o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2018, č. j. 49 Cm 250/2015-109

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015, č. j. 49 Cm 250/2015-18, kterým bylo vyhověno žalobě na zaplacení směnečného peníze ve výši 5 000 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 19. 4. 2014 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 16 666,66 Kč a nákladů řízení ve výši 250 834 Kč (bod I. a II. výroku rozsudku).

2. Směnečná pohledávka, podle tvrzení žalobkyně, byla nárokovaná ze směnky vlastní vystavené společností [Anonymizováno] v Praze dne 31. 3. 2009, znějící na řad [Anonymizováno]., s doložkou bez protestu. Směnka byla vystavena na částku 5 000 000 Kč a stala se splatnou dne 18. 4. 2014. Žalovaný převzal svým podpisem na směnce směnečné rukojemství za výstavce.

3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem. Ve včas podaných námitkách žalovaný namítal:

- především předložil svou verzi skutkového stavu věci. Tvrdil, že dne 31. 3. 2009 byla uzavřena Rámcová smlouva o poskytování finančních služeb reg. Č. [Anonymizováno] ve znění pozdějších dodatků 1 - 4 mezi [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno], na základě které byl poskytnut společnosti kontokorentní úvěr s limitem 5 000 000 Kč. K zajištění úvěru byla vystavena blanko směnka vlastní avalovaná žalovaným na částku 5 000 000 Kč. Obsahem smlouvy (čl. 6.2) byla Dohoda o způsobu a podmínkách vyplnění blankosměnky. Vztah mezi žalobkyní a avalistou byl navíc upraven oboustranně podepsanou dohodou v příloze č. 8 Smlouvy. Dne 30. 1. 2010 došlo k zániku společnosti [Anonymizováno]. fůzí sloučením a přechodu jejich závazků na společnost [Anonymizováno] (včetně závazku podle podané žaloby). Dne 21. 7. 2010 podepsala žalobkyně se společností [Anonymizováno]. a dalšími účastníky Memorandum o spolupráci a vzájemné součinnosti za účelem finanční stabilizace společnosti [Anonymizováno] Dne 7. 11. 2011 podala žalobkyně insolvenční návrh, kde jako pohledávky byly uváděny právě ty, které souvisely se shora označenými úvěry. V době podání námitek, podle tvrzení žalovaného, probíhalo v rámci insolvenčního řízení postupné uspokojování pohledávek. Žalovaný je proto přesvědčen, že úhradou zajišťovací směnky by mohlo dojít k dvojímu plnění.

- Žalovaný namítal, že není zřejmé, zda směnka byla vyplněna v souladu s vyplňovacím prohlášením, tj., že ke dni 18. 4. 2014 (splatnost směnečné pohledávky) činila výše pohledávky ze Smlouvy 5 000 000 Kč a směnka nebyla žalovanému předložena k placení a žalovaný nebyl před podáním žaloby ani žádným způsobem vyzván k jejímu proplacení.

- Částka jistin úvěru, které byly směnkou zajišťována, byla snižována úhradami v rámci běžícího insolvenčního řízení na majetek výstavce.

- Došlo k zániku směnečného závazku započtením, neboť zničením vlastnického podílu žalovaného ve společnosti [Anonymizováno], mu vznikla přímá škoda ve výši 232 857 900 Kč, kterou nárokuje vůči pohledávce žalobkyně ze směnky.

- Žalobkyně postupovala v rozporu s Memorandem o spolupráci a vzájemné součinnosti uzavřeným dne 21. 7. 2010 žalobkyní, výstavcem směnky a dvěma dalšími stranami (dále jen Memorandum).

4. Žalobkyně se k námitkám žalovaného vyjádřila písemným podáním ze dne 9. 2. 2016, ve kterém akcentovala abstraktnost směnečného závazku a důkazní břemeno na straně žalovaného. Odkazovala i na ustálenou judikaturu, podle které směnečnému rukojmí nepřísluší kauzální námitky. Pokud jde o námitky žalovaného uvedla, že není povinností žalobkyně žalovaného informovat o podání směnečné žaloby. Pokud směnečný dlužník připojil svůj podpis na směnce, byl si dobře vědom, jakým způsobem a kdy může být směnka doplněna. Pokud jde o námitku nepředložení směnky k placení, pak s odkazem rovněž na ustálenou judikaturu, odkázala žalobkyně na to, že právní následky předložení směnky nastávají doručením směnečného platebního rozkazu spolu se stejnopisem žaloby. Pokud žalovaný namítal nesprávnost směnečné sumy a data splatnosti jedná se o námitku neprojednatelnou. Pokud jde o zmiňované započtení, je možné započíst pouze existující pohledávky, takovou pohledávka žalovaného vůči žalobci není. Navíc, i kdyby se o ní dalo uvažovat, je namístě se bránit promlčením.

5. Soud prvního stupně nejprve ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 6. 4. 2016, č. j. 49 Cm 250/2015-39, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Podle odůvodnění rozsudku neshledal soud prvního stupně námitky žalovaného důvodnými. Předně uvedl, že majitel směnky nemusí před jejich uplatněním učinit jakékoli zachovací úkony v případě přímých dlužníků. Námitku nesprávného vyplnění blankosměnky žalovaný uplatnil natolik neurčitě, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. K plnění byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou. K námitce započtení soud prvního stupně nepřihlížel, když byla vznesena až poté, co ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem. Námitkou neplatnosti směnečného rukojemství se soud prvního stupně rovněž nezabýval, když byla vznesena pozdě, až při prvním jednání ve věci.

6. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 3. 2017, č. j. 5 Cmo 319/2016-76 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle odůvodnění usnesení se odvolací soud ztotožnil s vyhodnocením námitek soudu prvního stupně a závěrem, že žalovaný se neubránil proti směnečné pohledávce žalobkyně. Nicméně podle odvolacího soudu se soud prvního stupně nezabýval včas podanou námitkou žalovaného o tom, že žalobkyně nedodržela dohodu zachycenou v Memorandu, podle které se zavázala dočasně nevymáhat plnění dluhu. V takovém případě se nemohl výstavce směnky dostat do prodlení a žalobkyni by nevzniklo právo na vyplnění blankosměnky. Naopak žalobkyně měla podle tvrzení žalovaného porušit předmětnou dohodu tím, že žalovanému zablokovala účty a podala návrh na zahájení insolvenčního řízení, čímž znemožnila další podnikání výstavce směnky.

7. Po zrušení věci odvolacím soudem doplnil soud prvního stupně dokazování jak listinnými důkazy, tak výslechy svědků a dospěl k následujícím závěrům.

8. Z doplněného dokazování měl jednoznačně prokázáno, že Memorandum bylo uzavřeno za účelem revitalizace společnosti [Anonymizováno]., aby se tato dostala z finančních problémů. Podnikání společnosti však bylo problematické, což vedlo k tomu, že společnost [Anonymizováno], jako hlavní dodavatel výstavce směnky, se cítila natolik poškozena, že svou účast v Memorandu ukončila a tím předmětná dohoda pozbyla smyslu. Oznámení o ukončení Memoranda datované dnem 4. 8. 2011 bylo společnosti [Anonymizováno]. doručeno 9. 8. 2011. Dne 7. 11. 2011 podala žalobkyně insolvenční návrh na [Anonymizováno], čímž de facto ukončila svou účast v Memorandu. Z takového postupu žalobkyně nelze dovodit, že by výstavci směnky znemožnila podnikání a neumožnila jeho revitalizaci. Závěr, který soud prvního stupně učinil, byl takový, že žalobkyně se nikdy nevzdala svého práva na vymáhání pohledávky vůči společnosti [Anonymizováno] Zavázala se pouze toto právo neuplatňovat v případě, že bude řádně plněna dohoda podle Memoranda a nezhorší se její postavení jako věřitele. Memorandum bylo podmíněno vzájemnou součinností smluvních stran, jeho účel se nenaplnil a ukončením účasti hlavního dodavatele v Memorandu zanikly závazky z něj plynoucí. Žalobkyně byla oprávněna vymáhat závazek ze směnky. Ze všech uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně, jak shora již uvedeno. Výrok o náhradě nákladů námitkového řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku se žalovaný ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Podle žalovaného nevzal soud prvního stupně v úvahu zejména informaci předcházející uzavření Memoranda ze dne 21. 7. 2010, uzavřené mezi žalobkyní, [Anonymizováno]., [Anonymizováno]. a [Anonymizováno]. Tedy skutečnost, že společnost [Anonymizováno] nezvládala v důsledku hospodářské krize hrazení stávajících velkých pohledávek a další podnikání bylo problematické. Smyslem Memoranda bylo zatímně nevymáhat a nečinit splatnými pohledávky věřitelů s tím, že společnost [Anonymizováno]. se postupně vymaní z krize běžným podnikáním a postupně začne splácet i stávající velké pohledávky. Závěr soudu, že podnikání společnosti [Anonymizováno]. po uzavření Memoranda se jevilo jako problematické je nesprávný. Společnost byla ve velkých finančních problémech již před uzavřením Memoranda. Nešlo tedy o žádnou novou skutečnost, která by mohla vést k ukončení smlouvy. Podle žalovaného nevzal soud prvního stupně v úvahu výpověď svědka Nováka, který dosvědčil, že žalobkyně žádným právním jednáním neukončila Memorandum, a to na rozdíl od společnosti [Anonymizováno] jako smluvní strany Memoranda, která tak učinila. Pokud soud konstatoval, že žalobkyně podala insolvenční návrh na [Anonymizováno], čímž de facto ukončila svoji účast v Memorandu, jedná se o nesprávný závěr a nelze se s ním ztotožnit. Soud pominul zásadu pacta sunt servanda, která i dnes je výslovně zakotvena v § 3 odst. 2 o. z. Žalovaný proto navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně, případně jeho změnu.

10. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila. Učinila tak po zrušení věci odvolacím soudem. S odvolacími důvody žalovaného nesouhlasí. Poukázala především na to, že uzavření Memoranda a jeho ukončení vůbec nesouvisí s posléze podaným insolvenčním návrhem a vyplněnou směnkou. Insolvenční návrh byl podán v roce 2011, splatnost směnky nastala v roce 2014, ale směnkou zajištěné dluhy byly splatné již v roce 2010. Základním ujednáním o vyplnění směnky není Memorandum, ale ujednání o vyplnění blankosměnky. Podle žalobkyně v námitkách nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by byla směnka vyplněna v rozporu s dohodou o jejím vyplnění. Neexistuje žádná kauzální souvislost mezi Memorandem a předmětnou směnkou. Žalobkyně odkazuje na čl. I. a II. Memoranda, kde jsou uvedeny podmínky, za nichž žalobkyně v podpisu dokumentu přistoupila. Z těchto ustanovení se podává, že věřitelé účastnící se Memoranda, se v žádném případě nezřekli svých věřitelských práv vůči výstavci směnky. Zásadním krokem byl dopis ze dne 4. 8. 2011 společnosti [Anonymizováno], kterým tato od Memoranda odstoupila. Jednalo se o rozhodujícího dodavatele výrobního materiálu pro výstavce směnky. Bez jeho účasti bylo další fungování Memoranda nemožné. V této souvislosti žalobkyně doplnila, že insolvenční návrh na výstavce směnky byl podán až 7. 11. 2011, čili nemůže obstát tvrzení o tom, že k vyplnění směnky došlo v rozporu s Memorandem. Navíc vlastní insolvenční návrh podala i [Anonymizováno] a sám výstavce směnky. Insolvenční soud deklaroval úpadek výstavce směnky 10. 1. 2022. Z tohoto postupu je zřejmé, že strany Memoranda neměly zájem na jeho pokračování. Pokud měl výstavce směnky za to, že bylo Memorandum předestřeným postupem porušeno, měl se tak bránit v insolvenčním řízení. Argumentace v dané věci byla účelově použita žalovaným jako směnečným rukojmím. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

12. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o směnečné pohledávce žalobkyně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání obrany žalovaného, jak byla uplatněna v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

13. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSŠ) může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena s úroky, byli-li sjednány šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

14. Podle čl. I. § 10 ZSŠ nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo při nabývání směnky se provinil hrubou nedbalostí.

15. Odvolací soud především uvádí, že žalobou byla uplatněna směnečná pohledávka žalobkyně na zaplacení 5 000 000 Kč s 6 % úrokem od 19. 4. 2014 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 16 666,66 Kč a náhrady nákladů řízení, a to vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí. Výstavcem směnky byla společnost [Anonymizováno] a žalovaný se zaručil za zaplacení směnečného peníze jako směnečný rukojmí.

16. Pokud jde o námitky žalovaného proti směnečné pohledávce odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování. Dokazování nedoplňoval ani neopakoval.

17. Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně v soudním řízení uplatnila právo z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), na které žalovaný je v pozici směnečného rukojmí za závazek společnosti [Anonymizováno] jako výstavce směnky (čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ). Žalovaný tak podpisem směnky založil svůj rukojemský závazek podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ.

18. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, pokud jde o vyhodnocení námitek žalovaného jak níže uvedeno. Tyto závěry jako věcně správné potvrdil již odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení a není důvodu se od nich jakkoli odchylovat. Předně, pokud jde o námitku, že žalovaný nebyl nikterak vyzván k zaplacení, soud prvního stupně správně konstatoval, že majitel směnky nemusí před jejím uplatněním učinit jakékoli zachovací úkony v případě přímých dlužníků. Navíc k plnění byl žalovaný vyzván před podáním žaloby. Námitku nesprávného vyplnění blankosměnky žalovaný uplatnil natolik neurčitě, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. K námitce započtení soud prvního stupně správně nepřihlížel, když byla vznesena až poté, co ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem. Námitkou neplatnosti směnečného rukojemství se soud prvního stupně rovněž nezabýval, když byla vznesena pozdě, a to až při prvním jednání ve věci.

19. Pokud jde o námitku, že došlo k neoprávněnému vyplnění blankosměnky s tím, že žalobkyně nerespektovala dohodu obsaženou v Memorandu, když počínání žalovaného ve světle dohody by nemohlo být považováno za prodlení s plněním peněžitých závazků směnkou zajištěných a tudíž by nebyl dán důvod k vyplnění blankosměnky, neshledal odvolací soud důvodnou. V řízení bylo z listiny označené jako Memorandum o spolupráci a vzájemné součinnosti ze dne 21. 7. 2010 zjištěno, že smluvní strany ([Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [právnická osoba].) ji uzavřely za účelem vzájemné součinnosti k zajištění finanční stabilizace společnosti [Anonymizováno] při současném nezhoršení vlastní pozice jako věřitele společnosti [Anonymizováno]. Současně bylo však deklarováno, že ujednáními o vzájemné součinnosti není dotčeno právo uplatnit jakékoli právo vyplývající z uzavřené smluvní dokumentace nebo jinak v souladu s touto dokumentací postupovat čl. II. Memoranda). Předmětná skutková zjištění byla v plném rozsahu potvrzena zjištěními ze svědeckých výpovědí (z výpovědi svědka [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) s tím, že společnost [Anonymizováno] neplnila své závazky z Memoranda a v důsledku toho hlavní dodavatel společnosti a smluvní strana Memoranda [Anonymizováno] svou účast ukončila. Učinila tak oznámením ze dne 4. 8. 2011 doručeným [Anonymizováno] dne 9. 8. 2011.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně učinil závěr o tom, že Memorandum a jeho smysl bylo podmíněno vzájemnou součinností všech smluvních stran, která měla napomoci revitalizaci společnosti [Anonymizováno]. Tento účel nemohlo dále Memorandum plnit pro ukončení účasti v něm společností [Anonymizováno] jako hlavního dodavatele společnosti TENZO, a.[Anonymizováno][Anonymizováno] Za takové situace bylo právem žalobkyně postupovat podle deklarace v čl. II. Memoranda, podle kterého podpisem smluvního dokumentu není dotčeno nikterak její právo uplatnit své pohledávky vyplývající ze smluvní dokumentace. Jestliže tedy žalobkyně přistoupila v souladu s podmínkami podle úvěrové smlouvy k vyplnění blankosměnky, učinila tak po právu a nelze jí vytýkat porušení dohodnutých podmínek Memoranda. Skutečnost, že účast na Memorandu nikterak formálně neukončila, je pro uvedený závěr bez významu. Rozhodující je, že žalobkyně se nikterak nevzdala svého práva na uplatnění pohledávky z uzavřené smluvní dokumentace, tedy úvěrové dokumentace. Závěr soudu prvního stupně i v tomto rozsahu vyhodnotil odvolací soud jako správný.

21. Žalovaný při jednání odvolacího soudu zpochybnil zajišťovací povahu směnky, když se jedná o vznik nového závazku vedle závazku původního, který nezanikl. Jedná se o námitku ze strany žalovaného formulovanou nově, po uplynulí námitkové lhůty a odvolací soud se jí proto pro opožděnost nezabýval.

22. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, včetně výroku o nákladech řízení.

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl úspěšný s podaným odvoláním a žalobkyni náklady tohoto odvolacího řízení, o kterých by bylo třeba rozhodnout, nevznikly.