o neplatnost rozhodnutí Odvolací komise Fotbalové asociace České republiky ze dne 16.2.2022, sp. zn. OK 01/2022, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2023, č. j. 67 Cm 18/2022-52

1. Navrhovatel se podáním ze dne 16.5.2022 domáhal určení neplatnosti rozhodnutí shora označeného. Uvedl zejména, že rozhodnutí nebylo odůvodněno, navrhovatel návrh odůvodní dodatečně poté, co mu bude doručeno odůvodnění napadeného rozhodnutí, o které v souladu s disciplinárním řádem zažádal. Na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 14.9.2022 navrhovatel doplnil odůvodnění podaného návrhu dne 19.10.2022. Účastnice popřela důvodnost podaného návrhu.

2. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na určení, že rozhodnutí Odvolací komise [Jméno advokáta D] ze dne 16.2.2022, sp. zn. OK 01/2022 je neplatné a navrhovateli uložil povinnost zaplatit účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč.

3. Soud prvního stupně konstatoval následující skutkový stav věci. Dne 16.2.2022 rozhodla Odvolací komise [Jméno advokáta D] o odvolání navrhovatele proti rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 21.12.2021, č. j. EK 28/2020-4 tak, že rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zrušila a nově rozhodla, že navrhovatel spáchal disciplinární zločin a uložila mu za něj trest (rozhodnutí). Rozhodnutí bylo vydáno bez odůvodnění, na žádost navrhovatele bylo odůvodněno a dne 24.5.2022 bylo odůvodněné rozhodnutí zveřejněno na úřední desce (snímek úřední desky). Podle § 74 Disciplinárního řádu doručuje písemnost orgán prostřednictvím úřední desky (není-li stanoveno jinak). Písemnost doručovaná prostřednictvím úřední desky se považuje za doručenou dnem následujícím po dni uveřejnění (Disciplinární řád).

4. Soud prvního stupně odkázal na § 258 a § 259 o. z. a zabýval se v prvé řadě otázkou, zda napadené rozhodnutí není rozhodnutím rozhodčí komise, neboť rozhodnutí před rozhodčí komisí upravuje podle § 267 o. z. jiný právní předpis, jímž je zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen RozŘ). Nález rozhodčí komise je vykonatelný (§ 28 RozŘ) a lze jej napadnout pouze žalobou na zrušení (§ 31 a násl. ve spojení s § 40j RozŘ), což zjevně vylučuje, aby rozhodnutí rozhodčí komise bylo přezkoumáváno podle § 258 a násl. o. z., neboť RozŘ má vlastní (speciální) úpravu. Ze stanov účastníka a disciplinárního řádu však vyplývá, že Odvolací komise Fotbalové asociace není rozhodčí komisí spolku ani ve formálním, ani v materiálním smyslu, neboť tak není označena, materiálně se nezabývá spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a nepřezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku a stanovy výslovně zakotvují v článku 15 odst. 1 písm. f) právo obrátit se na soud, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu asociace pro rozpor se zákonem či stanovami. V posuzovaném případě proto navrhovatel správně napadá předmětné rozhodnutí návrhem na určení neplatnosti orgánu spolku podle § 258 a násl. o. z. Pokud jde o povahu lhůty podle § 259 o. z. je judikatura dlouhodobě ustálena v závěru, že jde o lhůtu hmotněprávní prekluzivní, jejíž zmeškání nelze prominout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2011, sp. zn. 29 Cdo 2490/2010, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.11.2018, sp. zn. 14 Cmo 16/2018).

5. Soud prvního stupně dále uvedl, že doktrína dospívá k závěru, že navrhovatel je v návrhu povinen (mimo jiné) vymezit svůj procesní návrh (§ 79 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.). To znamená, že musí specifikovat nejen to, čeho se domáhá (předmět procesního nároku neboli petit), ale i důvody, pro které má být neplatnost vyslovena (základ procesního nároku), a to natolik určitě, aby bylo možné odlišit tvrzené důvody neplatnosti od jiných (skutkových) důvodů neplatnosti. Skutková tvrzení ovšem nemusí být právně kvalifikována. Nevymezí-li navrhovatel v návrhu přes výzvu předsedy senátu předmět a základ procesního návrhu, soud jeho návrh na zahájení řízení odmítne (§ 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. s. ř.). K tomu je zapotřebí přičíst, že má-li být navrhovatel v řízení úspěšný, musí procesní návrh vymezit nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí. Učiní-li tak navrhovatel - byť k výzvě soudu (§ 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. s. ř.) - po marném uplynutí těchto lhůt, nemůže být v řízení úspěšný. Soud jeho návrh sice neodmítne, neplatnost napadeného rozhodnutí orgánu spolku již ovšem nevysloví a návrh na zahájení řízení zamítne.

6. Navrhovatel v předmětné věci podal návrh u soudu dne 16.5.2022, avšak pouze blanketně, tj. nevymezil žádné důvody, pro které má být předmětné rozhodnutí neplatné, tj. rozporné se zákonem či stanovami. Navrhovatel tak učinil (k výzvě soudu) až dne 19.10.2022. Dle disciplinárního řádu účastníka se rozhodnutí odůvodňuje až k případné žádosti účastníka, a to po uhrazení poplatku. I pakliže by soud hodnotil běh lhůty podle § 259 o. z. tak, že počala běžet až poté, kdy bylo navrhovateli doručeno předmětné rozhodnutí včetně odůvodnění, tak lhůta k podání návrhu počala běžet nejpozději dne 25.5.2022 (neboť 23.5.2022 bylo předmětné rozhodnutí zveřejněno na úřední desce účastnice a následujícího dne podle disciplinárního řádu se považuje za doručené). Nejpozději dnem 25.5.2022 tak navrhovateli počala běžet tříměsíční hmotněprávní prekluzivní lhůta k podání návrhu soudu pro rozpor rozhodnutí se zákonem či stanovami, přičemž posledním dnem lhůty byl den 25.8.2022. Nejpozději dne 26.8.2022 pak toto právo prekludovalo, neboť krom podání blanketního návrhu dne 16.5.2022 navrhovatel důvody neplatnosti vymezil až podáním návrhu ze dne 19.12.2022. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti usnesení se odvolal ve lhůtě stanovené zákonem navrhovatel. V úvodu podaného odvolání zrekapituloval průběh řízení před soudem prvního stupně a jeho závěry. Nesouhlasí pak především se závěrem soudu prvního stupně, který počítal tříměsíční hmotněprávní prekluzivní lhůtu k podání návrhu na neplatnost rozhodnutí, od doručení odůvodněného rozhodnutí. Zdůraznil dikci § 259 o. z., podle kterého platí, že právo dovolat se neplatnosti zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od jeho přijetí. Zdůraznil, že podstatné ve smyslu § 259 o. z. je kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl, nikoli to, kdy se dozvěděl o důvodech neplatnosti. Proto není správné počítat předmětnou lhůtu až od doručení odůvodněného rozhodnutí FAČR. Navrhovatel podal tedy návrh ve lhůtě, v níž se o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět (napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 16.2.2022 a navrhovatel podal svůj návrh u soudu dne 16.5.2022). Svůj návrh objektivně nemohl odůvodnit,, neboť mu bylo předmětné rozhodnutí doručeno bez odůvodnění. Pokud jej soud vyzval k doplnění návrhu, navrhovatel výzvě soudu řádně a včas vyhověl, soud měl v řízení dále pokračovat a návrh projednat. Podle navrhovatele soud pochybil, když podle něj poslední den k podání návrhu byl den 25.8.2022, nicméně výzvou ze dne 14.9.2022 soud požadoval doplnění návrhu o jeho odůvodnění a nic nebránilo soudu prvního stupně se návrhem zabývat. Poukázal ještě i na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhl zrušit usnesení soudu prvního stupně a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Podáním ze dne 7.11.2023 ještě navrhovatel doplnil své odvolání tak, že uvedl, že nepovažuje za zcela správné, že soud prvního stupně označil jeho původní návrh ze dne 16.5.2022 za blanketní návrh, když navrhovatel nevymezil žádné důvody, pro které má být předmětné rozhodnutí neplatné. Naopak navrhovatel se domnívá, že dostatečně odůvodnil svůj návrh, a to uvedením konkrétních skutečností, v nichž lze spatřovat rozpor se zákonem či stanovami, tj. že se navrhovatel nedopustil skutku, který je mu kladen za vinu. Postup soudu prvního stupně nebyl tedy správný, když zamítl návrh navrhovatele, naopak soud se měl v rámci takto vymezeného důvodu neplatnosti pokračovat v řízení a nikoli návrh zamítnout. Navrhovatel setrval na svém odvolacím návrhu. Závěrem ještě odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5.9.2023, sp. zn. 9 Cmo 141/2023, které se týká obdobné věci. Učinil tak ve spojení s § 13 o. z.

8. K odvolání navrhovatele se vyjádřil písemným podáním ze dne 15.6.2023 účastník. V úvodu svého vyjádření zrekapituloval odůvodnění usnesení soudu prvního stupně a obsah odvolání navrhovatele. Odvolání má za nedůvodné. Zcela se ztotožňuje se závěrem o tom, že žaloba byla zamítnuta z důvodu zmeškání prekluzivní lhůty podle § 259 o. z., přesto, že na rozdíl od soudu má účastník za to, že lhůta k podání návrhu započala svůj běh již dne 16.2.2022. Tento výklad nic nemění na tom, že navrhovatel svůj návrh doplnil zákonem požadovaným způsobem až po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené právě § 259 o. z. Navrhovatel podal žalobu k soudu dne 16.5.2022, tedy poslední den tříměsíční prekluzivní lhůty, podle navrhovatele, jak sám v odvolání uvedl, podal pouze blanketní odvolání, které ve stanovené lhůtě neodůvodnil. K doplnění došlo až po výzvě soudu ze dne 19.10.2022. Je tedy bezpředmětné, že soud počítal počátek běhu lhůty od doručení rozhodnutí s odůvodněním (tj. od 25.5.2022), a nikoli od 16.2.2022, neboť je zřejmé, že dne 19.10.2022 lhůta již dávno uplynula. Účastník se ztotožnil s názorem soudu, že navrhovatel je již v žalobě povinen uvést, čeho se domáhá (předmět procesního nároku), ale i důvody, pro které má být rozhodnutí Odvolací komise shledáno neplatné, a to nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o předmětném rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět.

9. Vrchní soud v Praze po zjištění, že odvolání navrhovatele je přípustné a bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.), a dospěl k závěru, že je dán důvod pro jeho zrušení.

10. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16.5.2022 se navrhovatel domáhal určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. Podle žalobních tvrzení se jednalo o rozhodnutí Odvolací komise [Jméno advokáta D] ze dne 16.2.2022, sp. zn. OK 01/2022 kterým bylo rozhodnuto tak, že navrhovatel tím, že: a) dne 7.6.2020 společně s panem [Anonymizováno] [Anonymizováno], ID [Anonymizováno] a panem [Anonymizováno] [Anonymizováno], ID [Anonymizováno] si nechal od pana [Anonymizováno] [Anonymizováno], ID [Anonymizováno], slíbit úplatek ve výši 170 000 Kč v souvislosti s utkáním [Anonymizováno]: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] - [právnická osoba], hraném dne 7.6.2020 v Praze, který měl z pozice asistenta rozhodčího ovlivnit, spáchal disciplinární přečin podle § 49 odst. 1 Disciplinárního řádu a b) za spáchání disciplinárního přečinu podle výše uvedeného výroku ukládá Odvolací komise navrhovateli podle § 28 Disciplinárního řádu trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s činností [Anonymizováno] na dobu 7 let a podle § 20 odst. 1 Disciplinárního řádu peněžitou pokutu ve výši 25 000 Kč. Současně navrhovatel požadoval náhradu nákladů řízení, které vynaložil či vynaloží.

11. Pokud jde důvody, ze kterých neplatnost výše uvedeného rozhodnutí navrhovatel dovozuje, uvedl v žalobě, že se skutku, který je mu napadeným rozhodnutím kladen za vinu nedopustil a dle jeho názoru neexistují důkazy, které by mohly odůvodnit závěr o jeho vině. Pokud jde o dodatečné odůvodnění návrhu, navrhovatel tak učiní poté, co mu bude doručeno odůvodnění napadeného rozhodnutí účastníka.

12. Pokud jde o včasnost podaného návrhu je třeba skutečně vycházet z § 259 o. z., podle kterého právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí. Jedná se o lhůtu prekluzivní. Lhůta počíná běžet od okamžiku, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, jak shora již uvedeno. Rozhodné pro počítání lhůty podle § 259 o. z. je to, zda pro dotčeného člena spolku byly ze samotného rozhodnutí zřetelné důvody, pro něž bylo předmětným způsobem rozhodnuto, či nikoli. Nebyly-li důvody zřetelné, což odpovídá rozhodnutí, o něž v projednávané věci jde, kdy rozhodnutí nebylo odůvodněno, je podstatné pro počítání lhůty podle § 259 o. z., kdy byly tyto důvody dotčenému členu spolku vyjeveny (v obecném uchopitelném smyslu). V daném případě se jedná o okamžik, kdy bylo navrhovateli doručeno odůvodnění předmětného rozhodnutí. Uvedený závěr odpovídá situaci, ve které podle stanov spolku je možné odůvodnit rozhodnutí orgánu spolku až později či za splnění stanovených podmínek a proto se může člen spolku účinně bránit (§ 258 a násl. o. z.) rozhodnutí spolku až po obdržení odůvodnění rozhodnutí orgánu spolku. Odvolací soud se tedy na základě uvedeného ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že počátek běhu lhůty podle § 259 o. z. počíná běžet od okamžiku doručení odůvodnění rozhodnutí navrhovateli.

13. Pokud jde o důvody neplatnosti rozhodnutí Odvolací komise spolku odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že navrhovatel podal v předmětné věci dne 16.5.2022 pouze blanketní návrh, který neobsahoval vymezení důvodů, pro které má být napadené rozhodnutí spolku neplatné. Podle odvolacího soudu navrhovatel uvedl důvody neplatnosti rozhodnutí Odvolací komise spolku již v samotném návrhu, když pod bodem 5 návrhu uvedl, že navrhovatel se skutku, který je mu napadeným rozhodnutím kladen za vinu, nedopustil a dle jeho názoru neexistují důkazy, které by mohly odůvodnit závěr o jeho vině. Takové odůvodnění návrhu vyhodnotil odvolací soud za dostatečné. Uvedení právní kvalifikace není povinností navrhovatele. Pro projednání věci postačí, když navrhovatel uvede skutečnosti, v nichž lze spatřovat rozpor se zákonem či stanovami, a to navrhovatel učinil již v samotném návrhu ze dne 16.5.2022. Učinil tak v zákonem předepsané prekluzivní lhůtě tří měsíců ode dne přijetí napadeného rozhodnutí Odvolací komise spolku Přijato bylo 16.2.2022) a tím spíše od doručení odůvodnění napadeného rozhodnutí (25.5.2022).

14. Na posouzení shora uvedené problematiky odkázal navrhovatel v podaném doplnění odůvodnění podaného odvolání, které bylo doručeno odvolacímu soudu dne 7.11.2023. Doplnění provedl na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5.9.2023, sp. zn. 9 Cmo 141/2023 s odvoláním na § 13 o. z. Odvolací soud jen pro úplnost konstatuje, že se skutečně jedná o shodný skutkový stav a i v projednávané věci je rozhodující senát shodného názoru, jak byl shora již uveden.

15. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a)o. s. ř. zrušil napadené usnesení a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení se soud bude zabývat věcnými důvody neplatnosti rozhodnutí odvolací komise spolku ze dne 16.2.2022.

16. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení, bude rozhodnuto soudem prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 151 a 224 odst. 3 o. s. ř.).