o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2024, č. j. 7 Cm 12/2023-160

1. Napadeným usnesením přiznal soud prvního stupně žalovanému 1. úplné osvobození od soudního poplatku (výrok I.) a nepřiznal žalovanému 2. osvobození od soudního poplatku (výrok II.), obojí za odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 5. 12. 2023, č. j. 7 Cm 12/2023-138, který v této věci činí 100 334 Kč.

2. Vzal za prokázáno, že žalovaný 2. je rozvedený a nesdílí s nikým společnou domácnost. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti za rok 2022 činily 42 284 Kč. Nevlastní žádný významný movitý majetek. Nemovitosti, které vlastní, jsou zatíženy exekucí a je zakázáno s nimi disponovat v důsledku předběžného opatření vydaného Okresním soudem v Olomouci. Má vyživovací povinnosti na tři dcery po 10 000 Kč. Splácí půjčku u [právnická osoba]., jejíž výše je 540 174 Kč při splátce 7 569 Kč měsíčně. Dále vyšel z toho, že žalovaný 2. má dva účty u [právnická osoba]. Ohledně účtu č. [č. účtu] (dále jen účet 1.) předložil výpisy jen za měsíce září, říjen a prosinec 2023 a únor 2024, v případě účtu č. [č. účtu] (dále jen účet 2.) předložil výpisy jen za měsíce září a listopad 2023 a leden a únor 2024. Z těchto částečných výpisů plyne, že v září 2023 činil obrat na účtech 350 000 Kč, v říjnu 2023 byl obrat ve výši 324 000 Kč, v listopadu 2023 šlo o 85 000 Kč, v prosinci 2023 byl obrat 201 000 Kč, v lednu 2024 se jednalo o 71 000 Kč a v únoru 2024 činil obrat na účtech 131 000 Kč. Sám soud prvního stupně zjistil, že žalovaný 2. je jediným jednatelem a společníkem ve společnosti [právnická osoba]

3. Konstatoval předně, že žalovaný 2. neozřejmil úplně a zcela pravdivě jeho poměry, nedoložil všechny potřebné doklady, jak byl soudem vyzván, jde zejména o chybějící výpisy z účtů, a některé významné okolnosti neuvedl vůbec, to je zejména účastenství ve společnosti [právnická osoba] To může představovat významnou majetkovou hodnotu. I z toho, co bylo doloženo, nicméně vyplývá, že žalovaný 2. není osobou zcela nemajetnou.

4. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu anebo alespoň zčásti. Tvrdí, že doložil všechny potřebné výpisy z účtů, nicméně chybějící výpisy z účtů dokládá k odvolání. Vytýká v této souvislosti soudu, že vycházel pouze z obratů na účtech a nevzal v úvahu jeho výdaje, zejména, co se týká placení výživného, které činí celkem 30 000 Kč měsíčně. Placením předmětného soudního poplatku by ohrozil výživu nezletilých dcer. Uvedl, že účastenství ve společnosti [právnická osoba] je zřejmé z veřejných rejstříků, a proto předpokládal, že si soud tuto okolnost ověří sám. Kromě toho nemá tato společnost téměř žádný majetek a hodnota obchodního podílu při případném prodeji by byla zanedbatelná. Společnost hospodaří se ztrátou a on neměl ze své účasti ve společnosti žádné příjmy. Jestliže soud měl předložené doklady za neúplné, měl ho vyzvat k jejich doplnění.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené soud již prvního stupně.

6. Z obsahu spisu zjistil, že usnesením ze dne 26. 2. 2024, č. j. 7 Cm 12/2023-155 soud prvního stupně vyzval žalovaného 2., aby předložil vyplněné Prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech a velmi podrobně jej poučil o tom, jaké okolnosti mohou být v souvislosti s návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků významné a jakým způsobem je potřebné je doložit.

7. Z přiznání žalovaného 2. k dani z příjmů za rok 2022 vyplývá, že měl v roce 2022 příjmy ze závislé činnosti ve výši 263 409 Kč, a to od společnosti žalovaného 1. Příjmy žalovaného 2. ze samostatné výdělečné činnosti, jak plyne z Přílohy č. 1 zmíněného přiznání k dani z příjmů, činily 603 654 Kč. Výdaje vykázal ve výši 561 370 Kč. Rozdíl, to je částka 42 284 Kč, tak není příjmem žalovaného 2. ze samostatné výdělečné činností, nýbrž je základem daně z tohoto příjmu. Ve stejném přiznání je vykázána daňová povinnost žalovaného 2. za rok 2022 ve výši 2 145 Kč.

8. V odvolacím řízení předložil žalovaný 2. rozvahu společnosti [právnická osoba] ke dni 31. 12. 2022. Z té vyplývají aktiva ve výši 604 000 Kč, z toho peněžní prostředky ve výši 216 000 Kč. Z výkazu zisku a ztrát téže společnosti ke stejnému datu plynou tržby ve výši 852 000 Kč při stejném čistém obratu. Hospodaření společnosti skončilo ztrátou 181 000 Kč.

9. Již soud prvního stupně měl k dispozici některé výpisy z účtů žalovaného 2. Další byly předloženy v rámci tohoto odvolacího řízení. Pro přehlednost jsou dále uvedena zjištění vyplývající z těchto výpisů tak, jak je měl k dispozici odvolací soud, i když tím budou některá zjištění soudu prvního stupně opakována.

10. Za měsíc září 2023 byly příjmy na účtu 1. 209 166 Kč a na účtu 2. 81 381 Kč, to je celkem 350 547 Kč. V této souvislosti nelze přehlédnout, že dne 21. 9. 2023 došla na účet 1. druhého žalovaného částka 120 000 Kč od společnosti [právnická osoba] V měsíci říjnu 2023 došlo na účet 1. celkem 324 025 Kč a účet 2. došlo 85 974 Kč, tj. dohromady 410 224 Kč. Dne 5. 10. 2023 došlo na účet 1. od společnosti [právnická osoba] 200 000 Kč. V listopadu 2023 vykázal účet 1. příjmy ve výši 125 780 Kč a účet 2. příjem 85 974 Kč, a tedy celkem 211 754 Kč. Za měsíc prosinec 2023 došlo na účet žalovaného 2. číslo 1. 201 470 Kč a na účet 2. došlo 68 253 Kč, to je celkem 269 723 Kč. V lednu 2024 došlo na účet 1. celkem 54 428 Kč a na účtu 2. byl příjem 71 208 Kč, a tedy za oba účty šlo o 125 636 Kč. Konečně v únoru 2024 na účet 1. došlo 91 250 Kč a na účet 2. došlo 40 107 Kč, to je dohromady 131 357 Kč.

11. Pouze pro účet číslo 2. byly v odvolacím řízení předloženy ještě výpisy z účtu 2. za březen 2024 s příjmem 35 546 Kč a za duben 2024 s příjmem celkem 40 401 Kč. Za účet číslo 1. nikoliv. Jde tedy o novotu pro nesrovnatelnost nevýznamnou.

12. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří druhým žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

13. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

14. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 2., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Jak správně uzavřel již soud prvního stupně. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda druhý žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

15. Co se týká poměrů účastníka, je nutno předně konstatovat, že je zcela na tom účastníku řízení, který se domáhá přiznání úlevy na soudních poplatcích, aby beze zbytku a v plném souladu se skutečností uvedl všechno významné o svých poměrech a aby uvedené okolnosti v plném rozsahu také osvědčil. Přiznat osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. lze jen na návrh účastníka řízení a ten je povinen svůj návrh zcela doložit. Soud pak jen poplatníkem soudního poplatku tvrzené a osvědčené okolnosti posoudí. Soud sám není povinen za účastníka řízení žádné jeho poměry osvědčující doklady nijakým způsobem opatřovat, a to ani jedná-li se o okolnosti, jež jsou případně zřejmé z veřejně přístupných zdrojů, třeba z veřejných rejstříků. To nebrání soudu, aby si spolehlivost tvrzení a podkladů účastníka řízení sám ověřoval vlastním šetřením. Žádnou povinnost však v tomto směru nemá.

16. Proto výtka soudu prvního stupně žalovanému 2., že nedostatečně rozkryl a osvědčil svoje poměry, byla zcela namístě. Při tom byl žalovaný 2. soudem prvního stupně velmi zevrubně a zcela dostatečně poučen o tom, co je nutné osvětlit a jaká tvrzené okolnosti doložit. Pro jednoznačnost těchto pokynů nebylo potřebné dávat jakoukoliv další výzvu žalovanému 2. Stačilo, aby se pokyny již udělenými řídil. To žalovaný 2. před soudem prvního stupně nesplnil. Napraveno to bylo až v rámci tohoto odvolacího řízení.

17. Ohledně majetkových poměrů žalovaného 2. nevyšlo ani v odvolacím řízení najevo nic nového. Při tom soud prvního stupně správně uvážil, že vlastnictví nemovitostí žalovaným 2. je pro jejich zatížení v předmětné souvislosti nevýznamné. Jeho účastenství ve společnosti [právnická osoba] není okolností tak bezvýznamnou, jak se pokouší žalovaný 2. tvrdit. Z výše uvedených zjištění je totiž zřejmé, že se jedná o společnost, která vykonává podnikatelskou činnost, má majetek a má tržby. Okolnost, že nedosáhla v roce 2022 kladného hospodářského výsledku sice snižuje hodnotu obchodního podílu žalovaného 2. v této společnosti, ale ani zdaleka nečiní hodnotu tohoto obchodního podílu bezvýznamnou. Navíc bylo odvolacím soudem zjištěno, že společnost zaslala v roce 2023 žalovanému 2. značné částky, a to celkem 320 000 Kč. To nesvědčí o špatné ekonomické kondici společnosti.

18. Je pravdou, že v době, kdy byl o to soudem prvního stupně žádán, nemusel mít žalovaný 2. ještě konkrétní představu o svých příjmech za rok 2023 a nepředložení přiznání k daní z příjmů za toto období mu proto nelze přičíst k tíži. Pak ovšem, vedle níže uvedeného v souvislosti s jeho účty, nelze než vycházet z toho, co ten osvědčil pro příjmy za rok 2022. Především ani v odvolacím řízení není objasněné, kdy a jak skončil pracovně právní vztah žalovaných 1. a 2. Přitom na to, že skončil lze usuzovat jen nepřímo z toho, že žalovaný 2. v Prohlášení již žádný příjem ze závislé činnosti neuvádí a ani nedokládá.

19. Tiskopis Prohlášení v části V. v bodě 22. jasně požaduje uvést příjmy z nezávislé výdělečné činnosti snížené o daň z příjmu. Při tom nelze zaměňovat, jak ovšem činí i soud prvního stupně, příjmy poplatníka soudního poplatku s výsledkem jeho hospodaření. Tedy není rozhodný základ daně z příjmů z nezávislé výdělečné činnosti, nýbrž celkové příjmy z této činnosti snížené o daň z příjmů. Z ničeho nelze dovodit, že zdrojem pro úhradu soudního poplatku může být jen zisk z podnikání a že při ztrátě tato poplatková povinnosti odpadá. Proto pro rok 2022 je u žalovaného 2. nutné uvažovat s ročním příjmem zhruba 600 000 Kč, když jím placená daň z příjmů je zanedbatelná. S ohledem na dále uvedené je nutné uvažovat s touto částkou jako se samou dolní hranicí možných příjmů žalovaného 2.

20. Po doplnění zjištění soudu prvního stupně soudem odvolacím, co se týká částek, které každý měsíc procházejí účty žalovaného 2., je nutné se závěry soudu prvního stupně k této otázce zcela souhlasit. Obrat na účtu je samozřejmě ukazatelem zásadním, protože objasňuje, s jakými peněžními prostředky majitel bankovního účtu ve výpisem z účtu potvrzeném období nakládá. Tyto objemy peněz jsou značné a osvědčují, že žalovaný 2. nakládá běžně s prostředky, které mu umožňují předmětný soudní poplatek uhradit. Z výpisů z účtů je samozřejmě patrné, že z nich jsou hrazeny i různé platby odchozí. Jejich povaha není jasná. Dokonce ani žalovaným 2. v odvolání akcentované platby výživného nelze ve výpisech z účtů bezpečně označit. Ovšem i kdyby bylo nepochybné, že je prostřednictvím některého ze zjištěných účtů žalovaného 2. výživné nezletilým dcerám placené, jedná se o částku nepoměrnou k celkovým peněžním prostředkům, se kterými žalovaný 2. běžně jen na účtech hospodaří. Tedy i tak by zbývaly dostačující prostředky na úhradu předmětného soudního poplatku.

21. Výpisy z účtů také zpochybňují tvrzení žalovaného 2. o jeho příjmech. Nejde jen o zvláště markantní příjmy od společnosti [právnická osoba], jak bylo popsáno výše. Z výpisů plyne i řada dalších příjmových položek v řádu desítek tisíc korun, jejichž důvod není z výpisů z účtů blíže seznatelný. Bez ohledu na jejich příčinu, také mají povahu příjmů. Potom příjmy žalovaného 2. nemohou být tak nedostatečné, jak tvrdí.

22. Z uvedeného vyplývá, že ohledně poměrů žalovaného 2., jež byly před soudem prvního stupně objasněné jen nedostatečně, byl v tomto odvolacím řízení získán mnohem úplnější obraz. Tedy odvolací soud nestaví svoje rozhodnutí na tom, že tyto poměry byly objasněny pouze neúplně.

23. Také z toho, co vyšlo nově najevo v rámci odvolacího řízení, je ovšem zřejmé, že je nutno se ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že poměry žalovaného 2. nejsou takové, aby mu bránily v zaplacení předmětného soudního poplatku, i když ten nepatří k těm právě nízkým.

24. Proto i nadále je nutné souhlasit se závěrem, že žalovaný 2. nesplňuje druhý ze shora označených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani co se částečného osvobození dotýká.

25. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy v odvoláním žalovaného 2. dotčeném rozsahu věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. ve stejném rozsahu potvrzeno.