o zaplacení 221 684 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2025, č. j. 9 C 19/2023-131

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zastavil řízení co do částky 41 000,24 Kč s úrokem z prodlení od 4. 5. 2023 do zaplacení, ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 92 971,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 5. 2023 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve výroku III. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 87 688,80 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

2. Při svém rozhodování vyšel soud z tvrzení žalobce o tom, že žalovaná provádí dražby a prodej uměleckých děl, ale neplní povinnost informovat žalobce o uskutečněných prodejích, jak vyžaduje zákon. Během roku 2022 došlo k opětovnému prodeji děl za ceny přesahující limit 1 500 EUR, což zakládá nárok na autorskou odměnu. Žalobkyně specifikovala v žalobě díla, vydraženou cenu a datum dražby, za něž se domáhá autorské odměny, přičemž následně v průběhu řízení vzala žalobu zpět v části týkající se odměny za opětovný prodej některých (v odůvodnění rozsudku specifikovaných) uměleckých děl.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5287/2008, vyjádřila se k průběhu aukcí a k jednotlivým specifikovaným uměleckým dílům, u některých děl zpochybnila, že by šlo o originály či že by pocházela od autora, jemuž je dílo připisováno. Zpochybnila, že by jí vznikla povinnost odvést odměnu v případech, kdy k prodeji došlo v tzv. konvolutech, když cena za každé z děl nedosáhla limitu pro odvedení autorských odměn. Vznesla i námitky nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce k vymáhání odměny některých zahraničních autorů.

4. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 24 odst. 1, 2, 6 zák. č. 121/2000 Sb. autorský zákon (dále jen „AZ“), přílohy 1 AZ, poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1489/2013, a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

5. Vzal za prokázané, že žalovaná v rámci internetových aukcí prodala obrazy (v odůvodnění rozsudku specifikované) za částky uvedené žalobcem. Zároveň podle soudu žalovaná prokázala, že některá z dražených děl se neprodala (například z důvodu nedosažení ujednané ceny, nebo z jiných důvodů jako je nezaplacení vydražitelem, či zjištění, že jde o falzum), a proto byla vrácena zpět majiteli, o čemž svědčí potvrzení „vráceno“ ve zprostředkovatelských smlouvách. Způsob vracení byl také potvrzen svědeckou výpovědí svědka [Anonymizováno]. Podle soudu žalovaná předložila veškeré důkazy v originálech, soud neměl důvod o jejich pravosti pochybovat, rovněž pak neměl důvod pochybovat o pravosti podpisů objednatelů aukcí o vrácení obrazů, a pokud žalobce navrhoval provedení dalšího prokazování ve vztahu ke správnosti soukromoprávních listin, to považoval soud nadbytečné.

6. Dále se soud v odůvodnění rozsudku zabýval otázkou, z jaké ceny mají být vypočítávány autorské odměny v případě, kdy jsou obrazy prodávány ve formě tzv. konvolutů, tj. souborů děl. Uvedl, že takový způsob prodeje není zákonem zapovězen, že je však na prodávajícím, aby kupní cenu jednotlivých děl dostatečně prokázal. V daném případě bylo zjištěno, že se jedná o soubor dvou děl u [Anonymizováno], [právnická osoba] a soubor čtyřech děl u [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Tvrzení žalované o nutnosti dělit ceny podle počtu děl v konvolutech s tím, že pak nedošlo k překročení limitu 1 500 EUR v jednotlivých případech, je podle soudu obcházením zákona, neboť není jasné, jaké hodnoty by v případě samostatné aukce dosáhla cena za jednotlivá díla. Uvedl k tomu, že pokud by žalobce navrhoval prokázání této skutečnosti vypracováním znaleckého posudku, který by prodejní cenu rozdělil podle možné hodnoty jednotlivých děl, bylo by povinností žalované poskytnout žalobci relevantní podklady ke zpracování takového posudku, když pouze z internetových stránek žalované není možné prodávaná díla dostatečně identifikovat, a to zejména z hlediska jejich velikosti, kvality, opotřebení apod. Protože žalovaná neposkytla žalobci dostatečnou součinnost, uzavřel soud, že žalovaná neunesla své břemeno důkazní k tvrzení, že prodejní cena u jednotlivých děl by nepřesáhla částku 1 500 EUR a soud tak při určení odměny za opětovný prodej autorského díla vycházel z prodejních cen uvedených u jednotlivých aukcí hlavního obrazu, aniž by zohledňoval ostatní díla, která byla spolu s hlavním obrazem prodávána.

7. Dále se soud zabýval otázkou, zda má být odměna za opětovný prodej vypočítávána z prodejní ceny, jak je uvedena u jednotlivých dražeb, či zda má být od této ceny odečtena odměna dražebníka. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu je podle soudu třeba pro účely výkladu § 24 AZ vycházet z toho, že odměna dražebníka není součástí prodejní ceny, z níž se určuje odměna autora uměleckého díla. Zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách v § 18 odst. 2 umožňuje dražebníkovi v případě dražeb věcí movitých vybírat odměnu za provedení dražby od navrhovatele a též od vydražitele. Pokud tedy žalovaná vybírala odměnu jak od navrhovatele dražby, se kterým byla tato odměna smluvně sjednána ve smlouvě o zprostředkování, tak i od vydražitele, kterému byl poplatek za zprostředkování aukce účtován připočtením ke konečné ceně, pak jednala v souladu se zákonem, který toto dvojí vybírání odměny umožňuje. Od konečné ceny je tak podle soudu nutné odměnu dražebníka odečíst (bez ohledu na to, od koho je tato odměna vybírána). Proto soud při určení konečné ceny, ze které má být odměna za opětovný prodej autorského díla počítána, z vydražené ceny odečetl sjednanou provizi ve výši 20 %.

