o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. května 2022, č. j. 44 Cm 70/2021-228

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal vůči žalovaným 1., 2. v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 21. 7. 2021, č. j. 44 Cm 70/2021-30 (výrok I.) a oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady námitkového řízení ve výši 204 707,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. V odůvodnění konstatoval, že se žalobce domáhal vůči všem žalovaným vydání směnečného platebního rozkazu na základě směnky vystavené dne 27. 4. 2020 v Plzni na jeho řad žalovanou 1., jako jejím výstavcem, ve výši 5 000 000 Kč splatné 31. 12. 2020 v Plzni. Žalovaní 2., 3. se zavázali směneční peníz uhradit jako směneční rukojmí. Částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy.

3. Soud prvního stupně ve věci vydal dne 21. 7. 2021 směnečný platební rozkaz výše uvedený, kterým uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 5 000 000 Kč s 6% úrokem od 1. 1. 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 16 666,66 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 322 684 Kč. Proti němu podali žalovaní 1., 2. včasné námitky. Ve vztahu k žalovanému 3. byl směnečný platební rozkaz zrušen pro jeho nedoručení do vlastních rukou a ve vztahu tomuto žalovanému bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby.

4. Žalovaní 1., 2. shodně uvedli, že směnka sloužila k zajištění závazku z dohody o narovnání z 27. 4. 2020 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou 1 (dále jen dohoda). Tu uzavřela žalovaná 1. pod nátlakem žalobce, resp. [Anonymizováno] [Anonymizováno], ovládajícího statutárního zástupce žalobce, jehož požadavky byla nucena akceptovat, aby došlo k vrácení podílu ve společnosti [právnická osoba]., který předtím převedla na žalobce, přestože nedošlo žalobcem k zaplacení celé kupní ceny za převod obchodního podílu, ale pouze jeho nepatrné části. Žalovaná 1. byla pod psychickým tlakem takovým, že žalovaný 2. zaplatil žalobci 3 000 000 Kč ze svých prostředků. Namítli neplatnost dohody pro její neurčitost, kdy dohoda deklaruje narovnání vzájemných práv a povinností vzniklých ze smlouvy o převodu obchodního podílu a zrušení této smlouvy, nicméně v jejím čl. I. jsou vymezeny pouze dvě vzájemné povinnosti, tj. vrácení podílu ve společnosti [právnická osoba]. oproti vrácení části ceny za převod obchodního podílu ve výši 1 200 000 Kč. Dohoda nehovoří o žádných dalších pohledávkách, závazcích, právech nebo povinnostech k vypořádání. Původní závazek žalované 1. zaplatit žalobci 1 200 000 Kč má být nahrazen novým závazkem zaplatit žalobci 8 000 000 Kč. Takto vymezená povinnost je v rozporu s dobrými mravy, a je proto absolutně neplatná podle § 588 obč. zák. a jedná se o právní jednání zdánlivé. Nově vzniklý závazek žalované 1. je v hrubém nepoměru k původnímu závazku, jedná se proto o neúměrné zkrácení podle § 1793 obč. zák. Při uzavření dohody o narovnání bylo využito nezkušenosti, rozrušení a lehkomyslnosti žalované 1., a proto je dohoda neplatná podle § 1796 obč. zák. Dále namítli nepředložení směnky k placení. Žalovaný 2. dále namítl, že nebyl žalobcem vyzván k zaplacení směnečné sumy. Při jednání soudu dne 23. 2. 2022 doplnil, že svůj podpis na směnce nepoznává a poukázal na svůj psychický stav v době podpisu směnky a dohody s tím, že pokud by nebyl rozrušen, neuhradil by za žalovanou 1. částku 3 000 000 Kč.

5. Soud prvního stupně zjistil, že dne 27. 4. 2020 vystavila žalovaná 1. v Plzni směnku vlastní s doložkou bez protestu, kterou se zavázala zaplatit v Plzni dne 31. 12. 2020 na řad žalobce částku 5 000 000 Kč. Jako avalové směnku podepsali žalovaní 2. a 3. Žalovaní 1., 2. byli vyzváni k úhradě směnečné sumy výzvou z 31. 3. 2021, přičemž uhrazeno nebylo ničeho. Směnka byla vystavena jako zajištění závazku žalované 1. z dohody a za účasti žalovaného 2. dne 27. 4. 2020. V čl. II. 13 dohody se účastníci dohodli na zrušení převodu podílu z 23. 12. 2019 a narovnání veškerých vzájemných práv a povinností, které z této smlouvy vznikly, přičemž je sporné, která strana má vůči komu vrátit poskytnuté plnění a v jaké výši, jakož i že mezi stranami byla poskytnuta různá plnění, tj. zda mezi stranami existují i nějaké další závazky. Účastníci dohody se proto dohodli, že veškeré dosavadní závazky a pohledávky mezi nimi, s výjimkou uzavřené smlouvy o zrušení převodu podílu, zanikají a nahrazují se závazky novými – žalovaná 1. zaplatí do 27. 4. 2020 žalobci částku 3 000 000 Kč a do 31. 12. 2020 částku 5 000 000 Kč, přičemž zaplacení částky 5 000 000 Kč je zajištěno spornou směnkou pro případ prodlení se splněním peněžitého závazku (viz čl. II. 13 dohody). Podle čl. II. 15 strany uvedly, že s výjimkou bodu 13 zanikají i veškeré závazky a pohledávky stran vůči sobě, zejména pohledávky z vystavených směnek, půjček a poskytnutých plnění, jakož i uplatněné smluvní pokuty. Dohoda byla vyhotovena [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], advokátem (v té době právním zástupcem žalované 1.) a podpis žalované 1. ověřen notářkou [tituly před jménem] [Anonymizováno]. K zajištění závazku zaplatit částku 5 000 000 Kč byla tentýž den mezi žalobcem (jako zástavním věřitelem), [právnická osoba]. a [právnická osoba] [právnická osoba]. (jako zástavci, jednajícími žalovanou 1.) uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k souboru movitých věcí formou notářského zápisu [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sp. zn. NZ 359/2020 z 27. 4. 2020. Dne 23. 12. 2019 byla mezi žalobcem (jako nabyvatelem) a žalovanou 1. (jako převodcem) uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. Dopisem z 30. 1. 2020 žalobce od této smlouvy (ve znění dodatku č. 1) odstoupil a zároveň uplatnil práva z vadného plnění a právo na slevu z kupní ceny ve výši 6 000 000 Kč. Dopisem z 17. 4. 2020 žalobce vyzval žalovanou 1. k úhradě smluvní pokuty ve výši 4 000 000 Kč. Dne 27. 4. 2020 byla mezi žalobcem a žalovanou 1. uzavřena dohoda o zrušení převodu obchodního podílu v [právnická osoba]. V ní strany deklarovaly důvodnost odstoupení od smlouvy. Výše zmíněný obchodní podíl byl následně ze žalované 1. převeden na [Anonymizováno] [Anonymizováno] smlouvou z 11. 8. 2021 a následně na [Anonymizováno] [Anonymizováno] smlouvou z 16. 9. 2021.

6. Soud věc právně posoudil tak, že žalobce nárok uplatnil z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 ZSŠ. Podle čl. I § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I § 30 ZSŠ může být zaplacení směnečného penízu nebo jeho části zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I § 32 odst. 1 rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil. Majitel směnky pak má nárok na uplatnění směnečného postih podle čl. I § 48 odst. 1 ve spojení s čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ. Podle § 1903 odst. 1, odst. 2 obč. zák. lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi sporné nebo pochybné. Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

7. Soud ve vztahu k žalovaným 1., 2. ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, neobť jak uvedl, nárok byl uplatněn z platné směnky vlastní, jejíž je žalovaná 1. výstavcem a žalovaný 2. směnečným rukojmím. Z povahy směnky jako cenného papíru pak vyplývá nespornost a abstraktnost směnečného závazku, kdy žalobce nemusí při jejím předložení prokazovat, že mu povinný směnečnou sumu dluží. Je to naopak žalovaný, který musí prokázat oprávněnost a důvodnost jím uplatněných námitek, přičemž ty musí být uplatněny v zákonem stanovené lhůtě.

8. Námitky žalovaného 2. ohledně nepravosti jeho podpisu na směnce a vlivu jeho špatného psychického stavu v době uzavření dohody o narovnání a při podpisu sporné směnky, v důsledku čehož zaplatil žalobci částku 3 000 000 Kč, hodnotil jako opožděné, uplatněné po zákonné koncentrační lhůtě.

9. Námitky obou žalovaných ohledně nepředložení směnky k placení a absenci předžalobní výzvy hodnotil jako neprokázané. Nadto uvedl, že předložení směnky směnečným dlužníkům s ohledem na doložku bez protestu není pro posouzení věci podstatné.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2. byl účasten uzavření dohody, k zajištění závazků z ní plynoucích směnka sloužila, je oprávněn namítat okolnosti vztahující se k této dohodě.

11. Dohodu nelze považovat za neurčitou a z toho důvodu neplatnou. Dohoda o narovnání nahrazuje jakákoliv sporná práva a povinnosti účastníků a nemusí se jednat jen o soudní spory, nýbrž se může jednat o rozdílný názor účastníků na existenci, platnost závazku, kauzu či obsah závazku, kdy postačí, že jedné ze stran se jeví právo sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Není přitom podstatné, zda se některá ze stran, při vlastním hodnocení předpokladů narovnání, mýlí. Podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního narovnávaného právního vztahu mezi účastníky dohody. Spornost či pochybnost nemusí být deklarována, postačí projev vůle stran, že jimi narovnaný právní vztah platí namísto dosavadního právního vztahu. Platnost právního úkonu, ze kterého vyplývají sporná práva a povinnosti, které mají být dohodou o narovnání upraveny, není podmínkou platnosti takové dohody. Uzavřením dohody o narovnání vzniká nový závazek, případně zaniká dosavadní závazek. Dohoda je tak samostatným zavazovacím důvodem. Dohoda uzavřená mezi stranami je generální dohodou o narovnání, řeší veškerá sporná práva a povinnosti smluvních stran, tj. žalobce a žalované 1., a jejich nahrazení závazkem novým (čl. II. 13). Není na překážku, že v čl. I dohody jsou popsány pouze okolnosti týkající se smlouvy o převodu obchodního podílu [právnická osoba].

12. Námitka nemravného jednání žalobce v souvislosti s převodem obchodního podílu v [právnická osoba]. z žalované 1. na žalobce neobstojí, neboť tato okolnost nemůže mít vliv na soulad dohody s dobrými mravy na její posouzení. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5793/2017 z 28. 11. 2019 totiž platí, že pokud by závazek, který zanikl v důsledku dohody o narovnání, svým obsahem, odporoval dobrým mravům, nemá toto vliv na její platnost. Soulad dohody o narovnání s dobrými mravy lze posuzovat pouze podle práv a povinností, jež pro strany vyplývají z jejího obsahu.

13. Pokud žalovaní namítali, že neplatnost směnky i dohody o narovnání a z toho plynoucí neexistenci zajištěné pohledávky, neboť byly podepsány pod nátlakem, kdy u žalované 1. nebyla dána svoboda vůle a zároveň se jednalo o jednání lichevní, kdy bylo zneužito její nezkušenosti, rozrušení a lehkomyslnosti, pak taková námitka ve vztahu k žalované 1. neobstojí a žalovanému 2. nepřísluší. Takto uplatněná námitka je námitkou relativní. Pokud ji žalovaná 1. uplatnila až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, pak taková obrana, i kdyby byla shledána důvodnou, nemůže zvrátit správnost vydaného směnečného platebního rozkazu, když právní účinky dovolání se relativní neplatnosti nastaly až po vydání směnečného platebního rozkazu. Správnost směnečného platebního rozkazu se totiž posuzuje k okamžiku jeho vydání. Předmětem námitkového řízení je přezkum toho, zda byl vydán důvodně. V době jeho vydání bylo jednání žalované 1. považováno za platné, v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se tato dovolala relativní neplatnosti kdykoliv dříve.

14. Soud se nezabýval námitkou nesvobody vůle a lichevního jednání, neboť z provedeného dokazování ničeho takového nevyplynulo, žalovaná 1. nijak nepopsala tvrzený nátlak. Pohnutky či motivy, které vedly žalovanou 1. k podpisu směnky a dohody o narovnání nejsou podstatné. Pohnutka totiž není součástí projevené vůle a nemá jakýkoliv právní význam.

15. S ohledem na závěry výše uvedené zamítl další návrhu na doplnění dokazování pro jejich nadbytečnost.

16. Námitka neúměrného zkrácení dle § 1793 obč. zák. je nedůvodná s ohledem na úpravu obsaženou v § 1903 odst. 2 obč. zák., a proto i pokud by bylo neúměrné zkrácení zjištěno, mohla by zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení do původního stavu, nejedná se však o důvod neplatnosti.

17. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení. K jejich zaplacení pak byli zavázáni oba žalovaní společně a nerozdílně, přičemž lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. stanoveno k rukám zástupce žalobce.

18. Proti napadenému rozsudku podali žalovaní 1., 2 včasná odvolání.

19. Žalovaný 2. navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudek označil za nepřezkoumatelný, když soud neuvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a náležitě nezdůvodnil, proč neprovedl navržené důkazy. Zopakoval svoji námitkovou obranu do vydaného směnečného platebního rozkazu. Namítal neplatnost dohody o narovnání, když akcentoval, že není zřejmé, jaký závazek má být nahrazen novým závazkem. Je nelogické a absurdní, aby závazek žalované 1. zaplatit 1 200 000 Kč byl nahrazen závazkem zaplatit 8 000 000 Kč, když neporovnatelnost těchto částek není v uzavřené dohodě nijak zdůvodněna. Pokud bylo účelem dohody o narovnání narovnat původní povinnost žalované 1. vrátit uhrazenou část kupní ceny za podíl v [právnická osoba]. ve výši 1 200 000 Kč tak, že žalovaná 1. bude povinna zaplatit žalobci částku mnohonásobně vyšší, aniž se žalobce k čemukoliv zaváže, pak dohoda nemůže naplňovat podstatu dohody o narovnání. Žalovaný 2. nesouhlasí s tím, že předmět dohody je dostatečně určitě vymezen v čl. II. 13, a že strany projevily vůli nahradit dosavadní sporné vztahy novým způsobem. Smyslem dohody má být odstranění spornosti či pochybnosti vzájemných práv a povinností, což uzavřená dohoda nenaplňuje a je proto neurčitá. Dohoda je absolutně neplatná pro porušení dobrých mravů podle § 588 obč. zák., odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, když dohoda byla podepsána žalovanou 1. pod nátlakem Michala Štěpánka, nově vzniklý závazek je v hrubém nepoměru k původnímu závazku, a je tak třeba ho považovat za neúměrné zkrácení podle § 1793 obč. zák. a nově převzatý závazek je neodůvodněným zvýhodněním žalobce. Při uzavření dohody bylo zneužito tísně, rozrušení a lehkomyslnosti žalované 1. Uzavřením dohody o narovnání došlo ke spáchání trestného činu lichvy. Nelze souhlasit ani s argumentací soudu ohledně neprovedení navržených důkazů, když tyto měly být provedeny.

20. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Poukázal na abstraktnost a přísnou formálnost směnečného závazku, která dopadá i na postavení žalovaného 2., který je avalistou sporné směnky. Připomněl také, že avalista směnky nemá právo namítat okolnosti z kauzálních vztahů dlužníka k jiným osobám. Dohoda, jejíž neplatnost je namítána, byla iniciována a sepsána tehdejším právním zástupce žalované 1., je tak otázkou, proč žalovaný 2. přistoupil vedle žalované 1. k podpisu takové dohody, pokud je tvrzen nátlak na její uzavření ze strany žalobce. Je i otázkou, proč takovou dohodu podepsal žalovaný 3. jako životní partner žalované 1. Takový nátlak je prakticky vyloučen již tím, že dohoda a směnky byly sepsány tehdejším právním zástupcem žalované 1. Nadto žalovaný 2. údajnou nesvobodu vůle žalované 1. při vystavení směnky nijak neprokazuje, ani žádné důkazy nenavrhuje. Žalobkyně se ztotožňuje se závěrem soudu ohledně posouzení neplatnosti uzavřené dohody pro její neurčitost. Narovnání totiž představuje narovnání ve vztahu k veškerým právům, jedná se tak o generální narovnání podle § 1905 obč. zák. Není pravda, že by se dohodou nahrazoval nárok žalobce ve výši 1 200 000 Kč závazkem žalované 1. ve výši 8 000 000 Kč. Nároky žalobce vůči žalované 1. mnohonásobně překračovaly částku 1 200 000 Kč, mimo jiné i vzhledem k nahrazení předchozích směnečných závazků žalované 1. vůči žalobci. Žalobce se mnoha oprávněných nároků vůči žalované 1. vzdal. Pokud žalovaný 2. namítá, že původní nárok na zaplacení 11 000 000 Kč žalobcem za převod 100% podílu žalované 1. v [právnická osoba]. neodpovídá spravedlivému uspořádání, pak je otázkou proč následně žalovaná 1. podíl převedla na třetí osobu za 10 000 kč. Tyto nároky byly komplexně narovnány v uzavřené dohodě. Pro tvrzení nesvobody vůle jednajícího musí být prokázán objektivně existující a působící stav a nestačí, jestli si existenci domnělé nesvobody jednající představuje, přestože pro ni není objektivní důvod. Tento existující stav pak musí být přímou pohnutkou pro projev vůle jednající osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu. Takové podmínky při uzavření dohody nenastaly. Tvrzení žalovaného 2. ohledně rozporu dohody s dobrými mravy jsou neurčitá a nekonkrétní. Nehorázné je jeho tvrzení, že se žalobce měl svým jednáním dopustit lichvy. Naopak jednání žalovaných je od počátku vedeno s nepoctivým záměrem nesplnit své závazky vůči žalobci. Jednání žalované 1. související s jejím nakládáním s podílem v [právnická osoba]. je v současné době předmětem prověřování KSZ v Plzni.

21. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení (§ 219a, § 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze žalovaným 2. včas uplatněných námitek a skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, na základě jím provedeného dokazování.

22. Předmětem přezkumu odvolacího soudu totiž bylo jen odvolání žalovaného 2. proti napadenému rozsudku, neboť odvolací řízení ve vztahu k žalované 1. bylo přerušeno podle § 140a odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., když usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2022, č. j. KSPL 65 INS 987/2022-A-27 byl zjištěn úpadek dlužníka (žalované 1.) a bylo povoleno jeho řešení oddlužením.

23. Námitka žalovaného 2., že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neobstojí. Ten obsahuje veškeré náležitosti stanovené v § 157 o. s. ř. Je zřejmé, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřil žalovaný, je vyloženo, které skutečnosti má soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a proč neprovedl další navrhované důkazy, obsahuje také závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

24. Odvolací soud ve vztahu k neprovedení některých důkazů odkazuje na konstantní judikaturu soudů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 729/2000, sp. zn. III. ÚS 359/05, sp. zn. I. ÚS 593/04 a sp. zn. I. ÚS 301/02) z níž vyplývá, že v řízení před obecným soudem musí být dána účastníku mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (§ 153 odst. 1, § 157 odst. 2 o. s. ř.). Takový postup byl soudem prvního stupně plně respektován, když z bodu 18 odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že důvodem pro jejich neprovedení je jejich nadbytečnost s ohledem na závěry, které soud přijal.

25. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavírá, že nárok byl žalobcem uplatněn z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 ZSŠ, jejíž je žalovaný 2. směnečným rukojmím. Přitom závazek směnečného rukojmí je rovnocenný závazku výstavce směnky.

26. Námitku žalovaného 2. ohledně nepravosti jeho podpisu na sporné směnce a vlivu jeho špatného psychického stavu v době uzavření dohody a při podpisu směnky, v důsledku čehož zaplatil žalobci 3 000 000 Kč, nelze projednat s ohledem na její opožděnost, neboť ta byla uplatněna až při jednání soudu prvního stupně dne 23. 2. 2002, tj. po uplynutí 15denní zákonné koncentrační lhůty, která běží od doručení směnečného platebního rozkazu žalovanému 2. dne 28. 7. 2021.

27. Neobstojí rovněž námitka spočívající v absenci výzvy k zaplacení žalované částky, když z dokazování vyplynulo, že žalovaný 2. byl výzvou z 31. 3. 2021 vyzván k zaplacení nároku, který je předmětem projednávané věci.

28. Námitka nepředložení směnky k placení neobstojí, neboť žalobce jako majitel směnky nemusí před jejím uplatněním vůči přímému dlužníku (tj. žalovanému 2.) učinit jakékoli zachovací úkony k tomu, aby jeho právo plynoucí z cenného papíru bylo zachováno. Postačí pouhý projev vůle hradit směnku, což se v posuzované věci stalo nejpozději doručením směnečného platebního rozkazu se žalobou. Žalobce žalovaného 2. k zaplacení řádně vyzval. Žalovaný 2. je přímým směnečným dlužníkem a neprovedení protestu nemá vliv na zachovací právo žalobce ke směnečné pohledávce, majitel směnky neztrácí právo uplatnit nárok z ní.

29. Pokud žalovaný 2. namítal neplatnost uzavřené dohody pro její neurčitost, pak taková námitka mu náleží s ohledem na skutečnost, že byl jejím účastníkem a je tak oprávněn namítat okolnosti vztahující se k ní.

30. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5793/2017 z 28. 11. 2018 platí, že narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinnosti tím, že je ruší a nahrazují je novými. Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo vyskytlo, se zruší a nahradí závazkem novým, přičemž nemusí pak vždy dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků. Vyjádření spornosti či pochybnosti určitých práv a povinností není nezbytnou náležitostí dohody o narovnání, jeho absence proto sama o sobě nezakládá neurčitosti či neplatnost dohody o narovnání. Spornost nebo pochybnost práv a povinností jsou kategoriemi subjektivními, podstatné je proto, zda se práva a povinnosti jevily jako sporné stranám závazku. Skutečnost, že se takto nejeví třetí sobě či soudu, je bez právního významu.

31. Na dohodu, jak mezi smluvními stranami uzavřena, je třeba nahlížet jako na úkon, ve kterém si smluvní strany (žalobce a žalovaná 1.) nahradily sporná práva a povinnosti, které jsou definovány v bodě I. a II. 13 první odstavec dohody a tyto nahradily závazkem novým definovaným v bodě II.13 a), b), 14 dohody. Z bodu II. 15 dále plyne, že předmětem narovnání jsou i veškeré závazky a pohledávky stran vůči sobě, a to zejména zanikají veškeré pohledávky z vystavených směnek, půjček a poskytnutých plnění, jakož i uplatněné smluvní pokuty.

32. Neobstojí tak názor žalovaného 2., že předmětem narovnání byl pouze závazek žalované 1. zaplatit žalobci částku 1 200 000 kč jako vrácení uhrazené části kupní ceny za podíl v [právnická osoba]. a tento byl nahrazen závazkem zaplatit 8 000 000 kč. Předmět dohody byl dostatečně určitě vymezen v čl. II odst. 13., z něhož vyplývá, že uzavřená dohoda řeší veškeré sporné pohledávky a závazky mezi žalobcem a žalovanou 1. a účastníci dohody projevili vůli tyto nahradit závazkem novým.

33. Pokud žalovaný 2. poukazoval na nemravné jednání žalobce v souvislosti s převodem obchodního podílu v [právnická osoba]. z žalované 1. na žalobce, pak taková okolnost je bez významu ve vztahu k posouzení dohody a jejího souladu s dobrými mravy. Podle usnesení NS z 28. 11. 2019 sp. zn. 33 Cdo 5793/2017 totiž platí, že závazek, který zanikl v důsledku dohody o narovnání již není namístě posuzovat z hlediska jeho „mravnosti“, když dohodou o narovnání byl nahrazen závazkem novým, jehož soulad s dobrými mravy lze posuzovat pouze podle práv a povinností vyplývajících pro strany dohody z jejího obsahu.

34. Námitka neplatnosti dohody z důvodů tvrzeného nátlaku a zneužití tísně, rozrušení či lehkomyslnosti žalované 1. je neplatností relativní, právní jednání se stane neplatným v okamžiku, kdy se oprávněná osoba takové neplatnosti dovolá. Vzhledem k tomu, že takový úkon byl učiněn až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, nemůže taková obrana obstát, neboť právní účinky dovolání se této neplatnosti nastaly až po vydání směnečného platebního rozkazu, tj. opožděně. Správnost vydaného směnečného platebního rozkazu se totiž posuzuje podle stavu k okamžiku jeho vydání a skutečnosti, které nastaly až po jeho vydání nemohou být důvodem pro jeho zrušení. Předmětem námitkového řízení je pouze přezkum, zda byl směnečný platební rozkaz vydán důvodně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006). Taková námitka však žalovanému 2. nepřísluší, neboť se týká vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1.

35. Námitka neúměrného zkrácení podle § 1793 odst. 1 obč. zák. neobstojí, neboť s ohledem na uzavřenou dohodu o narovnání je použití odst. 1 vyloučeno (§ 1793 odst. 2 obč. zák.).

36. Neobstojí námitka ohledně hrubého nepoměru nově převzatého závazku a závazku původního, když podle § 1903 odst. 2 obč. zák. platí, že narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. I kdyby došlo ke zjištění tvrzeného, pak se nejedná o důvod neplatnosti uzavřené dohody.

37. S ohledem na výše uvedené, je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že neshledal neplatnost dohody o narovnání a v důsledku toho námitky vznesené žalovaným 2. jako důvodné a ponechal směnečný platební rozkaz výše uvedený ve vztahu k němu v platnosti.

38. Rozsudek soudu prvního stupně tak pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech námitkového řízení, kdy v námitkovém řízení úspěšnému žalobci přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, jejichž výše byla správně vyčíslena v bodě 21 napadeného rozsudku a odpovídá obsahu spisu.

39. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení sestávající se ze tří úkonů právní služby po 28 380 Kč za poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 23. 2. 2023, vyjádření k odvolání z 16. 5. 2023, účast na jednání odvolacího soudu 31. 10. 2023 (vše podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT) a tří náhrad hotových výdajů po 300 kč (§ 13 odst. 4 AT). Náklady řízení jsou splatné ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.