o zaplacení 13.639 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2022, č. j. 9 C 9/2021-21,

1. Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem pro uznání rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 13.639 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 4. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení 4.823,60 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z podané žaloby, v níž se žalobce jako kolektivní správce majetkových autorských práv domáhá na žalovaném zaplacení dané částky. Žalovaný provozoval v provozovně [příjmení] [příjmení] (adresou [adresa]) v období od 1. 5. 2018 do 31. 12. 2018 a od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 chráněná hudební díla prostřednictvím reprodukčních přístrojů, a to jedním rádiem ve veřejných prostorách a pěti TV (včetně rádia) na pokojích hotelu. Žalobce vyzval žalovaného k uzavření licenční smlouvy návrhem ze dne 22. 8. 2018, ten o to neprojevil zájem. Žalobce proto požaduje dle § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ AZ“), za neoprávněné užití děl vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé výše autorské odměny dle sazebníku R, která v uvedené době činila 6.819,70 Kč.

3. Soud prvního stupně vydal platební rozkaz, proti němuž žalovaný podal odpor. Usnesením ze dne 11. 3. 2022, č. j. 9 C 9/2021-15, soud vyzval žalovaného podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), aby podal písemné vyjádření do třiceti dnů od doručení usnesení, čemuž se stalo dne 26. 3. 2022 doručením do datové schránky. Žalovaný i přes poučení podle § 114b odst. 5 o. s. ř. na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, ani nesdělil soudu, jaké vážné důvody mu v tom brání.

4. Po citaci § 114b o. s. ř. soud prvního stupně uvedl, že usnesení s řádnou žalobou bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky dne 26. 3. 2022. Tím, že žalovaný na výzvu k písemnému vyjádření ve věci ve stanovené lhůtě nereagoval, splnil podmínku fikce uznání nároků podle § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř. Pokud chtěl žalovaný věc řádně projednat, byl povinen se věcně vyjádřit k uplatněnému nároku. Proto soud rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř., přičemž k tomu nebylo třeba podle odst. 4 tohoto ustanovení nařizovat jednání.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch.

6. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž soudu vytkl, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. Žalovaný se již v odporu z 6. 4. 2021 vyjádřil tak, že nárok odmítá, že absentuje prokázání skutečností tvrzených žalobcem a že namítá promlčení. Podáním odporu tak nemohla být splněna fikce uznání nároku dle § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř., když z toho vyplynul jeho zřejmý zájem věc řádně projednat s tím, že nárok popřel.

7. Od žalobce a podobných organizací mu chodí řada obdobných výzev, jež neustále odmítá jako neopodstatněné. Žalovaný si počíná tak, aby nebyl k uzavírání jednostranně nevýhodných smluv povinen, a proto má zařízení, jež nejsou způsobilá přijímat TV či radiový signál, a zaměstnanci mají v provozovnách zakázánu projekci či vysílání autorské hudby, povolena je jen svobodná hudba.

8. Žalobce také neprokázal, že by hotelové pokoje byly v předmětnou dobu plné – každý den obsazené, resp. v provozu. Proto by měl být napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k řádnému projednání.

9. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že žalovaný může namítat jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a také skutečnosti a důkazy, kterými má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání.

10. Tímto důvodem není to, že žalovaný ve svém odporu odmítl nároky žalobce, pročež z tohoto důvodu nelze rozsudek přezkoumat. Soud se v odůvodnění plně vyjádřil k důvodům, za jakých vydal rozsudek pro uznání, navíc odkaz na předcházející vyjádření a uváděná tvrzení nelze spatřovat jako odvolací důvod dle § 205 odst. 2 o. s. ř.

11. S námitkami v odporu se žalobce vypořádal v podání ze dne 30. 4. 2021, přičemž žalovaný neuvádí žádné další skutečnosti či důkazy, z nichž by mělo vyplývat, že nárok žalobce nevznikl. Odmítnutí uzavření licenční smlouvy a výzvy k vydání bezdůvodného obohacení nezpůsobuje zánik zákonné povinnosti hradit za užívaná autorská díla. Žalovaný měl prokázat na základě relevantních důkazů, že takovou povinnost nemá, což měl uvést v řízení před soudem. Odpor žalovaného není dostatečný, protože nebyl řádně odůvodněn ani doplněn v zákonné lhůtě. Tvrzení žalovaného nebyla podložena žádnými důkazy.

12. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání na základě fikce uznání, protože žalovaný, ve lhůtu stanovené mu ve výzvě k vyjádření k žalobě (která mu byla řádně doručena), se ve věci nevyjádřil. Soud tak postupoval v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř. Proto by měl odvolací potvrdit napadený rozsudek a přiznat žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, aniž by nařizoval jednání ve věci (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), jelikož s tímto postupem všichni účastníci souhlasili, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

14. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

15. Na úvod lze uvést, že přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. – jen z hlediska naplněnosti všech zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání ve smyslu § 153a o. s. ř. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká (§ 114b o. s. ř.). Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o některou z věcí vypočtených v § 120 odst. 2 o. s. ř. a zda nejde o řízení, které je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. koncentrováno ze zákona. V odvolacím řízení jsou vyloučeny ty odvolací důvody, které míří do správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně.

16. Jak vyplývá z citovaného § 114b odst. 1 o. s. ř., pak v poměrech této věci připadá v úvahu vydání této kvalifikované výzvy, na jejímž základě může dojít k fikci uznání a k následnému vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o. s. ř., pokud to povaha věci či okolnosti případu vyžadují. Judikatura přitom dovodila, že se v takovém případě posuzují okolnosti týkající se (složitosti) skutkového stavu věci nebo okolnosti ohledně procesní (ne) aktivity žalovaného. To totiž úzce souvisí s účelem tohoto institutu, jímž má být zajištěno, že může být rozhodnuto u prvního jednání před soudem.

17. Pokud ale již je soudu známa obrana žalovaného alespoň v hrubých rysech, pak zde není místo pro vydání kvalifikované výzvy dle § 114b o. s. ř., protože to povaha věci či okolnosti případu již nemohou vyžadovat. V takovém případě je třeba považovat vydanou kvalifikovanou výzvu za čistě formalistickou, přičemž takový postup je zásahem do nosné zásady ústnosti civilního sporného řízení (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007).

18. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně vydal platební rozkaz ze dne 31. 3. 2021, č. j. 9 C 9/2021-8, jímž zcela vyhověl návrhu na vydání platebního rozkazu. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor, v němž uvedl, že rozporuje jakýkoliv nárok a jeho oprávněnost a že postrádá prokázání skutečností, o něž se žalobní návrh opírá. Dále žalovaný uvedl, že s žalobce nemá žádný smluvní vztah a že ani nesplňuje žádnou zákonnou skutečnost, která by zakládala povinnost hradit žalovanou částku. Vedle toho vznesl žalovaný námitku promlčení tvrzených nároků.

19. K podanému odporu se vyjádřil žalobce v podání z 30. 4. 2021, v němž setrval na žalovaném nároku a také uvedl, že nárok není promlčen.

20. Následně soud prvního stupně vyzval podle § 114b o. s. ř. usnesením ze dne 11. 3. 2022, č. j. 9 C 9/2021-15, žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která je k ní připojena. Výzva byla žalovanému doručena 26. 3. 2022. Soudem prvního stupně uložená třicetidenní lhůta k podání vyjádření skončila dnem 25. 4. 2022. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a na výzvu se nevyjádřil.

21. Na úvod lze připomenout již notoricky známý názor Ústavního soudu, vyjádřený např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne 1. 8. 2016, podle kterého„ k fikci uznání nároku je tedy nutné přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech procesně přiléhavých, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně“ a názoru, že„ při vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 114b odst. 5 občanského soudního řádu je třeba mít na zřeteli, že tento institut, založený na právní fikci, podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného a zejména jeho práva rozporovat žalovaný nárok či tvrzení žalobce. Proto jeho vydání musí být vázáno na řádné, nepochybné a prokazatelné naplnění zákonných podmínek dle § 153a občanského soudního řádu. To konkrétně též znamená, že při posuzování vyjádření na kvalifikovanou výzvu dle ustanovení § 114b odst. 1 občanského soudního řádu je možno dospět k závěru o její nekvalifikovanosti jen v případech vyjádření nevyvolávajících žádné pochybnosti o své nedostatečnosti, resp. o tom, že se žalovaný nehodlá řádně (tj. i bez obstrukcí) bránit nároku uplatněnému žalobou (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1298/17, ze dne 18. 8. 2017).

22. Též je nutné připomenout, že„ účelem zákona nicméně je ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř. sankcionovat především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil. Je-li z chování účastníka řízení, jenž jinak není procesně nečinný a nemaří řádné projednání věci soudem, zřejmé, že se žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická aplikace § 153a odst. 3 o. s. ř. neslučitelnou se zásadami, na nichž stojí občanský soudní řád, a tím i s principy spravedlivého procesu. Na tom nic významně nemění ani okolnost, že žalovaný měl možnost se s žalobou seznámit ještě před vydáním tzv. kvalifikované výzvy, neboť ani tato určitá prodleva nespadající ovšem do lhůty k vyjádření nesvědčí o obstrukčním přístupu žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1065/2019, ze dne 24. 7. 2019).

23. Z výše uvedeného je zřejmé, že při aplikaci výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř. musí soud nejprve pečlivě zvážit, zda jsou pro její užití důvody, spočívající zejména v nečinnosti žalovaného a jeho neochotě přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení. Smyslem § 114b odst. 1 o. s. ř. je tak především zachování principů ekonomie řízení a práva žalobce na spravedlivý výsledek v přiměřené lhůtě, nikoliv ulehčení práce soudu.

24. V daném případě pak za situace, kdy žalovaný se proti nároku uplatněnému žalobcem aktivně bránil již v rámci odporu proti platebnímu rozkazu, včetně vznesení námitky promlčení, bylo na soudu prvního stupně, aby nařídil ústní jednání ve věci a žalobou se věcně zabýval, včetně posouzení námitek již vznesených žalovaným v odporu proti platebnímu rozkazu. Předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy soudem prvního stupně tak nebyly splněny, proto není možné přihlédnout k okolnosti, že se žalovaný nevyjádřil k posuzované kvalifikované výzvě ve lhůtě mu soudem stanovené.

25. Je třeba též uvést, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku pouze uvedl, že žalovaný podal odpor, aniž by se vypořádal s tím, že v něm bylo obsaženo i dané vyjádření k žalobě. Ostatně žalobce na podaný odpor reagoval vyjádřením k němu (podání z 30. 4. 2021). Z napadeného rozhodnutí tak nelze seznat, zda se soud prvního stupně důvody rozhodnými pro vydání rozsudku pro uznání vůbec zabýval, jak mu ukládají shora uvedené nálezy Ústavního soudu.

26. Pouze pro doplnění lze na závěr uvést, že kvalifikované vyjádření dle § 114b o. s. ř. bylo na žalovaném požadováno skoro po roce od podání odporu.

27. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že podmínky pro fikci uznání nároku splněny nebyly a rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku I. rozsudku nesprávný. Proto byl podle § 220 o. s. ř. výrok I. rozsudku změněn tak, že rozsudek pro uznání se nevydává, jelikož nebyly splněny předpoklady stanovené v § 153a odst. 3 o. s. ř.; výrok II. o náhradě nákladů řízení byl jako předčasný zrušen postupem podle § 219a o. s. ř. per analogiam bez dalšího.

28. V dalším řízení soud prvního stupně rozhodne také o nákladech tohoto odvolacího řízení podle § 224 odst. 3 o. s. ř.