o zaplacení 1 836 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. června 2022, č. j. 38 Cm 16/2020-206

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 30.1.2020 se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky 1 836 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 29.6.2017 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 6 120 Kč. Jak žalobce uvedl, žalovaní dne 28.6.2016 vystavili směnku vlastní, kterou se zavázali zaplatit žalobci dne 28.6.2017 směnečnou sumu ve výši 1 836 000 Kč.

2. Soud prvního stupně vydal dne 21.2.2020 směnečný platební rozkaz č. j. 38 Cm 16/2020-27, kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1 836.000 Kč se 6% úrokem z částky 1 836 000 Kč od 29.6.2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6 120 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 57 934,80 Kč.

3. Žalovaní podali v zákonné lhůtě proti platebnímu rozkazu shodné námitky, ve kterých uvedli, že

- dne 28.6.2016 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanými jako dlužníky uzavřena smlouva o půjčce, z níž vyplýval pro žalobce závazek poskytnout žalovaným půjčku ve výši 1 836 000 Kč formou bezhotovostního převodu na jejich účet. Na základě této smlouvy žalobce poskytl plnění v částkách 1 000 000 Kč a 300 000 Kč, jež byly dne 29.6.2016 uhrazeny na účet č. [č. účtu], čímž žalobce nesplnil zcela svůj závazek. Žalovaní vrátili poskytnuté finanční prostředky žalobci v roce 2018 a 2019 v dílčích plněních v hotovosti k rukám žalobce. V souvislosti s poskytnutou půjčkou žalobce požadoval na žalovaných, aby ji převedly do společnosti [právnická osoba],

- podpisy na směnce nejsou jejich pravými podpisy,

- pokud by však směnka existovala, pak by se jednalo o zajišťovací směnku k výše uvedené smlouvě o půjčce, která však byla již z jejich strany zaplacena a žalobce se touto žalobou domáhá duplicitního plnění,

- směnečná suma na směnce byla vyplněna v rozporu s reálně poskytnutými finančními prostředky,

- směnka nebyla žalobcem předložena k placení,

- žalobce porušil povinnost uvedenou s § 44 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) a odepření placení směnky nezjistil veřejnou listinou,

- směnka byla vystavena v rozporu s § 112 a § 128 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. k zajištění takového úvěru, což je vyloučeno,

- soud není věcně příslušný k projednání tohoto sporu, když dle rozhodčí doložky k projednání sporu ze smlouvy o půjčce je v daném případě příslušným Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

4. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 25.3.2020 k námitkám žalovaných uvedl, že žalovaní podepsali směnku a byli si vědomi částky tam uvedené s tím, že argumentace ohledně dílčího plnění závazku z půjčky považuje za účelovou a nedoloženou žádným důkazem. Směnka byla opatřena doložkou bez protestu a v takovém případě se protest nevyžaduje. Rovněž tvrzení žalovaných o zajištění závazku ze spotřebitelského úvěru není na místě, když strany ve směnečném vztahu nevystupují jako podnikatel a spotřebitel.

5. Soud prvního stupně ve výroku I. rozsudku ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a ve výroku II. uložil žalovaným zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 130 869,60 Kč. Ve výroku III. uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně Krajskému soudu v Hradci Králové vzniklé náklady státu ve výši 8 523,90 Kč, jež byly vynaloženy nad složenou zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem. V odůvodnění rozsudku uvedl, že o námitce věcné nepříslušnosti bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9.11.2020, č. j. Ncp 699/2020-72. Námitka týkající se nepravosti podpisů žalovaných na směnce byla vyvrácena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který dospěl k závěru, že podpisy na směnce jsou pravými podpisy žalovaných. Ohledně námitky týkající se nepředložení směnky k placení odkázal na judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3964/2007 s tím, že postačí podání žaloby, jež bude spolu s kopií směnky žalovaným doručena, což představuje prezentaci směnky k placení. Soud dále uvedl, že ve vztahu ke směnce bylo na žalovaných sdělit a náležitě specifikovat obsah směnečné smlouvy, jež se stala základem pro vystavení směnky. Bylo na žalovaných, aby řádně vymezili svá tvrzení ohledně zániku směnečného dluhu v důsledku zaplacení směnkou zajištěné pohledávky, započtením nebo uzavřením dohody o narovnání. Soud poukázal rovněž na skutečnost, že tvrzení žalovaných jsou protichůdná, když dle jejich tvrzení obdrželi dle smlouvy pouze 1 300 000 Kč, nýbrž směnka byla vystavena na částku 1 836 000 Kč. K námitce, že směnka nemohla zajišťovat spotřebitelský úvěr, soud uvedl, že dle § 7 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelský úvěr mohou poskytovat pouze banky, spořitelní a úvěrová družstva, platební instituce, instituce elektronických peněz a jejich vydavatelé, případně nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů dle sjednaných podmínek udělených Českou národní bankou, nikoli však žalobce.

6. Žalovaní napadli rozsudek včasným blanketním odvoláním ze dne 18.7.2022 a 19.7.2022, které doplnili písemným podáním ze dne 2.8.2022, ve kterém uvedli, že podpisy na směnce nejsou jejich pravými podpisy a současně s tím zpochybnili i závěry znaleckého posudku. Směnku vytvořila neznámá osoba ve prospěch žalobce a stala se zajišťovacím prostředkem ke smlouvě o půjčce, která byla uzavřena shodného dne 29.6.2016 na shodnou částku 1 836 000 Kč. Výše uvedená částka se však výrazně liší od částky, kterou žalobce zaslal na účet žalované 1) v částkách 1 000 000 Kč a 300 000 Kč. Žalovaní poukázali na usnesení ze dne 5.2.2021, č. j. 5 T 29/2018-1360, ve kterém žalobce uznal, že půjčka byla navrácena v plné výši.

7. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 20.2.2023 k odvolání žalovaných uvedl, že námitky žalovaných o nepravosti jejich podpisu na směnce byly vyvráceny znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví vypracovaným [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jenž dospěl k jasnému závěru.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

10. Odvolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že se žalobce domáhá svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, ve které oba žalovaní vystupují jako její výstavci, kteří jsou ze směnky zavázáni dle čl. I § 78 odst.1 ZSŠ ve spojení s čl. I § 28 odst.2 ZSŠ.

11. K námitce, že směnka nebyla žalovanými předložena k placení, je třeba uvést, že ani v případě, že by majitel směnky ji nepředložil k placení jejímu výstavci (výstavcům), neměla by tato skutečnost za následek zánik směnečného nároku, když nejpozději je směnka předložena k placení doručením směnečného platebního rozkazu.

