o ochranu autorského práva, k odvolání žalovaného a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, č. j. 12 C 12/2024-140,

1. Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem zamítl pod výroky I. a II. žalobu, aby se žalovaný zdržel rozmnožování, vystavování a rozšiřování napodobenin [Anonymizováno] vyobrazených takto:

a pod výrokem III. uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení 151 357,60 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel z podané žaloby, dle níž je žalobkyně výlučnou dědičkou majetkových autorských práv k dílu [tituly před jménem] [Anonymizováno], jenž je autorem [Anonymizováno]. Tato socha je známa z filmu [Anonymizováno]. Žalovaný je výrobcem keramických produktů, přičemž má v nabídce šest verzí keramické postavičky [Anonymizováno], které jsou neumělou napodobeninou postavy [Anonymizováno] od [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žalovaný tyto napodobeniny (viz výše uvedené vyobrazení) distribuuje a prodává prodejcům turistických suvenýrů, aniž by měl povolení od žalobkyně, čímž zasahuje do jejích majetkových autorských práv. Žalobkyně uplatňuje zdržovací nárok a vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé odměny. Ta by měla dle znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba]. ze dne 28. 4. 2024 činit za roky 2023 a 2024 minimálně 750 000 Kč; dvojnásobek pak činí 1,5 mil. Kč.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok neuznává. Žalovaný vyrábí sošky [Anonymizováno] inspirované legendou o [Anonymizováno], které jsou vyobrazeny v příloze znaleckého posudku [Anonymizováno]. Vzhled [Anonymizováno] žalovaného a [tituly před jménem] [Anonymizováno] je na první pohled odlišný. Žalovaný se inspiroval v židovské literatuře a v pověstech, když z Talmudu plyne, že [Anonymizováno] je neforemný nebo nedodělaný, a v pověstech je popisován s hrubými rysy téměř lidské postavy.

4. [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] má typickou šikmou jizvu na hrudi, předkloněnou hlavu, nízko posazené kulaté oči, jamku na čele, uši na stranách, mírně rozkročené nohy a ruce okolo těla v poměrně agresivním zápasnickém postoji a žádný krk. [Anonymizováno] žalovaného má vzpřímenou hlavu, která je stejně široká jako tělo, oči má jako čárky, na čele má nápis, chybí mu uši i jizva na hrudi, na hrudi jsou nápisy, chybí kovové spony, má opasek s velkou přezkou, lidské ruce zakončené prsty, upnuté k tělu a svírající opasek, vyobrazení slov na zádech, silueta a proporce jsou odlišné. Jediným společným rysem je, že jim chybí krk. Žalovaný se inspiroval golemem z filmu [Anonymizováno] a peromalbou [adresa].

5. Žalovaný dále uvedl, že z rozhodnutí státního notářství také není zřejmé, že by práva ke [Anonymizováno] nabyla žalobkyně. [Anonymizováno] byl zpracován jako zakázka pro film, dílo je odlišné od děl [tituly před jménem] [Anonymizováno], existuje obraz se shodným [Anonymizováno], kdy jeho autor [právnická osoba] zemřel [Anonymizováno]. Požadovaná obvyklá výše licenční odměny je neadekvátní, protože se sošky prodávají za cenu 50 až 115 Kč.

6. Soud věc posoudil podle § 2 odst. 1 a § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „AZ“), dále dle § 4 odst. 1 zákona č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým a také dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

7. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Autorem [Anonymizováno] z filmu [Anonymizováno] je [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno], přičemž veškerý majetek po něm nabyla žalobkyně.

8. [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] má velmi malou hlavu v poměru k tělu, zejména k šíři ramen a navazujících rukou, a je zjevně skloněná dopředu. Tělo má významný nepoměr šíře proti výšce, šíře v ramenou je prakticky stejná jako celá horní polovina těla, hruď je jednolitou masou, ruce jsou od těla a pokrčené směrem vpřed s mírně zaťatými pěstmi. Obličej má skloněný pohled, oči jsou u sebe, půlkulaté, na boku hlavy jsou malé uši. Nohy jsou výrazně rozkročené, shora dolů se zužující. Výrazná trhlina v přední části těla je zajištěná dvěma sponami. Celá figura se naklání směrem vpřed.

9. Sošky žalovaného mají hlavu nepoměrně větší k tělu, zejména šíře hlavy k šíři ramen je úplně jiná. Hlava je zjevně neskloněná, ale má přímý pohled. Tělo vytváří podstatně méně masivní dojem, jiný poměr šířky a výšky, je použit pásek a jsou jinak složené ruce, jež tvoří dojem trojúhelníkové hrudi. Ruce jsou přimknuté k tělu, směřují k opasku, s výraznými prsty. Obličej má přímý pohled, výrazně dlouhé oční čáry umístěny v horní části hlavy, je bez uší. Nohy jsou spjaté, sloupovité, z předního pohledu pak spíše se dolů rozšiřující. Nápisy jsou umístěny na hlavě, hrudi, opasku, židovské hvězdě na zádech. Sošky mají výrazný opasek v pase se sponou a přesahujícím koncem.

