o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, o odvolání likvidátora JUDr. Josefa Cupky, IČO 14898757, sídlem Trojanova 342/18, 120 00 Praha 2 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 77 Cm 44/2017-21 ve znění usnesení ze dne 17. 4. 2024, č. j. 77 Cm 44/2017-29

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal podle § 7 odst. 1 nařízení vlády 351/2013 Sb., dále jen nařízení, likvidátorovi odměnu ve výši 8 000 Kč (výrok I.) a náhradu hotových výdajů podle § 9 nařízení ve výši 3 407 Kč (výrok II.) a likvidátorovi uložil zaplatit nespotřebovanou část zálohy na náklady likvidace ve výši 4 593 Kč, a to na účet soudu prvního stupně (výrok III.). Současně stanovil, že odměna bude vyplacena účtárnou Městského soudu v Praze a hotové výdaje budou uhrazeny z poskytnuté zálohy na náklady likvidace.

2. V odůvodnění uvedl, že[Anonymizováno][tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl jmenován likvidátorem obchodní společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to rozhodnutím soudu ze dne 11. 1. 2018, č. j. 77 Cm 44/2017-9. Činnost likvidátor ukončil a společnost byla ke dni 19. 7. 2023 vymazána z obchodního rejstříku. Likvidátorovi tak vzniklo právo na přiznání odměny a náhradu nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly.

3. Nárok likvidátora posoudil soud prvního stupně podle § 5 odst. 1, § 7 odst. 1 a § 9 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

4. Pokud jde o odměnu likvidátora, tuto určil částkou 8 000 Kč, když vycházel z toho, že se jednalo o likvidaci zcela nemajetné společnosti, přihlédnuto bylo i k administrativní náročnosti a odborné kvalifikaci jmenovaného likvidátora.

5. Pokud jde o hotové výdaje likvidátor doložil soudu výdaj na oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, zpracování a podání daňového přiznání ve výši 4 840 Kč, služby archivace dokumentů likvidované společnosti ve výši 7 000 Kč, náklady na poštovné a správní poplatky ve výši 807 Kč. Likvidátor soudu nedoložil administrativní výdaje, v nichž jsou zahrnuty náklady na kancelářské potřeby, kopírování a telefon v souhrnné výši 2 000 Kč. Na náhradu těchto nákladů má likvidátor právo pouze v případě, že je prokáže. Soud prvního stupně likvidátora k doložení těchto výdajů nevyzýval, když je mu z jiných řízení známo, že likvidátor si je této podstatné náležitosti vědom. Soud si byl vědom i toho, že je velmi problematické tyto údaje (telefonní paušál, internet, toner do tiskárny a další) vyčíslit a doložit ke každé likvidaci, proto je nezbytné je paušalizovat. Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výslovnou úpravu neobsahuje. Pokud by tedy musel likvidátor veškeré hotové výdaje individualizovat pro každou jednotlivou likvidaci, jedná se o formalistický výklad, není však pochybnost o tom, že takové výdaje vznikly. Výše těchto nákladů v obdobných případech se pohybuje v rozmezí 400 Kč až 600 Kč. Soud proto přiznal hotové výdaje ve výši 600 Kč, když likvidátorem nebylo tvrzeno ani dokladováno, že by mu vznikly vyšší administrativní náklady než v ostatních případech. Jako účelně vynaložený náklad nebyl rovněž shledán výdaj na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním rejstříku ve výši 2 178 Kč, výdaj na zpracování podání daňového přiznání ve výši 4 840 Kč, když dle sdělení likvidátora se jednalo o zcela nemajetnou společnost. Pro úplnost soud ještě připomněl, že vznikla-li nutnost vypracovat a podat daňová přiznání z důvodu delšího trvání likvidace, ač nic nebránilo likvidátorovi ukončit likvidaci dříve (bez nutnosti podat daňová přiznání), nelze pak tento dodatečný náklad mít za účelný a přenášet jej na stát. Soud dále neshledal za účelně vynaložený ani náklad ve výši 7 000 Kč vynaložený na archivaci. Soudu je z obdobných sporů známo, že výše náhrady nákladů na archivaci se v obdobných věcech pohybuje v rozmezí do 2 000 Kč, a proto náklad na archivaci ve výši 7 000 Kč shledal za zcela nepřiměřený a tím nehospodárný a neúčelný. Soud proto přiznal za archivaci likvidátorovi částku ve výši 2 000 Kč.

6. Likvidátor ve včasném odvolání do výroku II. a III. navrhl změnu této části výroku rozhodnutí soudu s tím, že by mu měla být soudem přiznána náhrada nákladů likvidace v plné výši, a to v částce 16 825 Kč s tím, že po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 8 000 Kč je stát povinen uhradit likvidátorovi částku 8 825 Kč. V podrobnostech v odvolání uvedl, že z předložené konečné zprávy likvidátora se podává vyčíslení nákladů spojených s likvidací ve výši 16 825 Kč. Soud prvního stupně přiznal likvidátorovi na úhradu nákladů likvidace náhradu účelně vynaložených výdajů ve výši 3 407 Kč a nepřiznal náhradu účelně vynaložených výdajů ve výši 13 418 Kč, což byly výdaje za účetní služby ve výši 4 840 Kč, náklady na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním rejstříku ve výši 2 178 Kč a dále náklady za archivaci ve výši 5 000 Kč, když z požadovaných 7 000 Kč soud přiznal pouze 2 000 Kč a dále náklady na administrativní výdaje ve výši 1 400 Kč, když z požadovaných 2 000 Kč soud přiznal pouze 600 Kč. V odvolání poukázal na povinnost likvidátora jednat s péčí řádného hospodáře (§ 193 o. z. ve spojení s §51 odst. 1 a § 52 odst. 1 ZOK). S touto povinností je spojena povinnost likvidátora oznámit bez zbytečného odkladu vstup právnické osoby do likvidace spolu s výzvou věřitelům přihlásit ve stanové lhůtě pohledávky (§ 198 o. z., § 13, 14 Nařízení), kdy tato povinnost je obligatorní. Zveřejnění výzvy vstupu společnosti do likvidace je proto účelně vynaloženým nákladem likvidace, když likvidátor nemůže na začátku či v průběhu likvidace předjímat, zda společnost je nemajetná, a proto nebude postupovat podle § 198 o.z. Likvidátorovi je z jeho praxe známo, že i při ukončení likvidace se může objevit majetek, který na počátku či v průběhu likvidace nebyl znám. Povinností likvidátora je zajistit řádné vedení účetnictví a jeho evidenci. Zpracování účetních výkazů, tj. podání daňových přiznání včetně rozvahy a výsledovky účetní jednotky je také účelně vynaloženým nákladem likvidace. Povinností likvidátora je sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu, soupis jmění právnické osoby, jak vyplývá z § 199 o. z. Jedná se o povinnost kogentní. Povinnost zpracovat daňové přiznání vyplývá likvidátorovi rovněž ze zákona. Výdaje za účetní služby nelze považovat za dodatečné náklady, jsou to hotové výdaje likvidátora, které je mu stát povinen zaplatit. Odkázal v tomto směru na rozhodovací praxí odvolacího soudu. Ve vztahu k nákladům za archivaci poukázal na nejednotnou praxi soudu prvního stupně k této otázce. Uvedl, že by mělo být přihlédnuto k tomu, že délka archivačního období je 10letá a zahrnuje veškeré úkony za tu dobu prováděné nebo předpokládané. Navrhovatel má za to, že má právo na náhradu nákladů likvidace v plné výši, a to v částce 16 825 kč a po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 8 000 Kč se jedná o částku 8 825 Kč. V tomto smyslu navrhuje změnu usnesení soudu prvního stupně.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.

8. Z obsahu spisu, zejména pak ze zprávy o provedení likvidace, odvolací soud zjistil, že likvidátor požádal o přiznání odměny likvidátora a úhradu výdajů vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace v celkové výši 16 825 Kč. Výdaje se skládaly z částek 2 178 Kč (zveřejnění inzerátu v obchodním rejstříku), 4 840 Kč (zpracování daňových přiznání za období likvidace), 807 Kč (poštovné a správní poplatky), 2 000 Kč (administrativní výdaje) a 7 000 Kč (archivace).

9. Výdaje za inzerci v Obchodním rejstříku a výdaje za zpracování daňových přiznání tj., v celkové výši 7 018 Kč (součet částek 2 178 Kč, 4 840 Kč) soud nepřiznal. Výdaj za poštovné a správní poplatky ve výši 807 Kč soud přiznal v účtovaném rozsahu. Ponížil výdaj vynaložený na archivaci o 5 000 Kč (namísto požadované částky 7 000 Kč přiznal pouze 2 000 Kč) a ponížil výdaj na administrativní výdaje o 1 400 Kč (namísto požadované částky 2 000 Kč přiznal pouze 600 Kč). Předmětem odvolání likvidátora je nepřiznaná výše jím vynaložených výdajů.

10. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo také na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů, tj. zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

11. Podle § 9 odst. 3 nařízení pak hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024 sp. zn. Cpj 203/2023 platí, že nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí.

13. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby.

14. Z obsahu spisu se podává, že řízení o zrušení spolku bylo zahájeno z důvodu, že tento nesídlí na adrese zapsané ve spolkovém rejstříku a vzhledem k tomu, že adresa místa, které je sídlem spolku, je podle § 126 odst. 1 o. z. ve spojení s § 14 odst. 1 a 3 zákona o veřejných rejstřících jedním z předpokladů vyžadovaných zákonem pro vznik právnické osoby. Vzhledem k tomu, že podle § 172 odst. 1 písm. b) o. z., kdy právnická osoba nesplňuje některý z předpokladů vyžadovaných zákonem pro vznik právnické osoby, postupoval soud podle § 13 odst. 1 z. ř. s. a rozhodl o zahájení řízení bez návrhu, jehož předmětem bude zrušení účastníka.

15. Z vlastní činnosti soudu pak je známo, že účastník vznikl v roce 2003, nevyvíjí žádnou činnost, nereaguje na výzvy soudu, nesídlí na adrese svého sídla zapsaného ve veřejném rejstříku.

16. Odvolací soud dále zjistil, že ve Sbírce listin rejstříkového soudu nebyly (vyjma písemností založených likvidátorem) zveřejněny žádné listiny.

17. S ohledem na zjištění výše uvedená je odvolací soud názoru, že likvidátor poté, kdy byl jmenován do své funkce, mohl vlastním šetřením zjistit, že spolek výše uvedený nemá žádný majetek. Měl proto postupovat způsobem předpokládaným v § 82 odst. 1 věty druhé z. ř. s. a mohl podat bez dalšího návrh na výmaz spolku z veřejného rejstříku, aniž činil oznámení o vstupu společnosti do likvidace v obchodním věstníku (když samotný zápis likvidace v obchodním rejstříku je ve vztahu k případným věřitelům dostatečný, neboť s ohledem na nemajetnost společnosti nelze předpokládat uspokojení věřitelů) a aniž byl nucen nechat zpracovat a podávat daňové přiznání. V případě nemajetné společnosti totiž postačí prohlášení likvidátora o neexistenci majetku, na jehož základě mohlo dojít k výmazu spolku z veřejného rejstříku. Soud prvního stupně správně pro úplnost dodal ještě, že vznikla-li v projednávané věci nutnost vypracovat a podat daňová přiznání z důvodu delšího trvání likvidace, ač nic nebránilo tomu ukončit likvidaci dříve (bez nutnosti podat daňová přiznání), nelze pak tento dodatečný náklad považovat za účelně vynaložený a přenášet jej na stát. Vzhledem k uvedenému závěru proto odvolací soud nepovažuje za případný odkaz likvidátora na rozhodnutí zdejšího soudu např. usnesení ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 7 Cmo 164/2020, ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022.

18. Výdaje vynaložené likvidátorem za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace ve výši 2 178 Kč a za zpracování a podání daňového přiznání ve výši 4 840 Kč proto nelze považovat za účelně vynaložené náklady a nebylo možné je proto likvidátorovi přiznat, jak správně dovodil soud prvního stupně.

19. Pokud se týká částky vyúčtované na administrativní výdaje ve výši 2000 Kč (přiznáno bylo 600 Kč a odvolání směřuje do výše 1 400 Kč nepřiznané částky) je třeba odkázat na § 9 odst. 2 nařízení vláda č. 351/2013 Sb., ze kterého se podává, že primární je náhrada prokázaných hotových výdajů, přičemž v posuzované věci administrativní výdaje nebyly prokázány. Jestliže tedy soud prvního stupně, na základě úvahy o obtížnosti individualizace takových výdajů ve vztahu k jednotlivým likvidacím, přiznal likvidátorovi z požadovaných 2 000 Kč částku 600 Kč s tím, že se jedná o obvyklou částku v obdobných případech likvidace, učinil tak s odkazem na logiku věci se snahou vyhnout se přílišnému formalismu. Nicméně pro přiznání nepřiznané částky 1 400 Kč je takové odůvodnění již nepřijatelné. Aby bylo namístě přiznat celou požadovanou částku, bylo by nezbytné učinit úvahu o tom, zda tato částka odpovídá ceně obvyklé v místě a v době uplatnění hotových výdajů, musel by likvidátor veškeré výdaje specifikovat, když obecný výčet kanc. potřeby, kopírování, telefon, nepostačuje.

20. Pokud jde o náhradu na archivaci ve výši 7 000 Kč neshledal odvolací soud tuto částku za přiměřenou obvyklou a účelně vynaloženou, stejně jako soud prvního stupně, když s ohledem na hospodárnost a účelnost vynaložených nákladů lze vycházet z výdajů za archivaci u obdobných likvidací. K výdajům za archivaci odvolací soud doplňuje, že společnost, kterou likvidátor k archivaci dokumentů, využil, nemá webové stránky, a tudíž není možné ověřit, za jaké ceny své archivační služby třetím osobám poskytuje. Navíc vedení spisovny je koncesovaná živnost, kterou společnost nemá zapsanou jako předmět podnikání, jejím předmětem podnikání je pouze pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. V takovém případě je třeba vyjít, podle názoru odvolacího soudu, se závěru soudu prvního stupně, že cena za archivaci ve výši 2 000 Kč je cenou obvyklou u shodných archivací a výdaj ve výši 7 000 Kč není údajem účelně vynaloženým.

21. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. a III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.