o zaplacení 2 253 890,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2025, č. j. 9 C 26/2023-103

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl námitku žalobce o nepřípustnosti vstupu do řízení vedlejšího účastníka [právnická osoba], reg. č. [IBAN], se sídlem [Anonymizováno], a vedlejšího účastníka [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], na straně žalované.

2. V odůvodnění připomněl, že žalobce se původně návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal zaplacení 2 253 890,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný ve svých provozovnách neoprávněně užívá zvukové záznamy vydané k obchodním účelům spolu s uměleckými výkony na nich zaznamenanými, jejichž kolektivní správu vykonává žalobce. Žalovaný proti vydanému platebnímu rozkazu podal odpor, v němž namítal, že uzavřel se společností [právnická osoba], IČO [IČO], licenční smlouvu o užití hudebních děl, na jejímž základě se [právnická osoba] zavázala sestavit pro žalovaného hudební program o nejméně 2 000 konkrétních hudebních dílech, přičemž licence byla poskytnuta s časovým omezením na dobu trvání licenční smlouvy a územně omezená k užití v prostorách provozoven žalovaného. Podle žalovaného disponovala [právnická osoba] v době uzavření licenční smlouvy oprávněním k udělení podlicence k užití zastoupeného repertoáru hudebních děl v souladu s autorským zákonem, a to na základě smlouvy ze dne 1. 7. 2018, kterou uzavřela se společností [právnická osoba], IČO [IČO]. Podle žalovaného společnost [právnická osoba] byla a je zapsaným nezávislým správcem práv ve smyslu § 104 a násl. zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona (dále jen „AZ“), a je tak oprávněna kolektivně spravovat autorská práva zastupovaných autorů, výkonných umělců podle § 2 odst. 1 a § 67 AZ a poskytovat licenční smlouvy podle § 104a ve spojení s § 98a odst. 1 AZ. Dne 2. 4. 2024 oznámila [právnická osoba] /dále jen „vedlejší účastník 1)“/ svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované, s tím, že má právní zájem na výsledku sporu, jelikož je žalobou zpochybňováno, že na základě licenční smlouvy uzavřené mezi vedlejším účastníkem 1) a žalovaným, nabyl žalovaný platně licenci k užití hudebních nahrávek, jejichž údajné neoprávněné užití je předmětem žaloby. Dne 24. 4. 2024 pak oznámila svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované společnost [právnická osoba], /dále jen „vedlejší účastník 2)“/ s tím, že má právní zájem na výsledku sporu, jelikož je součástí skupiny společnosti [Anonymizováno], která řídí veškeré obchodní aktivity skupiny po celém světě v oblasti licencování hudebních děl v komerčních prostorech. Součástí skupiny jsou dále i lokální společnosti, v ČR společnost [právnická osoba], která poskytla oprávnění udělovat podlicence vedlejšímu účastníkovi 1). [právnická osoba] je nezávislým správcem zapsaným v seznamu nezávislých správců vedeném Ministerstvem kultury pod reg. č. MK ČR [Anonymizováno] a je tak v rámci skupiny [Anonymizováno] oprávněn vykonávat kolektivní správu na území České republiky ve smyslu § 104 a násl. autorského zákona. Vedlejší účastník 2) uvedl, že i přesto, že společnost [právnická osoba] je lokálním nezávislým správcem, je to vedlejší účastník 2), který v rámci smluvních vztahů ve skupině vystupuje jako poskytovatel licence a má tak právní zájem na tom, aby žaloba byla zamítnuta. Následně soud prvního stupně shrnul námitky žalobce vůči přistoupení vedlejších účastníků na stranu žalovanou, když ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi 1) namítl, že se žalobou domáhá plnění z titulu práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, nikoli z titulu práv k hudebním dílům, proto je právní vztah založený tvrzenou licenční smlouvou pro spor irelevantní, neboť kompenzace za bezesmluvní užívání hudebních děl není předmětem žaloby. Ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi 2) namítl, že tento netvrdí a zejména neprokazuje svůj konkrétní věcný vztah k žalovanému a k předmětu sporu a netvrdí ani neprokazuje, v čem spočívá jeho právní zájem na výsledku sporu. Na námitku reagoval vedlejší účastník 2), přičemž zopakoval to, co uvedl při oznámení vstupu do řízení a zdůraznil, že stojí na počátku licenčního řetězce, který končí u žalovaného a v případě, že žalovaný soudní spor prohraje, bude vzniklá újma požadována regresem postupně po všech článcích licenčního řetězce počínaje vedlejším účastníkem 1) a konče právě vedlejším účastníkem 2), který je primárním garantem právní bezvadnosti licencí, jejichž platnost žalobce zpochybňuje.

3. S odkazem na § 93 odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně shrnul, jaké skutečnosti má z předložených důkazů a tvrzení účastníků za osvědčené a uzavřel, že výsledek soudního sporu může významně zasáhnout do právních vztahů mezi žalovaným a vedlejším účastníkem 1) a v konečném důsledku i do právní sféry vedlejšího účastníka 2), neboť v případě, že by soud dopěl k závěru, že je žaloba důvodná, může být vzniklá újma požadována regresem postupně po vedlejším účastníku 1) a v konečném důsledku po vedlejším účastníku 2). Se závěrem, že oba vedlejší účastníci mají právní zájem na výsledku sporu, námitku žalobce o nepřípustnosti jejich vstupu do řízení jako nedůvodnou zamítl.

4. Usnesení napadl odvoláním žalobce a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že namísto stávajícího výroku nově rozhodne o tom, že vstup vedlejšího účastníka 1) i vedlejšího účastníka 2) do řízení na stranu žalovanou se nepřipouští. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil existenci právního zájmu na výsledku sporu u obou navrhovaných vedlejších účastníků. K tomu uvedl, že pokud soud prvního stupně neposoudil hlavní argument žalobce spočívající v tvrzení, že jde o nárok z titulu práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, pak nepostupoval správně, neboť nejde o existenci právního zájmu, ale vymezení předmětu řízení. Lze vycházet z toho, že právní zájem na výsledku sporu má ten, jehož právní postavení bude vydaným rozhodnutím v řízení ovlivněno. Nejsou-li předmětem žaloby autorská díla, pak licence k užití autorských děl nezavdává žádnému právnímu zájmu na výsledku věci, tedy bez ohledu na to, zda žalovaný bude či nebude shledán odpovědným za neoprávněné užití výkonů a záznamů, neovlivní to právní postavení vedlejšího účastníka poskytujícího žalovanému licenci. Podle žalobce navíc soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud rozhodl o obou námitkách žalobce týkající se různých procesních subjektů jediným výrokem.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi 1) bylo jediným argumentem žalobce tvrzení, že předmětem licenční smlouvy nejsou práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, nicméně předmětem licenční smlouvy jsou jak autorská díla, tak umělecké výkony i zvukové záznamy a vedlejší účastník 1) má tak právní zájem na výsledku řízení. Je dále přesvědčen, že soud prvního stupně postupoval správně i ohledně vedlejšího účastníka 2), jelikož vedlejší účastník 1) udělil žalovanému podlicenci na základě smlouvy se společností [právnická osoba], která je součástí skupiny Soundreef, jejíž součástí je i vedlejší účastník 2), který spravuje licence v rámci skupiny a pokud by soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, mohla by být vzniklá újma regresem požadovaná i po vedlejším účastníkovi 2). Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal dle § 212 a násl. o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. se vedle žalobce nebo žalovaného může jako vedlejší účastník zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Podle odst. 2 do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. Podle odst. 3 o přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

8. Je třeba uvést, že právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení znamená, že mohou být rozhodnutím soudu dotčena jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva, nestačí mít pouze zájem „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ (SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013). Musí jít tedy o taková práva a povinnosti, kterými vedlejší účastník disponuje ve vztazích k hlavnímu účastníku. K prokázání právního zájmu vedlejšího účastníka na řízení je pak dostačující, že existuje možnost, že v případě úspěchu žalobce bude povinen hradit újmu vedlejší účastník na straně žalované a právní zájem je třeba zkoumat ve všech souvislostech daného případu a neměl by být vykládán příliš úzce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1345/2020-II., publikované pod C 19860 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 2/2023).

9. Podle názoru odvolacího soudu učinil soud prvního stupně správný závěr, že vedlejší účastníci prokázali svůj právní zájem na výsledku předmětného řízení. Ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi 1) žalobce sice namítl, že předmětem žaloby jsou jen práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, nikoli autorská práva k hudebním dílům, a proto je právní vztah založený tvrzenou licenční smlouvou pro spor irelevantní, neboť předmětem žaloby není náhrada škody za bezesmluvní užívání hudebních děl. Z tvrzení vedlejšího účastníka 1) a žalovaného však vyplývá, že dle jejich názoru se ale licenční smlouva vztahuje i na práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. Jelikož v rámci tohoto přezkumného odvolacího řízení není možné předjímat rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, tedy činit závěry o tom, zda se licence vztahuje i na tato práva či nikoliv, je třeba uzavřít, že uvedené bude předmětem dokazování v rámci řízení před soudem prvního stupně a není tedy vyloučeno, že by se rozhodnutí soudu prvního stupně mohlo dotknout i práv vedlejšího účastníka 1) na základě licenční smlouvy uzavřené se žalovaným, a tedy že je dán jeho právní zájem na řízení ve smyslu § 93 o. s. ř. Existenci právního zájmu pak s ohledem na uvedený závěr ohledně vedlejšího účastníka 1) shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně i u vedlejšího účastníka 2), neboť licenční smlouvou byla žalovanému vedlejším účastníkem 1) udělena podlicence, kterou byl oprávněn udělit na základě smlouvy uzavřené se skupinou Soundreef, ve které vedlejší účastník 2) spravuje licence a je tedy zřejmé, že rozhodnutí soudu může mít vliv i na jeho práva, a to prostřednictvím uplatnění regresních nároků v případě závěru o porušení předmětné licenční smlouvy.

10. K námitce žalobce o tom, že nelze jedním výrokem rozhodnout o námitkách žalobce vůči různým subjektům, odvolací soud uvádí, že by zcela jistě bylo přehlednější, aby rozhodnutí o námitkách bylo rozděleno do více výroků, nicméně i v případě, že by bylo podáno odvolání jen vůči rozhodnutí o jedné námitce - tedy buď pouze vůči vedlejšímu účastníkovi 1), nebo vůči vedlejšímu účastníkovi 2), bylo by možné ji v odvolacím řízení vyčlenit a rozhodovat pouze o ní, a není tedy zásadním pochybením, pokud soud prvního stupně rozhodl o námitkách vůči dvěma různým vedlejším účastníkům jedním výrokem.

11. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.