o náhradu škody z titulu nekalosoutěžního jednání, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2024, č. j. 32 Cm 76/2012-731,

1. Výrokem I. výše uvedeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 533 750 Kč, výrokem II. uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 751 366,10 Kč.

2. V odůvodnění nejprve shrnul, že žaloba z 29. 6. 2011 byla podána původně o zaplacení částky 633 750 Kč proti třem žalovaným, vedle žalovaného ještě proti [tituly před jménem] a [tituly před jménem]. S [tituly před jménem] se žalobkyně dohodla smírně, takže řízení proti němu o zaplacení částky 100 000 Kč bylo pravomocně zastaveno. Poté byla předmětem řízení částka 533 750 Kč, kterou žalobkyně žádala od zbývajících dvou žalovaných. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2017, č. j. 32 Cm 76/2012-458, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 3 Cmo 60/2018-499, byla žaloba proti [tituly před jménem] pravomocně zamítnuta, rozsudek směřující proti žalovanému byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]. (dále i jen „žalobkyně“ nebo „[Anonymizováno]“) zaměřující se na grantové poradenství, a to zvláště ve vztahu k dotačním fondům EU, jejímiž zaměstnanci byli žalovaný a [tituly před jménem]. [tituly před jménem] byl jednatelem a jediným společníkem společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále i jen „[Anonymizováno]“ nebo „[právnická osoba]“). V trestním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 10/2009, byli žalovaný a [tituly před jménem] pravomocně odsouzeni za spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku a [tituly před jménem] za pomoc ke spáchání tohoto trestného činu. Žalobkyně byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestného činu se dopustili tak, že [tituly před jménem] inicioval vznik společnosti [Anonymizováno] a byl aktivní v její prospěch ještě před jejím založením, přitom se od listopadu 2006 do prosince 2007 věnoval stejné agendě u žalobkyně. Žalovaný dne 10. 10. 2006 vytvořil za [Anonymizováno] na notebooku žalobkyně písemnou nabídku grantového poradenství pro tuzemské typy dotačních programů v oblasti dalšího vzdělávání zaměstnanců ČSOB a. s., která byla přijata a na dobu od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 byla uzavřena mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] smlouva. V listopadu a prosinci 2007 dali žalovaný a [tituly před jménem] výpověď z pracovního poměru u žalobkyně a uzavřeli pracovní smlouvy s [Anonymizováno] s datem nástupu 1. 2. 2008, přičemž v mezidobí fakticky pracovali současně jak pro žalobkyni, tak pro [Anonymizováno]. Všichni původní žalovaní pak na úkor žalobkyně převedli ke [Anonymizováno] několik zákazníků a navázali smluvní spolupráci se společností [Anonymizováno]. (která byla u žalobkyně těsně před dokončením), za níž pak podali žádost o dotaci k agentuře [Anonymizováno]. Žádosti bylo vyhověno, takže [Anonymizováno] obdržela od společnosti [Anonymizováno]. odměnu 633 750 Kč bez DPH. Jednání žalovaného bylo od počátku motivováno snahou rozjet konkurenční grantovou agenturu na úkor stávajícího zaměstnavatele (žalobkyně), a to s minimálními náklady a s využitím zázemí a techniky zaměstnavatele. Po dobu trvání pracovního poměru u žalobkyně žalovaný využíval informace (interní informace o rozpracovaných zakázkách, know-how, kontakty na zákazníky apod.), ke kterým se u ní dostal pro svou nově založenou společnost. Na tomto postupu byl dohodnut s [tituly před jménem] a zároveň získal pro [Anonymizováno] i další spolupracovníky [tituly před jménem] a [tituly před jménem] a přemluvil je, aby získali pro [Anonymizováno] klienty, na něž už měli kontakty a fakticky koordinoval jejich aktivity. Ke konkurenci žalobkyně a [Anonymizováno] docházelo již od ledna 2007, všichni původně žalovaní poskytovali stejné služby stejným klientům a ve stejné době pro obě konkurenční společnosti. Svým jednáním žalovaní připravili žalobkyni o zisk. Ze strany žalovaného došlo také k porušení zákazu konkurence, který měl u společnosti [právnická osoba]. sjednán.

4. Podle žalobkyně popsané jednání žalovaných naplnilo všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže § 44 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.), když bylo jednáním soutěžním, v rozporu s dobrými mravy soutěže a způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli. Požadovanou částku 533 750 Kč (po částečném zastavení řízení o 100 000 Kč) žalobkyně vyčísluje jako ušlý zisk plynoucí ze závazkového vztahu, jenž byl uzavřen mezi [Anonymizováno] a bývalým zákazníkem žalobkyně ([Anonymizováno]). Náklady na dosažení tohoto zisku byly plně kryty žalobkyní.

5. Následně soud prvního stupně popsal, že ve chvíli, kdy již zůstal jediným žalovaným [tituly před jménem], žalobkyně polemizovala se závěry Vrchního soudu v Praze, které vyslovil v rozsudku ze dne 30. 1. 2019, s tím, že z aktuální judikatury Nejvyššího soudu je zřejmé, že soutěžitelem nemusí být jen ten, kdo se bezprostředně účastní soutěže, ale i osoba, co do ní zasáhne. Pro jednání žalovaného je podle žalobkyně použitelný judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2343/2009, neboť byl (na rozdíl od [tituly před jménem]) zaměstnancem poškozené společnosti, na jejíž úkor po dohodě s ostatními jednal (došlo k převedení největší zakázky ke konkurenci). Osoba zaměstnance není vyňata z okruhu účastníků nekalé soutěže.

6. Dále soud prvního stupně popsal, jak se podané žalobě bránil žalovaný. Odvolací soud stručně shrnuje, že žalovaný zejména argumentoval tak, že ačkoliv byl pravomocně odsouzen pro spáchání trestného činu (zneužití informací v obchodním styku), neznamená to ještě, že se dopustil zakázané nekalé soutěže, protože je přesvědčen, že není soutěžitelem vůči žalobkyni. Zdůraznil, že pro naplnění skutkové podstaty výše zmíněného trestného činu podle § 128 odst. 2 trestního zákona není třeba, aby pachatel prospěch nebo výhodu pro sebe nebo někoho jiného získal a postačí, když jedná v úmyslu je získat. Vznik škody tedy není v tomto případě znakem trestného činu, takže rozhodnutí o vině a trestu, vydané proti žalovanému, neznamená, že žalobkyni skutečně vznikla škoda a že se tak stalo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Podle § 135 o. s. ř. platí, že soud je v tomto civilním řízení vázán pouze výrokem o vině a trestu, nikoliv však jeho odůvodněním, ze kterého žalobkyně vychází, a přitom stále kombinuje jednání tří osob, což je možné při posuzování jednání z hlediska trestněprávního, ale nikoliv v řízení na ochranu proti nekalé soutěži. Žalovaný je jednou osobou a nikdy nebyl a nemohl být soutěžitelem žalobkyně, což podle něj nelze dovodit ani z výše uvedeného judikátu. I kdyby se prokázalo, že žalovaný vytvořil spornou nabídku, samo o sobě nejsou jeho úkony s to způsobit újmu jiným soutěžitelům Jak plyne z odůvodnění trestního rozsudku, projekt připravila a zpracovala pro [Anonymizováno] [tituly před jménem], osobou odpovědnou za uzavírání smluv u žalobkyně byl její jednatel [adresa] který předmětnou škodu žalobkyni způsobil, neboť, ať již vědomě či nevědomě nejednal s péčí řádného hospodáře, když nezajistil řádné, včasné a kvalitní zpracování tohoto projektu prostřednictvím zaměstnanců žalobkyně. Celý spor mezi zbývajícími účastníky řízení patří podle žalovaného do roviny pracovněprávní. Podle žalovaného žalobkyně nedoložila, že projekt (plnou žádost o dotaci) pro společnost [Anonymizováno] skutečně zpracovala, resp. vůbec byla schopna zpracovat na takové úrovni, aby byl způsobilý k podpoře. Žalovaný opětovně vyjádřil nesouhlas se závěry znalce [tituly před jménem] uvedenými v jeho posudku č. [Anonymizováno] z 8. 6. 2017, a to zejména v té části, kde konstruuje ušlý zisk jako celkový neuskutečněný příjem bez zohlednění jakýchkoliv nákladů, které jsou přitom nutné k jeho dosažení. Žalovaný trvá také na svých námitkách ohledně zjištění skutečnosti, že projekt připravila společnost [právnická osoba]., když tento projekt nebyl na přelomu listopadu a prosince 2007 ještě vůbec hotov, a následně ho připravila až společnost [Anonymizováno]. Znalcem porovnávané projekty vykazují shodu, neboť jsou porovnávány projekty, jejichž autorem byla právě (jen) společnost [Anonymizováno], nikoliv žalobkyně.

7. Následně soud prvního stupně shrnul, že z provedeného dokazování zjistil, že žalovaný byl rozsudkem Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. 40 T 10/2009 uznán vinným ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku, kterého se dopustil jako zaměstnanec společnosti econet [právnická osoba]. Konkrétně 10. 10. 2006 za společnost [právnická osoba] na notebooku společnosti [právnická osoba]. vyhotovil písemnou nabídku grantového poradenství pro tuzemské typy dotačních programů v oblasti dalšího vzdělávání zaměstnanců [Anonymizováno].s., se kterou pak společnost [Anonymizováno] uzavřela smlouvu na grantové poradenství na rok 2007, za který od ní získala 330 000 Kč bez DPH. Podobné se stalo se společností [právnická osoba] s odměnou 22 800 Kč, [právnická osoba] s odměnou 390 000 Kč, společností [Anonymizováno]. s odměnou 30 000 Kč a konečně i se společností [Anonymizováno]. s níž společnost [Anonymizováno] uzavřela smlouvu 17. 12. 2007 s celkovou odměnou 633 750 Kč jako 6,5 % z přidělené (žádané) dotace, přičemž pokud by vznikl nárok na odměnu podle podmínek vyjednaných žalobkyní (tj. 10 % z uvedené částky), odměna (žalobkyně) by činila 975 000 Kč. Projekt na získání dotace u posledně jmenované společnosti byl původně vypracován minimálně z 95 % společností [právnická osoba]., nakonec došlo k jeho schválení a poskytnutí dotace. Podle stupně rozpracovanosti znalec pokrátil částku ušlé odměny, kterou žalobkyně nemohla vyfakturovat, tj. částku 975 000 Kč, o 5 %, čímž dostal částku 926 250 Kč. V dodatku posudku odečetl znalec od částky 975 000 Kč náklady na zhotovení dokladů v celkové výši 54 688 Kč (48 312 Kč + 4 000 + 2 376), takže uzavřel, že žalobkyni vznikla, i po odečtení nákladů, majetková újma ve výši 920 312 Kč. Soud prvního stupně se neztotožnil s výtkami žalovaného ke znaleckému posudku, neboť tento byl podle jeho názoru vypracován řádně, znalec jasně a srozumitelně vysvětlil, z jakých podkladů vycházel, když většina z nich byla pořízena v trestním řízení. Žalovaný, který byl zaměstnancem žalobkyně od 1. 2. 2006 do 31. 1. 2008 a součástí jeho pracovní smlouvy byla doložka o mlčenlivosti a konkurenční doložka, se dne 15. 4. 2015 stal společníkem a dne 3. 8. 2016 jednatelem společnosti [Anonymizováno].

8. S odkazem na §§ 17, 44 odst. 1, 51 a 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), pak soud prvního stupně uvedl, že se nejprve zabýval problematikou možného nekalosoutěžního jednání žalovaného ve smyslu generální klauzule nekalé soutěže § 44 odst. 1 obch. zák. Přitom vycházel hlavně ze zjištění, že ze strany žalovaného byl (ve směru k poškozené společnosti [právnická osoba] spáchán trestný čin, a to zneužití informací v obchodním styku. Poznamenal, že soud je podle § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vázán rozhodnutím o tom, že trestný čin byl spáchán a kdo jej spáchal. Dále soud uvedl, že pokud by šlo o trestný čin nekalé soutěže, jeho skutková podstata podle § 149 trestního zákona má blanketní dispozici, která odkazuje (mj.) na předpisy upravující soutěž v hospodářském styku. Těmito předpisy jsou § 44 až § 52 obch. zák., která obsahují jednak obecnou skutkovou podstatu nekalé soutěže v podobě tzv. generální klauzule (§ 44 odst. 1 obch. zák.) a jednak speciální skutkové podstaty (§ 44 odst. 2 a § 45 až § 52 obch. zák.). K trestní odpovědnosti za uvedený trestný čin se navíc vyžaduje, aby pachatel svým nekalosoutěžním jednáním poškodil dobrou pověst soutěžitele nebo ohrozil chod nebo rozvoj jeho podniku. Pro kvalifikaci určitého jednání jako nekalosoutěžního pouze podle tzv. generální klauzule je nutné vykládat pojem soutěžního vztahu široce, bez nutnosti konkurenčního vztahu v tomtéž nebo obdobném předmětu podnikání mezi subjektem jednajícím ve smyslu § 44 odst. 1 obch. zák. a subjektem dotčeným nekalou soutěží, resp. poškozeným. To vyplývá z poměrně širokého vymezení účastníků hospodářské soutěže, tj. soutěžitelů, jimiž jsou podle § 41 obch. zák. fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (srov. usnesení NS 5 Tdo/2006 [R 9/2007 tr.]). Soud prvního stupně tedy uzavřel, že ačkoliv jednání žalovaného představuje jiný trestný čin, směřující proti majetkové podstatě žalobce, než trestný čin nekalé soutěže, neznamená to, že naplnění všech znaků generální klauzule je automaticky vyloučeno.