8. Vypořádal se dále s námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobce ve vztahu k obrazu Noční krajina s řekou od Vojtěcha Erdélyi(ho) s tím, že sice se jedná o ukrajinského autora, tedy osobu mimo Evropskou unii, avšak žalobce doložil souhlas dědiců se správou jejich práv vyplývajících z autorství jejich příbuzného.

9. Dovodil, že žaloba není důvodná ve vztahu k dílům [Anonymizováno] autora [Anonymizováno], když aukce se z důvodu uvedení chybného jména autora opakovala v roce 2023 a získaný profit byl vrácen prodejci, [Anonymizováno] autora [Anonymizováno], když z tohoto díla žalovaná již odměnu uhradila, stejně jako u díla [Anonymizováno] stejného autora, nárok na odměnu nevznikl ani u díla [adresa], děl autora [Anonymizováno] a [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 37 600 Kč a odměna za prodej činí 1 504 Kč, avšak tato částka již byla žalovanou zaplacena, díla autora [adresa] [Anonymizováno], díla autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], díla autora [adresa], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 72 000 Kč a odměna za prodej činí 2 880 Kč, avšak tato částka již byla žalovanou zaplacena a děl stejného autora [adresa], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [adresa], díla autora [Anonymizováno] [adresa], díla autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 80 000 Kč a odměna za prodej činí 3 200 Kč, avšak tato částka již byla žalovanou zaplacena, díla autora [Anonymizováno], díla autora [Anonymizováno], díla autora [Anonymizováno], díla autora [Anonymizováno], díla autora [Anonymizováno], díla autora [adresa], díla autora [Anonymizováno], díla autora [Anonymizováno] - velký formát, u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 36 800 Kč a odměna za prodej činí 1 472 Kč, avšak tato částka již byla žalovanou zaplacena, díla autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 128 000 Kč a odměna za prodej činí 5 120 Kč, avšak tato částka již byla žalovanou zaplacena, díla autora [Anonymizováno] [Anonymizováno] - velký formát, u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 88 000 Kč a odměna za prodej činí 3 520 Kč, avšak tato částka již byla žalovanou zaplacena a u díla autora [Anonymizováno] [Anonymizováno].

10. Důvodnou naopak dovodil žalobu ve vztahu k dílům autora [Anonymizováno] [právnická osoba], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 52 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 2 800 Kč, [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 104 000 Kč a odměna za opětovný prodej 4 % činí 4 160 Kč, k dílu autora [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 80 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 3 200 Kč, k dílu autora [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 64 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 2 560 Kč, k dílu autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 36 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 1 440 Kč, k dílu autora [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 48 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 1 912 Kč, k dílům autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 160 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 6 400 Kč a [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 152 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 6 080 Kč, k dílu autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 52 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 2 080 Kč, k dílu autora [adresa] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 96 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 3 840 Kč, k dílu autora [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 72 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 2 880 Kč, k dílu autora Kristiána Kodeta Anděl, u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 40 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 1 600 Kč, k dílu autora [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 60 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 2 400 Kč, k dílu autora [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 80 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 3 520 Kč, k dílu autora [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 256 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 10 240 Kč, k dílům autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 128 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 5 120 Kč, Dívky ve vinici - velký formát, u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 152 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 6 080 Kč, [Anonymizováno] - velký formát, u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 72 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 2 880 Kč, k dílu autora [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 208 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 8 320 Kč, k dílu autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 82 400 Kč a odměna za opětovný prodej činí 3 296 Kč, k dílu autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 41 600 Kč a odměna za opětovný prodej činí 1 664 Kč, k dílu autora [adresa], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 120 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 4 800 Kč a k dílu autora [Anonymizováno] [Anonymizováno], u něhož konečná cena po odečtení provize 20 % činí 80 000 Kč a odměna za opětovný prodej činí 3 200 Kč.

11. Proto soud prvního stupně vyhověl žalobě v rozsahu nároku na zaplacení 92 971 Kč, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně od 18. 1. 2021 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku, tj. co do částky 87 688 Kč, soud žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že strany byly „v podstatě“ stejně úspěšné.

12. Rozsudek v zamítavém výroku III. a souvisejícím výroku IV. napadl odvoláním žalobce. Nesouhlasí s tím, , jak soud prvního stupně vyložil pojem „kupní cena“ ve smyslu § 24 odst. 1 AZ, resp. pojmu „prodejní cena (sale price)“ ve smyslu kapitoly II., čl. 3, 4 a 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. 9. 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla, a to v tom smyslu, zda je základem pro výpočet odměny kupní cena bez daně, kterou vydražitel zaplatil obchodníkovi, nebo zda je možné od této ceny odečítat odměnu obchodníka, kterou tento obdržel od prodávajícího nebo/i od kupujícího. Má za to, že takový výklad je v rozporu s praxí obvyklou v celém prostoru EU, odporuje principu, který vedl k uzákonění práva na „slušné vypořádání“ - „droit de suite“, tady právo autora mít podíl na tom, že se cena jeho uměleckého díla časem zvýšila obchodem a další osoby odlišné od autora z toho mají prospěch. Protože předmětem tohoto vypořádání jsou obchody na organizovaném trhu, a nikoliv privátní transakce, je zjevné, že příjem z tohoto navýšení ceny má nikoliv pouze prodávající, ale i obchodník, tedy je logické, že jejich příjmy se mají slušně s autorem vypořádat. Soud svůj výklad opřel o judikaturu vydanou ve sporech, které se týkají jiného právního problému, vycházel mechanicky z jím uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1489/2013 ze dne 25. 9. 2013, aniž si uvědomil, že toto rozhodnutí (jakož i další rozhodnutí Nejvyššího soudu) řešilo pouze otázku započtení „dražební přirážky“, označované v zahraničí jako „buyers premium“, do kupní ceny a dospěl k závěru, že kupní cenou v dražbě je cena příklepová, tedy cena nejvyšší nabídky. Otázkou, zda je odměna (provize) placená navrhovatelem dražby (prodávajícím) dražebníkovi součástí „kupní ceny“ dle Směrnice 2001/84/ES a AZ, se Nejvyšší soud dosud nezabýval. Soud prvního stupně dospěl k závěru bez bližšího, systematického, podrobného a spravedlivého výkladu pojmu „kupní cena“ použitého v § 24 AZ, bez jakéhokoliv kontextu s ústavním a evropským právem. Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu pak vyplývá, že Nejvyšší soud své závěry vztahoval vždy k případům prodeje v rámci veřejné dražby dle zákona o veřejných dražbách č. 26/2006 Sb. a nikoli k aukcím pořádaným v rámci režimu veřejné nabídky dle občanského zákoníku, v jehož režimu „aukce“ žalované proběhly. Žalobce vytkl soudu, že se jeho námitkami v odůvodnění rozsudku nezabýval.

13. Podle žalobce jde o posouzení základní právní otázky, která má celoevropský dosah s tím, že dosavadní praxe v naprosté většině zemí EU považuje za „kupní cenu“ dosaženou v dražbě pro účely výpočtu odměny za opětovný prodej autorského díla cenu příklepovou („hammerprice“), a to s výjimkou zemí, kde se do „kupní ceny“ započítává též dražební přirážka. Vzhledem k tomu, že právní závěr soudu prvého stupně se dotýká otázky unijního práva, ohledně práva vycházejícího ze Směrnice EU, je třeba před vynesením rozhodnutí zjistit, zda je výklad nalézacího soudu konformní s právem Evropské unie. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud ve smyslu článku 267 smlouvy o fungování Evropské Unie (bývalý článek 234 Smlouvy o ES) byla Soudnímu dvoru Evropské unie předložena otázka, zda výraz „sale price“ použitý ve směrnici 2001/84/ES s ohledem na výkladová pravidla obsažená ve směrnici je nutno vykládat jako „celková částka, kterou nabyvatel za dílo zaplatil“ (tedy cena příklepu plus odměna obchodníkovi), nebo jen cena příklepová, případně cena příklepová mínus provize obchodníka od prodávajícího.

14. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-41/14, Christie’s France SNC, z něhož podle jeho názoru vyplývá, že jakékoliv smluvní ujednání mezi osobou povinnou k zaplacení autorské odměny, kterou jsou dle autorského zákona prodávající a obchodník s uměním společně a nerozdílně, na jedné straně, a kupujícím či prodávajícím, na straně druhé, o tom, kdo ponese náklady spojené s opětným prodejem uměleckého díla (např. poplatky vybrané obchodníkem či zprostředkovatelem od prodávajícího/kupujícího), nemůže mít vliv na zákonnou povinnost prodávajícího či obchodníka s uměním uhradit oprávněné osobě autorskou odměnu z opětného prodeje. Výrok SDEU lze vykládat tak, že dohoda účastníků obchodu o nákladech na autorskou odměnu nemůže mít vliv na zákonnou povinnost odvádět autorskou odměnu z kupní ceny bez DPH. Poukázal dále na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen “ESLP”) ve věci Neij a Sunde Kolmisoppi v. Švédsko a zmínil, že kupní cenou se ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. 2. 1998 o ochraně spotřebitelů o ochraně spotřebitelů rozumí cena konečná, tj. cena, kterou kupující zaplatil za umělecké dílo a že definice kupní ceny jako ceny konečné ve směrnici o ochraně spotřebitelů vylučuje, aby se pro účely výpočtu autorské odměny z opětného prodeje originálů uměleckých děl považovala za kupní cenu jiná cena než cena konečná (bez DPH dle autorského zákona u odměny z opětného prodeje). I ze znění § 5a odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, vyplývá, že výše kupní ceny při prodeji výrobků, včetně uměleckých děl, musí být prodávajícím uvedena jako cena konečná ve smyslu směrnice o ochraně spotřebitelů. Předestřel praxi ve Spojeném království, Belgii, Francii, Itálii, Německu, Španělsku nebo ve Švédsku s tím, že podle ní je kupní cenou částka, kterou zaplatí kupující za umělecké dílo (bez DPH/aukční přirážky).

15. Vzhledem k tomu, že prodej „aukcí“ organizovanou žalovaným nebyl v režimu dražby veřejné dle zákona o veřejných dražbách, nelze ani použít standardní pojmy, které zákon o veřejných dražbách používá, tedy zejména „dražebník“, „vydražitel“, „příklepová cena“ apod. a práva spojená s výrazy užitými v zákoně o veřejných dražbách nelze ztotožnit s obsahem práv, které mají různé osoby, věci a práva v režimu prodeje „soukromou aukcí“ mimo režim zákona o veřejných dražbách. Odměna dražebníka tak v tomto režimu není ničím jiným než provizí, kterou si sjednává osoba, která do prodeje umělecké dílo dává a osoba, která organizuje jeho prodej. Ostatně sám soud používá pro částku náležející obchodníkovi od prodávajícího v odůvodnění rozsudku pojmu „provize“. Úplata, kterou poskytuje prodávající galerii za to, že mu prodá jeho dílo, tak ve skutečnosti není ničím jiným než provizí, jejíž výše je závislá na výši částky, za kterou se dílo prodá. Dle výkladu soudu prvního stupně by tak mělo být umožněno prodávajícímu a obchodníkovi, aby svou dohodou ovlivnili výši autorské odměny, což je zjevně nepřípustné. K tomu odkázal na rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie ve věci C-41/14 „Christie’s France SNC“.

16. Pokud jde o závěry soudu ve vztahu k jednotlivým dílům uvedeným ve vyúčtování, ty podle žalobce ve značné části nevyplývají z provedených důkazů nebo vyplývají z důkazů formálně nedostatečných a předložených žalovanou v jiné než v rozsudku uvedené formě. Ve vztahu k dílu František Drtikol, Zátiší s ovocem, soud dospěl k závěru, že obraz byl vrácen panu Palkovičovi dne 25. 2. 2022, přičemž žalobce zpochybnil kopie smlouvy o zprostředkování i protokolu o předání uměleckého díla k prodeji bez data. Navržený důkaz výslechem [adresa] nebyl proveden a rovněž žalovaná nedodala bližší informace k průběhu dražby ani neoznačila na základě takového záznamu osobu, která obraz vydražila, ale kupní cenu neuhradila. Obdobně u díla [adresa], [Anonymizováno], žalovaná doložila pouze kopii dokladu o vrácení obrazu, tento obraz ale není zachycen ve smlouvě o zprostředkování uzavřené s [adresa]. Soud pak uvádí, že obraz byl vrácen 28. 11. 2022 což je v rozporu s předávacím protokolem, který obsahuje datum 25. 2. 2022. Tento obraz navíc není uveden v zprostředkovatelské smlouvě, kterou žalovaná v kopii předložila. Pokud jde o obrazy [Anonymizováno], podle dokladů předložených žalovanou předal do dražby tyto obrazy [adresa], což je pravděpodobně otec společníka a jednatele [adresa]. Údajné vrácení obrazů zpět prodávajícímu do smlouvy o zprostředkování zřejmě podepsal sám jednatel žalované. Důvod vrácení na smlouvě není uveden, záznam z dražby nebyl předložen a vydražitelé nebyli žalovanou označeni. K obrazu [Anonymizováno], [Anonymizováno], který měl být podle smlouvy vrácen 15. 6. 2022, a nikoliv dne 18. 12. 2022, jak uvádí v rozsudku soud, žalovaná nedoložila originál smlouvy. Údajné vrácení obrazu [Anonymizováno], [Anonymizováno], nebylo doloženo protokolem o vrácení, soud vychází z údaje na stránkách žalované, který žalobce rozporoval. Žalovaná nedoložila osobu navrhovatele dražby, ve smlouvě o zprostředkování s [Anonymizováno] (navrhovatel dle tvrzení žalované) tento obraz vůbec není uveden není. U obrazu [Anonymizováno], [Anonymizováno], soud dospěl k závěru o tom, že byl obraz vrácen, k tomu ale není ve spise žádný důkaz. Ve smlouvě není zaznamenáno vrácení obrazu, svědek - navrhovatel dražby [Anonymizováno] vrácení obrazu nepotvrdil, naopak ve své výpovědi potvrdil pouze vrácení jediného - jiného obrazu (autor [Anonymizováno]), když doslova uvedl „ostatní obrazy se prodaly, byť za málo peněz“. Z toho, co vypověděl svědek (byly prodány všechny jím prodávané obrany s výjimkou díla autora [Anonymizováno]) se tedy podává přesný opak toho, k čemu dospěl soud, tedy že žádný z obrazů nabízených [Anonymizováno] nebyl prodán. Skutková zjištění soudu jsou zde v přímém rozporu s tím, co vypověděl svědek. Obraz [Anonymizováno], [Anonymizováno], měl být dle kopie smlouvy vrácen majiteli ([právnická osoba]). Správnost této soukromé listiny předložené v kopii žalobce rozporoval, přesto z ní soud vycházel. Obdobně vrácení obrazu [Anonymizováno], [adresa], je zaznamenáno pouze na kopii smlouvy o zprostředkování, jejíž správnost (listina předložená v kopii) žalobce rozporoval, přesto z ní soud vycházel. Žalobce tedy soudu prvního stupně vytýká, že svá skutková zjištění opřel o důkazy ve formě soukromých listin, které žalovaný předložil pouze v obyčejných kopiích, kdy žalobce navíc zpochybnil jejich správnost a žalovaný originály soudu nepředložil. Bylo na žalované, jako na subjektu, který z těchto soukromých listin pro sebe vyvozoval právo, aby své tvrzení prokázal jiným způsobem. To se ale nestalo, neboť k tomu soud žalovanou (chybně) vůbec nevyzval a místo toho z těchto listin vyšel jako z pravých a správných, dokonce je v odůvodnění rozsudku označuje za originál.

17. Dále žalobce v průběhu řízení navrhoval, aby soud vyslechl všechny kupující (údajné kupující) obrazů v žalovanou tvrzených opakovaných dražbách, kteří se měli vyjádřit k otázce, zda skutečně k opakovaným dražbám došlo a jaká cena v nich byla dosažena, případně aby vyzval žalovanou k předložení důkazů o průběhu dražeb a osobách dražitelů. Otázka, zda skutečně byly dražby opakovány, přitom byla ze strany žalobce sporována, neboť žalovaná o jejich konání nepředložila jiné doklady než jí vytvořené. Tvrzení soudu o nekonkrétnosti námitky žalobce tak nemůže obstát, stejně tak soudem uvedené hledisko „procesní ekonomie“. Naopak tam, kde soud nevyšel jen z kopií listin předložených žalovanou, ale z jiných důkazů (např. výpovědi svědka [Anonymizováno]), pak vyplynulo, že listiny předložené žalovanou skutečně správné nejsou a nelze z nich vycházet (svědek nepotvrdil tvrzení žalované, že obrazy se neprodaly a byly mu vráceny). Pak nelze než uzavřít, že soud tyto důkazní návrhy opominul. Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo rozhodnuto, zakládají ve svém důsledku nepřezkoumatelnost rozhodnutí a rozpor s požadavky spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud podle žalobce nesprávně rozhodl i o nákladech řízení. Zdůraznil, že spor byl vyvolán tím, že žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost a nepodala hlášení o uskutečněných prodejích ve smyslu § 24 odst. 6 AZ a nepodala ani vysvětlení k žalobcem zjištěným prodejům, a to ani přes opakované výzvy. Spor tedy žalobce jako kolektivní správce autorských odměn musel vyvolat, a pokud by žalovaná plnila své povinnosti, mohla být řada položek negotiována, aniž by byly předmětem sporu. V konečném důsledku soud nezohlednil to, že žalobce byl ve sporu úspěšnější, protože částku 41 000,24 Kč žalovaná zaplatila po podání žaloby, tedy v této části z procesního hlediska zavinila zastavení řízení. Nelze ani přehlédnout tu skutečnost, že žalovaná zásadně své povinnosti z autorského zákona neplní a zcela úmyslně poškozuje autory tím, že nehlásí žádné prodeje a neplatí jejich odměny, a tím sleduje pouze svůj prospěch. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích III. a IV. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Rozsudek v rozsahu jeho výroku II. napadla odvoláním žalovaná. Předně nesouhlasí s tím, jak soud rozhodl ve vztahu k dílům, která byla prodávána v tzv. konvolutu, kdy nedošlo k samostatnému prodeji jednoho díla, ale k prodeji souboru děl jako celku. V řízení přitom bylo nesporné, která díla byla formou konvolutu prodávána a za jakou cenu byl soubor takových děl prodán. Spor mezi stranami ohledně děl prodávaných v konvolutech přitom spočívá v tom, že z průběhu dražby takových děl není zřejmá cena jednotlivých součástí konvolutu. Žalobce přitom v průběhu řízení před soudem prvního stupně ani v jednom případě neprokázal, že by cena jakéhokoliv díla prodávaného formou konvolutu přesáhla částku 1500 EUR. Soud i přesto uvedl, že takový postup považuje za obcházení zákona a protože žalovaná neposkytla žalobkyni dostatečnou součinnost k určení prodejní cena jednotlivých děl, neunesla tedy své břemeno důkazní k tvrzení, že prodejní cena u jednotlivých děl by nepřesáhla částku 1 500 EUR. Soud pak při určení odměny vycházel z prodejních cen uvedených u jednotlivých aukcí hlavního obrazu, aniž by zohledňoval ostatní díla, která byla spolu s hlavním obrazem prodávána. Přitom ale není zřejmé, z čeho soud prvního stupně vychází, když konstatuje, že důkazní břemeno v daném případě tíží žalovanou. Žalovaná splnila povinnost ve smyslu § 24 odst. 6 AZ, potřebné informace žalobci sdělila, s tím, že uvedla, že v rámci jednotlivých konvolutů jsou ceny rozloženy rovnoměrně, tj. cena každého díla v rámci každého jednotlivého konvolutu je podílem celkové ceny konvolutu a počtu děl v tomto konvolutu obsažených. Žalobce nepředložil žádné tvrzení, ani důkaz, který by pravdivost tvrzení žalované ve vztahu k jakémukoliv konkrétnímu konvolutu zpochybnil. V této souvislosti žalovaná dále uvedla, že v případě děl prodávaných v rámci konvolutu musí být žalobce schopen v každém jednotlivém případě rozúčtovat odměnu uhrazenou prodejcem za celý konvolut mezi autory jednotlivých uměleckých děl v konvolutu obsažených. Pokud žalobce takového rozúčtování není schopen, neplní své povinnosti vůči autorům a fakticky dochází k tomu, že se na jejich účet bezdůvodně obohacuje, či že bezdůvodně obohacuje určité autory na úkor jiných. Žalobce přitom v řízení měl prokazatelně možnost v řízení tvrdit a prokazovat, ať již na základě svého odborného úsudku, metodiky pro rozúčtování autorských odměn (existuje-li taková metodika), či na základě znaleckého posouzení, že konkrétní díla v jednotlivých konvolutech svým významem zjevně přesahují zbylá díla v rámci daného konvolutu, avšak žalobce v celém řízení žádné takové tvrzení neuvedl, když pouze zcela obecně a bez důkazu uváděl, že se žalovaná prodejem děl formou konvolutu snaží obejít svou povinnost hradit odměny autorům. Žalovaná navrhovala zpracování znaleckého posudku, což ale soud odmítl, přitom tvrzení o nedostatku „relevantních podkladů“ vyslovil bez konzultace s jakýmkoliv znalcem, který by případně mohl být zpracovatelem znaleckého posudku, výhradně na základě tvrzení žalobce. Dále žalovaná namítla, že ve vztahu k autorským odměnám za konvoluty je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, neboť soud sice při určení odměny za opětovný prodej autorského díla vycházel z prodejních cen uvedených u jednotlivých aukcí hlavního obrazu, aniž by zohledňoval ostatní díla, která byla spolu s hlavním obrazem prodávána, přičemž soud i určil, který obraz má za „hlavní“, avšak nijak neodůvodnil svou úvahu, proč považuje některé obrazy za „hlavní“ a jiné za „vedlejší“. Soud prvního stupně tak zcela svévolně a bez jakéhokoliv zkoumání či odůvodnění přiznal autorskou odměnu určitým autorům, zatímco jiné autory o ní připravil. Žalovaná si je vědoma toho, že prodej konvolutů není autorským zákonem řešen a že určení ceny jednotlivých děl může být poměrně složité, nicméně je přesvědčena, že jí nemůže být kladena k tíži nedokonalost právní úpravy.

20. Dále namítla chybné právní posouzení věci ve vztahu k obrazu [Anonymizováno] autora [Anonymizováno]. Sám soud v souvislosti s tímto dílem uvádí, že prodejní cena po odečtení provize činila 36 000 Kč. Směnný kurz CZK - EUR částky 1 500 EUR však ke dni prodeje činil 36 742,50 (24,495 Kč za 1 EUR, jak uvádí v napadeném rozhodnutí sám soud) a je tedy zjevné, že prodejní cena ve výši 36 000 Kč byla o 742,50 Kč pod limitem pro odvod odměny. Právo na zaplacení odměny tedy nemělo být v tomto případě žalobci přiznáno. Z hlediska díla [Anonymizováno], připsaného [Anonymizováno], žalovaná namítla, že z popisu a povahy dotčeného uměleckého díla je zjevné, že se nejedná o originál díla uměleckého, nýbrž o jeho kopii vytvořenou osobou od autora odlišnou. Žalobce v tomto ohledu netvrdí, a zejména neprokazuje, že se jedná o originál díla uměleckého, jak je tento pojem vymezen v § 24 odst. 3 AZ, a že tedy má nárok na úhradu odměny autora. Skutečnost, že dílo nebylo nabízeno jako „originál“ prokazuje žalovaná printscreenem ze svého aukčního systému. Soud se touto námitkou vůbec nezabýval, a navíc nesprávně přenáší na žalovanou důkazní břemeno ve vztahu k době smrti autora. Dle AZ přitom platí že k úhradě autorské odměny jsou autor a případně jeho dědicové oprávněni pouze v době do 70 let po smrti autora. Doba autorovy smrti je tedy jedním ze základních identifikátorů existence nároku žalobce na úhradu autorské odměny, a tedy žalobce musí prokazovat, kdy konkrétní autor zemřel, a zda dosud trvá jeho nárok na úhradu odměny. Obdobnou chybu učinil soud prvního stupně i ve vztahu k položce 13997, když ani tato položka není prokazatelně „originálem autorského díla“. Žalobce vůbec neprokázal, a dokonce ani netvrdil, kdo je autorem dotčeného obrazu. Žalovaná dále namítla, že ve vztahu k obrazu [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) autora [Anonymizováno] soud chybně posoudil přeložené důkazy, když součástí spisu je printscreen předložený žalovanou, který prokazuje, že předmětné dílo nebylo prodáno za částku 100 000 Kč, ale v důsledku nezaplacení kupní ceny a opakování aukce za pouhých 36 000 Kč.

21. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jí napadeném rozsahu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení, a to zejména ve vztahu k doplnění dokazování s cílem určit cenu jednotlivých děl v rámci konvolutů a zároveň, aby správně posoudil otázku aktivní legitimace žalobce ve vztahu k zahraničnímu autorovi.

22. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že soud prvního stupně v otázce tzv. konvolutů rozhodl správně. Žalovaná se žalobě bránila mimo jiné tvrzením, že některá díla byla dražena v tzv. konvolutech, tedy v souborech více děl, kdy z průběhu dražby takových děl není zřejmá cena jednotlivých součástí konvolutu, ale pouze souboru děl jako celku. Žalovaná pak proto tvrdila, že žalobce neprokázal, že by cena jakéhokoliv autorského díla, prodávaného žalovanou formou konvolutu, přesáhla částku 1 500 EUR a založila tedy žalované povinnost uhradit autorovi takového díla prostřednictvím žalobce autorskou odměnu. Žalobce souhlasí se žalovanou v tom smyslu, že bylo na žalobci, aby prokázal, která z děl, prodávaných žalovanou formou konvolutů, přesáhla při prodeji částku 1 500 EUR. Žalobce už ale nemůže souhlasit se zbytkem argumentace žalované. V situaci, kterou žalovaná prodejem děl v souborech nastolila, žalobci nezbylo než prokazovat uvedené prostřednictvím znaleckého posudku, který by rozdělil cenu dosaženou v dražbě za celý soubor děl, mezi jednotlivá díla. Aby to mohl žalobce učinit, bylo nutné, aby žalovaná identifikovala jednotlivá díla prodávaná prostřednictvím konvolutů, tak aby je znalec mohl jednotlivě ocenit; tedy aby sdělila minimálně jejich autora, název, rozměry, techniku a aby dodala jejich vyobrazení. Žalovaná takto i přes výzvou soudu odmítla postupovat a žalobci znemožnila nechat jednotlivá díla ocenit. V takovém případě skutečně soudu prvního stupně nezbylo než toto zohlednit v neprospěch žalované. Žalobce bez uvedené součinnosti žalované nemohl určit, kolik z celkové ceny, za kterou vydražitel díla prodávaná v konvolutu nabyl, připadalo na jednotlivá díla. Je vskutku úsměvné, že žalovaná argumentuje tím, že je povinností žalobce tyto údaje tvrdit a prokázat, ačkoliv žalobce nebyl součástí obchodu mezi kupujícím, prodávajícím a žalovanou, když žalovaná současně argumentovala, že tyto údaje sama nezjišťuje a nezná. Žalovaná tedy chce po žalobci, aby z obchodu, jehož není součástí, znal více informací, než zná sama žalovaná, což je zcela absurdní. Odvolací argumentace žalované je tak zcela zjevně účelová. Nedůvodná je pak i námitka žalované, že soud pochybil, pokud odmítl zpracování znaleckého posudku, nadto tento návrh byl učiněn až po koncentraci řízení.

23. Pokud žalovaná argumentuje tím, že u položky Emil Filla, Zátiší, byla prodejní cena po odečtení provize nižší, než limit ve výši 1 500 EUR, odkázal žalobce na svou argumentaci v odvolání, ze které plyne, že soud prvního stupně nesprávně odečetl od v dražbě dosažení kupní ceny, která u této položky činila 45 000 Kč, provizi žalovaného placenou prodávajícím ve výši 20 %. Pokud by soud postupoval správně a tuto provizi neodečetl, pak by základ pro výpočet odměny činil 45 000 Kč, tj. 1 837,11 EUR, tj. byl by nad limitem 1 500 EUR. Žalovanou použitá argumentace je tak nesprávná, resp. na danou věc s ohledem na uvedené nedopadá. Pokud dále žalovaná tvrdila, že autorem díla [Anonymizováno] není [Anonymizováno], tížilo jí v tomto smyslu důkazní břemeno, a pokud neprokázala, že autorem díla je někdo jiný, pak nutno vycházet ze závěru, že autorem díla je [Anonymizováno]. Žalobce zde odkazuje na Všeobecné obchodní podmínky žalované, z nichž je zjevné, že v takovém případě žalovaná vychází ze stejného principu jako soud. Pro úplnost je třeba dodat, že z hlediska odměny za opětovný prodej autorského díla není identifikace autora zcela podstatná. V režimu povinně kolektivní správy podléhají odvodu autorské odměny všechny díla autorů od jejichž smrti neuplynulo více než 70 let. U anonymních a nezjištěných autorů je podstatné, že lze s pravděpodobností hraničící s jistotou konstatovat, že dílo bylo vytvořeno v určité době a lze předpokládat že autor nezemřel v době delší než 70 let od doby prodeje. U případného napodobitele děl [Anonymizováno] (zemř. [Anonymizováno]) je jisté, že nezemřel před více než 70 lety. Obdobnou argumentaci lze uvést i o položce [Anonymizováno] - napodobitel, [Anonymizováno], kdy [Anonymizováno] zemřel v roce 1990, u napodobenin jeho děl je tedy jisté, že napodobitelé nezemřeli před více než 70 lety. Co se týče položky [Anonymizováno], [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), zde žalovaná odkazuje na tvrzení a důkazy o neuskutečnění prodeje, resp. o opakované držbě, které ale učinila až po koncentraci. Soud tak k těmto tvrzením a důkazům nemohl přihlížet.

24. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že nejsou předpoklady pro potvrzení, ale ani pro změnu napadeného rozhodnutí.

25. Již zde je třeba uvést, že odvolací soud sice vyhlásil, že zrušuje rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, nicméně z ústního odůvodnění a okolností věci (rozsahu odvolání účastníků) je zřejmé, že přezkum odvolacího soudu se netýkal výroku I., jímž bylo řízení částečně zastaveno. Tento výrok napaden odvoláním nebyl a nabyl právní moci. Odvolací soud proto tuto zjevnou nesprávnost postupem podle § 164 o. s. ř. napravil tak, že v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí doplnil výrok tak, aby bylo zřejmé, že jeho rozhodnutím nebyl výrok I. dotčen.

26. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně (obsažené ve výrocích II. a III. rozsudku soudu prvního stupně) o nárocích na uložení povinnosti žalované zaplatit odměnu za opětovný prodej originálu uměleckého díla ve smyslu § 24 AZ, k jejímuž vymáhání je žalobce oprávněn jako příslušný kolektivní správce. Žalobce takto uplatnil nárok na odměnu za prodej v žalobě specifikovaných děl (obrazů), která žalovaná prodala prostřednictvím aukcí realizovaných na webových stránkách žalované www.[Anonymizováno].eu.

27. Již zde je třeba připomenout, že § 157 odst. 2 o. s. ř. ukládá soudu v odůvodnění rozsudku uvést podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce, přičemž je povinen dbát o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

28. Podle odvolacího soudu napadený rozsudek v žádném ohledu náležitosti odůvodnění předepsané v § 157 odst. 2 o. s. ř. nesplňuje. Již v části, která být shrnutím podstatného obsahu přednesů účastníků, lze obtížně vysledovat, co je předmětem žaloby (např. soud sice zmiňuje, které z původně označených obrazů byly předmětem částečného zpětvzetí žaloby, ale nikterak zde nespecifikuje, že zpětvzetí se netýká celé původně požadované odměny, nýbrž jen té části, kterou žalovaná dobrovolně uplatnila, přičemž podle žalobce nedůvodně cenu, z níž byla odměna určena, snížila o 20% odměnu). Stejně tak lze obtížně vysledovat, na čem staví svou obranu žalovaná, když soud v podstatě jen v odůvodnění rozsudku specifikoval, k čemu se (nikoli jak) žalovaná vyjadřovala. Pokud jde o povinnost stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce, ani tyto náležitosti řádně splněny nebyly. Aby jim bylo dostáno, musel by soud prvního stupně u každého ze specifikovaných obrazů posoudit, zda jeho prodejem došlo k naplnění podmínek stanovených v § 24 AZ a vypořádat se přitom podrobně a pečlivě s tvrzeními žalobce a obranou žalované u každého jednotlivého obrazu a provést ve vztahu k těmto tvrzením dokazování v takovém rozsahu, aby byla skutková zjištění nepochybná a podložená konkrétními důkazy. To ale opět z odůvodnění rozsudku seznatelné není. Soud pouze u jednotlivých obrazů v odůvodnění pod body 78. až 127. uvádí, zda či nikoli vznikl nárok na odměnu a v jaké výši, aniž by vysvětlil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o tom, proč nárok na odměnu v určité výši u konkrétního prodaného díla vznikl či nikoli. Nadto jsou důvodné námitky žalobce, že skutkové závěry, které soud činí, ve značné části nevyplývají z provedených důkazů nebo vyplývají z důkazů formálně nedostatečných a předložených žalovanou soudu v [Anonymizováno] než v rozsudku uvedené formě (když např. soud hovoří o originálech listin předložených žalovanou, byť se jedná o kopie, na což žalobce upozorňoval soud např. při jednání dne 24. 2. 2025). Soud se ani řádně nevypořádal s důkazními návrhy žalobce na výslech kupujících (údajných kupujících) obrazů v žalovanou tvrzených opakovaných dražbách, kteří se měli vyjádřit k otázce, zda skutečně k opakovaným dražbám došlo a jaká cena v nich byla dosažena, případně aby vyzval žalovanou k předložení důkazů o průběhu dražeb a osobách dražitelů.

29. Protože napadený rozsudek není pro nedostatek důvodů přezkoumatelný, nezbylo odvolacímu soudu, než rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výrocích II. a III. v souvisejícím výroku o nákladech řízení výrok IV. zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž vázán právním názorem odvolacího soudu uplatněné nároky znovu posoudí a ve věci znovu rozhodne a své rozhodnutí přesvědčivě (jak je mu zákonem uloženo) odůvodní.

30. Pro úplnost je třeba uvést, že i podle odvolacího soudu nelze spatřovat pochybení soudu v tom, jak se vypořádal s otázkou prodeje obrazů v tzv. konvolutech. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že je na žalované, která z tvrzení, že předmětná díla byla prodána v konvolutech, dovozuje pro sebe příznivý závěr, že s ohledem na to nedosáhla cena jednotlivých součástí výše 1 500 EUR, aby tvrdila a prokázala, z jakých konkrétních děl byly tyto konvoluty složeny. Tedy i podle odvolacího soudu žalovaná neunesla své důkazní břemeno k tvrzení, že prodejní cena u jednotlivých děl (která měla být prodána v konvolutech) nepřesáhla 1 500 EUR. Správně soud vycházel z toho, že dosažená prodejní cena je cenou hlavního obrazu jako by byl prodáván samostatně, tj. bez zohlednění cen ostatních obrazů z konvolutu.

31. Pokud jde o otázku základu pro výpočet odměny za opětovný prodej uvést (s poukazem na soudem prvního stupně citované usnesení Nejvyššího soudu 30 Cdo 1489/2013), že zdejší soud vychází z názoru (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2025, sp. zn. 3 Co 85/2024), že základ pro výpočet odměny za opětný prodej je roven ceně (samotného obrazu) dosažené vydražením, což znamená, že nesmí být ani navyšován o dražební přirážku, ale nesmí být ani ponižován např. o jinou (další) odměnu dražebníka (např. tu, kterou mu má zaplatit na základě ujednání o rozdělení výtěžku mezi něj a dražebníka původní majitel obrazu).

32. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).