o schválení konečné zprávy, o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, o odvolání likvidátora Mgr. Maroše Majorána proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 26. března 2025, č. j. 38 Cm 22/2024-27

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na schválení konečné zprávy (výrok I. usnesení). Likvidátorovi přiznal odměnu ve výši [částka] s tím, že tato bude vyplacena z rozpočtových prostředků (výrok II. usnesení) a dále náhradu hotových výdajů ve výši [částka] (výrok III. usnesení) s tím, že bude rovněž vyplacena z rozpočtových prostředků a náhradu hotových výdajů ve výši [částka] likvidátorovi nepřiznal (výrok IV. usnesení).

2. V odůvodnění uvedl, že právnická osoba [právnická osoba].[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO] byla vymazána z obchodního rejstříku dnem [právnická osoba].2025. [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením ze dne 16.1.2024, č. j. 38 Cm 22/2024-3. Podáním ze dne 10.2.2025 předložil likvidátor ke schválení soudu konečnou zprávu z téhož dne a požadoval, aby mu byla přiznána odměna ve výši [částka], přičemž argumentoval okolnostmi a provedením celé řady úkonů, požadoval dále náhradu hotových výdajů likvidátora ve výši [částka], které vyčíslil a doložil takto: poštovné ve výši [částka], výpis z evidence cenných papírů ve výši [částka]. Dále na hotových výdajích požadoval částku [částka] představovanou vyčísleným cestovným za cestu [adresa] a zpět konanou motorovým vozidlem, přestože má provozovnu v Liberci, kdy právě vzhledem k této skutečnosti byl jmenován likvidátorem společnosti.

3. Pokud jde o právní úpravu odůvodnění soudu obsahuje odkaz na § 195 o. z. ve spojení s § 4, § 6, § 7 odst. 1 a 2, § 9 odst. 1, 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně je soudem odkazováno na judikaturu soudů vyšších stupňů.

4. Soud v projednávané věci uvedl, že z konečné zprávy ani z podání likvidátora nevyplynulo, že by při likvidaci právnické osoby činil něco nad rámec obvyklé činnosti likvidátora při likvidaci nemajetné právnické osoby. Soudu je z jeho činnosti známo, že běžná činnost likvidátora nemajetné právnické osoby, nepřesahuje více než 15 hod. Vycházeje z průměrné hodinové mzdy administrativního pracovníka dle ČSÚ, při zohlednění souvisejících odvodů a vyšší mzdové úrovně lze považovat podpůrně za odpovídající hodinovou sazbu [částka], čemuž by odpovídala odměna likvidátora ve výši [částka] ([Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][částka]).V odůvodnění polemizoval s názorem Vrchního soudu v Praze, že i v případě nemajetné osoby je přiměřenou odměnou odměna ve výši [částka]. Na podporu svého stanoviska odkázal i na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, č. j. I. ÚS 3214/20 a zákonnou úpravu podle § 7 nařízení vlády č. 351/2013. Vyšel z toho, že v případě nemajetné a nečinné společnosti bez zaměstnanců činnost likvidátora žádnou vysokou míru kvalifikace nevyžaduje, protože spočívá v podstatě jen v administrativních úkonech za účelem zjištění případného majetku likvidované společnosti, mající povahu typizovaných úkonů a skutečná míra odpovědnosti likvidátora u takové likvidace je minimální a v podstatě fakticky nulová, jinak je tomu pak u složitých likvidací. Při přiměřeném zvýšení odměny likvidátora je třeba vzít v úvahu, že existuje právním předpisem stanovená horní hranice pro přiměřené zvýšení odměny likvidátora ve výši [částka]. Soud za přiměřenou výši odměny v případě likvidace nemajetné a nečinné společnosti, kdy by jediným důvodem pro zvýšení odměny měla být skutečnost, že likvidátorem je soudem jmenovaná osoba ze seznamu insolvenčních správců, tedy i s přihlédnutím k míře kvalifikace likvidátora a míře jeho odpovědnosti, lze odměnu likvidátora zvýšit nejvýše na [částka], tedy do cca 1/3 maximálního možného zvýšení odměny.

5. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se jedná o takovou situaci, stanovil soud odměnu likvidátora ve výši [částka].

6. Pokud jde o náhradu hotových výdajů, soud přiznal částku ve výši [částka], a to postupem podle § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nepřiznal částku [částka], a to vzhledem k tomu, že likvidátor má provozovnu v Liberci a tuto je třeba považovat za jeho sídlo, proto mu právo na cestovní náhrady nesvědčí. Soud tak učinil s odkazem na § 9 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Likvidátor ve včasném odvolání podaném výslovně proti bodu II. a IV. napadeného usnesení navrhl změnu rozhodnutí soudu tak, že by mu měla být soudem přiznána odměna ve výši [částka] a náhrada nákladů likvidace ve výši [částka]. V odůvodnění odvolání uvedl, že pokud soud výši odměny likvidátora odvozoval z průměrné mzdy administrativního pracovníka dle statistu ČŠÚ, není takový postup správný, a to již z toho důvodu, že takový pracovník je zaměstnancem, kterému veškeré náklady na výkon práce ze závislé činnosti hradí stát. Pokud vůbec by šlo takový příměr použít, muselo by se jednat o hrubou mzdu. Likvidátor odkazuje i na argumentaci Vrchního soudu v Praze, podle které ve shodných podmínkách likvidace přísluší likvidátorovi odměna ve výši [částka]. Podle likvidátora je věc problémem nedokonalé právní úpravy, kdy likvidátorem lze jmenovat pouze osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Za takové situace nelze považovat za nespravedlivé, že při jednoduché likvidaci by měla být přiznána odměna ve výši ½ zákonného limitu ve výši [částka]. Jako nespravedlivé vnímá stanovení jakéhokoli limitu vůbec. Podle odvolatele není dán důvod pro zkrácení odměny. Pokud jde o náhradu cestovních výdajů likvidátor uvedl, že žádné zákonné ustanovení nezakládá fikci o tom, že provozovnu insolvenčního správce je pro potřeby náhrady hotových výdajů považovat za sídlo likvidátora. Zřízení provozovny má význam pouze pro účely ustanovení v insolvenčním řízení a na existenci povinnosti zajišťovat v takové provozovně činnost insolvenčního správce v úředních hodinách. Důvod pro nepřiznání náhrady za zpáteční cestu ze sídla navrhovatele v Brně do sídla likvidované právnické osoby pouze z důvodu, že má likvidátor provozovnu v Liberci není možné, když v úředních hodinách je likvidátor povinen v ní vykonávat činnosti v rámci výkonu funkce likvidátora, což vylučuje, aby ve stejné době vykonával činnost likvidátora na jiném místě. V dobu mimo úřední hodiny liberecké provozovny byl likvidátor povinen být ve svém sídle v Brně, a právě v rámci této jiné činnosti musel k prohlídce sídla likvidované právnické osoby cestovat z Brna, což mělo za následek vznik uplatněného jízdního výdaje. Odkázáno bylo i na podanou zprávu o průběhu likvidace, kdy byla účtována pouze jediná zpáteční jízda z místa sídle v [adresa], uskutečnění tohoto úkonu bylo nezbytné a mělo vliv na další průběh likvidace.

8. Odvolací soud přezkoumal usnesení v odvoláním napadeném rozsahu podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.

9. Z obsahu spisu, zejména pak z návrhu na přiznání odměny likvidátora a náhrady jeho nákladů, odvolací soud zjistil, že likvidátor vyčíslil výdaje vynaložené v souvislosti s prováděním likvidace následujícím způsobem. Požadoval vyplacení odměny likvidátora ve výši [částka] a náhradu hotových výdajů v celkové výši [částka], sestávající se z částky [částka] (výpis z evidence cenných papírů), částky 3x [částka] (žádost o součinnost [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]), částky [částka] (cestovní náhrady ze sídla likvidátora v Brně do sídla likvidované právnické osoby).

10. Soud prvního stupně přiznal likvidátorovi odměnu ve výši [částka] a náhradu hotových výdajů ve výši [částka] (výpis z evidence cenných papírů a poštovné). Nepřiznal likvidátorovi odměnu nad částku ve výši [částka] a náhradu cestovních výdajů ve výši 4 600, [částka]. Předmětem odvolání likvidátora je nepřiznaná výše jím vynaložených výdajů.

11. Pokud jde o odměnu likvidátora odvolací soud ji ve shodě se soudem prvního stupně posuzoval podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši [částka]. Podle okolností případu může soud odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše [částka].

13. Na základě výše uvedeného je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že byla správně zohledněna míra odborné kvalifikace a odpovědnosti likvidátora při předmětné likvidaci a přiznaná zvýšená odměna ve výši [částka] je zcela odpovídající okolnostem nemajetné a nečinné právnické osoby, bez zaměstnanců. Je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že jednotlivé úkony, které likvidátor činí, jsou úkony typizované a odpovědnost likvidátora je v takovém případě zcela minimální, ne-li nulová. Dovolávání se částky vyšší není na místě, když z průběhu likvidace se nepodává, že probíhala za ztížených podmínek. Pokud jde o použití hodinové sazby [částka] jako údaje o průměrné hodinové mzdě administrativního pracovníka dle ČSÚ a použití tohoto údaje jako vodítka pro stanovení výše odměny, je třeba souhlasit s odvolatelem, že se nejedná o příměr nejvhodnější. Nicméně tento údaj není, podle názoru odvolacího soudu, rozhodují pro závěr o stanovení výše odměny likvidátora v projednávané věci. Takovou skutečností je fakt, že byla likvidována nemajetná a nečinná právnická osoba, bez zaměstnanců a majetku. Za takové situace stanovení výše odměny ve výši cca 1/3 nejvýše možné odměny je zcela odpovídající.

14. Pokud jde o uplatněné cestovní náhrady (§ 9 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) za jednu cestu na trase [adresa], konanou motorovým vozidlem a vyúčtovanou ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno], [částka], je správný závěr soudu prvního stupně, že tyto nelze přiznat, když likvidátor má provozovnu v Liberci, a právě vzhledem k této skutečnosti byl také jmenován likvidátorem právnické osoby se sídlem v Liberci. Pokud tedy likvidátor uskutečnil jízdu do sídla likvidované společnosti v Liberci ze sídla v Brně, přestože má zřízenou provozovnu v Liberci, není možné takový náklad hodnotit jako účelně vynaložený, když posouzení obvyklosti a účelnosti vynaložení cestovních výdajů je hledisko, ze kterého vychází soud při přiznání náhrady.

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního v odvoláním napadeném rozsahu stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.