o zaplacení 1 831 388 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. prosince 2021, č. j. 34 Cm 42/2021-69 ve znění opravného usnesení z 26. ledna 2022, č. j. 34 Cm 42/2021-79

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 12. 3. 2021, č. j. 34 Cm 42/2021-21 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na nákladech námitkového řízení částku 47 880 Kč ve stanovené lhůtě (výrok II.). Usnesením výše uvedeným pak byla opravena nesprávnost ve výroku II. napadeného rozsudku, kdy správná výše nákladů řízení činí 51 506 Kč.

2. Z odůvodnění se podává, že k návrhu žalobce byl vydán směnečný platební rozkaz, odvozený od směnky vlastní vystavené žalovaným dne 24. 11. 2011, na základě které se zavázal zaplatit žalobci dne 15. 1. 2021 směnečný peníz ve výši 1 831 388 Kč. Žalovaný slib nesplnil a nezaplatil směnku v den splatnosti ani na výzvu žalobce.

3. Ve včasných námitkách žalovaný namítl excesivní vyplnění blankosměnky. Poukázal na odlišné písmo u údajů místa a data vystavení směnky, dne její splatnosti a směnečné sumy. Na případné vyplnění blankosměnky byl žalovaný upozorněn dopisem právního zástupce žalobce z 30. 12. 2020. Směnka byla vystavena jako zajištění závazku z dohody o uznání dluhu z 29. 12. 2015, na jejímž základě žalovaný uznal dluh ve výši 2 000 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce z 31. 12. 2010 a zavázal se hradit úrok z prodlení ve výši 20% ročně a dluh zaplatit do 31. 12. 2016. V souvislosti s vystavením blankosměnky žalovaný udělil žalobci oprávnění ji vyplnit ke dni 1. 1. 2017 (tj. dni následujícímu po dni, kdy měl dluh zaplatit) a jako směnečná suma mohla být doplněna částka, kterou bude žalovaný dlužit z titulu dohody o uznání závazku ke dni jejího vyplnění. Tomu předcházelo uzavření smlouvy o půjčce z 31. 12. 2010, na jejímž základě žalobce žalovanému půjčil 2 500 000 Kč a smlouvy o půjčce z 1. 11. 2011, na jejímž základě žalobce půjčil žalovanému 400 000 Kč. V případě obou půjček byl sjednán smluvní úrok ve výši 20% ročně z dlužné částky. Dne 31. 5. 2016 žalovaný zaplatil 100 000 Kč a dne 30. 9. 2016 částku 100 000 Kč, a proto dlužná částka k 31. 12. 2016, kdy byla blankosměnka vyplněna, činila 1 800 000 Kč. Vzhledem k tomu, že směnka zajištovala závazek původně ze smluv o půjčkách, které jsou reálným kontraktem, nebylo prokázáno, že žalobce žalovanému skutečně půjčené peníze předal. Žalovaný zaplatil žalobci celkem 1 720 000 Kč, jak vyplývá ze soupisu provedených splátek. Z potvrzení na smlouvě o půjčce z 1. 11. 2011 je zřejmé předání dalších 400 000 Kč. Žalovaný by tak měl dlužit na jistině půjčky z 31. 12. 2010 celkem 780 000 Kč. Ohledně nároku ze smlouvy o půjčce z 1. 11. 2011 namítl promlčení nároku. Kromě splátek uvedených v soupisu žalovaný prováděl v období od ledna 2010 do října 2020 i další splátky, které nemá potvrzeny, ty byly prováděny minimálně po 40 000 Kč měsíčně, a byly žalobci předávány v hotovosti. Dle tvrzení žalovaného byly splátky započítávány na dohodnutý úrok. K písemnému potvrzení jejich předání začalo docházet až od května 2019. Kauzální pohledávka žalobce tak zanikla splněním. Dále namítl, že mu směnka nebyla před podáním žaloby předložena k placení a nebyla doložena ani protestační listina. Nebyla mu zaslána ani předžalobní výzva, a proto nemá žalobce právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalobce navrhl ponechat směnečný platební rozkaz v platnosti. K námitce excesivního vyplnění blankosměnky uvedl, že je na žalovaném, aby prokázal existenci oprávnění žalobci doplnit ji o chybějící údaje. V námitkách žalovaný neuvedl konkrétní tvrzení a jsou tak neurčitá. Učinil nesporným uzavření smlouvy o půjčce z 31. 12. 2010, podle které půjčil žalovanému 2 500 000 Kč a ze dne 1. 11. 2011, podle které půjčil žalovanému 400 000 Kč s tím, že u obou půjček byl sjednán 20% úrok z prodlení ročně. Nesporným učinil i uzavření dohody o uznání dluhu z 29. 12. 2015, na jejímž základě žalovaný uznal dluh ve výši 2 000 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce z 31. 10. 2010, resp. 31. 12. 2010, který měl být zaplacen do 31. 12. 2016 se sjednaným smluvní úrokem z prodlení ve výši 20% ročně. Není pravdou, že by směnka byla vystavena jako zajištění závazku žalovaného z dohody o uznání dluhu. Blankosměnka zajištovala závazek ze smlouvy o půjčce datované 31. 12. 2010, fakticky uzavřené 24. 11. 2011 ve výši 2 500 000 Kč. Tvrzení žalovaného o provedených platbách je neurčité a vzájemně rozporné. Datum splatnosti uvedené na směnce odpovídá datu uvedenému ve výzvě právního zástupce žalobce z 30. 12. 2020 a nepředchází datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky. Učinil nesporným, že žalovaný zaplatit žalobci celkem 1 720 000 Kč a na jistině půjčky z 31. 12. 2010 žalobci dluží 780 000 Kč. Nárok ze směnky není promlčen a nemá na něj vliv ani případná námitka týkající se promlčení závazku, jejíž splnění směnka zajišťuje. S ohledem na uzavření dohody o uznání dluhu z 29. 12. 2015 běží nová desetiletá promlčecí doba od 1. 1. 2017. Směnka je splatná 15. 1. 2021, návrh byl k soudu podán dne 24. 2. 2021 a nedošlo tak k marnému uplynutí tříleté promlčecí doby. Námitku o prováděných splátkách v hotovosti nelze pro její neurčitost projednat. Pokud by došlo k plnění takových splátek, bylo povinností žalovaného vyžádat si potvrzení o platbách. Námitka, že mu směnka nebyla předložena k placení a nebyla doložena protestační listinou, neobstojí, neboť platí, že ani v případě nepředložení směnky k placení neztrácí žalobce vůči žalovanému jako přímému dlužníku žádná postižní práva. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dluhu.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 31. 10. 2010 (písařskou chybou uvedeno 31. 12. 2010) uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalovanému 2 500 000 Kč s povinností tuto vrátit žalobci do 31. 12. 2013, kdy byl mezi nimi sjednán 20% úrok z prodlení v případně pozdní úhrady dluhu. Na tuto půjčku žalovaný zaplatil od 2. 12. 2014 do 15. 10. 2020 celkem 1 720 000 Kč. Dále bylo nesporné, že dne 1. 11. 2011 uzavřeli účastníci další smlouvu o půjčce na částku 400 000 Kč se závazkem žalovaného dluh uhradit do 30. 6. 2012. Tato půjčka byla žalovaným žalobci zcela uhrazena v období od 16. 4. 2012 do 11. 6. 2014. Nesporným bylo uzavření dohody o uznání závazku dne 29. 12. 2015 v celkové výši 2 000 000 Kč s 20% úrokem podle smlouvy o půjčce z 31. 10. 2010 se závazkem dluh zaplatit do 31. 12. 2016. Žalovaný žalobci zaplatil dne 31. 5. 2016 částku 100 000 Kč a dne 30. 9. 2016 částku 100 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve výši minimálně 780 000 Kč s upozorněním na případné vyplnění blankosměnky výzvou z 30. 12. 2020.

6. Soud prvního stupně poukázal na to, že žalobce splnil svoji povinnost předložením směnky vlastní, z níž vyplývá nesporný a abstraktní závazek žalovaného zaplatit směnečnou sumu na ní uvedenou a nároky s tím související. Poukázal na povinnost žalovaného prokázat svá námitkové tvrzení.

7. Námitku žalovaného, že nebyl vyzván před podáním žaloby k zaplacení závazku, vyhodnotil jako nedůvodnou, s ohledem na nesporné tvrzení účastníků, že žalobce upomínal žalovaného na nesplnění závazku dopisem z 30. 12. 2020. Pokud žalovaný ani po zahájení řízení dobrovolně na směnku neplatil, je možné žalobci náhradu nákladů řízení přiznat podle § 142a odst. 2 o. s. ř.

8. Neobstojí námitka žalovaného o nepředložení směnky k placení a její neopatření protestační listinou, neboť ani v případě zmeškání prezentační a protestační lhůty podle § 53 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ neztrácí žalobce jako věřitel ze směnky vůči žalovanému jako přímému dlužníku žádná postihová práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002).

9. Námitku promlčení neshledal jako důvodnou. Námitka promlčení směnkou zajištěného pohledávky nemá vliv na její existenci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1181/2009 z 31. 3. 2010). Při absenci jiného ujednání nelze považovat námitku promlčení směnkou zajištěné pohledávky za účinnou obranu proti povinnosti směnku zaplatit. Nic takového nebylo však v řízení tvrzeno. Neobstála by ani případná námitka promlčení ve vztahu k uplatněné směnce s ohledem na její splatnost 15. 1. 2021, podání žaloby k soudu dne 24. 2. 2021 a vzhledem k zákonem stanovené tříleté promlčecí době stanovené v čl. I § 70 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ, kdy tato ke dni podání žaloby neuplynula.

10. Námitka žalovaného, že směnka zajišťovala závazek z dohody o uznání dluhu z 29. 12. 2015, neobstojí. Tvrzení žalovaného, že spolu s dohodou o uznání dluhu z 29. 12. 2015 byla uzavřena ústní dohoda o vyplnění blankosměnky o datum splatnosti 1. 1. 2017 a směnečné sumy podle skutečného dluhu žalovaného dle uznávacího prohlášení je v rozporu se jeho účastnickou výpovědí, v níž uvedl, že žádná taková dohoda nebyla uzavřena, neboť k ní nebyl důvod a po splnění závazku podle dohody o uznání závazku měla být blankosměnka žalovanému vrácena. Žalobce popřel tvrzení žalovaného o uzavření dohody o vyplnění blankosměnky o chybějící údaj data splatnosti směnky a výši směnečné sumy. Nebylo tak prokázáno, že by došlo k uzavření ústní, případně konkludentní dohody o vyplnění blankosměnky o údaje výše uvedené. Nelze dovodit ani konkludentní způsob uzavření takové dohody ani tím, že žalovaný jako výstavce směnku podepsal a předal ji žalobci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4087/2013).

11. Ohledně námitky excesivního vyplnění blankosměnky v údaji směnečné sumy soud uzavřel, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že směnka zajišťovala závazek, který činil pouze částku 2 000 000 Kč z dohody o uznání závazku, nikoliv všechny dosud nesplacené závazky žalovaného dle smluv o půjčkách, včetně úroku z prodlení ve výši 20% ročně. Plnění žalovaného, s výjimkou neprokázaných plnění hotovostních splátek ve výši 40 -50 000 Kč podle soudu nemohla způsobit zánik všech pohledávek žalobce z výše popsaných smluv o půjčkách jejich splněním. Z předžalobní výzvy žalobce, kterou vyzýval žalovaného k dobrovolnému splnění jeho závazku z obou smluv o půjčkách a upozornil ho na možnost vyplnění směnky, která závazky zajišťuje částkou 780 000 Kč, která byla žalobcem označena jako část jistiny z půjčky uzavřené 31. 12. 2010, nelze přisvědčit žalovanému, že žalobce mohl do směnky doplnit k datu 1. 1. 2017 maximálně tuto částku a nikoli směnečnou sumu, která je na sporné směnce vyznačena. V předžalobní výzvě byl žalovaný upozorněn, že mu dosud nebyl uhrazen ani smluvní úrok z prodlení. Lze přisvědčit žalobci, že uznání závazku není privativní nebo kumulativní novací původního závazku založeného smlouvou z 31. 12. 2010 pro částku 2 500 000 Kč, ale pouze prohlášením žalovaného, že k 29. 12. 2015 trvá dluh z v něm uvedené smlouvy o půjčce.

12. Námitku, že v období od ledna 2010 do října 2020 platil žalovaný i další hotovostní splátky, které nemá potvrzeny a které byly prováděny minimálně po 40 000 Kč měsíčně a předávány žalobci třetími osobami vyhodnotil jako neurčitou s ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl jaké konkrétní splátky, kdy a kým byly v tvrzeném období prováděny. S ohledem na nedostatek tvrzení ani neprováděl důkazy k těmto tvrzením navržené, když poukázal na to, že nedostatek tvrzení nelze nahrazovat provedením důkazu.

13. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný v období od 16. 4. 2012 do 15. 10. 2020 žalobci vrátil na základě smluv výše uvedených celkem 1 720 000 Kč a tato plnění bylo vždy započítáno na jistinu dluhu. Tomu odpovídá výzva k zaplacení částky 780 000 Kč z 30. 12. 2020.

14. Žalovaný v řízení netvrdil, jakým konkrétním způsobem zanikl nárok žalobce z obou smluv o půjčkách a ani výpočet soudu popsaný v bodech 57. - 62. odůvodnění nemůže nahradit splnění povinnosti žalovaného tvrdit skutečnou výši dluhu.

15. S ohledem na výše uvedené, kdy žalovaný neprokázal své námitky, námitku o splácení dluhu v hotovostních platbách po 40-50000 Kč v letech 2010-2020 vyhodnotil jako neurčitou, postupoval podle § 175 odst. 4 o. s. ř. a rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci úspěšnému v námitkovém řízení byla přiznána náhrada nákladů za jeho právní zastoupení, jak vyčíslena v bodě 65 odůvodnění napadeného rozsudku a dále početní chyba opravena usnesením z 26. 1. 2022.

17. Žalovaný ve včasném odvolání navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Má za to, že tvrzení žalovaného o tom, že každý měsíc od ledna 2010 do října 2020 hradil na směnkou zajištěný závazek částku minimálně ve výši 40 000 Kč v hotovosti je dostatečně konkrétní a soud měl k takovému tvrzení provést jím navržené důkazy výslechem svědků. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5257/2009 z 30. 11. 2011. Dále poukázal na rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1128/2011 z 28.28.2012, dle kterého platí, že soud měl akceptovat upřesnění výše uvedené námitky během účastnického výslechu žalovaného. Námitka je dostatečně konkrétní, čemuž nebrání ani to, že žalovaný neuvedl, v jaké konkrétní dny a konkrétně kterým svědkem byla finanční hotovost předána žalobci, příp. vložena do jeho domovní schránky. Rozhodující je, že uvedl, v jakém konkrétním rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a vymezil, na jakých skutkových okolnostech zakládá svoji obranu proti němu.

18. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Soud prvního stupně postupoval správně, v souladu s platným právem, na jeho závěrech nemůže nic změnit ani podané odvolání. V podrobnostech odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozsudku, zejména závěry konkretizované v bodech 40. - 42. a násl. a s ohledem na tvrzení žalovaného obsažená v jeho odvolání pak závěry v bodech 49., 53., 63 a 64. odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě tohoto přijatých.

20. Nárok uplatněný žalobou posoudil jako nárok majitele platné směnky na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), kdy podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce směnky vlastní zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I § 28 odst. 1 a 2 ZSŠ přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku po splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má majitel, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky od dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

21. Lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalobce splnil svoji povinnost tím, že soudu předložil originál směnky, z níž dovozuje svůj nárok, přičemž z ní vyplývá nesprávný abstraktní závazek žalovaného zaplatit směnečnou sumu na ní uvedenou a nároky s ní související. Je tak na žalovaném, aby prokázal svá námitková tvrzení.

22. Neobstojí námitka žalovaného, že ze směnky nelze požadovat plnění, neboť pohledávka žalobce za žalovaným ze smlouvy o půjčce z 1. 11. 2011 je promlčena. Platí totiž, že námitka promlčení směnkou zajištěné pohledávky nemá vliv na její existenci. Při absenci jiného ujednání nelze považovat námitku promlčení směnkou zajištěné pohledávky za účinnou obranu proti povinnosti směnku zaplatit. Ostatně žalovaný v námitkách netvrdil, že by mezi účastníky existovala dohoda, že v případě promlčení směnkou zajištěné pohledávky ze smlouvy o půjčce z 1. 11. 2011 nelze vymáhat nároky z této smlouvy prostřednictvím sporné směnky (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1181/2009 z 31. 3. 2010). Námitku promlčení, jak žalovaným uplatněna v písemně podaných námitkách, nelze považovat za námitku promlčení směnečného nároku, když z jejího obsahu toto nevyplývá. Lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že i v případě, že by tato byla řádně uplatněna, pak nemůže obstát, když směnka je splatná dne 15. 1. 2021, nárok uplatněn u soudu žalobou dne 24. 2. 2021 a podle čl. I § 70 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ platí, že směnečné nároky se promlčují proti příjemci ve třech letech ode dne splatnosti směnky.

23. Neobstojí námitka žalovaného, že směnka zajišťovala závazek z uznání dluhu z 29. 12. 2015, kdy současně s ním byla uzavřena ústní dohoda o vyplnění blankosměnky o chybějící datum splatnosti dne 15. 1. 2021 a výši směnečné sumy odpovídající závazku specifikovanému v uznání dluhu. Výše uvedené námitkové tvrzení bylo vyvráceno samotnou účastnickou výpovědí žalovaného, kdy uvedl, že se žalobcem neuzavřel žádnou dohodu o vyplnění blankosměnky a žalobce zároveň popřel její uzavření při podpisu dohody o uznání závazku.

24. Nelze přisvědčit námitce žalovaného, že do směnky mohla být vyplněna maximálně směnečná suma ve výši 780 000 Kč, což žalovaný dovozuje z výzvy k zaplacení z 30. 12. 2020. Z obsahu předmětné výzvy je zřejmé, že žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení minimálně této částky, definované jako zůstatek půjčky poskytnuté žalobcem žalovanému na základě smlouvy z 31. 12. 2010 v celkové výši 2 500 000 Kč s tím, že primárně je třeba uhradit tento dluh. Zároveň je výzvě upozorňován na skutečnost, že dosud nedošlo k úhradě sjednaného úroku z této půjčky ve výši 20 % a dále nedošlo k úhradě příslušenství v podobě 20% úroku p. a. ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne 1. 11. 2011 ve výši 400 000 Kč, která byla uhrazena co do jistiny.

25. Ze stejného důvodu nemůže obstát námitka žalovaného, že do směnky mohla být doplněna pouze částka 1 800 000 Kč s ohledem na platby žalovaného dne 31. 5. 2016 a 30. 9. 2016 vždy po 100 000 Kč. Takové tvrzení je především v rozporu s předchozí námitkou, že do směnky mohla být doplněna pouze částka 780 000 Kč. Nadto jak výše dovozeno, nebylo prokázáno, že směnky zajišťuje závazek z dohody o uznání dluhu a že tak mohla být doplněna v údaji směnečné sumy maximálně 2 000 000 Kč.

26. Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že námitka žalovaného, že žalobci hradil splátky minimálně ve výši 40 000 Kč měsíčně v hotovosti předáním přímo žalobci od ledna 2010 do října 2020, které mu nebyly žalobcem písemně potvrzeny, je neurčitá, a proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud se jí nezabýval a neprovedl k tomu žalovaným navržený důkaz výslechem svědků. Takto uplatněnou námitku je třeba vnímat v kontextu s jeho tvrzením před soudem prvního stupně dne 6. 12. 2021, že splátky předávané žalobci činily 50 000 Kč měsíčně, a to v období po uznání dluhu s tím, že později splátky činily 40 000 Kč, a to do listopadu 2020. Není tak zřejmé, jaká konkrétní částka byla žalovaným placena bez potvrzení, nelze ani dovodit konkrétní tvrzení žalovaného v jakém rozsahu byla směnečná suma vyplněna excesivně. V návaznosti na takto doplněná tvrzení, která jsou ve vzájemném rozporu, se tak jevilo jako nezbytné, aby žalovaný přesně specifikoval, jaké částky konktrétně platil bez potvrzení, kdy, kdo byl případně při jejich předání přítomen, nebo je předával v zastoupení žalovaného žalobci nebo do jeho domovní schránky. Přitom platí, že pokud žalovaný namítá excesivní vyplnění blankosměnky, je na něm, aby uvedl, jaká konkrétní suma měla být vyplněna (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5884/2017 z 26. 3. 2018).

27. Za situace, kdy žalovaným uplatněná námitková obrana byly shledána neurčitou, postupoval tento soud správně, pokud neprovedl výslech navržených svědků. Nelze totiž nedostatek skutkových tvrzení nahrazovat provedením důkazu výslechem svědků. Odkaz žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5257/2009 z 30. 11. 2011 a sp. zn. 29 Cdo 1128/2011 z 28. 8. 2012, z nichž dovozuje, že by soud měl akceptovat upřesnění výše uvedené námitky během účastnického výslechu žalovaného, není přiléhavý. Ze žalovaným uplatněné námitky totiž nevyplývá v jakém rozsahu, tj. v jaké výši směnečné sumy je směnečný platební rozkaz napadán, když na něj nelze vztáhnout předchozí uplatněnou námitku, že do směnky mohl být vyplněn směnečný peníz jen v rozsahu částky 780 000 Kč, resp. 1 800 000 Kč.

28. S ohledem na závěry výše uvedené tak, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když za správný lze považovat výrok o nákladech řízení, jejichž výše byla opravena opravným usnesením. V řízení úspěšnému žalobci totiž náleží náhrada nákladů námitkového řízení sestávající se z nákladů za právní zastoupení žalobce (§ 142 o. s. ř.).

29. Vzhledem k tomu, že před podáním žaloby žalobce žalovanému doručil výzvu k zaplacení, nebyl dán důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v námitkovém řízení úspěšnému žalobci.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty se sestávající z náhrady za dva úkony právní služby po 15 660 Kč (za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, vše podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. dále jen AT), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), přičemž uloženou povinnost je třeba splnit v zákonné lhůtě k rukám právního zástupce žalobce (§ 211, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).