o zaplacení 759 322,11 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2020, č. j. 55 Cm 169/2019-51

1. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 759 322,11 Kč s 6% úrokem od 15. 6. 2019 do zaplacení, odměnu ve výši 2 531 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 38 819 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobou podanou k soudu prvního stupně se žalobce domáhal proti žalovanému a společnosti [Anonymizováno] zaplacení výše uvedených částek z titulu směnky vystavené v [Anonymizováno] 3. 8. 2017 společností [Anonymizováno] na řad žalobce na částku 759 322,11 Kč splatné u žalobce, kterou podepsal žalovaný jako jednatel výstavce a zároveň jako aval za výstavce. Směnka (původně ve formě blankosměnky) zajištovala závazek ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] z 3. 8. 2017, kterou byl žalobce oprávněn vyplnit dle dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] z 3. 8. 2017. Žalovanému bylo oznámení o vyplnění blankosměnky doručeno a zároveň byl vyzván k úhradě směnečné sumy ve stanovené lhůtě, stejně jako [právnická osoba]

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem z 22. 8. 2019, č. j. 55 Cm 99/2019-34. Ve vztahu k žalovanému byl tento zrušen pro jeho nedoručení do vlastních rukou a věc byla vyloučena k samostatnému projednání. Ve vztahu k společnosti [Anonymizováno], která podala včasné námitky, bylo rozhodováno pod č. j. 55 Cm 99/2019.

4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že nárok žalobce neuznává, nepřevzal vydaný směnečný platební rozkaz, nemůže posoudit pravost podpisů na směnce, upřesnil adresu pro doručování a dále nesouhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání.

5. Soud ve věci rozhodl při jednání konaném dne 20. 1. 2020, na základě jím provedeného dokazování, a to v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy omluvu žalovaného vyhodnotil jako obstrukční.

6. Po provedeném dokazování (směnkou, smlouvou o úvěru č. 981158S1000, prohlášením o vzájemných vazbách k jiným subjektům, dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno], oznámením o vyplnění blankosměnek, výzev k zaplacení, bankovním výpisem č. ú. [Anonymizováno], žádostí o úvěr, výpisu z obchodního rejstříku) soud zjistil, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní vystavené společností [Anonymizováno], původně vystavené ve formě blankosměnky, která zajištovala nárok ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 3. 8. 2017 mezi žalobkyní a touto společností (v jejímž čl. III je jako forma zajištění uvedena blankosměnka), která mohla být vyplněna dle dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] z 3. 8. 2018, kterou žalovaný podepsal jako jednatel za výstavce a zároveň jako aval. Podpis žalovaného na smlouvě o úvěru, resp. totožnost podepisující osoby, dále podpis žalovaného na Prohlášení o vzájemných vazbách k jiným subjektům, na dohodě o vyplňovacím právu směnečném jsou stvrzeny podpisem [Anonymizováno] (osobou jednající za žalobkyni). Žalobkyně žalovanému i výstavci směnky sdělila písemně, že přistoupila k vyplnění blankosměnky dle dohody o jejím vyplnění a současně je vyzvala k zaplacení směnečné sumy, s tím, že v případě jejího nezaplacení přistoupí k vymáhání soudní cestou. Úvěr byl poskytnut na základě žádosti výstavce směnky, zastoupené jejím jednatelem [Anonymizováno]. Žádost byla podepsána žalovaným, jehož totožnost byla opět ověřena [Anonymizováno]. Žalovaný byl jednatelem společnosti od 14. 9. 2015 do 13. 2. 2019. Společnost čerpala úvěr č. [Anonymizováno], kterou za ni uzavřel rovněž žalovaný, která byla rovněž zajištěna blankosměnkou, kdy podpis žalovaného jako jednatele společnosti byla opět ověřena [Anonymizováno], ke které byl uzavřen i dodatek č. 1 z 10. 2. 2017, prohlášení o vzájemných vazbách k jiným subjektům a doplňující informace z 6. 2. 2017, 7. 2. 2017, kdy byl podpis žalovaného rovněž ověřen [Anonymizováno]. Žalobkyně poskytla společnosti [Anonymizováno] (jednající jednatelem [Anonymizováno]) i další úvěry, které byly zajištěny směnkami podepsanými žalovaným jako avalem. Pohledávky z těchto smluv jsou předmětem řízení u Městského soudu v Praze pod č. j. 49 Cm 100/2019, 7 Cm 100/2019, 37 Cm 99/2019.

7. Žalovanou směnku vyhodnotil jako řádnou směnku vlastní mající náležitosti čl. I § 75 ZSŠ, kdy nárok je uplatněn vůči žalovanému jako jejímu avalu podle čl. I § 30-32, 48 odst. 1 bod 1, 2, 4, které podle čl. I § 77 odst. 1,3 ZSŠ se vztahují i na směnku vlastní.

8. Konstatoval, že žalovaný nemůže namítat nepravost podpisu ve vztahu k podpisu [Anonymizováno] jako jednatele [Anonymizováno] s ohledem na skutečnost, že byl k 13. 2. 2019 vymazán jako jednatel výstavce. K námitce eventuální pravosti podpisu žalovaného jako avala pak uvedl, že z provedených důkazů má za prokázané, že podpis žalovaného na všech 45 listinách jsou identické a s ohledem na jeho chabé tvrzení, že nemůže posoudit pravost podpisu, vyhodnotil sporný podpis jako pravý podpis.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., s ohledem na úspěch žalobkyně ve věci, které přiznal náhradu za zaplacený soudem poplatek ve výši 38 093 Kč a dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč za předžalobní výzvu a sepis žaloby, 21% DPH ve výši 126 Kč.

10. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Poukázal na to, že se soud nezabýval otázkou pravosti podpisů žalovaného a neřešil posouzení pravosti jeho úředním ověřením. Tvrzení, že směnka byla podepsána v kanceláři pracovníka žalobce [Anonymizováno], je lživé. Z jednání se řádně omluvil a požádal o odročení jednání. Zesplatnění směnky se mu nedostalo do ruky, nebyl kontaktován ani jednatel společnosti. Domáhal se vyčíslení směnečné sumy, toho se mu nedostalo. Soud neprovedl navržené důkazy.

11. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. K námitce, že se soud nezabýval pravostí podpisu žalovaného na směnce, poukázala na neurčitost tvrzení žalovaného a obsáhlost dokazování provedeného soudem prvního stupně, na jehož základě soud prvního stupně dovodil, že pravost podpisu žalovaného jako avala směnky má za prokázanou. K jednání soudu v nepřítomnosti žalovaného poukázal na vyhodnocení omluvy žalovaného jako obstrukční, kdy se jednalo o opakovanou omluvu. Námitky, že žalobkyně odmítla vyčíslit směnečnou sumu, jednatel [Anonymizováno] nebyl nekontaktován a žalovaný nedostal oznámení o zesplatnění směnky, jsou nové, uplatněné až v odvolání a nemělo by k nim být přihlíženo. Nad rámce výše uvedeného doložila zaslání pěti oznámení výstavci směnky zaslanými na adresu sídla i doručovací adresu, z nichž vyplývá, že žalovaný byl informován o vyplnění směnky a o výši směnečné sumy a její splatnosti. Tvrzení, že jednatel společnosti žalovaného nekontaktoval je pro věc samu bez významu.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaných a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

13. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně vydal napadený rozsudek poté, kdy ve věci jednal bez přítomnosti žalovaného, ač tento se z jednání soudu omluvil, doložil svoje náhlé onemocnění potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti a rozhodující soud si telefonickým dotazem u lékaře ověřil, že onemocnění žalovaného je způsobené infektem - průjmem, který vylučuje účast žalovaného u jednání. Omluvě z tohoto jednání pak předcházela ještě žádost o odročení jednání soudu na řízeného na 18. 12. 2019 pro zahraniční cestu žalovaného, která byla řádně doložena.

14. Judikatura Nejvyššího soudu stojí na závěru, že v nepřítomnosti účastníka může soud věc projednat a rozhodnout tehdy, pokud se účastník k jednání nedostavil, ač řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání. Překážka nebo jiná okolnost zabraňující účastníku v účasti na soudním jednání současně musí představovat důležitý důvod. Příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti. Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité. Za důležitý důvod, pro který účastník může požádat o odročení jednání, se tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. považuje okolnost, která účastníku objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabání zúčastnit se jednání (např. zdravotní indispozice, účast u jiného soudního jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka – za důležitou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, nebo usnesení z 19. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1834/2015).

15. S přihlédnutím k výše uvedenému je odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) názoru, že omluvu žalovaného k jednání dne 20. 1. 2020, kdy byla věc projednána a rozhodnuta, je třeba považovat za včasnou a důvodnou, neboť náhlé onemocnění žalovaného vylučující jeho účast u jednání (jak potvrzeno osobním sdělením jeho ošetřujícího lékaře) je důležitým důvodem způsobilým pro odročení jednání za situace, kdy žalovaný trval na své účasti u jednání a nesouhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3987/2011 z 28. 6. 2012). Nelze ani dospět k závěru, že by takové jednání bylo možné považovat za obstrukční, neboť žalovaný se již předtím omluvil z jednání soudu nařízeného na 18. 12. 2019, kdy byl na zahraniční cestě a tento důvod omluvy také soudu řádně doložil.

16. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl bez účasti žalovaného (podle § 101 odst. 3 o. s. ř.), aniž k tomu byly dány důvody, pak popsaným způsobem znemožnil žalovanému věc projednat za jeho přítomnosti a zatížil tak řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

17. Odvolací soud pochybení soudu prvního stupně napravil tím, že věc projednal a umožnil tak žalovanému učinit procesní úkony ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 55/2004 z 14. 4. 2004). Náprava vady řízení výše uvedená tak byla zjednána v odvolacím řízení (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Žalovaný se k jednání odvolacího soudu nedostavil bez omluvy (rovněž tak žalobkyně), ač řádně předvolán a postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků, kdy žalovanému byla dána možnost věc před soudem projednat a ten se jí s ohledem na svoji neomluvenou neúčast zbavil.

18. Po provedeném dokazování (směnkou z 3. 8. 2017, smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] z 3. 8. 2017, dohodou v vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] z 3. 8. 2017, oznámením o vyplnění blankosměnky a výzvou k zaplacení spolu s dodejkou, výpisem z účtu) odvolací soud zjistil, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní vystavené společností [Anonymizováno], původně vystavené ve formě blankosměnky, která zajištovala nárok ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 3. 8. 2017 mezi žalobkyní a touto společností. V čl. III této smlouvy je jako forma zajištění uvedena blankosměnka, která mohla být vyplněna dle dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] z 3. 8. 2018, kterou žalovaný podepsal jako jednatel za výstavce a zároveň jako aval. Podpis žalovaného na smlouvě o úvěru, resp. totožnost podepisující osoby a na dohodě o vyplňovacím právu směnečném jsou stvrzeny podpisem [Anonymizováno] (osobou jednající za žalobkyni). Žalobkyně žalovanému sdělila písemně, že přistoupila k vyplnění blankosměnky dle dohody o jejím vyplnění a současně ho vyzvala k zaplacení směnečné sumy, s tím, že v případě jejího nezaplacení přistoupí k vymáhání soudní cestou. Úvěr byl poskytnut na základě žádosti výstavce směnky, zastoupené jejím jednatelem [Anonymizováno]. Žádost byla podepsána žalovaným, jehož totožnost byla opět ověřena [Anonymizováno]. Z výpisu z účtu společnosti bylo zjištěno, že tato vyčerpala poskytnutý úvěr, který nebyl v rozsahu vyplněné směnečné sumy zaplacen.

19. Z provedených důkazů má odvolací soud za prokázané, že žalovaný v pozici avala a zároveň jako jednatel za výstavce uzavřel výše uvedenou smlouvu o úvěru, k jejímuž zajištění sloužila sporná směnka (tehdy ve formě blankosměnky), k jejímuž vyplnění žalobkyně přistoupila s ohledem na neplnění povinností sjednaných ve smlouvě o úvěru způsobem sjednaným v dohodě o vyplnění blankosměnky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn písemně, kdy zároveň byl vyzván k zaplacení žalované částky.

20. Nárok žalobkyně vůči žalovanému vyplývá z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), přičemž závazek žalovaného jako směnečného rukojmí je solidárním vedle závazku výstavce směnky (čl. I § 32 ZSŠ) a zakládá žalobkyni právo na uplatnění směnečného postihu podle čl. I § 48 ZSŠ.

21. Odvolací soud nemá pochybnost o pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce, kdy jeho totožnost byla ověřena pracovnicí banky. Ucelený řetěz provedených důkazů nezakládá jakékoliv pochybnosti o pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce. Nelze ostatně přehlédnout, že námitka žalovaného, jak jím byla formulována, nepopírá pravost podpisu, ale konstatuje, že nemůže posoudit pravost svého podpisu na směnce. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby se při soudním jednání s listinami před soudem seznámil a do protokolu se zřetelně vyjádřil. Nicméně takové možnosti s ohledem na svoji neúčast u jednání se zbavil.

22. Pokud žalovaný v odvolání uvedl, že se domáhal po žalobkyni vyčíslení částky uvedené na směnce, pak takové tvrzení je třeba považovat za neurčité. Není zřejmé, co jím žalovaný míní a čím takové tvrzení hodlá prokázat. Bez významu je i tvrzení, že nebyl kontaktován jednatel žalobce, kdy i to je třeba hodnotit ve vztahu k projednávané věci jako neurčité.

23. Námitka, že mu nebylo doručeno oznámení o vyplnění blankosměnky a nebyl vyzván k zaplacení žalované částky, neobstojí s ohledem na obsah dokazování provedeného odvolacím soudem a závěry z něj učiněné.

24. Z důvodů výše uvedených tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení za řízení před soudem prvního stupně, jejichž vyčíslení odpovídá obsahu spisu a jejichž náhrada náleží procesně úspěšné žalobkyni.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, nicméně žádné nepožadovala.