o ochraně autorských práv, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024, č. j. 3 C 9/2023-106,

Rozhodnutí soudu prvního stupně

1. Rozsudkem ze dne 20. června 2024, č. j. 3 C 9/2023-106, Městský soud v Praze ve výroku I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované odstranit knihu [Anonymizováno] v podobě elektronické i papírové z internetových prodejen [právnická osoba], ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované dodatkem smlouvy vepsat místo titulu „[Anonymizováno]“ do smlouvy „[Anonymizováno]“, ve výroku III. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 46 888 Kč jako náhradu plateb [tituly před jménem] [Anonymizováno], ve výroku IV. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 210 000 Kč z důvodu publikace elektronické knihy, částku 70 000 Kč z důvodu ponižování odměn a částku 70 000 Kč z důvodu absence změny licence z výhradní na nevýhradní, ve výroku V. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 294 000 Kč za nevydání dalších dílů série „[Anonymizováno], ve výroku VI. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit 70 000 Kč z důvodu finanční pokuty za prodlení s opravou smlouvy, ve výroku VII. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit 101 844 Kč, které žalobkyně uhradila společnosti [Anonymizováno], ve výroku VIII. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované omluvit se ve formě odvysílání ve veřejnoprávní televizi v České republice a na Slovensku ve znění „Naše společnost [právnická osoba] se chce tímto omluvit autorce [Jméno žalobkyně A] za porušení autorských práv, nedodržení ustanovení licenční smlouvy a rovněž tak za porušení dohody“, a ve výroku IX. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 1 200 Kč.

2. Takto soud první stupně rozhodl o žalobě, změněné s jeho souhlasem, kterou se žalobkyně, jako autorka pětidílné knižní série „[Anonymizováno]“, domáhá na žalované jako nakladatelce, které dne 21. 11. 2016 poskytla na základě smlouvy výhradní oprávnění k rozmnožování a rozšiřování prvního dílu série s názvem „[Anonymizováno]“, a to na dobu deseti let od jeho vydání, náhrady újmy, která jí vznikla porušením povinností z této smlouvy. Žalovaná předně neoprávněně odmítla vydat další díly série, čímž dílo znehodnotila a žalobkyni poškodila. Předmětná pentalogie je celoživotním dílem žalobkyně. K odmítnutí vydat další díly ze strany žalované došlo i přesto, že se knihy líbily. V závěru prvního dílu přitom žalovaná otiskla ukázku z druhého dílu a uvedla, že kniha bude brzy v knihkupectvích. I proto čtenáři stejně jako žalobkyně očekávali vydání dalších dílů. Žalovaná dále neoprávněně šířila elektronické rozmnoženiny knihy. K tomu ji ujednání účastníků o udělení licence neopravňovalo. Ve vztahu k elektronické knize totiž nedošlo mezi účastníky ke shodě ohledně specifikace takového šíření a výše honoráře. Navrhovaný honorář ve výši 14 % je podle žalobkyně doslova zotročující, neboť vydání elektronické knihy s sebou nenese žádné náklady. Elektronická verze knihy se přesto ocitla na platformě [Anonymizováno] a v dalších internetových obchodech.

3. K důvodům jednotlivých nároků soud prvního stupně uvedl, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 6. 10. 2022 uzavřena „dohoda o ukončení licenční smlouvy“. V ní se žalovaná zavázala stáhnout z prodeje veškeré elektronické rozmnoženiny literárního díla, ty však i po uplynutí dohodnuté lhůty v řadě internetových obchodů ([právnická osoba]) zůstaly dostupné. Stejně tak bylo možné na internetu zakoupit i tištěné rozmnoženiny díla, k čímž podle žalobkyně rovněž žalovaná porušila svou povinnost. Žalobkyně se proto v první řadě domáhala, aby žalovaná zajistila stažení elektronických i knižních rozmnoženin díla „[Anonymizováno]“ (nárok I). Žalobkyně dále požadovala, aby byla žalované uložena povinnost uzavřít smluvní dodatek k původní smlouvě, kterým by došlo ke opravě názvu knižního titulu v textu smlouvy (nárok II). Ačkoli byla kniha vydána pod správným názvem „[Anonymizováno]“, ve smlouvě byla stále označena názvem „[Anonymizováno]“. Žalované tak podle žalobkyně vznikla povinnost uzavřít s žalobkyní dodatek, kterým by se název v textu původní smlouvy opravil. Částku 46 888 Kč (nárok III) žalobkyně požadovala uhradit s ohledem na skutečnost, že tuto sumu vynaložila za právní služby, které jí v souvislosti s uplatňováním jejích práv poskytl advokát [tituly před jménem] [Anonymizováno].

4. Dále se žalobkyně domáhala tří peněžitých nároků sankčního charakteru. Jednak požadovala po žalované částku 210 000 Kč (první část nároku IV). Na zaplacení této částky žalobkyni měl vzniknout nárok jako na odškodnění z toho důvodu, že žalovaná neoprávněně šířila v rozporu se smlouvu kromě knižních rozmnoženin i elektronickou verzi předmětného díla. Dále žalobkyně požadovala 70 000 Kč proto, že žalovaná žalobkyni nedůvodně krátila odměnu, která jí podle smlouvy měla za prodej tištěných knih náležet. Konkrétně bylo mezi účastníky ujednáno, že kniha se bude prodávat za 369 Kč a žalobkyni z toho bude náležet odměna 14 %. Při vyúčtování odměny žalovaná vycházela z částek podstatně nižších a autorskou odměnu neoprávněně krátila. Z tohoto důvodů žalobkyni vzniklo právo na „pokutu“ právě výši 70 000 Kč (druhá část nároku IV). Na základě ujednání mezi účastníky se od počátku počítalo s tím, že na první knihu postupně navážou další díly. Žalovaná však od jejich vydání upustila. Tím celou sérii znehodnotila a zhanobila jméno autorky a její pověst. S ohledem na to žalované vznikla povinnost změnit smlouvu podle požadavků žalobkyně a to tak, že bude změněna licence na nevýhradní. To žalovaná včas neučinila, přestože dala krátce po vydání prvního dílu najevo, že nebude mít zájem o dokončení knižní série. Na rozvázání nakladatelské smlouvy se strany dohodly až 6. 10. 2022. Do té doby si žalovaná k prvnímu dílu ponechala výhradní licenci, což žalobkyni po dobu sedmi let bránilo v navázání spolupráce s jiným nakladatelstvím. Žalobkyně proto požadovala, aby za to soud uložil žalované „finanční postih“ ve výši 70 000 Kč (10 000 Kč za rok) (třetí část nároku IV).

5. Tištěný náklad každého dílu série měl podle žalobkyně čítat 1 500 výtisků, neboť stejně tak tomu bylo u prvního dílu. Vzhledem k tomu, že prodejní cena tištěné knihy byla stanovena na 369 Kč a že sazba odměny měla činit 14 % z prodejní ceny, což po odečtení DPH činí 49 Kč. Celkem tak žalobkyni ušla odměna v celkové výši 294 000 Kč. Ekvivalent této částky žalobkyně po žalované požadovala (nárok V). Trváním stavu, kdy v původní smlouvě zůstal nesprávný název knihy „[Anonymizováno]“ (viz nárok II), dochází podle žalobkyně k zásahu do jejího „autorského práva“. Vzhledem k tomu, že žalovaná změnu ve smlouvě neučinila dobrovolně, žalobkyně požadovala, aby jí za to soud uložil „finanční postih“ ve výši 70 000 Kč (nárok VI). Poté, co žalovaná vydala první díl, dokončení knižní série nemohlo být pro žádné jiné nakladatelství dostatečně atraktivní. Žalobkyně se proto rozhodla dokončit knižní sérii na vlastní náklady. Za tím účelem navázala spolupráci se společností [Anonymizováno]., která pro ni zajišťuje službu tisku knihy na vyžádání. Zajištění této služby žalobkyni vyšlo na částku € 4 140 (v přepočtu 101 844 Kč), jejíž náhradu rovněž uplatňovala po žalované (nárok VII). V rozporu s povinností žalované vydaná kniha neobsahovala krátké pojednání o autorovi (tzv. medailonek). To v žalobkyni vzbudilo pocit ponížení. Požadovala proto, aby se jí žalovaná za absenci medailonku veřejně omluvila (nárok VIII).

6. Z hlediska relevantní skutkové stránky věci vyšel soud prvního stupně z toho, že

- dne 21. 11. 2016 účastníce uzavřely písemnou smlouvu, z jejíhož textu se podává, že obsahem má být závazek žalobkyně vytvořit literární dílo s pracovním názvem „[Anonymizováno]. Dílo bylo ve smlouvě definováno jednak tímto pracovním názvem a jinak rozsahem 447 normostran ± 10%. Podle smlouvy žalobkyně poskytne žalované výhradní oprávnění vyhotovovat po dobu deseti let od vydání literárního díla jak knižní, tak i a elektronické rozmnoženiny tohoto díla s tím, že je žalovaná bude rozšiřovat prodejem. Knižní (tištěné) rozmnoženiny díla byla žalovaná podle textu smlouvy oprávněna šířit na území všech států světa s výjimkou Spojených států amerických a Kanady v počtu 1 500 až 200 000 rozmnoženin v závislosti na poptávce zákazníků. V textu smlouvy je dále výslovně uvedeno [čl. III odst. 2 písm. a)], že „autor uděluje nabyvateli svolení šířit elektronické rozmnoženiny díla v rozsahu celosvětové sítě Internet, kdy množstevní rozsah těchto rozmnoženin je dán počtem spotřebiteli uskutečněných downloadů díla za dobu šíření díla dle této smlouvy.“ Dále (v dalším bodě) je ve smlouvě upraveno právo sířit dílo i prostřednictvím datových nosičů formátu CDROM [čl. III odst. 2 písm. b)], a to na území všech států světa s výjimkou Spojených států amerických a Kanady v počtu 1 až 20 000 rozmnoženin v závislosti na poptávce zákazníků. Nad rámec maximálního množstevního rozsahu licence byla žalobkyně podle textu smlouvy oprávněna k vyhotovení pracovních výtisků v počtu nepřevyšujícím pět procent ujednaného nákladu a dále k vyhotovení deseti rozmnoženin pro autora. Žalovaná byla podle smlouvy povinna vydat dílo v nákladu odpovídajícím dolní hranici množstevního rozsahu licence. Žalovaná se žalobkyni za vytvoření díla a za jeho užití v rozsahu stanoveném smlouvou zavázala zaplatit souhrnnou odměnu ve výši 14 % z příjmů, kterých žalovaná docílí prodejem rozmnoženin. Žalovaná byla povinna vyúčtovat odměnu za každé kalendářní pololetí daňovým dokladem a k tomuto vyúčtování připojit zprávu obsahující údaje o prodejích rozmnoženin díla (smlouva o vytvoření díla a licenční smlouva nakladatelská č. [č. účtu] ze dne 21. 11. 2016),

- ještě před uzavřením smlouvy, konkrétně dne 12. 8. 2016, žalobkyně zaslala žalované úryvek z druhého a třetího dílu knižní série (e-mailová konverzace ze dne 12. 8. 2016),

- vydaná kniha, tj. první díl série, v závěru na straně 440 obsahuje text: „[adresa]“. Dále obsahuje krátkou ukázku z druhého dílu. Celkem má kniha 448 stran (tisková rozmnoženina knihy [Anonymizováno]),

- dne 26. 12. 2017 vyzvala žalobkyně žalovanou ke stažení distribuce knihy prostřednictvím sítě [Anonymizováno] (email ze dne 26. 12. 2017),

- kniha byla následně u nabídky spol. [Anonymizováno] stažena, a to na žádost, kterou žalobkyně adresovala přímo této společnosti (email ze dne 6. 2. bez uvedení roku),

- dne 6. 10. 2022 účastníce uzavřely písemnou dohodu, podle které žalovaná pozbývá oprávnění ke zhotovování rozmnoženin díla a jejich rozšiřování s výhradou doprodeje již vyhotovených knižních rozmnoženin, trvající po dobu jednoho roku od uzavření dohody. Veškerá oprávnění k užití díla se podle textu dohody v plném rozsahu vracejí žalobkyni. Zároveň se žalovaná zavázala stáhnout z prodeje elektronické rozmnoženiny díla a zajistit, aby je z prodeje stáhly třetí osoby, kterým žalovaná tyto elektronickou rozmnoženinu poskytla, a to ve lhůtě jednoho měsíce od uzavření dohody (dohoda o ukončení licenční smlouvy ze dne 6. 10. 2022),

- dne 8. 12. 2022 se dala kniha „[Anonymizováno]“ nalézt prostřednictvím služby [Anonymizováno]. Na internetových stránkách této služby bylo možno zobrazit náhled 93 stránek z knihy (snímek obrazovky zachycující obsah platformy [Anonymizováno] ze dne 8. 12. 2022),

- žalovaná žalobkyni po dobu trvání licence pravidelně předkládala vyúčtování odměny, obsahující údaje o výši tržeb dosažených prodejem knižních i elektronických rozmnoženin podle jednotlivých způsobů prodeje a podle území prodeje, o sazbě odměny (14 %) a o výši odměny, vypočtené aplikací příslušné sazby na tržby dosažené prodejem rozmnoženin (daňové doklady č. [Anonymizováno] ze dne 31. 12. 2017, č. [Anonymizováno] ze dne 31. 12. 2017, č. [Anonymizováno] ze dne 1. 1. 2020, č. [Anonymizováno] ze dne 1. 1. 2020, č. [Anonymizováno] ze dne 31. 12. 2021, č. [Anonymizováno] ze dne 31. 12. 2021, č. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2022, č. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2022, č. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2023 a č. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2023),

- v období od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 (tj. po uzavření dohody „o ukončení licenční smlouvy“) došlo k prodeji tří elektronických rozmnoženin díla. Tržby z prodeje těchto rozmnoženin činily 220,99 Kč, z čehož žalobkyni náleží odměna (14%) ve výši 30,94 Kč. Vyúčtování odměny za první pololetí roku 2023 obsahuje údaj ohledně tištěných rozmnoženin v tom smyslu, že bylo vyhotoveno celkem 1 750 výtisků, že 150 výtisků bylo vyhotoveno bez nároku na odměnu a že dohromady bylo vyúčtováno 499 výtisků, zbývající (neprodané) výtisky čítají 1 101 kusů (daňový doklad č. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2023),

- dne 9. 7. 2023 se elektronická verze knihy „[Anonymizováno]“ nacházela v nabídce internetových obchodů [Anonymizováno] (snímek obrazovky ze dne 9. 7. 2023),

- ke dni vyhlášení rozsudku (20. 6. 2024) se již elektronické verze knihy na internetových obchodech [právnická osoba] nenacházely. Pokud jde o tištěnou knihu, uvádí ji jako skladem pouze obchod [Anonymizováno] a to v počtu 1 kus. Ostatní ji evidují buď jako „u dodavatele“ nebo jako „nedostupnou“ s možností objednávky ve lhůtě 3 – 5 pracovních dnů (internetové stránky těchto obchodů při jednání),

- společnost [Anonymizováno]. pro žalobkyni zajišťuje službu tisku knih, které jsou součástí knižní série [Anonymizováno], na vyžádání. Služba spočívá v tom, že společnost na základě objednávky konkrétního zákazníka zajistí vytištění knihy a doručení výtisku na určenou adresu. Za zajištění této služby jí žalobkyně zaplatila částku 4 140 €. (potvrzení o platbách ze dne 24. 10. 2023, 25. 10. 2023 a 26. 10. 2023 a z objednávky),

- před zahájením řízení se žalobkyně obrátila na žalovanou písemně a vyzvala ji k plnění (dopis ze dne 9. 7. 2022),

- v této věci žalobkyně vyhledala právní pomoc. V srpnu 2023 jí advokát [tituly před jménem] [Anonymizováno] doporučil, vzít žalobu zpět, případně nehradit soudní poplatky, neboť veškeré peněžní nároky bylo podle názoru osloveného advokátka komplikované uplatňovat u soudu (email ze dne 9. 8. 2023).

7. Dodávaje, že z dalších provedených důkaz nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně je autorkou literárního díla s názvem „[Anonymizováno]“. Dne 21. 11. 2016 žalobkyně poskytla žalované výhradní oprávnění vyhotovovat po dobu deseti let od vydání literárního tohoto díla (označeného ve smlouvě pracovním názvem „[Anonymizováno]“) jeho knižní a elektronické rozmnoženiny a rozšiřovat je prodejem. Knižní rozmnoženiny díla byla žalovaná podle smlouvy oprávněna šířit ve všech státech světa s výjimkou Spojených států amerických a Kanady v počtu 1 500 až 200 000 rozmnoženin v závislosti na poptávce zákazníků. Elektronické rozmnoženiny byla žalovaná podle textu smlouvy oprávněna šířit celosvětově prostřednictvím sítě Internet a dále prostřednictvím datových nosičů formátu CDROM, a to ve všech státech světa s výjimkou Spojených států amerických a Kanady v počtu 1 až 20 000 rozmnoženin v závislosti na poptávce zákazníků. Žalovaná byla podle smlouvy povinna vydat dílo v nákladu odpovídajícím dolní hranici množstevního rozsahu licence. Žalovaná se žalobkyni za vytvoření díla zavázala zaplatit odměnu ve výši 14 % z příjmů nakladatelství dosažených prodejem rozmnoženin. Dne 6. 10. 2022 se účastníci dohodli na tom, že žalovaná pozbývá oprávnění ke zhotovování rozmnoženin díla a jejich rozšiřování s výhradou doprodeje již vyhotovených knižních rozmnoženin, trvající po dobu jednoho roku od uzavření dohody, a že veškerá oprávnění k užití díla přecházejí v plném rozsahu zpět na žalobkyni. Zároveň se žalovaná zavázala stáhnout z prodeje elektronické rozmnoženiny díla a zajistit, aby je z prodeje stáhly veškeré osoby, kterým žalovaná tyto rozmnoženiny poskytla, a to ve lhůtě jednoho měsíce od uzavření dohody. Po uplynutí této lhůty došlo k prodeji ještě dalších tří elektronických rozmnoženin. To žalovaná žalobkyni sdělila ve formou vyúčtování a poskytla jí za to odměnu. Na stránkách internetových obchodů, z nichž žalobkyně požadovala po žalované stažení rozmnoženin, elektronická kniha k dispozici není, a pokud jde o knižní rozmnoženiny, pak internetový obchod [Anonymizováno] nabízí jeden kus. [právnická osoba] uvádějí knihu buď „u dodavatele“ nebo jako „nedostupnou na pobočce“ s možností objednávky obrázkem přebalů knih a fotografiemi knih, emaily ze dne 29. 8. 2017 a 1. 9. 2017, emailovou komunikací ze dne 8. 1. 2018, z roku 2016 a roku 2023, dalšími snímky obrazovky internetových obchodů odlišných od těch, z nichž žalobkyně požadovala knihu stáhnout (např. [Anonymizováno]).

8. Po právní stránce pak soud prvního stupně, uznávaje i s ohledem na bydliště žalované ve Spojených státech amerických svou mezinárodní (soudní) pravomoc a respektuje volbu účastnic ohledně použití českého (hmotného) práva, předně s ohledem na názorové rozpory účastnic vyložil obsah v roce 2016 mezi nimi podle § 2384 o. z. a § 12 autorského zákona uzavřené licenční smlouvy nakladatelské a za použití § 551 odst. 1 a § 556 odst. 1 o. z. dospěl k závěru, že předmětem smlouvy bylo vydání pouze prvního dílu pentalogie a nikoliv celé série. Na jedné straně totiž byl předmět smlouvy výslovně definován jako „[Anonymizováno]“ s rozsahem 447 normostran ± 10 %, přičemž žalovanou vydaný první díl má 448 stran. Na straně druhé žalobkyně ani po poučení soudem prvního stupně neuvedla nic, z čeho by dohoda o vydání všech pěti dílů vyplývala. Samotná skutečnost, že žalobkyně žalované v průběhu srpna 2016 zaslala úryvky z dalších, připravovaných dílů nebo že součástí prvního dílu byla také krátká ukázku z dílu druhého, o takové dohodě svědčit dle soudu prvního stupně nemůže. Neměla-li proto žalovaná povinnost vydat i ostatní díly série, zamítl soud prvního stupně bez dalšího jako nedůvodné nároky na zaplacení částky 294 000 Kč z titulu ušlého zisku za nevydání zbylých dílů pentalogie a na náhradu nákladů, jež žalobkyně vynaložila na vydání kompletní knižní série společností [Anonymizováno].

9. V tomto kontextu soud prvního stupně rovněž odmítl výhrady žalobkyně ve vztahu k označení či klasifikaci knihy při jejím prodeji a způsobu její propagace (například že byla kniha nevhodně zařazena do kategorie literatury pro dospělé, ačkoli byla určena spíše pro mladší čtenáře, nebo že text anotace nebyl přizpůsoben čtenářům tvořícím cílovou skupinu knihy), zdůvodňující podle žalobkyně její komerční neúspěch. Pokud se specifické požadavky žalobkyně, týkající se postupu žalované při prodeji a propagaci knihy, nepromítly do obsahu konkrétních smluvních podmínek, nelze nedodržení takových požadavků kvalifikovat jako porušení smluvní povinnosti žalované ve smyslu § 2913 o. z., pročež takové jednání nemůže důvodem vzniku jakéhokoliv soukromoprávního nároku sankční povahy.

10. Jde-li o rozpory účastnic stran existence oprávnění žalované rovněž dílo zpřístupňovat veřejnosti online, resp. činit tak i na území Spojených státu amerických, i zde soud prvního stupně dovodil jeho existenci z výslovného znění smlouvy, pokud bylo v čl. III odst. 2 písm. a) smlouvy dohodnuto, že „autor uděluje nabyvateli svolení šířit elektronické rozmnoženiny díla v rozsahu celosvětové sítě Internet, kdy množstevní rozsah těchto rozmnoženin je dán počtem spotřebiteli uskutečněných downloadů díla za dobu šíření díla dle této smlouvy“. A to pro území celého světa, pakliže oproti šíření knižní a elektronické rozmnoženiny díla na nosičích CD-ROM pouze na území celého světa s výjimkou Spojených států amerických a Kanady) nebylo toto právo žalované nikterak územně omezeno. Ani v tomto případě pak žalobkyně k výzvě soudu prvního stupně neuvedla nic, co by svědčilo o existenci takové dohody, která by žalované zpřístupňovat dílo veřejnosti online, popř. přinejmenším pro území Spojených státu amerických neumožňovala. Domáhala-li se tedy žalobkyně nároku na odškodnění ve výši 210 000 Kč z důvodu neoprávněného šíření díla prostřednictvím distribuce elektronických rozmnoženin po Internetu, a to i na území Spojených státu amerických, byla žaloba i v tomto rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

11. K nároku na zaplacení pokuty za neoprávněné krácení autorské odměny soud prvního stupně předně uvedl, že z textu licenční smlouvy se podává, že se žalovaná zavázala žalované poskytnout procentní odměnu ve výši „14 % z příjmu docíleného nabyvatelem prodejem rozmnoženin díla bez DPH“. Pakliže žalobkyně tvrdila, že jí náležela tato procentní odměna z pevně sjednané, v licenční smlouvě určené ceny 369 Kč rozmnoženiny, ani přes poučení žalobkyně nedotvrdila nic, co by takové dohodě nasvědčovalo. Nárok na plnění pokuty ve výši 70 000 Kč, který žalobkyně opírala o tvrzení spočívající v neoprávněném krácení autorské odměny v rozporu se smlouvou, tedy důvodný být nemůže.

12. Nedůvodnou shledal soud prvního stupně žalobu i v rozsahu poskytnutí omluvy za nezakomponování „krátkého pojednání o jejím životě (medailonku)“ do vydaného prvního dílu, neboť žalobkyně netvrdila, že by se tak se žalovanou dohodla, a takové právo neposkytuje autorovi ani autorský zákon v rámci úpravy osobnostních práv autora.

13. Soud prvního stupně odmítl zcela nedůvodnou ingerenci do smluvního soukromoprávního vztahu a nepřisvědčil uplatněnému nároku žalobkyně na nahrazení pracovního názvu obsaženého v původní smlouvě „[Anonymizováno]“. Stejně tak za nedůvodný označil soud prvního stupně požadavek žalobkyně na náhradu újmy za porušení povinnosti žalovanou „vrátit jí oprávnění k užití díla“, resp. „změnit licenci z výhradní na nevýhradní“, pokud tvrdila, že do uzavření dohody z roku 2022 o ukončení licenční smlouvy nakladatelské si žalovaná k prvnímu dílu ponechala výhradní licenci, což žalobkyni po dobu sedmi let bránilo v navázání spolupráce s jiným nakladatelstvím. Soud prvního stupně poukázal na to, že licence k užití díla byla ujednána jako výhradní a bylo pouze na žalobkyni, aby postupem podle § 2378 o. z. toto právo ukončila, nebo jinak omezila. Ani zde pak nárok na změnu licenční smlouvy v názvu díla a na uzavření dodatku k licenční smlouvě měnícího typ licence z žádného ustanovení zákona či smlouvy nevyplývá, a proto žalovaná nemůže být odpovědná za prodlení se splněním takových povinností, pročež nemohou být důvodné ani oba nároky na zaplacení „finančního postihu“ ve výši dvakrát 70 000 Kč. K tomu pak soud prvního stupně připomněl, že nároky na „„finanční postih“ či „pokutu z majetku žalované“ nemají podklad v žádném ustanovení soukromého práva. Platební povinnost represivní povahy je v českých poměrech institutem charakteristickým pro veřejné právo (trestní právo a správní trestání). Po právní stránce soud nicméně i přes tuto formulační neobratnost žalobkyně hodnotil zjištěný skutkový stav prizmatem všech v úvahu přicházejících institutů soukromého práva, tj. nároků smluvních a deliktních, neboť povinností účastníka řízení není právní kvalifikace tvrzeného skutkového děje. Uplatněné nároky však dle jeho názoru jakýkoliv právní titul postrádají.

14. Pokud jde o nárok na stažení rozmnoženin z trhu, vyšel soud prvního stupně z toho, že nebylo prokázáno, že by byla knižní nebo elektronická rozmnoženina díla nabízena prostřednictvím internetových obchodů [právnická osoba], vyjma nabídky jednoho kusu knižní rozmnoženiny na [Anonymizováno] Protože však žalobkyně netvrdila, že žalovaná dílo prodávala i po uzavření dohody o ukončení licence, bylo ve vztahu k tomuto jednomu kusu podle § 14 odst. 2 autorského zákona právo na jeho rozšiřování tzv. vyčerpáno. K jeho nabízení a prodeji tak souhlas žalobkyně nebyl třeba, a proto se nemůže s úspěchem domáhat následného stažení takto dodané rozmnoženiny z trhu. Naopak za pravdu dal soud prvního stupně žalobkyni v tom, že žalovaná porušila svou povinnost stáhnout z prodeje veškeré elektronické rozmnoženiny díla, vyplývající z dohody o zániku licenční smlouvy, neboť v řízení bylo prokázáno, že po uzavření dohody „o ukončení licenční smlouvy“, na základě které získala výhradní právo dílo užít žalobkyně, došlo k prodeji dalších tří elektronických rozmnoženin. Zpřístupnila-li tedy žalovaná ve spolupráci se svými smluvními partnery tři elektronické rozmnoženiny díla bez potřebné licence, dopustila se tím porušení autorských práv žalobkyně. Ta pak z takového porušení může dovozovat nároky vypočtené v § 40 autorského zákona. „Zdržovací“ nárok však důvodný být nemůže, pokud bylo prokázáno, že prodej elektronických rozmnoženin po zániku licence byl ojedinělým excesem a že v žádném z internetových obchodů uváděných žalobkyní nelze elektronickou verzi knihy v současné době zakoupit. Co se týče případného nároku na zadostiučinění za újmu způsobenou zásahem do autorského práva [§ 40 odst. 1 písm. e) aut. zák.], vzal soud prvního stupně v potaz intenzitu zásahu, tj. že byly prodány tři elektronické rozmnoženiny díla, jehož náklad byl původně sjednaném v desítkách tisíc, skutečnost, že do doby uzavření dohody účastníků byla k tomuto užití díla oprávněna, a v neposlední řadě i fakt, že žalovaná sama odvedla žalobkyni autorskou odměnu v původně sjednané výši. Skutečnost, že došlo k prodeji tří rozmnoženin po sjednaném datu ukončení spolupráce, se totiž žalobkyně dozvěděla z vyúčtování, které jí sama žalovaná zaslala. S ohledem na všechny tyto okolnosti tedy dle názoru soudu prvního stupně nemůže být požadavek žalobkyně na veřejnou omluvu v žádném případě důvodný.

15. V případě nároku na stažení „záznamu knihy“ a ukázky z ní z platformy [Anonymizováno], vyšel soud prvního stupně z toho, že projekt [Anonymizováno] je službou americké společnosti [Anonymizováno]. umožňující fulltextové vyhledávání v knihách, které [Anonymizováno] získal v elektronické podobě či sám digitalizoval a následně uložil ve své digitální databázi. Uživatelé mohou po vyhledání zobrazit též úryvek z knihy. Volná díla jsou zpřístupněna uživatelům bez omezení celá. V řízení však nevyplynulo nic, co by odůvodňovalo závěr, že zobrazení náhledu knihy v rozsahu 93 stran v této databázi je možné připisovat k tíži žalované nebo snad že by bylo důsledkem porušení jakékoliv její povinnosti. Bylo ostatně postaveno najisto, že je zde možné zobrazit toliko náhled knihy a současně není možné elektronickou rozmnoženinu díla zakoupit. S ohledem na skutečnost, že však společnost [Anonymizováno]. není účastníkem tohoto řízení se soud prvního stupně otázkou, zda neporušuje autorská práva žalobkyně, zabývat nemohl.

16. Konečně jde-li o nárok na náhradu nákladů na právní služby poskytnuté žalobkyni advokátem [tituly před jménem] [Anonymizováno], pakliže soud prvního stupně neshledal na straně žalované porušení jakékoliv povinnosti, s nímž by mohlo být v příčinné souvislosti zaplacení odměny advokátovi za jeho službu právní pomoci, nemohla žalobkyni ani tato pohledávka za žalovanou vzniknout. K tomu pak soud prvního stupně poznamenal, že jedním z výstupů předmětné právní pomoci bylo doporučení žalobkyni neplatit soudní poplatek, případně vzít podanou žalobu zpět, jak bylo zjištěno z provedeného dokazování. V tomto ohledu se tedy nepochybně nemůže jednat ani o účelné náklady spojené s uplatněním jakékoliv pohledávky žalobkyně. Z tohoto důvodu pak zamítl žalobu i v tomto posledním bodě.

17. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud prvního stupně podle § 151 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když přiznal plně úspěšné žalované právo na náhradu paušálních výdajů nezastoupeného účastníka za 4 úkony po 300 Kč.

Odvolání žalobkyně

18. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání a namítá jeho věcnou nesprávnost.

19. Soud prvního stupně předně zcela pominul, že ještě v roce 2023 měla žalovaná trh s elektronickou knihou žalobkyně otevřený, ač se v dohodě o ukončení licenční smlouvy zavázala stáhnout elektronické knihy z distribuční sítě do jednoho měsíce od podpisu dohody, tj. do 6. 11. 2022, což jasně prokazuje portál [Anonymizováno]. Současně právník žalované ve vyjádření k žalobě výslovně lhal, pakliže popřel, že by v roce 2023 byla elektronická kniha ještě v oběhu, jak dokazují faktury samotné žalované. Trvá proto na pokutě ve výši 210 000 Kč za neoprávněné šíření těchto elektronických rozmnoženin.

20. Nadále setrvává na změně licenční smlouvy a vystavení dodatku, jde-li o název díla. Opakovaně poukazuje na daňové důvody, pro které jako podnikatelka má problémy v USA s tím, že název díla v licenční smlouvě neodpovídá názvu díla vydaného.

21. Setrvává i na důvodech, pro které požaduje nahradit škodu v podobě částek zaplacených právníkovi [tituly před jménem] [Anonymizováno], který ji zastupoval v době před zahájením řízení a který žalované vytkl nesčetné chyby, jejichž nápravu nyní žalobou uplatňuje.

22. Jde-li o její námitky směrem k nedostatku oprávnění žalované (od počátku) šířit i elektronickou knihu, poukazuje na to, že po uzavření licenční smlouvy jednala se žalovanou ohledně jejího dodatku č. 1, neboť mimo jiné žádala o „doplnění specifikace u elektronické rozmnoženiny: cena el. knihy, autorský honorář“. Žalovaná sice dodatek vystavila, ale naprosto ho zmanipulovala pouze ve svůj prospěch. Tím, že ho žalobkyně odmítla podepsat, bylo „vlastně zakázáno žalované publikovat elektronickou rozmnoženinu“.

23. Dále připomíná porušení autorského zákona ze strany žalované, která odmítla vydat další díly série, ač dobře věděla, že „podepsala literární sérii“. Držela tak žalobkyni po dobu 6 let svázané ruce, kdy nemohla publikovat úplnou sérii. Žalovaná přitom odmítla změnit výhradní licenci na nevýhradní. Za nevydání dalších dílů požaduje zaplatit 294 000 Kč. Za každý rok prodlení, kdy žalovaná držela žalobkyni svázané ruce a nemohla publikovat celou sérii, požaduje 10 000 Kč, celkem 70 000 Kč. Dále požaduje zaplatit 101 844 Kč, které uhradila společnosti Dibuk, která pro ni zřídila prodej celé literární série jak v podobě knižní, tak elektronické.

24. Za to, že bylo její dílo veřejně zostuzeno a jeho hodnota byla poškozena tím, že série nebyla zveřejněna celá a že vydané dílo nebylo zařazeno do žádné kategorie, požaduje veřejnou omluvu odvysílanou ve veřejnoprávní televizi v České i Slovenské republice.

25. Konečně zpochybnila věcnou příslušnost Městského soudu v Praze, maje za to, že rozhodovat měl Vrchní soud v Praze. Přitom poukazuje na skutečnost, že věc již Vrchní soud v Praze posoudil, a to usnesením ze dne 22. 9. 2023, č. j. Ncp 958/2023-32, které pojednává o „odstranění elektronických knih, pokutě, opravě smlouvy, finančním postihu a vrácení licence“.

Vyjádření žalované k odvolání žalobkyně

26. Žalovaná, odkazuje na svá dřívější vyjádření k žalobě, navrhuje napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

Posouzení věci odvolacím soudem

27. Vrchní soud v Praze po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné a bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal z jeho podnětu napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

28. Předně je na místě uvést, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění a učinil i tomu odpovídající závěr o skutkovém stavu, což ani žalobkyně v odvolání nezpochybňuje, a proto odvolací soud z něho bez dalšího při svém rozhodování vycházel. Tento skutkový stav pak soud prvního stupně posoudil v zásadě správně i po právní stránce. S ohledem na to, že žalobkyně v odvolání bez dalšího setrvává na důvodech žaloby, neargumentujíc proti vlastním závěrům soudu prvního stupně, je na místě osvětlit nedůvodnost žaloby obšírnějším posouzením právních vztahů mezi účastnicemi.

29. Podle § 2358 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), platí, že „[L]icenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.“.

30. Podle § 2371 o. z. platí, že „[S]mlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít v původní nebo zpracované či jinak změněné podobě, a to určitým způsobem nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném.“.

31. Podle § 2384 odst. 1 o. z. platí, že „[L]icenční smlouvou nakladatelskou poskytuje autor nabyvateli licenci k rozmnožování a rozšiřování autorského díla slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného, fotografického nebo vyjádřeného způsobem podobným fotografii, nejde-li o užití autorského díla v provedení výkonnými umělci.“.

32. Podle § 2372 odst. 2 o. z. platí, že „[L]icenci k užití autorského díla je nabyvatel povinen využít, ledaže je ujednáno jinak.“.

33. Podle § 2375 odst. 2 o. z. platí, že „[N]abyvatel smí dílo nebo jeho název upravit či jinak měnit, jen bylo-li to ujednáno, ledaže se jedná o takovou úpravu nebo jinou změnu, u níž lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě však nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název upravit nebo jinak změnit, vyhradil-li si autor svolení a je-li nabyvateli taková výhrada známa.“.

34. Konečně podle § 1902 o. z. platí, že „[D]ohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.“.

35. Soud prvního stupně předně správně dovodil, že na podkladě „smlouvy o vytvoření díla a licenční smlouvy nakladatelské“ z 21. 11. 2016 vznikl mezi účastnicemi závazek z licenční smlouvy, kterým žalobkyně poskytla žalované oprávnění k užití autorského díla slovesného s názvem „[Anonymizováno]“ (dále také jen „dílo žalobkyně“).

36. Šlo přitom o tzv. smlouvu smíšenou, neboť v části oprávnění žalované k rozmnožování a šíření díla žalobkyně podle § 12 odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), šlo o licenční smlouvu nakladatelskou, a v části oprávnění k jeho sdělování veřejnosti podle § 12 odst. 4 písm. f) autorského zákona způsobem podle § 18 odst. 2 věty první autorského zákona, šlo o (obecnou) licenční smlouvu autorskou. Správně přitom nepřisvědčil soud prvního stupně názoru žalobkyně, že žalovaná oprávnění k jeho sdělování veřejnosti neměla, plyne-li z uzavřené smlouvy oprávnění žalované mimo jiné i k „šíření elektronické rozmnoženiny díla v rozsahu celosvětové sítě Internet“. Nakonec žalobkyně jeho neexistenci nedovozovala ze znění samotné smlouvy, ale ze skutečnosti, že (až) po uzavření smlouvy žádala žalovanou o sjednání jejího dodatku, který by mimo jiné upravil i „doplnění specifikace ceny a autorského honoráře elektronické rozmnoženiny“, a který nakonec nebyl z rozhodnutí žalované uzavřen.

37. Pakliže nejen vyjádření účastnic, ale i odůvodnění napadeného rozsudku vykazují pojmové nepřesnosti, které mohou mít vliv na správnost posouzení projednávané věci, je na místě uvést, že smlouvou ze dne 21. 11. 2016 žalovaná získala (i) oprávnění k zhotovování tiskových a elektronických rozmnoženin díla žalobkyně (bod II.1. smlouvy), (ii) oprávnění k rozšiřování těchto tiskových rozmnoženin – papírové knihy (bod. III.1. smlouvy) a elektronických rozmnoženin v hmotné podobě – elektronické knihy na CD-ROM nosiči (bod III.2.a. smlouvy) a (iii) oprávnění ke sdělování díla žalobkyně veřejnosti jeho zpřístupňováním v nehmotné podobě na vyžádání prostřednictvím sítě elektronické komunikace – elektronická kniha na internetu (bod III.2.b. smlouvy). I když lze žalobkyni přitakat v tom, že licenční smlouvou nebyla sjednána „předpokládaná (prodejní) koncová cena“ elektronické rozmnoženiny a ani taková cena za stažení díla prostřednictvím internetu, a že je vůbec (výkladovou) otázkou, zda byla sjednána i výše její odměny za sdělování díla veřejnosti, mluví-li bod VI. smlouvy pouze o příjmech z prodeje „rozmnoženin díla“, je z první věty bodu VI.1. zřejmé, že dohoda o úplatnosti za veškeré dohodnuté způsoby užití, včetně jeho sdělování veřejnosti, uzavřena byla. Pro rozhodnutí projednávané věci v rozsahu žalobkyní uplatněných nároků pak není podstatné, na jakou odměnu za prodej elektronických knih prostřednictvím internetu měla nárok, ale pouze to, že oprávnění ke sdělování svého díla veřejnosti poskytla žalované (již) licenční smlouvou z 21. 11. 2016 [viz § 2366 odst. 1 písm. a) o. z.].

38. Rovněž nelze přisvědčit žalobkyni v tom, že obsahem tohoto závazku byla povinnost žalované „vydat“ i další čtyři díly pentalogie „[Anonymizováno]“. Jak správně poukázal soud prvního stupně, obsah písemné licenční smlouvy bez jakýchkoliv pochybností prokazuje dohodu pouze o prvním dílu, přičemž žalobkyně ani přes poučení soudu prvního stupně neuvedla nic, co by svědčilo o „podpisu celé série“. Zveřejnění úryvku z dalšího dílu knižní série a oznámení o tom, že bude brzy k dostání v knihkupectvích, představuje obvyklou součást marketingové propagace nejen nakladatelů, kteří se tím snaží přilákat další a udržet stávající zákazníky - čtenáře. Pokud nemá za takové situace nakladatel zajištěna práva k dalším dílům, je pouze k jeho škodě, bude-li předcházející (první) díl tržně úspěšný. Uvádí-li tak žalobkyně, že se první kniha čtenářům líbila, bude z úspěchu dalších dílů série profitovat ke škodě žalované pouze ona.

39. Není na překážku obsahu licenční smlouvy, pokud bylo dílo žalobkyně zveřejněno pod jiným názvem, než byl jako „pracovní“ ve smlouvě sjednán. Bylo by to však na překážku obsahu závazku, který mezi účastnicemi z této smlouvy vzešel, nebýt zřejmé dohody, či požadavku žalobkyně na úpravu názvu díla. Žalobkyně totiž nebrojí proti tomu, že zveřejněné dílo nese jiný (upravený) název než ten, který byl sjednán, ale proti tomu, že název díla v nakladatelské smlouvě neodpovídá tomu, který byl (správně) zveřejněn. Její pochopitelné daňové důvody v zahraničí je však nutné vyřešit jinak, než cestou změny znění smlouvy, na kterou nemá žádný soukromoprávní nárok, nejlépe např. prohlášením nakladatele, ve kterém bude vysvětlen důvod, pro který je rozdíl mezi názvem díla v nakladatelské smlouvě a ve fakturacích licenční odměny.

40. Na podkladě dohody o ukončení licenční smlouvy ze dne 6. 10. 2022 došlo ke změně v obsahu závazku mezi účastnicemi způsobem, že žalované zaniklo právo k zhotovování tiskových a elektronických rozmnoženin díla žalobkyně, zaniklo jí právo k rozšiřování elektronických rozmnoženin a zaniklo jí právo ke sdělování díla veřejnosti. Na dobu 1 roku jí (nadále) zůstalo právo k rozšiřování tiskových rozmnoženin a (nově) jí vznikla povinnost do 1 měsíce „stáhnout z prodeje elektronické rozmnoženiny díla a zajistit, aby je z prodeje stáhly veškeré osoby, kterým žalovaná tyto rozmnoženiny poskytla“.

41. Pokud tedy žalobkyně za této situace žalované vytýká, že i po uplynutí sjednané doby bylo možné zakoupit tiskovou rozmnoženinu jejího díla, lze odkázat na závěry soudu prvního stupně. Předně žalovaná tímto způsobem nemohla porušit smluvní povinnost z dohody z 6. 10. 2022, neboť se zavázala stáhnout z trhu do 1 měsíce pouze elektronické, nikoliv tiskové rozmnoženiny. Nemohla tak porušit ani zákonnou povinnost plynoucí z výlučného práva autora na rozšiřování díla, neboť žalobkyně netvrdí, že by tiskové rozmnoženiny po uplynutí 1 roku nabízela k prodeji sama žalovaná. Pokud by pak po uzavření dohody nabízely k prodeji tiskové rozmnoženiny díla žalobkyně oprávněně vytvořené žalovanou třetí osoby, lze stejně jak to učinil soud prvního stupně odkázat na princip vyčerpání práv autora pro tento způsob užití díla upravený v § 14 odst. 2 autorského zákona. Proto nepřevzala-li žalovaná smluvně povinnost stáhnout z trhu i tiskové rozmnoženiny díla žalobkyně, které oprávněně uvedla na trh, nemůže být odpovědná za to, že třetí osoba tyto rozmnoženiny (nadále) oprávněně prodává.

42. Oproti tomu se žalovaná smluvně zavázala do 1 měsíce „stáhnout z prodeje veškeré elektronické rozmnoženiny literárního díla“. Nutno poznamenat, že po uzavření dohody z 6. 10. 2022 nebyla ke sdělování díla veřejnosti online na vyžádání a ani k jakémukoliv jeho rozmnožování, včetně vytváření elektronických rozmnoženin, oprávněna ani žalovaná a ani jakákoliv třetí osoba, byť by rozmnoženinu k tomu způsobilou (dříve) oprávněně nabyla od žalované; tato práva se přitom ani prvním oprávněným užitím nevyčerpávají. V každém z těchto případů by tak šlo o neoprávněný zásah do výlučných práv žalobkyně, proti kterému by byla oprávněna se (samostatně) bránit. Žalovaná by byla rovněž odpovědna vůči svým obchodním partnerům (distributorům) za to, že je o předčasném ukončení práv včas neinformovala. Právě díky smluvně převzaté povinnosti „stáhnout z trhu“ elektronické rozmnoženiny, nebo jak také žalobkyně uvádí v odvolání „stáhnout je z distribuce“, odpovídala žalovaná za včasné informování distributorů o ukončení práv také vůči žalobkyni. Protože žalobkyně v namítaných případech porušení této smluvené povinnosti netvrdí, že by šlo o nabídku elektronické rozmnoženiny na CD-ROM nosiči, fyzické splnění povinnosti „stáhnout elektronickou rozmnoženinu z trhu“ by ani nebylo možné. Soudně vymahatelnou by tak tato povinnost byla pouze tehdy, pokud by download eknihy ještě nějaký prodejce nabízel, což však skutkové závěry soudu prvního stupně nepotvrzují. Pakliže po uplynutí sjednané doby by byla ekniha v nabídce třetích osob (distributorů) přesto stále dostupná, jak také žalobkyně tvrdí, nešlo by ze strany žalované o neoprávněný zásah do výlučných práv žalobkyně, a proto by jí ani nároky podle § 40 autorského zákona nepříslušely. Konečně nebyla-li (smluvní) pokuta za porušení této povinnosti mezi účastnicemi sjednána, uzavřel soud prvního stupně zcela správně, že žalobkyni z porušení této smluvní povinnosti žalovanou žádný nárok na „sankční plnění“ ani nemohl vzniknout. Tyto závěry se pak plně uplatní i ve vztahu k tvrzené nabídce eknihy a výskytu ukázky z ní a „záznamu knihy“ na službě [Anonymizováno] provozované osobou od žalované odlišnou.

43. Konečně nepřevzala-li žalovaná smluvní povinnost k „zařazení díla do určité věkové kategorie“ a nebyla-li to ani její zákonná povinnost, nemůže být odpovědna za to, že dílo nezařadila do žádné kategorie.

Rozhodnutí odvolacího soudu

44. Protože soud prvního stupně zamítl žalobu proto, že dospěl k závěru, že žalovaná žádnou z namítaných povinností neporušila, rozhodl věcně správně, pročež odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil. A to včetně správného nákladového výroku, který odpovídá plnému úspěchu žalované a tomu, že žalované přísluší pouze náhrada paušálních výdajů nezastoupeného účastníka.

45. Tomu pak nezabránila ani námitka věcné nepříslušnosti Městského soudu v Praze vznesená žalobkyní v odvolání, pakliže o věcné příslušnosti bylo již závazně rozhodnuto Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2023, č. j. Ncp 958/2023. K žalobkyni předestřenému názoru o tom, že ve věci měl rozhodnout právě Vrchní soud v Praze, pakliže ve věci již jednou rozhodoval, zbývá dodat, že vrchní soudy v prvním stupni nikdy o věci nerozhodují a že rozhodování o věcné příslušnosti není rozhodováním o věci samé.

46. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle stejných pravidel jako v řízení před soudem prvního stupně a v souladu s tím, že v odvolacím řízení se plně úspěšná žalovaná práva na jejich náhradu výslovně vzdala.