o zaplacení 6 641 733 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2025, č. j. 2 Cm 31/2017-417

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 175 151 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 6. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 1 466 582 Kč s příslušenstvím, ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na jejich náhradu 626 791,76 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení 12 825,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve výroku V. uložil žalované povinnost zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení 45 472,25 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Při svém rozhodování vyšel soud z tvrzení žalobkyně o tom, že byla prodejcem a distributorem sektu s obchodním názvem [Anonymizováno] na českém trhu, sekt uváděla na trh na základě licenční smlouvy k ochranné známce EU č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované. Městský soud v Praze k návrhu žalované usnesením ze dne 20. 3. 2015, č. j. 41 Cm 4/2015-12, nařídil předběžné opatření, kterým žalobkyni zakázal zdržet se dovozu, distribuce, prodeje a propagace na trhu České republice výrobku s označením [Anonymizováno], následně vyhověl žalobě žalované rozsudkem ze dne 10. 2. 2016, č. j. 41 Cm 4/2015-111. Tento rozsudek byl změněn v odvolacím řízení tak, že žaloba, pokud jde o uložení povinnosti společnosti [právnická osoba]. zdržet se dovozu distribuce prodeje a propagace na trhu České republice výrobků s označením [Anonymizováno] a stáhnout z trhu tyto výrobky, byla zamítnuta. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 21. 4. 2017 a vykonatelnosti dne 25. 4. 2017. Nabytím právní moci rozsudku zaniklo předběžné opatření.

3. Žalobkyni vznikla předběžným opatřením újma v podobě ušlého zisku, a to za období od 23. 3. 2015 do 31. 12. 2015 ve vztahu k pěti nejvýznamnějším obchodním partnerům, [Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba] a [Anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě ušlého zisku dopisem ze dne 22. 5. 2017, kdy požadovala úhradu do 7. 6. 2017. K námitce žalované, že nelze dovozovat výpadky ušlého zisku z prodeje sektu, které bylo označeno [Anonymizováno], protože žalobkyně uvedla na trh v květnu 2015 výrobek [Anonymizováno], žalobkyně uvedla, že tato námitka není důvodná, neboť soudem bylo rozhodnuto, že ochranné známky obsahující výraz [Anonymizováno] nejsou zaměnitelné, tzn. že [Anonymizováno] a [Anonymizováno] není zaměnitelné s označením [Anonymizováno].

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a namítla, že žalobkyni nárok na ušlý zisk nevznikl a ani jej neprokazuje. Z rozboru ziskovosti je zřejmé, že žalobkyně v letech 2013, 2014, 2015 a 2016 netvořila zisk a z tohoto důvodu jí nemohla vzniknout škoda v ušlém zisku. Žalobkyně v době platnosti předmětných licenčních smluv uvedla na trh produkty [Anonymizováno] a [Anonymizováno], svým rozhodnutím měla v úmyslu snížit prodeje produktů [Anonymizováno], když technologie výroby je minimálně 6 měsíců. Tvrzení žalobkyně, že prodeje by pokračovaly v roce 2015 jako v předchozím období, není ničím podložené. Pokud žalobkyně v květnu 2015 uvedla na trh výrobek [Anonymizováno], pak jí nemohla vzniknout škoda, když průměrný spotřebitel nadále nakupoval výrobek obsahující výraz [Anonymizováno].

5. Soud prvního stupně připomněl, že o věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 9. 2020, č. j. 2 Cm 31/2017140, tak, že žalobě vyhověl co do částky 6 067 000 Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. K odvolání žalované pak Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadený rozsudek usnesením ze dne 9. 3. 2023 č. j. 6 Cmo 17/2022-250, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění zrušujícího rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně se dopustil procesní vady, když při jednání dne 8. 9. 2020 jednal v nepřítomnosti žalované, která se z jednání řádně omluvila, čímž byla žalovaná zkrácena na svých procesních právech. Dále odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nijak nehodnotil oponentní znalecký posudek 1. Znalecké, přitom za daného skutkového stavu bude nezbytné pro zjištění ušlého zisku pořízení revizního znaleckého posudku.

6. Soud prvního stupně proto v dalším řízení doplnil dokazování, zjištěný skutkový stav posoudil podle § 77a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně se domáhala zaplacení ušlého zisku za období od 23. 3. 2015 do 31. 12. 2015, což je období, kdy jí bylo v důsledku vydaného předběžného opatření znemožněno prodávat výrobky [Anonymizováno] do obchodních řetězců [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. V řízení bylo zjištěno, že zdejší soud vydal dne 20. 3. 2015 pod č. j. 41 Cm 4/2015-12 předběžné opatření, kterým žalobkyni zakázal zdržet se dovozu, distribuce, prodeje a propagace na trhu v České republice výrobků s označením [Anonymizováno]. Následně se žalovaná v řízení vedeném pod sp. zn. 41 Cm 4/2015 domáhala zdržovacího nároku, a to uložení povinnosti žalobkyni zdržet se dovozu, distribuce, prodeje a propagace na trhu v České republice výrobku šumivého vína s označením [Anonymizováno]. Uvedená žaloba byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2017, č. j. 3 Cmo 124/2016-144 zamítnuta. Na základě těchto skutečností shledal soud nárok žalobkyně na náhradu škody z předběžného opatření co do základu důvodným, neboť předběžné opatření zaniklo z důvodu zamítnutí žaloby, žalovaná je proto povinna nahradit žalobkyni škodu, která jí předběžným opatřením vznikla.

7. Vzal dále za prokázané (rámcovými smlouvami se společnostmi [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba]., [Anonymizováno]. a [právnická osoba].), že žalobkyně byla jejich smluvním dodavatelem výrobků [Anonymizováno], prokázaný měl i počet prodaných výrobků u obchodního řetězce [Anonymizováno]., [právnická osoba]. a [právnická osoba] v roce 2014, u obchodního řetězce [právnická osoba]. dosažený obrat v letech 2012 až 2014. Uvedl dále, že k otázce výše ušlého zisku byly předloženy celkem tři znalecké posudky včetně dvou dodatků. Znalecký ústav [právnická osoba]. stanovil výši ušlého zisku částkou 6 067 000 Kč. Znalecký posudek tohoto ústavu soud vyhodnotí jako věrohodný, jeho závěry přesvědčivé a použitou metodu jako průkaznou s tím, že znalec své závěry přesvědčivě obhájil a vysvětlil ve svých opakovaných výpovědích při jednání, odůvodnil použitou metodu a vypořádal se s námitkami žalované. Naopak znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba]. nelze podle soudu považovat za řádný znalecký posudek, jedná se spíše o oponentní vyjádření ke znaleckému posudku [právnická osoba]., sám však žádný závěr o výši ušlého zisku ani způsob výpočtu nestanoví. Pokud jde o žalovanou předložený znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba]., jeho závěry podle soudu nelze považovat za přesvědčivé, když jednak opět polemizuje s účetními postupy znaleckého ústavu [právnická osoba]., dále stanoví závěry, které se na první pohled zdají jako zcela nepřesvědčivé a z ekonomického hlediska nereálné, jak dále soud v odůvodnění rozvedl. Soud poukázal na to, že k námitkám žalované pak byl následně vypracován dodatek č. 2 ke znaleckému posudku [právnická osoba]., když obě účastnice s tímto postupem při jednání dne 10. 6. 2024 vyslovily souhlas. V dodatku pak znalecký ústav uvedl, že mu nepřísluší hodnotit, který z výrobků uvedených na trh žalobkyní v roce 2015 lze považovat za substitut sektu [Anonymizováno], nicméně pokud by soud za tento substitut považoval sekt [Anonymizováno], snížil by se tím ušlý zisk žalobkyně o 14,7 %.

8. Skutečnost, že žalobkyně v květnu roku 2015 uvedla na trh sekt s označením [Anonymizováno] byla podle soudu mezi účastnicemi nesporná. Tato skutečnost podle soudu měla vliv na výši ušlého zisku žalobkyně z prodeje sektů [Anonymizováno], když sice nelze předpokládat, že by průměrně pozorný spotřebitel zaměnil tyto dvě značky sektů, nicméně pokud nenašel v nabídce sekt [Anonymizováno], pak je pravděpodobné, že jako jeho náhražku (substitut) zvolil právě sekt [Anonymizováno] od stejného výrobce. Jak soud dále uvedl, je totiž zřejmé, že sekty s ruskojazyčnými názvy cílí na stejné zákazníky, na rozdíl od ostatních sektů, které měla žalobkyně v nabídce ([Anonymizováno]). Dovodil proto, že ušlý zisk stanovený znaleckým ústavem [právnická osoba]. je třeba snížit o částku připadající na prodej sektu [Anonymizováno], který od května 2015 alespoň částečně žalobkyni saturoval prodej sektu [Anonymizováno]. Soud proto částku 6 067 000 Kč ponížil o 14,7 %, což je podle znalce podíl připadající na prodej sektů [Anonymizováno] v předmětném období. Výše ušlého zisku žalobkyně za období od 23. 3. 2015 do 31. 12. 2015 tak při zohlednění prodejů sektu [Anonymizováno] činí 5 175 151 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, co do zbývající částky 1 466 582 Kč žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou předmětného nároku poté, co obdržela výzvu žalobkyně k úhradě náhrady škody, soud vyhověl i požadavku žalobkyně na přiznání příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení vztahující se k přiznané částce.

9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a jejich poměrnou náhradu přiznal úspěšnější žalobkyni. Podle § 148 o. s. ř. a s přihlédnutím k výsledku řízení pak rozhodl o nákladech státu.

10. Rozsudek v rozsahu jeho výroků I., III a V. napadla odvoláním žalovaná. Jednak namítla, že žalobkyně i znalec vycházeli z prodejů roku 2015, nicméně žalobkyně má obchodní rok ne kalendářní, ale fiskální, na což žalovaná opakovaně upozorňovala. Zisk žalobkyně je relativně stejný každý rok, což dokládá graf zisků žalobkyně za obchodní rok k 06/14, 06/15, 06/16 (viz revizní znalecký posudek [právnická osoba]., zejména strana 17,18), ale v podstatném roce 2015-16 by byl o 3 miliony vyšší, kdyby nesnížila žalobkyně prodejní cenu produktu na polovinu, neboť prodala zboží pod cenou zpátky mateřské společnosti. Tímto krokem žalobkyně úmyslně zkreslila svůj zisk, nejednala s péčí řádného hospodáře. Žalobkyně se navíc soustředila na prodej [Anonymizováno] s vyšší marží a na trh uvedla produkt [Anonymizováno], což i u soudu tvrdošíjně bagatelizovala. Podle žalované znalec předpokládal stejné prodeje a mechanicky je přejal bez dalšího, aniž by se jakkoli věnoval souvislostem na trhu. Dále vytkla znalci a soudu prvního stupně, že nevzali v úvahu změnu podmínek na trhu, když přestala platit dohoda mezi žalobkyní a firmou [právnická osoba]. a prodávat pod značkou [Anonymizováno] mohl kdokoli. Žalované není jasné, o jakou ztrátu šlo, když je zcela zřejmé že ke stažení zboží došlo na konci března 2015 a již v květnu 2015 se prodávalo (jako substitut) [Anonymizováno] s vyšší marží (nakupovalo za stejnou cenu a nemuselo platit licenční poplatek). Na trhu byl současně další legální substitut [Anonymizováno], o kterém se znalec i soud tvrdošíjně odmítal bavit a prodalo se ho 300 000 lahví. Podle žalované soud pochybil, pokud nevzal v potaz posudek společnosti [právnická osoba]., který se podle žalované zcela správně zabýval skutečnými a doložitelnými daty.

11. Dále žalovaná namítla, že odůvodnění rozsudku je velmi krátké, přičemž ani průběh řízení není přesně popsán, hodnocení provedených důkazů pak neodpovídá zásadám judikovaným např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 30 Cdo 677/2010, nebo rozsudek sp. zn. 30 Cdo 4111/2009 ze dne 21. 12. 2010. Výsledkem je podle názoru žalované skutečnost, že soud řádně neodůvodnil např. výroky I. a II. Žalovaná nerozumí, proč jako relevantní substitut ruskojazyčné známky neuznává [Anonymizováno], který rovněž obsadil stejná místa na trhu. Soud se rovněž nevyrovnal s tím, že za období 01 - 03/2015 měla připadnout žalované odměna za licenční poplatek ve výši 2 Kč/láhev, ale tuto částku nezaslouženého zisku ve svém výroku soud nezohlednil. Žalovaná dále upozornila, že výpověď na [Anonymizováno], kterou následně soudy uznaly jako nesplňující všechny náležitosti (na rozdíl od dohody, která ukončena k 31. 12. 2014 byla) obdržela žalobkyně už v březnu 2014 a měla tak dostatek času připravit se na situaci, že produkt [Anonymizováno] pouze doprodá a připravit si náhradu. Celá situace působí tak, že žalobkyně nesplnila plán prodeje v roce 2014 a zboží jí zůstalo na skladě (prodalo se o 300 000 lahví méně než v předchozím roce), a tak se je pokusila doprodat v následujícím období (2015) a současně připravovala „náhradní“ produkt, ze kterého nemusí platit licenční poplatek. Zadržení prodeje jen celou záležitost urychlilo a [Anonymizováno] na stejných místech žalobkyně prodávala už od května. Někde však již vedle produktu [Anonymizováno], což jistě muselo mít vliv na prodeje.

12. Podle žalované se soud řádně nevypořádal s jejími výhradami ohledně nevěrohodnosti znaleckého posudku a bez dalšího přejal jeho závěr. Při vydání rozhodnutí však soud určil újmu z pohledu žalované tzv. volnou úvahou, postupem dle § 136 o. s. ř., tento postup řádně neodůvodnil. Navíc z revizního znaleckého posudku č. 1765-16/2024 znalecké kanceláře [právnická osoba]. soud zjistil, že v tomto posudku znalec konstatoval, že posudek znaleckého ústavu [právnická osoba]. č. [Anonymizováno] je nepřesvědčivý a nepřezkoumatelný, když sice vychází sice z interních informací společnosti z roku 2014, avšak objem prodeje odhaduje na základě zcela nesprávných a nepřezkoumatelných předpokladů, ale nevzal to v úvahu. Kalkulovaný ušlý zisk se jeví jako nereálný, neobsahuje všechny relevantní variabilní náklady, a zejména neodráží skutečný stav trhu. Soud ve věci následně nechal vypracovat dodatek č. 2 ke znaleckému posudku, ve kterém znalci uvedli, že veškeré zboží, které bylo zadrženo ve skladu Soare sekt celním úřadem, bylo po zadržení dne 6. 6. 2016 prodáno zpět dodavateli za cenu 0,46 EUR za lahev, tedy pod původní nákupní cenou 0,99 EUR za lahev. Dále znalci uvedli, že posouzení, která ze šumivých vín lze považovat za substituty, je otázkou právní, nicméně pokud by bylo víno [Anonymizováno] považováno za substitut, pak jeho prodej dosáhl v roce 2015 úrovně 14,7 % prodejů sektu [Anonymizováno] v roce 2014. Zde ale již neuvádí, zda jde nebo nejde o srovnatelné období, protože prodeje byly od května 2015. Za první tři měsíce prodávala žalobkyně [Anonymizováno], aniž by za něj zaplatila licenční poplatek (což rovněž znalecký posudek vůbec nezmiňuje). Dále znalecký ústav v tabulce na straně 10 posudku znázornil tržby žalobkyně z prodeje jednotlivých značek šumivých vín v roce 2014 až 2016 a uvedl, že nejvyšších tržeb dosahovala žalobkyně v roce 2014, a to z prodeje vína [Anonymizováno], v roce 2015 nastal prudký pokles tržeb v důsledku zastavení prodejů šumivého vína této značky. V roce 2016 společnost zaznamenala nárůst tržeb o 20 %. Ani dodatek posudku není podle žalované úplný a správný.

13. Žalovaná zdůraznila, že znalec [právnická osoba]. pro odhad tržeb neuvedl předpoklady pro stanovení tržeb roku 2015, pouze vyšel z tržeb roku 2014. Nelze přitom bez dalšího vycházet z premisy, že v roce 2015 by byl prodán stejný počet kusů výrobků jako v roce 2014. Navíc k znaleckému posudku nebyly přiloženy žádné smlouvy s obchodními řetězci za rok 2015, z kterých by vyplýval odbyt výrobků za rok 2015. Znalec neuvedl předpoklady pro stanovení tržeb, a to zejména nezohlednil a nenadefinoval stav a velikost relevantního trhu v roce 2015, stav konkurence na relevantním trhu a jejich tržní podíly v roce 2015, preference spotřebitelů pro nákup ruskojazyčných sektů v roce 2015, cenové vlivy na relevantním trhu v roce 2015, vliv vstupu nápojů (jakožto substitutů) s ruskojazyčným označením na relevantním trhu v roce 2015 a ovlivnění prodejů, pokles zájmu spotřebitelů o sekty a nápoje s ruskojazyčným označením, pozici společnosti [Jméno žalobkyně]. na trhu, jejich tržní podíl a jeho vývoj v roce 2015, vliv expanze společnosti Bohemia Sekt na relevantním trhu v roce 2015, nákupní chování spotřebitelů v rámci spotřebního chování, jeho stav v roce 2015, další sociální, technické, technologické, ekonomické politické a právní faktory, osobnost spotřebitele, jeho sociální okolí a situační vyladění.

14. Pokud soud aplikoval § 136 o. s. ř., je podle žalované nutné vycházet z rozsudků Nevyššího soudu sp. zn. 32 Odo 871/2006 a sp. zn. 25 Cdo 735/2004 a má za to, že se soudu nepodařilo určit kvalifikovanou úvahou celkovou výši újmy. Podle žalované je tvrzení soudu o tom, že do doby vydání předběžného opatření byl sekt [Anonymizováno] číslo 2 na trhu ČR, spekulativní, ničím nedoložené tvrzení, přičemž soud ani znalec se nevypořádali s časovým horizontem roku 2015. Podle žalované jsou produkty [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zaměnitelné a průměrný spotřebitel se zaměřuje na označení [Anonymizováno]. Žalovaná navrhovala hned ve svém prvním vyjádření mimo jiné výslech pana [Anonymizováno], čemuž soud stejně jako návrhu výslechu jednatele a likvidátora [právnická osoba] v [Anonymizováno], manažerů [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba]., [Anonymizováno]., [právnická osoba]. nevyhověl. Tito svědci by potvrdili tvrzení žalované, že obchody žalobkyně probíhaly standartně dále, že k žádné újmě nedošlo, ba, co více, nová řada výrobků slavila úspěch.

15. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soud prvního stupně v napadeném rozsahu změnil a žalobu zamítl v plném rozsahu. Nadto podle žalované nemá žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení, neboť nezaslala žalované kvalifikovanou výzvu dle § 142a o. s. ř.

16. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku v napadeném rozsahu s tím, že ho považuje za v zásadě správný. S čím nesouhlasí je, že produkt [Anonymizováno] je substitutem [Anonymizováno] a že o jeho prodej byl měla být ponížen ušlý zisk. Žalobkyně však odvolání nepodávala, chtěla by již předmětnou záležitost co nejdříve ukončit.

17. I podle žalobkyně je pro věc relevantní znalecký posudek [právnická osoba]. Soud se pak zcela jasně a srozumitelně vypořádal i s posudkem [právnická osoba]. Závěry tohoto posudku jsou zjevně nesprávné, což je patrné na první pohled i laikovi. Jestli žalobkyně užívá fiskální nebo kalendářní rok, není relevantní, když při stanovení ušlého zisku bylo pracováno s daty za kalendářní roky (smlouvy, faktury apod.). Podle žalobkyně uvádí žalovaná v odvolání spoustu novot, které jsou nepřípustné, např. uvádí nově konkrétní změnu podmínek trhu, které nastaly, tvrdí, že byl prodáván produkt [Anonymizováno] v objemu 300 000 lahví, [Anonymizováno] se prodávalo s vyšší marží, uvádí, že se prodalo 600 000 láhví jiných ruskojazyčných produktů apod. Odvolání dále obsahuje spoustu nerelevantních spekulací např. na str. 6 druhý odstavec, tvrzení, že se diametrálně změnily podmínky na trhu str. 9 dole atd. Pokud žalovaná dále tvrdí, že znalec se nedostatečně zabýval podmínkami na trhu str. 11 a 12 odvolání, když jednou z podmínek je např. „osobnost spotřebitele, jeho sociální a situační vyladění“, jedná se o zcela absurdní požadavky, které lze klást do nekonečna. Vždy bude možné vymyslet další „aspekt“, kterým se znalec podle mínění žalovaného měl zabývat a nezabýval. Zmiňuje-li žalovaná produkt [Anonymizováno], jednalo se o zcela jiný typ produktu. Nejednalo se o sekt, nýbrž nápoj s příměsí jablečného moštu za výrazně nižší cenu. [Anonymizováno] nebylo rozhodně náhražkou [Anonymizováno]. Pokud dále tvrdí, že nedostala uhrazené licenční poplatky, pak se jich měla domáhat. Tento domnělý nárok je však zcela jistě promlčen.

18. K nezaslání výzvy dle § 142a o. s. ř. žalobkyně uvedla, že smyslem citovaného ustanovení je zabránit zbytečným soudním sporům, kdy došlo toliko k opomenutí uhradit dlužnou částku. Tento soudní spor nebyl rozhodně tímto typem soudního sporu a žalobkyni by náhrada nákladů příslušela, i když by žádnou výzvu nezaslala, což se ale nestalo. Žalobkyně odkazuje na již bohatou judikaturu Nejvyššího soudu v tomto smyslu, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4665/2015. Podle žalobkyně se žalovaná obsáhlým odvoláním a neustálým napadáním znaleckého posudku nesmyslnými námitkami snaží odvést pozornost od merita sporu. Žalovaná navrhl vydání předběžného opatření, které zakázalo žalobkyni prodávat jeho zdaleka nejdůležitější produkt. Předběžné opatření bylo následně zrušeno. Žalovaná je ze zákona odpovědná za ušlý zisk. Pokud žalovaná tvrdí, že žalobkyni, která prodávala téměř milion lahví [Anonymizováno] ročně, žádný zisk neušel, jedná se o tvrzení mimo realitu. Jen díky obrovskému úsilí tehdejšího vedení a zaměstnanců žalobkyně takto významný zásah do svého podnikání přežila. Předmětem sporu je navíc toliko ušlý zisk v roce 2015. Za normálního běhu věcí by žalobkyně [Anonymizováno] prodávala i v letech následujících, a i v těch by generovala zisk. [Anonymizováno] však nemělo smysl dále prodávat, a to ani po zrušení předběžného opatření, protože tato značka byla zásahem způsobeným předběžným opatřením a letitým výpadkem na trhu zničena.

19. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

20. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku žalobkyně na náhradu škody (ušlého zisku), která jí vznikla předběžným opatřením, jehož byla žalovaná navrhovatelkou. Lze připomenout, že právní úprava odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením (srov. § 77a o. s. ř.) je založena na to, že odpovědnost za předběžné opatření nese zásadně jeho navrhovatel a že tato odpovědnost je koncipována jako odpovědnost objektivní bez ohledu na zavinění navrhovatele, přičemž ke vzniku odpovědnosti postačuje již jen to, že předběžné opatření ze zákonných důvodů zaniklo (resp. bylo zrušeno) a že je dána příčinná souvislost mezi předběžným opatřením a vznikem škody. Závazku vyplývajícího z této odpovědnosti se navrhovatel předběžného opatření může zprostit jen tak, že prokáže, že škoda nebo jiná újma, kterou druhá strana utrpěla v příčinné souvislosti s nařízeným předběžným opatřením, by vznikla i jinak. Podmínkou důvodnosti takto uplatněného nároku pak je vedle toho, že návrhu ve věci samé nebylo vyhověno, příčinná souvislost vzniku újmy s nařízeným předběžným opatřením.

21. Podle odvolacího soudu měl soud prvního stupně k dispozici dostatek skutkových zjištění, z těchto i odvolací soud vycházel a pro stručnost na ně, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje. Z těchto zjištění vyvodil sodu prvního stupně správné právní závěry, a i v tomto ohledu lze na odůvodnění rozsudku odkázat. Shodně se soudem prvního stupně tak má i odvolací soud za to, že v daném případě byly splněny předpoklady odpovědnosti žalované (coby navrhovatelky předběžného opatření, které bylo nařízeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2015, č. j. 41 Cm 4/2015-12, a které zaniklo tím, že návrhu ve věci samé nebylo vyhověno) za škodu nebo jinou újmu, která žalobkyni (coby povinné z předběžného opatření) v příčinné souvislosti s nařízeným předběžným opatřením vznikla. Správně se proto soud prvního stupně dále zabýval tím, zda škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, vznikla v příčinné souvislosti s nařízeným předběžným opatřením.

22. Žalobkyně se domáhala náhrady škody v podobě zisku, který jí ušel za období od 23. 3. 2015 do 31. 12. 2015 ve vztahu k pěti jejím nejvýznamnějším obchodním partnerům, obchodním řetězcům Kaufland, Billa, Ahold, Penny-Market a Globus. Ušlý zisk je definován jako to, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl. Ušlý zisk znamená ztrátu očekávaného přínosu. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku. V této souvislosti je třeba vzhledem k řadě námitek žalované zdůraznit, že pro věc podstatné je to, jaký zisk ušel žalobkyni z nemožnosti prodeje výrobku [Anonymizováno], nikoli jak se celkově vyvíjel zisk žalobkyně. Jak z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, takto soud prvního stupně věc posuzoval, správně přitom vyšel ze závěrů posudku [právnická osoba] a jeho dvou dodatků (reflektujících výhrady žalované). Soud prvního stupně i přesvědčivě odůvodnil, proč nevzal v úvahu závěry žalovanou předloženého posudku 1. Znalecká a.s., z něhož ani (jak přiléhavě soud prvního stupně poznamenal) žádné závěry o výši ušlého zisku nevyplývají. Protože tento znalecký posudek nelze považovat za oponentní v tom smyslu, že by z něho vyplývaly jiné odborné závěry o výši ušlého zisku, nevyplynula potřeba pořízení revizního znaleckého posudku, jak předvídal odvolací soud v usnesení ze dne 9. 3. 2023 č. j. 6 Cmo 17/2022-250, když tento názor odvolací soud zaujal v situaci, kdy soud prvního stupně ve svém předchozím rozhodnutí posudek [právnická osoba]. výrazněji nehodnotil. Soud prvního stupně se pak přesvědčivě vypořádal i s dalším posudkem předloženým v dalším řízení před soudem prvního stupně žalovanou, a to posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]. a ani proti těmto závěrům soudu prvního stupně nemá odvolací soud výhrady. Jde-li pak o námitky, které žalovaná vznáší vůči znaleckému posudku znaleckého ústavu [právnická osoba].

23. Pokud tedy žalovaná vytýká soudu prvního stupně, že se řádně nevypořádal s jejími výhradami ohledně nevěrohodnosti znaleckého posudku [právnická osoba]., jde o námitky liché. Soud v odůvodnění rozsudku tyto námitky vypořádal, ostatně reagoval na námitky žalované a její výhrady ke znaleckému posudku již v průběhu řízení a výsledkem toho bylo doplnění znaleckého posudku. V tomto ohledu je třeba poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1957/2020, a tam obsažené závěry o tom, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku.

24. Lze uzavřít, že pokud soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni v příčinné souvislosti s nařízeným předběžným opatřením ušel zisk, kterého by jinak dosáhla v souvislosti s dodávkami sektu [Anonymizováno] do obchodních řetězců [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba], [Anonymizováno]. a [právnická osoba]., jehož výše byla znalcem určena částkou 6 067 000 Kč, je tento jeho závěr správný a přesvědčivě odůvodněný. Byť zamítavý výrok II. nebyl odvoláním napaden a závěr soudu prvního stupně o potřebě ponížit znalcem určenou výši ušlého zisku o zisk žalobkyně z prodeje sektu [Anonymizováno] tak nepodléhá přezkumu odvolacího soudu, lze uvést, že i tento závěr považuje odvolací soud za správný a řádně odůvodněný. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a v souvisejících výrocích III., IV. a V. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Pro úplnost je třeba jako nedůvodnou a rozpornou s obsahem spisu odmítnut námitku žalované, že žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť nezaslala žalované kvalifikovanou výzvu dle § 142a o. s. ř

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal úspěšné žalobkyni. Výše náhrady nákladů žalobkyně činí 76 825,32 Kč a odpovídá odměně advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dvěma režijním náhradám po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu, náhradě za ztrátu času za 8 půlhodin po 150 Kč a náhradě cestovních výdajů ve výši 3 352 Kč, vše se zvýšením o 21% DPH.

26. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř.