o ochranu před nekalou soutěží s návrhem na nařízení předběžného opatření, k odvolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2025, č. j. 32 Cm 2/2025-72

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost uveřejnit na webové stránce mucha.eu sdělení: „[právnická osoba] je nadále otevřeno v [Anonymizováno] v [Anonymizováno] na adrese [adresa]. K přesunu [Anonymizováno] z [Anonymizováno] ani k přesunu uměleckých děl zde vystavených do paláce [Anonymizováno] nikdy nedošlo.“, a to tak, aby toto sdělení bylo viditelné ihned při otevření této webové stránky a ponechat toto sdělení tímto způsobem uveřejněné po dobu trvání předběžného opatření, ve výrocích II. a III. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost stejné sdělení uveřejnit na profilu mucha.[Anonymizováno] na síti Instagram, na adrese https://www.[Anonymizováno]/ a na profilu [Anonymizováno] na síti Facebook, na adrese https://www.facebook.com/[Anonymizováno], a to tak, aby toto sdělení bylo při otevření profilu prvním zobrazeným příspěvkem a ponechat toto sdělení tímto způsobem uveřejněné po dobu trvání předběžného opatření, ve výroku IV., V. a VI. zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, který se žalobkyně domáhala uložení povinnosti uveřejnit toto sdělení na stejných místech ve vztahu k žalovanému 3).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně nejprve připomněl, čeho se žalobkyně domáhá v řízení o věci samé s tím, že současně se žalobou podala návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhá výše specifikovaných povinností a který odůvodnila tím, že od roku 1998 provozuje v prostorách [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [právnická osoba], přičemž od května 2024 žalovaní v zásadě ve shodě zahájili útoky, kterými se snaží muzeum žalobkyně uzavřít, když konkrétně vypověděli nájemní smlouvu pro neplacení nájemného, vůči čemuž se žalobkyně ohradila, útoky pak pokračovaly tvrzením, že žalobkyni poskytnutá a zapůjčená sbírka není pojištěna, tato skutečnost byla žalobkyní vyvrácena doložením pojistné smlouvy a potvrzením o poskytnutí této informace [Anonymizováno]. Následovala kritika žalovaných týkající se stavu muzea a podmínek, za kterých jsou umělecká díla vystavena. Žalovaní mají podle žalobkyně v plánu otevřít novou expozici v [Anonymizováno] pod názvem „[právnická osoba]“ nebo „[Anonymizováno]“ a dle žalobkyně se tak snaží vyvolat dojem, že nové muzeum bude pokračováním stávajícího. Žalovaní nemají k dílům [právnická osoba] žádná větší práva než ta, která jsou dána vlastnictvím těchto děl. Žalovaní se tak snaží otevřít novou expozici bez faktické kontinuity s [Anonymizováno] a parazitují tak na pověsti [Anonymizováno].

3. Soud prvního stupně dále připomněl, že o návrhu již rozhodl usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. 32 Cm 2/2025-19, kdy ve výroku I. zastavil řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zdržet se používání slovních spojení „[právnická osoba]“, „[právnická osoba]“, „[právnická osoba]“ v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, zejména související s otevřením expozice děl [právnická osoba] z důvodu, že v dané části návrhu na vydání předběžného opatření byla dána překážka věci rozhodnuté, ve výrocích II., II. a IV. pak návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by žalovaným byla uložena povinnost uveřejnit na webové stránce mucha.eu, na profilu [Anonymizováno] na síti Instagram a na profilu [Anonymizováno] na síti Facebook výše uvedené sdělení, zamítl, dále rozhodl o povinnosti, dále rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši 150 000 Kč žalobkyni a o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření (výroky V. a VI.). K odvolání žalobkyně odvolací Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2025, č. j. 3 Cmo 53/2025-68, potvrdil jako věcně správný výrok I. usnesení soudu prvního stupně, jinak v rozsahu výroků II., III., IV. a V. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Soud prvního stupně v dalším řízení s odkazem na § 74 odst. 1, § 75c odst. 1, § 76 odst. 1 písm. e) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), s poukazem na právní názor odvolacího soudu a po připomenutí podmínek pro nařízení předběžného opatření uvedl, že dospěl k závěru, že návrhu je na místě vyhovět ve vztahu k žalovaným 1) a 2).

5. Vzal za osvědčené tvrzení žalobkyně, že od roku 1998 vystupuje pod obchodní firmou [právnická osoba] a provozuje v [Anonymizováno] na adrese [adresa] expozici zaměřenou na život a tvorbu českého výtvarníka [právnická osoba], že žalovaná 1) vystupuje od 1. 10. 2024 pod obchodní firmou [Anonymizováno] [Jméno žalované A]. a dne 18. 12. 2024 zveřejnila na svém profilu na sociální síti Instagram a shodně na svém profilu na sociální síti Facebook text ve znění: „[právnická osoba] slavnostně otevře své brány 24. ledna 2025. Muzeum se nachází v historickém centru metropole kousek od [Anonymizováno]. Svůj nový domov našlo v nádherném barokním prostoru [Anonymizováno].“. Dále pak žalovaná 1) na svých webových stránkách [Anonymizováno].eu zveřejnila text ve znění: „[právnická osoba] s více než 25letým působením, které přivítalo přes dva miliony návštěvníků, nyní přesídlilo do krásného [Anonymizováno] v ulici [Anonymizováno] v centru Prahy. [právnická osoba] je jedním z nejnavštěvovanějších muzeí výtvarného umění v České republice a jediným muzeem na světě podporovaným [Anonymizováno].“. Uzavřel, že pokud si žalovaná 1) zvolila sídlo v prostorách [Anonymizováno] a ve svých příspěvcích na webových stránkách a na sociálních sítích Facebook a Instagram používá přímo názvu „[právnická osoba]“, který je součástí obchodní firmy žalobkyně a názvu jí provozovaného muzea, a to v přímé souvislosti s tím, že dne 24. 1. 2025 v [Anonymizováno] otevírá podnik žalované 1), pak takové jednání může v očích spotřebitelů asociovat spojení s činností žalobkyně a je tak pravděpodobné, že by jednání žalovaných mohlo být posouzeno jako neoprávněný zásah do práv žalobkyně způsobilý přivodit žalobkyni újmu. Návaznost podnikání žalované 1) na podnikání žalobkyně podporuje také navazující text o tom, že se muzeum nachází v historickém centru metropole kousek od [Anonymizováno], což platí jak pro [Anonymizováno], tak pro [Anonymizováno], a především použitý výraz, že muzeum našlo „nový domov“ což implikuje skutečnost, že existoval nějaký „původní domov“, a tedy že došlo ke stěhování původního muzea provozovaného žalobkyní do nového sídla. Dále se soud zabýval tím, zda požadavek žalobkyně na uveřejnění vysvětlujícího textu není v rozporu s principem přiměřenosti předběžného opatření a zda by vyhověním návrhu nemohlo dojít k neúměrnému zásahu do práv žalované 1), který by byl v rozporu s principem přiměřenosti předběžného opatření a dospěl k závěru, že nikoli. Přihlédl přitom k tomu, že v předmětných sděleních je k označení muzea žalovaných přímo používán výraz, který je součástí obchodní firmy a názvu muzea žalobkyně a požadavek na sdílení příspěvku na webových stránkách žalované 1), který by předcházel záměně muzea žalobkyně a žalovaných, tak nelze považovat za nepřiměřený, navíc v situaci, kdy je takový příspěvek smazatelný a nijak z něj nevyplývá, že by muzeum žalobkyně bylo jediné muzeum na památku [právnická osoba], ale spíše to, že stále existuje na původním místě. Připomněl v této souvislosti, že předběžné opatření má pouze dočasnou povahu, neprejudikuje výsledek sporu a může být k odůvodněnému návrhu soudem zrušeno. Nařízené předběžné opatření navíc žalované nijak neomezuje v tom, aby na svých webových stránkách a sociálních sítích informace o odlišnosti jak podniku žalobkyně, tak podniku žalované 1) dodatečně dostatečně vysvětlili či zpřesnili. Uzavřel, že ve vztahu k žalované 1) byly podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny. S ohledem na osvědčenou skutečnost, že jak facebookové tak instagramové stránky žalované 1) obsahují výslovný odkaz na webové stránky [Anonymizováno].eu a na webové stránky žalované 2) [Anonymizováno].org., na webových stránkách [Anonymizováno].eu jsou pak zpětné odkazy na zmíněné sociální sítě žalované 1) a je patrné, že na provozování webových stránek [Anonymizováno].eu se minimálně jako správce osobních údajů podílí též žalovaná 2), přičemž nelze vyloučit, že by žalovaná 2) byla sama provozovatelem či vlastníkem předmětných webových stránek žalované 1), shledal soud návrh důvodný i ve vztahu k žalované 2). Naopak ve vztahu k žalovanému 3) návrh důvodným neshledal s tím, že nebylo ničím osvědčeno, že by se tento žalovaný jakkoli na vytýkaném jednání podílel.

6. Usnesení v rozsahu jeho výroků I., II. a III. napadli odvoláním žalované 1) a 2). Vytkly soudu, že se nezabýval naplněním podmínky zatímní úpravy poměrů účastníků, přičemž tato podmínka podle nich dána není, když skutečnosti obsažené v návrhu se již delší čas nezakládají na pravdě. Nařízení opatření mají i za nepřiměřené osvědčenému skutkovému stavu a nepovažují se ani za pasivně věcně legitimované. Podle žalovaných 1) a 2) skutečnosti, o něž se návrh opírá, nebyly pravdivé ani ke dni jeho podání. Návrh je založen na tvrzení, že mělo být na profilu na sociální síti Facebook a Instagram dne 18. 12. 2024 a na webových stránkách www.[Anonymizováno].eu dne 18. 1. 2025 uveřejněno žalobkyní specifikované a soudem citované sdělení. Zde žalované namítly, že část žalobkyní předložených listin je v angličtině, a tudíž vůbec nepoužívají "[právnická osoba]", coby součást zapsané firmy žalobkyně, přičemž to se zdá být hlavním důvodem k potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků. Žalobkyně soudu sice předkládá jejich překlad pro účely tohoto řízení, nicméně takto přeložený text (tedy včetně právě „[právnická osoba]“) nebyl uveřejněn (listina svědčí o uveřejnění jiného, anglického, textu). Navíc i původně česky publikované texty jsou z prosince 2024. V případě textu na sociální síti Facebook z 18. 12. 2024 přitom platí, že sice obsahuje slovní spojení „[právnická osoba]“, avšak již nic dalšího, co žalobkyně namítá. Jde v jeho případě tudíž skutečně pouze o (mylné) použití části obchodní firmy žalobkyně. Tento příspěvek však byl takřka okamžitě odstraněn a ke dni podání návrhu nebyl v síti Internet dostupný a od 19. 12. 2024 zní zcela jinak. Toliko text na webu www.[Anonymizováno].eu obsahuje současné uvedení sousloví „[právnická osoba]“ a „přesídlilo“ atp. I v případě těchto formulací však platí, že bylo relativně krátce po prvotním spuštění webu www.[Anonymizováno].eu nahrazeno současným textem, který hovoří jinak a cíleně se vyhýbá i nepřímým odkazům k provozu žalobkyně. Při projití údajů o webu www.[Anonymizováno].eu dostupných na službě [Anonymizováno] lze však učinit závěr, že ke dni 23. 12. 2024 byl obsah webu www.[Anonymizováno].eu ještě zcela prázdný a obsahoval jen (anglickou) referenci „[Anonymizováno]“ a stručný (rovněž anglický) text o plánovaném otevření v lednu 2024. Zejména tedy neobsahoval žádný česky psaný text a už vůbec ne text, jež tvoří listinu v příloze č. 34 návrhu. Další záznam v rámci služby „[Anonymizováno]“ je z 25. 1. 2025. Ten již zobrazuje spuštěnou webovou prezentaci, avšak již upravený text výše uvedený. Tedy obsah, jež je žalobkyní osvědčen přílohou č. 34 již nejpozději 25. 1. 2025 nebyl uveřejněn. Jeho maximální možná délka uveřejnění tak činila 7 dní. Tato délka podle žalovaných nemůže sloužit coby opora pro uložení povinnosti žalovaným uveřejnit a coby první příspěvek i po neurčenou dobu ponechat uveřejněný příspěvek dle výroku napadeného usnesení. Totéž platí i ohledně anglicky psaného textu na sociální síti Instagram.

7. Podle žalovaných se soud nesprávně vypořádal s otázkou přiměřenosti předběžným opatřením uložené povinnosti. Žalobkyně byla schopna doložit pouze velmi krátké, a i obsahově velmi omezené uveřejnění obsahu, o který se návrh opírá. V případě příspěvků na sociální síti Facebook a Instagram šlo pouze o jednotlivé příspěvky, které by za běžného chodu věcí (tedy i pokud by nebyly v podstatě ihned smazány) postupně zapadly do spodní části „zdi“ přísl. profilu. V případě obsahu na webu mucha.eu jde pak o text, jež i původně byl umístěn teprve v samostatné sekci „Nová éra“ - tedy nikoliv jako první obsah viditelný ihned po otevření stránky, ale teprve po prokliku odkazu nebo po zeskrolování dolů na příslušné místo stránky. Naproti tomu nyní napadené rozhodnutí ukládá žalovaným 1) a 2) povinnost na webu [Anonymizováno].eu uveřejnit text dle části I výroku tak, aby toto sdělení bylo viditelné ihned při otevření této webové stránky a ponechat toto sdělení tímto způsobem uveřejněné po dobu trvání předběžného opatření. Takto uložená povinnost jak časově, tak i umístěním nepřiměřeně překračuje rozsah, který byl žalobkyní osvědčen listinami a je tedy nepřiměřená.

8. Soud se dle žalovaných rovněž nedostatečně a v důsledku nesprávně zabýval otázkou přičitatelnosti uveřejněných sdělení žalované 1) a 2). Žalobkyně nijak neosvědčila, kdo je vlastníkem a provozovatelem webové stránky [Anonymizováno].eu, ani profilů na sociální síti Facebook a Instagram. Soud na podkladě návrhu z 18. 1. 2025 pak pouze bez dalšího uzavřel, že kvůli možnému obsahovému navázání na provoz „[Anonymizováno]“ v [Anonymizováno] těmito vlastníky a provozovateli bez dalšího jsou žalované. K tomu žalované uvádí, že nositelem práv k webové stránce www.mucha.eu je svěřenství [Anonymizováno], tedy žádná ze žalovaných. Tato skutečnost je patrná z právních informací dostupných na této webové stránce. Z toho plyne, že žalovaným není možné přičítat historicky uveřejněný obsah na této stránce. Žalované tak ani nemohou přímo povinnost uloženou jim v části I výroku přímo splnit, neboť obsah na této stránce neovládají. Proto měl být návrh i vůči nim zamítnut, a to ze stejného důvodu, jako soud zamítl návrh vůči žalovanému 3). Mimoto, doména mucha.eu byla registrována již 8. 9. 2006, tedy dlouho před vznikem žalované 1). Dále, dle informací žalovaných je nositelem práv k profilům na sociálních sítích Facebook a Instagram společnost [právnická osoba] Byť se na první pohled může zdát marginální - žalované 1) a 2) jsou od sebe navzájem, ale i od dalších osob na straně rodiny [Anonymizováno] a svěřenství [Anonymizováno] (vlastník sbírky a ochranných známek v řadě „[Anonymizováno]“) odděleny. V případě žalované 1) jde toliko o licenčního nabyvatele k označení v řadě „[Anonymizováno]“ a obchodního partnera uvedených osob - obdobně jako dříve byla žalobkyně a její sesterská společnost [právnická osoba]. potažmo pan [Anonymizováno] osobně. Žalovaná 2) ([Jméno žalované B]) je pak nezávislou, neziskovou organizací, která provozu „[Anonymizováno]“ v [Anonymizováno] poskytuje jen kurátorskou záštitu a dohlíží nad dodržováním kunsthistorických a enviromentálních standardů v něm. Neovládá však marketingovou prezentaci. Navrhly proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v jimi napadeném rozsahu změnil a návrh zamítl, nebo zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že se zcela ztotožňuje s napadaným usnesením a připomněla, že soud prvního stupně při jeho vydání vycházel z právního názoru vyjádřeného Vrchním soudem v Praze, na který adekvátním způsobem reaguje. Odvolací soud přitom konstatoval, že pokud žalovaná l) ve svých příspěvcích na webových stránkách i sociálních sítích uvádí přímo výraz „[právnická osoba]“ který tvoří obchodní firmu žalobkyně a je názvem jejího muzea, pak činnost žalovaných může v očích spotřebitelů asociovat s činností žalobkyně a je tak pravděpodobné, že by jednání žalovaných mohlo být posouzeno jako neoprávněný zásah do jejích práv způsobilý přivodit žalobkyni újmu. I odvolací soud tedy vnímá jednání žalovaných jako možné nekalosoutěžní jednání, před kterým je třeba žalobkyni poskytnout ochranu v podobě nařízeného předběžného opatření. I z hlediska proporcionality předběžného opatření soud prvního stupně vyšel z právního názoru Vrchního soudu v Praze, jenž konstatoval, že požadavek na sdílení příspěvku na webových stránkách žalované 1), který by předcházel záměně muzea žalobkyně a žalovaných, nelze považovat za nepřiměřený. Soudu prvního stupně tak nelze v tomto směru nic vytknout.

10. Pokud jde o námitku nedostatečného osvědčení potřeby nařízení předběžného opatření a tvrzení, že žalobkyně předložila listiny reflektující pouze krátce zveřejněný obsah, který navíc již v době vydání usnesení zveřejněn nebyl, a navíc část zveřejněného obsahu byla v anglickém jazyce, tu má žalobkyně za zjevně nedůvodnou s tím, že žalované se v zásadě snaží bagatelizovat své nekalosoutěžní jednání tím, že tvrdí, že předmětné příspěvky byly zveřejněny po velmi krátkou dobu. I takové jednání (k němuž se žalované v zásadě doznávají) však mělo požadovaný efekt v podobě zásadního dopadu do práv žalobkyně, když i krátkodobé zveřejnění klamavého sdělení na sociálních sítích má významný a trvalý dopad, a to s ohledem na fungování sociálních sítí založeném na okamžitém dosažení širokého okruhu uživatelů prostřednictvím tzv. „feedu“, v němž se nově zveřejněný obsah zobrazí velkému množství sledujících i nesledujících uživatelů. Algoritmy těchto platforem upřednostňují právě nový, aktuální obsah a uživatelé již v prvních hodinách a dnech reagují na nově zobrazený příspěvek, mohou ho označit „líbí se mi“, začít profil sledovat či jej sdílet. Tím se dostávají do okruhu pravidelného dosahu daného profilu. Právě takto žalované jednaly: zveřejnily lživá, klamavá sdělení o stěhování [Anonymizováno], která byla navržena tak, aby bezprostředně zaujala uživatele, přiměla je ke sledování daných profilů a vytvořila tak trvalý komunikační kanál, skrze který již následně žalované mohli šířit další obsah ve svůj prospěch a k újmě žalobkyně. Proto je zcela bezpředmětná argumentace žalovaných, že některý příspěvek byl později smazán. Úmyslné lživé sdělení, byť zveřejněné pouze krátce, tak naplnilo svůj účel a mělo významný soutěžní efekt.

11. Žalobkyně podala svoji žalobu s návrhem na nařízení předběžného opatření dne 18. 1. 2025. V žalobě poukazovala na nekalosoutěžní kampaň k plánovanému otevření nové expozice v [Anonymizováno], která započala v listopadu 2024 a ke dni podání žaloby právě vrcholila. Zcela logicky tak žalobkyně poukazovala nejen na úvod této kampaně spočívající v mediálních prohlášeních o stěhování [Anonymizováno] do [Anonymizováno], zveřejněných na webových stránkách [Jméno žalované B] a v různých sdělovacích prostředcích v listopadu 2024, ale i na další navazující jednání. Tímto jednáním bylo právě otevření facebookového a instagramového profilu v prosinci 2024 a zde uveřejněné příspěvky, stejně jako zprovoznění webové stránky [Anonymizováno].eu. Jak žalobkyně uvedla v podané žalobě, dne 15. 1. 2025 se na webové stránce [Anonymizováno].eu objevil obsah porušující dobré mravy hospodářské soutěže. Pochopitelně tak žalobkyně na tuto skutečnost upozorňovala v žalobě podané o tři dny později. Obsahem spisu jsou i další důkazy z pozdější doby, které osvědčují, že žalované ve svém nekalosoutěžním jednání neustaly a stále v něm pokračují, zejména tím, že užívají pro svoji expozici označení „[Anonymizováno]“, tedy označení užívané žalobkyní.

12. S těmito všemi skutečnostmi ohledně zásahu nově zveřejněného příspěvku na sociálních sítích převážně v prvních hodinách a dnech po jeho publikaci pak souvisí i otázka přiměřenosti uložené povinnosti, která byla v napadeném usnesení zcela precizně soudem prvního stupně vyhodnocena a toto hodnocení koresponduje se závěry odvolacího soudu. Náprava takového jednání je pak dlouhodobou záležitostí. Je více než zjevné, že jednorázové zveřejnění předmětného sdělení uvedeného v petitu návrhu na nařízení předběžného opatření by ve srovnání se zveřejněním původního závadného příspěvku mělo jen mizivý efekt. Předběžné opatření nařízené pouze v takovém rozsahu by pak zcela postrádalo smysl. Soud prvního stupně navíc trefně poznamenal, že nařízené předběžné opatřeni navíc žalované nijak neomezuje v tom, aby na svých webových stránkách a sociálních sítích informace o odlišnosti podniků účastnic dodatečně dostatečně vysvětlily či zpřesnily. Podle žalobkyně nelze na stejnou úroveň stavět tvrzení žalovaných o přestěhování [Anonymizováno] (která jsou úmyslně lživá) či užívání označení [právnická osoba] a [Anonymizováno] pro expozici v [Anonymizováno] žalovanými (která jsou úmyslně nekalosoutěžní a vyvolávající nebezpečí záměny) a vedle toho sdělení o tom, že [právnická osoba] zůstává umístěno v [Anonymizováno] (které je pravdivé). Pravdivé sdělení do práv žalovaných 1) a 2) totiž z principu zasahovat nemůže. Naopak lživá tvrzení a nekalosoutěžní jednání do práv žalobkyně jednoznačně zasahovat mohou a také zasahují.

13. V rozporu s obsahem odůvodnění napadeného usnesení je pak podle žalobkyně i námitka, že se soud nedostatečně a nesprávně zabýval otázkou přičitatelnosti uveřejněných sdělení žalovaným, když podle nich nositelem práv k webové stránce [Anonymizováno].eu je [Anonymizováno]. Soud dospěl z důkazů předložených žalobkyní ke správnému závěru, že žalovaným předmětné jednání přičitatelné je a je nutné jim navrhovanou povinnost uložit. Nadto všechny subjekty, včetně [Anonymizováno], v tomto i v ostatních řízeních vedených vůči žalobkyni samy sebe prezentují tak, že jednají ve shodě. To platí i (a především) ve vztahu k provozu expozice v [Anonymizováno]. Tvrzení žalovaných je v tomto směru zcela absurdní a zjevně jde pouze o snahu vyhnout se odpovědnosti za vlastní úmyslné nekalosoutěžní jednání. Současné je třeba poukázat na návrh žalovaných 1) a 2) na zrušení předběžného opatření, v němž tvrdí a prokazují, že splnili uloženou povinnost, resp. zajistili její splnění. Zjevně tak jsou oba profily na sociálních sítích i webová stránka mucha.eu pod jejich kontrolou a mají vliv na uveřejněný obsah. Žalobkyně proto navrhly, aby bylo usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrzeno.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání žalovaných 1) a 2) není důvodné.

15. Předně je třeba uvést, že pro odvolací řízení je podle § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodující stav, jaký zde byl při vydání usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy k odvolání žalovaných 1) a 2) může pouze přezkoumat důvody, které vedly soud prvního stupně k vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, a přitom může vycházet jen z obsahu spisu, jaký zde byl k datu vydání napadeného usnesení. Podmínkami pro nařízení předběžného opatření je (shodně podle § 102 o. s. ř. ve stadiu po zahájení řízení a podle § 74 a násl. o. s. ř. ve stadiu před zahájením řízení ve věci samé) osvědčení (neboť dokazování se v rámci řízení o předběžném opatření neprovádí) nároku samotného a osvědčení potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Také je třeba uvést, že institut předběžného opatření je mimořádným prostředkem zásahu do poměrů účastníků a rozhodnutí o něm (o návrhu na nařízení předběžného opatření) nespočívá - jak vyplývá z jeho zákonné úpravy - na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu a ani na právním posouzení věci. Nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v jehož průběhu by soud zvažoval, jaké provede důkazy (zda provede všechny navržené důkazy nebo jen některé z nich, popřípadě zda provede důkazy, které nebyly účastníky navrženy), jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní, v němž by přihlížel k argumentům účastníků nebo v němž by aplikoval na zjištěný skutkový stav věci právní předpisy. Jediným podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření jsou (ve všech rozhodných hlediscích, uvedených zejména v ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř.) údaje a informace, které jsou obsaženy v návrhu a v důkazních prostředcích předložených žalobkyní, na jejichž základě soud, aniž by vůbec umožnil žalovaným se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny podmínky a předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Nařízené předběžné opatření představuje jen prozatímní a dočasnou (působící do konečného vyřešení věci nebo do nařízení výkonu rozhodnutí /exekuce/) úpravu práv a povinností účastníků, aniž by jím byl (mohl být) předurčován průběh procesu samotného (řízení ve věci samé) nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci.

16. Shodně se soudem prvního stupně má i odvolací soud za osvědčené, že žalobkyně vystupuje pod obchodní firmou [právnická osoba] a že žalovaná 1) zveřejnila na svém profilu na sociálních sítích Instagram a Facebook a na svých webových stránkách www.[Anonymizováno].eu sdělení, v jejichž textu je obsažen přímo výraz „[právnická osoba]“ s informací o tom, že muzeum přesídlilo a kdy se otevře, a že žalovaná 1) na svých webových stránkách [Anonymizováno].eu zveřejnila text ve znění: „[právnická osoba] s více než 25letým působením, které přivítalo přes dva miliony návštěvníků, nyní přesídlilo do krásného [Anonymizováno] v ulici [Anonymizováno] v centru [Anonymizováno]. [právnická osoba] je jedním z nejnavštěvovanějších muzeí výtvarného umění v České republice a jediným muzeem na světě podporovaným [Anonymizováno] a [Anonymizováno].“. Má také za osvědčené, že si žalovaná 1) zvolila sídlo v prostorách [Anonymizováno] a ve svých příspěvcích na webových stránkách a na sociálních sítích Facebook a Instagram používá přímo názvu „[právnická osoba]“, který je součástí obchodní firmy žalobkyně a názvu jí provozovaného muzea, a to v přímé souvislosti s tím, že dne 24. 1. 2025 v paláci Savarin otevírá podnik žalované 1). I podle odvolacího soudu byl tak ve vztahu k žalované 1) v souhrnu všech předložených listin osvědčen nárok samotný, tedy že je pravděpodobné, že její jednání může být v řízení ve věci samé posouzeno jako neoprávněný zásah do práv žalobkyně, neboť text asociuje s podnikáním žalobkyně a na její činnost přímo odkazuje. Soud prvního stupně také správně poukázal na to, že asociaci podnikání žalované 1) s podnikáním žalobkyně podporuje také navazující text o tom, že se muzeum nachází v historickém centru metropole kousek od Václavského náměstí, což platí jak pro [Anonymizováno], tak pro [Anonymizováno], a především použitý výraz, že muzeum našlo „nový domov“, což vyvolává dojem o přesunu původního muzea na nové sídlo. Odvolací soud také připomíná, že institut předběžného opatření je mimořádným prostředkem zásahu do poměrů účastníků, že mimořádnosti tohoto procesního institutu pak odpovídají i požadavky kladené na kvalitu podání, jímž je nařízení předběžného opatření navrhováno a že skutečnosti, které jsou v návrhu na nařízení předběžného opatření tvrzeny a které jsou pro rozhodnutí podstatné, nemohou být v řízení o předběžném opatření postaveny najisto (to lze učinit až na základě provedeného dokazování), musí však být osvědčeny do té míry, aby se jevily jako pravděpodobné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. III. ÚS 394/01).

17. Co se týče námitek ohledně přičitatelnosti jednání žalovaných, odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně, tedy že jak facebookový, tak instagramový profil odkazují na webové stránky mucha.eu a na webové stránky žalované 2). Ve vztahu k žalované 2) také nelze než dospět k závěru o tom, že jí je vytýkané jednání přičitatelné, a to s ohledem na to, že byla žalobkyní osvědčena její propojenost s žalovanou 1) minimálně tím, že působí jako správce osobních údajů webové stránky mucha.eu a výše uvedeným odkazováním ze strany žalované 1) na její stránky. S ohledem na uvedené tedy platí, že byl osvědčen nárok samotný i ve vztahu k žalované 2).

18. Naplněna byla i podmínka potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením, která je dostatečně odůvodněna již okolnostmi věci, kdy reálně hrozí zvyšování újmy na straně žalobkyně. Žalované sice namítly, že se soud prvního stupně naplněním této podmínky nezabýval, nicméně argumenty uváděné žalovanými se vztahují spíše k osvědčení nároku samotného. K tvrzení, že se skutečnosti uvedené v návrhu již delší čas nezakládají na pravdě a že příspěvek ze sociální sítě Facebook byl takřka okamžitě odstraněn, odvolací soud pouze znovu připomíná, že i pro něj je závazný stav spisu ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, a tedy v odvolání uvedené argumenty o tom, že závadný již netrvá, nejsou pro přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně relevantní.

19. K otázce přiměřenosti navrhovaného předběžného opatření se odvolací soud vyslovil již ve svém usnesení ze dne 27. 8. 2025, č. j. 3 Cmo 53/2025-68, kdy uvedl, že „jelikož je v předmětných sděleních k označení muzea žalovaných používán výraz, který je součástí obchodní firmy a názvu muzea žalobkyně, nelze požadavek na sdílení příspěvku na webových stránkách žalované 1), který by předcházel záměně muzea žalobkyně a žalovaných, považovat za nepřiměřený, navíc v situaci, kdy je takový příspěvek smazatelný a navíc z něj dle odvolacího soudu ani nevyplývá, že by muzeum žalobkyně bylo jediné muzeum na památku [právnická osoba], ale spíše to, že stále existuje na původním místě“. Námitka žalovaných, že se soud touto otázkou nezabýval, je zjevně nedůvodná, neboť odporuje textu odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž soud prvního stupně přiměřenost navržené úpravy poměrů odůvodnil shodně s názorem vysloveným odvolacím soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Pro úplnost lze v této souvislosti poukázat také na odpovědnost navrhovatele předběžného opatření za újmy, jež z něho vzniknou povinnému (§ 77a o. s. ř.), resp. možnost ještě v průběhu řízení nařízené předběžné opatření zrušit (§ 77 odst. 2 o. s. ř.) na podkladě i jen zčásti provedeného dokazování.

20. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud výroky I., II. a III. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně podle § 145 o. s. ř. v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé.