o 2 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2021, č. j. 49 Cm 169/2018-124

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 14. 10. 2020, č. j. 49 Cm 169/2018-109, který v této věci činí 100 334 Kč. Soud uvedl, že vyzval žalovaného 2. usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 49 Cm 169/2018-117, aby doložil ke svému návrhu na osvobození od soudních poplatků listiny potřebné k posouzení jeho poměrů. Žalovaný 2. požádal o prodloužení soudem stanovené lhůty do 31. 1. 2021. Soud tomuto návrhu mlčky vyhověl. Žalovaný 2. ani v jím navrhované prodloužené lhůtě a ani později výzvě soudu prvního stupně nevyhověl. Soud proto neměl žádné podklady k tomu, aby mohl posoudit, zda žalovaný 2. splňuje předpoklady pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků. Nebylo pro možné ani uzavřít, že žalovaný 2. tyto předpoklady splňuje.

2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že pracuje většinu roku v cizině a proto požádal o prodloužení lhůty. Nebylo bohužel v jeho silách potřebné doklady opatřit. Dále uvedl, že pracuje jako řidič u společnosti [Anonymizováno] a jeho měsíční příjmy činí kolem 32 000 Kč měsíčně. Na účtu u [Anonymizováno] má v současnosti zůstatek 20 000 Kč. Při tom potřebuje na úhradu nákladů na bydlení částku 11 000 Kč. Protože vzhledem k povaze jeho zaměstnání cestuje do zahraniční, musí mít na účtu i určitou drobnou rezervu. Dále uvedl, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu na nemovitosti v katastrálním území [Anonymizováno], obec [Anonymizováno], která je zapsaná na listu vlastnictví 1746, v rozsahu ideální poloviny. Tento spoluvlastnický podíl je ovšem zastaven ve prospěch žalobkyně. Uvedl rovněž, že vlastní několik vesměs nepojízdných automobilů [Anonymizováno] rok výroby 1991, 1993, 1997, 1998 a 1999. Dále vlastní nepojízdný motocykl [Anonymizováno] z roku [Anonymizováno] a vrak autobusu [Anonymizováno] z roku [Anonymizováno]. Je možné, že je na něj evidován ještě motocykl [Anonymizováno] z roku [Anonymizováno], který však byl prodán do zahraničí, nebo automobil [Anonymizováno] z roku [Anonymizováno], který již neexistuje. Uvedl také, že dluží České republice 128 642 Kč z důvodu neoprávněného užívání druhé poloviny výše uvedené nemovitosti, když druhým spoluvlastníkem je právě Česká republika.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel přitom z okolností, které považoval za osvědčené soud prvního stupně. To se týká ovšem pouze okolností, za kterých soud žalovaného 2. vyzval k doložení potřebných podkladů a ten výzvě nevyhověl.

4. Až v rámci odvolacího řízení žalovaný 2. předložil nedatované Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V něm uvedl, že je svobodný a že ve společné domácnosti žijí dvě osoby. Při tom uvedl nezletilou dceru, ročník 2010, a nezletilého syna, ročník 2006 s tím, že jsou na něm tito nezletilci finančně závislí. Uvedl vlastnictví výše uvedené nemovitosti, aniž k ní uvedl něco bližšího. Vlastnictví motorových vozidel neuvedl. Ze závazků uvedl pouze úvěr u [Anonymizováno] ve výši 300 000 Kč s měsíční splátkou 6 297 Kč. Dále předložil potvrzení společnosti [Anonymizováno], kde se pro listopad 2020 potvrzuje čistá mzda 23 509 Kč a cestovní náhrady ve výši 34 944 Kč, pro prosinec 2020 se potvrzuje čistá mzda 40 643 Kč a cestovní náhrady 29 383 Kč a pro leden 2021 se potvrzuje čistá mzda 32 405 Kč a cestovní náhrady 36 743 Kč. Byly rovněž předloženy výpisy z účtu druhého žalovaného za druhé pololetí roku 2020. Pro tyto výpisy je společné, že výdaje, jak budou jejich souhrny pro konkrétní měsíce jednotlivě uvedeny, jsou tvořeny z převážné části drobnými platbami prostřednictvím platební karty, když platby v tuzemsku i v cizině jsou přibližně v rovnováze. Pravidelnější větší výdaje představuje nájemné a placení úroků a splátek z blíže neurčitelného úvěru nebo úvěrů.

5. Za červenec 2020 je uveden počáteční zůstatek 80 758,06 Kč, celkové příjmy 32 008 Kč, celkové výdaje ve výši 55 382 Kč a konečný zůstatek 57 383,79 Kč. Větší příjmové položky představuje 15 145 Kč a 581 EUR (14 823,63 Kč) od společnosti [Anonymizováno]. a 2 040 Kč od společnosti [Anonymizováno]

6. Pro měsíc srpen 2020 jsou vykázány příjmy celkem 74 070 Kč, výdaje 112 276,07 Kč a konečný zůstatek 19 177,88 Kč. Mezi příjmy je nutno zejména zmínit 858,11 EUR (21 706,75 Kč), dále 5 601 Kč a 15 000 Kč od společnosti [Anonymizováno]., částku 5 000 Kč od [Anonymizováno] a částky 6 800 Kč a 13 449 Kč od společnosti [Anonymizováno] Mezi výdaji je nápadné, že již zmíněné [Anonymizováno] je poukázáno 10 000 Kč a 15 000 Kč.

7. V měsíci září 2020 činily příjmy celkem 84 718,63, výdaje 58 514,47 při konečném zůstatku 45 382,04 Kč. Významnější příjmy představují částky 500 EUR (12 822,50 Kč), 1 500 EUR (38 989,50 Kč), 8 419 Kč a 936 EUR (24 487,63 Kč) od společnosti [Anonymizováno]

8. Za říjen 2020 jsou vykázány příjmy 51 172 Kč, výdaje 93 672,12 Kč, což vede ke konečnému zůstatku 2 881,92 Kč. Větší příchozí platby jsou vesměs od společnosti [Anonymizováno] ve výši 7 055 Kč, 15 12 Kč a 29 005 Kč. Z výdajů zaujme platba 15 000 Kč ve prospěch opět [Anonymizováno] a platba 25 000 Kč ve prospěch [Anonymizováno].

9. V listopadu 2020 činily příjmy celkem 59 543 Kč, výdaje 40 420,67 Kč a konečný zůstatek byl 22 004,25 Kč. Významné příjmy byly výlučně od společnosti [Anonymizováno] ve výši 30 887 Kč, 20 496 Kč a 8 160 Kč.

10. Pro měsíc prosinec je vykázán celkový příjem 61 868 Kč, celkový výdaj 41 954,33 Kč při konečném zůstatku 41 917,72 Kč. Významné příchozí platby byly výlučně od společnosti [právnická osoba] a to částka 23 509 Kč a částka 34 944 Kč. Vyšší mimořádné výdaje nebyly v tomto měsíci zaznamenány.

11. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

12. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

13. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 2., jak byla uplatněna před soudem prvního stupně, není zjevně nesmyslná a nemožná. Odvolání jen paušálně odkazuje na tuto obranu uplatněnou již před soudem prvního stupně a je tedy na hranici projednatelnosti, když žádné konkrétní výtky k napadenému rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje. Není proto možné v tomto okamžiku uzavřít, že žalovaný 2. skutečně v odvolacím řízení uspěje. Nelze ovšem zcela vyloučit, že tomu tak nebude. Proto pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

14. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že postup druhého žalovaného v souvislosti s jeho návrhem na přiznání poplatkové úlevy zcela zapadá do obstrukční taktiky, kterou po celé řízení zjevně používá a pro kterou již mu také byla udělena pořádková pokuta soudem prvního stupně. Je totiž zcela lživé tvrzení, o které se opírá jak návrh na prodloužení lhůty k předložení dokladů, tak tako odvolání, že tyto nemohl druhý žalovaný předložit s ohledem na pracovní povinnosti v cizině. Z jím předložených výpisů z účtu vyplývá, a to prostřednictvím plateb a výběrů provedených prostřednictvím platební karty, že po určitou dobu se skutečně v cizině zdržoval, ale ze stejného zdroje je patrné, a to již pro dobu po doručení uvedené výzvy a v rámci běžící původní lhůty soudem prvního stupně stanovené, že po dlouhou dobu pobýval i na území České republiky. Z toho vyplývá, že s výjimkou výpisu z účtu za prosinec 2020 mohly být všechny ostatní až nyní předložené doklady předloženy již soudu prvního stupně ve lhůtě jím původně určené.

15. Protože na rozhodování o návrzích podle § 138 odst. 1 o. s. ř. nedopadá princip neúplné apelace, je nutno se věcně zabývat i těmito svévolně opožděně předloženými tvrzeními a doklady. Nelze však přehlédnout, s jakou nespolehlivostí druhý žalovaný ke svým procesním povinnostem přistupuje, což nelze nevzít v úvahu tam, kde nejsou tvrzení dosti jasná a doklady k nim buď chybí anebo nejsou jednoznačně osvědčující.

16. Předně je zcela nejasné, jaký je poměr žalovaného 2. k jeho nezletilým dětem. Podle Prohlášení žije ve dvoučlenné domácnosti. Kdo s ním tedy dále žije ve společné domácnosti, není jasné. Uvádí sice, že jsou to jeho děti, ale tomu neodpovídá počet a potom je zcela nepředstavitelné, aby ty se staraly vzhledem k jejich věku samy o sebe, když je osvědčeno, že žalovaný 2. v každém z výše uvedených měsíců se zhruba po dobu poloviny měsíce zdržoval v cizině. Pozoruhodné také je, že ani v odvolání a ani v Prohlášení není ani zmínky o jakémkoliv výživném, i když je zaškrtnuto v Prohlášení, že uvedení nezletilci jsou na druhém žalovaném závislí.

17. Ani v odvolání a ani v Prohlášení není nemovitost, kterou má žalovaný 2. spoluvlastnit, uvedeno nic konkrétního. Nelze dokonce ani určit, zda jde o pozemkovou parcelu, nebo o stavební parcelu, zda součástí parcely je stavba nebo není, a je-li pak jaká. Při tom označení nemovitosti je tak neurčité, že neposkytuje ani možnost zjistit o této nemovitosti něco bližšího z veřejně přístupné části katastru nemovitostí. Nelze tedy považovat cokoliv za osvědčené jak o její povaze tak i o tom, že je, jak tvrdí jen odvolání, zatížena zástavním právem.

18. Stejně nejasné je to i ohledně vlastnictví automobilů, které žalovaný 2. ve svém Prohlášení nezmiňuje vůbec. Opět nelze nijak uzavřít, jaká je jejich hodnota. Kontext odvolání sice se snaží vyvolat dojem jejich bezcennosti, i když to výslovně netvrdí. Nicméně o bezcenná vozidla se jednat nemůže. Již jejich skladování je náročné nejméně na prostor. Nemohou být na veřejných komunikacích nebo prostranstvích. Jsou-li žalovaný 2. držena a opatrována, hodnotu mít musí. Ostatně řada vozidel stejného typu – [Anonymizováno] – z různých ročníků ukazuje zjevně na snahu o sbírku. Konečně nejméně některá z těchto vozidel již nejsou jen starými ojetinami, ale blíží se kategorii veteránů.

19. Tedy lze shrnout, že není osvědčeno, že žalovaný 2. je tak nemajetný, jak naznačuje.

20. Jeho příjmy na účtu, zejména pokud se jedná o vyšší přijaté platby, zhruba odpovídají tomu, co mu jeho stávající zaměstnavatel osvědčuje jako příjmy spojené s výkonem zaměstnání. V některých měsících však jde o přijaté platby ve větším rozsahu, i když často po menších částkách, nejasného původu i důvodu. Při tom platby od společnosti [právnická osoba] lze důvodně přičíst tomu, že pro tuto společnost evidentně druhý žalovaný dříve působil. Stejně tak ovšem vedle plejády drobných vydaných plateb, vykazují výpisy z účtu druhého žalovaného poukazované platby, o jejichž důvodu nelze si učinit žádný závěr. V každém případě prostřednictvím účtu žalovaného 2. procházejí významné částky. Rozhodné nejsou pouze zůstatky, jež zachycují jen okamžitou situaci, jež může se hned vzápětí změnit, nýbrž právě obraty na účtu.

21. Za osvědčené je nutno považovat příjmy, které žalovaný 2. pobírá os společnosti [Anonymizováno] Nelze však uvažovat, jak se žalovaný 2. zjevně domnívá, pouze s čistou mzdou, ale je nutno vzít v úvahu všechny příjmy, kterých se mu v této souvislosti dostává. Proto ani tyto celkové příjmy nelze považovat za nijak zanedbatelné. Z okolnosti, že platby od společnosti [Anonymizováno] výši odpovídají tomu, co potvrzuje žalovanému 2. jeho nynější zaměstnavatel, lze právě učinit závěr, že se jedná o zaměstnavatele předcházejícího.

22. Výdaje žalovaného 2. za byt jsou osvědčeny výpisy z jeho účtu. Jsou osvědčeny i určité platby z důvodu splátek jistiny a úroku z úvěru. Zda se jedná o úvěr uváděný v Prohlášení, nelze říci, ale nabízí se to jako logické vysvětlení těchto plateb. Vedle toho má žalovaný 2. jistě i výdaje spojené s uhrazováním běžných životních potřeb. I tak ovšem tím nejsou jeho příjmy v rozhodné výši vyčerpány. Závazek vůči České republice tvrzený v odvolání, doložen nijak není a žalovaný 2. jej v Prohlášení vůbec neuvádí. Není ani tvrzeno jakékoliv splácení tohoto jen tvrzeného závazku. Z této okolnosti proto vycházet nelze.

23. Je tedy nutno shrnout, že za alespoň přibližně osvědčenou lze považovat situaci žalovaného 2., co se týká jeho příjmů a výdajů. Jeho příjmy nejsou nijak nedostatečné a osvědčené výdaje pokrývají se značnou rezervou. Nelze pochybovat o tom, že určitým majetkem movitým i nemovitým žalovaný 2. disponuje. Nijak nebylo osvědčeno, že tento majetek nemohl by posloužit jako zdroj úhrady předmětného soudního poplatku.

24. Před soudem prvního stupně nebylo tvrzeno o poměrech žalovaného 2. vůbec a tím méně k tomu bylo před stejným soudem osvědčeno. Při tom soud prvního stupně poskytl, i když lhůtu k předložení požadovaných dokladů formálně neprodloužil, ve skutečnosti žalovanému 2. takový časový prostor pro předložení potřebných průkazů, jaký ten si přál. Za těchto okolností nemohl soud prvního stupně rozhodnout jinak, než jak prostřednictvím napadeného usnesení učinil. A to soud prvního stupně ani nemohl vědět, že již v původně stanovené lhůtě mohlo být jeho výzvě vyhověno a tím spíše ve lhůtě mlčky prodloužené.

25. Určitá tvrzení a shora popsané doklady předložil žalovaný 2. až odvolacímu soudu. Nicméně ani po jejich zhodnocení nelze dospět k závěru, že jeho majetkové a výdělkové poměry mohou odůvodnit přiznání osvobození od soudních poplatků a to ani osvobození částečné. Nebylo osvědčeno, že žalovaný 2. splňuje druhou ze shora uvedených podmínek. Odvolací soud při tom nepřehlíží, že výše daného soudního poplatku je významná. Tedy rovněž po tom, co vyšlo najevo za řízení před odvolacím soudem, zůstává napadené usnesení soudu prvního stupně odpovídajícím poměrům této věci.

26. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.