o zaplacení 400 296,57 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-47

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání vyjádření na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 4.2.2025, č. j. 20 Cm 236/2024-22, a k podání odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 7. 3. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-31. Dále soud prvního stupně poučil žalovanou, že o návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-22, a doručení rozsudku stejného soudu ze dne 7. 3. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-31 je příslušný odvolací soud.

2. Soud uvedl, že unesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-22 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila ke směnečné žalobě žalobkyně a vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s projednáním žaloby a rozhodnutí o ní bez nařízení jednání s tím, že v případě, že se účastníci k projednání žaloby bez účasti účastníků řízení nevyjádří, bude mít soud za to, že s projednáním žaloby bez nařízení jednání souhlasí. Když soud prvního stupně neobdržel projev nesouhlasu s projednáním žaloby bez nařízení jednání, vyhověl žalobě rozsudkem ze dne 7. 3. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-31, aniž nařizoval jednání. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolání, které došlo soudu prvního stupně do datové schránky dne 23. 4. 2025. Současně podala žalovaná návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-22, a doručení rozsudku stejného soudu ze dne 7. 3. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-31 a dále návrh na prominutí zmeškání lhůty k vyjádření k žalobě a k podání odvolání proti uvedenému rozsudku. Tyto návrhy žalovaná odůvodnila tím, že od roku 2022 trpí závažnými psychickými problémy, pro které není schopna fungovat v pracovním a ani v osobním životě. Protože tyto stavy nebyla schopná zvládat, zahájila psychiatrickou léčbu. V době doručování uvedených rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla žalovaná schopná se přihlásit do datové schránky. Do té se přihlásila až dne 10.4.2025 pouze díky podpoře její matky.

3. K otázce prominutí zmeškání lhůty k podání vyjádření k žalobě a k vyjádření k možnosti projednání věci bez nařízení jednání uvedl soud prvního stupně, že se jednalo o soudcovskou lhůtu, kterou může soud formálně i neformálně sám prodloužit a tuto lhůtu nelze prominout postupem podle § 58 o. s. ř., jak vyplývá rovněž z judikatury Nejvyššího soudu.

4. Co se týká prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedl soud, že jde o návrh včasný a že s ním byl spojen i zmeškaný úkon, to znamená odvolání do předmětného rozsudku. Také s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně dovodil, že důvodem pro prominutí zmeškání lhůty může být jen okolnost nastalá v průběhu lhůty, kterou pro provedení toho nebo onoho procesního úkonu zákon stanoví. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, spisové značky 26 Cdo 1650/2015 „trvale nepříznivý zdravotní stav účastníka, jenž se v průběhu trvání lhůty k podání odvolání nezměnil, nelze považovat za omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 58 o. s. ř.“ Žalovaná tvrdí, že má psychické problémy již od roku 2022 a jde tedy o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, který se během lhůty k podání odvolání nezměnil. Nemůže být proto důvodem pro prominutí zmeškání lhůty.

5. Nadto soud prvního stupně zjistil z veřejně dostupných zdrojů, že právní zástupce žalované na základě plné moci pro celé řízení podal v prosinci 2024 za žalovanou insolvenční návrh, který ale byl následně vzat zpět a insolvenční řízení proto bylo zastaveno. Z toho dovodil, že psychický stav žalované umožňoval řešit její problémy prostřednictvím právního zástupce. Proto musela být schopná se přihlásit i do datové schránky. Také proto nebylo možné návrhu na prominutí zmeškání lhůty vyhovět.

6. S odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně uzavřel, že v případech, kdy soud již vydal rozhodnutí, kterým se řízení před ním končí, nemůže tento soud rozhodovat o tom, zda lze vyslovit neúčinnost doručení takového rozhodnutí. Řádnost a účinnost doručení rozhodnutí může přezkoumat jen odvolací soud. Proto ve druhém výroku napadeného usnesení soud prvního stupně žalovanou s návrhy na vyslovení neúčinnosti doručování shora uvedených rozhodnutí soudu prvního stupně odkázal na odvolací soud.

7. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná a navrhuje jeho změnu tak, se žalované promíjí lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2025, č. j. 20 Cm 236/2024-31.

8. Toto podání je označené jako odvolání proti napadenému a přezkoumávanému usnesení soudu prvního stupně bez rozlišení. Přitom napadené usnesení zahrnuje více výroků. Vzhledem k formulaci návrhu, jak má odvolací soud rozhodnout, považuje odvolací soud za napadený pouze výrok, kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání žalované proti výše označenému rozsudku soudu prvního stupně. Ostatními výroky napadeného usnesení se proto odvolací soud nezabýval.

9. Z hlediska významných skutkových okolností vytýká žalovaná soudu prvního stupně neprovedení důkazu výslechem její matky [jméno FO], narozené [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], s tím, že ta se v rozhodném období o žalovanou starala a po absolvování psychiatrického vyšetření pomáhá žalované s návratem do běžného i pracovního života. Jen s její oporou se žalovaná do datové schránky v dubnu 2025 přihlásila.

10. S důvody, na kterých stojí napadené usnesení soudu prvního stupně, se žalovaná neztotožňuje. Poukazuje na lékařskou zprávu, podle které měla její duševní porucha zhoršující se tendenci. Dokud se její zdravotní problémy nedostaly do fáze, od kdy již je nebyla schopná zvládnout, si nebyla vědoma dopadů, jaké to na ni může mít v budoucnu. Zhoršení zdravotního stavu na počátku roku 2025 nemohla žalovaná předvídat, domnívala se, že vše zvládne jako doposud. Těžko s tím mohla žalovaná bezprostředně něco udělat. Skutečnost, že za pomoci rodiny se žalovaná obrátila na advokáta v okamžiku, když začaly docházet dopisy od exekutora, nelze dovozovat její možnost seznámit se s obsahem písemností o několik měsíců později. Psychické problémy žalované jsou dlouhodobé, ale její zhoršení od počátku roku 2025 nelze považovat za setrvalý stav. Teprve od návštěvy psychiatrie se postupně začíná dostávat alespoň na úroveň roku 2024.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

12. Již v souvislosti s návrhem žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do rozsudku soudu prvního stupně, jak byl již opakovaně zmíněn, se kterým žalovaná spojila i odvolání proti stejnému rozsudku, předložila žalovaná obsáhlou lékařskou zprávu [tituly před jménem] [jméno FO], psychiatrická ambulance v Broumově ze dne 24. 3. 2025. Kontakt mezi lékařkou a žalovanou musel být navázán již dříve, když zpráva hned v úvahu uvádí, že žalovaná přichází na vyšetření po předcházející telefonické domluvě. Tedy od kdy se vlastně žalovaná léčí u odborného lékaře není zřejmé, jak o tom bude ještě dále zmínka. Lékařská zpráva se z větší části vyčerpává anamnézou pacientky a popisem jejích subjektivních pocitů. Z následujícího objektivního nálezu lékařky je potřebné si povšimnout, že žalovaná má stavy úzkosti s vegetativním doprovodem. V její situaci se jeví být bezradná. Žalovaná má tendenci psychickou nepohodu somatizovat. Myšlení je přiměřeného tempa, koherentní a silně zabíhavé, bez poruchy obsahu ve smyslu bludů. [tituly před jménem] [jméno FO] činí závěr, že žalovaná trpí úzkostně depresivní poruchou. Ta se rozvíjela přibližně od roku 2022. V závěru se dále uvádí, že od července 2023 a od září 2023 užívala ve zprávě uvedené léky. Ze zprávy není patrné, zda jde o léky volně dostupné, zda si je žalovaná naordinovala sama anebo šlo o léky předepsané a případně kým. Po této medikaci byla žalovaná unavená s nutností i denního spaní. V závěru lékařské zprávy se také uvádí, že žalovaná je v psychiatrické péči od ledna 2024. Není možné ze zprávy vyčíst, o jakou léčbu šlo a v jakém zdravotnickém zařízení. [tituly před jménem] [jméno FO] předepsala žalované jiné léky. V části zprávy, kde je zahrnuto doporučení, se uvádí, že u žalované je z psychiatrického hlediska snížená schopnost soustavné výdělečné činnosti právě s ohledem na smíšenou úzkostně depresívní poruchu.

13. Z této zprávy je tedy zřejmé, že žalovaná trpí smíšenou úzkostně depresivní poruchou. Zpráva potvrzuje, že se jedná o dlouhodobý zdravotní problém. Není ovšem zřejmé, že žalovaná skutečně čelila doposud tomuto problému bez lékařské pomoci. Zpráva uvádí bez bližších informací léčbu u psychiatra již od ledna 2024. Popisuje dosavadní medikaci, a to již od roku 2023. Ze zprávy také není patrné, že by se zjištěná psychická porucha u žalované vyvíjela s podstatnými výkyvy v intenzitě. Nejde také o úplnou nemožnost a neschopnost aktivit žalované, když zpráva připouští, byť jen sníženou schopnost soustavné výdělečné činnosti, zcela ji však nevylučuje. Těžko potom konstatovat neschopnost žalované přihlásit se do své datové schránky, což je, jak je obecně známé, činnost po fyzické i psychické stránce jen nenáročná. K této datové schránce ostatně tvrdí, že si ji zřídila právě s ohledem na své zdravotní potíže. Žalovaná nepřijímala ani listovní poštu, jak je zřejmé z toho, že v říjnu 2024, kdy měl být její stav podle tvrzení žalované strany lepší, jí nebylo možné doručit předsmluvní upomínku žalobkyně v této věci a ta musela být poštou vrácena, když na výzvu nebyla žalovanou vyzvednuta. Nelze zaměňovat objektivní neschopnost přihlásit se do datové schránky, jež lékařskou zprávou není nijak potvrzena, a jen neochotu a nechuť se do ní přihlásit.

14. Z toho plyne, že nebylo prokázáno, že zdravotní problémy žalované se podstatně zhoršily v době od doručení rozsudku soudu prvního stupně, který byl vydán v této věci, do skončení lhůty k podání odvolání proti němu. Zdravotní problémy žalované jsou podle popsané lékařské zprávy dlouhodobé setrvalé bez prokázaných podstatných výkyvů v intenzitě psychických problémů, zejména, co se rozhodného období dotýká.

15. Soud prvního stupně se případně odvolává i na judikaturu Nejvyššího soudu. S ní je souladný rovněž názor odborné literatury, zejména komentář k § 58 autora M. Hromady ve Svoboda, K., Smolík, P., Levý J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád, Komentář. 3. vydání (3. aktualizace), [adresa]: [právnická osoba]. [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Je ovšem nutné doplnit, že judikatura Nejvyššího soudu připouští i výjimky ze zásad, jež soud prvního stupně přiléhavě dovodil z judikatury Nejvyššího soudu. Příkladem je nepublikované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2019, č. j. 32 Cdo 976/2017-217. Toto rozhodnutí však vychází z toho, že výjimečně mohou nastat také případy, kdy je nutné zohlednit zvláštní okolnosti jednotlivého případu, které nastaly již před rozhodnou dobou a nadále trvají. Proti dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu k této otázce se uvedené usnesení negativně nestaví. V této věci však taková výjimečnost, která by odůvodňovala odchylku od jinak ustálené judikatury, nebyla zjištěna a ani jinak nevyšla najevo.

16. Tuto zprávu založila do spisu žalovaná již v návaznosti na návrh, o kterém je rozhodnuto soudem prvního stupně napadeným a nyní přezkoumávaným usnesením. Přesto se soud prvního stupně k této zprávě nijak nevyslovil, třebaže jde o doklad, o který se předmětný návrh na prominutí zmeškání lhůty rovněž opírá. Tento nedostatek byl zhojen odvolacím soudem v rámci tohoto odvolacího řízení, když ten lékařskou zprávu při svém rozhodování zohlednil.

17. Podobně se soud prvního stupně nijak nevyrovnal s návrhem žalované strany na výslech matky žalované. S ohledem na okolnosti popsané ve výše zmíněné lékařské zprávě by ovšem nemohl tento výslech než potvrdit to, co uvedla žalovaná v rámci anamnézy a svého subjektivního postoje k jejím zdravotním obtížím [tituly před jménem] [jméno FO]. Co by tento svědecký výslech přinést nemohl, je odborné objasnění zdravotního stavu žalované. Svědek může popsat jen příznaky, kterými se onemocnění jiné osoby projevuje navenek, nemůže však z toho odborně určit, o jaké onemocnění se jedná, jaké jsou jeho příčiny, jak se promítá do života nemocného a jaká je cesta k jeho uzdravení anebo alespoň ke zmírnění obtíží. Tedy neprovedení tohoto důkazu svědeckou výpovědí soudem prvního stupně bez zdůvodnění, proč se stalo, nemá vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně v posuzované věci.

18. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy po doplnění odůvodnění odvolacím soudem, věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.