o zaplacení 517 685,15 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2018, č. j. 47 Cm 1/2018-74

Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

Odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27.9.2018, č. j. KSBR 45 INS 14009/2018-A-10 byl zjištěn úpadek dlužníka, to znamená druhého žalovaného v projednávané věci, a bylo mu povoleno oddlužení. Řízení v této věci proto bylo podle § 140a odst. 4 zákona o úpadku a o způsobech jeho řešení přerušeno. Usnesením stejného soudu ze dne 19.3.2024, č.j. KSBR 45 INS 14009/2018-B-32 vzal insolvenční soud na vědomí, že druhý žalovaný splnil podmínky oddlužení a rozhodl o jeho osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek.

Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana druhého žalovaného, jak byla uplatněna již před soudem prvního stupně a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým bylo žalobě podané v této věci vyhověno, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda druhý žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

Co se týká poměrů účastníka, je evidentní, že napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno před šesti lety a nezbytně vychází z okolností, které nastaly již před tím. Tedy nehledě na dále uvedené je zřejmé, že jen úplnou shodou náhod jsou současné poměry druhého žalovaného obdobné okolnostem posuzovaným soudem prvního stupně v napadeném usnesení. Při tom i při rozhodování o návrzích na osvobození od soudních poplatků je podle § 138 o. s. ř. je podle § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. rozhodující stav v době, kdy se o návrhu na poplatkovou úlevu rozhoduje. Tedy již z tohoto důvodu je nutné posoudit poměry druhého žalovaného zcela znovu.

Mimoto je v tomto případě významná ještě okolnost, že druhý žalovaný prošel insolvenčním řízením, kde byl zjištěn jeho úpadek a toto insolvenční řízení skončilo splněním podmínek před tím povoleného oddlužení a osvobozením druhého žalovaného od placení doposud neuspokojených pohledávek. To také nemohlo nemít na poměry tohoto žalovaného významný vliv. Také proto je nezbytné posoudit poměry žalovaného 2. úplně nanovo.

Již s ohledem na rozsah okolností, jež bude nezbytné opětovně posoudit, není podle § 213 odst. 4 o. s. ř. namístě, aby činnost v takovém měřítku v této věci vyvíjel odvolací soud. Bude proto na soudu prvního stupně, aby poměry druhého žalovaného opětovně posoudil s ohledem na jejich současný stav a podle toho, co k tomu nově vyjde najevo, o návrhu žalovaného 2. na osvobození od soudních poplatků znovu rozhodl.

Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.