o ochranu před nekalou soutěží a ochranu práv k ochranným známkám, k odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 2 Cm 3/2025-146

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zrušil předběžné opatření nařízené usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2025, č. j. 2 Cm 3/2025-26, v části výroku II. co do rozsahu povinnosti zdržet se užití obratu „[Anonymizováno]“ pro označení žalovanými provozovaného výstavního prostoru v ulici [Anonymizováno] a jeho internetové prezentace na https://[Anonymizováno].

2. V odůvodnění rozhodnutí připomněl, že předběžným opatřením výše označeným byla žalovaným uložena mj. povinnost zdržet se užití obratu „[Anonymizováno]“ pro označení žalovanými provozovaného výstavního prostoru v ulici [Anonymizováno] a jeho internetové prezentace na https://[Anonymizováno], a to za situace, kdy soud měl za osvědčený zásah žalovaných do práv žalobkyně k zapsané kombinované ochranné známce č. [Anonymizováno] ve vyjádření a slovní ochranné známce č. [Anonymizováno] ve znění „[Anonymizováno]“, když žalované měly právo tyto známky užívat na základě nájemní smlouvy, toto oprávnění však zaniklo výpovědí smlouvy a pro další užívání tak žalované v současnosti nemají právní titul. Označení „[Anonymizováno]“ shledal soud odvozeným od ochranné známky žalobkyně „[Anonymizováno]“.

3. Dále soud uvedl, že žalované navrhli částečné zrušení předběžného opatření, neboť mají za to, že pominuly důvody, pro které bylo nařízeno s tím, že dne 14. 8. 2025 Městský soud v Praze nařídil předběžné opatření usnesením č. j. 12 Cm 18/2025-36, kterým zakázal společnosti [právnická osoba]. užívat slovní ochrannou známku č. [Anonymizováno] ve znění „[Anonymizováno]“, vyjma užívání zapsané obchodní firmy ve znění „[právnická osoba].“. V uvedeném usnesení soud konstatoval, že společnost [právnická osoba]. užíváním označení „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“, tedy stejných dvou slov ve stejném pořadí, případně s dodatkem „[adresa]“ nebo „[Anonymizováno]“´, který není dostatečně rozlišující, využívá dobrou pověst žalované 2) a zneužívá výsledků její dlouholeté činnosti a investic, jednání společnosti [právnická osoba]. proto shledal jako jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže.

4. Soud návrh žalovaných s poukazem na 77 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), shledal důvodným. Uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že mezi účastníky a společností [právnická osoba]. probíhá mnoho sporů, týkajících se jak zásahu do práv z obchodní firmy, tak zásahu do práv z ochranných známek. Jak vyplynulo z dokazování ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 32/2024, ochranná známka „[Anonymizováno]“ byla žalobkyní ([právnická osoba].) registrována až od 20. 4. 1998, tedy po založení žalované 2), resp. po jejím přejmenování na [právnická osoba] Dále nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně ([právnická osoba].), že by žalovaná ([Jméno žalované B].) kdykoliv za celou dobu své existence potřebovala k užití názvu „[právnická osoba]“ její souhlas, tedy že by kdy vůbec mohla oprávnění k užití tohoto názvu ztratit, když předmětem uzavřené nájemní smlouvy bylo pouze zapůjčení sbírky obrazů [právnická osoba], nikoliv duševní vlastnictví. Toto ani předmětem smlouvy být nemohlo, protože v době založení společnosti [Jméno žalované B]. ochranná známka „[Anonymizováno]“ ještě nebyla registrována. V době svého založení bylo [Jméno žalované B]. jediným muzeem na světě věnovaným [právnická osoba] a je nepřetržitě provozováno již 26 let a až do založení [právnická osoba]. se jednalo o jedinou společnost s tímto názvem a jedinou společnost provozující [právnická osoba]. Slovní spojení „[Anonymizováno]“ užívají žalovaní pro označení jimi provozovaného výstavního prostoru v ulici [Anonymizováno] a jeho internetové prezentace již od doby založení muzea, naopak žalobkyně slovní ochrannou známku do doby založení společnosti [právnická osoba]. neužívala. Soud vydal předběžné opatření za situace, kdy žalobkyně prokázala své oprávnění k užití ochranné známky „[Anonymizováno]“. Pokud však v jiných řízeních bylo prokázáno, že žalovaní užíváním označení „[Anonymizováno]“ do ochranných známek žalobkyně ze shora uvedených důvodů nezasahují, nelze než konstatovat, že důvody pro nařízení předběžného opatření v uvedeném rozsahu pominuly, neboť žalobkyně nemůže ochranné známky užívat způsobem, který koliduje s dříve zapsanou obchodní firmou žalované 2), ke které logicky patří i označení výstavního prostoru názvem [Anonymizováno] a jeho internetová prezentace.

5. Usnesení napadla žalobkyně odvoláním a je přesvědčena, že žádný důvod pro (byť i jen částečné) zrušení předběžného opatření není dán a odůvodnění napadeného usnesení žádný zákonný důvod ani neobsahuje. Vytkla odůvodnění napadeného rozhodnutí jeho obtížnou přezkoumatelnost, vnitřní nekonzistentnost a zejména nekonzistentnost vůči dřívějšímu rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. Podle žalobkyně žalované opakují v podstatě argumenty, které již byly i předmětem posouzení odvolacím soudem o předchozím návrhu na zrušení předběžného opatření a byly odmítnuty usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, č. j. 3 Cmo 48/2025-131. Stále se podle žalobkyně jedná o snahu žalovaných cestou návrhu dle § 77 odst. 2 o. s. ř. dosáhnout nepřípustně nového odvolacího přezkumu. Podle žalobkyně nelze opřít rozhodnutí dle § 77 odst. 2 o. s. ř. o dokazování v jiné věci a hlavně mezi jinými účastníky, navíc i v odlišném právním postavení. K tomu je třeba zdůraznit, že účastníkem řízení ve věcech sp. zn. 12 Cm 18/2025 i sp. zn. 2 Cm 32/2024 je na straně jedné pouze žalovaná 2) (tam coby žalobkyně) a na straně druhé společnost [právnická osoba]. (tam coby žalovaná). Žalobkyně (vlastník práv) není vůbec účastníkem ani jednoho z uvedených řízení, stejně jím není ani žalovaná 1). Dokazování pak bylo vedeno pouze ve věci sp. zn. 2 Cm 32/2024, v řízení pod sp. zn. 12 Cm 18/2025 bylo vydáno pouze předběžné opatření. Obě rozhodnutí jsou přitom napadena odvoláními, jež navíc zpochybňují i závěry činěné soudem z dotčených listin a způsob vedení dokazování ve věci sp. zn. 2 Cm 32/2024. Pokud soud prvního stupně napadené rozhodnutí opírá o závěry z dokazování ohledně smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou 1) z 1. 2. 1998, tato v rámci dokazování v tomto jiném řízení nebyla ani čtena k důkazu, byť byla žalovanou spol. [právnická osoba]. navržena. Navíc stejná smlouva je k důkazu navržena i v tomto řízení a byla navržena jako jedna z podkladových listin k návrhu na nařízení předběžného opatření ze 17. 1. 2025. Její obsah pak soud v usnesení ze dne 24. 1. 2025, č. j. 2 Cm 3/2025-26, již posoudil, a to opačně, než jak plyne z napadeného rozhodnutí. Žalované přitom v návrhu na zrušení předběžného opatření nepředložily žádnou argumentaci, která by mohla vést ke změně tohoto náhledu na obsah listiny. Naopak jiná listina v odkazované jiné věci sp. zn. 2 Cm 32/2024 k důkazu provedena byla, jde o prohlášení mezi žalovanou 2) a spol. [Anonymizováno] z 30. 9. 2013 a plyne z ní opačný závěr, než činí soud v nyní napadeném rozhodnutí - listina potvrzuje dřívější poskytnutí podlicence vůči žalované 2) mimo jiné i k ochranným známkám z řady „[Anonymizováno]“ vlastníka [Anonymizováno] (tj. žalobkyně v této věci). Není jasné, proč tuto část dokazování v jiné věci soud naopak přehlíží. Navíc soudem uváděné skutečnosti z jiných řízení se týkají toliko žalované 2) a není jasné, na jakém podkladě dospěl soud k závěru, že bez dalšího existuje i důvod pro zrušení předběžného opatření také ve vztahu k žalované 1). Jak dále žalobkyně rozvedla, má za to, že napadené rozhodnutí stojí na nesprávných závěrech ohledně obsahu smlouvy z 1. 2. 1998, vztahu účastníků řízení, rozsahu práv žalobkyně a důvodu, proč žalované dříve používaly označení založené na řadě „[Anonymizováno]“. Trvá na tom, že má v každém případě prioritní práva vůči žalovaným k označení „[Anonymizováno]“ i „[Anonymizováno]“ či „[právnická osoba]“ a žalované v současnosti nemají právo tato označení používat. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a návrh žalovaných na částečné zrušení předběžného opatření zamítl, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalované se ve vyjádření k odvolání s napadeným rozhodnutím ztotožnily. Uvedly, že navrhly částečné zrušení nařízeného předběžného opatření v rozsahu zákazu užívání obratu „[Anonymizováno]“ v souvislosti s jimi provozovaným výstavním prostorem na adrese [adresa], nesoucím název „[právnická osoba]“ a v anglickém jazyce pak právě „[Anonymizováno]“, a jeho internetové prezentaci na www.[Anonymizováno]. Důvodem pro částečné zrušení předběžného opatření byla skutečnost, že jiným vykonatelným předběžným opatřením Městského soudu v Praze (nařízeným usnesením č. j. 12 Cm 18/2025-36 ze dne 14. 8. 2025) bylo zakázáno užití ochranné známky ve znění „[Anonymizováno]“, č. zápisu [Anonymizováno], o niž bylo původní předběžné opatření v tomto rozsahu opřeno a k jejíž ochraně mělo předběžné opatření sloužit. Pokud tedy užití této ochranné známky bylo předběžným opatřením zakázáno, navíc z důvodu jejího nekalosoutěžního užívání, postrádalo trvání předběžného opatření ve vztahu k označení „[Anonymizováno]“ smysl, neboť zde, zjednodušeně řečeno, nebylo co předběžným opatřením chránit. Nařízené předběžné opatření již v rozsahu označení „[Anonymizováno]“ chránilo pouze zakázaný způsob užití ochranné známky a jako takové se tedy v tomto rozsahu zcela „vyprázdnilo“, postrádalo jakýkoliv smysl, nebylo založeno na potřebě zatímní potřeby úpravy poměrů účastníků a bylo na místě ho zrušit. Napadaným usnesením tak byla odstraněna absurdní situace dvou protichůdných předběžných opatření a byla odstraněna jediným rozumným způsobem - částečným zrušením (a pouze v nezbytném rozsahu) toho předběžného opatření, které v dané chvíli reálně nechránilo žádná práva jedné ze stran, ale pouze způsobovalo jedné ze stran újmu. Soud prvního stupně tedy v žádném ohledu nepopíral či nerevidoval svá dřívější zjištění, ale vyšel především ze skutečností nových, které dříve ani neexistovaly a nemohly tedy být důvodem pro nařízení či nenařízení předběžného opatření. Nepochybně pak soud prvního stupně vycházel i ze skutečností, které mu byly známy z úřední činnosti, především z rozhodnutí v paralelně vedených sporech. Ani to mu nelze vytknout, naopak jde o postup vysloveně žádoucí. Dokazování ve věci samé je judikaturou i odbornou literaturou uváděno příkladmo, tedy jako jedna z procesních situací, v níž mohou skutečnosti rozhodné pro posouzení návrhu na zrušení předběžného opatření vyjít najevo. Nepochybně tedy není vyloučeno, aby tyto skutečnosti mohly vyjít najevo a soud je zjistit i jinak, buď tím, že je účastník řízení soudu v rámci návrhu na zrušení předběžného opatření sdělí a prokáže je, nebo že (třeba současně s tím) vyplynou z rozhodnutí soudu v jiných věcech. Žalobkyně sice argumentuje tím, že jde o řízení za účasti jiných účastníků, nicméně v jiné části odvolání zcela otevřeně poukazuje na spolupráci všech účastníků na jedné straně - [Anonymizováno] (žalobkyně), [právnická osoba], [Anonymizováno], [právnická osoba]. a označuje je sama jako „osoby, které dlouhodobě vystupují ve shodě“. Navíc jsou tyto osoby zastoupeny stejným právním zástupcem a i z jejich podání je zřejmé, že jim je navzájem obsah jednotlivých sporů a řízení znám - užívají je na podporu své argumentace v jiných řízeních, jak ostatně činí i žalované. Argumentace žalobkyně v tomto směru skutečně vede k absurdním důsledkům, neboť de facto požaduje, aby stejný senát stejného soudu ignoroval vlastní rozsudek a vlastní skutková zjištění ve věci žaloby na ochranu obchodní firmy, stejně aby ignoroval závěry ostatních senátů Městského soudu v Praze v ostatních sporech mající prakticky totožný nebo minimálně překrývající se předmět. Jediný zákonný, správný a žádoucí procesní postup tedy je postup zvolený soudem prvního stupně, který zohlednil své vlastní závěry učiněné ve věci sp. zn. 2 Cm 32/2024. Tím spíše je tomu tak, že byly závěry učiněné ve věci sp. zn. 2 Cm 32/2024 zcela jednoznačné. Je navíc třeba připomenout, že v řízení sp. zn. 2 Cm 32/2024 se soud prvního stupně nevěnoval pouze otázce práv k obchodní firmě, ale vyslovil svůj názor k právům na užití označení „[Anonymizováno]“, a především k otázkám nekalosoutěžního jednání ze strany žalobce a s ním spolupracujících osob, zejména [právnická osoba].

7. Tvrdí-li žalobkyně, že má práva ve vztahu k distinktivnímu prvku příslušných označení, kterým má být pouze slovo „Mucha“ a který jí v určitém rozsahu měl náležet již před zápisem obchodní firmy žalované 2) a před založením [Anonymizováno] žalovanou 2), pak soud prvního stupně výstižně konstatoval i v rozsudku č. j. 2 Cm 32/2024-56 ze dne 9. 6. 2025, že slovní prvek „[Anonymizováno]“ sám o sobě v daném kontextu nedosahuje dostatečné rozlišovací způsobilosti. Jedná se o příjmení světově proslulého malíře, jehož jméno je nepochybně přípustné užít při výstavní či publikační činnosti. V tomto smyslu jde o označení, které má popisný charakter ve vztahu k předmětu určité další činnosti spojené s [právnická osoba]. Ostatně je zřejmé, že právě [právnická osoba] nese svůj název právě z toho důvodu, že jsou v něm vystavována díla [právnická osoba], a je poctou tomuto autorovi. Nelze ani opomenout, že podle § 11 odst. 5 autorského zákona platí, že po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu. Dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím hodnotu díla. Je-li to obvyklé a nejde-li o dílo anonymní, musí být při jeho užití uveden autor. Pokud by měl slovní prvek „[Anonymizováno]“ být oním distinktivním prvkem, vedlo by to až k absurdním závěrům, neboť by nebylo možné užít jméno autora při žádné činnosti spojené s jeho dílem, aniž by přitom nedošlo k zásahu do příslušných chráněných označení. Tvrzení žalobkyně tak ve svém důsledku směřuje k tomu, aby si konkrétní subjekt nárokoval výlučné oprávnění k užití jména „[Anonymizováno]“ ve spojení s činností, která je s [právnická osoba] přirozeně spojena. Známkoprávní ochrana jednoznačně neslouží a nemá sloužit k monopolizaci veřejně známých jmen či pojmů. Pokud dále žalobkyně argumentuje tím, že známkoprávní ochrana existovala před vznikem [Anonymizováno] a zápisem obchodní firmy žalované 2), zcela pomíjí skutečnost, že i při existenci této známkoprávní ochrany by se uplatnily shora uvedené závěry, tedy z důvodu nekalosoutěžního užití a zneužití této ochranné známky ve vztahu k žalované 2) by soudem stále musela být poskytnuta ochrana žalovaným, nikoliv této ochranné známce zneužívané v rozporu s dobrými mravy soutěže. Žalované proto navrhly, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

9. Podle § 77 odst. 2 o. s. ř. zruší předseda senátu předběžné opatření, pokud pominou důvody, pro které bylo nařízeno. Předběžné opatření lze takto zrušit, pokud právo navrhovatele bylo již uspokojeno a další trvání předběžného opatření tak postrádá svůj zákonný význam, nebo pokud v dalším průběhu řízení v rámci dokazování bylo vyvráceno dosud jen osvědčené tvrzení navrhovatele o určité okolnosti rozhodné pro nařízení předběžného opatření. Předpokladem zrušení předběžného opatření tedy je skutečnost, že pominou důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, resp. že došlo ke změně poměrů a předběžné opatření již není nutné ani účelné. Dalším důvodem je skutečnost, že vyjde dodatečně (např. při dokazování v řízení o věci samé) najevo, že předpokládané důvody pro nařízení předběžného opatření nejsou dány, tedy že osvědčená skutečnost, z níž soud při nařízení předběžného opatření vycházel, byla posléze prokázána (postavena najisto) jinak.

10. Z výše uvedeného je evidentní, že existence předběžného opatření nařízeného v jiném soudním řízení, kterým bylo společnosti [právnická osoba]. zakázáno užívat ochrannou známku č. [Anonymizováno] ve znění „[Anonymizováno]“, vyjma užívání zapsané obchodní firmy ve znění „[právnická osoba].“, je pro posouzení důvodnosti návrhu žalovaných na částečné zrušení předběžného opatření zcela irelevantní, když pouze osvědčené skutečnosti, z nichž soud při nařízení předběžného opatření v tomto jiném soudním řízení vycházel, nemohou relevantně zpochybnit stejným způsobem osvědčené skutečnosti, z nichž vycházel soud prvního stupně při nařízení předběžného opatření v této věci.

11. Stejně tak ale nelze nic v tomto ohledu podstatného dovozovat z výsledků dokazování ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 32/2024. Předně nelze pominout, že v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 2 Cm 32/2024 (ale ani v řízení vedeném pod sp. zn. 12 Cm 18/2025) nejsou žalobkyně ani žalovaná 1) účastníky řízení, když obě řízení probíhají mezi žalovanou 2) (tam v postavení žalobkyně) a společností Mucha Muzeum Prague s.r.o. (v postavení žalované). Dále je třeba zdůraznit, že závazný (navíc pouze pro tytéž účastníky řízení) může být z jiného soudního řízení jen výrok pravomocného rozsudku, nikoli jeho odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2699/2012). Závazné tedy nemohou být ani závěry tam provedeného dokazování, na jehož průběh ostatně žalobkyně nemohla mít vliv, pokud není účastníkem tohoto řízení. To, jak soud posoudil obsah nájemní smlouvy v řízení vedeném pod sp. zn. 2 Cm 32/2024 a co tam dovodil ve vztahu k oprávněnosti užívání označení „[Anonymizováno]“ žalovanými z pohledu jeho případné kolize s právy z ochranných známek žalobkyně, tak není a nemůže být jakkoli relevantní pro závěr, že osvědčená skutečnost, z níž soud při nařízení předběžného opatření v této věci vycházel, byla posléze postavena najisto jinak. Lze sice obecně připustit, že osvědčená skutečnost, z níž soud vycházel při nařízení předběžného opatření může vyjít najevo jinak i mimo řízení, v němž bylo předběžné opatření nařízeno, to se však týká spíše případů, kdy dojde např. k zániku práva, jehož existence byla důvodem nařízení předběžného opatření (ochranná známka zanikne, je zrušena nebo prohlášena za neplatnou apod.). Závěr, že skutečnosti, z nichž vycházel soud prvního stupně při nařízení předběžného opatření, byly postaveny najisto jinak, lze učinit až na základě výsledků dokazování provedeného v této věci. V době rozhodování soudu prvního stupně o návrhu na částečné zrušení předběžného opatření však žádné dokazování dosud provedeno nebylo.

12. Podle názoru odvolacího soudu nejsou splněny zákonné důvody k částečnému zrušení předběžného opatření, a pokud soud prvního stupně návrhu žalovaných vyhověl, pak pochybil.

13. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a návrh na částečné zrušení předběžného opatření zamítl.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně podle § 145 o. s. ř. v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé.