční kódy, které byly vystaveny pro jednotlivé odběratele ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] v. o. s., [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a další). Dokumenty obsahují text„ licenci vystavila [právnická osoba]“, je uveden odkaz na webové stránky [webová adresa] a adresa [adresa] (adresa žalovaného). Ke každé z licencí byla doložena i faktura, kde jako dodavatel je uveden žalovaný a úplata za poskytnutí licence měla být zaplacena na účet [číslo]. V záhlaví faktur je uvedeno„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ a též v zápatí je uvedeno„ Tento doklad vystavilo [anonymizována dvě slova], [IČO], které zajišťuje technickou podporu software svých členů“. Čtené doklady pocházení z let 2002 - 2016.

25. K žádosti žalobce soud vyžádal od [právnická osoba], výpisy z účtu [číslo] za dobu do 1. 1. 2005. Z doručených výpisů bylo zjištěno, že účet je stále aktivní a je veden na jméno žalovaného. V roce 2005 byly celkové příjmy připsané na účet 5 459 613 Kč, výdaje 5 459 689 Kč. U některých příjmových položek je zpráva pro příjemce ve znění např.„ [anonymizováno] - [anonymizováno]“,„ [anonymizováno]“,„ úhrada za licenci“ apod. Z účtu byly placeny různé výdaje, např. dne 15. 3. 2005 byla zaplacena na účet finančního úřadu částka 53 600 Kč, přičemž variabilním symbolem je rodné číslo žalobce, a částka 43 350 Kč s variabilním symbolem - rodným číslem žalovaného. Další platby finančnímu úřadu za žalobce proběhly např. 15. 6. 2005, 15. 9. 2005 nebo 11. 12. 2006 (vždy po 56 800 Kč). Z výpisu z účtu dále vyplývá, že peníze z něj byly převáděny na jiné účty, mimo jiné i na účet č. [bankovní účet], kde je u platby ze dne 13. 11. 2006 ve výši 1 500 000 Kč jako variabilní symbol uvedeno„ [číslo]“, což je datum narození žalobce. Obdobně tomu bylo i u platby ve výši 296 700 Kč ze dne 30. 1. 2007. Další platby proběhly na účet č. [bankovní účet], o kterém žalobce při jednání dne 1. 2. 2022 uvedl, že to byl jeho účet (dne 21. 1. 2005 platba 100 000 Kč, dne 23. 5. 2005 platba 107 600 Kč, dne 15. 6. 2005 platba 43 200 Kč, dne 27. 10. 2005 platba 80 000 Kč, dne 12. 12. 2005 platba 200 000 Kč atd.). Dále z účtu byly prováděny platby i ve prospěch žalovaného a jeho současné manželky [jméno] [příjmení] (u ní na účet č. [bankovní účet]). Na výpisu je také zachycena platba 22 726 Kč ze dne 23. 2. 2006 ve prospěch účtu č. [bankovní účet] společnosti [právnická osoba], což odpovídá tvrzení účastníků, že tato společnost jim krátkodobě zajišťovala služby hot line.

26. Je třeba dodat, že cca od roku 2017 byly příjmy na účet za licence jen ojedinělé a účet byl žalovaným užíván k běžnému hospodaření s peněžními prostředky.

27. Na základě takto provedeného dokazování měl soud prvního stupně dostatečné podklady pro nové rozhodnutí. Podotkl, že na dalších důkazech žalobce netrval, navíc jeho důkazní návrhy na výslechy svědků, kteří měli potvrdit jeho autorství k předmětným počítačovým programům, soud neprovedl ani před předchozím rozhodnutím. V řízení byli vyslechnuti svědci, u kterých bylo možno předpokládat, že budou mít k potřebným informacím nejblíže (viz výpovědi svědků [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] a [příjmení]), těžko ale bylo možné očekávat, že by o autorství více věděli koncoví uživatelé programu [anonymizováno].

28. Na základě provedených důkazů soud učinil skutkový závěr o tom, že žalobce je spoluautorem předmětných počítačových programů. Žalobce opírá své nároky o ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, kde jsou upraveny nároky, které má autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, v řízení je tak aktivně legitimován výlučně autor díla. Posouzení, zda žalobce je (spolu) autorem předmětných počítačových programů, proto bylo úhelným kamenem tohoto řízení. Žalovaný přitom od samého počátku zpochybňoval, že žalobce se na předmětných programech autorsky podílel.

29. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobce soudu nepředložil o svém autorství žádný přímý důkaz, neboť účastníci spolupracovali zcela neformálně, aniž by své vztahy vyplývající ze spoluautorství průkazně upravili (např. písemnou smlouvou, založením společnosti apod.). To je s ohledem na rozsah jejich společné činnosti a na výnosy z ní vyplývající téměř neuvěřitelné, zároveň to vede u žalobce k riziku důkazní nouze. Žalobce mohl ke svému spoluautorství předložit jen řadu důkazů nepřímých. Důkazní stav, který zde byl ke dni vyhlášení předchozího rozsudku ze dne 22. 12. 2016, měly soud prvního stupně i odvolací soud za nedostatečný pro závěr o spoluautorství žalobce k předmětným programům. Důkazní situace se ale v další fázi řízení (po zrušení předchozího rozhodnutí Nejvyšším soudem a následně i odvolacím soudem) změnila ve prospěch žalobce. Hlavní změnou je odlišný závěr znaleckého zkoumání. Zatímco znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] uzavřel, že autorská činnost žalobce na předmětných počítačových programech je nepravděpodobná, znalecký ústav [právnická osoba], byl názoru opačného. Znalci se shodli v tom, že samotná skutečnost, že někdo disponuje zdrojovým kódem programu a je schopen jeho úprav, nesvědčí o jeho autorství, neboť takového zásahu je schopen každý, kdo má alespoň základní znalosti příslušného programovacího jazyka. Znalecký ústav ale na rozdíl od znalce [příjmení] [příjmení] považoval programátorské schopnosti žalobce a jeho schopnost orientovat se ve zdrojovém kódu za dostatečné pro závěr, že se žalobce na předmětných počítačových programech autorsky podílel.

30. O spoluautorství žalobce hovoří ale i další nepřímé důkazy, které je třeba také zkoumat ve vzájemných souvislostech (§ 132 o. s. ř.). Žalovaný v poslední fázi řízení změnil svá tvrzení týkající se autorství předmětných programů. Pokud totiž spolek [anonymizováno] opakovaně deklaroval svoji provázanost s autory předmětných počítačových programů, při jednání dne 10. 12. 2021 žalovaný poprvé ustoupil od svých tvrzení o týmu autorů, kteří jsou anonymní a jejichž totožnost proto žalovaný odmítal soudu sdělit, ale připustil, že kromě účastníků řízení a současné manželky žalovaného [jméno] [příjmení] byly členy spolku (sdružení) [anonymizováno] jen osoby, které se vývojem počítačových programů nezabývaly. V řízení nikdo netvrdil, že [jméno] [příjmení] se podílela na vývoji předmětných programů, takže jako autoři - členové spolku [anonymizováno] - připadají do úvahy jen žalobce a žalovaný. Zde soud připomíná, že mnohé shora popsané důkazy hovoří o autorech v množném čísle. Na fakturách vystavených za licence bylo uvedeno„ [anonymizována čtyři slova]“, též smlouvu se [anonymizována dvě slova] [země] ze dne [datum] o dodávce programu podepsal žalovaný s dovětkem„ za autory“. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku bylo na webových stránkách spolku [anonymizováno] [webová adresa]) stále uvedeno:„ [anonymizováno] je sdružení, jehož cílem je společné pěstování teoretické [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [příjmení] v roce 1991 v [obec]. Jeho členové vlastní autorská práva v oblasti komerčního software a poskytují licence k užívání lékařských programů [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]“. Ze všech těchto důkazů vyplývá závěr, že na vývoji předmětných programů se podílelo více osob, nikoliv jen žalovaný, jak v závěrečné fázi řízení tvrdil. A bylo-li autorů více, nepřipadá kromě žalovaného v úvahu nikdo jiný, než žalobce.

31. Podpůrným důkazem pro autorství žalobce na předmětných počítačových programech je i zjištění znaleckého ústavu, že zdrojový kód programu [anonymizováno] obsahuje poznámky zmiňující se o tzv. [příjmení], např. text„ následuje fousova prasárna ktera je zcela nesrozumitelná“. Jak znalecký ústav správně poukázal, přezdívku„ [příjmení]“ používal žalovaný ve vztahu k žalobci, jak vyplývá z přípisu (pozvánky na výroční schůzi spolku [anonymizováno]) ze dne 8. 12. 2008. Poznámka nalezená znalci ve zdrojovém kódu tak svědčí o tom, že žalobce se na tvorbě zdrojového kódu podílel (jakkoliv z poznámky je zřejmé, že zrovna s tam komentovanou částí zdrojového textu žalovaný nesouhlasil).

32. Ve světle těchto nových zjištění soud musel přehodnotit svůj původní závěr, že žalobci se nepodařilo prokázat své spoluautorství k počítačovým programům [anonymizována čtyři slova] a [jméno]. Jestliže dokazování učiněné před 22. 12. 2016 soud o autorství žalobce nepřesvědčilo, po doplnění dokazování je situace odlišná a o autorství žalobce svědčí. Později provedené důkazy dávají do nových souvislostí i sdělení svědků, že žalobce a žalovaný úzce a dlouhodobě spolupracovali při šíření předmětných programů, oba jednali se zákazníky, zajišťovali distribuci programů, jejich servis a telefonické konzultace, svědci je z kontextu společných rozhovorů považovali za spoluautory a svědek [příjmení] dokonce viděl oba účastníky sedět u počítače a psát společně kód, jen nemohl potvrdit, že šlo o kód předmětných čtyř programů (přitom z tvrzení účastníků je zřejmé, že jejich společná činnost zahrnovala i další programy, např. již v žalobě žalobce zmiňuje programy [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]).

33. V neposlední řadě lze jako podpůrnou informaci pro závěr o spoluautorství žalobce na předmětných počítačových programech vyhodnotit i zjištění učiněné z výpisu z účtu [číslo] za dobu do 1. 1. 2005, kdy bylo zjištěno, že na tento účet byly inkasovány platby za licence k předmětným programům a současně z něho byly hrazeny platby i za žalobce např. na sociální pojištění a daně, jakož i platby ve prospěch účtu žalobce. Ačkoliv stále platí závěr uvedený již v rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 12. 2016, že jen ze samotného zjištění o těchto platbách nelze na autorství žalobce usuzovat, dokazuje to rozsah a intenzitu spolupráce mezi účastníky. Současně to dokumentuje skutečnost patrnou i z dalších důkazů, že jednání účastníků navenek vůči třetím osobám neodpovídalo vždy skutečnosti. Třetím osobám bylo totiž deklarováno, že nositelem autorských práv k předmětným počítačovým programům je spolek [anonymizováno], ačkoliv tomu tak ve skutečnosti nebylo, spolek [anonymizováno] nositelem autorských práv nebyl, uživatelům neuděloval licence ani za ně nevybíral úplatu. Úplata byla placena přímo na účet žalovaného, který část peněz vyplácel žalobci a [jméno] [příjmení], přičemž následně každý z nich přijaté peníze danil jako fyzická osoba. Při jednání účastníci vysvětlili, že tvrzení o spolku [anonymizováno] bylo činěno pouze ke zvýšení důvěryhodnosti prodávaného softwaru a jeho servisu, který však opět zajišťovali účastníci řízení, nikoliv spolek [anonymizováno]. Účastníci podobně postupovali i při jednáních s dalšími osobami, například [anonymizována dvě slova] [země], kde jako smluvní strana vystupuje žalovaný, ale s dovětkem„ za autory“.

34. Důkazní situaci komplikuje i zjištění, že označení„ [anonymizováno]“ užívali oba účastníci naprosto libovolně, až nahodile. Toto označení se objevuje jak v názvu občanského sdružení (nyní spolku) založeného podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, tak podle tvrzení žalobce mělo jít i o označení sdružení podle občanského zákoníku (které se navíc mělo jmenovat„ Společnost [anonymizováno]“, ačkoliv o obchodní společnost nešlo) - tvrzení žalobce o existenci tohoto sdružení podle občanského zákoníku ale nebylo prokázáno. Vedle toho užívali označení [anonymizováno] žalobce i žalovaný jako fyzické osoby, ať už vedle svého jména nebo namísto něho. Tak např. u faktury ze dne 27. 4. 1993 za nákup počítače je odběratel„ [anonymizováno]“, ale v DIČ je obsaženo rodné číslo žalobce. Ve výše zmíněných fakturách z let 2002 až 2007, kde bylo fakturováno odběratelům [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] [část obce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za licenci k užívání programu [anonymizována dvě slova], je zase jako dodavatel uveden žalovaný, ale v záhlaví faktury je uvedeno občanské sdružení [anonymizováno] i s identifikačním číslem. A ve smlouvě ze dne 28. 12. 1993 o užívání autorského díla - programu [anonymizováno] je jako autor a dodavatel uveden„ [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]“. To vytvářelo matoucí situaci pro zákazníky a obchodní partnery účastníků a ztěžuje to zjištění rozhodných skutečností i v aktuálním řízení.

35. Výše popsaný a odůvodněný závěr soudu o tom, že žalobce je spoluautorem počítačových programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno], je základem pro rozhodnutí o žalobou uplatněných nárocích. Tyto počítačové programy byly uváděny na trh s tím, že autorská práva k nim náleží spolku [anonymizováno], což se však ukázalo jako nepravdivé tvrzení, za autory je tak třeba považovat fyzické osoby, které dílo vytvořily (§ 5 odst. 1 autorského zákona). Žalobce a žalovaného soud považuje za spoluautory předmětných počítačových programů, proto podle § 8 odst. 1 autorského zákona jim autorské právo k těmto programům přísluší společně a nerozdílně. Soud podotýká, že činnost žalobce neměla povahu pouhého poskytnutí pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutí dokumentačního nebo technického materiálu, anebo podnětu ke vzniku díla (§ 8 odst. 2 autorského zákona), ale žalobce dle zjištění soudu popsaných výše se na psaní zdrojového textu přímo podílel, tedy autorské dílo vlastním přičiněním tvořil. Soud pak učinil i závěr, že mezi spoluautory nebylo nic dohodnuto ohledně jejich podílů na autorském díle a z předmětných počítačových programů nelze rozpoznat příspěvky obou autorů na vzniku díla, proto podle § 8 odst. 5 autorského zákona je třeba mít podíly účastníků na společných výnosech z počítačových programů za stejné.

36. Současně tak platí i to, že z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně, spoluautoři jednomyslně rozhodují i o nakládání s dílem, nicméně domáhat se ochrany autorského práva k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně (§ 8 odst. 3, 4 autorského zákona). Žalobce se brání porušování svého (spolu) autorského práva vůči žalovanému, který se společného díla chopil a uděloval licence k jeho užívání sám, bez souhlasu a součinnosti žalobce, za což také sám účtoval úplatu, o kterou se se žalobcem nedělil.

37. Podle § 40 odst. 1 autorského zákona se autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může domáhat mimo jiné určení svého autorství (písm. a/), zákazu ohrožení svého práva (písm. b/) a sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití (písm. c/). Soud proto vyhověl ve výrocích I až III žalobě, když určil, že žalobce je společně se žalovaným spoluautorem, každý rovným dílem, počítačových programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno]. Žalovanému, který porušil spoluautorská práva žalobce, pak též uložil, aby se zdržel zásahů do předmětných počítačových programů jejich úpravou, aktualizací, upgradem, napodobeninou nebo obdobným způsobem, provedených bez písemného souhlasu žalobce, neboť o těchto úkonech musí spoluautoři rozhodovat společně. Soud také podle § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona uložil žalovanému povinnost předat žalobci vždy do 31. března každého kalendářního roku údaje o způsobu užití počítačových programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno] za předchozí kalendářní rok v rozsahu: počet licencí udělených k užití těchto počítačových programů včetně jmenného seznamu nabyvatelů a držitelů licencí, kopií licenčních smluv a vyčíslení výnosů z poskytnutých, prodloužených či upravených nebo změněných licencí.

38. Pokud jde o část žaloby, kde se žalobce domáhal (po rozšíření žaloby) zaplacení částky 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení, rozhodl o tomto nároku soud prvního stupně mezitímním rozsudkem (§ 152 odst. 2 o. s. ř.). Vyčíslení podílu žalobce na výnosech za užívání společného díla bude totiž ještě složitě dokazováno, přičemž nelze vyloučit ani znalecké zkoumání, což bude znamenat další úkony a nemalé náklady (už tak účastníci na znalečném a soudních poplatcích vynaložili statisíce). Soud proto považoval za vhodné rozhodnout nejprve o základu nároku žalobce na zaplacení jeho podílu, tedy že právní základ žalobcem uplatněného nároku, aby mu žalovaný zaplatil podíl ve výši jedné poloviny na výnosech z autorských práv k počítačovým programům [anonymizována čtyři slova] a [jméno] za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 a od 8. 11. 2018 do 31. 12. 2020 spolu se zákonným úrokem z prodlení, je opodstatněný, neboť žalobce jako spoluautor předmětných počítačových programů má právo participovat i na výnosech z autorských práv. O výši tohoto nároku bude rozhodnuto po dalším dokazování v dalším řízení.

39. Již ve fázi rozhodování o základu nároku se soud musel vypořádat s námitkou promlčení, kterou žalovaný proti tomuto nároku na peněžité plnění uplatnil. Žalobce totiž v žalobě požadoval pouze částku 2 100 000 Kč s příslušenstvím, a to výslovně jen za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009, na celkovou částku 5 000 000 Kč s příslušenstvím za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2020 žalobu rozšířil až podáním ze dne 6. 11. 2021, které bylo soudu doručeno dne 8. 11. 2021. Teprve v tento den byla uplatněna do soudního řízení pohledávka přesahující původní částku uvedenou v žalobě, dodatečně byla uplatněna částka 2 900 000 Kč s příslušenstvím. Jedná se o nárok, který se promlčuje v obecné promlčecí době tří let, přičemž žalovaný námitku promlčení uplatnil při jednání dne [datum].

40. Po právní stránce vychází soud z úpravy promlčení obsažené v § 100, § 101 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, a v případě mladších nároků podle § 609, § 629 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platného od [datum]. Soud uzavřel, že námitka promlčení je důvodná v té části, kde se týká nároku ve výši 2 400 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku IV. za období od 1. 1. 2010 (počátek období, za které byla žaloba rozšířena) do 7. 11. 2018 (den předcházející tříleté promlčecí době počítané od uplatnění nároku u soudu dne 8. 11. 2021). Konkrétně jde o částku 500 000 Kč požadovanou žalobcem za rok 2010, částku 500 000 Kč za rok 2011, částku 300 000 Kč za rok 2012, částku 300 000 Kč za rok 2013, částku 200 000 Kč za rok 2014, částku 200 000 Kč za rok 2015, částku 200 000 Kč za rok 2016 a částku 200 000 Kč za rok 2017 Tyto částky mohl žalobce žádat od počátku dalšího roku, tj. poslední z nich od 1. 1. 2018, což je před tříletým obdobím promlčecí doby počítané zpětně od uplatnění nároků v soudním řízení. Oproti tomu uplatněný nárok na zaplacení částky 200 000 Kč za rok 2018, který mohl být uplatněn od 1. 1. 2019, a následující nároky za roky 2019 - 2021 promlčeny nejsou.

41. Protože je tedy část nároku žalobce, konkrétně na zaplacení 2 400 000 Kč za období od 1. 1. 2010 do 7. 11. 2018 spolu se zákonným úrokem z prodlení, promlčena, nelze ji v soudním řízení přiznat a žaloba musela být v této části zamítnuta.

42. Též rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bude učiněno až v konečném rozsudku.

43. Proti rozsudku se včas odvolal jak žalobce - v rozsahu výroku IV., tak i žalovaný - v rozsahu výroků I, II., III. a V. Žalobce nejprve podal blanketní odvolání, které později doplnil v tom smyslu, že mezitímním rozsudkem je možno v této věci rozhodnout pouze co do určení, zda žalobce je či není spoluautorem předmětných počítačových programů, nikoli však o dalších aspektech tohoto řízení, jako je např. nárok žalobce na finanční plnění, resp. jeho nepromlčení nebo promlčení. Podle Nejvyššího soudu se rozhoduje mezitímním rozsudkem o právním základu věci. Základem věci se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku s výjimkou okolností, které se týkají jen výše nároku. Mezitímním rozsudkem tak nelze rozhodovat pouze o dílčí sporné právní otázce týkající se uplatněného žalobního návrhu. K samotné otázce promlčení uplatněné žalovaným žalobce uvedl, že v tomto řízení se jedná o žalobu na určení, nikoli o žalobu na plnění, u něhož by bylo spoluautorství posuzováno jako předběžná otázka. Podáním žaloby na určení spoluautorství tak došlo k zastavení běhu promlčecích lhůt u všech nároků a práv, které jsou obsahem autorského práva. Žalobce podal žalobu v březnu roku 2010. Z toho důvodu i pro možnost případné dohody se žalovaným, zahrnul žalobce do žaloby i plnění, které požaduje nyní v rámci změny petitu, aby o těchto nárocích nebylo nutno následně vést další samostatné soudní řízení. Navíc po celou dobu, kdy žalovaný s dílem nakládá sám a zároveň žalobce z tohoto nakládání vyloučil, jedná žalovaný protiprávně. Tomuto jednání se však žalobce nemůže legálně bránit, pokud není rozhodnuto o jeho návrhu na určení, že je spoluautorem předmětných počítačových programů. Žalobce dále poukázal i na to, že návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost vyplatit žalobci polovinu výnosů z počítačových programů od 1. ledna 2008 do rozhodnutí o této žalobě, vznesl žalobce již v závěrečném návrhu v prosinci 2016. I kdyby soud shledal, že nárok žalobce na finanční kompenzaci ze spoluautorských práv se promlčuje i přes podanou žalobu na určení spoluautorství a nadále probíhající řízení, měla by tato promlčecí lhůta být počítány zpět ode dne 19. prosince 2016. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl, že tento nárok žalobce promlčen není.

44. Žalovaný namítl, že odvoláním napadené rozhodnutí (výroky I., II., III. a V.) je založeno na nesprávných skutkových zjištěních a nesprávném posouzení věci. V napadených výrocích je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Rozhodnutí soudu prvního stupně je založeno na právním názoru, že otázka, zda žalobce je spoluautorem předmětných počítačových programů, je otázkou skutkovou, přičemž podle soudu prvního stupně žalobce své spoluautorství prokázal. Toto východisko soudu prvního stupně je nesprávné. Otázka spoluautorství není otázkou skutkovou, nýbrž otázkou právní. Na žalobci bylo, aby prokázal skutečnost, které ve smyslu § 8 autorského zákona zakládají spoluautorství, jak žalovaný prokazoval již v řízení před soudem prvního stupně. Žalobce ovšem žádné takové skutečnosti neprokázal a ani netvrdil, neboť v řízení před soudem prvního stupně neoznačil konkrétní skutečnost, které by umožnily učinit závěr, že ke vzniku předmětných počítačových programů přispěl vlastní činností a že by tato činnost měla povahu tvůrčí duševní činnosti. Závěr soudu prvního stupně, podle něhož je žalobce spoluautorem uvedených počítačových programů, je tudíž nesprávný. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.

45. V doplnění odvolání žalovaný uvedl, že nepřezkoumatelnost rozsudku je důsledkem skutečnosti, že soud prvního stupně vůbec nezkoumal skutkové předpoklady a aplikace ust. § 8 odst. 1 autorského zákona, jež institut spoluautorství upravuje, a to navzdory námitkám žalovaného uplatněným již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Aby mohl být žalobce považován za spoluautora, musí prokázat, že svou vlastní činností přispěl ke vzniku předmětných počítačových programů a činnost žalobce byla tvůrčí činností v tom smyslu, že její výsledek je žalobcovým vlastním duševním výtvorem, směřujícím ke vzniku díla chráněného autorským zákonem. Byl to žalovaný, kdo prokazatelně inicioval vznik předmětných počítačových programů a kdo je vlastním jménem a na vlastní odpovědnost uváděl na trh. Žalobce byl za svou činnost, kterou po dobu trvání spolupráce. Odměnu, kterou žalobce od žalovaného přijal, nelze v žádném případě považovat za nepřiměřenou vzhledem k rozsahu a povaze činnosti žalobce. Soud prvního stupně tedy zjištěný skutkový stav nesprávně právně posoudil, neboť žalobci přiznal majetková autorská práva k dílu jen na základě zjištění, že žalobce byl spoluautorem předmětných programů. Žalovaný je přesvědčen o tom, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, neboť neprokázal, že by se na vzniku předmětných počítačových programů podílel svou činnosti, která by měla charakter tvůrčí duševní činnosti směřující ke vzniku díla chráněného autorským zákonem. Žaloba je tak zcela nedůvodná.

46. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že odvolání žalovaného považuje za nedůvodné, když, zejména v otázce spoluautorství žalobce a žalovaného, soud prvního stupně věc správně právně posoudil a po provedení rozsáhlého dokazování, dospěl ke správným skutkovým závěrům. Žalobce od počátku tvrdil a dokazoval, že se podílel autorsky na vzniku a vytváření předmětných počítačových programů ve stejné míře jako žalovaný. Oproti tomu žalovaný od počátku uváděl účelová a nepravdivá tvrzení. Důkazy žalobce, které prokazovaly, byť někdy i nepřímo spoluautorství žalobce, žalovaný nijak nevyvrátil ani prokazatelně nezpochybnil, naopak nebyl schopen předložit žádné důkazy prokazující jeho tvrzení o roli žalobce při vytváření předmětných počítačových programů. Vytýká-li žalovaný nesprávné posouzení věci s odkazem na podmínky spoluautorství podle autorského zákona, je podle žalobce tato námitka lichá, když soud prvního stupně se s plněním požadovaných podmínek vypořádal. Pokud jde o námitku žalovaného ke znaleckému posudku znaleckého ústavu, že znalcům nepřísluší hodnotit, zda žalobce je či není spoluautorem díla, žalobce uvedl, že toto hodnocení provedl na základě provedených důkazů soud prvního stupně. Podle žalobce je tedy postup i rozhodnutí soudu prvního stupně zcela správné. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně unesl důkazní břemeno svého spoluautorství k předmětným počítačovým programům, když předložil a navrhl důkazy, které i vedle znaleckého posudku znaleckého ústavu nepřipouští ve vzájemné souvislosti jiný závěr, než že žalobce je spoluautorem předmětných počítačových programů. Není pravdou, že by předmětné programy byly vytvářeny z popudu žalovaného nebo na základě definice žalovaným. To jsou tvrzení, která žalovaný nedoložil, nedokázal a účelově uvedl až v samotném závěru řízení před soudem prvního stupně, aniž by respektoval zásadu koncentrace řízení. Stejně účelové, nepravdivé a nedoložené je nové tvrzení žalovaného, že by snad měl žalobce činnost vykonávat pro žalovaného. Žalobce proto navrhl odvolání žalovaného zamítnout v celém rozsahu.

47. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že podle jeho názoru je žalobcem napadený výrok IV. věcně správný a odvolání žalobce zcela nedůvodné. Předně není pravdou, že by soud prvního stupně mezitímním rozsudkem rozhodl o dílčí sporné právní otázce, týkající se uplatněného žalobního návrhu. Soud prvního stupně v souladu s procesními předpisy a zejména v souladu se zásadou hospodárnosti rozhodl mezitímním rozsudkem nejprve o základu nároku tak, aby rozsáhlé dokazování směřující ke zjištění případné výše nároku, bylo prováděno až poté, co bude postaveno najisto, že žaloba je důvodná co do základu. Pokud přistoupil k rozhodnutí, kterým žalobu zčásti zamítl ve vztahu k určitému období, nerozhodl jen o dílčí právní otázce, jak namítá žalobce, nýbrž o části nároku. Tento postup umožňuje soustředit případné další dokazování pouze na část práva žalobce, která není promlčena, při zachování procesních práv účastníků řízení. Na postupu soudu prvního stupně nelze shledat žádné vady, natož pak vady takové, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce ostatně ve svém odvolání ani neuvádí, v čem přesně má spočívat újma na jeho právech vzniklá tím, že o částečném zamítnutí žaloby rozhodl soud prvního stupně již v této fázi řízení. Právní argumentace žalobce rovněž nezohledňuje odlišnou povahu osobnostních a majetkových práv autora díla. Samotná skutečnost, že žalobce o sobě tvrdí, že je spoluautorem počítačových programů ještě neznamená, že žalobci opravdu svědčí právo vykonávat jakákoli majetková práva k dílům. Právo osobovat si autorství je právem osobnostním, přičemž zahrnuje mimo jiné právo, aby byl autor (spoluautor) jako autor uveden při zveřejnění díla. Ze spoluautorství jako takového ovšem ještě neplynou majetková práva, jichž se žalobce podanou žalobou rovněž dovolává. Ve vztahu k počítačovým programům totiž platí, že např. díla vytvořená na objednávku ve smyslu § 61 autorského zákona, se na základě § 58 odst. 7 autorského zákona považují za zaměstnanecká díla, k nimž autorova majetková práva vykonává vlastním jménem a na vlastní účet zaměstnavatel. I kdyby soud shledal žalobu důvodnou v té části, v níž si žalobce osobuje své spoluautorství, neznamená to, že by žalobci automaticky náleželo zaplacení požadovaného peněžitého plnění. Jedná se o odlišné a relativně samostatné nároky, které na sobě nejsou vzájemně závislé. Proto nelze považovat zahájení řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhá mimo jiné určení svého spoluautorství, za úkon stavící běh promlčecí doby ve vztahu k majetkovým právům, která žalobci mohou z jeho spoluautorství plynout. Soud prvního stupně tedy předmětnou právní otázku posoudil v souladu s aplikovatelnými právními předpisy, jakož i judikaturou Nejvyššího soudu, která na věc dopadá. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně.

48. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a násl. o. s. ř. k odvolání obou účastníků (žalobce - výrok IV., žalovaný - výroky I., II., III. a V.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není, odvolání žalovaného je důvodné jen zčásti, odvolací soud proto v napadených výrocích I., II., IV. a V. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku III. tento rozsudek změnil tak, že žaloba na uložení povinnosti žalovanému předávat vždy do 31. března každého kalendářního roku tam specifikované informace o užití počítačových programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno], se zamítá. Odvolací soud považoval za důvodnou žalobu na určení, že žalobce je společně se žalovaným spoluautorem, každý rovným dílem počítačových programů [anonymizována čtyři slova] a [jméno] a za důvodný považoval i zdržovací nárok ohledně zásahů do uvedených počítačových programů. Za důvodnou však nepovažoval povinnost žalovanému předat žalobci údaje o způsobu užití uvedených počítačových programů, a proto v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ve výroku III. žalobu zamítl.

49. Pokud jde o část žaloby, kde se žalobce domáhal (po rozšíření žaloby) zaplacení částky 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení, rozhodl o tomto nároku soud prvního stupně mezitímním rozsudkem (§ 152 odst. 2 o. s. ř.). Vyčíslení podílu žalobce na výnosech za užívání společného díla bude totiž ještě složitě dokazováno, přičemž nelze vyloučit ani znalecké zkoumání, což bude znamenat další úkony a nemalé náklady (už tak účastníci na znalečném a soudních poplatcích vynaložili statisíce). Soud proto považoval za vhodné rozhodnout nejprve o základu nároku žalobce na zaplacení jeho podílu.

50. Protože je část nároku žalobce, konkrétně na zaplacení 2 400 000 Kč za období od 1. 1. 2010 do 7. 11. 2018 spolu se zákonným úrokem z prodlení, promlčena, nelze ji v soudním řízení přiznat a žaloba musela být v této části (ve výroku IV.), zamítnuta. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že ohledně podílu ve výši 2 400 000 Kč rozhodl soud prvního stupně správně, pokud v této části žalobu zamítl, a proto ve výroku IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

51. O nákladech řízení a nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku ve věci samé.