9. Dále se soud prvního stupně zabýval postupně hodnocením existence všech znaků tzv. generální klauzule nekalé soutěže a s odkazem na závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2343/2009, uzavřel, že k jednání žalovaného došlo v hospodářském styku (soutěži), když žalovaný, který byl zaměstnancem žalobkyně (společnosti [právnická osoba].), zneužil informace v obchodním styku a za použití již téměř hotového projektu a na počítači svého zaměstnavatele vypracoval písemnou nabídku grantového poradenství pro společnost [Anonymizováno]., a to za cizí společnost [právnická osoba], na jejímž základě byla mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uzavřena smlouva a po získání dotace dle uvedeného projektu byla společnosti [Anonymizováno] vyplacena odměna, kterou měla získat žalobkyně. Ačkoliv žalovaný sám ze svého jednání přímou výhodu nezískal, je přesto účastníkem hospodářské soutěže ve smyslu úpravy nekalé soutěže, neboť svým jednáním sledoval záměr získání soutěžní výhody pro jiného soutěžitele na úkor svého zaměstnavatele. Jednání žalovaného bylo soudem prvního stupně shledáno také v rozporu s dobrými mravy soutěže, když žalovaný ke svému (úmyslnému) jednání zneužil interní informace žalobkyně (použil již zpracovaný projekt a mj. ponížil žalobkyní žádanou provizi 10 % na cca 7 %, aby zakázku namísto žalobkyně získala společnost [Anonymizováno]), jakož i její prostředky (počítače) a rozpornost jeho jednání s dobrými mravy soutěže podtrhává skutečnost, že žalobkyní nebyl nikdy pověřen ke zpracování jakékoliv zakázky pro společnost [Anonymizováno] (to patřilo mezi pracovní povinnosti p. [Anonymizováno]). Následně soud prvního stupně také uzavřel, že jednání žalovaného bylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům (žalobkyni), když v posuzovaném případě nejen, že bylo toto jednání způsobilé přivodit (což by bylo pro posouzení jednání jako nekalousoutěžního dostačující), ale již způsobilo vznik zejména újmy majetkové, představující ztrátu zakázky (odměny za ní) od společnosti [Anonymizováno]., když mezi jednáním žalovaného a vznikem této újmy (škody) je dána příčinná souvislost (bylo ve spojení s jednáním dalších osob příčinou vzniku újmy). Konečně soud prvního stupně k otázce výše škody uzavřel, že zejména z trestního rozsudku a znaleckého posudku [tituly před jménem] bylo spolehlivě zjištěno, že žalobkyně by, nebýt zásahu žalovaného, získala od společnosti [Anonymizováno] odměnu ve výši 975 000 Kč, tj. po odečtení nákladů by její zisk činil 920 312 Kč, což představuje o mnoho vyšší částku, než byla, resp. je nyní žalována (533 750 Kč).

10. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, k níž dospěl výpočtem popsaným v bodech 45 an. odůvodnění rozsudku.

11. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním, navrhuje jeho změnu na zamítavý. Namítá, že Vrchní soud v Praze ve svém posledním zrušujícím usnesení č. j. 3 Cmo 4/2023-689 uložil soudu prvního stupně se znovu a v úplnosti, na základě některých již vyřešených právních otázek, zabývat otázkou odpovědnosti žalovaného, a zejména v novém rozhodnutí dostatečně podle zásad § 157 odst. 2 vysvětlit (rozebrat podrobně svá zjištění ohledně naplnění všech znaků generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. jeden po druhém, případně znaků některé ze speciálních skutkových podstat /mezi něž nepatří porušení zákazu konkurence, kde jde výlučně o vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem/, např. porušení obchodního tajemství podle § 51 obch. zák., pokud k ní žalobkyně doplní svá tvrzení a bude provedeno dokazování), zda se žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně v předmětné době svým v žalobě vytýkaným a prokázaným jednáním nekalé soutěže dopustil (odvolací soud vyslovil ve druhém zrušovacím rozhodnutí pouze obecný závěr, že zaměstnanec může být soutěžitelem), což se odvolacímu soudu jeví v této fázi řízení již pravděpodobným, a dále se zejména zabývat otázkou (a pak v novém rozhodnutí dostatečně podle zásad § 157 odst. 2 vysvětlit ), zda to bylo právě jednání žalovaného (byť v součinnosti s ostatními žalovanými a dalšími osobami), v jehož příčinné souvislosti vznikla (právě) škoda, která je předmětem tohoto řízení (tj. zisk, který společnost [Anonymizováno] namísto žalobkyně získala ze zakázky s [Anonymizováno] /o níž navíc žalovaný tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno, že konečná nabídka byla výsledkem práce pracovníků žalobkyně, k čemuž navrhl provést znalecký posudek, a má k ní také další námitky, které dosud nebyly řešeny/). Konečně se měl soud prvního stupně, pokud by na prvé dvě otázky odpověděl kladně, rovněž zabývat (a pak v novém rozhodnutí dostatečně podle zásad § 157 odst. 2 vysvětlit) otázkou výše jednáním žalovaného způsobené škody, neboť obecně je nutné od poškozenému (žalobkyni) ušlých příjmů odečíst náklady s jejich získáním spojené, resp. pokud k jejich odečtení není důvod (jak tvrdí žalobkyně), vysvětlit, proč je právě žalovaná výše škody pro žalobkyni skutečně ušlým ziskem (nikoli tržbou). Žalovaný dále konstatuje, že po vydání tohoto usnesení nebylo provedeno soudem prvního stupně žádné další dokazování a žalobkyně také nepřednesla žádná nová tvrzení.

12. V další části odvolání žalovaný cituje z předchozích zrušujících usnesení na č. l. 499 a 580 s tím, že podle něj jsou pokyny z nich i v této fázi řízení stále aktuální, neboť ani v napadeném rozsudku se soud prvního stupně věcí náležitě ve smyslu těchto pokynů náležitě nezabýval a rozsudek, byť je oproti předchozí verzi rozsáhlejší, základní skutkové a právní otázky stále neřeší. Žalovanému v rekapitulaci skutkových tvrzení schází zejména konkrétní jednání žalovaného, které shledal soud nekalosoutěžním, když soud v tomto ohledu odkazuje jen na trestní rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 40 T 10/2009, kterým byl žalovaný odsouzen za spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku; tento skutek je však svým rozsahem diametrálně odlišný od jednání, které je nyní soudem prvního stupně žalovanému vytýkáno. Dále soud v rozsudku uvádí, že žalovaný nespáchal trestný čin nekalé soutěže a hovoří o blíže nespecifikovaném jednání, které má naplňovat znaky nekalé soutěže, ale žádné konkrétní neuvádí. Tzv. „mezi řádky“ by snad bylo možné z rozsudku usuzovat, že za nekalé soud považuje „vypracování nabídky písemného poradenství za společnost [právnická osoba]“, ale ani u něj není zcela jasné, o jaké nabídky se mělo jednat, proč jsou zmíněny nějaké nabídky ze 6. a 7. 12. 2007, o nichž se v hodnocení důkazů nehovoří apod. Soud prvního stupně pak, vědom si toho, že je nutné vysvětlit, jak jednání žalovaného naplnilo znaky generální klauzule nekalé soutěže, zcela nelogicky začal argumentovat porušením obchodního tajemství (prozrazení konkrétní výše provize za získání dotace), o čemž však neproběhlo žádné dokazování a žalobkyně k tomu neuvedla žádná skutková tvrzení. Soud prvního stupně tedy (byť jinými slovy) použil již dříve vyřčenou a soudem odvolacím odmítnutou argumentaci, že pokud jednání žalovaného bylo zneužitím informací, jedná se o nekalou soutěž, aniž by se zabýval tím, co mělo v tomto případě obchodní tajemství tvořit, zda se skutečně o obchodní tajemství ve smyslu § 17 obch. zák. jednalo atd. Soud prvního stupně se taktéž nijak nezabýval námitkou žalovaného o možném spoluzavinění žalobkyně, který svou liknavostí zapříčinil neuzavření kontraktu s [Anonymizováno]., jakož i námitkami, že žalobkyně se na zpracování žádosti o dotaci pro tuto společnost nijak nepodílela, protože toho nebyla schopna, jak podle žalovaného potvrdili svědci. Podobné je to s námitkami žalovaného k vadnosti znaleckého posudku [tituly před jménem]. Z uvedených důvodů považuje žalovaný napadený rozsudek za nepřezkoumatelný.

13. Dále žalovaný vyjadřuje nesouhlas s odůvodněním hodnocení naplnění jednotlivých znaků generální klauzule nekalé soutěže s tím, že zdůrazňuje, že žalobkyně své údajné nároky neuplatnila proti subjektu, který měl z údajného nekalosoutěžního jednání prospěch a byl jejím přímým soutěžitelem, tj. proti společnosti [Anonymizováno], ale proti fyzickým osobám, které podle ní jednaly koordinovaně. Podle žalovaného měla tedy žalobkyně žalovat všechny tyto osoby a prokazovat, že jejich společným jednáním došlo k nekalé soutěži; nepostačuje to však pro závěr, že žalovaný se samostatně nekalé soutěže dopustil. Žalovaný opakuje, že v tomto ohledu nelze použít trestní rozsudek, neboť v předmětném trestním řízení bylo několik dílčích skutků, tj. jeho skutkový základ byl daleko širší než v tomto civilním řízení, takže jeho závěry nelze přímo aplikovat na odpovědnost žalovaného za nekalou soutěž. Žalovaný pak cituje pasáž trestního rozsudku (jeho výroku I. 4.) a dovozuje, že i kdyby byl přijat závěr, že žalovaný byl v pozici soutěžitele vůči žalobkyni a že do jeho práv v rozporu s dobrými mravy soutěže zasáhl, pak jeho jednání (vyhotovení úvodní nabídky konzultačních a projektových služeb pro projekt do programu [Anonymizováno] v podnicích pro společnost [Anonymizováno]) nebylo ani nemohlo být způsobilé přivodit újmu žalobkyni jako jinému soutěžiteli. Jediným důvodem, proč [Anonymizováno]. odmítla se žalobkyní uzavřít smlouvu o dílo, byl jednak nepřiměřený cenový požadavek (10 %), jednak i skutečnost, že žalobkyně nebyla vzhledem ke svému personálnímu obsazení objektivně schopna předmětnou žádost do konce prosince 2007 zpracovat. Pokud v takovou chvíli nabídla své služby [právnická osoba], šlo o postup v souladu s právními předpisy. Sama žalobkyně přitom uvádí, že to byl [tituly před jménem], kdo měl za [Anonymizováno] být pověřen zpracováním předmětného konkrétního projektu a byl to také on, kdo se měl zúčastnit jednání s [Anonymizováno]. Žalovaný nikdy v pozici, která by mu umožňovala činit obchodní rozhodnutí (např. o výši provize, náboru zaměstnanců apod.), nebyl. Nemohl tedy být ani tou „třetí osobou“, která by v daném případě mohla učinit takové jednání, které by bylo způsobilé přivodit újmu žalobkyni jako jinému soutěžiteli. Vytýkané jednání žalovaného pak již vůbec samostatně nemohlo ovlivnit úspěšnost či neúspěšnost společnosti [Anonymizováno] při jednání s [Anonymizováno].

14. Žalovaný namítá také, že u něj nebyly naplněny obecné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, tj. porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost a případně zavinění nebo odpovědnost založená na objektivním principu. I když se žalovaný dopustil porušení právních povinností, za což byl shledán vinným trestním rozsudkem, nebylo toto porušení příčinou vzniku škody tvrzené žalobkyní. Podle žalovaného nebylo v řízení prokázáno, že by existoval projekt, zpracovaný společností [Anonymizováno] Za zpracování podobných projektů byl zodpovědný [tituly před jménem]. Svědek [adresa] opakovaně uvedl, že jím zpracovaný projekt pro [Anonymizováno] od p. [Anonymizováno] neobdržel a neuvedl žádnou jinou osobu, která by měla tuto žádost u [Anonymizováno] zpracovat. Sám p. [Anonymizováno] uvedl, že u econet [Anonymizováno] na tomto projektu nepracoval, jen zaregistroval do systému [Anonymizováno], což byla činnost pouze formálního charakteru, která byla žalobkyní prováděna zdarma. I svědek Paklo, navržený žalobkyní jako osoba, která měla žádost dokončit, uvedl, že takovou žádost nikdy neviděl. Podle žalovanéh to byl pouze p. [adresa] jako jednatel [Anonymizováno], který porušením svých povinností jednat s péčí řádného hospodáře, zapříčinil, že k uzavření smlouvy s [Anonymizováno] v prosinci 2007 nedošlo. Z uvedeného podle žalovaného plyne, že jedinou, nebo alespoň základní a hlavní příčinou neuzavření smlouvy žalobkyně s [Anonymizováno] bylo, že si žalobkyně (její právní předchůdce) nezajistila své nároky vůči [Anonymizováno], přestože jí v tom reálně nic nebránilo. Následné uzavření smlouvy s [Anonymizováno] bylo jen následkem této první příčiny, nikoliv příčinou samou. Minimálně však výše uvedené zakládá spoluzavinění poškozeného – žalobkyně.

15. Podle žalovaného soud prvního stupně nesprávně posoudil též otázku vzniku škody, když k němu mohlo dojít jen,

- pokud by [Anonymizováno] měl uzavřenu smlouvu (závazkový vztah) s [Anonymizováno], který by určoval podmínky vzniku nároku na zaplacení sjednané provize. Takový vztah však v důsledku pochybení p. [Anonymizováno] neexistoval;

- pokud by projekt byl kvalitně zpracován a napsán jménem žalobkyně ([Anonymizováno]), která však, jak bylo prokázáno, žádost o poskytnutí dotace z fondů EU pro program [Anonymizováno] zpracovaný neměla a ani nemohla mít z personálních důvodů. K tomu žalovaný uvádí, že nedošlo ke znaleckému zkoumání otázky, kdo zpracoval projekt pro [Anonymizováno], uložený na počítačích [Anonymizováno], neboť znalec vycházel z nepodloženého předpokladu, že tento byl zpracován [Anonymizováno], ačkoliv tento závěr je v rozporu i se skutkovým zjištěním trestního soudu, kterým je soud i v tomto řízení vázán. Z provedených důkazů však plyne, že tento projekt zpracovala pí. [Anonymizováno] (přímo) pro společnost [Anonymizováno]. Znalec tedy porovnával dva zcela shodné dokumenty, které se lišily jen rozpracovaností, ale to, že vykazovaly 95% shodu je logické, neboť byly dílem jednoho autora.

- projekt by musel uspět v objektivní soutěži s ostatními projekty a příslušný orgán by musel rozhodnout o přidělení dotace [Anonymizováno]; odměna pro žalobkyni byla konstruována tak, že nárok na odměnu vznikne až přidělením dotace, samotné zpracování projektu honorováno být nemělo. Na přidělení dotace nebyl právní nárok, záviselo výhradně jen na uvážení příslušného správního orgánu v závislosti na porovnání jeho kvality s kvalitou ostatních předložených projektů. S ohledem na personální obsazení žalobkyně v rozhodné době je jasné, že po odchodu žalovaného a p. [Anonymizováno] u ní nezbyl nikdo, kdo by mohl projekt kvalitně zpracovat. Projekt zpracovala pí. [Anonymizováno], která byla zaměstnankyní společnosti [Anonymizováno]., nikoliv žalobkyně. Kdyby byl projekt za žalobkyni zpracován někým ze zbývajících zaměstnanců (p. [Anonymizováno], pí. [Anonymizováno]), nemohl dosáhnout takové kvality, aby došlo k přidělení dotace. Z toho plyne, že i kdyby projekt nepředložila společnost [Anonymizováno], nebyla by dotace [Anonymizováno] na základě projektu žalobkyně přidělena, takže by to nebyla ona, komu zisk ušel.

16. V závěru doplnění odvolání žalovaný opakuje, resp. rekapituluje své již dříve vznesené námitky ke znaleckému posudku [tituly před jménem], s nimiž se podle něj soud prvního stupně dosud nevypořádal, a to jak stran závadných podkladů (porovnání žádostí, které byly obě zpracovány [Anonymizováno]), tak závěrů k výši náhrady škody s ohledem na definici ušlého zisku jako rozdílu mezi výnosy a náklady na jejich dosažení. Posudek nadále považuje za nepoužitelný s tím, že trvá na svém návrhu, aby soud zadal znalecký posudek, který by umožnil identifikovat elektronickou stopu podnikatelského záměru, aby bylo postaveno najisto, kdo byl jeho autorem.

17. Žalobkyně považuje odvolání za nedůvodné, navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. K námitkám žalovaného o „mechanické citaci“ z trestního rozsudku soudem prvního stupně zdůrazňuje, že soud je v civilní věci vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a také popisem skutku jej naplňujícího a prokázaného v trestním řízení. V předmětné věci je součástí skutku také to, že: „obžalovaný [Jméno žalovaného A] po předchozí dohodě s obžalovaným [tituly před jménem] vyhotovil dne 6. prosince 2007 za společnost [právnická osoba]. Úvodní nabídku konzultačních a projektových služeb pro projekt do programu [Anonymizováno] v podnicích pro společnost [Anonymizováno], která byla opatřena podpisovou doložkou obžalovaného [tituly před jménem], obžalovaný [tituly před jménem] v souladu s dohodou s obžalovanými [Jméno žalovaného A] a [tituly před jménem] tuto nabídku zaslal dne 7. prosince 2007 e-mailem společnosti [Anonymizováno], které již několik měsíců poskytovala granotév poradenství společnost [právnická osoba]. …“. Soud prvního stupně podle žalobkyně přesvědčivě v bodech 38 an. rozsudku odůvodnil, že na straně žalovaného došlo k naplnění všech znaků generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obč. zák. Ačkoliv je žalobkyně přesvědčena, že v jednání žalovaného lze shledat naplnění i zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže podle § 51 obch. zák. (porušení obchodního tajemství), upozorňuje na to, že o nekalou soutěž se jedná tehdy, když jsou naplněny podmínky generální skutkové podstaty, jak na to poukazuje i soud prvního stupně. Pokud jde o polemiku o údajné nepřiměřenosti žalobkyní požadované provize ve výši 10 %, je žalobkyně přesvědčena, že tuto se podařilo zcela rozptýlit, jak vyplývá z jednotlivých verzí smlouvy o dílo, jak byly nalezeny na notebooku [tituly před jménem] a v nichž shodně byla výše provize 10 % z přiznané dotace. Podle žalobkyně bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že jednání mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] o smluvních podmínkách spolupráce dospěla do takové fáze, kdy mezi stranami bylo jednoznačně dosaženo shody ohledně předmětu plnění a výše odměny, jakož i podmínek vzniku nároku na odměnu (tj. jedině v případě poskytnutí dotace). Za předpokladu úspěšné žádosti by tak společnosti [Anonymizováno] vznikl nárok na odměnu ve výši 10 % z celkové přiznané dotace (9 750 000 Kč), tj. 975 000 Kč.

18. Žalobkyně je rovněž přesvědčena, že v řízení bylo prokázáno naplnění všech podmínek vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu, a to včetně příčinné souvislosti, kdy žalovaný uvádí, že se sice dopustil porušení právních povinností, což však nebylo příčinou vzniku škody. O případném spoluzavinění žalobkyně přitom nemůže být řeč. Když se totiž žalovaný spolu s [tituly před jménem] dohodli na převedení několika zakázek, udržovali svého nadřízeného [tituly před jménem] v přesvědčení, že vykonávají práci pro svého zaměstnavatele, ačkoliv ve skutečnosti plánovali a realizovali převod zakázky [Anonymizováno]. a dalších zakázek. [tituly před jménem] svému nadřízenému nesděloval podstatné skutečnosti a při odevzdání pracovních pomůcek mu ke stavu této zakázky sdělil pouze to, že je v podstatě hotová a zbývalo provést prakticky pouze kontrolu a finalizaci v max. rozsahu 10 pracovních hodin. K výši škody žalobkyně upozorňuje na to, že žalovaný zcela opomíjí závěry, které se podávají ze znaleckého posudku Ing. Dvořáčka ve znění jeho dodatku 1. Znalec dospěl k jednoznačnému závěru o tom, že dokumenty nalezené znaleckým ústavem [Anonymizováno] a znalcem [tituly před jménem] vykazují shodu a bezprostředně souvisejí s žádostí společnosti [Anonymizováno]. o finanční podporu v rámci operačního programu [Anonymizováno] a shledal, že podnikatelský záměr nalezený na počítačích [Anonymizováno] byl téměř shodný s podnikatelským záměrem odevzdaným na agenturu [Anonymizováno] společností [právnická osoba]. Dokumenty přitom byly vyextrahovány z pracovních pomůcek obžalovaných dle stavu ke dni jejich odevzdání (těchto pomůcek) [tituly před jménem] a porovnány s dokumenty odevzdanými agentuře [Anonymizováno]. Jakékoliv další dokazování znalcem z oboru kybernetika k této otázce považuje žalobkyně za zcela nadbytečné. Rozdíly mezi oběma dokumenty nelze považovat za závažné a pro hodnocení žádostí za významné. Práce na plné žádosti, podnikatelském záměru a rozpočtu byly zásadní měrou zpracovány společností [Anonymizováno], následně převzaty do společnosti [právnická osoba] a odevzdány jako práce této firmy.

19. Odvolací soud podle § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

20. Předně odvolací soud znovu rekapituluje, že napadený rozsudek je již pátým rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé, přičemž všechny předchozí rozsudky byly zrušeny z různých důvodů, nicméně postupně byly již ke dni, kdy byl vydán tímto odvoláním napadený rozsudek, vyřešeny některé pro rozhodnutí podstatné otázky. Ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu č. j. 3 Cmo 60/2018-499 tak bylo např. vysloveno (viz bod 15 jeho odůvodnění), že žalovaný, který byl do konce roku 2007 zaměstnancem [Anonymizováno] od 1. 2. 2008 se stal zaměstnancem [právnická osoba] a následně se stal společníkem a jednatelem této společnosti, může být za určitých okolností soutěžitelem ve smyslu podmínek nekalé soutěže, když rozsudek byl zrušen hlavně proto, že závěr, že žalovaný jako fyzická osoba (nikoliv přímý soutěžitel) se dopustil svým jednáním (mj. porušením zákazu konkurence a jednáním za které byl souzen v trestním řízení) nekalé soutěže, a že proto za vzniklou škodu odpovídá, nebyl dostatečně odůvodněn. Následně v usnesení č. j. 3 Cmo 188/2020-580 byly vysloveny další závazné právní závěry, jako že (viz věta osmá bodu 24 odůvodnění) žalovaný do soutěže zasáhl, když po dobu trvání pracovního poměru u [Anonymizováno] využíval informace, ke kterým se u něj dostal, používal pracovní notebook svého zaměstnavatele k přípravě materiálů pro konkurenční společnost [právnická osoba] a za ni také vytvořil, jak je uvedeno v trestním rozsudku, úvodní nabídku konzultačních a projektových služeb. Soudu prvního stupně bylo pak uloženo znovu posoudit otázku možného nekalosoutěžního jednání žalovaného (s tím, že jeho jednání není možno považovat za soutěžní pouze v případě, že by bylo činěno pouze v rámci svých pracovních úkolů; žalovaný ovšem popírá, že by měl od svého původního zaměstnavatele za úkol vytvářet podobné nabídky), dále se zabývat otázkou příčinné souvislosti jednání žalovaného a vzniku škody a také výše uplatněné škody, neboť tu je třeba zjistit rozdílem ušlých příjmů a výdajů. Konečně odvolací soud v posledním zrušujícím usnesení č. j. 3 Cmo 4/2023-689 uvedl, mimo jiné, že shledává v této fázi řízení již pravděpodobným, že se žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně v předmětné době svým v žalobě vytýkaným a prokázaným jednáním nekalé soutěže dopustil, soudu prvního stupně pak (znovu) uložil zkoumat, ale zejména správně podle zásad § 157 odst. 2 o. s. ř. (rozsudek byl zrušen z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro absenci v podstatě jakýchkoliv důvodů) odůvodnit, zda to bylo právě jednání žalovaného (byť v součinnosti s ostatními žalovanými a dalšími osobami), v jehož příčinné souvislosti vznikla (právě) škoda, která je předmětem tohoto řízení (tj. zisk, který společnost [Anonymizováno] namísto žalobkyně získala ze zakázky s [Anonymizováno]) a otázkou výše jednáním žalovaného způsobené škody, neboť obecně je nutné od poškozenému (žalobkyni) ušlých příjmů odečíst náklady s jejich získáním spojené, resp. pokud k jejich odečtení není důvod (jak tvrdí žalobkyně), vysvětlit, proč je právě žalovaná výše škody pro žalobkyni skutečně ušlým ziskem (nikoli tržbou).

21. V navazujícím řízení soud prvního stupně vydal napadený rozsudek, aniž, jak v odvolání zmiňuje žalovaný, provedl v řízení jakékoliv důkazy nebo vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení. Tento postup však nelze podle odvolacího soudu považovat za chybný, protože, jak uvedeno výše, poslední předchozí rozsudek byl zrušen (pouze) z důvodu nepřezkoumatelnosti a soudu prvního stupně nebylo uloženo doplňovat dokazování či učinit výzvu k doplnění tvrzení, ale ve věci znovu rozhodnout a své rozhodnutí, zejména v odvolacím soudem zmíněných částech, řádně odůvodnit. V této souvislosti pak odvolací soud dále uvádí, že za důvodnou nelze podle něj považovat ani námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, když soud prvního stupně v rámci plnění pokynů odvolacího soudu v jeho odůvodnění popsal, co zjistil z provedených důkazů (body 10 až 29 odůvodnění napadeného rozsudku), včetně trestního rozsudku (k tomu viz níže), v čem shledal naplnění jednotlivých znaků generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. (body 36 až 41), jak posoudil otázku příčinné souvislosti (bod 42) a výše škody (bod 43).

22. Dále odvolací soud konstatuje, že podle jeho názoru měl soud prvního stupně pro vydání rozsudku k dispozici skutková zjištění v dostatečném rozsahu, odvolací soud z nich proto vycházel. Přitom odvolací soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně při zjištění skutkového stavu vycházel nejen z trestního rozsudku, jak mu vytýká žalovaný (k tomu viz dále), ale i z množství dalších důkazů, které popsal v odůvodnění rozsudku. S ohledem na opakované námitky žalovaného uvedené v odvolání k závaznosti trestního rozsudku pro toto řízení, odvolací soud konstatuje, že je správný předpoklad žalovaného, že podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud v civilním sporném řízení vázán výrokem rozsudku trestního soudu (tj. rozhodnutím, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal). Nicméně u osob, které byly účastny trestního řízení, v nichž byl vůči nim vynesen odsuzující rozsudek (jako v tomto případě), platí rovněž, že, jak uvádí v Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 3. 2012, č. j. I. ÚS 1424/09-1: „Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody.“ Jakkoliv tedy v projednávaném případě byl žalovaný v trestním řízení odsouzen nikoliv za trestný čin nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona účinného v předmětné době, ale za trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona, nelze pominout popisy jeho (spolu s dalšími odsouzenými [tituly před jménem], [tituly před jménem] a [tituly před jménem]) skutků, které jsou součástí výroku trestního rozsudku, u nichž bylo shledáno naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, tj. v tomto řízení zejména obsah bodu I. 4. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, č. j. 40 T 10/2009, kde se mj. uvádí (stručně shrnuto), že žalovaný po předchozí dohodě s obžalovaným Ing. Šounem vyhotovil dne 6. 12. 2007 za společnost Grant Help s.r.o. Úvodní nabídku konzultačních a projektových služeb pro společnost [Anonymizováno]., kterou jí následně 7. 12. 2007 zaslal, přičemž této společnosti byly již několik měsíců poskytovány služby grantového poradenství společností [právnická osoba]. a bylo s ní jednáno o uzavření příslušné smlouvy na realizaci téhož projektu, avšak místo jejího uzavření byla po nabídce výrazně nižší ceny ze strany společnosti [právnická osoba] dne 17. 12. 2007 uzavřena smlouva o dílo s touto společností, čímž společnost [právnická osoba]. ztratila zakázku od společnosti [Anonymizováno]. v okamžiku bezprostředně před dokončením projektu a uzavřením smlouvy, přičemž projekt a žádost následně zpracovala za [právnická osoba] pí. [Anonymizováno] po konzultacích s p. [Anonymizováno] a s využitím podkladů jím obstaraných od jednotlivých osob jménem společnosti [právnická osoba]. a na základě této smlouvy po schválení dotace obdržela společnost [právnická osoba] od společnosti [Anonymizováno]. částku 633 750 Kč bez DPH, jakož ani konečné shrnutí, které je rovněž součástí výroku trestního rozsudku, tj. že žalovaný (a vedle něj další odsouzení) jako pracovníci jedné obchodní společnosti a účastníci na podnikání druhé obchodní společnosti se stejným předmětem činnosti v úmyslu opatřit jedné z těchto obchodních společností výhodu a prospěch, dali opakovaně popud k uzavření smluv se zákazníky na úkor druhé z těchto obchodních společností.

23. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud shrnuje, že z provedených důkazů, včetně trestního rozsudku, plyne, jak správně uzavřel soud prvního stupně, jednoznačný závěr, že výše popsané jednání žalovaného v souhrnu (nejde jen o zpracování nabídky nebo jiné jednotlivé úkony, ale o souhrnné koordinované jednání žalovaného ve spojení s dalšími osobami), bylo ve smyslu § 44 odst. 1 obch. zák. jednáním v hospodářském styku (soutěži), i když žalovaný nebyl přímým soutěžitelem společnosti [právnická osoba]. (ale jejím zaměstnancem) a ze svého jednání neměl přímý prospěch (ten měla společnost [právnická osoba]), protože jeho jednání bylo činěno se soutěžním záměrem (bylo soutěžně orientováno), neboť jím byl (úmyslně) sledován cíl získat na úkor jednoho soutěžitele ([právnická osoba]) prospěch pro soutěžitele jiného ([právnická osoba]) (srov. závěry Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3459/2015). Za zcela správné pak považuje odvolací soud i závěry soudu prvního stupně o tom, že naplněny byly i další dva znaky generální klauzule nekalé soutěže, tj. že posuzované jednání bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže a bylo také způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům (žalobkyni ji způsobilo), s tím že v tomto ohledu lze na příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku odkázat.

24. Lze tedy uzavřít, že jednání žalovaného bylo jednáním nekalosoutěžním a s ohledem na to, že, jak uvádí soud prvního stupně, pro takové hodnocení určitého jednání postačí, že jsou naplněny kumulativně znaky generální klauzule nekalé soutěže, aniž by bylo nutné se zabývat otázkou, zda byly naplněny i znaky některé ze zvláštních skutkových podstat, když „podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování konkrétních jednání jako jednání nekalé soutěže je vždy nutné dodržovat stanovený postup – v prvé řadě se soud musí detailně zabývat otázkou naplnění základních podmínek nekalé soutěže podle generální klauzule § 44 odst. 1 obch. zák. a až následně, lze-li určité jednání považovat podle generální klauzule za nekalosoutěžní, zkoumat naplnění podmínek zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, č. j. 23 Cdo 2212/2019-142 a v něm zmíněný rozsudek ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 96/2008 a další rozhodnutí Nejvyššího soudu), bylo nadbytečné zabývat se námitkami žalovaného ohledně nedostatků postupu soudu u závěrů o porušení obchodního tajemství (§ 51 obch. zák.).

25. Podle § 53 obch. zák. se mohou osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Podle § 373 obch. zák. (ve spojení s § 757) platí, že odpovědnost za škodu při porušení povinností stanovených tímto zákonem je dána za splnění předpokladů uvedených soudem prvního stupně v napadeném rozhodnutí, tj. protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost (zavinění zde nikoliv, neboť se jedná o odpovědnost objektivní – za výsledek). Jak uvedeno shora, v projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil zakázané nekalé soutěže, což znamená, že jeho jednání bylo protiprávní. Za správný lze označit i závěr, že žalobkyni vznikla škoda, což bylo ostatně konstatováno již dřívějšími rozhodnutími, když soud se měl nadále zabývat jen její výší; i ta byla v nynějším rozhodnutím zjištěna správně. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] (č. l. 378 spisu), který je i přes výhrady žalovaného k němu podle odvolacího soudu z důvodů uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku, zcela použitelný pro zjištění výše škody (jiné okolnosti byly zjištěny z trestního rozsudku a dalších důkazů), ve znění jeho dodatku č. 1 ze dne 20. 2. 2022 (přílohová obálka k č. l. 611 spisu), plyne že žalobkyni vznikla ztrátou zakázky pro [Anonymizováno]. škoda (ušlý zisk, tj. předjednaná 10% provize z částky přidělené dotace po odečtení nákladů [právnická osoba]. v celkové výši 54 688 Kč) ve výši 920 312 Kč.

26. Konečně odvolací soud konstatuje, že za správný považuje i právní závěr soudu prvního stupně o tom, že protiprávní jednání žalovaného bylo (ve spojení s jednáním dalších odsouzených osob jedinou, pročež nepřipadá v úvahu spoluzavinění poškozeného) příčinou vzniku škody, neboť nebýt tohoto jednání, uzavřela by předmětnou smlouvu s [Anonymizováno]. společnost [právnická osoba]. (jednání byla před dokončením, jak konstatováno v trestním rozsudku) a po získání dotace na základě projektu, který byl již téměř ze 100 % zpracován, by obdržela předjednanou provizi. Na existenci příčinné souvislosti jednání samotného žalovaného se vznikem škody nemá, jak správně vysvětlil soud prvního stupně v bodě 42 odůvodnění, vliv, že žalovaný (jenž byl trestním rozsudkem potrestán nejpřísněji), jednal v koordinaci s dalšími osobami. Podle § 383 obch. zák. totiž platí, že je-li k náhradě škody zavázáno několik osob, jsou tyto osoby povinny škodu uhradit společně a nerozdílně. To jinými slovy řečeno znamená, že v rámci vztahu věřitel (osoba zasažená nekalou soutěží, zde žalobkyně) – dlužník (rušitel, zde žalovaný) je každý solidární dlužník zavázán věřiteli za celek. Tomu odpovídá právo věřitele požadovat po kterémkoliv dlužníku (tedy i po žalovaném) celé plnění, nebo jeho libovolnou část, jde-li o plnění dělitelné. V poměrech projednávané věci je tedy nutno konstatovat, že žalovaný se mýlí, pokud dovozuje, že žalobkyně měla/musela (chtěla-li být úspěšná) žalovat jednak osobu, která z nekalé soutěže měla prospěch (tj. [právnická osoba]), a také všechny ostatní osoby, které se na tomto protiprávním jednání podílely (tj. např. další odsouzené v trestním řízení).

27. Jelikož tedy odvolací soud shledal správným veškeré závěry soudu prvního stupně o tom, že se žalovaný dopustil nekalé soutěže, tímto jeho jednáním vznikla žalobkyni škoda, a to ve vyšší výši, než v rámci svého oprávnění rozhodnout se, jak vysoký nárok uplatní, v tomto řízení uplatnila, a že žalovaný za tuto škodu odpovídá, byl napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně správného a žádným z účastníků výslovně nenapadeného nákladového výroku.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada byla přiznána zcela úspěšné žalobkyni, které vznikly náklady spočívající v odměně zástupce za dva úkony provedené v řízení o odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku - vyjádření k odvolání proti rozsudku a účast na jednání před odvolacím soudem dne 20. 10. 2025, tj. 2 x 10 460 Kč, a dále za dva úkony v řízení o nařízení předběžného opatření k zajištění výkonu budoucího rozhodnutí – podání návrhu ze dne 15. 7. 2025 a vyjádření k odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 17. 7. 2025, kterým bylo předběžné opatření nařízeno, a to ve výši poloviny odměny, tj. 2 x 5 230 Kč, a dále soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč. Ke každému z úkonů je třeba ještě připočíst režijní paušál, a to 1 x 300 Kč (u úkonu vyjádření k odvolání proti rozsudku, který byl učiněn do účinnosti dřívějšího advokátního tarifu dne 20. 12. 2024), a 3 x 450 Kč (u ostatních úkonů, učiněných po 1. 1. 2025). Součet všech uvedených položek, s výjimkou soudního poplatku, tj. částku 33 030 Kč, je pak třeba ještě navýšit o 21% DPH, tj. o částku 6 936,30 Kč, takže celkové náklady řízení včetně DPH činí žalobkyni přiznaných 40 966,30 Kč. Náhradu nákladů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené dle § 160 odst. 1 o. s. ř, a to k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.