10. V řízení byl proveden znalecký posudek znalecké kanceláře společnosti [Anonymizováno]. a také výslech zpracovatele, jenž setrval na závěru, že sošky žalovaného jsou otrockou, umělecky nepovedenou napodobeninou autorského díla [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Ve znalecké posudku soudního znalce [Anonymizováno] je pak učiněn závěr, jenž byl potvrzen i při jeho výslechu, že sochy [Anonymizováno] jsou odlišné.

11. Po výkladu autorskoprávního pojmu tvůrčí činnost s odkazem na příslušnou judikaturu a komentářovou literaturu soud prvního stupně uvedl, že k tomu, aby mohlo být žalobě vyhověno, musí žalobkyně prokázat že soška [Anonymizováno] vyobrazená na fotografii s [Anonymizováno] je autorským dílem (existence díla), že [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno] je autorem sošky [Anonymizováno] vyobrazené na fotografii s [Anonymizováno] (původcovství), že na žalobkyni přešla práva spojená s autorstvím k sošce [Anonymizováno] vyobrazené na fotografii s [Anonymizováno] [Anonymizováno] (aktivní legitimace), že užití sporných sošek má charakter bezprostředního užití díla sošky [Anonymizováno] vyobrazené na fotografii s [Anonymizováno] (zásah do práva autorského) a že žalovaný je autorem sporných sošek (pasivní legitimace). Absence jediného z těchto předpokladů vylučuje vyvození odpovědnosti žalovaného, z čehož plyne i to, že v případě nenaplnění i jen jediného předpokladu se není třeba zaobírat dalšími předpoklady.

12. Soud se nejprve zabýval tím, zda užití sporných sošek, jejichž autorem je žalovaný, má charakter bezprostředního užití díla [Anonymizováno] vyobrazeného na fotografii s [Anonymizováno], nebo zda se případně nejednalo o jeho zpracování. Při tom je třeba uvážit, že v daném případě předmětem ochrany není vlastní látka, resp. myšlenka díla nebo jeho části, nýbrž tvůrčí, a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byla tato látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. K řešení této otázky je třeba odborného posouzení, k čemuž, jak již bylo výše uvedeno, byly soudu předloženy dva znalecké posudku s odlišnými závěry k této odborné otázce.

13. Oba znalecké posudky se shodují v tom, že [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] je jedinečným dílem s výraznými znaky vytvářejícími dojem mohutnosti, tedy poměr hlavy k tělu, splynutí hlavy s trupem a celkové poměry postavy. Znalecká kancelář [Anonymizováno]. setrvala na tom, že podstatný je dojem mohutnosti, přičemž ten je u obou [Anonymizováno] stejný, stejně jako charakter, konečný výraz a poměry figur. Soud prvního stupně nicméně dospěl k závěru, že se této znalecké kanceláři nepodařilo znalecký posudek obhájit, protože při výslechu znalce nebyly zodpovězeny otázky na porovnání jím vymezených konkrétních charakteristických znaků s tím, že setrval na závěru o stejném celkovém dojmu obou sošek, respektive o otrocké napodobenině sošek žalovaného.

14. Soud prvního stupně proto uzavřel, že mu není zřejmé, z jakých zjištění v posudku této znalecké kanceláře znalec vycházel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru, a to za situace, kdy je dána zjevná absence některých znaků. To vše za situace, kdy nebyla porovnávána soška [Anonymizováno] z dané fotografie s [Anonymizováno], ale s filmovou rekvizitou, která je od ní odlišná.

15. Ve znaleckém posudku [Anonymizováno] je srozumitelně vysvětleno, že [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] je odlišný od [Anonymizováno] žalovaného, když mezi nimi je minimum shod. Tento znalec také uvedl, že sošky [Anonymizováno] žalovaného jsou inspirovány pověstí, aniž by byla dána přímá souvislost s [Anonymizováno] žalobkyně.

16. Podle soudu prvního stupně není mohutnost [Anonymizováno] znakem, který by byl autorským znakem díla sošky [Anonymizováno] od [tituly před jménem] [Anonymizováno] z roku 1950, protože [Anonymizováno] byl pravidelně vyobrazován jako mohutný již od roku 1916. Znalecký posudek znalce [Anonymizováno] hodnotil soud prvního stupně za řádný, a proto z něj vycházel. Jím má tak soud prokázáno, že sošky [Anonymizováno] žalovaného jsou samostatným dílem a nejsou ani rozmnoženinami, ani napodobeninami a ani zpracováním sošky [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno].

17. Zde je třeba uvést, že předmětem autorské ochrany není myšlenka díla (tedy soška [Anonymizováno]) a ani tzv. volné prvky (mohutnost v případě vyobrazení [Anonymizováno] a lidské tvary plynou z legend o něm). Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný nezasáhl do díla [tituly před jménem] [Anonymizováno], tedy nezasáhl ani do jeho práva autorského, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v řízení byl zcela úspěšný žalovaný.

19. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že soud neprovedl veškeré navržené důkazy nezbytné ke zjištění skutkového stavu, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil.

20. Poté žalobkyně poukázala na to, že soud uzavřel, že není naplněn znak zásahu do autorského práva, protože sošky žalovaného nemají charakter bezprostředního užití díla sošky [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno]. V návaznosti na tento závěr soud prvního stupně neprováděl další dokazování, přičemž odmítl i návrh na provedení revizního znaleckého posudku.

21. Takový závěr soudu prvního stupně je chybný. V předmětné věci byly předloženy dva znalecké posudky, a to znalecký posudek [Anonymizováno]. se závěrem, že sošky žalovaného jsou otrockou, umělecky nepovedenou napodobeninou autorského díla [tituly před jménem] [Anonymizováno].

22. Dále byl předložen znalecký posudek [Anonymizováno], jenž má za to, že se nejedná o otrockou napodobeninu autorského díla [tituly před jménem] [Anonymizováno], a to zejména pro odlišnosti v proporcích, v rozkročení nohou, v nasazení hlavy a paží, zpracování hlavy, jinak pojaté pásání, bez spon a trhlin.

23. Poté žalobkyně namítla, že výslech znalců byl veden tendenčně, protože soud již měl vlastní názor, že sošky žalovaného nejsou napodobeninou díla [tituly před jménem] [Anonymizováno]. To vyplývá z ústního jednání, kde soud prvního stupně nastínil svůj předběžný právní názor o pochybnosti o autorství [tituly před jménem] [Anonymizováno]. K tomu žalobkyně poukázala na rozhodnutí stejného soudu ve věci sp. zn. 34 C 3/2011, v němž jsou zjištěny okolnosti předběžných příprav k výrobě filmu [Anonymizováno] a ohledně existence předlohy [Anonymizováno] v souvislosti s obrazem malíře [Anonymizováno].

24. Soud provedl výslechy znalců, aniž by to účastníci navrhovali. Soud prvního stupně vyjádřil své laické přesvědčení i v napadeném rozsudku, ačkoliv zde také konstatuje, že k tomu je třeba odborných znalostí.

25. Žalovaný předložil znalecký posudek, jenž vyhotovila společnost [právnická osoba], jejímž znaleckým oborem je oceňování podniků a nepeněžitých vkladů do obchodních společností, nehmotného majetku, finančních investic, oceňování škod na těchto druzích majetku. Tento důkaz je nepřípustný pro nezpůsobilost zhotovitele, což soud opomenul s tím, že akcentoval výslech osoby zpracovatele ak. malíře [Anonymizováno]. Ten je znalcem v oboru ceny a odhady děl malířských, užitého a monumentálního malířství, gotických a barokních plastik včetně polychromií, malířství, užitá a monumentální malba. Znalecká kancelář [Anonymizováno]. je znalcem v oboru umění výtvarné - technologie konzervace a restaurování, současné umění výtvarné atd. Z toho je zcela evidentní, kdo je kvalifikován k posouzení současného umění výtvarného, do kterého současné sochařství spadá.

26. Žalobkyně učinila součástí svého odvolání také vyjádření k odborným závěrům napadeného rozsudku, v němž popsala pojetí postavy [Anonymizováno][Anonymizováno][tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to v porovnání se staršími vzory a kresbami. Dále je v něm zmíněno, že od té doby nebyl nikdy [Anonymizováno] vyobrazován jinak a že závěry soudu jsou zcela mimo jakýkoliv standard hodnotících kritérií originality uměleckého díla. Znovu je zde také zopakováno, že podstatný znak díla [tituly před jménem] [Anonymizováno] spočívá v siluetě, když takto pojatá silueta je podstatným rozhodujícím a neopakovatelným prvkem identifikující dílo a dávající mu originalitu a novost. Soudem popsané rozdíly jsou jen variacemi na původní dílo.

27. Tím, že soud založil své závěry na hodnocení stanovisek znalců, zcela evidentně preferováním stanoviska znalce [Anonymizováno], a že zamítl návrh na revizní znalecký posudek, zatížil své rozhodnutí podstatnou vadou.

28. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.

29. Proti nákladovému výroku III. rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. V jeho odůvodnění vytkl soudu prvního stupně, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že věc nesprávně právně posoudil.

30. K tomu podrobněji uvedl, že zaslal soudu vyúčtování nákladů řízení, v němž uplatnil náhradu za 12 úkonů právní služby, přičemž tarifní hodnotou ve věci autorského práva je částka 35 000 Kč a ohledně vydání bezdůvodného obohacení je tarifní hodnota 1,5 mil. Kč. Odměna za jeden úkon právní služby činí 14 760 Kč. Žalovaný uplatnil celkovou mimosmluvní odměnu na částku 214 320 Kč (včetně DPH).

31. Soud prvního stupně nepřiznal žalovanému náhradu za 5 úkonů právní služby, tedy nepřiznal mu částku 89 300 Kč (včetně DPH).

32. Poté se žalovaný zabýval jednotlivými nepřiznanými úkony právní služby, a to nejprve reakcí na přípis protistrany ze dne 8. 3. 2024. Soud k nepřiznání náhrady za tento úkon uvedl, že není účelné vynakládat prostředky na další a další reakce před podáním žaloby. K tomu žalovaný uvedl, že jakýkoliv úkon, který by mohl zamezit soudnímu sporu nelze považovat za neúčelný. Přitom nelze zanechat dopis protistrany bez odezvy a je kolegiální reagovat na přípis zástupce protistrany, čemuž musel být věnován čas.

33. Ani poradu s klientem ze dne 12. 3. 2024 nelze považovat ze neúčelnou. Soud dospěl k závěru, že poradu s klientem obsahuje úkon právní služby příprava a převzetí právního zastoupení. Tato porada se konala stejný den, kdy byla zaslána druhá reakce žalovaného na dopis žalobkyně ze dne 8. 3. 2024, přičemž tato porada se konala za odlišné situace, než jaká byla v době, kdy právní zástupce žalovaného převzal jeho právní zastoupení.

34. Úkon právní služby spočívající v nahlížení do daných spisů je také účelným a je také doloženým, neboť dané protokoly má soud prvního stupně. Nahlížení do daných spisů bylo nutné z toho důvodu, že žalobkyně vedla v minulosti řadu sporů, a proto se s nimi musel zástupce žalovaného seznámit, aby zvýšil šanci na efektivní hájení zájmů jeho klienta.

35. Také vyjádření žalovaného k žalobě ze dnů 27. 8. a 4. 9. 2024 jsou účelná. V prvním případě se nejednalo jen o zaslání znaleckého posudku, když zde šlo také o doplnění, upřesnění a prohlubování dřívější argumentace žalovaného, kterou nebylo možné uplatnit v prvním vyjádření. V druhém případě se také jedná o účelné vyjádření, neboť i zde byly uplatněny argumenty, jež nemohly být uplatněny dříve.

36. Poté žalovaný namítl, že k daným úkonům právní služby soud prvního stupně pouze uvedl, že jsou neúčelné, aniž by to odůvodnil, a proto je rozhodnutí o nákladech řízení nepřezkoumatelné. Za dané situace měl soud vyzvat žalovaného, aby účelnost doložil či vysvětlil, a ne je bez dalšího prohlásit za účelné.

37. Soud prvního stupně by proto měl žalovanému přiznat náhradu nákladů i za těchto pět úkonů právní služby. Proto žalovaný navrhl odvolacímu soudu, aby výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 225 157,60 Kč.

38. Žalovaný se dále vyjádřil k odvolání žalobkyně. Setrval na svém stanovisku, podle něhož posouzení zásahu do autorského práva představuje primárně otázku právní, nikoliv skutkovou, a tudíž nepodléhá rozhodujícímu významu znaleckého dokazování. K námitkám žalobkyně ohledně neprovedení revizního znaleckého posudku uvedl, že soud prvního stupně postupoval procesně správně, pokud rozpory mezi znaleckými závěry odstranil konfrontací znalců, která je plně v souladu se zásadami hospodárnosti a rychlosti řízení. Současně zdůraznil, že jeho dílo vychází toliko z obecného námětu postavy Golema, nikoli z konkrétního autorského díla žalobkyně, a že mezi oběma díly existují zásadní odlišnosti v provedení i celkovém výrazu, které vylučují závěr o neoprávněném zásahu do autorského práva.

39. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v mezích podaných odvolání (§ 212 o. s. ř.), jakož i řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo. Při přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, kdežto odvolání žalovaného je důvodné z části.

40. Podle § 213 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Má-li však za to, že z důkazů provedených soudem prvního stupně lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je povinen tyto důkazy v potřebném rozsahu zopakovat. Tento požadavek plyne též z judikatury Ústavního soudu (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1180/14 a nález Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2022 sp. zn. I. ÚS 3477/21). Odvolací soud proto k odvolací námitce žalobce dokazování zopakoval na odvolacím jednání konaném dne 25. 2. 2026, a to zejména výslechem znalců, kteří se již v řízení před soudem prvního stupně vyjadřovali k otázce podobnosti sošek a k významu zjištěných shod a rozdílů.

41. Žalobkyně se v řízení domáhala odstraňovacího nároku a nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení za užití díla bez souhlasu autora. Tvrdila zásah do autorských práv k dílu [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako autora sochy [Anonymizováno], který je znám z filmu [Anonymizováno], a to tím, že žalovaný vyrábí keramické postavičky [Anonymizováno], které jsou jeho napodobeninou. V projednávané věci je rozhodné vymezit, které prvky sošky [tituly před jménem] [Anonymizováno] jsou chráněny autorským zákonem a které jsou naopak prvky "volnými", jimiž lze libovolně disponovat. Při posuzování, zda došlo k neoprávněnému zásahu do díla, je pak nutné rozlišit mezi neoprávněným zpracováním a přípustnou inspirací.

42. Podle § 2 odst. 1 autorského zákona (dále jen "AZ") je předmětem práva autorského dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Demonstrativně se uvádí mimo jiné dílo výtvarné, včetně díla sochařského.

43. Dle § 2 odst. 6 AZ dílem není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.

44. Nejvyšší soud ve svém rozhodování vychází z toho, že předmětem autorského práva nemůže být to, co existuje bez ohledu na tvůrčí činnost autora (např. fakta), nebo to, co je předem do té míry objektivně determinováno, že pro autorskou tvůrčí činnost nezbývá již dostatečný prostor, takže při splnění určitých podmínek by mohly nezávisle na sobě k témuž výsledku dospět různé osoby. Předmětem autorskoprávní ochrany není myšlenkový obsah sám o sobě, ale výlučně jeho tvůrčí ztvárnění v autorskoprávním smyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2023/2019, uveřejněný pod č. 5/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 397/2023). Předmětem ochrany podle „práva původského“ není látka, myšlenka literárního díla nebo jeho části o sobě, nýbrž tvůrčí, činnost zpracovatele, jenž se projevuje ve své vnější i vnitřní formě zpracování. Tato činnost musí být svérázná, osobitá, nezávislá na cizím dílu, třebas bylo předlohou; cizí dílo nesmí být zpracovateli vodítkem, nýbrž jen podkladem pro zcela novou jeho činnost. Zpracováním není pouhá reprodukce díla nebo jeho části v zastřené formě zkratek, přídavků, přestylizace a jiných podobných změn. Původským právem není chráněna myšlenka fabule, ani vědecky ustálení popisy objektů, nýbrž individuální vytvoření originálního díla z těchto dějů a popisů. (In: Fenyk, J., Illková, P. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu zákonu. Výňatky z hmotněprávních rozhodnutí a stanovisek. 1918-1995. Praha, 1995.)

45. Ochranu nelze přiznat ochranu prvkům, které spadají do „obecné fondu“ nebo také tzv. domaine public (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1853/2024). Mezi tyto prvky patří vše, co je obecně užíváno z hlediska obsahu i formy, nebo co je objektivně předurčeno (např. historickými legendami či přírodními zákony). Není přitom významné, zda si autor plně uvědomuje, že čerpá z „obecného fondu“, anebo zde působí kolektivní nevědomí, různá informační pole aj. Použitím takového volného nápadu k vytvoření nového díla nelze porušit autorská práva autora díla, v němž byl námět obsažen. K dalším tzv. slabým prvkům, které autorské právo nechrání, patří také historické, politické či jiné společenské skutečnosti a údaje, přírodní jevy, životní události a situace nebo prvky, jež logicky vyplývají z povahy zvoleného tématu, včetně tzv. kulisy příběhu. Doktrína dále uvádí, že samotná postava uměleckého díla vyvozená od svého vlastního příběhu a zpodobení může být autorskoprávně chráněna zcela výjimečně, neboť sama o sobě prakticky neobsahuje prvky jedinečnosti a konkrétnosti, a spadá tak do zmíněné sféry „public domaine“. Například v případě postavy muže s nadpřirozenými schopnostmi (obecný námět) spadá tato idea do sféry volného užití a autorskoprávní ochranu získává až konkrétní vizualizace nebo jedinečně ztvárněný příběh. (srov. rovněž TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. § 2 [Autorské dílo]. In: TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 46.).

46. Z provedeného dokazování vyplynulo, že atributy jako mohutnost postavy, antropomorfní a hrubé rysy či absence krku plynou z legend o [Anonymizováno] a jsou v umění dlouhodobě užívány, přinejmenším od roku 1916. Tyto obecné rysy jsou nechráněnými prvky, neboť jsou determinovány samotnou látkou (legendou) a nezůstává pro ně dostatečný prostor pro individuální tvůrčí ztvárnění. Ochrany požívá jen to, co tvoří „pečeť osobnosti“ konkrétního autora (například specifické proporce, detaily obličeje a hlavy, doplňky). Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že mohutnost coby obecná vlastnost vyobrazení [Anonymizováno], doložená v kulturním prostředí již od roku 1916, není specifickým autorským znakem díla [tituly před jménem] [Anonymizováno] a není předmětem autorskoprávní ochrany.

47. Odvolací soud přezkoumal, zda sporné sošky žalovaného představují neoprávněnou napodobeninu či zpracování cizího díla, anebo zda jde o přípustnou formu inspirace nechráněným námětem. V rámci vizuálního porovnání bylo zjištěno, že [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] se vyznačuje zejména neúměrně malou hlavou v poměru k mohutným ramenům a trupu, výrazně předkloněnou postavou v zápasnickém postoji, pěstmi nepatrně odtaženými od těla, půlkulatými přimhouřenými očima, výraznou trhlinou na hrudi zajištěnou kovovými sponami, malými uši po stranách hlavy a silně rozkročenými nohami zužujícími se směrem dolů. Celkový výraz je agresivní, hrozivé bytosti v pohybu. Oproti tomu sporné sošky žalovaného mají hlavu nepoměrně větší k tělu, přičemž šíře hlavy se přibližuje šíři ramen, vzpřímenou, klidnou postavu bez náznaku pohybu, ruce přimknuté k tělu a směřující k výraznému opasku s přezkou, dlouhé oční čárky umístěné ve vrchní části hlavy bez uší, absenci jizvy a spon, a naopak nápisy na hlavě, hrudi, opasku a zádech. Celkový dojem je statický, neutrální, s dekorativním charakterem suvenýru. Tyto odlišnosti nejsou nahodilé či bezvýznamné, nýbrž se promítají do celkového individuálního vyznění děl.

48. Žalovanému výrobku proto nelze přisoudit povahu neoprávněné rozmnoženiny či napodobeniny díla žalobce ve smyslu § 40 odst. 1 AZ. Byť lze připustit, že žalovaný při tvorbě své sošky vycházel z obdobného inspiračního základu, výsledné ztvárnění vykazuje takové rozdíly v proporčním řešení, tvarosloví, barevnosti a doprovodných textových prvcích, že nejde o převzetí individuálního tvůrčího řešení žalobcova díla, nýbrž o samostatné ztvárnění téhož či podobného motivu. Shoda se omezuje na prvky volné, které autorskoprávní ochrany nepožívají. Průměrně informovaný a pozorný vnímatel proto nebude mít dojem, že sošky žalovaného jsou reprodukcí nebo odvozením z díla [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Jediná shoda v absenci krku je obecnou charakteristikou vyobrazení [Anonymizováno] a není způsobilá individuální ochrany.

49. K námitce žalobkyně, že soud prvního stupně neprovedl navržený revizní znalecký posudek, odvolací soud uvádí, že podle § 127 odst. 1 a 2 o. s. ř. soud znalce vyslechne a má-li pochybnost o správnosti posudku nebo jeví-li se mu posudek nejasný či neúplný, požádá znalce o vysvětlení nebo doplnění; teprve nevede-li takový postup k výsledku, nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že má-li soud k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry, musí vyložit, ze kterého z nich a z jakých důvodů vychází, proč nepřevzal závěry druhého, a za tím účelem oba znalce vyslechnout; teprve nelze-li rozpory odstranit ani takto, je namístě přezkum jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. 23 Cdo 1406/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024 sp. zn. 28 Cdo 1061/2024 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2023 sp. zn. 23 Cdo 2391/2022). Soud prvního stupně i odvolací soud tento postup dodržely. Odvolací soud tyto rozpory odstranil jejich vyhodnocením na základě výslechů znalců, přičemž přisvědčil závěrům znalce [Anonymizováno] pro jejich konkrétnost, vnitřní logickou provázanost a soulad s ostatními provedenými důkazy.

50. Znalecké posudky shodně konstatovaly, že [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] je jedinečným dílem. Neshodly se však v tom, zda sošky žalovaného toto dílo napodobují. Odvolací soud uzavírá, že průměrně informovaný pozorovatel při srovnání obou sošek nebude mít dojem, že sošky žalovaného jsou reprodukcí nebo odvozením z díla [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Odlišnosti jsou natolik systematické a zásadní, že celkový estetický dojem je zcela jiný. Jedinou shodou je absence krku - avšak i tento prvek je obecným rysem zobrazení [Anonymizováno] jako antropomorfní bytosti a jako takový není způsobilý autorskoprávní ochrany.

51. Zpracovatel posudku kanceláře [právnická osoba]., při výslechu nedokázal srozumitelně reagovat na otázky ohledně konkrétního porovnání jednotlivých charakteristických prvků a setrval toliko na obecném závěru o shodném celkovém dojmu bez dostatečného odůvodnění, čímž se snižuje důkazní hodnota jeho posudku. Naproti tomu znalec [Anonymizováno] podrobně a konkrétně vysvětlil, z jakých zjistitelných vizuálních znaků vychází a proč považuje obě sošky za díla samostatná. Jeho posudek byl přesvědčivěji obhájen.

52. K výhradě žalobkyně ohledně specializace znalce Halaty odvolací soud připomíná, že znalec je povinen vyjádřit se v mezích svého oboru. Porovnání vizuální podobnosti výtvarných děl, jejich proporcí a charakteristických znaků je otázkou obecné teorie výtvarného umění, do níž odbornost znalce [Anonymizováno] bezesporu sahá. Skutečnost, že znalecká kancelář [právnická osoba], [Anonymizováno]., má specializaci v oblasti současného výtvarného umění, sama o sobě neznamená, že její závěry jsou správné, jestliže tyto závěry při výslechu nebyla schopna obhájit.

53. Nedůvodná je i námitka žalobkyně, že soudy nižšího stupně provedly dokazování neúplně nebo tendenčně. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje soud o tom, které z navržených důkazů provede. Neprovedení dalších navrhovaných důkazů není relevantní tam, kde má soud rozhodné skutečnosti za spolehlivě zjištěné z jiných provedených důkazů. Odvolací soud neshledal, že by v projednávané věci přetrvával takový neodstranitelný odborný rozpor, který by vyžadoval vypracování revizního znaleckého posudku. Nadto odvolací soud sám dokazování doplnil výslechem znalců znalecké kanceláře Art autenticia, a.s. a [Anonymizováno].

54. K námitce žalobkyně vztahující se ke znaleckému posudku společnosti [právnická osoba], odvolací soud uvádí, že tento posudek byl v řízení před soudem prvního stupně proveden, avšak soud prvního stupně z něj při svém rozhodování nevycházel a v odůvodnění se s ním výslovně nevypořádal. Tento postup nebyl zcela přiléhavý. Odvolací soud však tento důkaz sám neprováděl ani neopakoval, a proto z něj při svém rozhodování nevycházel. Skutkové závěry, na nichž napadené rozhodnutí obstojí, odvolací soud založil na ostatních provedených důkazech, zejména na doplněném dokazování výslechem znalců a na jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech. Za této procesní situace uvedený nedostatek neměl za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

55. Je třeba dodat, že posouzení, jestli jde o autorské dílo ve smyslu § 2 AZ je otázkou výlučně právní, a nikoliv znaleckou, neboť pojmové znaky díla jsou právními kategoriemi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 5 Tdo 815/2009). V případech, kdy zodpovězení této otázky závisí na posouzení mimoprávních skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, může soud před svým rozhodnutím vyžádat znalecké posouzení. Ze znaleckých úvah soud činí právní závěr, jestli výkon autora je autorským dílem či nikoliv. Znalec tak poskytuje soudu odborný podklad, nikoliv závazné právní hodnocení.

56. Soud posuzuje znalecký posudek stejně jako každý jiný důkaz podle § 132 občanského soudního řádu, s výjimkou, že soud nemůže hodnotit odborné závěry znalce z hlediska jejich věcné správnosti, ale zkoumá, zda je posudek přesvědčivý, úplný, logicky odůvodněný a v souladu s ostatními provedenými důkazy (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80, a z pozdější judikatury, například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, či usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3376/2019, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1129/2020.

57. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že postava [Anonymizováno] jako mýtické antropomorfní bytosti a její typické atributy, zejména celková mohutnost postavy a antropomorfní hrubé rysy, spadají do tzv. obecného fondu (domaine public), k němuž si žádný autor nemůže nárokovat výhradní monopol, neboť jsou objektivně předurčeny historickými legendami a v umění jsou v tomto pojetí užívány dlouhodobě. Autorskoprávní ochrana se podle § 2 odst. 1 AZ vztahuje pouze na jedinečné konkrétní ztvárnění této látky, v němž se zračí „pečeť osobnosti“ tvůrce. Vzhledem k tomu, že provedené vizuální srovnání prokázalo zásadní rozdíly v individualizovaných znacích a sporné sošky u průměrně informovaného a pozorného vnímatele vyvolávají odlišný celkový estetický dojem, nejde o neoprávněné zpracování či rozmnoženinu dle § 40 odst. 1 AZ, nýbrž o přípustnou inspiraci nechráněným námětem a samostatné ztvárnění téhož či podobného motivu.

58. Soud prvního stupně proto správně zjistil skutkový stav věci a věc správně právně posoudil, když dospěl k závěru, že žalovaný nezasáhl do autorských práv žalobkyně. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

59. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním žalovaného, které je namířeno výlučně proti výroku o nákladech řízení (výrok III.). Žalovaný namítá, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení i za dalších 5 úkonů právní služby, které mu soud prvního stupně nepřiznal.

60. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Klíčovým kritériem je přitom účelnost vynaložení nákladů. Výše odměny za zastoupení advokátem se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (advokátní tarif). Soud přiznává náhradu za každý účelně provedený úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu.

61. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2511/2020).

62. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení (náhrady za odměny advokátů nevyjímaje) je vždy nutné posoudit účelnost vynaložených a nahrazovaných nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze přitom považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5830/2016). Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017).

63. Převedeno do poměrů dané věci. Za účelný úkon lze nepochybně považovat úkon spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, neboť zahrnuje prvotní studium věci a navázání vztahu s klientem. Rovněž reakci na přípis žalobkyně ze dne 8. 3. 2024 (datovaný 7. 3. 2024), spočívající v mimosoudní reakci na písemnou výzvu protistrany před zahájením řízení, lze považovat za účelný úkon, neboť byla způsobilá zamezit soudnímu sporu nebo alespoň vymezit pozice stran. Přípis současně obsahoval základní skutkový a právní rozbor.

64. Porada s klientem ze dne 12. 3. 2024 se konala až poté, co bylo žalovanému předáno podání po výměně přípisů s argumentací žalobkyně, tedy za jiných okolností než při přijetí zastoupení. Tento úkon odvolací soud hodnotí jako samostatný účelný úkon, nikoliv o opakování úkonu přípravy a převzetí zastoupení. Další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 25. 6. 2024 je rovněž účelně vynaloženým úkonem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) AT, neboť předcházela podání vyjádření.

65. Pokud jde o vyjádření k žalobě ze dne 27. 8. 2024 a ze dne 4. 9. 2024, jimiž žalovaný doplňoval svoji argumentaci, jsou zpravidla účelná, pokud obsahovala argumenty, jež nebyly a ani nemohly být uplatněny dříve (předložení vlastních znaleckých posudků a jejich rozbor). Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda vyjádření přinášela novou věcnou argumentaci, omezil se na obecný závěr o neúčelnosti, aniž by posoudil obsah vyjádření. Odvolací soud po přezkumu spisu shledává, že obě vyjádření obsahovala argumentaci nad rámec předchozích podání a jsou proto účelnými úkony právní služby.

66. To však nelze říci o nahlížení do soudních spisů v předchozích řízeních téže žalobkyně. Především nebylo žalovaným nijak doloženo. Nadto se podle odvolacího soudu ani nejedná o samostatný účelný úkon, neboť tato činnost je již zahrnuta v rámci úkonu převzetí a přípravy zastoupení.

67. Rovněž další reakci na přípis protistrany ze dne 8. 3. 2024 nelze v poměrech projednávané věci považovat za účelně vynaložený úkon právní služby. Žalovaný totiž nedoložil takové skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno spolehlivě posoudit obsah tohoto tvrzeného úkonu a jeho význam pro ochranu jeho práv. Za této situace nelze uzavřít, že šlo o náklad nezbytný k účelnému bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

68. Právní zástupce požadoval rovněž náhradu za cestovní výdaje a náhradu za promeškaný čas. U advokáta je však místní přepravné zahrnuto v režijním paušálu podle § 13 odst. 4 AT. Pod místní přepravné se zahrnují veškeré výdaje spojené s přepravou v dané obci. Vzhledem k tomu, že advokát žalovaného sídlí v Praze, jsou i cesty na jednání v rámci Prahy zahrnuty již v režijním paušálu. Promeškaný čas za cestu po Praze advokátu nenáleží, neboť nejde o čas strávený cestou do místa, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) AT.

69. Lze shrnout, že právní zástupce žalované před soudem prvního stupně učinil za žalovaného 9 účelných úkonů právní služby dle § 11 AT, a to konkrétně:

Úkon č. 1 - Převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT,

Úkon č. 2 - Písemná reakce na předžalobní přípis dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,

Úkon č. 3 - Porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 12. 3. 2024, dle § 11 odst. 1 písm. c) AT,

Úkon č. 4 - Další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 25. 6. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. c) AT,

Úkon č. 5 - Písemné vyjádření k žalobě (hlavní) ze dne 2. 7. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT

Úkon č. 6 - Další vyjádření k žalobě ze dne 27. 8. 2024 (doplnění argumentace) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,

Úkon č. 7 - Další vyjádření k žalobě ze dne 4. 9. 2024 (doplnění argumentace) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,

Úkon č. 8 - Účast na soudním jednání (první jednání ve věci) dne 5. 9. 2024 v čase od 10:00 do 11:03 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT,

Úkon č. 9 - Účast na soudním jednání dne 22. 10. 2024 v čase od 13:07 do 14:45 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT.

70. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši. Náhrada se skládá z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem, z paušální náhrady hotových výdajů a z náhrady DPH.

71. Věc zahrnuje dva nároky s odlišným skutkovým a právním základem: zdržovací nárok z autorského práva a peněžitý nárok na vydání bezdůvodného obohacení. U zdržovacího nároku činí tarifní hodnota 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. d) AT, u peněžitého nároku částku 1 500 000 Kč podle § 8 odst. 1 AT. Ze součtu tarifních hodnot obou nároků pak činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 14 460 Kč podle § 7 AT; náhrada hotových výdajů činí 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 AT.

72. Náklady řízení před soudem prvního stupně činí za 9 provedených úkonů (viz bod 67 tohoto rozhodnutí) částku 130 140 Kč. Částka je pak navýšena o 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 27 896,40 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 160 736,40 Kč. K částce je pak nezbytné připočítat náhradu nákladů vynaložených na hájení práv ve výši 44 200 Kč za znalecké posudky. Celkem tedy jde o částku 204 936,40 Kč.

73. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. podle § 220 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

74. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

75. Procesně plně úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 38 707,90 Kč. Tato částka sestává z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby, a to za podání odvolání proti výroku o nákladech řízení ze dne 5. 12. 2024, za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 16. 1. 2025 a za účast při jednání odvolacího soudu dne 25. 2. 2026.

76. Tarifní hodnota odvolání žalovaného proti výroku o nákladech řízení tak činí 53 578,80 Kč, neboť odpovídá rozdílu mezi částkou 204 936,40 Kč nově přiznanou žalovanému na náhradě nákladů řízení a částkou 151 357,60 Kč, kterou mu z tohoto titulu přiznal soud prvního stupně. Za odvolání proti výroku o nákladech řízení náleží poloviční mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, při tarifní hodnotě 53 578,80 Kč podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ve výši 1 630 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 1 930 Kč.

77. Za vyjádření k odvolání žalobkyně a za účast při jednání odvolacího soudu náleží mimosmluvní odměna po 14 580 Kč za každý úkon (s ohledem na novelu účinnou od 1. 1. 2025 se vychází z tarifní hodnoty 65 000 Kč + 1 500 000 Kč, tj. 1 565 000 Kč) a náhrada hotových výdajů po 450 Kč za každý úkon. Celkem tak odměna a náhrada hotových výdajů za odvolací řízení činí 31 990 Kč. Spolu s náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 6 717,90 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží žalovanému celkem 38 707,90 Kč.

78. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, nejsou-li u nich dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k výsledku řízení je povinna tyto náklady nahradit neúspěšná žalobkyně. Jelikož však ke dni rozhodnutí dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o znalečném, nebylo zatím možno určit jejich konkrétní výši ani stanovit lhůtu k plnění. Z toho důvodu o nich bude rozhodnuto samostatným usnesením.