12. K námitce žalovaných, že směnku nevystavili, vychází soud ve shodě se soudem prvního stupně z kategorického závěru znalce z oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který ve svém znaleckém posudku u obou žalovaných dospěl k jednoznačnému kladnému závěru o pravosti jejich podpisů na směnce s tím, že zjištění učiněná znalcem mají vysokou identifikační hodnotu. Za těchto okolností lze proto ve shodě s tvrzením žalovaných učiněných v námitkách dospět k závěru, že předmětná směnka plnila zajišťovací funkci ke smlouvě o půjčce ze dne 28.6.2016, jejíž existenci žalovaní rovněž potvrdili s výhradou plnění poskytnutého pouze do výše 1 300 000 Kč. I když mezi účastníky není sporným, že žalobce na základě výše uvedené smlouvy poskytl žalovaným půjčku ve výši 1 300 000 Kč (ve dvou platbách po 1 000 000 Kč a 300 000 Kč), pak z obsahu smlouvy o půjčce (čl. II.) výslovně vyplývá, že půjčka byla žalovaným poskytnuta na účet č. [č. účtu] a žalovaní prohlásili a podpisem potvrdili její převzetí, a to v rozsahu 1 836 000 Kč s odkazem na čl. I smlouvy. K tvrzení žalovaných, že půjčku zajištěnou směnkou v plném rozsahu splatili, je třeba uvést, že důkazní břemeno tíží žalované, kteří jsou k takovému tvrzení povinni předložit nebo navrhnout věrohodný důkaz, že se tak stalo. Je třeba uvést, že tvrzení žalovaných o splacení půjčky uvedené v námitkách je neurčité, neboť z jeho obsahu není zřejmé, v jakých splátkách a k jakému datu byl dluh žalobci splacen. Teprve v průběhu jednání u soudu prvního stupně dne 18.2.2021 upřesnili a doplnili svou námitku, že se tak stalo ve třech platbách a k tomuto tvrzení předložili kopie 3 pokladních dokladů, kterými navrhli prokázat zaplacení půjčky ve výši 250 000 Kč dne 20.10.2018, ve výši 250 000 Kč dne 6.12.2018 a ve výši 800 000 Kč dne 21.6.2019. Pravost výdajových dokladů, které mají žalovaní pouze v kopii, však byla žalobcem zpochybněna.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně při hodnocení jednotlivých důkazů žalovaných k jejich uplatněným námitkám se dostatečně nevypořádal s tím, že jejich skutková tvrzení jsou zčásti rozporná a protichůdná. Pokud žalovaní připustili, že předmětná směnka plnila zajišťovací funkci ke smlouvě o půjčce ze dne 29.6.2016, na kterou odkázali s tím, že od žalobce na tuto smlouvu přijali plnění pouze ve výši 1 300 000 Kč, pak nevysvětlili, že dle čl. II smlouvy o půjčce přijali plnění v celé výši (1 836 000 Kč), což stvrdili podpisem smlouvy. I když soud prvního stupně provedl na jednání dne 24.5.2022 důkaz písemným prohlášením žalovaného 2) s jeho ověřeným podpisem ze dne 21.6.2019 potvrzující, že od 28.6.2016 disponuje částkou 1 650 000 Kč, kterou převzal do úschovy od žalobce, nevyvodil soud z tohoto důkazu žádný závěr, zejména zda mají tyto převzaté finanční prostředky nějakou souvislost s poskytnutou půjčkou, případně, zda se jedná o jiný právní vztah založený smlouvou o úschově. Žalovaní v písemném podání ze dne 17.3.2021 a v odvolání proti rozsudku ze dne 2.8.2022 odkázali na usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5.2.2021, č. j. 5T 29/2018-1360, ze kterého soud v rámci trestního řízení dovodil, že žalovaný 2) přijal od žalobce bezhotovostně částky ve výši 1 000 000 Kč a 350 000 Kč a v hotovosti částku ve výši 300 000 Kč, přičemž žalobce potvrdil, že tyto částky následně získal zpět od žalovaného 2). Soud prvního stupně provedl v rámci nařízeného jednání dne 21.10.2021 důkaz výše uvedeným usnesením, aniž jej hodnotil a vyvodil z něj příslušná zjištění. Obdobně provedl soud prvního stupně na soudním jednání dne 24.5.2022 důkaz rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12.8.2019, č. j. 5T 29/2018-1208, ze kterého zjistil (z výslechu žalovaných), že žalobce poskytl žalovanému 2) do úschovy finanční hotovost v celkové výši 1 650 000 Kč, a to v částce 1 300 000 Kč složenou na účet a v částce 350 000 Kč poskytnutou v hotovosti s tím, že žalovaný 2) vrátil žalobci 1 100 000 Kč s příslibem dalšího finančního plnění (z výslechu žalobce).

14. Je třeba konstatovat, že soud prvního stupně v rámci projednání námitek žalovaných neučinil ve svém rozsudku žádná konkrétní zjištění a závěry z výše provedených důkazů s tím, že námitky žalovaných jsou zčásti rozporné z hlediska charakteru poskytnutého plnění zajištěného směnkou, jeho výše s odkazem na smlouvu o půjčce a jeho vrácení žalobci. V tomto směru je vydaný rozsudek v podstatné části nepřezkoumatelný.

15. Odvolací soud proto postupoval dle § 219a odst.1 písm. b) ve vazbě na § 221 odst.1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení, ve kterém provede účastnický výslech žalovaných, kteří se zejména vyjádří k obsahu smlouvy o půjčce ze dne 29.6.2016 a ke zjištěním, které učinil soud v rámci trestního řízení č. j. 5T 29/2018 a sdělí, zda plnění poskytnutá žalobcem žalovaným ze smlouvy o úschově mají souvislost se smlouvou o půjčce, či nikoliv. Na základě výsledku účastnických výpovědí žalovaných soud prvního stupně vyhodnotí, zda je třeba k obsahu uplatněných námitek provést nebo zopakovat další zejména listinné důkazy, případně doplnit dokazování účastnickým výslechem žalobce.

16. V konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně za podmínek § 224 odst.3 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů.