o zaplacení 555 653,76 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2021, č. j. 50 Cm 140/2016-233

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-60 (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně a žalovaný nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný přes výzvu soudu danou usnesením ze dne 13. 6. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-73, nezaplatil ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podané odvolání. Konstatoval zároveň, že o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto usnesením ze dne 8. 8. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-99, tak, že byla zamítnuta. Po zrušení tohoto usnesení Vrchním soudem v Praze bylo o žádosti znovu rozhodnuto usnesením ze dne 8. 1. 2019, č. j. 50 Cm 140/2016-156, kterým žádost byla opětovně zamítnuta. Dne 23. 3. 2020 požádal žalovaný znovu o osvobození od soudních poplatků s ohledem na nové skutečnosti, které se v řízení objevily. Konkrétně se jedná o pozbytí platnosti cenného papíru vlastněného společností [Anonymizováno], která v řízení byla původně žalovanou 1. Soud prvního stupně odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a nálezu téhož soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, z nichž citoval podstatné závěry. Po porovnání tvrzení žalovaného s tvrzeními a listinami doloženými k původní žádosti o osvobození nedospěl soud prvního stupně k závěru, že by žalovaný podmínky pro osvobození od poplatků splňoval. K žalovaným tvrzené expiraci cenného papíru, který byl ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno] uvedl, že se nejedná o skutečnost odůvodňující nové rozhodnutí o přiznání dobrodiní podle ustanovení § 138 o. s. ř., neboť majetkové poměry žalovaného jsou posuzovány jakožto poměry osoby fyzické. Vzhledem k tomu, že zhoršení majetkových poměrů se žalovanému nepodařilo prokázat, vypořádal se soud prvního stupně s odkazem na výše citovanou judikaturu s další žádostí žalovaného o osvobození od soudních poplatků v odůvodnění rozhodnutí a nerozhodoval o ní samostatným usnesením, neboť změna poměrů na straně žalovaného prokázána nebyla. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný soudní poplatek za odvolání nezaplatil, a proto postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení tohoto poplatku bylo odvolací řízení zastaveno. Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný svým chováním zavinil, že odvolací řízení bylo zastaveno a byl by tak povinen hradit žalobkyni její náklady. Té však žádné náklady nevznikly.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém setrval na tom, že okamžitá majetková situace mu neumožňuje poplatek zaplatit. Soudu prvního stupně vytkl, že odůvodnění usnesení je zmatečné, bez řádného reálného ekonomického podkladu. Poukázal na to, že zastavením soudního řízení nikoli z jeho viny mu vyplyne újma. Namítl zároveň, že pominulo právo k cennému papíru, a že o tom, že se dostal do finančních obtíží vadným jednáním banky, informoval soud již v námitce proti původnímu rozhodnutí Městského soudu v Praze, čehož si tento je plně vědom. Podle žalovaného se soud chce vyhnout odvolacímu verdiktu a zvýhodnit tak žalobkyni, když žalovaný opakovaně doložil své majetkové účty, ze kterých je zřejmé, že nedisponuje částkou 735 769 Kč ani majetkem, který by mohl obratem zpeněžit za účelem úhrady poplatku.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. Podle § 2 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném k datu 25. 4. 2017, kdy bylo zahájeno řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1, písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

5. Z obsahu spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 6. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-72, byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání jím podané proti rozsudku téhož soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-60. Výrokem II. usnesení ze dne 8. 1. 2019, č. j. 50 Cm 140/2016-156, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 155/2019-169, soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků. Přípisem ze dne 10. 12. 2019 soud prvního stupně sdělil žalovanému, že jeho poplatková povinnost nadále trvá s tím, že zaplacení soudního poplatku je očekáváno ve lhůtě patnácti dnů. Tato lhůta byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 1. 2020, č. j. 50 Cm 140/2016-174, prodloužena do 28. 2. 2020. Žádost žalovaného o další prodloužení lhůty k zaplacení poplatku byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 3. 2020, č. j. 50 Cm 140/2016-178. Žalovaný poté jako jednatel společnosti [Anonymizováno] (původně žalovaná 1.) požádal podáním ze dne 23. 3. 2020 o „osvobození i částečné od soudních poplatků pro společnost“. Přípisem ze dne 19. 8. 2020 doručeným žalovanému dne 25. 8. 2020 soud prvního stupně znovu vyrozuměl žalovaného o trvání jeho poplatkové povinnosti za podané odvolání a vyzval ho k úhradě poplatku vyměřeného usnesením ze dne 13. 6. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-73, ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení přípisu.

6. Podáním ze dne 11. 12. 2020 žalovaný soudu prvního stupně sdělil, že nedisponuje částkou pro úhradu poplatku, že na tuto nedosáhne ani zpeněžením majetku, že vozidlo ve svém vlastnictví používá k přepravě do práce a místnost v rodinném domě, kterou má k užívání jako home office, nemá právo zpeněžit. Uvedl dále, že mzdu ze zaměstnání poukazuje na účet rodičů, čímž se snaží splácet předchozí dluh, že rodiče mu hradí ze mzdy i životní výdaje, a že aktuálně nemá žádné příjmy z podnikatelské činnosti od úpadku [Anonymizováno] K těmto tvrzením přiložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech sepsané dne 3. 12. 2020, výpis z běžného účtu u žalobkyně, potvrzení [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [Anonymizováno] o tom, že pro něj není evidováno žádné vlastnické právo, potvrzení společnosti [Anonymizováno] ze dne 3. 12. 2020 o průměrném měsíčním čistém příjmu ve výši 30 093 Kč, výrokovou část rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 83 Nc 3151/2015-257, a kartu vozidla [Anonymizováno]

7. Odvolací soud předně uvádí, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu musí být o podané žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnuto dříve, než soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaví (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu v čísle vydání 56, ročník 2010, str. 99). Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04).

8. V posuzovaném případě nelze z listin, které žalovaný soudu prvního stupně předložil s podáním ze dne 11. 12. 2020, dovodit zásadní změnu v jeho poměrech ve smyslu změny k horšímu, neboť taková skutečnost se z nich nepodává. Žalovaný má v podstatě stejný měsíční plat, jak jím byl dokládán k předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků, má nadále vyživovací povinnost ke dvěma dětem a hradí náklady spojené s bydlením. Z obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že žalovaný je stále jednatelem ve společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO], jednatelem a společníkem ve společnostech [Anonymizováno], IČO [IČO], a [Anonymizováno], IČO [IČO], a společníkem ve společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO]. Účastí žalovaného v obchodních společnostech z hlediska hodnocení poměrů žalovaného se přitom odvolací soud podrobně zabýval v odůvodnění svého usnesení ze dne 5. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 155/2019-169, na které lze bez dalšího odkázat.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil soudní poplatek za podané odvolání na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 13. 6. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-72, a že tak neučinil ani na základě opakovaných výzev k jeho zaplacení ze dne 10. 12. 2019 (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2020, č. j. 50 Cm 140/2016), a ze dne 19. 8. 2020, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, neboť poměry žalovaného oproti poměrům, jak soudem prvního stupně byly posuzovány usnesením ze dne 8. 1. 2019, č. j. 50 Cm 140/2016-156, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 155/2019-169, žádných významných změn směrem k horšímu nedoznaly.

10. Ve vztahu k tvrzením žalovaného ohledně cenného papíru, který byl ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno], odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že se o rozhodnou skutečnost odůvodňující nové rozhodnutí o přiznání dobrodiní podle ustanovení § 138 o. s. ř. jednat nemůže, neboť tato s majetkovými poměry žalovaného coby fyzické osoby nemůže souviset, když se týká společnosti [Anonymizováno] coby osoby právnické.

11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. v jeho výroku I. o zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému. Usnesení bylo potvrzeno rovněž ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení, když tyto by byl povinen žalovaný zaplatit žalobkyni s ohledem na jeho zavinění na zastavení odvolacího řízení. Žalobkyni však žádné takové náklady nevznikly.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a tedy odvolací soud o těchto rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.