o zaplacení 107 570 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022, č. j. 13 Cm 115/2021-43

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 22. 9. 2021, pod č. j. 13 Cm 115/2021-25, a to vůči žalovanému 2. a rozhodl o povinnosti žalovaného 2. k náhradě námitkového řízení žalobkyně ve výši 13 842,40 Kč (výrok I. a II. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovaným 1. a 2. zaplacení 107 570 Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnou a náhrady nákladů řízení na základě směnky vlastní, kterou vystavila dne 26. 8. 2016 v Praze společnost [Anonymizováno] (žalovaný 1.) na řad společnosti [Anonymizováno] na směnečnou sumu 107 570 Kč splatnou 14. 10. 2019 v Praze, opatřenou doložkou bez protestu. Žalovaný 2. směnku podepsal jako směnečný rukojmí.

3. Soud prvního stupně žalobě vyhověl v plném rozsahu, když rozhodl dne 22. 9. 2021 směnečným platebním rozkazem č. j. 13 Cm 115/2021-25. Žalovaný 1. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nepodal a rozhodnutí tak vůči němu nabylo právní moci.

4. Žalovaný 2. podal včasné a odůvodněné námitky, ve kterých uvedl, že údaj měny odporuje požadavku jazykové jednoty směnky, když měna je označena CZK/ částka slovy korun českých. Dále namítal, že s textem na směnce bylo manipulováno a byl pravděpodobně pozměněn - jeví stopy po nedokonale odstraněném textu, zejména v oblasti splatnosti a v oblasti Měna. Namítal i nepředložení směnky k placení v den splatnosti.

5. Žalobkyně se k námitkám žalovaného 2. vyjádřila podáním ze dne 6. 12. 2021. Z argumentací žalovaného 2. se neztotožnila. Pokud jde o označení měny CZK, uvedená zkratka neodporuje požadavku jednotného jazyka směnky, neboť se jedná o zkratku určitou a jazykově neutrální. Směnka je opatřena doložkou bez protestu, vyplněna byla v souladu se zákonem a soudu předložena.

6. K projednání námitek žalovaného 2. nařídil soud prvního stupně jednání na den 11. 1. 2022, na které se žalovaný 2. nedostavil. Jednáno bylo tedy v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Pokud jde o omluvu žalovaného 2. doručenou soudu prvního stupně dne 11. 1. 2022 ve 14.06 hod. soud prvního stupně konstatoval, že byla doručena až poté, co proběhlo jednání ve věci a proto ji nelze považovat za včasnou a řádnou.

7. Po provedeném důkazním řízení listinnými důkazy soud prvního stupně uzavřel, že listina, o kterou žalobkyně opírá svůj nárok, je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, když obsahuje veškeré obligatorní náležitosti stanovené tímto ustanovením zákona. Žalobkyni svědčí indosament na rubu směnky, žalobkyně směnku drží ve svých rukou a je nepochybně majitelem směnky.

8. Pokud jde o obranu žalovaného 2., jak byla uplatněna v podaných námitkách, soud prvního stupně ji neshledal důvodnou.

9. Pokud jde o údaj měny, jak je na směnce vyznačen, soud prvního stupně uvedl, že podle čl. I. § 75 ZSŠ obligatorní náležitostí směnky je bezpodmínečný slib zaplatit určitou finanční částku. Pokud jde o označení měny, musí se jednat o měnu existující, tedy takovou, která je užívána. Z hlediska platnosti směnky není rozhodné, je-li název měnové jednotky vypsán slovy nebo je vyjádřen zkratkou s tím, že úplné slovní označení měny by mělo odpovídat jazyku směnky. V případě použití zkratky požadavku určitosti vyhovuje jak použití domácí zkratky měny, tak i použití zkratky převzaté z mezinárodní unifikace, tj. v případě české koruny zkratka CZK, i když neodpovídá zákonné zkratce Kč podle § 13 zák. č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Na předložené směnce je směnečná suma vyjádřena dvakrát, poprvé číselně s označením měny CZK a podruhé slovně s označením měny koruna česká. V obou případech se jedná o měnu totožnou a mezi zkratkou a plným názvem není rozpor.

10. Pokud jde o námitku změnu textu směnky soud prvního stupně uvedl, že na originále směnky nebyly nalezeny fyzickým ohledáním žádné stopy po tom, že by údaj splatnosti či vyznačení měny byly na listinu již dříve vyznačeny a posléze odstraněny a znovu vyznačeny. Pokud jde o zašpiněná místa na lícové straně kopií směnky, které byly soudem pořízeny a jedna z nich byla zaslána žalovanému 2., pak tato zašpiněná místa byla způsobena prosáknutím inkoustu z indosamentu pořízeného na rubové straně, nejde však o stopy např. po gumování či jiném mechanickém odstraňování textu.

11. Pokud jde o námitku nepředložení směnky k placení soud prvního stupně uvedl následující vyhodnocení této námitky. Především odkázal na čl. I. § 77 odst. 1, § 38, § 44, § 48 § 53 ZSŠ s tím, že i kdyby žalovaný 2. prokázal, že směnka nebyla předložena k placení, nezbavovalo by jej to povinnosti zaplatit směnečný peníz a s ohledem na to, že směnečný peníz nebyl zaplacen ani v námitkové lhůtě, nebyl žalovaný 2. zbaven ani povinnosti zaplatit postižní práva (tj. 6% úrok a směnečnou odměnu). V souvislosti s tímto závěrem odkázal soud na judikaturu Nejvyššího soudu ČR.

12. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud prvního stupně k závěru o nedůvodnosti námitek žalovaného 2. a rozhodl, jak shora již rekapitulováno. Výrok o nákladech námitkového řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhláškou č. 177/1996 Sb.

13. Proti rozsudku podal žalovaný 2. včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Na svých námitkách setrval a shledal postup soudkyně v projednávané věci podjatým, když tato vyhledávala precedenty ve prospěch žalobkyně za účelem její podpory. Zpochybnil závěr soudu prvního stupně, že na kopiích směnky se v některých místech objevují na lícové straně listin zašpiněná místa, která jsou způsobená prosáknutím inkoustu s rubopisu vystaveného na straně rubové. Kladl otázku, jak je možné učinit závěr, že se tak stalo právě tímto způsobem bez jakékoli expertizy. Soudu prvního stupně žalovaný 2. vytkl i to, že nebyl zvažován důvod nepředložení směnky společností [Anonymizováno] a tato společnost nebyla dotázána, naopak byl požadován důkaz po žalovaném 2. Žalovaný 2. navrhl změnu napadeného rozsudku.

14. Žalobkyně se k odvolání žalovaného 2. vyjádřila jen krátce podáním ze dne 14. 4. 2022. Odkázala na své vyjádření k námitkám a pouze opakovala, že směnka byla opatřena doložkou bez protestu, vyplněna byla v souladu se zákonem a tak byla soudu předložena.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212, § 214 odst. 1 o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

16. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o směnečné pohledávce žalobkyně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

17. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSŠ) může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena s úroky, byli-li sjednány, šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

18. V projednávané věci žalobkyně uplatnila proti dvěma žalovaným právo na zaplacení 107 570 Kč s příslušenstvím. Svoji pohledávku odůvodnila tím, že je řádnou majitelkou směnky vlastní vystavené žalovaným 1. v Praze dne 26. 8. 2016 na řad společnosti [Anonymizováno] na směnečnou sumu 107 570 Kč splatnou v Praze dne 14. 10. 2019, opatřené doložkou bez protestu Žalovaný 2. je žalován jako směnečný rukojmí. Remitent převedl směnku rubopisem na žalobkyni.

19. V podaném odvolání žalovaný 2. vyslovil námitku podjatosti s odkazem na postup soudu prvního stupně při vyhodnocení námitek žalovaného 2., jak byly uplatněny v námitkové lhůtě proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu. Žalovaný 2. vyslovil domněnku o tom, že soud prvního stupně stranil žalobkyni.

20. Odvolací soud odkazuje na § 14 odst. 4 o. s. ř., podle kterého důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

21. Námitka podjatosti, jak ji žalovaný 2. uplatnil, je výhradou vůči vyhodnocení jeho námitek jako nedůvodných a nemůže být důvodem pro vyloučení soudce. Nesouhlas s tímto vyhodnocením vtělil žalovaný 2. do podaného odvolání a správnost závěrů soudu prvního stupně je předmětem přezkumu odvolacím soudem. K námitce podjatosti se vyjádřila i rozhodující soudkyně [Anonymizováno], která uvedla, že se necítí býti podjatou, nemá žádný poměr k věci, účastníkům řízení a ani jejich zástupcům. Námitku podjatosti proto odvolací soud neshledal důvodnou.

22. Pokud jde o věcnou stránku projednávané věci žalovaný 2. se bránil včasnými a odůvodněnými námitkami. Sporoval údaj měny na směnce, který odporuje požadavku jazykové jednoty směnky. Namítal manipulaci s textem směnky v oblasti měny a údaje splatnosti a namítal nepředložení směnky k placení v den její splatnosti.

23. Odvolací soud neshledal námitky žalovaného 2. důvodnými a ztotožnil se v plném rozsahu s jejich vyhodnocením soudem prvního stupně.

24. Zcela ve shodě je odvolací soud se soudem prvního stupně v tom, že obligatorní náležitostí směnky je bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu. Požadavek určitosti se vztahuje nejen na částku, ale i na měnu, ve které má být směnečná suma zaplacena. Pokud jde o volbu měny, musí se vždy jednat o měnu existující. V projednávané věci je měna na směnce uvedena dvakrát, poprvé číselně s označením měny zkratkou CZK, podruhé slovně s vypsaným názvem měny koruna česká. V obou případech, jak správně dovodil soud prvního stupně, se jedná o totožnou měnu a mezi použitou zkratkou a plným názvem není rozpor.

25. Pokud jde v pořadí o druhou námitku žalovaného 2. soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že pokud jde o zašpiněná místa na lícové straně kopií směnky, pořízených z originálu směnky, je pouhým pohledem zřejmé, že byla způsobena prosáknutím inkoustu z indosamentu pořízeného na rubové straně směnky. V žádném případě tato místa nevykazují stopy po gumování či jiném mechanickém odstraňování textu, jak se snaží tvrdit žalovaný 2. K uvedenému závěru lze dospět, aniž by bylo třeba zadávat jakoukoli expertizu. Žalovaný 2. ani netvrdil, jak by tedy správně měl text směnky v části vyznačené měny a data splatnosti znít.

26. Pokud jde o v pořadí poslední námitku žalovaného 2., tedy nepředložení směnky k placení v den její splatnosti, ani v tomto případě se nejedná o námitku důvodnou. V této souvislosti je třeba uvést, že uplatnění práva na zaplacení směnky vůči směnečnému rukojmí za výstavce směnky nebrání ani okolnost, že směnka nebyla (před podáním žaloby) k předložena k placení ani výstavci směnky, ani směnečnému rukojmí. Účinky předložení směnky k placení nastanou vůči žalovanému směnečnému rukojmí okamžikem, kdy se seznámí s obsahem podané žaloby a směnkou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4087/2016 ze dne 24. 10. 2018). V daném případě byla tato skutečnost prokázána. Pokud jde o soudem prvního stupně použité odkazy na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jedná se o odkazy příklady případné a na danou problematiku dopadající. Nelze soudu prvního stupně v této souvislosti vytýkat pátrání po rozhodnutích ve věcech žalobkyně, když se jedná o ustálený výklad předmětné otázky.

27. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když odvolání žalovaného 2. nebylo shledáno důvodným a je proto povinen hradit náklady odvolacího řízení úspěšné žalobkyně. Tyto se sestávají ze dvou úkonů právní služby po 5 420 Kč, dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 2 402,40 Kč. Celkovou částku 13 842,40 Kč je žalovaný 2. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce.