o zaplacení 423 709 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2022 č. j. 13 Cm 111/2021-54

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení ve shora označené věci, když zároveň zrušil před tím jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 22. 9. 2021, č. j. 7 Cm 111/2021-25. Přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 77 630,90 Kč. Řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní, když žalovaný nárok, který uplatnila v tomto řízení, po jeho zahájení žalovaný uspokojil. O náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky soud rozhodl podle § 146 odst. 2 druhá věta o. s. ř., když důvodně podaná žaloba byla žalobkyní vzata zpět pro chování žalovaného. Přiznaná náhrada nákladů řízení se skládá z částky 21 257 Kč, což je žalobkyní zaplacený soudní poplatek, z náhrady za čtyři hlavní úkony právní služby po 10 020 Kč (převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k námitkám žalovaného a zpětvzetí žaloby), z náhrady za jeden vedlejší úkon právní služby za 5 010 Kč (jednoduchá upomínka), z pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 9 783,90 Kč. Konstatoval, že proti společnosti [Anonymizováno], která byla také původně účastníkem tohoto řízení, bylo řízení vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí a dále vedeno pod spisovou značkou 13 Cm 14/2022. Toto řízení skončilo pravomocným rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 13 Cm 14/2022-25. Zpětvzetí žaloby v této věci bylo soudu prvního stupně doručeno dne 14. 3. 2022. Proto nepřicházelo v úvahu vrácení poměrné části soudního poplatku.

2. Proti tomuto usnesení, a to pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, se včas odvolal žalovaný a navrhuje, aby tento výrok napadeného usnesení byl změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předně uvádí, že soud měl část soudního poplatku zaplaceného ze žaloby vrátit žalobkyni podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, v platném znění. Domnívá se, že jsou dány předpoklady pro použití § 150 o. s. ř. Při tom předně poukazuje na okolnost, že žalobkyně je jednou z největších bank, která má zjevně dostatečné interní kapacity na to, aby obdobné pohledávky z běžného obchodního styku s jednoduchým právním a skutkovým základem vymáhala prostřednictvím vlastního právního oddělení. Vzhledem k obratu žalobkyně jí nepřiznáním nákladů řízení nevznikne žádná významná škoda. Dále poukazuje na to, že jeho podnikatelská činnost v oboru truhlářských prací byla podstatně omezena v důsledku pandemie Covid-19 a žalovaný se tak dostal na hranici úpadku. Za rok 2020 činil zisk žalovaného před zdaněním pouze 272 755 Kč, čemuž odpovídá měsíční příjem asi 23 000 Kč. Žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Svým závazkům vždy dostál a také závazky vůči žalobkyni vyrovnal. Nikdy proti němu nebylo vedeno exekuční a ani insolvenční řízení. Žalovaný trpí zdravotními obtížemi a je invalidní pro invaliditu druhého stupně. Také jeho manželka má zdravotní obtíže, pro které má přiznánu invaliditu prvního stupně.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení odvoláním napadeného výroku o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky. Co se týká vrácení části soudního poplatku, pak zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který ten vyjádřil v odůvodnění napadeného usnesení, že v důsledku toho, že v mezidobí došlo k meritornímu rozhodnutí vůči společnosti [Anonymizováno]., která byla původně také žalovanou v této věci a vůči níž bylo řízení vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí, nepřichází vrácení soudního poplatků v úvahu. Nesouhlasí s použitím oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř. v tomto případě. Žalobkyně postupovala v posuzovaném řízení řádně a činila jen úkony vedoucí k rychlému ukončení sporu. Žalovaný o svém dluhu věděl a žalobkyně mu opakovaně nabízela smírné řešení formou rozložení jeho dluhu do více splátek, ale žalovaný této možnosti nevyužil. Obdržel také výzvu, kde byl mimo jiné upozorněn na riziko vzniku povinnosti k náhradě nákladů řízení. Proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně žalovaný zastoupený advokátem podal účelové námitky s tím, že spornou směnku nepodepsal. Přesto žalobou uplatněný nárok v průběhu řízení uspokojil. Kdyby žalovaný svou povinnost splnil před zahájením tohoto řízení a nikoliv až v průběhu námitkového řízení, žádné náklady řízení by žalobkyni vůbec nevznikly a nebylo by je třeba ani nahradit. Poukazuje na zásadu rovnosti účastníků řízení zaručenou Listinou základních práv a svobod a rovné právo účastníků řízení nechat se zastoupit odborným právním zástupcem. Toto právo by nemohla žalobkyně ztratit ani v případě, že by vskutku disponovala zaměstnanci s právnickým vzděláním. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 4606/2016. Žalobkyně má plné právo na využití odborných právnických služeb, když sama v tomto oboru nepodniká. Dále soudí, že nejde o skutkově a právně jednoduchou věc. Skutečnost, že jsou spory týkající se cenných papírů, včetně směnek, svěřeny v prvním stupni krajským soudům, ukazuje, že nejde o spory jednoduché. Konečně poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, nález ze dne 5.11.12008, spisové značky I. ÚS 28 62/07, ve kterém jsou vymezeny hranice použití ustanovení § 150 o. s. ř. Tato věc žádný z předpokladů, jak je stanovil Ústavní soud, nesplňuje.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

5. Vyšel při tom předně ze skutečností, ze kterých vycházel i soud prvního stupně.

6. Z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 83012 odvolací soud zjistil, že žalovaný je od 27. 2. 2017 zapsán jako jediný společník a jednatel společnosti [Anonymizováno]

7. Z obsahu spisu zjistil, že v tomto řízení žalobkyně uplatnila nároky ze směnky vystavené dne 27. 3. 2018 společností [Anonymizováno], kterou zastupoval žalovaný. Žalovaný stejnou směnku podepsal jako rukojmí. Shora uvedený směnečný platební rozkaz, který byl vydán i ve vztahu k uvedené společnosti, která byla tehdy žalovanou č. 1 v této věci, byl soudem prvního stupně zrušen usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 13 Cm 111/2021-36 z důvodu nedoručitelnosti. Dalším usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 13 Cm 11/2021-38 vyloučil soud věc vůči stejné společnosti k samostatnému projednání a rozhodnutí, když žalovaný podal proti předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu námitky.

8. Co se týká otázky vrácení poměrné části soudního poplatku žalobkyni, potom je nutno vzít v úvahu, že žalobkyně uplatnila svůj nárok proti společnosti [Anonymizováno] a vůči žalovanému jako proti solidárně zavázaným směnečným dlužníkům. Žalobkyní zaplacený soudní poplatek ze žaloby se tedy vztahuje jak vůči uvedené společnosti tak i vůči žalovanému. Vyloučením věci k samostatnému projednání a rozhodnuti, co se společnosti týká, se na tomto stavu nic nezměnilo. Potom, jestliže nedošlo k vůbec žádnému zpětvzetí žaloby ve vztahu ke jmenované společnosti a jestliže dokonce vůči ní bylo meritorně rozhodnuto ještě před tím, než byla vzata žaloba zpět vůči žalovanému v této projednávané věci, nevznikly vůbec podmínky pro vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 a 4 zákona o soudních poplatcích, jak k tomu soud prvního stupně správně uzavřel.

9. Není žádných pochybností o tom, že žalobkyni svědčí v tomto případě právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř. Výše náhrady těchto nákladů řízení, jak ji uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídá poměrům této věci i právním předpisem, které druhy a výši nákladů řízení stanoví.

10. Také v případě, kdy je nutno právo na náhradu nákladů řízení posoudit podle § 146 odst. 2 o. s. ř. lze použít mimořádné oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení, na kterou má některý z účastníků jinak právo, zcela anebo zčásti nepřiznat v případě, kdy jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele.

11. Ve věci vedené u soudu prvního stupně pod spisovou značkou 7 Cm 110/2021 a u odvolacího soudu pod spisovou značkou 2 Cmo 89/2022 navrhoval stejný žalovaný vůči totožné žalobkyni použití § 150 o. s. ř. odvolacím soudem a to na základě totožných skutečností a shodných právních vývodů, jako je tomu rovněž ve věci nyní projednávané.

12. Žalovaný i tehdy uváděl okolnosti, o kterých i nyní soudí, že odůvodňují použití tohoto zvláštního oprávnění, ve dvou odlišných směrech, a to okolnosti na straně žalobkyně na straně jedné a okolnosti na straně samotného žalovaného na straně druhé. Jde o okolnosti, které spolu zvláště nijak nesouvisejí, a je proto nutné je posoudit samostatně.

13. Odvolací soud v usnesení ze dne 26. 3. 2022, nakolik je žalovaným žalobkyni vytýkáno, že nadbytečně využila právních služeb advokáta, konstatoval následující: V této souvislosti je nepochybné, aniž by k tomu bylo nutné činit jakákoliv šetření, že již s ohledem na povahu činnosti žalobkyně ta zaměstnává významné množství osob s právnickým vzděláním. Ve vztahu k předmětu tohoto řízení, kterým jsou nároky z nezaplacené směnky, je rovněž nepochybné, že významný počet pracovníků žalobkyně se dobře orientuje ve směnečném právu, když je obecně známo, že žalobkyně ve své obchodní činnosti směnky běžně využívá.

14. To však nic nemění na tom, že i tak žalobkyni svědčí ústavní právo podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na odbornou právní pomoc. Toto ústavní právo se promítá i do předpisu § 25 odst. 1 o. s. ř. Ani Listina a ani občanský soudní řád toto právo nijak nelimitují. Při tom je nutné vzít v úvahu, že je zcela na rozhodnutí každého subjektu, zda si pro potřeby vymáhání svých práv vybuduje specializované právní oddělení anebo zda se bude spoléhat na právní pomoc od jiných osob, které se této činnosti věnují profesionálně. Sama skutečnost, že takový subjekt zaměstnává osoby s právnickým vzděláním, není významná. V případě soudních řízení rozhodně nejde jen o znalost hmotného práva, nýbrž je nutná i velmi dobrá znalost procesních předpisů a v neposlední řadě i dostatečná zkušenost ze samotných soudních řízení. Z tohoto pohledu právník, který rozumí určité oblasti na špičkové úrovni, ale využívá právo jen k obchodní činnosti, by byl v soudním řízení ve značné nevýhodě proti advokátu, který možná nemá takové hmotně právní znalosti, ale je zběhlý v jednání před soudem.

15. Tedy využití externích právních služeb bylo by na závadu jen v případě, že by se jednalo o zneužití tohoto ústavního a procesního práva k šikaně protistrany anebo k odvetě vůči protistraně právě formou umělého zvyšování nákladů řízení. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014. To zde však není případné. Směnečné žaloby jsou zpravidla poměrně stručné, což vyvolává mylný dojem, že jde o věci jednoduché. Není tomu tak. Každá směnka je jedinečná a tedy formulaci každé konkrétní směnečné žaloby je nutno věnovat velkou odbornou pozornost, neboť již v této fázi může dojít k později těžko napravitelným škodám. Uplatní-li žalovaní směneční dlužníci proti směnečnému nároku obranu, je právní pomoc o to nezbytnější. Tedy žalobkyni nelze v této věci vytknout, že využila služeb odborného právního zástupce. Kdyby platil opačný závěr, nebylo by to důvodem pro použití § 150 o. s. ř., nýbrž by se jednalo o zneužití procesních práv.

16. Dále v usnesení ze dne 26. 3. 2022 odvolací soud uvedl, že z hlediska § 150 o. s. ř. byly by významné jen takové okolnosti, které by souvisely s tím, co tomuto řízení předcházelo, a dále s jeho průběhem. Zde ovšem nelze žalobkyni nic vytknout. Učinila jen nezbytné kroky, když zaslala předžalobní upomínku a když provedla pouze ty procesní úkony, jimž se nebylo lze s ohledem na řádné uplatnění práva vyhnout. Tedy postup žalobkyně v tomto řízení nemůže odůvodnit použití zmíněného mimořádného oprávnění soudu. Významná není ani okolnost, že žalobkyně je bez jakýchkoliv pochybností subjektem mnohonásobně silnějším, než jakým je žalovaný.

17. K okolnostem na jeho straně žalovaný předložil v rámci odvolacího řízení celou řadu lékařských potvrzení, která se týkají jeho manželky i jeho samého. Vedle toho předložil svoje přiznání k dani z příjmů na rok 2020.

18. Z lékařských potvrzení ovšem pro jejich odbornou povahu nelze vytěžit jiný závěr, než, že žalovaný i jeho manželka jistými zdravotními obtížemi trpí. O jejich povaze a významu pro jejich životní poměry si ovšem bez odborné pomoci není možné učinit žádnou určitou představu. Je ovšem zřejmé, že odborné zkoumání zde není namístě, protože jeho náklady by dosáhly, ne-li přesáhly, výši náhrady nákladů, o kterou v této souvislosti jde. Pro soud srozumitelněji by zdravotní stav žalovaného a jeho manželky osvědčila rozhodnutí o jejich tvrzené invaliditě. Ta však ku podivu předložena nebyla.

19. Žalovaný za rok 2020 přiznal příjmy z podnikání ve výši 1 588 843 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 396 143 Kč. Po odečtení odpisů na drobné a krátkodobé předměty činil základ daně 272 775 Kč. Hovořit ovšem o základu daně z příjmů před zdaněním je přehnané, protože ze stejného přiznání k dani z příjmů je zřejmé, že žalovaný žádnou daňovou povinnost neměl a naopak požadoval vrácení částky 1 659 Kč. Toto daňové přiznání ovšem nepřímo potvrzuje, že žalovaný má vyživované dítě a že má přiznánu invaliditu. Její stupeň ovšem z tohoto zdroje není zřejmý. Není ovšem namístě vycházet z rozdílu mezi příjmy a výdaji anebo o účetní operaci zkreslený daňový základ, když sporná směnka, jak je ze vztahu žalovaného k výstavci směnky patrné, souvisí s jeho podnikáním, v tomto konkrétním případě ovšem prostřednictvím společnosti [Anonymizováno], potom i náklady tohoto řízení jsou nutně nákladem tohoto podnikání, tedy nejvýše součástí výdajů krátících příjmy, co se hospodářského výsledku dotýká. Není žádný důvod spatřovat zdroj pro úhradu předmětných nákladů řízení pouze v zisku a tím méně v zisku kráceném odpočtem odpisů na drobné a krátkodobé předměty.

20. Příjmové poměry manželky žalovaného stejně jako jejich majetkové poměry zůstaly zcela mimo v odvolání uplatněná tvrzení.

21. Co se týká tvrzeného negativního vlivu pandemie koronaviru na podnikání žalovaného, ten nijak osvědčen není. Při tom je obecně známé, že některé obory podnikání byly zasaženy zmíněnou pandemií fatálně. Typickými příklady je hostinská činnost anebo většina aktivit vázaných nějakým způsobem na cestovní a turistický ruch. Většina oborů nijak významně zasažena nebyla. V některých oborech dokonce v důsledku pandemie došlo k neočekávanému rozvoji. V oblasti řemeslnických služeb, mezi které truhlářství nepochybně patří, dlouhodobě převažuje poptávka nad nabídkou. Proto negativní vliv pandemie koronaviru na podnikatelskou činnost žalovaného by byl překvapivý a musel by být velmi spolehlivě doložen. Když se tak nestalo, nelze s touto okolností uvažovat.

22. Co se týká poměrů řízení před soudem prvního stupně, pak je velmi problematické, když žalovaný nejprve uplatní obranu, jež by vyžadovala, aby soud prvního stupně dokonce, nedošlo-li by ke zpět vzetí žaloby, zadal zpracování znaleckého posudku, aby nakonec uplatněný nárok žalobkyně za námitkového řízení žalovaný uspokojil. Bez toho byly by náklady řízení podstatně menší, a kdyby žalovaný dluh uhradil dříve, mohl se náhradě nákladů řízení vůbec vyhnout.

23. V každém případě však nejsou poměry žalovaného nijak mimořádné, patří spíše k průměrným a použití mimořádného oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř. ani ve světle toho, co bylo nově uplatněno a osvědčeno v rámci odvolacího řízení, neodůvodňují.

24. Na těchto závěrech, k nimž odvolací soud dospěl již v usnesení ze dne 26. 3. 2022 ve věci spisové značky 2 Cmo 89/2022, není nutné nic měnit ani nyní.

25. Napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

26. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení úspěšné žalobkyni. Přiznává se jí náhrada nákladů právního zastoupení za jeden vedlejší úkon právní služby ve výši 5 010 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, jedna paušální náhrada výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 115,10 Kč. To znamená celkem k náhradě 6 425,10 Kč