o zaplacení 14 638 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2025, č. j. EPR 214339/2024-18

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku ze žaloby podané v této věci, který v tomto případě činí [částka]. Vzal za prokázané, že žalobce je svobodný, je ale závislý na pomoci osob, se kterými nežije ve společné domácnosti, to znamená rodinní příslušníci a kamarád. V roce 2024 byl pět měsíců evidován na úřadu práce a na hmotném zabezpečení uchazečů o zaměstnání a obdržel [částka]. Od 1. 1. 2025 je zaměstnán na poloviční úvazek jako provozní v hotelu [právnická osoba] v Třeboni se základním platem [částka]. Má příjmy z pronájmu ve výši [částka] po odečtení daně. Vlastní dvě nemovitosti, a to byt v Praze, který je zatížený hypotékou, a polovinu bytového domu v Třeboni.

2. Soud dospěl k závěru, že žalobce měl a má k dispozici finanční prostředky z pronájmu a z hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání a nyní z pracovního poměru. Z ničeho nevyplývá, že by byl žalobce omezen při hledání zaměstnání, kde by dosáhl lepšího ohodnocení. Žalobce je současně podnikatelem, i když s nulovými příjmy z podnikání. Neúspěch v podnikání neshledal soud jako důvod pro snížení poplatkové povinnosti žalobce, protože by tím byl zvýhodněn na úkor podnikatelů v podnikání úspěšných.

3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, případně navrhl odložení splatnosti soudního poplatku do právní moci rozhodnutí ve věci samé. Uvedl, že ze zjištění, ze kterých soud prvního stupně vycházel, je zřejmé, že není v možnostech žalobce uhradit předmětný soudní poplatek. Podle těchto zjištění příjmy žalobce v minulých obdobích nepřesáhly [částka], což nedostačuje na úhradu soudního poplatku, jehož výše je [částka]. Soud nevzal v úvahu, že žalobce musí také vynaložit určité prostředky na výdaje spojené se zajištěním jeho živobytí a dále na hypotéku na byt v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] a na splácení úvěru poskytnutého [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba] Těmito okolnostmi se soud prvního stupně nezabýval.

4. Žalobce se pokoušel sehnat lépe placené zaměstnání, ale se svou snahou neuspěl, většinou proto, že zaměstnavatelé požadovali vysokoškolské vzdělání. Proto vzal zatím za vděk nabídce svého známého na soudem zjištěný poloviční úvazek. Ostatně soudí, že soudu nepřísluší spekulace, jakých příjmů by mohl žalobce dosáhnout. Pro posouzení návrhu na přiznání poplatkové úlevy je rozhodující, jaké poměry účastníka řízení skutečně jsou.

5. Co se týká podnikání žalobce, pak jeho příjem z podnikání je nulový. To však neznamená, že je neúspěšným podnikatelem. Žalobce vůbec nepodniká, a tedy podnikatelem není. Mimoto není správná úvaha, že by mělo dojít k znevýhodnění úspěšných podnikatelů. Důvody úspěchu nebo neúspěchu v podnikání nejsou kritériem, které by zákon znal. Tyto úvahy by vedly k tomu, že by podnikatelé fakticky nemohli dosáhnout osvobození od soudních poplatků. Žalobce musel svoje podnikání pozastavit v důsledku protiprávního jednání žalované strany. Kromě toho, v tomto řízení nevystupuje žalobce jako podnikatel, nýbrž jako spotřebitel, a tedy okolnosti spojené s jeho podnikáním nejsou v této věci významné.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

7. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.

8. Ze žalobcem předloženého Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vyplývá, že je vlastníkem bytu o velikosti 3+1 v [adresa]. Z katastru nemovitostí vyplývá, že tato nemovitost je zatížena zástavním právem smluvním. Dále je jedním ze spoluvlastníků domu, který je v katastru nemovitostí označen jako stavba ubytovacího zařízení, a to v Třeboni, [adresa]. Žalobci náleží šest jednotek s podílem na společných částech domu. Druhým spoluvlastníkem je [jméno FO], který je vlastníkem tří jednotek s podílem na společných částech domu. Tato nemovitost není zatížena věcnými břemeny.

9. Sám žalobce v Prohlášení uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou, a to v části V. tiskopisu Prohlášení v bodech 20. a 22. To rovněž koresponduje s údaji živnostenského rejstříku, kde je žalobce zapsán od 16. 3. 2017 s oborem činnosti ubytovací služby, a to na dobu neurčitou. Přerušení provozování živnosti žalobce ohlásil na dobu od 11. 6. do 31. 12. 2018 a od 3. 6. do 31. 12. 2024. V současnosti je tedy aktivním podnikatelem bez ohledu na to, zda skutečně nějakou podnikatelskou činnost vyvíjí a zda z ní má či nemá příjmy.

10. Žalobce v Prohlášení uvedl, že je jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba], která vznikla dne 6. 4. 2023. Tato společnost zatím nezaložila žádnou účetní uzávěrku do sbírky listiny. Z účetní uzávěrky společnosti Pechospol s.r.o., kde je žalobce také jediným společníkem a jednatelem, za rok 2023 vyplývá, že má aktiva ve výši [částka] s tím, že jde výlučně o oběžná aktiva. Ve stejném roce společnost utržila [částka]. Ztráta z hospodaření činí [částka]. Z podstatné části je způsobena osobními náklady ve výši [částka]. Poslední společnost, kde je žalobce jediným společníkem a jednatelem, je společnost [právnická osoba]. Podle účetní uzávěrky za rok 2023, jak je založena ve sbírce listin, nemá společnost žádná aktiva a neměla v uvedeném roce ani žádné tržby.

11. Ohledně příjmů z pronájmů žalobce uvedl v části VII. bod 29. Prohlášení jejich celkovou výši [částka] před zdaněním a [částka] po zdanění.

12. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalobcem uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

13. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

14. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobou uplatněný nárok a v žalobě obsažené vylíčení rozhodných skutečností není zjevně nesmyslné a nemožné. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalobce v tomto řízení se svým nárokem skutečně uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

15. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že žalobce je majitelem shora uvedených nemovitostí. Není nijak osvědčeno, že k těmto nemovitostem mají právo ještě jiné osoby (s výjimkou rovněž shora uvedeného zástavního práva). Neuvádí to ani žalobce v Prohlášení, tvrdí to jen jeho právní zástupce. Odvolací soud tedy považuje za vlastníka pouze žalobce. Zástavním právem zatížený byt v Praze by byl cennou hodnotou, nebýt jeho zatížení věcným břemenem. Pro potřeby posouzení poměrů žalobce tedy nejde o nemovitost významnou. Za významnou je nutné považovat nemovitost v Třeboni, nijak nezatíženou. Opět jen právní zástupce žalobce tvrdí, že není prodejná. To osvědčeno není a pro nemovitost ležící v centru Třeboně by takové osvědčení bylo nezbytné. Navíc budova sestává z vyčleněných jednotek a potom není ani nutné prodávat celý spoluvlastnický podíl, což mohl by být požadavek nepřiměřený, ale lze prodat i jen některou nebo některé jednotky samostatně.

16. Žalobcem uvedené a odvolacím soudem ověřené obchodní podíly ve výše uvedených obchodních společnostech zřejmě nebudou zcela bezcenné, ale s ohledem na to, co bylo zjištěno o jejich hospodářské situaci, může být jejich hodnota jen nevýznamná ve vztahu k ověřování poměrů žalobce v této věci.

17. Podstatnou část příjmů žalobce představují příjmy z nájemného. Zde je ovšem nutné tvrzení žalující strany, a také závěry soudu prvního stupně, korigovat. Žalobce v Prohlášení uvádí hrubé příjmy z pronájmů v částce [částka]. Potom ovšem nemůže být jejich výše po zdanění [částka], protože to by odpovídalo dani z příjmů v sazbě 30 %. Jak je obecně známé, činí sazba daně z příjmů fyzických osob pouze 15 %. Je zřejmé, že žalobce zaměnil paušálně uplatněnou výši výdajů spojených s tímto příjmem, jejíž výše je skutečně 30 %, se samotnou daní. [adresa] [Anonymizováno][Anonymizováno]Kč proto odpovídá základu daně z tohoto příjmu. Tato částka ovšem v této souvislosti není významná. Významný totiž není čistý zisk z pronájmů, ale celkové příjmy snížené jen o daň z těchto příjmů. Tedy základem pro výpočet je částka [částka]. Kolik by činila takto snížená částka lze vyčíslit jen orientačně. Jen orientačně proto, že bez znalosti celého přiznání žalobce k dani z příjmů nelze vzít v úvahu všechny významné okolnosti. Vycházejíce z daňového základu [částka] by činila daň z příjmů 15 % z této částky, tedy [částka]. Více to být nemůže, půjde spíše o částku nižší. Předně nelze předem vyloučit, že žalobce neuplatnil některé částky, které snižují základ jeho daňové povinnosti (některá pojištění, dary a podobně), a zcela určitě uplatnil slevu na dani na poplatníka. Proto je daň z těchto příjmů ve výši [částka] maximálně možná, ale reálně půjde téměř jistě o částku o něco nižší. Potom celkové příjmy z nájmů ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno] snížené o dan z příjmů nejvýše [částka] dávají pro zkoumání poměrů žalobce rozhodnou částku těchto příjmů nejméně ve výši [částka]. Nejde tedy o příjem zanedbatelný.

18. Nicméně je nutné uznat, že i tak jde spolu s ostatními příjmy žalobce o příjem nedosahující výše poplatkové povinnosti v této věci.

19. Co se týká výdajů, je nepochybné, že žalobce, ostatně jako každý člověk, je nucen vynakládat částky nezbytné pro zajištění jeho základních životních potřeb. Protože tato nutnost stíhá každého člověka, může si každý dobře představit, kolik takové náklady, v přiměřené výši činí. Není tedy nutné jejich konkrétní výši dokládat. Ostatně jen málo lidí si o těchto výdajích vede přesnou evidenci. Tyto náklady je nutné uznat jako nezbytné a zohlednit je.

20. O ostatních uváděných výdajích to říci nelze. Žalobce uvádí, že výnosy z nájemného používá k umořování jeho dluhu z hypotéky a dále dluhu společnosti [právnická osoba] z úvěru. Proč platí na umoření tohoto úvěru, nebylo vysvětleno. Není to však ani podstatné. Nelze totiž o nic opřít představu, že jiné výdaje poplatníka soudního poplatku, s výjimkou těch, jež bylo by možné označit za nezbytné anebo z nějakého důvodu prioritní, mají jakoukoliv přednost před zákonnou poplatkovou povinnosti. Odvolací soud k nim proto nepřihlíží.

21. S odvolatelem je nutné souhlasit v tom, že absence příjmů z podnikání není sama o sobě důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Kdyby platila úvaha soudu prvního stupně, skutečně by nikdy žádný podnikatel na poplatkovou úlevu nedosáhl. Tedy neúspěch v podnikání nijak nebrání přiznání poplatkové výhody.

22. Z hlediska žalobou uplatněného nároku a tvrzení, na nichž stojí vylíčení rozhodných okolností v odůvodnění žaloby, není ani tak rozhodující, zda je žalobce v postavení spotřebitele. Rozhodné je, zda je z hlediska ustanovení § 2a a následujících zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění, profesionálním zákazníkem anebo nikoliv. Z toho, co zatím vyšlo v tomto řízení najevo, je prakticky jisté, že je zákazníkem neprofesionálním. Do této množiny ovšem nepochybně patří nejen všichni spotřebitelné, ale i převážná většina podnikatelských subjektu, obchodní společnosti nevyjímaje.

23. Pro posouzení poměrů žalobce ve vztahu k jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků ovšem není významné, zda žalobou uplatněný nárok souvisí s jeho podnikatelskou činností anebo nikoliv. Není ani ze stejného pohledu významné, o jakého zákazníka na kapitálovém trhu se v případě žalobce jedná. I když jde o spor vycházející ze spotřebitelských vztahů, kde jeden z účastníků řízení je nepochybným spotřebitelem, pak ovšem stejně při posuzování jeho poměrů je nutné vzít v úvahu veškeré jeho příjmy a majetek, a tedy také příjmy a majetek, které souvisejí výlučně s jeho podnikatelskou činností. Soud se tedy správně zabýval i podnikatelskou činností žalobce, i když nezaujal vždy správné závěry.

24. Konečně žalobce v souvislosti s návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků několikrát se opírá i o tvrzení o porušení právních povinností žalovaného vůči němu. To však jsou v současné době jen tvrzení. Nebylo možné považovat toto tvrzení za skutečnost v tomto řízení zjištěnou, když doposud není známé stanovisko žalované strany k žalobě, věc nebyla meritorně před soudem zatím vůbec nijak projednána a neproběhlo žádné dokazování, kterým by byla žalobní tvrzení o porušení práva žalovanou stranou prokázána.

25. Z toho, co bylo osvědčeno již před soudem prvního stupně a co vyšlo najevo také v rámci tohoto odvolacího řízení, je zřejmé, že žalobce popsal vcelku uspokojivě svoje poměry a z velké části je i osvědčil. Problematické jsou spíše právní závěry, které z nich žalující strana vyvozuje. V odvolacím řízení byly tyto poměry spíše dokresleny a zpřesněny. Neobjevilo se nic kvalitativně nového a zásadního.

26. Je nepochybné, že příjmy žalobce i po korekci, jak ji provedl odvolací soud, nedostačují na úhradu celého předmětného soudního poplatku. Z toho, co spadá do vlastnictví žalobce, je významný jen podíl na ubytovací budově v Třeboni v rozsahu šesti vyčleněných jednotek. Prodej i jednotlivé jednotky je možný. Ovšem již z povahy věci je jasné, že by šlo o záležitost vyžadující dosti času a pro úhradu soudního poplatku ze žaloby podané v této věci tedy je to problém, řízení by kvůli tomu nemohlo stagnovat.

27. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobce splňuje i druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Nejen proto, že právo, jak již bylo uvedeno výše, připouští úplné osvobození od soudních poplatků jen ve zcela výjimečných případech, ale zejména proto, že poměry žalobce, jak byly osvědčeny, neodůvodňují úplné osvobození žalobce od soudních poplatků. Proto mu lze přiznat pouze osvobození částečné. Při stanovení rozsahu tohoto osvobození vycházel odvolací soud zejména z toho, že příjmy žalobce sice neumožňují úhradu předmětného soudního poplatku v plné výši, ale úhradu jeho poloviny, tedy co do částky [částka], i při zohlednění nutných výdajů žalobce umožňují.

28. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněno tak, že žalobci se přiznává v této věci osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %.