o ochranu autorských práv a ochranu před nekalou soutěží, k odvolání žalobkyně a žalovaného 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2025, č. j. 2 C 1/2022-153

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se výkonu práva užít autorské dílo - počítačový program [Anonymizováno] sloužící pro správu objektů, společenství vlastníků jednotek a družstev, ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným 2) a 3) zdržet se užívání autorského díla - počítačového programu [Anonymizováno] sloužícího pro správu objektů, společenství vlastníků jednotek a družstev, ve výroku III. zamítl žalobu o uložení povinnosti všem žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1 502 318,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od doručení žaloby poslednímu ze žalovaných do zaplacení, ve výroku IV. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 2) do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 578 622 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od doručení žaloby žalované 2) do zaplacení, ve výroku V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů řízení 97 470 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného 1) do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku VI. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení 213 915,90 Kč a žalovanému 3) na náhradu nákladů řízení 108 718,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaných 2) a 3) do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku VII. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 4) na náhradu nákladů řízení 135 316,79 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 4) do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Při svém rozhodování vyšel soud z tvrzení žalobkyně o tom, že pro správu bytového fondu od roku 2009 používala softwarový produkt [Anonymizováno], který byl pro ni vytvořen na objednávku žalovaným 1), žalobkyně od roku 2009 vynaložila na vytvoření, úpravy, údržbu a modernizaci softwaru 1 502 318,80 Kč. Na konci roku 2020 žalobkyně zjistila, že žalovaný 3), jako jeden ze správců, kteří pro ni provádějí správu jednotlivých objektů, je společníkem a statutárním orgánem mj. žalované 2) a dalších společností, které vykonávají v podstatě totožnou činnost jako žalobkyně. Současně žalobkyně zjistila, že žalovaný 3) a jeho společnosti [Anonymizováno] využívají pro svoji obchodní činnost softwarový produkt [Anonymizováno], přestože k jeho užívání nemají licenci. Do této činnosti žalovaného 3) byl zapojen rovněž žalovaný 4), který pracoval pro žalobkyni od 17. 10. 2011 do 31. 8. 2019 ve správě objektů a IT poradenství, přičemž po určitou dobu rovněž působil pro společnosti [Anonymizováno] a pomáhal tak žalovanému 3) s činností společnosti v oblasti správy objektů. Od ledna 2020 začalo docházet k výpovědím smluv mezi žalobkyní a některými společenstvími vlastníků jednotek, přičemž se jednalo výhradně o taková společenství vlastníků jednotek, u kterých v minulosti působil žalovaný 3) pro žalobkyni na pozici správce objektu. Společenství vlastníků jednotek, která vypověděla smlouvu se žalobkyní, následně uzavřela novou smlouvu se společností [Anonymizováno].

3. Softwarový produkt [Anonymizováno] vytvořený pro žalobkyni žalovaným 1) se přitom podle ustanovení § 58 odst. 7 autorského zákona považuje za zaměstnanecké dílo a žalobkyně k němu vykonává veškerá majetková práva, je tedy jediným oprávněným subjektem k poskytnutí licence k tomuto dílu. Žalovaná 2) pro správu bytového domu neoprávněně používá softwarový produkt [Anonymizováno], aniž by disponovala licencí k užití tohoto softwarového díla. Žalovaný 3) a s ním spolupracující osoby již v době svého působení pro žalobkyni aktivně vykonával činnost soutěžní povahy pro společnosti [Anonymizováno] a aktivně využíval informace a data žalobkyně, aby mohl následně v rámci společností [Anonymizováno] převzít správu objektů původně spravovaných žalobkyní. Pokud žalovaný 3) uvádí, že měl získat licenci k užití softwarového produktu [Anonymizováno] od žalovaného 1), pak žalovaný 1) nebyl oprávněn poskytnout jakékoli právo užít softwarový produkt [Anonymizováno]. Žalovaný 3) navíc užívá softwarový produkt [Anonymizováno], ačkoli přinejmenším žalovaní 3) a 4) byli seznámeni s interní směrnicí žalobkyně, která zakazovala užití softwarového produktu [Anonymizováno] mimo výkon činnosti pro žalobkyni, stejně tak zakazovala použití dat a informací žalobkyně získaných v rámci výkonu činnosti. Přinejmenším žalovaní 3) a 4) tuto svou povinnost vědomě porušovali, žalovaný 4) přitom dopomohl žalovanému 3) k využití těchto dat a informací, neboť měl v rámci činnosti pro žalobkyni na starosti i záležitosti týkající se informačních technologií.

4. Podle žalobkyně jednání žalovaných vykazuje jednak známky porušení majetkových autorských práv k softwarovému produktu [Anonymizováno], a jednak známky nekalé soutěže. V důsledku jednání žalovaných došlo na straně žalobkyně ke vzniku škody, dále ke vzniku bezdůvodného obohacení přinejmenším na straně žalovaného 2), pravděpodobně však též na straně dalších společností [Anonymizováno], neboť lze důvodně předpokládat, že v rámci své činnosti všechny společnosti [Anonymizováno] užívají pro správu objektů, společenství vlastníků jednotek a družstev softwarový produkt [Anonymizováno]. Vzniklá škoda spočívá ve zmařené investici žalobkyně do softwarového produktu [Anonymizováno], když v důsledku jednání žalovaného 1) již žalobkyně nemůže nadále pro výkon své činnosti tento produkt využívat. Celková výše zmařené investice činí přinejmenším částku 1 502 318,80 Kč odpovídající nákladům vynaloženým žalobkyní na vytvoření, úpravy, údržbu a modernizace softwarového produktu [Anonymizováno] do konce roku 2019.

5. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalobkyně vycházela z porovnání ceny srovnatelného softwarového produktu při současném zohlednění skutečnosti, že společnosti [Anonymizováno] spravují cca 800 bytových jednotek a využívají softwarový produkt [Anonymizováno] nejpozději od 1. 4. 2019 do současnosti. Jestliže tedy cena srovnatelného softwarového produktu při zohlednění výše uvedených skutečností činí 8 767 Kč bez DPH za měsíc, pak za období od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2021 činí cena srovnatelného softwarového produktu 289 311 Kč bez DPH. V souladu s ustanovením § 40 odst. 4 autorského zákona pak výše bezdůvodného obohacení činí 578 622 Kč.

6. Žalovaný 1) namítl, že systém [Anonymizováno] je jeho duševním vlastnictvím, který žalobkyni nikdy neprodal. Žalobkyně se žalovaným 1) nikdy nepodepsala žádnou smlouvu o výhradním vlastnictví, nedodala žádnou objednávku, ani nezaplatila žádnou částku za výhradní vlastnictví k produktu [Anonymizováno]. Žalovaný 1) program [Anonymizováno] vyvinul již v roce 2007, žalobkyni prodal pouze neomezenou licenci k užívání tohoto software, žalobkyně za ni zaplatila v roce 2009 částku 80 000 Kč, pro žalobkyni žalovaný provedl pouze úpravu tohoto software dle jejích požadavků. I z faktur za období let 2010 až 2020 je zřejmé, že se nejedná o částku za vývoj aplikace, ale za údržbu a datovou podporu. Předmětem fakturace nikdy nebyl vývoj softwaru [Anonymizováno], přičemž cena za vývoj nového softwaru by se pohybovala v řádech statisíců až milionu korun a žalobkyně by vlastnila i zdrojové kódy. Ze žaloby není vůbec zřejmé, v čem měla spočívat zmařená investice žalobkyně a jakým jednáním žalovaného 1) jí měla vzniknout škoda.

7. Žalovaní 2) a 3) odmítli, že by neoprávněně užívali počítačový program [Anonymizováno]. Žalovaný 3) nemá objektivně žádný důvod tento program užívat, neboť správu objektu nevykonává. Žalovaná 2) ekonomickou správu objektů zajišťuje svým klientům subdodavatelsky externí firmou, tedy jakákoliv práva či licence k počítačovému vybavení náleží jiným subjektům než žalované 2), žalovaní pracují pouze s výstupy těchto počítačových programů. Žalovaní 2) a 3) proto nejsou v tomto sporu pasivně legitimováni.

8. Žalovaný 4) namítl, že nikomu z ostatních žalovaných žádná data ani informace týkající se provádění správy objektů nepředal ani nezpřístupnil. Žalobkyně v žalobě vůbec netvrdí, jakou povinnost měl žalovaný 4) porušit, tedy jakým konkrétním jednáním žalovaného 4) měla žalobkyni tvrzená škoda vzniknout. Není pak vůbec zřejmé, z jakého důvodu je žalobkyní vynaložená investice do systému [Anonymizováno] považována za škodu, tedy proč by se mělo jednat o zmařenou investici.

9. Soud prvního stupně skutkový stav zjištěný z provedeného dokazování posoudil podle § 58 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen „AZ“), § 2976 odst. 1 a § 2988 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Vzhledem k žalobním petitům I. a II., zakazujícím žalovaným užití softwaru [Anonymizováno] se soud jako otázkou předběžnou zabýval otázkou vlastnictví k tomuto softwaru. Podle soudu bylo na žalobkyni (a v tom smyslu byla soudem i poučena) prokázat, že žalovaný 1) vyvinul software [Anonymizováno] na základě její objednávky. Z jí předložené e-mailové korespondence se žalovaným 1) vyplývá, že žalovaný 1) v říjnu 2009 žádal žalobkyni o odsouhlasení plánu své fakturace za nový software, a to za práci na analýze a vývoji software, programování vstupních tabulek, rozpočtů a kontrole návaznosti číselníků. Z uvedeného e-mailu však nelze jednoznačně určit, co bylo předmětem objednávky žalobkyně a zda žalovaný 1) software [Anonymizováno] vyvíjel pro žalobkyni nový software či zda pro ni tzv. customizoval, tedy upravoval dle jejích požadavků, již existující software. Ani po poučení soudu žalobkyně neprokázala, co bylo předmětem její objednávky a jaké byly další parametry smluvního vztahu se žalovaným 1). Ani faktury z rozhodného období roku 2009, ze kterých by bylo možné seznat, co bylo předmětem fakturace, se žalobkyni nepodařilo dohledat. Z faktur za následující roky je přitom zřejmé, že žalovaný 1) fakturoval žalobkyni za přípravu dat, správu dat systému [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Za rok 2009 přitom žalovaný 1) fakturoval žalobkyni dne 20. 10. 2009 částku 47 600 Kč, dne 25. 11. 2009 částku 23 800 Kč a dne 11. 12. 2009 částku 23 800 Kč (toto vyplývá ze souhrnu faktur, ovšem bez uvedení účelu platby). Z těchto částek však nelze jednoznačně určit, zda se jedná o fakturaci za přípravu dat, customizaci softwaru či vývoj zcela nového softwaru. Tvrzení žalobkyně, že se mělo jednat o zcela nový software, vytvořený na základě její objednávky, odporují čestná prohlášení společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]., ze kterých vyplývá, že žalovaný 1) pro tyto společnosti vyvíjel software [Anonymizováno] již v roce 2008 a tyto společnosti uvedený systém již od roku 2008 v rámci své podnikatelské činnosti používaly. Předseda představenstva žalobkyně Jan Kuchař přitom uvedl, že systém [Anonymizováno] začala žalobkyně používat od 1. 1. 2009, čemuž však neodpovídá žádný z provedených důkazů. [Anonymizováno], člen představenstva žalobkyně, přitom uvedl, že první kontakt se žalovaným 1) proběhl v roce 2009, svědkyně [Anonymizováno] uvedla, že v systému [Anonymizováno] začali u žalobkyně pracovat od roku 2010. Výpovědi samotných účastníků (členů představenstva žalobkyně) a žalobkyní navržených svědků se tedy i v otázce zahájení používání systému [Anonymizováno] rozcházejí. Žalovaný 1) naopak doložil, že software [Anonymizováno] měl ve svém počítači instalovaný již v roce 2008 a je zde uvedený jako vlastník tohoto softwaru oprávněný k jeho licencování. [právnická osoba] přitom ve své výpovědi uvedl, že zdrojové kódy k softwaru [Anonymizováno] žalobkyně po žalovaném 1) nikdy nepožadovala. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně při jednání se žalovaným 1) postupovala velmi nedůsledně, nepředložila soudu žádnou písemnou objednávku softwaru ani neprokázala obsah ústně uzavřené smlouvy, stejně tak soudu nepředložila faktury za první rok trvání smluvního vztahu, ze kterých by bylo možné seznat, co přesně bylo předmětem fakturace žalovaného 1). Lze tedy uzavřít, že žalobkyně ohledně svého tvrzení zhotovení díla (softwaru [Anonymizováno]) na objednávku neunesla důkazní břemeno, když naopak žalovaný 1) prokázal, že uvedený software existoval již před prvním kontaktem se žalobkyní. Z uvedeného důvodu soudu nezbylo než žalobu, kterou by byla žalovanému 1) uložena povinnost zdržet se výkonu práva užít autorské dílo - počítačový program [Anonymizováno] zamítnout (výrok I.).

11. Protože žalobkyně neprokázala, že software [Anonymizováno] je dílem zhotoveným na objednávku, lze podle soudu uzavřít, že majetková práva k tomuto dílu náleží žalovanému 1), který je jediný oprávněn s uvedeným dílem nakládat, tedy i udělovat licence k jeho užití třetím osobám. Za této situace pak žalobkyně nemůže být aktivně věcně legitimována k žalobě, jíž se domáhala, aby soud zakázal užití softwaru [Anonymizováno] třetím osobám, tj. žalovaným 2) a 3).

12. Ohledně nároku na náhradu škody ve výši 1 502 318,80 Kč spočívající ve zmařené investici uplatněného vůči všem žalovaným soud uvedl, že předně není vůbec zřejmé, jak žalobkyně dospěla k tomu, že finanční plnění, poskytnutá žalovanému 1) za období 10 let spolupráce za vytvoření, úpravy, údržbu a modernizace softwarového produktu [Anonymizováno], mohou představovat škodu, pokud jí ze strany žalovaného 1) veškeré fakturované služby byly poskytnuty, žalobkyně po celou dobu deseti let systém [Anonymizováno] nerušeně a bez problémů používala a žalovaný 1) pro ni na tomto systému dle jejích požadavků prováděl pravidelný servis a upgrade. Ze strany žalovaného 1) nedošlo k porušení žádné právní povinnosti ani smluvního ujednání, soudu tudíž není zřejmé ani jakého protiprávního jednání se žalovaný 1) měl vůči žalobkyni dopustit. Především je ale nutné konstatovat, že finanční plnění poskytnutá žalovanému 1) za celou dobu trvání smluvního vztahu nemohou představovat škodu, když škoda představuje újmu, kterou poškozený utrpí na svém majetku, žalobkyně však žádnou újmu neutrpěla, když po celou dobu trvání smluvního vztahu se žalovaným 1) dostávala za vyplacené částky odpovídající protiplnění. Již vůbec není podle soudu zřejmé, jakým způsobem by za tuto tvrzenou škodu mohli odpovídat ostatní žalovaní. Pokud žalobkyně odvozovala jejich odpovědnost z jejich nekalosoutěžního jednání spočívajícího v porušení práv z duševního vlastnictví, konkrétně porušení majetkových autorských práv k softwarovému produktu [Anonymizováno], pak i kdyby žalobkyni náležela majetková práva k softwaru [Anonymizováno], žalobkyni by nárok na zaplacení škody spočívající v částkách vyplacených žalovanému 1) za dobu trvání smluvního vztahu nemohl vzniknout, neboť žalovaní by za tuto škodu neodpovídali. Pokud ale majetková práva k softwaru [Anonymizováno] náleží žalovanému 1), který v rámci jejich výkonu poskytl na základě licence užívací práva k tomuto softwaru třetím osobám, pak žádná z těchto třetích osob nemůže být odpovědná za jakoukoliv škodu, která měla vzniknout v souvislosti s používáním softwaru na základě platné licence. Navíc žalovaní 3) a 4) software QHouse pro svou potřebu nikdy nepoužívali. Žalovaná 2) systém [Anonymizováno] používá pouze prostřednictvím externí účetní firmy, která pro ni zpracovává účetnictví.

13. Ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 578 622 Kč uplatněnému vůči žalované 2) soud uvedl, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná 2) produkt [Anonymizováno] v tvrzeném období užívala, pokud by ho užívala, pak na základě licence udělené jí žalovaným 1) jako oprávněným vlastníkem majetkových práv. Protože žalobkyně žádná majetková práva k uvedenému softwaru nevykonává, nemůže být ani aktivně věcně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení za jeho užívání třetími osobami.

14. K tvrzením žalobkyně o údajném nekalosoutěžním jednání žalovaných spočívajícím v úniku dat a přetahování klientů, soud uvedl, že žádný únik dat způsobený kterýmkoliv ze žalovaných v řízení prokázán nebyl, když tento únik nepotvrdil ani svědek [Anonymizováno]. Pokud pak žalovaná 2) žalobkyni tzv. přetáhla některé klienty, neexistuje zde žádná souvislost s výkonem autorských práv k softwaru [Anonymizováno]. Žalobkyně neprokázala, jakým svým jednáním se žalovaná 2), která jako jediná ze žalovaných je v hospodářském styku se žalobkyní, měla porušit dobré mravy soutěže. Pouhý přechod klientů od žalobkyně k žalované 2) nelze považovat za nekalosoutěžní jednání, když žalobkyně si u svých zaměstnanců žádným způsobem nemožnost konkurence neošetřila a kdokoliv z jejích zaměstnanců proto mohl pro absenci konkurenční doložky začít podnikat ve stejné oblasti jako žalobkyně a přirozeně tím zasáhnout i do portfolia jejích klientů.

15. Výroky o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal úspěšným žalovaným.

16. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadla odvoláním žalobkyně. Uvedla, že softwarový produkt [Anonymizováno] byl pro žalobkyni vytvořen na její objednávku žalovaným 1). Obsah uvedené objednávky byl přitom v zásadě takový, že žalovaný 1) vytvoří pro žalobkyni softwarový produkt s požadovanými základními funkcionalitami, které budou následně dle požadavků žalobkyně dále rozšiřovány, a dále bylo úkolem žalovaného 1) převést jednotlivé žalobkyní spravované bytové domy z dosud užívaného softwarového produktu založeného na platformě [Anonymizováno] do nově vytvořeného softwarového produktu [Anonymizováno]. Pokud jde o cenu, ta nebyla v době jeho vytvoření pevně stanovena s tím, že bude následně vyčíslena časová náročnost vytvoření software a tato bude přepočtena hodinovou sazbou za práci žalovaného 1), přičemž tímto způsobem žalovaný 1) v roce 2009 vyúčtoval žalobkyni částku ve výši 80 000 Kč bez DPH, kterou žalobkyně uhradila, a na počátku roku 2010 byla cena za vytvoření softwarového produktu [Anonymizováno] v jeho podobě na konci roku 2009 dohodou stran zafixována na částce ve výši 100 000 Kč bez DPH s tím, že činnost žalovaného 1) na převodech jednotlivých bytových domů do nového software [Anonymizováno] bude žalovaným 1) účtována samostatně. Žalovaný 1) takto definovaný softwarový produkt pro žalobkyni vyvinul a rovněž pak vytvořil propojení svého nově vytvořeného softwarového produktu [Anonymizováno] s účetním software [Anonymizováno], jehož byl rovněž autorem a který užívali smluvní dodavatelé účetních služeb pro žalobkyni, mimo jiné [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalovaný 1) pak v následujících letech dále jím pro žalobkyni vytvořený softwarový produkt [Anonymizováno] dle požadavků žalobkyně a požadavků vyplývajících ze změn legislativy upravoval, rozšiřoval a upgradoval, přičemž tyto následné úpravy, rozšíření funkcionalit, aktualizace a upgrade softwarového produktu [Anonymizováno] byly žalobkyní hrazeny žalovanému 1) samostatně na základě jím vystavených faktur. Na konci roku 2020 žalobkyně zjistila, že žalovaný 3) jako jeden ze správců, kteří pro žalobkyni provádějí správu jednotlivých objektů, společenství vlastníků jednotek či družstev, je společníkem a statutárním orgánem společností [Anonymizováno]., IČO: [IČO advokátky B] (žalovaný 2/), [právnická osoba]., IČO: [IČO], [adresa]., IČO: [IČO], [adresa]., IČO: [IČO], [Anonymizováno], IČO: [IČO], [Anonymizováno]., IČO: [IČO], [právnická osoba]., IČO: [IČO], přičemž v současné době žalovaný 3) je kromě výše uvedených společností dále společníkem a statutárním orgánem též společností [právnická osoba], IČO: [IČO], [právnická osoba]., IČO: [IČO] (společně dále jen jako „společnosti [Anonymizováno]“), které vykonávají v podstatě totožnou obchodní činnost jako žalobkyně, tzn. provádějí správu objektů, společenství vlastníků jednotek a družstev. Současně pak žalobkyně zjistila, že již na počátku roku 2019 pan [Anonymizováno], spolupracující jako IT specialista se žalobkyní, spolupracoval s žalovaným 3) na rozvoji činnosti společností [Anonymizováno], přičemž od počátku dubna 2019 začali žalovaný 3) a jeho společnosti [Anonymizováno] využívat pro svoji obchodní činnost právě softwarový produkt [Anonymizováno], a to i přesto, že k užívání tohoto softwarového produktu neměli jakékoli právo (licenci), software měli užívat na základě licence jim poskytnuté žalovaným 1). Softwarový produkt [Anonymizováno] vytvořený pro žalobkyni se podle § 58 odst. 7 AZ považuje za zaměstnanecké dílo a žalobkyně tak podle § 58 odst. 1 AZ vykonává veškerá majetková práva k tomuto autorskému dílu. Žalobkyně však nikdy žalovanému 3) či jeho společnostem [Anonymizováno] či jakékoli jiné osobě neposkytla licenci, současně žalovaný 1) nebyl oprávněn nikomu poskytnout právo užít softwarový produkt [Anonymizováno]. Pokud tedy žalovaní 2) a 3) užívají softwarový produkt [Anonymizováno], pak tento softwarový produkt užívají neoprávněně.

17. Pokud jde o nárok na náhradu škody, základem nároku je škoda vzniklá žalobkyni jednáním žalovaných spočívající ve zmařené investici žalobkyně do softwarového produktu [Anonymizováno], když v důsledku jednání žalovaných, resp. především žalovaného 1) již žalobkyně nemůže nadále pro výkon své činnosti spočívající ve správě objektů, společenství vlastníků jednotek a družstev užívat softwarový produkt [Anonymizováno]. Celková výše takto zmařené investice odpovídá nákladům vynaloženým na vytvoření, úpravy, údržbu a modernizace softwarového produktu [Anonymizováno] do konce roku 2019. Kromě neoprávněného užívání software spočívá jednání žalovaných, v jehož důsledku vznikla žalobkyni škoda, v tom, že za aktivního zapojení žalovaného 4) do činnosti žalovaného 3) a jeho společností [Anonymizováno] získali přístup ke kompletní kopii softwarového produktu [Anonymizováno] užívaného žalobkyní včetně dat o jednotlivých objektech spravovaných žalobkyní, společenstvích vlastníků jednotek a družstev, pro něž žalobkyně prováděla správu, a jejich členech, aby za pomoci takto získaných dat působili na úkor žalobkyně, když od ledna roku 2020 začalo docházet k výpovědím smluv mezi žalobkyní a společenstvími vlastníků jednotek ze strany některých společenství vlastníků jednotek, přičemž se jednalo výhradně o taková společenství vlastníků jednotek, u kterých v minulosti působil žalovaný 3) pro žalobkyni na pozici správce objektu. Společenství vlastníků jednotek, která vypověděla smlouvu se žalobkyní, následně uzavřela novou smlouvu se společnostmi [Anonymizováno], resp. s jednou z těchto společností, přičemž i přes upozornění žalovaný 3) v této své činnosti dále pokračoval, a i nadále pokračuje. V říjnu roku 2020 kontaktovala žalobkyni společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], s tím, že společenství vlastníků jednotek spravující tento bytový dům není spokojeno se správou vykonávanou některou ze společností [Anonymizováno] a mělo by zájem o to, aby správu bytového domu převzala žalobkyně, která ostatně bytový dům v minulosti (do podzimu roku 2019) spravovala. Při jednání se zástupci společnosti [právnická osoba] byla žalobkyně informována o tom, že žalovaný 3) v září roku 2019 dojednával za společnosti [Anonymizováno] smlouvu na správu tohoto bytového domu, ačkoli v té době ještě vykonával činnost správce objektu pro žalobkyni a správu uvedeného bytového domu měl na starosti. Pro účely zpracování cenové nabídky na převzetí správy bytového domu obdržela žalobkyně podklady zpracované žalovanou 2), z nichž zjistila, že pro správu bytového domu používá softwarový produkt QHouse. Na základě tohoto zjištění zahájila žalobkyně interní šetření, v jehož rámci zjistila skutečnosti uvedené výše, tzn. především to, že žalovaný 3) a s ním spolupracující osoby již v době svého působení pro žalobkyni aktivně vykonávali činnost soutěžní povahy ve prospěch společností [Anonymizováno] a aktivně využívali informace a data žalobkyně získaná v rámci žalobkyní vykonávané správy objektů, společenství vlastníků jednotek a družstev, aby mohli následně v rámci společností [Anonymizováno] převzít správu objektů původně spravovaných žalobkyní, neoprávněně užívali (nejpozději od dubna 2019) a pravděpodobně též nadále užívají softwarový produkt [Anonymizováno], aniž by disponovali právem toto softwarové dílo užít (licencí). Jednání žalovaných tak vykazuje jednak známky porušení majetkových autorských práv k softwarovému produktu [Anonymizováno], a jednak známky nekalé soutěže.

18. Základem nároku vůči žalované 2) na zaplacení 578 622 Kč s příslušenstvím je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 40-45 AZ. Porušení majetkových práv žalobkyně přitom spočívá v tom, že žalovaná 2) zjevně užívala softwarový produkt [Anonymizováno] pro svoji činnost v oblasti správy objektů, společenství vlastníků jednotek a družstev, jež je soutěžní povahy vůči činnosti žalobkyně, aniž by disponovala právním titulem k užití tohoto softwarového produktu. Výše uplatněného nároku pak vychází z porovnání ceny srovnatelného softwarového produktu při současném zohlednění skutečnosti, že společnosti [Anonymizováno] v rámci objektů, jejichž správa byla převzata způsobem výše popsaným, spravují cca 800 bytových jednotek, a skutečnosti, že společnosti [Anonymizováno] užívají softwarových produkt [Anonymizováno] nejpozději od 1. 4. 2019 do současnosti. Jestliže tedy cena srovnatelného softwarového produktu při zohlednění výše uvedených skutečností činí částku ve výši 8 767 Kč bez daně z přidané hodnoty za měsíc, pak za období od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2021 činila cena srovnatelného softwarového produktu částku ve výši 289 311 Kč bez daně z přidané hodnoty.

19. K závěru soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný 1) vyvinul softwarový produkt [Anonymizováno] na základě objednávky žalobkyně, tedy že žalobkyně není tím, kdo vykonává majetková práva k softwarovému produktu [Anonymizováno], uvedla žalobkyně, že skutková zjištění popisovaná soudem zcela zásadním způsobem zplošťují celý soudem řešený problém, zda softwarový produkt [Anonymizováno] je autorským dílem vytvořeným žalovaným 1) na objednávku žalobkyně či nikoli. Samotná okolnost, že na vytvoření softwarového produktu [Anonymizováno] neuzavřela žalobkyně se žalovaným 1) písemnou smlouvu či objednávku, nemůže bez dalšího vést k (pro soud pravděpodobnějšímu) závěru, že se ve skutečnosti nejednalo o vytvoření nového softwarového produktu [Anonymizováno], ale o úpravu (soudem označovanou jako customizaci) již existujícího softwarového produktu. Soud v tomto směru zcela pomíjí, že z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným 1) je zřejmé, že sám žalovaný 1) hovoří o „novém SW“, „vývoji SW“ a „dokončení systému“, což zcela zřetelně indikuje, že pro žalobkyni skutečně vytvářel nový softwarový produkt. Závěr soudu o tom, že žalobkyně ani po poučení soudem neprokázala, co bylo předmětem objednávky a jaké byly další parametry smluvního vztahu se žalovaným 1), považuje žalobkyně za nesprávný. Žalobkyně k uvedené výzvě soudu doplnila podáním ze dne 30. 8. 2024 svá tvrzení o rozhodných skutečnostech a návrhy důkazů, přičemž, pokud soud ani na základě takto doplněných tvrzení o rozhodných skutečnostech a návrhů důkazů k jejich prokázání nedospěl k závěru, že žalobkyně rozhodné skutečnosti prokázala, byl ji povinen v souladu s ustálenou judikaturou znovu poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021 sp. zn. 20 Cdo 1290/2021). Přitom to, že soudu ani žalobkyní doplněná skutková tvrzení a důkazní návrhy nepostačovaly, se žalobkyně dozvěděla právě až z napadeného rozsudku. Napadený rozsudek je tak pro žalobkyni přinejmenším v tomto směru rozhodnutím překvapivým.

20. Pokud soud uzavřel, že díky tomu, že se žalobkyni (avšak shodně se žalovaným 1/) již nepodařilo dohledat faktury z rozhodného období roku 2009, ze kterých by bylo možné seznat, co bylo předmětem fakturace, nelze jednoznačně určit, zda se jedná o fakturaci za přípravu dat, customizaci softwaru či vývoj zcela nového softwaru, jedná se dle názoru žalobkyně o projev osamoceného hodnocení jednoho důkazu bez kontextu s jinými soudem provedenými důkazy. Takovým jiným důkazem je především obsah e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným 1) že dne 9. 10. 2009 (soudem provedené k důkazu), v kontextu níž je zřejmé, že faktura č. [Anonymizováno] ve výši 40 000 Kč bez DPH je fakturou vystavenou za práce na analýze a vývoji SW (konzultace, příprava datových struktur, programování vstupních tabulek, rozpočtů, kontrola návaznosti číselníků), faktura č. [Anonymizováno] ve výši 23 800 Kč včetně DPH je fakturou vystavenou za generování předpisů, programování sestav, faktura č. [Anonymizováno] ve výši 20 000 Kč bez DPH je fakturou vystavenou za spuštění provozu, ladění případných nedostatků, což zcela zřetelně indikuje, že žalovaný 1) pro žalobkyni skutečně vytvářel nový softwarový produkt, a nikoli toliko úpravy již existujícího softwarového produktu.

21. Závěr soudu o tom, že tvrzení žalobkyně, že žalovaný 1) pro žalobkyni vytvořil softwarový produkt na základě objednávky žalobkyně, odporují čestná prohlášení společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]., má žalobkyně rovněž za nesprávný. Konkrétně pak čestné prohlášení společnosti [právnická osoba]. není způsobilé prokázat tvrzení žalovaného 1), že softwarový produkt [Anonymizováno] vytvořený pro žalobkyni nebyl samostatným softwarovým produktem, ale toliko na míru upravenou (customizovanou) verzí softwarového produktu [Anonymizováno] užívaného již dříve touto společností, neboť okolnost, zda žalovaný 1) software, který měla užívat společnost [právnická osoba]., pojmenoval [Anonymizováno] a současně tak pojmenoval i softwarový produkt vytvořený pro žalobkyni, nevede k automatickému závěru, že se jedná o stále tentýž software. Okolnost, že společnost [právnická osoba]., zastoupená svým jednatelem [adresa], dne 19. 1. 2024 prohlásila, že v letech 2008-2013 spolupracovala s žalovaným 1), který pro podnikatelskou činnost této společnosti „vyvíjel customizovanou verzi počítačového programu (softwaru) [Anonymizováno], jehož byl autorem a vlastníkem“, rovněž nevede k automatickému závěru, že softwarový produkt [Anonymizováno] vytvořený pro žalobkyni nebyl samostatným softwarovým produktem, nadto je přinejmenším zvláštní, že čestné prohlášení bylo podepsáno osobou, která společnost [právnická osoba]. zastupuje jakožto její statutární orgán od 30. 5. 2022, přičemž tato osoba svým prohlášením stvrzuje skutečnosti z doby let 2008-2013. Pokud obě společnosti v prohlášení, která jsou navíc (v podstatě) zcela totožná, tudíž je zřejmé, že se jedná o dokument vytvořený nikoli osobami na těchto čestných prohlášeních podepsanými, ale pravděpodobně žalovaným 1), uvádí, že žalovaný 1) je autorem a vlastníkem jimi užívaného software [Anonymizováno], lze předpokládat, že měly s žalovaným 1) uzavřenu licenční smlouvu. Otázkou pak je, z jakého důvodu žalovaný 1) nikdy nenabízel žalobkyni uzavření licenční smlouvy k žalobkyni užívanému softwarovému produktu [Anonymizováno], pokud měl za to, že je jeho vlastníkem. Navíc čestné prohlášení nemůže s ohledem na zásadu ústnosti obstát jako způsobilý důkaz za situace, kdy lze provést výslech osob, která čestná prohlášení učinila (důkazní návrh výslechem pana [adresa], jednatele společnosti [právnická osoba]., pana [Anonymizováno], jednatele společnosti [právnická osoba].).

22. To pak obdobně platí i pro závěr soudu, že žalovaný 1) doložil, že softwarový produkt [Anonymizováno] měl ve svém počítači instalovaný již v roce 2008 a je zde uvedený jako vlastník tohoto softwaru oprávněný k jeho licencování. Pokud se totiž jedná o screenshoty obrazovky předložené žalovaným 1), s výjimkou prvního screenshotu, který má prokazovat, že již v roce 2008 užívala společnost [právnická osoba]. software [Anonymizováno], se jedná o screenshoty ukazující okno „O aplikaci [Anonymizováno]“, případně „[Anonymizováno]“, z nich není patrné, co by jimi mělo být prokazováno. První screenshot uvedenou skutečnost rovněž neprokazuje, nadto nelze přehlížet, že ho nelze posoudit z hlediska jeho autenticity). Bez jakékoli reflexe ze strany soudu v odvoláním napadeném rozsudku je pak i okolnost, že soud výše uvedené důkazy pravděpodobně vyhodnotil (shodně jako žalobkyně) za nedostatečné, když při ústním jednání konaném dne 7. 8. 2024 soud poučil žalovaného 1), že „musí prokázat své tvrzení, v jakém rozsahu program [Anonymizováno] existoval již před objednávkou žalobkyně, že se jednalo o totožný program, že program [Anonymizováno] není nové autorské dílo vytvořené pro žalobkyni, nýbrž pouze pozměněné dílo původní“. Na toto poučení reagoval žalovaný 1) tím, že „nechá vypracovat znalecký posudek, který se bude zabývat tím, zda dílo vytvořené žalovaným na objednávku žalobkyně bylo dílem originálním či zda se jednalo pouze o customizovanou verzi díla, které již bylo vytvořeno dříve“, avšak žádný takový znalecký posudek nebyl žalovaným 1) k důkazu označen, natož předložen. V podání ze dne 30. 8. 2024 pak žalovaný 1) toliko navrhnul, „aby se k této problematice vyjádřil znalec z oboru informační a komunikační technologie - softwarové inženýrství a aplikační programy. Žádný takový důkaz však v řízení proveden nebyl. I přesto soud čestná prohlášení společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. a sadu screenshotů obrazovky používá jako hlavní argumenty pro vyhodnocení tvrzení žalobkyně jako neprokázaných a naopak z nich činí skutková zjištění spočívající v tom, že softwarový produkt [Anonymizováno] vytvořený žalovaným 1) pro žalobkyni fakticky nebyl samostatným softwarovým produktem, když tento softwarový produkt existoval před prvním kontaktem mezi žalovaným 1) a žalobkyní a současně tento softwarový produkt užívaly již od roku 2008 (tedy dříve než žalobkyně) společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba].

23. Nelze pak přehlédnout ani zkratkovité hodnocení důkazů výslechy [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], z nichž soud dle odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku učinil ve skutečnosti jediné zjištění, a to, že výpovědi uvedených osob v otázce zahájení používání softwarového produktu [Anonymizováno] rozcházejí. I v tomto případě se jasně projevuje izolované hodnocení provedených důkazů ze strany soudu, neboť v rámci hodnocení provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti by s ohledem na jiné soudem provedené důkazy (především emailovou komunikaci a fakturaci činností) musel soud nutně dospět k závěru, že výpověď [právnická osoba] je toliko nepřesná v tom, že se zcela evidentně zmýlil v údaji roku, kdy na místo roku 2010 uvedl rok 2009. Taková nepřesnost je ostatně vcelku běžná a očekávatelná s ohledem na okolnost, že se jedná o událost, která nastala před cca 15 lety. V kontextu uvedeného se pak nemůže žalobkyně nepozastavit nad tím, že, pokud [právnická osoba] ve svém výpovědi uvedl, že zdrojové kódy k softwarovému produktu [Anonymizováno] žalobkyně po žalovaném 1) nikdy nepožadovala, má tato okolnost dle soudu svědčit o tom, že žalobkyně si u žalovaného 1) neobjednala vytvoření nového softwarového produktu [Anonymizováno], ale (pravděpodobně) toliko jeho úpravu pro potřeby žalobkyně. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným 1) z října a listopadu 2020 vyplývá, že žalobkyně disponovala zdrojovými kódy softwarového produktu QHouse na svém datovém úložišti s tím, že dokonce bylo se žalovaným 1) dohodnuto, že na toto datové úložiště žalobkyně uloží aktualizovanou verzi zdrojových kódů tohoto softwarového produktu. Žalobkyni není naprosto zřejmé, jak může okolnost, že žalobkyně nikdy po žalovaném 1) nepožadovala zdrojové kódy, svědčit ve prospěch výše uvedeného závěru soudu.

24. Otázka licence k softwarovému produktu [Anonymizováno] se poprvé objevila až v období října a listopadu 2020, kdy žalobkyně požadovala převod databáze obsažené v softwarovém produktu QHouse z dosavadního prostředí [Anonymizováno] do prostředí [Anonymizováno] a dále zajištění zastupitelnosti žalovaného 1) při dalších činnostech na softwarovém produktu [Anonymizováno]; současně žalobkyně požadovala „dotažení“ smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) formou písemné smlouvy. Jakmile však dne 17. 11. 2020 žalobkyně zaslala žalovanému 1) svůj návrh smlouvy, reagoval žalovaný 1) tak, že může se žalobkyní uzavřít toliko licenční smlouvu, a nikoli smlouvu o dílo ve smyslu § 58 AZ. Soud však tuto okolnost žádným způsobem nehodnotil a naopak dovodil, že otázka licence k softwarovému produktu [Anonymizováno] zde byla nastolena od samého počátku. Nesprávným závěrem o tom, že majetková práva k softwarovému produktu [Anonymizováno] vykonává žalovaný 1), jsou pak zcela zřejmě ovlivněny následné závěry soudu k dalším uplatněným nárokům.

25. Dále žalobkyně namítla, že pokud nebylo soudu kterékoli z tvrzení žalobkyně o rozhodných skutečnostech zřejmé či jasné, byl povinen o takové skutečnosti žalobkyni poučit, což neučinil. Rozhodnutí soudu o těchto dalších nárocích uplatněných žalobkyní vůči žalovaným je proto pro žalobkyni překvapivé. Žalobkyně přitom úplně nesdílí názor soudu o tom, že všechny tyto další nároky uplatněné žalobkyní vůči žalovaným jsou zcela závislé na vyřešení otázky, zda je žalobkyně tím, kdo vykonává majetková práva k softwarovému produktu [Anonymizováno], či nikoli. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

26. Rozsudek ve výroku VI. o nákladech řízení napadl odvoláním žalovaný 3). Namítl, že soud nesprávně aplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu v jeho znění účinném od 1. 1. 2025 a snížení o 20 % aplikoval pouze v případě žalovaného 3), aniž by tento postup odůvodnil. Při vědomí, že tato nová právní úprava může vybízet k různým výkladům, má žalovaný za to, že by náhrada za společné úkony společně zastupovaných účastníků měla být nejprve v prvním kroku spočítána jako celek (v rámci tohoto výpočtu se pak aplikuje příslušné krácení) a v druhém kroku by měla být takto vypočtená suma mezi účastníky rozdělena rovným dílem (tj. fakticky by se všem společně zastupovaným účastníkům měla krátit stejně). Jiné rozdělení považuje žalovaný 3) za nespravedlivé. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 113 128,96 Kč.

27. Žalovaný 1) ve vyjádření k odvolání žalobkyně označil za správné závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný 1) vyvinul softwarový produkt [Anonymizováno] na základě její objednávky a že žalobkyně není tím, kdo k němu vykonává majetková práva. Žalovaný 1) nikdy nebyl zaměstnancem žalobkyně a nikdy pro ni na základě objednávky nevytvořil software, pro žalobkyni pouze upravoval (tzv. customizoval) svůj již vyvinutý software [Anonymizováno]. Existenci softwaru [Anonymizováno] již v roce 2008 doložil žalovaný 1) čestnými prohlášeními svých klientů, kterým rovněž dle jejich požadavků customizoval svůj software [Anonymizováno], jehož byl autorem a rovněž i vlastníkem majetkových práv. Žalobkyně až v odvolání tato čestná prohlášení klientů žalovaného zpochybňuje, přičemž mohla sama navrhnout jako důkaz provedení výslechu statutárních orgánů společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. Žalobkyně byla soudem prvního stupně opakovaně vyzývána k prokázání svých tvrzení a byla řádně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Dožadovat se opakovaného poučení je čistě účelové, neboť soud prvního stupně vyjevil svůj právní názor již na prvním soudním jednání a rozhodnutí tak nemohlo být překvapivé. Žalobkyně nikdy ani nevlastnila zdrojové kódy k softwaru QHouse, software měla nahraný i na svém serveru a žalovaný 1) pro ni do doby skončení jejich spolupráce prováděl tzv. maintenance, tedy údržbu softwaru a datovou podporu. O tomto svědčí faktury vystavené žalovaným l), které obsahují jakožto předmět fakturace - převážně činnost zpracování dat a softwarovou podporu v částkách desítek tisíc. Cena za vývoj nového počítačového programu by se pohybovala v řádech několika statisíců až miliónu korun českých a žalobkyně by vlastnila i zdrojové kódy. Software [Anonymizováno] užívaný žalobkyní byl pouhou customizovanou verzí již existujícího softwaru [Anonymizováno], není zde splněna podmínka originality, která by jej odlišovala od již vzniklého programu. Navíc kdyby žalovaný 1) pro žalobkyni měl vytvořit nový počítačový program, zajisté by se nejmenoval jako již vzniklý a existující počítačový program. Znalecký posudek z oboru informační a komunikační technologie bylo zbytečné nalézacím soudem zadávat, neboť neexistuje již počítač, na kterém by šel program [Anonymizováno] ve verzi 2008 a ve verzi 2009 přehrát, neboť již neexistuje verze Windows 2008. Požadavek, aby se žalovaný 1) zdržel výkonu práva užívat počítačový program [Anonymizováno] tak není důvodný, neboť žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem majetkových práv k tomuto počítačovému programu. Stejně nedůvodný je požadavek na náhradu škody za údajně zmařenou investici do softwaru [Anonymizováno], když žalobkyně ani neprokázala, jak k uvedené částce dospěla, netvrdila ani neprokázala, proč by se mělo jednat o zmařenou investici, neprokázala příčinnou souvislost mezi touto její údajnou „škodou“ a jednáním žalovaného 1). Podle žalovaného 1) užívala žalobkyně software do doby skončení spolupráce se žalovaným 1), poté ho užívat přestala, protože bez součinnosti žalovaného 1) toho nebyla schopna a rozhodla se pro užívání jiného softwaru. Přinejmenším „údržba“ softwaru [Anonymizováno] jistě nemůže být považována za „investici“, natož pak zmařenou investici. Částka za vytvoření softwaru [Anonymizováno], která je součástí žalovaného nároku, nemá rovněž opodstatnění, protože žalovaný 1) pro žalobkyni nikdy žádný nový software nevytvořil a nikdy za jeho vytvoření neobdržel ani odměnu. Žalovaný 1) proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

28. Žalovaní 2) a 3) se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnili se závěry soudu prvního stupně s tím, že přestože je odvolání žalobkyně velmi rozsáhlé, v zásadně nemá věcně a argumentačně žádnou přidanou hodnotu. Žalobkyně se tak opětovně uchýlila k rozsáhlému opakování a popisování různých skutečností, které v mnohých částech ani nesouvisejí s žalobou uplatněnými nároky, čímž se dle názoru žalovaných pouze snaží odvést pozornost od samotného merita věci a zejména té základní skutečnosti, že žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, o to méně pak břemeno důkazní, přestože byla soudem dokonce opakovaně poučena o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy. Podle žalovaných 2) a 3) tak žalobkyně neprokázala, že by jí svědčila majetková autorská práva k softwaru [Anonymizováno], u něhož se domáhá, aby se žalovaní zdrželi jeho užití, neprokázala, že by žalovaní 2) a 3) takový program užívali, naopak žalovaní 2) a 3) prokázali, že takový program, pokud se vůbec jedná o stejný program, užívala na základě licence od žalovaného 1) účetní společnost, která jakožto účetní firma vede jednotlivým SVJ účetnictví a připravuje i předpisy plateb. Ve výstupu z tohoto programu, kterým žalobkyně argumentuje, je pak žalovaná 2) uvedena jen jako správce objektu, a ne jako uživatel softwaru, žalovaný 3) pak vůbec nikde v souvislosti s daným softwarem nefiguruje. V řízení bylo prokázáno, že software s názvem [Anonymizováno], který pro žalobkyni žalovaný 1) na míru upravil, tzv. customizoval, byl a stále je nahrán na serveru žalobkyně, která jej tedy více jak 10 let reálně užívala i nadále může užívat (pokud si zajistí jeho údržbu, tzv. maintenance). Nebylo naopak prokázáno, že by stejný software byl nahrán i někde jinde, o to méně pak na nějakém zařízení vlastněném či užívaném žalovanými 2) a 3). Sama žalobkyně v odvolání tvrdí, že fakt, že software s názvem [Anonymizováno] měly používat společnosti [právnická osoba]. či [právnická osoba]., nevede k závěru, že se jedná o stejný software s názvem [Anonymizováno], který používala žalobkyně. Stejně tedy ani samotný fakt, že software s názvem [Anonymizováno] má užívat účetní společnost, která vede účetnictví pro žalovanou 2) spravované SVJ, nevede k závěru, že se jedná o stejný software s názvem [Anonymizováno], který užívala, a i nyní může užívat žalobkyně. Navíc zde ani není žádná souvislost s žalovanými 2) a 3), kteří žádný software s názvem [Anonymizováno] a základě žádné licence od nikoho neužívali (a jsou tedy v tomto případě zřejmě mylně zaměňováni za zmíněnou účetní firmu). Již samotný fakt, že žalobkyně vždy měla a stále má software s názvem [Anonymizováno] (resp. jeho verzi pro ni customizovanou) na svém serveru a může jej tak volně užívat, vede nutně k závěru, že se nemůže jednat o zmařenou investici a jakýkoliv nárok žalobkyně na náhradu škody vůči žalovaným z takového titulu nemůže být ani co do základu důvodný. Podobně není důvodným jakýkoliv nárok žalobkyně vůči žalované 2) z titulu bezdůvodného obohacení údajně vzniklého z titulu užívání softwaru, když jednak nebylo ani prokázáno, že by žalovaná 2) obecně jakýkoliv software a názvem [Anonymizováno] vůbec kdy užívala, natož aby se jednalo o stejný software jako ten užívaný žalobkyní, jednak nebylo prokázáno, že by žalobkyni svědčila majetková práva k takovému softwaru. Žalovaní 2) a 3) proto navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

29. Žalovaný 4) ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že po něm žalobkyně jiný než tvrzený nárok na zaplacení tzv. „zmařené investice“ ve výši 1 502 318,80 Kč neuplatňuje. Závěry soudu o tom, že žalobkyně neprokázala, že software [Anonymizováno] je dílem zhotoveným na objednávku a o tom, že majetková práva k tomuto dílu náleží žalovanému 1), považuje žalovaný 4) za skutkově i právně správné. Navíc žalobkyně ani neuvedla žádná skutková tvrzení, ze kterých by bylo možné dovodit, z jakého důvodu by měl žalovaný 4) za tento tvrzený nárok odpovídat, netvrdila ani nespecifikovala jakého konkrétního jednání, které by bylo v příčinné souvislosti se vznikem této tvrzené újmy, resp. s uplatněným tvrzeným nárokem, se měl žalovaný 4) dopustit. Žalovaný 4) žádnou právní povinnost neporušil a není tak dána jeho pasivní věcná legitimace. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

30. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen částečně, odvolání žalovaného 3) se stalo s ohledem na výsledek odvolacího řízení obsoletním a odvolací soud se jím proto nezabýval.

31. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nárocích, které žalobkyně uplatnila z titulu ochrany autorských práv. Již zde lze uvést, že pokud žalobkyně v žalobě hovořila i o nekalosoutěžní povaze jednání žalovaných, resp. žalovaných 2) a 3), které mělo spočívat v přetažení klientů, pak je ale zjevné, že z tohoto vytýkaného jednání nebyl uplatněn žádný nárok.

32. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému 1) nárok na uložení povinnost zdržet se výkonu práva užít autorské dílo - počítačový program [Anonymizováno], vůči žalovaným 2) a 3) nárok na uložení povinnosti zdržet se užívání autorského díla - počítačového programu [Anonymizováno], dále vůči všem žalovaným nárok na uložení povinnosti zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 1 502 318,80 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a konečně vůči žalované 2) nárok na uložení povinnosti zaplatit žalobkyni 578 622 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

33. Své nároky odůvodnila (stručně řečeno) tím, že na objednávku vytvořila pro žalovaného 1) softwarový produkt [Anonymizováno], který je tak považován za zaměstnanecké dílo, k němuž žalobkyně vykonává veškerá majetková práva, tedy včetně práva udělovat licenci k užití díla a že do těchto práv měli žalovaní zasáhnout neoprávněným užíváním softwaru [Anonymizováno], konkrétně žalovaný 1) tím, že neoprávněně poskytl licenci k užití tohoto software, žalovaná 2) a žalovaný 3 neoprávněně užívají software při své obchodní činnosti a do této činnosti je zapojen i žalovaný 4), který podle tvrzení žalobkyně měl zneužít data a informace žalobkyně, který získal v rámci výkonu své činnosti pro žalobkyni, ve prospěch žalovaného 3). Nárok na náhradu škody přitom žalobkyně skutkově vymezila tak, že jde o marně vynaloženou investici do softwarového produktu [Anonymizováno], domáhala se tedy náhrady veškerých nákladů vynaložených žalobkyní na vytvoření, úpravy, údržbu a modernizaci softwarového produktu [Anonymizováno] do konce roku 2019.

34. Již zde lze uvést, že ani podle odvolacího soudu není (s ohledem na konstrukci nároku na náhradu škody) zřejmé, jak takto tvrzená vzniklá škoda souvisí s výše popsaným jednáním žalovaných, tedy s tím, že žalovaný 1) má neoprávněně nakládat se softwarem ve smyslu udělování licencí k jeho užívání a žalovaní 2) a 3) za součinnosti s žalovaným 4) tento software užívat bez souhlasu žalobkyně. A to navíc za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně software nejen užívala, ale i nadále užívat může, když software má na svých nosičích nainstalovaný, jak o tom vypovídali i svědci navržení samotnou žalobkyní. Skutečnost, že aktuálně není software aktualizovaný, je z pohledu uplatněného nároku na náhradu škody v podobě zmařené investice irelevantní. Je tak evidentní, že zde absentuje znak příčinné souvislosti jako jednoho z esenciálních předpokladů odpovědnosti za škodu. Již proto nemůže být nárok na náhradu škody podle § 40 odst. 4 AZ, resp. ve smyslu § 2894 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, důvodný. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Současně, vzhledem k tomu, že ve vztahu k žalovanému 4) jiný nárok nebyl žalobkyní uplatněn, potvrdil jako věcně správný i související výrok VII. o nákladech řízení ve vztahu mezi tímto žalovaným a žalobkyní. Protože ve vztahu k žalovanému 4) rozhodnutím odvolacího soudu řízení končí, rozhodl odvolací soud ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 4) o nákladech odvolacího řízení, a to podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému 4). Výše náhrady nákladů žalovaného 4) činí 35 791,80 Kč a odpovídá odměně advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dvěma režijním náhradám po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu, vše se zvýšením o 21% DPH.

35. Jiná situace je však u dalších uplatněných nároků. Soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí o nich opřel o závěr, že žalobkyně neprokázala, že software [Anonymizováno] byl novým softwarem pro ni zhotoveným na zakázku žalovaným 1), tedy že majetková práva k tomuto dílu náleží žalovanému 1), který je jediný oprávněn s uvedeným dílem nakládat. Proto dovodil nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně ve vztahu k požadavku na uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se výkonu práva užít autorské dílo (předmětný počítačový program) a ve vztahu k požadavku na uložení povinnosti žalovaným 2) a 3) zdržet se užívání tohoto softwaru. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje, resp. má ho za neúplný, tudíž nepřezkoumatelný.

36. Je třeba zdůraznit, že podstatnou pro rozhodnutí ve sporu je otázka, zda software, který byl dodán žalovaným 1) žalobkyni, je samostatným dílem ve smyslu § 2 AZ jako jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, a to buď jako zcela nový počítačový program či jako program vzniklý přepracováním programu jiného již existujícího, nebo zda předmětem dodávky žalovaného 1) bylo poskytnutí oprávnění užít již dílo existující, které pro potřeby žalobkyně pouze žalovaný 1) upravil, aniž by tyto úpravy představovaly ve svém důsledku vznik nového díla.

37. V tom ostatně spočíval základní rozpor v tvrzeních žalobkyně a žalovaného 1), když zatímco podle žalobkyně žalovaný 1) pro ni vytvořil na základě její objednávky nové dílo, žalovaný 1) tvrdil, že pro žalobkyni pouze upravoval (customizoval) svůj dříve vytvořený software. Je pak evidentní, že pokud vztah žalobkyně a žalovaného 1) nebyl založen písemnou smlouvou, v níž by bylo jednoznačně určeno, co je předmětem sjednaného plnění, o to větší důraz je třeba přikládat obsahu všech důkazů, jimiž je obsah smluvního vztahu prokazován. V tomto ohledu je třeba dát za pravdu žalobkyni, že pokud soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že pro ni žalovaný 1) vytvořil software nový žalobkyní, pak se ale řádně nevypořádal s obsahem jí předložených důkazů (emailové korespondence, vystavených faktur apod.), v nichž se hovoří o „novém SW“, „vývoji SW“ či „dokončení systému“ apod. Navíc soud prvního stupně ani nezkoumal, jaký byl rozsah customizace software. Jak shora uvedeno, dílem ve smyslu autorského zákona může být i dílo vzniklé přepracování díla již existujícího. Tedy ani závěr soudu o tom, že žalovaný 1) pouze pro žalobkyni upravoval, přizpůsoboval pro její uživatelské prostředí software, který měl nainstalovaný na svém počítači již od roku 2008, není pro věc relevantní bez posouzení toho, v jakém rozsahu k úpravě software docházelo. Bylo tedy na žalovaném 1), aby toto své tvrzení prokázal, tedy prokázal, že úpravy software nepředstavovaly ve svém důsledku vznik software nového. Takto však soud prvního stupně věc neposuzoval. V této souvislosti je třeba připomenout, že posouzení, zda jde o autorské dílo ve smyslu § 2 AZ, je otázkou výlučně právní, a nikoliv znaleckou, samotné porovnání software, kterým žalovaný 1) disponoval (jak tvrdí ve své obraně) se softwarem, který byl poskytnut žalobkyni po provedení customizace, je ale otázkou odbornou, k jejímuž zodpovězení bude nutné znalecké zkoumání.

38. Vyřešení základní prejudiciální otázky (zda software poskytnutý žalobkyni byl novým softwarem vytvořeným pro ni na objednávku či nikoli) je tedy pro věc a posouzení důvodnosti uplatněných nároků podstatné. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a souvisejících výrocích V. a VI. podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

39. Pro úplnost je třeba uvést, že byť se odvolací soud odvoláním žalovaného 3) nezabýval, neboť po zrušení meritorního výroků bude o nákladech řízení znovu rozhodováno, je třeba přitakat námitkám žalovaného 3), neboť odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025).