o ochranu před nekalou soutěží, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 32 Cm 1/2024-19, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 7. 11. 2024, č. j. 32 Cm 1/2024-40

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zdržet se nekalosoutěžního jednání spočívající v užití sousloví „[Anonymizováno]“ v názvu obchodní firmy a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na jejich náhradu 15 552 Kč.

2. Vyšel přitom z tvrzení žalobce o tom, že je družstvem, které 4 roky působí na trhu, předmětem jeho činnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a práva majetku. Žalovaný byl zapsán pod svým názvem do obchodního rejstříku až 29. 6. 2023 s obdobným názvem a předmětem podnikání, také sídlí na stejné adrese jako žalobce. Žalovaný tak parazituje na zavedené obchodní firmě žalobce v rozporu dobrými mravy soutěže a vyvolává nebezpečí záměny obou firem. Vše je potom zostřeno skutečností, že ve statutárním orgánu žalovaného působí [tituly před jménem], který dříve v období od 12. 2. 2020 do 5. 4. 2023 vykonával stejnou funkci u žalobce. Nepoctivému záměru žalovaného tak nasvědčuje i blízká časová souvislost mezi ukončením působení [tituly před jménem] u žalobce a založením nového družstva, žalovaného, s totožným názvem a působícím na stejném sídle.

3. Žalovaný namítl, že existuje přes pět desítek různých společností podobného jména, resp. obsahující v názvu slovo „[Anonymizováno]“. V tomto ohledu má dále za to, že se nejedná o nedistinktivní označení. Odkázal také na názvy jako [právnická osoba], které bylo založeno dávno předtím, a [Anonymizováno], který pan [tituly před jménem] také založil a se kterým žalobce neměl žádný problém. Žalovaný uvedl, že má zaregistrovanou ochrannou známku, č. přihlášky [Anonymizováno] s právy od 5. 10. 2023. Dodal, že předměty podnikání žalobce a žalovaného se neshodují. Žalovaný sice sídlí na stejné adrese jako žalobce, jde však o sídlo virtuální.

4. Soud prvního stupně skutkový stav zjištěný z provedeného dokazování posoudil podle § 132, § 134, § 423, § 424 a § 2988 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Připomněl (s poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1125/2006 a 32 Odo 1729/2006 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 86/2016 a sp. zn. 3 Cmo 52/98), že k zaměnitelnosti může postačit, aby se obchodní firmy shodovaly pouze v jejich určité dominantní části, popř. aby se dané části od sebe odlišovaly jen nepatrně. Dominantní prvky obou firem tvoří „[právnická osoba].“ Naopak prvky „stavební a rozvojové“ a „alternativní“ považuje soud za prvky, které nemůžou vzhledem k dominanci prvků „[právnická osoba]“ od sebe obě družstva dostatečně odlišit. K zaměnitelnosti obou firem dále přispívá nejen stejné sídlo, ale i skutečnost, že v obou společnostech působil jako předseda představenstva [tituly před jménem] a je tak možné snadno učinit závěr, že obě družstva jsou minimálně propojena. Co se týče předmětu podnikání, judikatura dospěla opakovaně k závěru, že ten je při posuzování zaměnitelnosti obchodní firmy v zásadě irelevantní (srov. např. rozsudky Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cmo 86/2016, Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1175/2018 a 29 Cdo 2219/2015). Uvedl dále, že žalobce svou obchodní firmu užil jako první, tedy mu v souladu s § 423 odst. 2 věta první o. z. svědčí právo přednosti. K námitce žalovaného, že označení užité v obchodní firmě má zapsané jako ochrannou známku, soud uvedl, že pokud je užívání ochranné známky výrazem zásahu do práv k obchodní firmě, známkoprávní ochrana musí ustoupit ochraně obchodní firmy. Vlastníku ochranné známky pak lze za takových okolností užívání ochranné známky nebo označení, které je její součástí, zakázat (k tomu viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

5. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný ruší práva žalobce k obchodní firmě, a to užíváním označení, které je vzhledem k přítomnosti stejného slovního prvku a jeho dominantní roli (z hlediska rozlišovací způsobilosti) s obchodní firmou žalobce zaměnitelné. Žalobce má proto právo požadovat, aby žalovaný odstranil dosavadní závadný stav, který spočívá v užívání sousloví „[Anonymizováno]“ v názvu své obchodní firmy v souladu s § 423 odst. 2 ve spoj. s § 2988 o. z. Žalobě proto vyhověl, výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal zcela úspěšnému žalobci.

6. Doplňujícím usnesením soud prvního stupně postupem podle § 166 odst. 1 o. s. ř. doplnil rozsudek o výrok III. ve znění: Žalovaný je povinen se zdržet uvedeného ve lhůtě 15 dní od právní moci rozhodnutí. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 552 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

7. Rozsudek v celém jeho rozsahu a doplňující usnesení napadl odvoláním žalovaný. Předně namítl, že soudem prvního stupně mu byl doručen dokument, který nemá formální náležitosti rozsudku podle § 158 o. s. ř., když doručený dokument je ve formátu .docx, tedy nebyl ani zkonvertován ani nemohl být podepsán předsedou senátu. K rozsudku samotnému uvedl, že jeho odůvodnění není přezkoumatelné. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný použitím sousloví „[Anonymizováno]“ ruší práva žalobce k jeho obchodní firmě s tím, že dominantním znakem firmy účastníků je sousloví „[Anonymizováno]“. Žalovaný má za to, že toto sousloví nemůže být hodnoceno jako dominantní znak firmy, když pojem „družstvo“ je obligatorní součástí firmy subjektu zakládaného coby družstvo, jak plyne z § 552 odst. 3 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“), a distinktivní charakter nemá ani pojem „pohoda“, neboť jde o pojem hojně užívaný v českém korporátním prostředí. Dále vytkl soudu prvního stupně, že se při svých úvahách nijak nevypořádal s existencí subjektů [právnická osoba], IČO: [IČO], a [právnická osoba], IČO: [IČO]. Podle žalovaného při posuzování distinktivity firmy nelze odhlédnout o toho, že v České republice existují minimálně dvě další korporace založené dávno před vznikem účastníků, jejichž firma obsahuje sousloví „družstvo pohoda“. Tvrzení žalobce o údajném nekalosoutěžním jednání žalovaného je účelové, nepřiléhavé a jedná se pouze o zástupný způsob vyřizování interpersonálních sporů mezi stávajícími a bývalým členem statutárního orgánu žalobce. Na rozdíl od soudu prvního stupně má žalovaný za to, že dominantním znakem firem účastníků není sousloví „[Anonymizováno]“, ale sousloví „[právnická osoba]“ kontra slovo „[Anonymizováno]“. Závěr soudu o tom, že by žalobce měl mít monopol na užití sousloví „[Anonymizováno]“, nepovažuje žalovaný za přiléhavý a udržitelný. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá.

8. Ve vztahu k doplňujícímu usnesení žalovaný předně namítl, že soud prvního stupně v návětí svého rozhodnutí chybně označil doplňovaný rozsudek, když uvedl, že o výrok III. doplňuje rozsudek ze dne 25. 6. 2024, č. j. 32 Cm 1/2024-61, ač o věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 32 Cm 1/2024-19. Žalovaný dále pokládá doplněný výrok za neurčitý, když správně by měl pravděpodobně znít: Žalovanému se ukládá, aby povinnost dle výroku I. splnil do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí a povinnost dle výroku II. splnil do tří dnů ode dne právní moci rozhodnutí.“. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že soud prvního stupně se snažil pariční lhůtu stanovit tak, aby bylo možno povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit. Tento závěr však neobstojí v souvislosti s důkazy provedenými soudem prvního stupně, zejména pak se stanovami žalovaného. K rozhodnutí o změně stanov je povolána pouze členská schůze žalovaného. Dle čl. 22 odst. 1 stanov se členská schůze svolává písemnou pozvánkou odeslanou každému členu na adresu uvedenou v seznamu členů nejméně 15 dnů přede dnem konání členské schůze. Má-li členská schůze rozhodovat o změně stanov, musí pozvánka podle § 637 ZOK obsahovat vedle náležitostí upravených v § 636 také návrh změn stanov, popř. návrh usnesení členské schůze (jímž či v jehož důsledku mají být stanovy změněny)1. Dle ustanovení § 659 odst. 2 písm. a) ZOK vyžaduje změna stanov nebo rozhodnutí, jehož důsledkem je změna stanov osvědčení veřejnou listinou, tj. notářským zápisem. I pokud by tedy rozhodnutí soudu prvního stupně obstálo, nelze jím s ohledem na rozsah povinností, jimž by musel žalovaný dostát dle zákona a stanov, uloženou povinnost splnit do 15 dnů, tato lhůta by měla činit alespoň 60 dnů. Konečně namítl, že v kontextu svých výhrad ohledně formy a způsobu doručení rozsudku soudu prvního stupně pokládá i vydání doplňujícího usnesení za předčasné.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zákonné a věcně i právně správné. Pokud celá argumentace odvolání žalovaného spočívá v délce uložené lhůty ke splnění povinnosti, považuje žalobce takovouto obranu za ryze obstrukční záležitost. Lhůta byla uložena opravným usnesením z listopadu 2024 a odpovídá výroku rozsudku vyneseného před soudem. Vzhledem k charakteru sporu je pro žalobce podstatné, aby došlo ke změně obchodní firmy žalovaného co nejdříve. Parazitování na pověsti bylo prokázáno a pokud by žalovaný chtěl rozhodnutí soudu dodržet, mohl již svolat členskou chůzi a obchodní firmu změnit po vyhlášení rozsudku. Dosáhnout samotného rozhodnutí členské schůze a změny zápisu v OR, není pro žalovaného tak formálně náročné, jak tvrdí. Členem žalovaného je 6 právnických osob, které jsou založené fyzickými členy družstva, kteří jsou zároveň jejich jednateli, pro žalovaného tak je snadné svolat členskou schůzi, stejně tak hlasování může proběhnout per rollam, výzva 15 dnů před členskou schůzí již mohla být dávno učiněna. Užíváním obchodní firmy se nepochybně rozumí kromě zapsané evidence v obchodním rejstříku také užívání jména [Anonymizováno] na www stránkách, které stále probíhá, představování se pod tímto názvem klientům apod. Tyto změny již mohly být učiněny. Stejně tak mohla být učiněno výslovné oznámení na www stránkách nebo na obchodní korespondenci, že v důsledku rozhodnutí soudu bude učiněna změna obchodní firmy. Všechny tyto kroky by bylo možno chápat jako kroky vedoucí k naplnění povinnosti dané rozsudkem a žalobce je připraven v případě, že k těmto změnám dojde, nezahajovat vymáhání povinnosti, byť dosud nebude proveden zápis v obchodním rejstříku, právě proto, že jsou činěny kroky k naplnění rozsudku. Žalobce je navíc připraven se na základě pravomocného rozsudku domáhat zápisu v obchodním rejstříku sám, kdy zahájí řízení, kterým by rejstříkový soud měl učinit kroky ke změně obchodní firmy. Rejstříkový soud je oprávněn tak učinit i bez návrhu a skutečnost, že napadené rozhodnutí nabyde právní moci, je pro rejstříkový soud dostatečným důvodem zahájit řízení. V takovém případě pak již žalovanému zbyde jen upravit www stránky a naplnit povinnost mu uloženou jiným způsobem. Argumentace žalovaného, že nemůže svolat schůzi ve lhůtě, resp. že nemůže podat návrh na změnu je zástupná. Je také možné, že schůze družstva nedojde k řádnému usnesení, nebude řádně svolána, nebude podán návrh ve lhůtě. To však nemůže žalobce ovlivnit a pokud by soud připustil argumentaci žalovaného, poskytl by mu tímto nepřiměřenou výhodu, kterou již žalovaný má od vynesení rozsudku. I kdyby soud uložil lhůtu 60 dnů, tato již dávno uplynula.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že nejsou předpoklady pro potvrzení, ale ani pro změnu napadeného rozhodnutí.

11. Předmětem přezkumu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě, kterou se žalobce domáhal ochrany před nekalou soutěží, přičemž projevem nekalé soutěže má být užívání zaměnitelné obchodní firmy žalovaného, obsahující (shodně jako obchodní forma žalobce) sousloví „[Anonymizováno]“. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se nekalosoutěžního jednání spočívající v užití sousloví „[Anonymizováno]“ v názvu obchodní firmy. Obsahem takto formulované povinnosti není nic jiného než požadavek, aby se žalovaný zdržel užívání sousloví „Družstvo Pohoda“ ve své obchodní firmě. Takovou povinnost však uložit nelze.

12. Podle § 423 odst. 1 o. z. obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem.

13. Pod svou obchodní firmou pak podnikatel činí právní jednání pod svojí obchodní firmou. Tato povinnost není stanovena (jako dříve v § 8 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) podnikateli přímo v zákonné úpravě obchodní firmy, ale vyplývá z § 435 o. z., podle něhož každý podnikatel musí uvádět na obchodních listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu své jméno a sídlo. Ochranu práv k obchodní firmě upravuje občanský zákoník v § 423 odst. 2 odkazem na práva jako při ochraně před nekalou soutěží (srov. § 2988 o. z.). Dotčená osoba může obecně proti rušiteli požadovat, aby se jednání zdržel nebo aby odstranil závadný stav, dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. V souvislosti s uplatňováním práv k obchodní firmě soudní praxe dovodila, že nelze úspěšně uplatnit právo zdržet se závadného jednání (tj. konkrétně, aby nadále již nejednal pod svojí firmou) proti rušiteli, který užitím své firmy, k níž mu nesvědčí právo priority, zasáhl do práva k firmě jiného podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku. Jak dovodil Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 11. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93, proti tomu, kdo užívá v obchodním rejstříku později zapsané obchodní jméno, zaměnitelné s obchodním jménem žalobce (§ 12 obch. zák.), se může žalobce domáhat odstranění závadného stavu návrhem na uložení povinnosti, aby změnil obchodní jméno (obdobně též Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4933/2009). Tato judikatura, od níž není důvod se odchýlit ani v intencích platné právní úpravy, se tedy ustálila v závěru, že v těchto případech lze požadovat po rušiteli nápravu závadného stavu pouze odstranění závadného stavu, tj. aby svoji závadnou firmu změnil a následně dosáhl změny zápisu i v obchodním rejstříku, neboť až do zápisu změny obchodní firmy v obchodním rejstříku je podnikatel povinen činit právní jednání pod obchodní firmou v obchodním rejstříku zapsanou.

14. Pokud tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zdržet se užívání sousloví „[Anonymizováno]“ v jeho obchodní firmě, pak rozhodl v rozporu s touto ustálenou judikaturou. Na to nic nemění skutečnost, že soud prvního stupně nesprávně takto uplatněný nárok považoval za nárok na odstranění závadného stavu.

15. Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně pochybil, pokud žalobce o rozporu jím uplatněného nároku s judikaturou, která uplatnění zdržovacího nároku v těchto případech zapovídá, nepoučil. Tato povinnost přitom plyne z poučovací zásady (srov. § 5 o. s. ř.), zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 4809/12) a z povinnosti předcházet vadám řízení, spočívajících mj. v tom, že účastníka nepoučí o ustáleném výkladu, který je rozhodný pro úspěch ve věci.

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž před novým rozhodnutím o uplatněném nároku nejprve poskytne žalobci poučení o shora nastíněném ustáleném judikatorním závěru.

17. V novém rozhodnutí, jímž bude řízení u něho skončeno, soud prvního stupně v souladu s § 224 odst. 3 o. s. ř. rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení.