o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2023, č. j. 34 Cm 246/2019-182

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 28.6.2019 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 400 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1.1.2019 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Žalobkyně uvedla, že je řádným majitelem směnky vlastní vystavené dne 16.9.2015 v Bechyni na směnečný peníz ve výši 400 000 Kč splatné dne 31.12.2018.

2. Soud prvního stupně vydal dne 21.8.2019 směnečný platební rozkaz č. j. 34 Cm 246/2019-15, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 400 000 Kč, 6% úrok z částky 400 000 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 333,33 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 51 224,50 Kč.

3. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, ve kterých uvedl, že předmětnou směnku nepodepsal, podpis uvedený na směnce není jeho podpisem, o její existenci se dozvěděl až z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 23.4.2019 s tím, že směnka mu nebyla předložena k placení. Žalovaný nevystavil ani žádnou bianco směnku a neuzavřel dohodu o vyplňovacím právu směnečném s tím, že na jaře 2014 vystavil ve prospěch žalobkyně směnku na směnečný peníz ve výši 200 000 Kč, kterou žalovaný splatil, nicméně žalobkyně ji poté žalovanému nevydala. Žalovaný ničeho nedluží žalobkyni a neexistuje ani žádná kauzální pohledávka, na jejímž základě by žalovaný vystavil směnku. Vzhledem k tomu, že i žalobkyně umístila svůj podpis na směnku, je v postavení směnečného rukojmího zavázána k plnění ze směnky. Pro případ, že by žalovaný byl povinen plnit ze směnky, pak uplatnil z titulu obrany svou pohledávku z titulu směnečného rukojemství žalobkyně, kterou tímto započetl.

4. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 12.11.2019 k námitkám žalovaného uvedla, že žalovaný vystavil předmětnou směnku s tím, že údaje tam uvedené zčásti vepsala asistentka žalobkyně pí. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a zčásti její jednatel [právnická osoba]. Není však pravdou, že by v minulosti žalovaný vystavil ve prospěch žalobkyně směnku na 200 000 Kč. O proplacení směnky žalobkyně několikrát žalovaného upomínala a to opakovaně v průběhu ledna 2019. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla v roce 2015 ve prospěch žalovaného několik zápůjček za účelem nákupu osobních vozidel, které představovaly částku cca 400 000 Kč a žalovaný avizoval potřebu dalších finančních prostředků, rozhodla se vystavit směnku na výše uvedenou částku.

5. Rozsudkem ze dne 27.4.2021, č. j. 34 Cm 246/2019-96 soud prvního stupně směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti s odůvodněním, že ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví i ze svědecké výpovědi [Anonymizováno] [Anonymizováno] má soud za prokázané, že podpis výstavce na směnce je pravým podpisem žalovaného s tím, doručení směnečného platebního rozkazu se žalobou splnilo funkci prezentace směnky. K tvrzenému zápočtu soud nepřihlédl, neboť byl učiněn v době po vydání platebního rozkazu. K námitce, že žalovaný žalobkyni ničeho nedluží a neexistuje žádná kauzální pohledávka, soud uvedl, že tato námitka je neurčitá a nedůvodná.

6. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho změnu a zrušení směnečného platebního rozkazu. Uvedl, že směnka neobsahuje písmo žalobkyně, ale několik rukopisů různých osob s tím, že mohla být vyrobena z různých dokumentů, kterých měla žalobkyně nespočet od žalovaného. Podpis mohl být proto opsán podle předlohy pravého podpisu žalovaného z některého dokumentu. Zopakoval, že žalovaný žalobkyni ničeho nedluží, neboť neexistuje žádná kauzální pohledávka žalobkyně vůči žalovanému s tím, že soud prvního stupně její existenci ani nezkoumal, čímž porušil procesní práva žalovaného.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že pravost podpisu žalovaného na směnce byla prokázána s tím, že žalobkyně půjčovala žalovanému finanční prostředky na nákup ojetých aut. V další části odkázala na šetření [právnická osoba], která trestní stíhání na základě oznámení žalovaného odložila.

8. Odvolací soud usnesením ze dne 30.8.2021, č. j. 2 Cmo 204/2021-113, 2 Cmo 205/2021 rozsudek soudu prvního stupně ve znění jeho doplňujícího usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně se nevypořádal s tím, kterého dne byla směnka vystavena s odkazem na výpověď svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ohledně námitky nedostatku kauzy směnky vyhodnotil závěr soudu za nesprávný s tím, že tuto námitku je třeba opětovně posoudit s tím, že důkazní břemeno tíží žalovaného.

9. Soud prvního stupně poté, co provedl účastnické výpovědi jednatele žalobkyně a žalovaného a provedl důkaz výpovědí [Anonymizováno] [Anonymizováno] na [právnická osoba] dne 3.9.2019 rozhodl rozsudkem ze dne 6.4.2023, č. j. 34 Cm 246/2019-180, ve kterém ve výroku I. zrušil směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Českých Budějovicích, ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů námitkového řízení žalovanému a ve výroku III. uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení České republice ve prospěch Krajského soudu v Českých Budějovicích. Soud dospěl k závěru, že podpis výstavce na směnce je pravým podpisem žalovaného s tím, že námitka nepředložení směnky k placení je nedůvodná. Soud rovněž zopakoval, že námitka započtení je nedůvodná, neboť k zápočtu provedeném v době po vydání platebního rozkazu nelze přihlížet. Z provedených důkazů však nebylo prokázáno, že by žalobkyně poskytla žalovanému jakoukoli půjčku, neboť výpovědi účastníků sporu jsou rozporné a vzájemně se vyvracejí. Směnka byla proto vystavena žalovaným, aniž by pro to existoval důvod. Vzhledem k tomu, že námitku neexistence kauzy vyhodnotil soud za důvodnou, přistoupil ke zrušení směnečného platebního rozkazu.

10. Žalobkyně v zákonné lhůtě podala proti tomuto rozsudku blanketní odvolání ze dne 3.5.2023, které doplnila písemným podáním ze dne 9.5.2023, ve kterém navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit a směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti. Zejména uvedla, že soud prvního stupně nerespektoval závazný názor odvolacího soudu ohledně rozložení důkazního břemeno týkající se námitky nedostatku kauzy. Žalovanému se nepodařilo prokázat, že mu žalobkyně nepůjčila finanční prostředky s tím, že jeho výpověď je třeba hodnotit za nevěrohodnou zejména k tvrzení o nepravosti jeho podpisu na směnce. Žalovaný ke svému tvrzení nenavrhl žádné jiné důkazy a neuvedl, co jej vedlo k vystavení směnky. Takovým tvrzením by mohla být např. nesvoboda podpisu nebo její podepsání v omylu. Naopak svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] vypověděla na [právnická osoba], že dávala žalovanému peníze na auta a opakovaně jej žádala o zaplacení dluhu.

11. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně zejména uvedl, že se ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně, který dovodil neexistenci kauzy směnky, čímž žalovaný unesl své důkazní břemeno.

12. Odvolací soud přezkoumal napadaný rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

13. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba uvést, že námitky týkající se nepředložení směnky k placení i započtení pohledávek jsou nedůvodné, neboť výstavce směnky je dlužníkem přímým a případné nepředložení směnky k placení nemá za následek zánik postižních práv ze směnky s tím, že směnka byla žalovanému předložena nejpozději doručením směnečného platebního rozkazu. Pokud by soud uvažoval o zániku pohledávky ze směnky započtením, muselo by takovému úkonu dojít nejpozději do vydání směnečného platebního rozkazu, což v daném případě nebylo žalovaným ani tvrzeno.

14. Ohledně námitky nepravosti podpisu výstavce na směnce správně soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, jež byl vypracován znalcem [tituly před jménem] Pavlem Kokišem, který závěr o pravosti podpisu stanovil v rovině střední pravděpodobnosti. Vzhledem k tomu, že takový závěr znalce již nelze „překlopit“ do roviny záporného zjištění, pak samotný tento důkaz postačí k závěru o pravosti podpisu žalovaného na směnce. Navíc tento závěr byl podpořen svědeckou výpovědí [Anonymizováno] [Anonymizováno], která odpověděla kladně ohledně podpisu žalovaného na směnce s tím, že směnku jako takovou sama vyplňovala s tím, že podpisy na směnce jsou obou účastníků sporu a žalovaný směnku podepsal před svědkyní v kanceláři žalobkyně. I když svědkyně ve své výpovědi ( ze dne 27.4.2021) opakovaně uvedla, že směnka byla vystavena na podzim 2018, ve výpovědi na [právnická osoba] dne 3.9.2019 uvedla, že směnka byla podepsána v den uvedený na směnce (16.9.2015) v kanceláři společnosti v Bežerovicích čp. 9, čemuž byla přítomna, přičemž vypisovala místo a datum vystavení, měnu, částku, vypsala remitenta „[právnická osoba]“ a slovní vyjádření částky 400 000 Kč, „Bez protestu“, „splatno u“, „[právnická osoba]“ a „[Jméno žalovaného]“ s tím, že žalovaný připojil na směnku pouze svůj podpis. Údaje týkající se výstavce směnky byly zjištěny z kopie občanského průkazu žalovaného. Odvolací soud považuje tato zjištění za věrohodná, učiněná v kratším časovém odstupu od vystavení směnky.

15. Lze proto uzavřít, že i odvolací soud má za to, že podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem a uplatněná námitka týkající se nepravosti podpisu je nedůvodná.

16. Ohledně poslední námitky týkající nedostatku kauzy směnky je třeba ve shodě se závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.8.2021, č. j. 2 Cmo 204/2021-113, 2 Cmo 205/2021 uvést, že důkazní břemeno ohledně neexistence kauzy směnky s vědomím pravosti podpisu výstavce stíhá žalovaného. Pokud soud prvního stupně ve svém odůvodnění uvedl, že z výsledků dokazování nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jakoukoli půjčku, neboť výpověď jednatele žalobkyně je vyvrácena výpovědí žalovaného a pro vystavení směnky neexistoval důvod, není takový závěr soudu prvního stupně správný, neboť žalobkyně jako remitent směnky nemá primárně za povinnost tvrdit a prokazovat, za jakých okolností došlo k vystavení směnky. Odvolací soud vychází ze zjištění učiněného soudem prvního stupně, že remitent a výstavce směnky se znali, při podnikatelské činnosti vzájemně spolupracovali a směnka byla vyplněna v kanceláři žalobkyně z podstatné části svědkyní Lucií Čamkovou a podepsána žalovaným. Za situace, kdy má soud za prokázané, že žalovaný vystavil směnku, pak při tvrzené námitce nedostatku kauzy má žalovaný za povinnost uvést, za jakých okolností se tak stalo a k takovému tvrzení předložit nebo navrhnout důkazy, aniž soud má za povinnost zjišťovat, jakou případnou kauzu zajišťovala a v jaké výši. Za stavu, kdy žalovaný setrval na svém tvrzení, že směnku nevystavil a zejména nesdělil žádné okolnosti, za jakých se tak stalo, poskytl odvolací soud na jednání dne 5.9.2023 žalovanému poučení dle § 118a odst.1 a 3 o. s. ř. za účelem upřesnění námitky „neexistence kauzy“ k dotvrzení okolností vystavení směnky včetně navržení odpovídajících důkazů.

17. V doplňujícím písemném podání ze dne 15.9.2023 žalovaný setrval na svém tvrzení, že žádnou směnku nepodepsal, a proto také neexistuje žádná kauzální pohledávka žalobkyně za žalovaným. S vědomím znaleckého závěru o pravosti podpisu žalovaného na směnce pak žalovaný doplnil, že o své vlastní vůli tuto směnku nevystavil. Vzhledem k tomu, že podepisoval žalobkyni velké množství dokumentů, je možné, že omylem podepsal i předmětnou směnku nebo podepsal dokument, z kterého se následně stala směnka. Pravý podpis žalovaného však mohl být i z jiných dokumentů na směnku přenesen. Za tímto účelem navrhl žalovaný vypracování znaleckého posudku ohledně způsobu vytvoření směnky včetně doby, kdy na ní byly dopsány údaje.

18. Žalobkyně v doplňujícím písemném podání ze dne 19.9.2023 uvedla, že tvrzení žalovaného o „přenesení jeho podpisu“ z jiného dokumentu je novou námitkou, která je z povahy věci nepřípustná, neboť řízení bylo již „zkoncentrováno“. Žalovaný však neuvedl k tomuto tvrzení žádné jiné okolnosti a z tohoto důvodu nelze ani vyloučit na jeho straně určitou spekulaci. Pokud by setrval na této námitce, pak další „nová námitka“, že směnku podepsal v omylu, je s tímto tvrzením v rozporu. K „přenesení podpisu“ na směnku ani k jeho zfalšování však žalovaný nenabídl žádná konkrétní tvrzení ani nenavrhl žádný relevantní důkaz.

19. Odvolací soud doplnil dokazování úředním záznamem [právnická osoba] č. j. KRPC-64188-43/TČ-2019-020881-JE ze dne 3.9.2019 obsahující výpověď [Anonymizováno] [Anonymizováno], nar. 18.9.1981, která od roku 2014 vykonávala funkci asistentky u žalobkyně a potvrdila vystavení předmětné směnky dne 16.9.2015 v kanceláři žalobkyně, čemuž byla jmenovaná přítomna. Výslovně uvedla, že do směnky vyplnila místo a datum vystavení, částku včetně slovního vyjádření, měnu, vypsala společnost [Jméno žalobkyně A]., doložku „bez protestu“, „splatno u“ s tím, že další údaje v rubrice výstavce vypsal p. Růžička s tím, že žalovaný připojil pouze svůj podpis. Údaje o výstavci byly před podpisem směnky zjištěny z jeho občanského průkazu, z kterého jmenovaná pro tento účel pořídila kopii.

20. Na základě výše uvedeného lze shrnout, že žalovaný nadále i v průběhu odvolacího řízení setrval na svých námitkách, že směnku nepodepsal ( podpis na směnce není jeho pravým podpisem), a tudíž zde neexistuje ani kauza směnky. Po poučení odvolacího soudu dle § 118a odst.1 a 3 o. s. ř. však připustil, že směnku mohl podepsat omylem v rámci podpisu jiných dokumentů, případně podepsal dokument, ze kterého následně mohla být „vyrobena“ směnka nebo podepsal dokument a jeho podpis byl následně „přenesen“ na směnku a k těmto tvrzením navrhl důkaz znaleckým posudkem, který by odpověděl na otázku, jakým způsobem byla směnka vytvořena a v jakém časovém období. Je třeba konstatovat, že žalovaný v doplňujících skutkových tvrzení uplatnil zcela nové námitky týkající se vzniku směnky, aniž specifikoval, za jakých konkrétních okolností vystavil předmětnou směnku, jejíž zaplacení je předmětem sporu. Vzhledem k zákonné koncentraci řízení nelze již k výše uvedeným námitkám přihlížet. Z tohoto důvodu také odvolací soud nepřistoupil k doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru technického zkoumání listin. Nad rámec lze však doplnit, že je třeba vyloučit možnost zjištění, v jakém časovém období byl text na směnce vyhotoven, neboť současnými znaleckými metodami nelze takovou skutečnost zjistit. K námitce neexistence kauzy žalovaný zejména nesdělil konkrétní skutek, ke kterému by směřovalo dokazování, nýbrž nastínil několik hypotéz, na jejichž základě mohlo dojít ke vzniku směnečné listiny, ale také nemuselo. V rámci volného hodnocení důkazů ve vazbě na zjištění ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví odvolací soud vyšel ze svědecké výpovědi Lucie Čamkové ze dne 27.4.2021 a z úředního záznamu [právnická osoba] ze dne 3.9.2019, když zjištění (s časovým odstupem cca 1,5 roku) jsou v podstatné části shodná. Je přitom podstatné, že svědkyně potvrdila, že předmětnou směnku v kanceláři žalobkyně z podstatné části vyplnila a žalovaný jí před svědkyní podepsal. S odkazem na písemné sdělení žalovaného nelze přitom vyloučit, že tak mohl učinit při podpisu i jiných dokumentů. Bližší vymezení okolností, za kterých se tak stalo, však stíhá žalovaného, který je povinen k takovému tvrzení předložit nebo navrhnout příslušný důkaz. Pokud tak učinil v omylu nebo za účelem zajištění konkrétního dluhu je v rovině pouhých úvah a spekulací. S odkazem na nedostatečné vymezení námitky neexistence kauzy a s vědomím svědecké výpovědi Lucie Čamkové o okolnostech vystavení směnky vyhodnotil odvolací soud námitku žalovaného týkající neexistence kauzy směnky jako nedůvodnou, když žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně neexistence kauzálního vztahu.

21. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst.1 písm.a) o. s. ř. a ve výroku I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 21.8.2019, č. j. 34 Cm 246/2019-15 vydaný Krajským soudem v [Jméno žalobkyně B] ponechal v platnosti.

22. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů výrok II. rozsudku změnil tak, že ve shodě s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 11 úkonů právní služby po 9 940 Kč za písemné vyjádření ze dne 12.11.2019 k námitkám žalovaného, za písemné vyjádření ze dne 28.6.2021 k odvolání žalovaného, za odvolání ze dne 3.5.2023 proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6.4.2023, za písemné vyjádření ze dne 19.9.2023, za účast na jednáních u soudu prvního stupně ve dnech 23.6.2020, 27.4.2021, 14.7.2022, 9.2.2023, za účast na jednáních u soudu druhého stupně ve dnech 5.9.2023 a 2.11.2023, v rozsahu 11 paušálních částek po 300 dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady cestovného ve výši 867 Kč za použití vozidla TOYOTA CRUISER LAND 150 na jednání dne 23.6.2020 u soudu prvního stupně na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 128 km při průměrné spotřebě nafty 8,1 l/100 km v ceně 31,80 Kč/1 litr a náhradě 4,20 Kč/1 km, v rozsahu náhrady cestovného ve výši 845 Kč za použití vozidla TOYOTA CRUISER LAND 150 na jednání dne 27.4.2021 u soudu prvního stupně na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 128 km při průměrné spotřebě nafty 8,1 l/100 km v ceně 27,20 Kč/1 litr a náhradě 4,40 Kč/1 km, v rozsahu náhrady cestovného ve výši 1122,82 Kč za použití vozidla TOYOTA CRUISER LAND 150 na jednání dne 9.2.2023 u soudu prvního stupně na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 128 km při průměrné spotřebě nafty 8,1 l/100 km v ceně 44,10 Kč/ 1 litr a náhradě 5,20 Kč/1 km, v rozsahu náhrady cestovného ve výši 1 453,50 Kč za použití vozidla TOYOTA CRUISER LAND 150 na jednání dne 5.9.2023 u soudu druhého stupně na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 182 km při průměrné spotřebě nafty 8,1 l/100 km v ceně 34,40 Kč/1 litr a náhradě 5,20 Kč/1 km, v rozsahu náhrady cestovného ve výši 1 453,50 Kč za použití vozidla TOYOTA CRUISER LAND 150 na jednání dne 2.11.2023 u soudu druhého stupně na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 182 km při průměrné spotřebě nafty 8,1 l/100 km v ceně 34,40 Kč/1 litr a náhradě 5,20 Kč/1 km, v rozsahu náhrady ztráty času ve výši 2 400 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za účast na jednání u soudu ve dnech 23.6.2020, 27.4.2021 a 9.2.2023 (3x 4 půlhodiny po 100 Kč) a za účast na jednání ve dnech 5.9.2023 a 2.11.2023 (2x 6 půlhodin po 100 Kč), to vše zvýšené o 21% DPH a dále v rozsahu náhrady zálohy ve výši 5 000 Kč na náklady znaleckého posudku a soudního poplatku za odvolání ve výši 20 067 Kč, tj. celkem 171 213 Kč.

23. Ohledně náhrady nákladů státu změnil výrok III. rozsudku tak, že ve shodě s § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovaného k zaplacení náhrady znalečného, jež nebylo kryto složenými zálohami po 5 000 Kč ze strany žalobkyně a žalovaného, a bylo zaplaceno z prostředků státu, ve výši 1 242 Kč, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.