o ochranu autorského práva, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č. j. 9 C 29/2021-72

1. Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem uložil žalovanému, aby odstranil trojrozměrnou napodobeninu sochy [anonymizováno] z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha a nádvoří, o výměře [výměra], zapsaném na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], v [anonymizováno] nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu (výrok I.) a aby žalobkyni uhradil 336 000 Kč (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení 103 282 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z podané žaloby, v níž se žalobkyně domáhá odstranění dané sochy [anonymizováno] z uvedeného pozemku, který je ve vlastnictví [právnická osoba] s.r.o. a který užívá žalovaný, a dále úhrady 336 000 Kč za užití díla.

3. Žalobkyně je dědičkou majetkových autorských práv k dílu [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], jenž je autorem sochy [anonymizováno] z filmu [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. Žalovaný užívá pozemek s umístěnou sochou [anonymizováno], která je trojrozměrnou napodobeninou díla (zkomolenou, jež snižuje hodnotu díla), a to bez souhlasu žalobkyně. Žalovaný neoprávněným užitím díla zasahuje do jejích majetkových autorských práv. Žalobkyně požaduje odstranění zásahu do jejího práva a také vydání bezdůvodného obohacení. Obvyklá cena za užití díla činí 1 000 Kč denně, zde za období od [datum] do sepsání žaloby ([datum]). To je 168 dní, přičemž žalobkyně požaduje dvojnásobek částky 168 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k odstranění rozmnoženiny, což žalovaný v dopisu z [datum] odmítl.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok neuznává. Žalovaný není pasivně legitimován, neboť socha [anonymizováno] není umístěna na jeho pozemku. Žalobkyně také neprokázala, že je oprávněna vykonávat majetková práva k vyobrazením postavy [anonymizováno]. Žalovaný také rozporoval, že by kopii sochy [anonymizováno] vytvořil, nebo že by se snížila hodnota jakéhokoliv díla. Žalovaný také zpochybnil předložený znalecký posudek [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne [datum], jenž se vztahuje k jiné věci, přičemž výše autorské odměny není řádně kalkulována.

5. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný má daný pozemek v nájmu a že socha [anonymizováno] je majetkem žalovaného. Žalobkyně je nositelkou majetkových autorských práv po zesnulém [jméno] [příjmení], přičemž socha [anonymizováno] je zkomolenou otrockou napodobeninou díla. Znalecký posudek se týká totožné věci, jedinou odlišností je to, že socha [anonymizováno] byla umístěna na jiném místě.

6. Soud věc posoudil podle § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ AZ“) a dále s přihlédnutím k původní právní úpravě (zákon č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým a zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých).

7. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci rozhodnutím státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle něhož je závětní dědičkou po akademickém sochaři [jméno] [příjmení]. Dále je zde řízení mezi shodnými účastníky vedené pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla také řešena její aktivní legitimace. V tomto řízení bylo také řešeno autorství sochaře [příjmení]. Soud přihlédl také k fotografii režiséra [jméno] [příjmení] s maketou [anonymizováno] s popisem„ režisér [příjmení] s maketou [anonymizováno] od sochaře [jméno] [příjmení]“. Majetkové autorské právo přešlo na žalobkyni, která jej po smrti sochaře [příjmení] vykonává.

8. K pasivní legitimaci žalovaného soud uvedl, že sídlí na adrese, kde je socha [anonymizováno] jako reklamní poutač umístěna. Žalovaný má daný pozemek v pronájmu od [právnická osoba] s.r.o. (viz nájemní smlouva). Námitka žalovaného, že nemá v nájmu prostor, kde je [příjmení] (stále) vystaven, nekoresponduje s tím, že společnost [právnická osoba] odkázala žalobkyni na žalovaného. Z fotografií pak vyplývá, že socha [anonymizováno] plní funkci reklamního poutače, jenž zapadá do konceptu působení žalovaného, který navrhuje a zpracovává dekorace. Do konceptu [právnická osoba] (zabývá se pozemním stavitelstvím), [anonymizováno] (půjčování stavebních strojů) a [příjmení] [příjmení] takový poutač nezapadá. Žalovaný je jako uživatel (zřejmě i výrobce) reklamního poutače pasivně legitimován. To plyne i z pravomocně rozhodnuté věci sp. zn. [spisová značka], z níž je zřejmé, že žalovaný je osobou, která v minulosti [anonymizováno] vyrobila a užívala. Žalovaný ostatně v řízení netvrdil, že by sochu [anonymizováno] převedl na třetí osobu.

9. Socha [jméno] byla vystavena v oblasti sídla žalovaného, aniž by k tomu měl dle § 12 odst. 1 AZ oprávnění dílo užít. Žalovaný také nebyl oprávněn dílo ve smyslu § 13 odst. 1 AZ rozmnožit. Žalovaný užil dílo bez jakéhokoli tvůrčího vkladu za komerčním účelem, aniž by získal od žalobkyně licenci k užití díla, čímž jí vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která by byla za získání potřebné licence k užití díla obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše obvyklé odměny byla stanovena na 168 000 Kč, a to dle znaleckého posudku z jiné věci, kde byla mnohem vyšší frekvence vozidel (blízko dálnice D1). Žalobkyně svůj nárok redukovala právě s ohledem na to, že socha [anonymizováno] je umístěna na méně frekventovaném místě. Proto soud prvního stupně přiznal podle § 40 odst. 4 AZ dvojnásobek odměny dle výpočtu žalobkyně, tedy 168 000 Kč x 2, a to za období 168 dnů (od [datum] do [datum]).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť v řízení byla zcela úspěšná žalobkyně.

11. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. V odůvodnění žalovaný uvedl, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil.

12. Žalovaný k tomu uvedl, že socha [anonymizováno] není umístěna na pozemku ve vlastnictví žalovaného ani na pozemku, k němuž by měl užívací titul. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný napodobeninu vyrobil a že ji na daný pozemek umístil. To také neprokázala nájemní smlouva mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o. [IČO]. Přesto bylo žalovanému uloženo, aby odstranil sochu [anonymizováno] z pozemku, k němuž nemá užívací titul.

13. Žalovaný nevytvořil napodobeninu autorského díla a ani nesnížil jeho hodnotu. Napodobenina nemá žádné nápisy, název či firmu žalovaného, a také nejde o propagaci poskytování jakýchkoli služeb.

14. Důkazní břemeno ohledně prokázání žalobou uplatněného nároku je na žalobkyni. Nárok nebyl v řízení dostatečně prokázán, když soud ani nezadal vypracování navrženého nového znaleckého posudku. Předložený znalecký posudek prof. ak. malíře [jméno] [příjmení], [anonymizováno], (správně [příjmení]) ze dne [datum] je v tomto řízení nepoužitelný, protože byl vypracován pro jiné řízení.

15. V odůvodnění rozhodnutí absentuje uvedení toho, z jakých důvodů soud považoval znalecký posudek a jeho výpočet za použitelný pro toto řízení a proč je redukce žalobkyně dostatečná, když zde je socha umístěna ve slepé uličce v průmyslovém areálu přístupném jen zákazníkům a není viditelná z hlavní ulice. Soud jen odkázal na dřívější řízení mezi účastníky. Žalobkyně tak neprokázala výši údajného bezdůvodného obohacení žalovaného a neunesla důkazní břemeno, a proto měla být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.

16. Rozsudek je nesprávný pro neprokázání pasivní legitimace žalovaného (nesprávně uvedeno žalobkyně) a je vadný a nepřezkoumatelný z hlediska určení výše bezdůvodného obohacení. Stejně tak nebyla řádně prokázána aktivní legitimace žalobkyně, když odkaz na jiný spor mezi účastníky není řádným provedením důkazního řízení. Podle žalovaného [anonymizováno] [příjmení] ke dni jeho úmrtí ([číslo]) nesvědčila autorská práva k předmětnému dílu, protože ten své autorství [anonymizováno] nikdy netvrdil a nikde neuváděl. Při velkých výstavách za jeho života se k autorství [anonymizováno] nehlásil a ničeho nenárokoval. V případě filmu [anonymizována čtyři slova] se jednalo o tzv. kinematografické dílo dle § 37 zákona č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, jehož původcem mohl být jen jeho výrobce a z tohoto důvodu bylo a je pojmově vyloučeno, aby původcem byl autor jakékoli z rekvizit použitých ve filmu.

17. Samotná filmová rekvizita nepožívá autorskoprávní ochrany, neboť je vytvořena na objednávku výrobce filmu a je dále upravována pro jeho potřeby do finální podoby. Taktomu bylo i pravděpodobně zde. Pokud nebylo prokázáno, co přesně měl [anonymizováno] [příjmení] vytvořit pro tento film, nelze uzavřít, že by se mělo jednat o originální autorské dílo, spočívající ve vytvoření vizualizace [anonymizováno]. Pokud by se skutečně jednalo o autorské dílo, provedené na objednávku, pak majetková práva náleží výrobci filmu, nikoliv [anonymizováno] [příjmení]. Rozsudek je nepřezkoumatelný i pro neprokázání přechodu majetkových práv k podobizně [anonymizováno] z filmu [anonymizována čtyři slova] na žalobkyni. Dále žalovaný poukázal na zaměňování jména [anonymizováno] se správným [příjmení] v odůvodnění.

18. Proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a že se žalovanému přiznává náhrada nákladů řízení, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád rozsudek soudu prvního stupně, a dospěl k závěru, že v části odstraňovacího nároku odvolání důvodné není, avšak v další části nejsou dány podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) nebo změnu (§ 220 o. s. ř.), neboť rozsudek trpí takovými vadami, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

21. Žalobkyně se v této věci domáhala odstraňovacího nároku a nároku zaplacení bezdůvodného obohacení za užití díla bez souhlasu jeho autora, když tvrdila, že došlo k porušení autorských práv k dílu [jméno] [příjmení] jako autora sochy [anonymizováno] známé z filmu [anonymizováno 5 slov], a to umístěním kopie (napodobeniny) díla na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí].

22. Soud dospěl k závěru, že majetková práva k dílu žalobkyni, jako právnímu nástupci autora, svědčí, a dílo bylo rozmnoženo bez souhlasu autora. Proto odstraňovacímu nároku vyhověl a zároveň uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni bezdůvodné obohacení za užití díla bez souhlasu autora podle § 40 AZ.

23. Jelikož se nejedná o jediný spor mezi účastníky, odvolací soud pro stručnost uvádí, že podstatou sporu bylo posoudit, zda žalobkyně vykonává majetková práva k autorskému dílu, zda toto právo žalobkyně bylo neoprávněným užitím díla žalovaným porušeno a zda, v případě porušení, žalobkyni náleží nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 40 AZ ve výši požadované žalobkyní a přiznané soudem.

24. Pokud jde o otázku, zda žalobkyně vykonává majetková práva k autorskému dílu, lze uvést, že podstatné pro posouzení věci bylo, jaký předpisem se práva k tvrzenému dílu řídí. Podle odvolacího soudu s ohledem na datum vzniku díla v roce [rok] je nutné použít úpravu zákona č. 218/1926 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle § 11 odst. 2 tohoto zákona spojí-li se spolu díla literární, hudební, umělecká, výtvarná nebo fotografická, zůstávají tím původská práva k nim nedotčena.

25. I podle odvolacího soudu bylo žalobkyní prokázáno, že žalobkyně vykonává majetková práva k dílu návrhu sochy [anonymizováno], kteréžto dílo bylo audiovizuálně užito v audiovizuálním díle pod názvem [anonymizováno 5 slov] a tento návrh sochy splňoval definici díla podle zákona č. 218/1926 Sb., jelikož je zřejmé, že tvůrčí přínos autora byl seznatelný již ze samotného výjimečného zpracování předlohy postavy [anonymizováno]. Pokud žalovaný namítal nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně (přesněji autora díla), pak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by toto dílo bylo za života autora převedeno na zpracovatele výrobce filmu, tedy Československý státní film, ve kterém bylo i dílo následně užito. Podle názoru odvolacího soudu původské (současnými slovy autorské) právo tedy zůstalo původci ([anonymizováno] [příjmení]), který s ním mohl disponovat. Po jeho úmrtí přešla majetková práva k tomuto dílu na dědice, tedy žalobkyni (rozhodnutím o dědictví). Pak nelze než uzavřít, že žalobkyní byla prokázána existence díla a původcovství (autorství) pana [anonymizováno] [příjmení]. Žalobkyně, jako právní nástupce, je tedy ve věci aktivně věcně legitimována i podle názoru odvolacího soudu.

26. Pokud jde o otázku pasivní věcné legitimace, pak i odvolací soud, poté co si ověřil stav doplněním a zopakováním dokazování, je stejného názoru jako soud prvního stupně, že je to žalovaný, kdo umístil sochu [anonymizováno] na pozemek parc. [číslo] ostatní plocha a nádvoří, o výměře [výměra], zapsaném na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]. Podle odvolacího soudu tak vyplývá jak z odpovědi majitele skladového areálu a pozemku [právnická osoba] s.r.o., tak i ze samotného náhledu do katastru nemovitostí (jak učinil odvolací soud při jednání), tak i z předchozích sporů mezi účastníky (např. ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u Městského soudu v Praze). Ani odvolací soud tak neuvěřil tvrzení žalovaného, že se sochou [anonymizováno]„ nemá nic společného“, jelikož to neodpovídá provedenému dokazování.

27. Jelikož žalovaný ani v průběhu řízení netvrdil, že má souhlas s užitím díla, dospěl soud prvního stupně správně k závěru, že k užití díla žalovaný souhlas neměl a jedná se o nedovolenou rozmnoženinu díla (§ 13 odst. 1 AZ). Proto mu soud prvního stupně správně výrokem I. rozsudku uložil, aby neoprávněně rozmnožené dílo odstranil, jelikož dalším šířením neoprávněně rozmnoženého díla mezi jinou (další) veřejností (o otázce nové veřejnosti srov. např. rozhodnutí SD EU ve spojených věcech C -403/08 a C -429/08 nebo C -293/98) by docházelo k zvyšování újmy žalobkyně. Odvolací soud proto z těchto důvodu výrok I. podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

28. Pokud jde o otázku nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tam je však situace jiná. Pokud jde o základ nároku, soud správně uvedl, že s ohledem na porušení majetkového práva k dílu žalobkyni nárok podle § 40 odst. 1 a odst. 4 AZ náleží, s tím, že výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Zjištěním této otázky se však zabýval nedostatečně.

29. Žalobkyně již v žalobě tvrdila, pokud jde o výši nároku, že výši obvyklého licenčního poplatku (a následně„ paušalizovaného“ bezdůvodného obohacení) lze zjistit z již zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ve věci sp. zn. [spisová značka], vedené u Městského soudu v Praze, v němž byla výše obvyklé odměny stanovena znalcem, avšak za jiné situace a jiném místě, kde byla mnohem vyšší frekvence vozidel (blízko dálnice D1). Proto žalobkyně svůj nárok redukovala již v žalobě (právě s ohledem na to, že socha [anonymizováno] je umístěna na méně frekventovaném místě). Tento„ způsob“ stanovení výše nároku bez dalšího převzal při svém hodnocení důkazů soud prvního stupně.

30. To však správné nebylo, jelikož soud prvního stupně nikterak nezdůvodnil a nevysvětlil, z čeho určil„ obvyklou výši licenčního poplatku“ za„ sporné období“, když jen prostě převzal úvahu o„ přiměřenosti“ již provedeného snížení od žalobkyně, aniž by zhodnotil, zda žalobkyní provedené„ snížení“ (oproti skutkovému stavu v jiné věci sp. zn. [spisová značka], vedené u Městského soudu v Praze) je přiměřené a z jakých důvodů. Je nutné uvést, že jde o otázku skutkovou, nikoliv právní, tudíž úvahu o přiměřenosti„ snížení“ je nutné řádně odůvodnit, vycházejíc přitom z provedeného dokazování před soudem prvního stupně.

31. Odvolací soud přitom nevylučuje, aby při stanovení výše obvyklého licenčního poplatku za neoprávněné užití díla bylo vycházeno z části závěrů již zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení]. Je však nutné okolnosti, které mají nepochybně vliv na výši tohoto poplatku (tedy zejména umístění na jiné lokalitě a v jiném časovém období) zohlednit v provedeném výpočtu a řádně odůvodnit rozdíly, zejména pokud jde o obvyklost výše požadovaného licenčního poplatku, který je základem pro výpočet výše bezdůvodného obohacení požadovaného žalobkyní.

32. To však může učinit pouze znalec (jelikož jde o otázku skutkovou a odbornou, nikoliv právní, jak shora), například při svém výslechu. Není tedy nezbytně nutné zpracovávat nový znalecky posudek (i s ohledem na zásadu ekonomie řízení).

33. Při úvaze o výši obvyklého licenčního poplatku soud prvního stupně neopomene přihlédnout k závěrům uvedeným např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1759/2011, ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5429/2014, a ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2715/2015.

34. Z výše uvedených důvodů nelze než uzavřít, že závěry soudu prvního stupně jsou ve vztahu k druhému žalobkyní uplatňovanému nároku nepřezkoumatelné pro neúplnost a tudíž předčasnost.

35. Jelikož se tedy soud prvního stupně nezabýval, veden svými nesprávnými závěry, všemi okolnostmi nutnými k posouzení důvodnosti druhého nároku žalobkyně, odvolacímu soudu nezbylo než rozsudek ve výroku II. (včetně závislého výroku III.) rozsudku podle § 219a o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení, v němž posoudí, vázán shora uvedenými závěry soudu odvolacího, již pouze otázku výše požadovaného nároku.

36. O náhradě odvolacího řízení přísluší rozhodnout soudu prvního stupně v rozhodnutí ve věci samé.